Střevíčník pantoflíček - kdybych to s přáteli neprožil, tak bych tomu neuvěřil

Středa v 23:44 | Čtenáři tohoto blogu nás pozvali na lokalitu této vzácné orchideje. Děkujeme kamarádi. |  - - střevíčník pantoflíček
Střevíčník pantoflíček

Již několik let se snažím se s ním potkat. Až do dnešního dne vždy marně. V předminulém roce jsem dostal naprosto zaručenou informaci o místě jeho výskytu. Tušíte správně, dopadlo to neslavně. Nejen pro nás, ale především pro střevíčníky pantoflíčky.

Ta lokalita je poměrně hodně známá. Je to takové malé nezalesněné pohoří, kde, zejména na jižní straně, bývával jeden pantoflíček vedle druhého. Bylo jich tam přehodně, ale to jen do doby, než tam jedna umělkyně z Prahy koupila chalupu.

Jednoho dne, spokojena, jak práce na nemovitosti zdárně pokračuji, se vydala na procházku. I ona užasla nad nebeskou krásou střevíčníků pantoflíčků. Jako žena, milující květiny, neváhala a natrhala si těchto chráněných rostlin přeobrovský pugét. Hrdě pak kráčela přes celou ves a veřejně se chlubila, jakou že to krásu nalezla. Už se nedočkavě těšila, jak si je vloží do vázy, kterou, před přemnoha lety, dostala od svého prvního manžela. Lidi ve vesnici byli na mrtvici. Tento příběh si dodnes musí vyslechnout každý návštěvník tohoto překrásného a pro rostliny významného místa.

Roste na mírně vlhkých, přes léto vysychajících, vápenitých půdách chudých na dusík. Roste v polostinných a světlých lesích s řídkým bylinným podrostem. V odborné literatuře se píše, že na uzemí České republiky je přes 80 lokalit, vyjma západních Čech a Ostravska. Je ten počet nízký, nebo naopak dostačující?

Traduje se, a je to jistě oprávněné, že střevíčník pantoflíček patří mezi naše nejkrásnější orchideje. Kvete v květnu až červnu. Vyskytuje se, jak v prosluněných lesích, tak i na zastíněných lesních paloucích. Bohužel botanici, milovníci přírody, kteří lokality pravidelně navštěvují, se setkávají i s ukradenými rostlinami. Je to barbarství nejhoršího zrna.

Na zdejším blogu jsem často napadán, že uveřejňuji lokality vzácných, chráněných rostlin a hub. Samozřejmě to není pravda. Proč bych to dělal, když mám přírodu rád a dobře vím, kolik zlotřilců v ní řádí. Opak je pravdou.

Tento blog se o místech výskytu chráněných bylin nešíří a nemusí to ani dělat, protože dnes je vše na internetu, viz Botany, Česká televize atd. atd. Otázkou je, jestli to je správné? Jsou dva názory. Jedni říkají, že příroda je všech a proto každý má mít možnost se podívat kamkoliv. Druzí zase tvrdí naprostý opak. Tajit, tajit, tajit. A já Václav mám názor třetí. Je to úplně jedno, neboť našich spoluobčanů, kteří se o rostliny, houby, živočichy zajímají, je na celou populaci přestrašlivě málo. Naprostou většinu Matička příroda nezajímá. Důkazem je, jak je příroda u nás neustále a ve velkém likvidována. Nebýt těch zlodějů, tak by snad i vše bylo v klidu.


Fotografujeme: Udělat nádherné snímky střevičníku pantoflíčků není zas tak jednoduché. Chyba je v něm, neboť květ je hodně žlutý. Zejména, když svítí slunce je to velký problém. Mnohdy ani zastínění nepomáhá. Fotograf si musí hodně pohrát, aby se nádherný výsledek dostavil.


Moravští Vandrovníci, botanici, specialisté na orchideje, naši kamarádi, kteří nám pravidelně ukazují skvosty přenádherné Moravy. Děkujeme přátelé.
Počet komentářů: 2
 

Bělozářka liliovitá - Anthericum liliago - Jagavka ĺiliovitá

Úterý v 10:06 | Málokoho by napadlo, kolik vzácné přírody je v Praze. Stačí se přijet podívat. Rádi Vás provedeme |  Bělozářka liliovitá
Bělozářka liliovitá (další články najdete, když si vpravo nahoře kliknete na zelený nápis bělozářka liliovitá.)

