Prstnatec plamatý versus prstnatec Fuchsův – jak je rozeznat?

Včera v 23:33 | V takovém případě nezbývá, než dotáhnout k rostlině nejlépe několik odborníků a škodolibě sledovat jak se do krve hádají, nebo to nechat koňovi; má větší hlavu. |  plamatý
Oba druhy milují podmáčené louky a rašeliniště a občas rostou i vedle sebe. Navíc jsou, pokud jde o kresbu květů, velmi variabilní. Takže:

1/ Je nutno znát lokalitu. Prstnatec plamatý je mnohem vzácnější a míst, kde se spolehlivě vyskytuje, je velmi málo, ještě před dvaceti lety se tvrdilo, že s jistotou roste jen na jednom místě na Českolipsku. Později byly objeveny lokality v Jeseníkách, Krušných horách a na Šumavě, ale ve všech případech jde jen o lokální a nepříliš četné výskyty.

2/ Pokud jsme na správném místě, je nutné, aby rostlina kvetla. Prstnatec plamatý umí, i když velice vzácně, (Krušné hory), rozkvést čistě bíle, ale většinou je i v bílých květech vidět náznaky kresby. Čistě bílý je prstnatec plamatý sedmihradský, ale ten je k nalezení jen v Bílých Karpatech a Beskydech, takže najít v Čechách čistě bílý prstnatec plamatý je opravdu výhra v loterii.

3/ rozhodující je tvar pysku, což je spodní okvětní lístek. Prstnatec Fuchsův ho má hluboce rozeklaný, boční laloky jsou úzké po straně téměř rovné a střední lalok je více či méně špičatý a delší, než postranní laloky.

Prstnatec plamatý bývá růstově mohutnější, spodní pysk je celkově baculatější, rozeklaný jen mělce, postranní laloky mají téměř polokruhový tvar, střední lalok nepřečnívá obrys pysku a je vždy víceméně zaoblený.

Tohle všechno platí jen v případě, že narazíme na geneticky čisté exempláře. Jenže prstnatce se velice rády navzájem a dokonce i zpětně, kříží, takže občas najdeme exemplář, který do tohoto popisu víceméně nepasuje, nebo v květenství nacházíme nestejně vyhlížející květy. V takovém případě nezbývá, než dotáhnout k rostlině, nejlépe několik odborníků a škodolibě sledovat, jak se do krve hádají, (přesné určení je na 100% možné pouze pomocí genetické analýzy), nebo to nechat koňovi; má větší hlavu, květinku vyfotit, fotku zvětšit, zarámovat a kochat se s ní za dlouhých zimních večerů.
 

Šmejdi si vykořenit asi nedají. A neustále se snaží i kolem mykologie. A MF Dnes je v tom dokonce podporuje

Včera v 23:25 |  HOUBY
MF Dnes v nedávných dnech - Vokurková sezona - přinesl ve čtyřech dílech povídání o houbách. Redakci se seriál vůbec nevydařil. Bohužel pro nás, kteří houby milujeme a potřebujeme k citovému i kuchyňskému životu, promarnila velkou šanci. Široká veřejnost se mohla dozvědět nejnovější informace, znalosti, o světě hub. Jenže MF Dnes si hodně usnadnila život, když opět opsala atlas hub, který navíc je v každé české, moravské a slezské rodině...

V jedné české vísce žije rodina, se kterou si tam nevědí rady.
Všichni z té rodiny jsou údajně vynikající houbaři.
Není dne aby se na internetu neobjevil inzerat,
který tvrdí, že když si u nich na dobírku zakoupíte sadbu hub,
tak vám na zahradě vyrostou hřiby, kozáci, křemenače a další hřibovité plodnice.
Takhle se vydělávají peníze. Jenže ještě nikde se neobjevila informace,
že někomu z té sadby něco vyrostlo. Nebo vám ano?

(...dokončení brzy.)

Atlas hub 2017 podle MF Dnes aneb proč to neudělat pořádně když to jde zoufale!!!

