Hřib rudonachový - Imperator rhodopurpureus - Hríb vínovočervený

Pátek v 14:00 | Jak v turistických aglomeracích, tak i v přírodě dochází k likvidaci všeho krásného. Dá se to ještě změnit? |  - - hřib rudonachový
Vzácné houby vždy udělají radost. A to nejen mykologům, houbařům znalým i neznalým, ale i široké veřejnosti, která po většině o houbách neví vůbec nic. A to je kolem hub ten největší problém. O fotografech ani nemluvě....

V těchto dnech prolétl internetem článek od odborníků nejen přes houby, že nejen v lesích se dějí divné věci. Stále více lidí se toulá, pohybuje přírodou. A ta nejen tím dostává pořádně na prdel. Správně česky na zadek. Akademici, vědci, profesionální mykologové tvrdí, že je nutné urychleně s tím něco začít dělat. Nikdo ale bohužel neví co?!

Lidé mají spoustu volného času. K přibližování nejen auta. A bohužel i kola. Stále více se nás pohybuje přírodou a to nejen lesy. A k tomu ještě ty problémy kolem globálního oteplování. Kruh se začíná uzavírat a nás milovníky přírody nečekají dobré časy. Nebo vy snad někdo z vás, ze zdejších čtenářů, znáte nějaké řešení?

Článek, který je stále na internetu, hovoří zejména o houbách a lesních plodech.

Nejinak tomu není ani ve světě v turistických destinacích. Moc lidí a nejen památky dostávají na zadek. Vlády, města, oblasti, si s tak velkým množsvím lidí už nevědí rady. A nebesa jsou neustále plná letadel a dálnice aut. Jde to tak daleko, že například Benátky budou počet turistů každoročně regulovat. Ale to se v mnoha státech již děje i v lesích nejen při sběru hub. Podobný záměr je připraven i v České republice. Opravdu není jiné cesty?

V případě hub je problémem, že lidé zejména ty vzácnější vůbec neznají. Trhají je na počkání a teprve následně zjišťují jestli jsou k jídlu. Rozřezané a pohozené plodnice pak leží na hrázích rybníků a v lesích. Podle odborníků nejhorší už není jen sešlap půdy, ale i - světe div se - sběr plodnic. Že by profesionální mykologové konečně začali měnit názor? A jaký názor máte vy drazí přátele?

Na našem nedávném několikadenním toulání se kolem třeboňských rybníků jsme viděli nemálo zničených vzácných hřibů. A to například jak rudonachových, medotrpkých, tak třeba i Le Gallové. Důvod byl zřejmý. Neznalost cyklistů a průchozích turistů. A to mnozí již používají houbové aplikace v mobilech. A tady nastal další problém.

Každý má fotoaparát a tak si musí do své sbírky ty neznámé a překrásné houby vyfotografovat. A to těm vzácnostem určitě neprospívá. A nejde jen o ten sešlap. Fotografové chráněné houby vyrýpávají aby jim našlli důstojnější místo pro jejich objektiv. A kruh se uzavřel...

(...musím letět, tak to opravím a dopíši příště.)


 

K likvidaci hub, ale i dalších lesních plodů, přispívají sdělovací prostředky a zejména pak internet.

8. srpna 2017 v 19:09 |  HOUBY

V lesích jde do tuhého: Masové houbaření podle odborníků překračuje meze. Hrozí, že houby porostou méně



Houby lze dělit i na fotogenické a na ty, které objektiv fotoaparátu nemá rád. Na toto téma je tady na blogu nemálo článků...

Tak jsem se po delší době opět potkal s luňákem červeným. Byl to dlouhý a překrásný příběh. Dravec je to překrásný a kdo ho viděl v přírodě ve vzduchu manévrovat, létat, tak dá jistě za pravdu. Jenže na potvoru neustále byl k mému fotoaparátu zády. A ne a ne se obrátit. Určitě to dělal schválně. Víme ale kde je a tak se k němu ještě několikrát vrátíme. A i vy můžete být při tom...


