Dnes je to až neskutečné / II pokračování
Dnes v 14:58 | Přečtěte si, jak to vypadalo na hranicích, když jsme ještě byli ve válce s kapitalismem. Napište také své vzpomínky
|
Vojna veselá aneb raketové základny
/Začátek, I díl ZDE/
Poznámka: Vzpomínek na vojenskou základní službu, ale i na různá cvičení, manévry, je převelice málo. Nemělo by se na toto období zapomenout. Pište své vzpomínky, postřehy, na tento burle.blog.cz. Krátké věci přímo sem do komentářů. Já to následně přetáhnu na hlavní stránku, nebo na burle@seznam.cz. I vy páni, soudruzi, důstojníci, poddůstojníci, maminky a otcové se přidejte. Budeme se těšit. To by jste nevěřili, jak často je tato rubrika otevírána....
- - - ČÁST IV - - -
Několik vzpomínek na velitele
Geniální řešení
Vracím se z Modravy, kde jsem si dal pár piv. Vycházku jsem měl napsanou do osmnácti hodin a nástup do služby až pozdě v noci. Skrytou hlídku u zátarasu Na Hermanu, jak jsme tomu místu říkali. To jsem si zjistil dopoledne u dozorčího na rozpisu služeb. Po zdolání těch cirka devíti kilometrů dorazím o půl šesté na Březník. A zde se na mne hned vrhl dozorčí roty, dost naštvaný, kde se flákám, že jsem ho měl již ve čtyři vystřídat. Že mám jít hned, jak příjdu ke starýmu. Marně jsem se s ním hádal, že žádnou službu dozorčího roty mít nemám.
To jsem tvrdil i veliteli roty nadporučíkovi F. Ale ten zase, že službu mám. Ať jsem se bránil jak bránil, nic platné. Vždyť velitel a maminka mají vždy pravdu. Službu dozorčího roty jsem přímo nenáviděl. Prostě z nějakého mě neznámého důvodu přehodil mojí noční službu s jiným poddůstojníkem, co měl sloužit dozorčího. Ale to nemohl nahlas přiznat, že. I jal se mě vyslýchat, kolik jsem toho vypil. Asi uznal, že zase toho tolik nebylo a po tom pochodu z Modravy také z krve již něco ubylo. Pro formu ale něco udělat musel, abych si já nebo někdo jiný pro příště nemyslel, že i v mírném stupni alkoholového opojení můžeme nastupovat do služeb. A jak to vyřešíl? Geniálně. Přesně tím svým stylem.
Zavolal k sobě do kanceláře dozorčího a vydal mu rozkaz: "Přiveďte si ještě svého pomocníka a vemte si každej pouta! No a já byl pak odveden na umývárku, tam se musel svléknout, postavit se pod sprchu, k sousedním sprchám mě kluci pouty přicvakli ruce a pustili na mne studenou vodu. Teplá ani na rotě nebyla. Pokud se někdo nerozhodl vykoupat a zatopit si pod bojlerem. Když starej uznal, že už to stačí, dal vodu zastavit. Kluci mě odemkli z pout a já dostal rozkaz: "Ustrojit a ihned nastoupit službu dozorčího roty!!" Dokonale střízliv, ale řádně naštvaný jsem převzal službu od kolegy, který už mi ten pozdní příchod odpustil. To divadlo se sprchou mu stálo za to. Naštvaný jsem nebyl ani tak z té sprchy, ale protože službu dozorčího roty jsem opravdu nenáviděl.
Mazácké stromy
Bylo to v čase, když jsme již stříhali metry. Nadporučík F. při jedné své kontrolní obchůzce po trasách hlídek objevil v blízkosti pěšin několik "mazáckých stromů". To byl takový strom, do kterého si mazáci vyřezali jeden a půl metru dlouhý žlábek a lepili do něho odstřižené centimetry z mazáckého metru. A když ten dotyčný šel stejnou hlídku někdy příště, zase si tam ty další cenťáčky doplnil. A tohle starej nesnášel, nebo se tak alespoň dělal.