Málokdo si umí představit, že také v hlavním městě existuje úžasná příroda a to v celém rozsahu. Od bylin, přes houby, hmyz, živočichy. V příměstských lesích lze nalézt ty nejvzácnější plodnice z říše hub - hřib královský, nachový, satana, medotrpkého, lanýže letní a další z jiných druhů. Mykologové pravidelně bádají i v parcích a nejednou jsou velice překvapeni, potěšeni. Vezměte si tam do kuchyně ale plodnice, jako jsou kačenky, smrže, čirůvky májovky, pečárky a další voňavé zázraky z těchto darů lesů, luk, vod a strání, když v Praze snad má dnes již každý druhý psího miláčka...

Ještě není všem dnům konec, ale mám dojem, že letos mnohé rostliny se objevily v malém množství a dokonce nevykvetly. To bohudík neplatí o bělozářkách liliovitých v okolí Prahy. Letos jich je všude přemnoho. A právě v těchto dnech, jsou naprosto dokonalé. Jejich čistá bílá září daleko do kraje. Jednu z jejich lokalit mám za chalupou. Houby ještě nemají svůj den, tak jsem si udělal radost s mnoha chráněnými rostlinami. Bělozářky ochraňuje kavyl Ivanův, doprovází je jasná, překrásná barva lenu rakouského a všude voní mladá mateřídouška.

Když jsem včera k večeru uháněl na mykologickou přednášku, pan ing. Jiří Burel na ní opětovně zářil, a dokonce nás navštívil i pan ing. Jiří Baier. S tím druhým jmenovaným máme koncem června mykologickou expedici. A to v houbařském ráji. Není nikoho, kdo by se již dnes netěšil. Můžete se přidat, vážení houbaři.

Najednou z vlaku koukám na skálu nad Vltavou a kochám se tou krásou přenádherných, mnoha kvetoucích druhů, rostlin. V té rychlosti jsem zaregistroval pod vrcholem vápencové homole převeliký modrý trs. Že by kosatec bezlistý? Nebo dokonce včelník rakouský? Budu to muset co nejdříve zjistit. Kdyby to byla pravda, tak by to byl radostný a málo opakovatelný objev.


Ono udělat vypovídající fotoreportáž této lokality není vůbec jednoduché. Mateřidoušku s bělozářkou se podařilo dát dohromady. Ale s lnem rakouským zatím ne. Budu se tam muset ještě vypravit. A vy všichni jste srdečně zvání. Touláme se v brzkých ranních hodinách, kolem Prahy, od pondělí do pátku. Více někde tady na blogu.

Fotografujeme: Vkládat snímky zde na blog není vůbec jednoduché. Člověk mnoho možností nemá. Začal jsem proto i hodně používat čtvercové fotografie, které tak může obtékat text. Je to určitě zajímavá změna. To mě přivedlo na myšlenku napsat následný text.

V současné době se čtvercové snímky moc nepoužívají a je to převeliká škoda, jak neustále kritizují a připomínají přední fotografové. A já se k jejich názoru připojuji. On například takový hřib, nebo jiná plodnice, uprostřed obdelníkové fotografie, vypadá tak nějak divně. Když navíc je kolem něho ze všech stran přemnoho nic neříkajícího prostoru. Pamatuji se, jak jsem poukazoval na zlatý kříž a byl jsem v této souvislosti hodně kritizován. Oni ale tankrát mnozí vůbec nevěděli, o čem že je řeč.

Byli doby, dnes pro mladé, tak dávné, že vůbec nechápou o čem se mluví, kdy se fotoaparáty vyráběly pouze pro čtvercový formát. Mělo to něco do sebe. Vše se ale mění, neboť věci, tedy i aparáty, se musí neustále obměňovat, aby stále bylo co prodávat. Je to takový divný a nelogický kolotoč. Nebojme se dělat čtvercové snímky, tak jako se nebojme fotografovat černobíle. Ale o tom zase někdy příště.


Len rakouský roste na stejných místech jako bělozářka liliovitá. Kolem Prahy se v posledních letech převelice rozšiřuje. Jsou i kopce, které již jsou na jaře překrásně přemodralé. Ale také se mnohdy oprávněně říká, že všeho mnoho škodí.