Polští houbaři likvidují slovenské lesy

8. srpna 2017 v 18:13 | Vlevo jsou rubriky a jedna z nich se jmenuje HOUBY. Jsou v ní desítky článků. Listujte, čtěte, vyjadřujte se následně v komentářích. I vy můžete na tento blog přispívat.... |  HOUBY
Není žádným tajemstvím, že i lesy v České republice dostávají každoročně pořádně na prdel. Kdo je toho původcem?

V nedávných dnech proběhla sdělovacími prostředky od tisku, rozhlasu až po televizní stanice zpráva, že polští houbaři devastují slovenské lesy, kde právě pokračuje bohatá houbařská sezona. A co je toho důvodem? Těch je povícero. Tím hlavním je, že na polské straně hranice byly lesy vykáceny a hub je tam poskrovnu. Ono se to málo ví, ale na tisíce polských rodin se celoročně živí zpracováním a prodejem hub. Více v tomto článků, který zde na blogu byl před lety uveřejněn. Fakta ale stále platí. Autor tohoto blogu zná Poláka, který dlouhodobě na vedoucí funkci pracuje v České republice. Všechny informace o polském houbaření jsme si u něj ověřili...

 


Canada - Newfoundland - aneb náš zpravodaj informuje I

7. srpna 2017 v 23:32 | Když jsme obdrželi tento příspěvek, tak jsme netušili o jakou houbu se jedná. A už víme a vědět budete i vy! |  Canada -jp-
Zdravim vás z Newfoundlandu!

Včera jsme se šli s Marcelou B. podivat, jestli už rostou lišky. Rostou a jak! Bohužel jsem sebou neměl fotoaparát (človek se musi prodirat houštinami) ale doma jsem je vyfotografoval a co zbylo po dvou smaženicich mužete vidět na prvnich dvou přilozenych fotografiich. Zdejši lišky se velmi podobaji těm, co rostou v Česku (Cantharellus cibarius) a dlouho byly považovány za identické, ale nyni jsou zařazeny jako odlišny druh: C. enelensis, pojmenovaný po zdejši provincii (NL = Newfoundland and Labrador). Nevim, jestli umite anglicky a prečtete přiloženou publikaci (pojednává o zdejšich liškách), v každem případě je tam spousta fotografii a latinské názvy, takže vám to snad nějakou informaci dá. Tu publikaci mám od Marcely (Vitkova manželka) a od ni je také posledni snimek, který udělala před několika lety, když jsme poprvé narazili na "stročkovec kyjovity". Tehdy nás to zaujalo, ale neveděli jsme o jakou houbu se jedná. Marcela po tom trochu pátrala a pokud vim, tak zjistila, že neni totožny s tim, co roste v Evropě. Ona vám o tom snad napíše sama, až vyšetří trochu času (ten je zde v tuto roční dobu velmi vzácná komodita). Marcela také zná a má velké množství fotografií zdejšich orchidejí. Zdraví a hezký zbytek léta přeje -jp-
Poznámka: Je pravdou, že takového "stročkovce kyjovitého" v České republice neznáme. Ten náš evropský je na rozdíl od toho kanadského u nás převelice vzácný. Jestli si dobře pamatuji, tak kanadský tam roste v obrovských množstvích. Ale již na první pohled je vidět, že ten náš je o mnoho větší krasavec. -vb-



Zvonovec liliolistý - Adenophora liliifolia - Zvonovec ľaliolistý

5. srpna 2017 v 22:38 | Roky jsem se snažil tuto rostlinu najít a pořídit slušné fotografie. Podařilo se až dnes. Lokality jsem znal, ale jednou jsem přišel brzy, podruhé zase pozdě, vždy tedy marně. Kdo si ale počká ten se dočká. |  Zvonovec liliolistý
Jedná se o málo známou rostlinu, která je na území nejen České republiky převelice vzácná. Odborníci tvrdí, že každoročně se jedna o cca pět set rostlin. To je určitě důvodem proč jí nenajdeme ani ve většině botanických atlasů. Zejména těch pro širokou veřejnost. Podle nejnovějších informací se zvonovec liliolistý daří rozmnožovat a vysazovat v přírodě. První úspěchy se již dostavily - (LnaK, například.)