Sobota v 15:03 | Jeden by řekl, že MF Dnes patří v České republice mezi ty nejdůležitější a nejvýznamnější tiskoviny. Jeden by očekával, že o houbách vytiskne pro milovníky houbaření něco nového a podnětného. Proč to musí být každý rok na stejné kopyto? |  HOUBY
Přejme si, aby v příštím roce nejen MF Dnes houby pojala moderněji a lépe....

Redakce měla velkou příležitost přinést houbařům z říše hub nové a tak hodně potřebné informace. Bohužel - a je to velká škoda - příležitost, i přes velký počet tiskových stran, promarnila. Nechytla ji za pačesy. (V letošním roce vyšlo povídání o houbách ve čtyřech vydáních - 21, 22, 23, a 24, června.)

Atlasy hub jsou v každé rodině, domácnosti. Nebylo třeba, tak jako každý rok to dělá při okurkové sezoně i řada jiných vydavatelských domů, je na stránkách MF Dnes opět, tak jako každý rok, opisovat. Redakce měla ve spolupráci s Vědeckou a Českou mykologickou společností a dalšími odborníky, univerzitami, dát milovníkům těchto lesních plodů mnohé navíc. Vždyť kolem hub se zejména v posledních letech nemálo změnilo a bohužel stále přetrvávají mýty, které dokáží nadělat lidem při konzumaci hub nemalé problémy a to i smrtelné. Tiskových stran je v novinách a časopisech hodně a musí se naplnit. Proč ale tak hloupě?

!!! MF Dnes neudělala bohužel nic jiného než že fotografiemi i textem opsala atlas hub !!!

Je smutné, že omyly zakomponovala i do textů. Tak si pojďme na několika ukázkách ty nejasnosti, problémy, rozklíčovat. Nejchtějte ale od nás abychom zde nyní napsali román. A že by se dalo...

I. díl - 21. června: (tento díl zatím nemáme k dispozici, takže příště...)

II. díl - 22. června: Je správné, že tato část začíná jedovatými muchomůrkami. Jenže proč v době, kdy lidé jsou již inteligentní, vnímaví, je strašit nesmysly. Ano je pravda, že muchomůrka červená obsahuje jedovaté látky. Ale určitě není nikoho koho by poslala na onen svět. Co o ní napsat více?! Je škoda, že se redakce více nevěnovala muchomůrce pošvaté. Ať si kdo chce co říká, píše, je to vynikající jedlá houba. Tady již slyším starého pána Smotlachu jak říká, tím že jí nesbíráme působíme sami sobě velkou národohospodářskou škodu. (O ní více zde na blogu.) A dostáváme se k muchomůrce růžovce, čili masáku. Tato vynikající kuchyňská houba na všechny možné způsoby by si zasloužila samostatnou tiskovou stranu. Určitě by to bylo lepší, významnější, než opisování atlasu. Bohužel lid jí sbírá velice málo. Bojí se! A při tom je to zcela zbytečné. Masák je velice dobře určitelná houba. A hlavně patří do desítky nejchutnějších hub na jedno z prvních míst. A jak jí poznat? Co udělat abychom si nezadělali na velké problémy. (Více zde na blogu, nebo na filmu.) Dlouho by se dalo k jednotlivým houbám přidávat nové a hodně důležité informace. Bohužel tento blog není tiskovou kanceláří. Je rovněž škoda, že v tomto díle autoři nevysvětlili jaký je rozdíl mezi žampionem a pečárkou. Není to snad to samé? V podstatě ano! Mykologové se však rozhodli, že ttuto houbu rozdělí na žampiony a pečárky. Ty první se pěstují uměle a ty druhé rostou v přírodě. Ó jak jednoduché, co?! Ale v atlasu MF Dnes nás zaujala bedla. V textu je správně uvedeno, že bedla červenající způsobuje nemálo lidem zdravotní problémy. Už se tam ale nepíše, že odborníci doporučují tuto houbu nekonzumovat. Tady si každý musí sám rozhodnout jestli dá na dobré rady světových laboratoří. Ta vysoká je snadno rozpoznatelná, ale zapamatujme si, že v žádném případě nesbíráme ostatní druhy bedel. Zejména ty, které jsou malé a rostou na zahradách a v sadech. Tyto plodnice jsou jedovaté. (Více zde na blogu.) A na závěr tohoto dílu se dostáváme k závojence olovové. Zde radakce MF Dnes pořádně, ale pořádně zaspala! Tady mohla v populárně naučné práci kolem darů lesa udělat terno, hodně užitečného pro zdraví a život obyvatelstva. Bohužel šance nevyužila. O jedovatých houbách ví široká veřejnost mnohé. Tady, bohužel po druhé, o olovové neví vůbec nic. A to je špatně. Tuto jedovatou smrtelně nebezpečnou houbu by měl mít každý v malíčku. Bohužel tomu tak není. V textu autoři píší, že je možná záměna s čirůvkou májovkou. To je samozřejmě pravda, ale jenom částečně. Vždyť májovou sbíráme v máji, kdy olovová ještě neroste. Je ale rovněž pravda, že májovka roste i v létě. Nebezpečí u závojenky olovové je především při sběru hřibů. A tento fakt by měl každý houbař znát. Jedná se zejména v případech specialistů, kteří plundrují malé bílé hříbečky pro nakládání do láku, do skleniček. Právě tady je záměna smrtelně nebezpečná.