Počet komentářů: 1

Opuncie dobývají nejvýznamnější přírodní lokality republiky. Nebo je to jinak?

Pondělí v 23:38 |  FLORA
Opuncie? Ale proč? Kdo to má na svědomí? A co tím sleduje?

Vandrovníci, milovníci přírody, neustále procházejí ty nejzajímavější místa naší matičky přírody. V poslední době, občas, se setkáváme s divným úkazem. Naposled se to stalo v sobotu na expedici Českým krasem s předním botanikem a lesníkem. Na vrcholech skal, stepí, kde řada chráněných rostlin, najednou z ničeho nic koukáme na pěkně vypadající opuncie. Kde se ale vzaly? Kdo je tam vysadil? A proč. Umíte někdo na to odpovědět?
Na fotografii to vypadá jako něčí hrobeček, nebo skalka někde u chalupy...

......


Test o znalostech naší přírody: Mají tato zvířata něco společného s opuncií?
Přidat komentář

INFORMACE - Výstava fotografií prodloužena do června

Pondělí v 17:14 |  HOUBY
Výstava více než padesáti fotografií hub, v Zámeckém dvoře ve Všeradicích, byla pro značný zájem prodloužena do poloviny června. Vy, kteří jste ještě neviděli své fotografie, máte nyní možnost. Následně bude výstava k prohlédnutí v západočeském kraji, potom v Praze, pravděpodobně, a v září v Prachaticích.


Počet komentářů: 1

Vstavač mužský - podařilo se, ale...

Neděle v 20:20 | Jaro, pro všechny co mají rádi toulání přírodou, připravilo řadu překvapení |  - - mužský
Vstavač mužský

Včera, na vandru za včelníkem rakouským, jsme, od postaršího botanika, který bydlí na břehu řeky v domku pod skálou, v lůně přírody, dostali tip na vstavače mužského a nachového. Ten druhý, ale podle jeho slov, byl již v pánu. Na orchideje, které jsme si roky přáli konečně potkat. Nějak se ale, jak šel čas, nedařilo. Místo výskytu mužského nám vysvětlil několika slovy. To nemůžete minout!!! Tak jako vždy, vše bylo úplně jinak.

Vláček uháněl do neznáma a my podle mapy a satelitních snímků, vyrazili do hvozdu. Jak jsme tak procházeli lesem, tak nám bylo stále více zřejmé, že vstavače se v té rozsáhlé džungli najít nedají.

A hle i zázraky se dějí. Podle jeho popisu, najednou z ničeho nic, vedle nás vyskočila přesně ta paseka, kterou popsal. A měli jsme vystaráno. Pomalu a opatrně jsme jí prošmejdili, ale po nějakých vstavačích a dokonce těch mužských, nikde ani stopa. Nezbylo, než dát na pořad náhradní plán. "Dáme májovky a podíváme se na ta historická hradiště", řekla Vasila a my neprotestovali. Prožili jsme v jarní přírodě opět nezapomenutelný den.

Jestli si myslíte, že tím to skončilo, tak nás moc dobře neznáte. Bez zlosti jsme se dohodli, že zpět půjdeme k vlaku delší cestou a tím znova prozkoumáme plácek se vstavači.

Byli jsme přesvědčeni, že to místo jsme našli, a jak řekl jeden z nás: "...oni mohou být na několika metrech čtverečních. Je potřeba to tam dobře projít!" A tak se také stalo.

Trvalo to dlouho, ale podařilo se. Opravdu byli téměř vedle sebe a bylo jich pouhých pět. Pouhých pět kousků v tak rozlehlém kraji. Historicky jich bývávalo všude po republice spousta a dnes, aby je človíček hledal jako jehlu v kupce sena. A bude to pravděpodobně ještě horší. Orchideje nás pomalu, ale jistě, opouštějí. To by bylo ale na jiné povídání.

Bohužel pobyt na tomto hříšném světě již měli orchideje za sebou. Podle toho vypadá i tento snímek. Kde nic není, tam se nic sebrat nedá. Důležité ale je, že lokalitu známe a příští rok si to užijeme.