Roky jsem znal jednu lokalitu v Českém krasu. Říká se, že je tam minimálně ještě jedna, kde podle předního botanika letos nic moc. Jak to vypadá na té první zjistíme v následujících dnech a i vy můžete být při tom. Bohužel jsem nikdy neměl štěstí přijít na ten zabezpečený plácek včas. Až dnes se čistou náhodou trochu, trošilinku, vydařilo. Poznal jsem lokalitu třetí!

Při toulání se Českým krasem nás přítel, velký znalec této překrásné krajiny kolem řeky Mže, zavedl do ze všech stran uzavřeného údolí. A bez jediného slova nás zavedl k několika rostlinám zvonovce liliolistého. Nikdo z početné skupiny nadšenců Matičky přírody nezareagoval. A proč také když rostlinu nejen nikdo z nich nikdy neviděl, ale navíc ani o ni nikdy neslyšel. Dnes už má další ctitele. A vo tom to je, vo tom by to mělo být. Tak ať se zvonovci v Českém krasu daří...

(...Jestli o této rostlině něco víte, tak prosím poraďte pod ním v komentářích. Děkuji. Nevíte jak si stojí na Slovensku a v okolních zemích?)



...a aby toho nebylo na našem fototoulání, workshopu, málo, tak jsme se seznámili i s jestřábem lesním.

Hřib rudonachový - Boletus rhodopurpureus - Hríb vínovočervený

3. srpna 2017 v 19:34 | Většina houbařů ještě ty vzácnější houby, hřiby, nepotkala. Když se tak stane poprvé, tak je to obrovský a neopakovatelný zážitek. |  - - hřib rudonachový
Nevím jak je to u vás, ale já houby rovněž rozděluji na fotogenické a nehezké pro objektiv fotoaparátu. Ono zas těch překrásných a zajímavých plodnic v přírodě zas tak moc není...

Jsou lokality, místa, plácky, kde ty vzácnosti lze najít.
Bohužel bez dobrých známostí je to pak už jen o náhodě.
A ta, jak známo, přeje připraveným...

Právě v těchto dnech to na jihočeských rybnících začalo žít. Když se zadařilo, tak zejména o hřiby dubové nebyla nouze. Procházeli jsme po hrázi a snažili se objevit něco zajímavého z ptačí říše. A povedlo se a to včetně orla mořského. Byl obrovský, nádherný, ale bohužel i pro dlouhé sklo dostí daleko. Najednou koukáme jak o několik set metrů dále zastavila početná parta cyklistů, kteří v pokleku, ale i v leže. Neváhali jsme a šli se podívat co je tam zaujalo.

Dáma s cyklistickou přilbou na hlavě seděla na bobku a mobilem fotografovala hříbek. Podívala se na nás řka: "Hřib koloděj, Že je ale krásný?"

Protože jsme v tento čas již podobné houby viděli, tak jsme nezaváhali a odpověděli: "Madam to není koloděj to je hřib Le Galové!" A hned jsme začali celé té kolařské skupíně vysvětlovat. Dišputace trvala hodně dlouho. Spokojenost ze setkání byla na obou stranách.

Na snímku hřib rudonachový.

Plodníc Le Galové tam byl pěkný zástup. Sem tam jednotlivě, ale našlo se i několik početných skupinek. Nechyběl ani hřib medotrpký a světe div se i rudonachový. A byl to pořádně velký a macatý krasavec. Ještě jsme se u něj zastavili o čtyři dny později. Znatelně co do šíře povyrostl, měl ale již neznatelné barvy nejen na třeni. Šíře klobouku měla 21 centimetrů. A to podle odborné literatury je konečná. Plodnice Le Galové o moc nepovyrostly. A to je na fotografování problém.
Setkání se vzácnými hřiby ukazuje, že na jihočeských hrázích rybníků se mykologický zázrak Matičky přírody neodehrává pouze na známé mykologické rezervaci u Sezimova Ústí, ale bohudík i na řadě jiných místech. Bohužel tam není nikoho kdo by houby ochraňoval, vytvářel nad nimi ochranné domečky z klestí. Kdyby se ale chtělo, tak by se tam určitě někdo z místních obyvatel, houbařský nadšenec, našel. Stačilo by jim jenom vysvětlit a požádat.