III. díl - 23. června: (pokračování brzy.)

IV. díl - 24. června:

Z výše uvedeného textu na tomto burle.blog.cz vyplývá, že v příštích letech, v houbařské sezoně, by bylo lepší se na novinových stránkách postupně podrobně věnovat jednotlivým houbám. Konečně lidi, i za pomoci MF Dnes, je naučit do poslední podrobnosti znát. Jsme národ houbařů, tak proč se těmto fantastickým darům lesa nevěnovat podrobněji. A ještě je tady jedna převelice důležitá záležitost. Houbám se zejména v těžkých časech říkávalo maso chudých. Mnohokrát lidem právě houby zachraňovaly život. Myslet si, že našim potomkům již těžké časy nehrozí by byl velký omyl. Naučme tedy naše nástupce je dobře znát. I jim budou s velkou určitostí zachraňovat bytí! Znáte paní Merkelovou? Ta nedávno přece vyzvala nejen Němce aby si neustále v domácnostech obnovovali zásoby na horší časy. A to nejen jídlo a vodu, ale i plynové bombičky, různé další energie atd. atd.

(...dokončení příště.)

Za upozornění na tuto převzácnou hubu vám vyplatíme odměnu....


 


Proč se musí na houby chodit ráno?

Sobota v 14:10 | Titulek v těchto dnech přinesla MF Dnes. Jenže si to hodně popletla. Ve zdůvodnění řekla A, ale neřekla Zet. Tak si pojďme společně ten titulek rozklíčovat. |  HOUBY
....

Houby nerostou a jak to tak vypadá, tak ještě dlouho nebudou. Tedy jestli letos vůbec budou.
Bude velkým štěstím když budeme mít možnost si je nasbírat na podzim.
Nevím jak vy, ale já už nemám na horší časy žádné zásoby.

Od vzniku novin v letních měsících vždy nastává Vokurková sezóna. A není tomu jinak i letos.
Tiskoviny vycházet musí protože jde o velké peníze. Tak se hledají různá témata, která by lid zaujala.
Každoročně v této souvislosti dochází na stránkách tiskovin na houby. Ty nikdy nezklamou.
A tak se událo i v těchto dnech. Jenže se MF Dnes moc nepovedlo.
Opravdu je tak obtížné si na korektury obstarat fundované mykology, houbaře?

MF Dnes v těchto dnech vydala čtyři pokračování o houbách. Povedlo se jí zaplnit stránky fotografiemi a textem, ale otázkou je, jestli ta její snaha padla na úrodnou půdu. Vždyť mykologové, znalí houbaři, již dávno vědí, že podle atlasů je houby převelice nebezpečné určovat. Tento fakt se neustále předříkává, ale nikdo mu nevěnuje pozornost. To se již mnohým lidem, houbařům, nevyplatilo.