A tak jednoho krásného odpoledne, kdy už nikdo neměl spánek po noční službě, dal všem mazákům nástup na chodbě. Stálo nás tam asi dvacet vedle sebe v pozoru, dozorčí, taky mazák, na kraji a dva kroky před řadou. Nadporučík F. proti nám. Vedl k nám morální přednášku, že takové manýry se na rotě vést nebudou, nebo že uvidíme. Pokud ještě najde další takový strom, bude běda a zbytek vojny nám ještě znechutí atd. U něho jste ale nikdy nevěděli, co myslí vážně a co jen spouští bandurskou pro formu.
My blbci se mu dívali do toho jeho naštvanýho ksichtu a tak nám uniklo, že měl pouzdro od pistole rozepnuté. Náhle bleskově tu pistoli vytasil, namířil na nás a zařval "Ruce vzhůru!!" Všem nám okamžitě vylétly ruce nad hlavu, jak Němcům u Stalingradu. Pak tu pistoli hodil dozorčímu, ten ji sotva chytil a houkl na něho. "Držte mně je v šachu!" A pak nám začal šacovat ty malé kapsičky vpředu u kalhot vzor UNA 60 a hledal, kdo tam má "mazácký metr". Myslím, že tenkrát nic nenašel. Kontroloval jenom ty stejné kapsičky vpředu. Jak by také mohl uhlídat sám 20 mazáků pokud si případně v nestřežený okamžik metr přendali jinam, nebo ho u sebe vůbec neměli. Zklamán, a nebo potěšen, že nás nenachytal, kdož u něho věděl, si vzal od dozorčího zpět svou pistoli. "Velte pohov a ruce dolů!" Ještě jsme si vyslechli pár jedovatých poznámek a dal nám rozchod. Tak takovéto jsme s ním měli zážitky.
Samozvaný svobodník
To jsme měli na rotě jednoho takového ještě bažanta, ale už sloužil asi devátým měsícem a tak mu již dost otrnulo. Měl na to i dost oprsklou povahu. Ale jinak byl dost šikovný. Před vojnou prý jezdil na čundry. Když se našla v lese kolem Březníku nějaká uhynulá zvěř, tak jí stáhl a kolem roty sušil na klackách kůže. Že si v civilu pak z toho něco ušije. Taky uměl nádherně vyřezávat ze dřeva.
A tak jednou odstranil u bodáku rukojeť a nahradil jí svou, dřevěnou, s nádherně vyřezanou indiánskou hlavou. A s tímto bodákem pověšeným na opasku, pak ve své oprsklosti, nastoupil před velitele k převzetí rozkazu na hlídku k ochraně a obraně státních hranic Československé socialistické republiky. I když ústrojová kázeň na rotě nebyla nic moc, tak tohle bylo na nadporučíka F. už příliž. Bohužel si již nepamatuji, co z toho pro toho oprsklouna vyplynulo, ale poučení si z toho nevzal až musel být nakonec před celou rotou zesměšněn. To se nikomu jinému nikdy nestalo, aby byl nějaký přestupek řešen před nastoupenou jednotkou.
Na rotu byl od někud převelen, také ještě nějaký prvoročák a tenhle náš expert s ním měl jít jako velitel hlídky do služby. Dle předpisu postupovala hlídka lesem tak, že její velitel šel po pěšině a člen asi deset metrů od něho bokem lesem, přez kameny, kořeny, houštím a asi patnáct metrů vpředu. To aby nás případný 'narušitel' nedostal oba najednou. A skutečně se to z počátku u nováčků tak dodržovalo. Když byli spolu v hlídce dva mazáci, tak to se šlo po cestě vedle sebe, ruce v kapsách a žvanilo se. Později, když byl bažant 'hodný', tak mu mazák dovolil jít taky po pěšině. Samozřejmě to bylo proti předpisům. Ale muselo se dávat bacha, aby nás tak nenachytal důstojník, když byl venku na kontrole. Na to jsme zase měli takovou dohodu. Čas od času jsme se museli pojítkem hlásit dozorčímu na rotu.(Podél našich cest a pěšin bylo nataženo telefoní vedení , na které jsme se napojovali) A ten nám na konci hovoru řekl jako pozdrav "Tak buď" a to znamenalo, že je vzduch čistý. Když se rozloučil "Ahoj", tak to znamenalo, že je v terénu 'škodná'.