Jak jinak než že i na této několikadenní fototoulce jsme potkali nemálo živočichů, ale i rostlin. Toto odrostlé srnče už nemusí mít obavu že by v té nemilosrdné přírodě nepřežilo. Jak jsme v tichostí přišli, tak stejně tak jsme i odešli. Vypadalo to, že si nás vůbec nevšimlo....


A podal jste pane Jablonský na ty šmejdy trestní oznámení?

2. srpna 2017 v 23:57 | Lidé jsou stále nepoučitelní! Podvodníkům posílají neuvěřitelná množství peněz a pak se diví, že nemají spíže plné hub. Ono to ale přece není jen o tom množství, ale také o tom toulání se přírodou. A na to bychom neměli zapomínat. Nebo to vidíte jinak? |  Sušíme - Zavařujeme
Opravdu by vás bavilo
mít na svých zahrádkách
místo mrkve, pažitky a brambor
lány hub?
Nebyla by to i pro vás cesta do pekel?


O šmejdech kolem hub tady na blogu bylo již mnohé napsáno. Zde je rovněž jeden příklad, který jsem bohužel ještě nedopsal. Budu muset se rychle polepšit. Divné je, že na mé články o šmejdech se tady na blogu objevilo mnoho slov nenávisti. Ale jak to tak bývá, trvá to někdy hodně dlouho, ale pravda vždy vyjde najevo. A to se snad konečně stalo i perem mykologa pana Ivana Jablonského. Patříte rovněž mezi ty, kteří jste naletěli? Tak nám o tom napište...

Že by ke sběru hub používal dravce? Ono přece jen z nebes jsou ty hřiby určitě lépe vidět....

2. srpna 2017 v 23:32 |  - - poštolka obecná
Byli jsme na houbách na jihočeských rybnících a co do množství nic. Co ale do zvláštností, tak to velký úspěch. Našli jsme několik nejvzácnějších druhů hřibovitých hub. Ale o tom zas někdy příště.

Když jsme se vraceli z Novohradských lesů a hájů, tak jsme se před Třeboní zastavili u tří rybníků, kde již z aut jsme viděli jak tam loví volavky popelavé. Budeme mít štěstí?

Šouláme se krůček za krůčkem po prastaré hrázi, kde nejstarší dubová alej, která jen může existovat. Jak jsme tak pozorovali to ptactvo nebeské, tak jsme se bohužel nekoukali pod nohy. Proti nám kráčel mladý manželský pár, cyklisté. a neustále sbíral ze země houby. Hřiby dubové. Co do velikosti nic moc, ale určitě mezi nimi nebyl ani jeden červavý. Když jsme k nim přicházeli, tak chlap se neudržel a začal tancovat, vyřvávat na celé kolo. Volavky se zvedly a byly pryč. On usedl k hnízdu dubáků. Bylo jich přesně pětašedesát. Bylo nám všem moc smutno. My houbaři a takhle zbytečně jsme to podělali. V hospodě jsme se ale shodli v jednom. Jeden musí být přející. Dnes oni, příště zase ti šťastlivci budeme my....

Na dalším rybníku, který plný hus, jsme hledali a jak jinak než opět nic. Najednou koukáme jak proti nám jede langsam starý udeřený chlap na kole. Na zadním nosiči obrovský košík z pletiva, který plný hřibů dubových, ale i křemenáčů a kozáků. Koš tak přetékal, že určitě musel mnohé houby při tom nekonečném drncání po hrázi potratit. Na každém říditku navíc plná taška. Hodili jsme řeč a už víme jak a kde ty houby sbírat. Ihned jsme jeho rady použili a co se nestalo. Opět jsme nenašli nic.

A ten chlap s tím kolem, na kterém houby, nás doslova a do posledního písmene dostal do kolen. Z ničeho nic závan v našich vlasech a na řídítkách se mu usadila poštolka. Byl to tedy šok. To nám věrte. A tak začal koncert našich fotoaparátů.