PROČ SE MUSÍ NA HOUBY CHODIT RÁNO? Titulek, kerý má pokračování. NEMUSÍ!!! Podle MF Dnes je to jen mýtus, který se o houbaření šíří. Dále píše, že je přece jen v něčem výhodnější vyrazit na houby časně zrána. Houbaři mají bystřejší oči a ostatní milovníci lesních plodů jim ještě nestihli vysbírat všechny úlovky.

Nelze popírat, že na těch slovech něco bude. Problémem MF Dnes je, že když řekla A, že zapomněla říci i to Zet. Kdyby si nechala od zkušeného houbaře, lépe pak od mykologa poradit, tak by napsala i následující řádky.

My co houby umíme víme, že opravdu je nejlépe chodit na naše milované miláčky ještě za tmy. Má to řadu předností. Houby jsou po noci zchlazené, minimálně napadeny havětí, a následně se v lůně domova lépe zpracovávají. Ten chlad a pevnost plodnic dělá své. Houby v tento ranní čas vypadají nejlépe a to je důležité i pro naše zdraví. Sbírat plodnice v pravé poledne nebo k večeru určitě není to pravé růžové. Takže odpověď MF Dnes, že se NEMUSÍ není správná. Píšeme za pět! My znalí houbaři naopak tvrdíme, že nejlépe je na houby chodit ještě v okamžiku, kdy je slunce za horama. Právě v tento ranní čas je v lese nejkrásněji, zkrátka pohoda. Vynikající vzduch, vlhkost a zvěř vychází na palouky, louky, do polí. A je tedy na co koukat, co obdivovat. Za tuto odpověď píšeme za jedna...

Nemyslím si, že letošní léto bude houbařské. To ale není nic proti ničemu. I v dávných a nedávných letech byly okamžiky, že naše milované dary lesa se vůbec neobjevily a to ani v podzimním čase. Nebo si snad někdo myslíte opak. Jste přesvědčeni opravdu, že podzím bude lepší? V potocích, v řekách, v tůních, vody je málo a dokonce mnohé jsou již vyschlé. Ono to globální oteplování opravdu, ale opravdu nastává. To by ale bylo na jiné a hodně dlouhé vyprávění. Tak zase někdy příště.

P.S. nezapomněli jste, že výstava velkoformátových fotografií "Houby Evropy a připojených osad" je v těchto dnech na zámku v Nižboru? Bude tam k podívání v červenci a v srpnu každodenně. Pěkné pokoukání...



Fototoulání v Krušných horách

Pátek v 15:17 | Když jsme se včera vrátili z Krušných hor, tak jsme v televizních zprávách zjistili, že jsme na plném slunci zažili nejžhavější den letošního roku. Divili jsme se, že jsme to v našem pokročilém věku přežili bez úhony. |  - - Fuchsův
Problémem je jestli ten velký zájem o orchideje jim neuškodí...

Od zdejších hor jsme co do zvláštností orchidejí mnoho neočekávali. Ale i tak jsme byli mile překvapeni. Tamější občan, náš průvodce, známý botanik, nám ukázal něco o čem jsme vůbec neměli ponětí. Věděli jste, že Krušné hory jsou až neskutečně plné podmáčených luk, louček, lesních palouků, rašelinišť, kde až neskutečné množství orchidejí? Bohužel až na několik výjimek, bradáček srdčitý a několik dalších druhů, všude kam oko pohledné prstnatec Fuchsův a to v mnoha nejen barevných provedení. Byli jsme i poučeni jak je to s jeho přátelstvím s prstnatcem plamatým. Tak v této otázce je značný nesoulad i mezi předními odborníky. Určitě se k této kapitole vrátíme. Nebo nám to vysvětlíte vy? Jak se vůbec pozná Fuchsův od plamatého. A dá se to vůbec?