No a tenhle náš rádoby už mazák si někde sehnal červenou frajtrpásku a na maskáče si jí těsně před službou na výložku našil. V kanceláři při přebírání rozkazu bylo vše v cajku, to měl blůzu od někoho vypůjčenou, bez hodnosti. Pak si blůzy přehodil, tomu nováčkovi, který ještě nevěděl, jak to všechno na pohraničních rotách chodí, poručil vzít na záda do služby plnou polní, sice bez polní lopatky, helmy, atombordelu, ale jinak vše. A tak ho hnal tím lesem po dobu celé jejich služby. No a nadporučík F. se to dozvěděl. Ten se stejně vždycky všechno dozvěděl.
A tak jednou po nástupu roty a po přečtení denního rozkazu a vyhlášení bojového rozdílení ještě nedal nadporučík F. rozkaz nastoupené rotě k rozchodu, ale dal tomuto pitomci vystoupit z tvaru před jednotku, postavil ho do pozoru a začal: "Představuji vám nového poddůstojníka na naší rotě." Většina z nás o té šikaně dosud nevěděla. A už to začalo! Ale to by jste museli znát ty sarkastické průpovídky našeho velitele, když měl k tomu náladu. V té době byl v rádiu oblíbený komik Jarda Štercl, ale to bylo nic oproti nadporučíku F. To se kolikrát při nástupu po oficiální části rota řehtala, až jsme někteří mazáci klečeli smíchem na zemi a drželi se za břicha. V pohovu nevydržel stát nikdo.
A tak si to začal s tímto rádoby svobodníkem vyřizovat, a všem nám barvitě líčil, co si ten drzoun dovolil. To byla šikana jako prase a to se tedy na hranicích nevedlo. To už se nedalo přejít, takové ponižování kluka se kterým chodíš do služby. A důstojník jako náš velitel by takovouto šikanu absolutně nedovolil. Bezdůvodné ponižování druhého. "Půjdu s vámi do služby sám, vy si vezmete na záda polní, do ní kameny a poženu vás svinským krokem před sebou až na Velkou Mokrůvku!!" (hora před Luzným), řval na něj.
Co z toho ten pitomec měl dál už si nepamatuji, z naší čety nebyl. Ale u nás i u důstojníků to měl jak se říkalo UPP DKV. (Úplně Po P..i, Do Konce Vojny).
Výplata
Vždycky, když mě byl vyplácen žold, ať už v přijímači nebo v péešce, tak jsem poděkoval. Tak jsem byl z domova vychován, za všechno slušně poděkovat. A podle mne to tak bylo v pořádku. Když jsem však bral svoji první výplatu na pohraniční rotě, byl jsem poučen, že to v tomto případě není na místě. Velitel roty nadporučík F. mi vysázel jako vojínovi 75 Kčs plus 150 Kčs hraničního příplatku. Samozřejmě jsem řekl "Děkuji". A to jsem neměl dělat. "Za co mě děkujete? To jsou vaše peníze. Já Vám je ze svého nedávám. Na ně máte nárok. Je Vám to jasný ?" "Ano soudruhu nadporučíku:"
Otázka zní. Proč mě dosud ostatní lampasáci při výplatě žoldu při mém poděkování nezarazili a tak pěkně mi to nevysvětlili ?
xyz
Dnes v 14:11 | xyz
Článek bude následovat
Fotografujeme: Často dostávám na fototoulkách, vandrování, dotaz, zda vůbec je možné nastavovat fotoaparát, optiku, slunci. Jestli se tak fotoaparát nezničí. Tazatelé mají obavu, že se snímač v aparátu zlikviduje, poškodí.