Sírovec zlutooranžový vždy oko potěší. Ale jak je to s ním v kuchyni? Jíte? Nejíte?

28. července 2017 v 23:42 |  - - sírovec žlutooranžový
Zdravím Vás z východních Čech. Jsme v Přelouči ve službě. Po dobu dovolené hlídáme u mladých jejich zvířátka.

Dnes po dešti jsem zašel s pejsky na procházku do lesa, kde na písku - i když dost prší - rostou jen holubinky nazelenalé. Musím říci, že se se mnou o ně dělí spousta slimáčků a tak jen paběrkuji.

Zašel jsem při debatě se známým dost daleko a když jsem se vracel, narazil jsem na sírovce. Jako na potvoru jsem neměl foťák a ani ten blbý telefon. Žlutooranžového jsem sebral a mazal domů, neboť začalo vydatně pršet. Nafotil jsem jej telefonem až doma a tak si dovoluji Vám poslat několik záběrů.

Taktéž cca před týdnem jsem narazil u nás v České Třebové na hlívu ústřičnou, kterou jsem nafotil rovněž telefonem. Takže pro mne během pár dnů dva nezvyklé "úlovky". Přeji rovněž úspěšné lovy, k tomu dost zdraví, a pro houbaře i potřebný díl štěstí.
Srdečně Vás zdraví Josef Bittner

Ale že je to krasavec? Otázkou je zdali taková plodnice je ještě ke konzumaci?

Volavka vlasatá

25. července 2017 v 22:57 | Na ptactvo nebeské pořádáme často vycházky. Bývají zajímavé a není to naše putování, fototoulání, jenom o nich... |  - - volavka vlasatá
Nejdříve jsem si myslel že je to kvakoš. Na ty mám velké štěstí a mám je moc rád. Trvalo to dlouho než jsem pochopil že to bude volavka. Ale která? Teprve doma u počítače to vše secvaklo a zapadlo pěkně do sebe. Vždyť jsem jí dnes nefotografoval poprve....

Tenhle snímek se moc nepovedl. Pták vyrazil převelice rychle zobákem do vody. A na fotoaparátu nebyl nastaven ten správný čas. Zajímavé ale je, že oko, na které jsem zaostřoval, je zaostřeno přesně tak jak má být.

Ono se to málo ví, ale tato krasavvice se sem tam objeví i na území Čech. Potkat jí je ale o velikém štěstí. A to jak se říká přeje připraveným. Na toto téma zajímavý text před lety napsal pan Jiří Šafránek.

O tom, že je u nás ve středu Evropy považován výskyt volavky vlasaté za velmi ojedinělý a výjimečný není jistě pochyb. Stačí se podívat na stránky Faunistické komise ČR, kde je zdokumentováno 35 výskytů volavky vlasaté v ČR od roku 1951 do loňského roku. Z uvedené statistiky FK je patrné, že v Záhlinicích na Kroměřížsku byla naposledy pozorována před deseti lety v dubnu 2002. Sám jsem měl to štěstí, že jsem tam tenkrát byl a zkušení ornitologové mi ji ukázali.

Letos 4. července, když jsem přišel k Němčickému rybníku, tak jsem se velmi zaradoval, že konečně letos poprvé vidím kvakoše. Postavil jsem stativák, zaostřil a bylo po radosti. Nebyl to kvakoš, na nějž jsem se těšil, ale volavka vlasatá. Řekl jsem si, když neudělala radost mě, tak ji možná udělá ostatním a rozeslal jsem esemesky přátelům.

Za půl hodiny mi již volal Zdeněk Němeček, zda jsem ještě v Záhlinicích, že jel kolem bez dalekohledu jen s foťákem a chtěl by ji také vidět. Vrátil jsem se tedy k Němčickému rybníku a společně jsme ji pozorovali. Při pokusu o přiblížení po západní hrázi jsme vyplašili z vrby dva kvakoše, tak jsem měl nakonec i já radost z pozorování druhu na nějž jsem se několik dní těšil.

(...dokončení zítra.)


Kam dál