Tořič včelonosný - Ophrys apifera - Hmyzovník včelovitý a něco málo kolem ochrany českých a moravských orchidejí. Můžeme s ní být spokojeni? A co ty davy lidí, fotografů?

13. června 2017 v 23:11 | Státní ochrana přírody a zejména moravští profesionální botanici, ochránci přírody, jsou z těch davů milovníků nejen orchidejí zoufalí. Jak z toho ven ale nevědí. Vy ano? Máte nápad, názor? |  - - tořič včelonosný
Tořičů moc není a navíc jsou převelice vzácní. Mnoho důvodů proč si o nich napsat něco více. A vy se můžete v komentářích pod tímto článkem přidat.

"Když jsem dostal od přátel z Moravy pozvání na fotografování těch nejvzácnějších orchidejí,
tak jsem si znova uvědomil jak je tento blog nejen pro mojí maličkost důležitý.
Právě jeho zásluhou jsem poznal nové kamarády a kamarádky.
Zejména tobě Milane velké poděkování a brzy nashledanou..."

Jen promluvit. Panáček se na nás při fotografování neustále usmíval. Při tomto setkání nás napadalo nemálo myšlenek. Pokusíme se je zde nyní rozklíčovat.

PO NEHEZKÝCH ZKUŠENOSTECH TVRDÍM, ŽE NEJVĚTŠÍM NIČITELEM MATKY PŘÍRODY JE STÁTNÍ OCHRANA PŘÍRODY

Po několikadenním toulání po moravských orchidejových lokalitách, po loukách, ale i zákoutích v lesích, jsme usedli v jedné z brněnských hospůdek. A bylo to veliké. Zajímavé - i když hodně smutné - bylo, jak jsme se všichni shodli, že něco v ochraně přírody není dobře. Že nefunguje. Korunu všemu dal státní zaměstnanec přes přírodu, který ve vedoucí funkci, když začal vyprávět co se děje v Bílých Karpatech. Nekonečné davy lidí, kteří přijíždějí v autobusech, mikrobusech, ale i jednotlivě ve skupinkách v autech. Louky plné vyšlapaných cestiček, vyležená místa od fotografů. Jedním slovem zkáza.

NA OTÁZKU JAK TO ZMĚNIT VE PROSPĚCH NEJEN VZÁCNÝCH ROSTLIN
VŠAK NIKDO NENAŠEL ODPOVĚĎ

Fotografovat titěrného tořiče včelonosného není vůbec jednoduché. I když dnes mám již velice slušnou fototechniku, tak na straně druhé i velký problém. Prodělal jsem několik operací očí, to stáří není vůbec jednoduché, a tak je problém zaostřovat. Právě zde na Moravě jsem zjistil, že manuální ostření nepřichází do úvahy. Nefunguje to ani bez brýlí ani když je mám na nose. A automatické ostření na doslova malou vzdálenost určitě není to pravé ořechové. Že by pouze pokus, omyl? A jak to máte vy?

Existuje vůbec nějaké přijatelné řešení? Vždyť zákazy by se týkaly i každého z nás! Nemá snad každý jednotlivec právo si přírodu vychutnávat do posledního dechu? Ale také platí, že vše je dovoleno až do okamžiku, kdy to není na úkor toho druhého. V tomto případě rostlin, orchidejí, hub, ale i živočichů atd. Současný trend kolem ochrany přírody jde možná bohudík, možná bohužel, kdo ví, rušením zákazů, viz například otevírání Šumavy, ale i bývalého vojenského újezdu Brdy, široké veřejnosti. Kde to skončí? Až v okamžiku kdy bude pozdě? Mnoho otázek a odpovědi nepřicházejí. Na našem setkání se i hodně hovořilo o internetu a to v souvislosti, že za jeho pomoci se dá o lokalitách, chráněných území atd. dozvědět mnohé, že by i téměř vše? Vždyť státní ochrana přírody již i bez uzardění na internetu udává i GPS o jednotlivých rostlinách, vzácných a ohrožených druzích. Ale na toto závažné téma je nejen zde na blogu nemálo článků, informací...
Je z toho marastu vůbec nějaké řešení? Ono to došlo již tak daleko, že davy, statisíce lidí, sešlapem likvidují kandík psí zub na Medníku. Ztratili se všechny kosatce bezlisté české pravé aby obratem byli někým vysazeny v Českém krasu, kozy nám sežraly hlaváčka jarního, a tak by se ještě hodně dlouho dalo pokračovat. Jediné co se povedlo je, že se nám na chráněných lokalitách objevují opuncie. Je to šílené co se v naší milované přírodě děje. A každému je to jedno!!!