...a něco pro potěchu oka a duše. Teď si jenom přejeme, abychom tyto krasavce potkali na podzim, až jejich koruna bude v náležitém, tedy převelikém, stavu.
Počet komentářů: 3

Včelník rakouský

Neděle v 0:29 |  Včelník rakouský
Včelník rakouský. Brzy zde přidám dalsší fotografie a napíši o něm mnohé zajímavosti. Zde na blogu již několik článků. Stačí zadat zde do vyhledávače.

V této oblasti, nedaleko hlavního města, se často potulujujeme. Bohatá je zde příroda nejen na houby, ale i na kytičky, zvěř, ptactvo. Máme to tady moc rádi. Tady jsme doma...

Hrad Karlštejn každou chvilku vídáme z okolních skal, plošin, polí a luk. Nádherný to pohled, který je pokaždé jiný. Víte, z kterého místa se nejčastěji hrad fotografuje? Není profesionálního fotografa, který by tam několikrát za rok, když je to nejlepší počasí pro snímání, nezaskočil.

Když jsem tento snímek pořizoval, tak jsem moc litoval, že tam není alespoň malé políčko se zlatavou řepkou. Hned by to fotografie byla o pořádný kus krásnější.

Můžeme se na ní podívat ale i z hlediska současné politické situace. Ta je ale naprosto stejná jako v dobách hodně dávných historických. Na hradě moc, síla a mnohdy i velké zlo. A to platí i dnes, když si uvědomíme, že Karlštejn patří státu. Vpravo je golfové hřiště, kam může pouze horních deset tisíc. A dole v těch chaloupkách všichni ti chudáci, kteří se stále více propadají do nenávratna...

Včelník rakouský je ozdobou nejen Českého krasu. Je ho však po české republice převelice málo a nevypadá to, že by se rozrůstal. V minulém roce jsme našli jen jednu rostlinu, která nevypadala zrovna moc vábně. Letos se zásluhou pana Tichého a Mottla vydařilo lépe. Bylo to bohužel jen několik rostlin, ale vypadaly moc dobře. Jsou na nepřístupnem místě a málo lidí, i odborníků, o nich ví. Zanedlouho na ně uděláme opět několik fotografických výprav. Tak se nezapomeňte přihlásit. Platí se v eurech. Můžete ale použít i východoněmecké a západoněmecké marky. I liry bereme.

(...dopíši někdy později, brzy!)
Přidat komentář

Včelník rakouský aneb vandrování v zakázané zóně se vydařilo! Zítra uděláme repete!

Sobota v 20:03 | Rostlina je to vzácná. V republice jí lze počítat na nemnoho kusů. Pokochat se s ní je za odměnu |  Včelník rakouský
Včelník rakouský, konečně se podařilo


V noci přišla nad republiku studená fronta. Ráno z nebes padalo ohromné množství vody. Telefony hučely s jedinou otázkou - jedeme? Rozhlas hlásil, že se začne vyčasovat, a tak se také stalo. Přesto mnoho Vandrovníků na místo srazu nedorazilo. Nyní litují, že byli tak hloupí. I sluníčko nás mnohokrát přišlo pozdravit. Bylo to náročné, ale zajímavé, pěkné. Zítra si to zopakujeme o několik kilometrů dál. Musíme konečně najít ty lokality vstavačů a prstnatců.

Téměř všichni se moc těšili, že konečně se setkají s včelníkem rakouským. Malé štěstíčko jsme již měli na podobném vandru, ale v jiné lokalitě, v minulém roce. Bylinu jsme však našli jenom jednu, která byla již hodně unavená. Více ZDE!

Roklí, které vévodí bystřina, jsme se plazili, a to občas i doslova, předlouhou dobu. Mnozí se několikrát ocitli na zadku. Některé pády byly hodně nepříjemné. Naší lektoři - botanik a lesník - byli nejen úžasní, ale i převelice vzdělání. Dozvěděli jsme se mnoho nového o zdejší rezervaci, širokém okolí, o přírodě. Každou chvilku někdo ukázal na některou z mnoha bylin a začal koncert ing. Tichého, botanika, aby podobně to opodál pokračovalo na jiné téma ústy lesníka ing. Mottla. S informacemi přicházeli i Vandrovníci a další přátelé. Byl to převelice užitečný, krásný, den, který nás všechny mile překvapil a proto bude zítra pokračovat. Jaro rychle utíká a s ním odcházejí, na věčnost, i ty nejkrásnější a nejcennější rostliny. Co nyní nezvládneme, tak si budeme muset pak počkat do příštího roku. A to by byla převeliká škoda, protože za rok máme jiné zajímavé plány.