Není třeba mít žádnou obavu. Slunce se dá fotografovat, protisvětlo, ale neměli bychom to v žádném případě přehánět. Snímač se nepoškodí. Zbytečně optiku, aparát, slunci však nevystavujme. Jediný problém je, že to pořádně rozhodí nastavení. Proto pořiďme více snímků v různém nastavení. Je to podobné, jako když se díváme směrem k slunci. Oči se začnou uzavírat a to také udělá fotoaparát.
Informace k hořci jarnímu /smaž
Dnes v 11:48
|
- - h. jarní
Hořec jarní
V tomto článku ZDE najdete informaci, jak naše příroda dostává jednu ránu za druhou!!! Hořec jarní je toho ukázkou. Samozřejmě se to týká mnohých dalších rostlin, celé přírody....
Šalvěj v bílém provedení aneb ve svatební róbě
Včera v 22:02 | Šli jsme loukom a nikoho nenapadlo jaká je to vzácnost. Náš botanik nezaváhal a vše vysvětlil
|
FLORA
Šalvěj bílá
Chtěl jsem se rozepsat o šalvěji, ale zjistil jsem, že to není vůbec jednoduché. Třeba se tady najde zkušený botanik, znalec, a rád se toho ujme. Jsem ochoten, za zajímavé povídání, poskytnout i honorář. Raději to vezmu z jiného konce....Fotografujeme: Když se podíváte na tento snímek, tak si určitě uděláte názor. Potkat v přírodě bílou šalvěj, je prý velké štěstí, náhoda. Tak často se v přírodě nevyskytuje.
Proč jsme si jí ale nevšimli před týdnem, kdy louka byla přenádherně, do posledního místečka, rozkvetlá a zářila mnoha barvami. Fotografie by byla úplně o něčem jiném. Byla by neopakovatelná, nádherná. Hodna na velkou zvětšeninu. Všimněte si, jak za ní jsou odkvetlé stovky rostlin šalvějí. Jejich neopakovatelná modrá barva by snímek zajímavě podtrhla. A to nemluvím o žluté, růžové, atd.
...a co říci na závěr? Udělat zajímavou fotografii je i o velkém štěstí. I když, jak se říká, štěstí přeje připraveným.
Všeradický Zámecký dvůr navštěvuje, ze dne na den, stále více návštěvníků
Včera v 19:51 | Špýchar s muzeem, výstavní galerií, restaurací a brzy i pivovarem se stává místem klidu a pohody.
|
VÝSTAVY
Fotovýstavy o houbách, ale i o portrétech významných lidí, leporela, pokračují do konce června...
Tento areál, zásluhou jednoho člověka, vstal doslova z lopaty hrobníka. Měl být přeorán buldozery a vrácen přírodě. A dnes je tady zázemí lidí, turistů, vandrovníků, skautů, pionýrů, mladých i starých lidí, umělců, malířů a fotografů, lidí, kteří mají kladný vztah k Matičce přírodě, kultuře. Ve špýcharu je muzeum Dobromily Rettigové, výstavní síně, kde v současné době, až do konce června, houby, portréty významných lidí našeho kulturního světa, kreslená historická leporela. Nedávno byla otevřena stylová venkovská hospůdka a neustále se šturmuje na dokončení pivovaru. Už aby to bylo. Pivečko tady má být nepřekonatelné.