TOŘIČ VČELONOSNÝ, TOŘIČ PAVOUKOVITÝ, TOŘIČ ČMELÁKOVITÝ HOLUBYHO, TOŘIČ HMYZONOSNÝ.

Právě na tořičích by se na besedách, přednáškách a podobných akcích mohlo mládeži, ale i ostatním milovníkům přírody, ukazovat jak je Matka příroda složitá. Stačí málo a mohou se napáchat převeliké a nenavratitelné škody. Vždyť těchto orchidejí je v krajině převelice málo. Některé rostou jen na Moravě, jiné zase pouze v Čechách. Mnohdy se doslova jedná o několik rostlin.

Zajímavým, ale i smutným příkladem nám může být tořič pavoukovitý. Není to zas tak dlouho kdy ho jeden znalec objevil na Moravě. Byl to velký zázrak. Bylo mezi odborníky, několika přáteli, rozhodnuto, že plácek se utají. Ale znáte to? Ten má kamaráda, druhý má zase přítele, přítelkyni. Všichni se zapřísáhavají, že to jinému, dalšímu, neřeknou. Pak následují hlášení, že kolem několika rostlin je sešlapaná tráva a vyležená místa. A co se nestalo?! Moc se jim tam, na základě informací z letošního roku, nedaří. Přežijí? Budou přibývat? Nebo naopak zmizí! A teď babo raď jak pavoukovité na Moravě ochránit, zachránit....

Podobně to dopadlo se střevičníkem pantoflíčkem v Českém krasu. Nálezce se s nejbližími přáteli rozhodl, že lokalita se bude utajovat. A výsledek? V letošním roce nové vyšlapané chodníčky, vyležená místa. Ale střevičník není tořič. Ten snad přežije všechno...

P.S. Rádi bychom zde na blogu přinesli povídání, rozhovor, s člověkem, který pavoukovitého jako první objevil. Jestli na něj máte spojení, tak prosím pošlete.

Pane Václave, určitě tu lokalitu znáte. Šuškanda na netu udělala své. Tak posílám pár fotek a jsem rád, že tořič včelonosný roste nejen na Moravě, ale i v Čechách. Pouze se omlouvám, nejsem žádný velký botanik a fotograf už vůbec ne, ale přírodu si užívám.

Zdraví Vás
Standa
















** ** ** ** ** **

Ta příšerná vedra jsou k nevydržení. V mém pokročilém věku jsem málem přestal jezdit do lesů a hájů, k řekám a k potokům. Právě na tořičích jsem měl z toho horka nemalé zdravotní problémy. Ještě štěstí že tam byl prastarý ořešák pod který jsem po fouknutí léku zalehl do stínu. Bez něj to bývalo nemuselo dopadnout dobře.

Dostal jsem ale fantastickou šanci, která se neodmítá. Tak jsem jí využil. Mám nové otevřené auto. A je to jedna velká slast když vám vítr neustále pročechrává vlasy. A ten výhked. Kochání se. Jenom jsem ještě nepochopil k čemu jsou všechny ty páky na podlaze. A abych nezapomenul. Ještě jsem k němu dostal dvě americké vojandy. Chcete je vidět?


Kvakoš noční a flotila štik

9. června 2017 v 22:48 | Není na světě tom širokém nic krásnějšího než se neustále toulat přírodou. Zážitky jsou to neopakovatelné a nikdo nám je do konce světa nemůže vzít... |  Kvakoš noční
Problémem je si ty živoucí tvory moci vyfotografovat. Vůbec to není snadné. Nepočkají, nechtějí se kamarádit, ale bohudík se někdy i zadaří....