Mnohé se i pokazilo. Bylo přáteli přislíbeno, že se bude v polní kuchyni, na poloviční pouti, vařit guláš s domácím chlebem. I pivo mělo být. Bohužel se to nepodařilo. Prý kvůli špatnému počasí. Tak tomu nikdo neuvěřil. Praporčík, který to měl na starost, již prožil ve svém válečném čase, v nedávných zahraničních misích, i horší situace. Tohle mu dlouho neodpustíme. Byli jsme hladoví a žízniví, jak .... Procházeli jsme nádherným krajem, všude kolem nás samé překvapení z říše přírody. I na houby došlo. Čirůvky májovky bohužel byly plné červů.

Třešinkou na dortu bylo setkání s třemdavou bílou, která byla v nejlepším rozpoložení. Bohužel, nedošlo na vstavače nachové, články zde na blogu, které letos vůbec nevykvetli. Budeme muset počkat na příští rok.

(...pokračování a dokončení asi dnes v noci!)

Fotografujeme: Pořídit slušné nebo dokonce i vynikající rostliny, není vůbec jednoduché. Na jedné straně záleží na technice, objektivech a znalostech fotografa. Co je to však všechno platné, když včelník rakouský si našel stanoviště na vrcholu vysoké skály, útesu. Samo o sobě bylo nebezpečné se tam pohybovat. Stačilo málo a mohl to být pád, který se neslučuje se životem.

Neumíte si představit, jak tam dnes foukal vítr. Rostliny se neustále komíhaly, zaostřit se pořádně nedalo, a tak nezbývalo, než nastavit co nejrychlejší čas. Tohle vše se samozřejmě na výsledku snímků podepsalo. Postavit stativ vůbec nepřicházelo v úvahu.

Na upevnění květin existuje řada triků. Jsou ale bohužel dosti pracné a stejně to není to pravé ořechové. Velkou roli, mnohdy úspěšnou, zde hraje náhoda. Zajímavé bylo, že vždy, když slunce prosvítilo oblohu, vítr přestal. Každý musel tohoto okamžiku rychle využít. Pro všechny, na těch několika metrech čtverečních, bylo převelice málo místa. Doufám, že přátelům, Vandrovníkům, se vydařilo, a že přinesli do svých příbytků zajímavé snímky. Věřme, že i zítra budeme úspěšní.


Na ostrohu nad řekou jsme byli profesionálními ochránci přírody seznámení s další fantastickou rostlinou. Její jméno uvádět, na přání botaniku, nebudu, ale zítra se pokusíme opět udělat její fotografie.

Tady došlo na střídání. Jedni obdivovali, fotografovali pod útesem, bylo to hodně nebezpečné, a druzí se nahoře kochali překrásným výhledem. Dnešní den se vydařil. A to nás až do konce roku čekají další neopakovatelná dobrodružství. A tak to má být. (...a to určitě ještě není konec. K této výpravě se zde ještě brzy vrátím.)


Tak tady jsem to trochu s tou barvou přehnal. Bylo to však úmyslné, aby ty rostlinky vynikly. Bohužel, její jméno jsem zapomněl. Je ale hodně vzácná, ale takových na našem vandrování bylo přehodně. Zanedlouho jedeme na expedici za střevíčníkem pantoflíčkem. Je to stále stejné - spacák, karimatka, voda, jídlo, celta na přístřešek. Někdo bere vařič, druhý kotlík, další dalekohled atd. atd. Nedej se - přidej se!!!
Počet komentářů: 1

Sírovec žlutooranžový

11. května 2012 v 15:39 | ... pokračování z minulého roku |  - - sírovec žlutooranžový
Sírovec žlutooranžový II (...začátek povídání začíná již ZDE v minulém roce!)

Na sírovce žlutooranžové, mnoho štěstí nemám. V místech, kde houbařím, se téměř nevyskytují. A jak já, tak moc, jsem je chtěl konečně ochutnat. Jednou se padařilo, udělali jsme řízečky i na kari zbylo. Byl mlaďounký, ale žádný zázrak - jak většina zkušených houbařů a mykologů tvrdí - se však nedostavil. Buď se někde stala chyba, nebo, že by se ten delikates z nich přeháněl? Opravdu je tak na talíři výtečný?