Dnes jsme se, po toulce za bylinami Českého krasu, v Zámeckém dvoře zastavili. Opět jsme navštívili výstavní síně, abychom se posléze v hospůdce posílili. Byli jsme po všech stránkách mile překvapeni. Při vstupu nás "přepadly" kouzelné děvy v krojích a ihned nás vyzvaly, při krajové hudbě, k tanci. A to jsme si opravdu užili. Následně se z nich vyklubaly servírky. Na snímku i naše Vandrovnice.Jídelní lístek je stručný, ale všechna jídla na plno rozjedou mlsné jazýčky hladovců. A ty ceny! Hovězí gulášek s domácím knedlíkem. Tedy žádné knedlíky z fabriky - 69,- korun. Slepičí polévka 15,- korun. Lahodná zelená limomonáda a několik druhů piv z nedalekých pivovarů. Tady je to s cenou již horší. Ale ochutnání, těchto krajových piveček, opravdu stojí za to. Zážitek, jenom kdyby v nich nebylo tolik bublinek. Chtělo by to ten biogen, že!
Vřele, tento areál, zrozený z trosek, doporučujeme navštívit. Když se zatouláte do Brd, nebo Českého krasu, neváhejte se tady zastavit a kulturně i kulinářsky se tady osvěžit. Posílit nejen duši, svá hříšná těla, ale i žaludek, který neustále volá po dobrotách. Tady bude spokojen. Dobře došli, dojeli, dobrou chuť.
Fotografujeme: Vidíte ty divně zbarvené fotografie? Uměli by jste zdůvodnit, jak byly pořízeny? Upozorňuji, že se nejedná o žádný filtr zakoupený ve fotoprodejně. Je to úplně jiná vychytávka. Levná a vždy při ruce. Napadá vás něco?
Malý svět přírody dokáže vždy překvapit. Umíme si těchto tvoru vážit?
Včera v 19:37 | Ing. Petra Badinová, se úspěšně tomuto makrosvětu věnuje...
Foto: Ing. Petra Badinová
Vždy, když se na tyto malé tvorečky dívám, vidím hlavičku člověka. Jen promluvit. A jak to máte vy? Je to živé, ale jako úplně z jiného světa. Tento maličký svět si žije svým vlatním životem a my mu moc nepomáháme. Spíše naopak. Pomalu, ale jistě ho likvidujeme. Změníme se? Pomůžeme?Kosatec bezlistý ve žlutém provedení
Úterý v 15:35 | Udělat podobný snímek se mnohdy nepodaří za celý život. Štěstí přeje tulákům
|
- - bezlistý
Kosatec bezlistý v nezvyklém barevném provedení
Chodím na tuto lokalitu, s velkými přestávkami, přemnoho desítek let. Kromě těch fialovomodrých, jsem tady žádného jiného bezlistého neviděl. Asi se stal zázrak. Snímek je z dubna roku 2009. Všeobecně je známo, že rostliny občas mezi sebou najdou jednotlivce, několik bylin, které jsou barevně jiní. Ale kosaec bezlistý? Viděl ho někdo z vás, někdy, v jiném barevném provdení?
Vstavač nachový -
Neděle v 19:13 | Vstavač nachový se pravděpodobně splést nedá. Je vysoký a květenství je mohutné. Nebo se mýlím?
|
- - nachový
Vstavač nachový
Fotografujeme květiny: Včera jsme navštívili několik lokalit, na kterých se vyskytují vstavači a prstnatci. Slunce po celý den pražilo, jako kdyby se ve vesmíru něco nepatřičného událo. Na ostrém slunci, ani při zastínění, se žádné zázraky neudělají. Podívejte se - klikněte na zeleného vstavače nachového pod titulkem - jak pan Burián udělal nádherné snímky při temné obloze. Je to úplně něco jiného, než při ostrém slunci. Rostliny se nejlépe fotografují, když ten zlatý kotouč je mírně zakryt oblaky, a tak máme k dispozici rozptýlené světlo.
Poznámka: O vstavačích je zde na blogu několik článků. Stačí napsat ve vyhledávači vstavač nachový a jste na nich. Nebo kliknout na to zelené nachový pod titulkem.
Zajímavost / smazat
Sobota v 23:55
Dnes jsme překontrolovali po roce jednu zajímavou houbu ZDE . Je zajímavé, i kolem hub, se vracet na místo činu. Houbař se hodně poučí a má o čem vyprávět....
Zde hledá