Tak jako každé jaro jsme se vydali na houby, ale zejména na orchideje. Když jsme se vraceli kolem říčky, tak jsme nevěřili vlastním očím. Na hladině se vyhřívalo nemálo štik. Bohužel jen dvě byly větší. Ostatní jak námořní flotila se pohybovaly jako by pomalou pomaloučku hledaly nepřátelskou ponorku. Ani ty velké ještě nebyly k snědku, ale my si počkáme a určitě se na ně ještě zanedlouho vypravíme. Ty velké určitě odpočívají někde na dně. Budou velké hody, hody doprovody. Tolik štik pohromadě jsme jetě nikdy nevidělí. Štika položená na pekáči, obložena houbama a následně na talíři s bramborovou kaší?! Tak to nemá chybu. Dobrou chuť...

Jak jsme štiky nevěřícně pozorovali, mezi nimi se navíc pohybovalo i několik vypasených kaprů, nedaleko jsme zřeli kvakoše. Koukal do vody a dělal, že neexistujeme. Využili jsme příležitosti a pomaloučku polehoučku jsme se snažili přiblížit. A povedlo se. Dál už to k němu nešlo. Do vody by nás nikdo v tento čas nedostal. On by na nás stejně nečekal a frknul by někam do porostu.


Střevičník pantoflíček vážně i nevážně aneb kolik jich roste tam u vás?

7. června 2017 v 22:27 | Když se přimhouří všechna oka, tak se dá i říci, že z hlediska výskytu to s ním není zas tak špatné. Ale jásat samozřejmě by nebylo správné.... |  - - střevíčník pantoflíček
Střevičník pantoflíček v těchto dnech již začíná odkvétat. A ani letos ho nebylo v české přírodě málo. Navíc je to velký krasavec...

Nejen mezi milovníky orchidejí je střevičník pantoflíček co do krásy řazen mezi nejkrásnější evropské rostliny. Zde na blogu je dokonce článek o jednom obrovském trsu, který roste na zahradě mezi zahradním kvítím. Ono se o něm ví, že byl přenesen před mnoha lety z přírody. A to před třiceti, čtyřiceti lety. Jak se mu daří v těchto letech bohužel nevíme. Víme ale, že sem na blog chodí přítel, fototulák, který o něj ví mnohé. Třeba nám poskytne nejnovější informace.

Tvrdit, že střevičníku pantoflíčku je v přírodě nemálo by nebyla tak docela pravda. Této orchideje nikdy nebude tolik abychom mohli být spokojeni. Zajímavé ale je, že roste jak nedaleko Prahy, tak na Moravě téměř v Brně. Nedávno se u hlavního města České republiky objevil na dvou lokalitách a nikdo neví jak je to možné. S velkou pravděpodobností tam byl někým vysazen a bohudík se mu již po několik let převelice daří. Kolem něho desítky vstavačů nachových, kteří co do výšky ohromné a květenství obrovské. Nedaleko kvetou okrotice bílé i několik vemeníků dvoulistých. Ještě štěstí, že je to skrytý kout, který zná jen několik vyvolených.

(...až nastanou dlouhé zimní večery, tak dopíšeme k tomuto článku několik dalších zajímavostí. A že je co o střevičníku psát. Nebo se toho můžete ujmout i vy? Budeme jenom rádi...)



Vstavač bahenní - Orchis palustris - Vstavač močiarny

6. června 2017 v 23:21 | Jedná se o orchidej u které správné určování není vůbec jednoduché. |  - - bahenní
Vstavač bahenní je orchidejí vzácnější. V minulých letech jsme nacházeli několik jednotlivých rostlin a letos jako by se jim na světě hodně zalíbilo. Není jich zrovna na mnohých lokalitách málo...