Přesně před rokem, jsem i dnes, na stejném pařezu, doslova na milimetry, našel opět sírovce. Vloni nestačil se ani pořádně podívat k nebesům a nějaký zlotřilec ho uřízl. Tím naše bádání skončilo. Těšili jsme se, jak ho budeme pozorovat. Snad se nám to nyní podaří.Už není nejmladší, a tak ho určitě již nikdo nesebere. Ale kdo ví. Dnes je možné všechno. Sebere a doma hodí do popelnice.

Vyrostl strašně rychle, před týdnem po něm ještě nebyla památka, to samo o sobě je moc zajímavé. Jeho růst, jeho rychlé zvětšování hmotnosti, je až neskutečné. Chtělo by to nějakého matematika, který by to ukázal na nějakém příkladě. Moc bychom se asi divili, co taková plodnice umí dokázat.

V té souvislosti nás napadlo, jak často roste sírovec opakovaně na stejné dřevině, na stejném místě, počítáno na milimetry, centimetry. Je to jev častý, přirozený, jako je to například u hlívy ústřičné, plicní, nebo jen náhodný? Kdo ví, tak jistě rád nám odpoví...

Fotografujeme: Když je to možné, tak k hlavnímu motivu přidáme něco navíc. Musí to být ale jen tak zlehounka, aby to nepřetlouklo tu hlavní, důležitou myšlenku. Vždy se musí poznat, co básník, fotograf, chtěl říci, vyjádřit. Na hořejším snímku je to chráněný kokořík mnohokvětý.

Představte si, že chcete vyfotografovat Karlštejn. Pro někoho je to zcela jednoduché. Zmačkne spoušť a je vymalováno. Potom je vidět hrad, vybledlé nebe, do kterého trčí věž. Neprofesionální, škaredé. A stačilo by tak málo. Něco vhodného přidat. Stačí udělat několik úkroků, a tam, kde je to ošklivé nebe, vložit z vedlejší třešně větev plnou květů.

Jeden přeslavný fotograf, příjmením Plicka, to dokonce řešil tak, že větev plnou květů, jabloň, třešeň, meruňka, broskev, si nosil, vozil se sebou. To bylo ještě v těch dávných dobách, kdy to možná až tak lidem, sadařům, vesničanům, až tak nevadilo. Někteří ale určitě slzičku uronili. Ale Bůh ví. Dnes by to bylo na mrvici na likvidaci....
Přidat komentář

Zákeřnice červená -Rhinocoris iracundus

11. května 2012 v 15:29 | Nedávno jsme ještě neměli tušení a dnes zásluhou Martina xyz už víme a děkujeme |  Hmyz
Zákeřnice červená (...a teď zase nevíme, proč se jí říká zákeřná! Je to snad podle vzoru zákeřná láska. Tedy láska rychle probíhající za keřem? Anebo láska, kterou nějaký zlý zákeřník, bez souhlasu dotyčné, praktikuje za keřem, aby se obohatil a aby nebyl prozrazen, tak jí ukončuje za pomoci kudly.)


Tak, jako každý z nás, i já často potkávám různé miláčky z té "nicotné" říše hmyzu. Docela závidím lidem, odborníkům, kteří se v nich alespoň malounko vyznají. Bohužel mezi ně nepatřím. Bez patřičné fotografické techniky je obtížné je zvěčnit. S normálním objektivem doslova nemožné, ale někdy se podaří... Největší problém je zaostření, když navíc se ti broučci umí velice rychle pohybovat. Čirou náhodou jsem zjistil jak na to. Jednoduchý je to trik, ale je na to potřeba již modernější přístroj. I tak výsledek není dokonalý. O tom ale někdy zase příště.

(Sehnal jsem o ní přepěkné povídání, ale autor je momentálně na Novém Zelandu. Už jsem ho požádal o souhlas, tak jenom několik dní počkáme a uvidíme. Jsem zvědav, jak nám vysvětlí to slůvko zákeřná. Zákeřnice červená patří mezi ploštice)
Počet komentářů: 2

Závojenka podtrnka II/2012 - Entoloma clypeatum - Hodvábnica jarná

11. května 2012 v 11:28 |  - - podtrnka
Závojenka podtrnka - (Zajímavý článek z roku 2010 ZDE!!! Autor, významný slovenský mykolog, ing. Anton Petrov.)