Vypravili jsme se na prstnatnce pleťové a v hloubi srdce jsou doufali, že snad potkáme i několik vstavačů bahenních. A tak se také stalo. Na první lokalitě nedaleko vodních ploch jsme jich napočítali k dvaceti. Na druhé ve stínu zámku jich bylo až nebývalé množství. Ono to ale může být i trochu jinak...

Na lokality s jejich výskytem jsme pravděpodobně příjížděli dosti pozdě. V době kdy už byli v plném květu prstnatce pleťové. Ono to vypadá, že bahenní začínají kvést o hodně dříve. A to asi byl ten zásadní problém. V příštích letech tento názor, postřeh, ověříme. A i vy můžete být při tom.

V odborné literatuře se spíše objevuje název vstavač řídkokvětý bahenní. V Čechách se vzácně nachází v Polabí. Na Moravě potom na více lokalitách.

A aby toho nebylo málo, tak ještě existuje, kromě dalších, i vstavač řídkokvětý nádherný. Ten se od nás nejblíže vyskytuje na Slovensku.

Bohužel bahenní je v současné době v Čechách stále vzácný. Jeho mizení začalo v dobách po II. světové válce, kdy se ve velkém prováděly meliorace. To byl začátek konce mnoha rostlin, nejen orchidejí.

V minulých letech jsme vstavače bahenní nacházeli jen v několika kusech. A byly i roky, že jsme neměli úspěch. Jak je na snímku vidět, tak je navíc fotografům, milovníkům, přírody, orchidejí zejména, před zraky zakrývala hustá vegetace. V letošním roce se ale stal zázrak. Na obou nám známých lokalitách je jich hodně. Ale co to to hodně je? A jak je to tam u vás?

Vstavač řídkokvětý bahenní je na orchidejových loukách doprovázen prstnatcem pleťovým. Mezi sebou jsou snadno rozeznatelní. Když se na tyto dvě orchideje podíváte, tak ta řídkokvětost je patrná na první pohled.



Prstnatec pleťový - Dactylorhiza incarnata - Vstavačovec strmolistý

5. června 2017 v 22:06 | Prstnatec pleťový v bílém provedení nevěstiných šatů nebývá tak častý. Má někdo vůbec znalost jak často ho v tomto jeho bílém provedení na jeho nemnoha stanovištích potkáváme? |  - - pleťový
V těchto parných dnech v poměrně vyšších počtech než v minulých letech vyrazili ke slunci vstavače bahenní. Mezi nimi stovky prstnatců pleťových. Jejich čas ale ještě nenastal. Aby rozkvetli do plné krásy, tak to jim ještě bude nějaký ten den trvat. A my tak jako každý rok budeme u toho. Je to přenádherné podívání....

O víkendu jsme navštívili řadu orchidejových lokalit. A bylo se na co dívat. V těch parnech to byl až nelidský výkon. Ani větrná a zatažená obloha v neděli to nevylepšila. Holt už máme své roky.

Pomalu se loudáme k louce na které již z dálky v triedrech vidíme stovky orchidejí. Jdeme na jistotu s tím, že se budeme přes skla fotoaparátů kochat vojenskými. Bohužel jsme nenašli ani jednu rostlinu. S velkou pravděpodobností ještě nenastal jejich čas.

Na vyšlapané stezce přes louku brzy narážíme na prstnatec pleťový v bílém šatu. Bohužel je povalený, květy vymlácené, a kolem několik vyleželých míst od fotografů a jejich doprovodu. Tady někdo tu krásu neuhlídal a stoupnul kam neměl. Ale i to se bohužel stává. Jinde se zase vyberou všechny kosatce právé a přenesou na jiné lokality. Lze vůbec tomu barbarství, které páší mnozí z nás, zabránít? Toť otázka na kterou se těžko hledá odpověď!

Netrvá to však zas tak dlouho a na okraji louky, ve skrytu stromů a keřů, ta bílá krása na nás čeká. A je ještě hodně mlaďounka. Určitě se s touto orchidejí ještě mnohokrát letos seznámíme, pokocháme. A i vy můžete být pří tom...

Kam dál