Poznámka: Tato houba, a závojenky vůbec, mě moc zajímají, protože o nich nevím vůbec nic. Až tento článek dopíši, tak tuto poznámku smažu!

Závojenky to není vůbec žádná legrace. Jedna - podtrnka - je jedlá, ale naprostá většína z nich jsou nejedlé nebo dokonce smrtelně jedovaté. Závojenka podtrnka má tu výhodu, že roste pouze v brzkém jaru společně s čírůvkou májovkou. Pro méně znalé houbaře musí být pravidlem, že podtrnku sbíráme pouze do května!!!

Zajímavost od Jířího Leta z Kaznějova: Závojenka podtrnka roste hojně, na čtyřech místech, na zahradě rodičů. Z nichž jedno je nezvykle plodné. 5x5 metrů pokryto do posledního místečka.

Mnoho plodnic odhalí až kosa při první senoseči, takže na ně chodíme, jak se říká, doslova s kosou. Máme s ní trpce úsměvnou zkušenost. Rodiče zde žijí čtyřicet let a celou tu dobu měli za to , že se jedná o čirůvku májovku. Až před pár lety, kdy jsem našel svou první májovku, mě došlo, jak jsme se ošklivě mýlili a klidně konzumovali úplně jinou houbu. Naštěstí, bohudík, jedlou.

** ** ** **
Já, Václav, jsem na závojenky podtrnky, tak nějak neměl štěstí. Dnes jsem se vypravil, brzy po ránu, po návštěvě lékaře, neboť včera jsem si vytáhnul klíště, které vytvořilo kolem mé operace pořádnou bouli, otok, za chalupu na májovky. (Jeden z těchto článku patří zde na blogu k nejvyhledávanějším. Právě nyní v květnu, tak jako každý rok, ho otevírají doslova tisíce čtenářů, houbařů, začínajících i zkušených.)

Nikde nic, pouze od někoho několik pohozených plodnic, které hodně červavé. Na posledním z minulých let prověřeném místě konečně úspěch. Bylo tam májovek několik, a tak dušička měla konečně pokoj. Neuměl bych si představit rok, kdyby nebyla z čirůvek májovek ta vynikající, neopakovatelná, houbová, smetanová omáčka, s pořádným a tím nejkvalitějším kouskem hovězího masíčka. Je to naprostý delikates, který nemá obdoby. Kdo to ještě neokusil, tak neví co je to dobrota, neví proč žije.

Fantastická je rovněž smaženice. Musí to mít ale jednu podmínku. Hodně hub, vynikající máslo, nejlépe to z Hlinska, kde v mlékárně náš milovaný mykolog Jiří Laštůvka alias Kudláček, Kudla. Vajíčka se musí dát co nejméně. Nechceme přece ochutnávat vejce, ale naopak jen ty fantastické chutné a voňavé houby, že?!

Na okraji nekonečného pásu křoví, které rozděluje polní cestu s loukou, překrásná a vysoká čirůvka májovka. Až se z té krásy srdíčko zastavilo. Vyndal jsem fotoaparát a začal tu nádheru vesmírnou zvěčňovat na věky věků. Ale co to? Ona ta plodnice má na kloboučku uprostřed pořádný hrbolek. Nejdříve jsem byl úplně vedle, ale za chvíli mě osvítil duch svatý - závojenka podtrnka. Klidně to může ale být - napadlo mne v zápětí - závojenka výstředná? Ta roste ale o hodně později, v srpnu, i když rovněž na trávnících. Závojenek je hodně a málokdo je dobře zná!

Položil jsem aparát, otevřel podprdelník armády USA a nakouknul dovnitř. Začal jsem vyndavat jednu plodnici za druhou a ejhle - ani jedna májovka. Všechny to závojenky podtrnky.

Taková neznalost, průšvih, má jednu obrovskou výhodu. Na věky věků si zapamatujete vše o nové houbě. V tomto případě o závojence podtrnce. Děkuji Matičko příroda za tu neobvyklou, ale zároveň i pěknou, zajímavou, neobvyklou zkušenost, poučení.


/Pokračování pravděpodobně v noci..../
Počet komentářů: 3

Kam dál