Kačenka česká 2017

18. dubna 2017 v 22:45 | Máte s touto zajímavou a překrásnou houbou zkušenosti a to nejen z letošního roku? Tak potěšte svými názory v komentářích i ostatní houbaře... |  - - kačenka česká
K dnešnímu dni je ještě na kačenky české dostatek času. Ale jak to letos bude ještě nikdo nemůže vědět. Já se domnívám, že minulé dva roky - co do množství a krásy - překonány nebudou. Více zde na blogu....


Kačenka česká -
řeknu samozřejmě,
že je hezká.
Po dlouhé zimě
s předtuchou jara
v doprovodu podléšek
se její chytrá hlava
z listí klube do výšek.
Renata Pinkasová

Světová firma Olympus vždy, když přichází jejich nový výrobek tak mu řikají vlajková loď. Tak tady jeden takový zámořský koráb pod plachtami máte. Ať se mu pluje do dalších let pod plným a silným větrem.

Přátele z celé republiky nás sem tam od začátku dubna informovali jak to s kačenkami vypadá tam u nich. I na internetu se zatím žádný velký zázrak nekonal. Sem tam několik plodnic, ale plné košíky, koše, přepravky se zatím nekonaly. My fototuláci jsme do nám lety prověřených lokalit vyrazili v pátek 14. dubna. Uspěli jsme pouze na jednom velkém plácku, kde jsme jich nasbírali dvě kila. Měli jsme ale nemalý problém. Houby byly nevelké, ale i tak některé již zlomené, nalomené. A důvod? Jednoznačně sucho. Nejdřív jsme je tam chtěli nechat aby kačenky dorostly. Po dišputaci jsme se shodli, že by stejně do několika dnů odešly na onen svět. Tak skončily v košíku. A byly opět, tak jako každý rok, chuťově, ale i vzhledově dokonalé. Nejdříve pro všechny minismaženice a pak hovězí, houbová omáčka, rýže. Dobrou chuť i vám houbaři. A opět se stal zázrak. Objevili jsme další převelikou lokalitu. Sice jenom pět plodnic, ale i tady to pro příští období vypadá převelice nadějně.

Je úterý 18. dubna a již nám s e-maily přicházejí první informace. Po celé republice se výrazně ochladilo, to sice kačenkám nevadí, ve vyšších polohách napadl sníh, to opět kačenkám nevadí, možná že naopak. Pod sněhem se skryjí, odpočinou a následně budou mít dostatek vláhy pro další růst. Vždyť podle zkušeností ing. Aleše Víta kačenka pod bílou peřinou ztuhne aby pak ve vší síle a kráse pokračovala pro blaho všech znalých a zkušených houbařů. V tento okamžik to vypadá, že na další houbařský fotovandr jen tak brzy nepojedeme. A jak je to tam u vás doma?


Foto: -mb-

Vladimír - Udělal jsem další nájezd na lokality kačenek. Je to hezký začátek sezony. Snad bude ještě trochu lépe. Na některých místech se ale skoro ještě nic neobjevilo. Vyrostli už také krásné smrže a jestli určím tu malou potvůrku která by mohla být kačenka náprstková tak to byl mimořádně úspěšný den. Pro jistotu si nechám k jídlu udělat smrže odděleně od kačenek abych mohl zjistit, jestli dopadnu jako s kačenkami.

Václav - Já jsem našel letos první kačenky kolem 10. dubna na okraji pražského lesíka. Poprvé jsem je tam objevil v minulém roce. Byly malé, unavené, a nebylo jich mnoho. Letos pouze šest plodnic. Ještě se tam půjdu podívat. Jeden známý je našel v minulém roce na jiném plácku, který o cca jeden kilometr dál. Rostou! Ale jak je najít? Navíc jejich růst nikdy netrvá dlouho. Nalezení místa je opravdu velkým štěstím. Ale následně má člověk vystaráno na dlouhé roky.

(...zde budeme o kačenkách českých pokračovat až do konce jejich letošního růstu. A vy své poznatky pište do komentářů. Děkujeme.)
 

POTRAVINOVÉ DOPLŇKY??? Nebezpečná lež - jen obrovský podvod na peněženky lidí!!!

8. dubna 2017 v 14:11 | Není to tak dávno, co jsem i na nahuby.sk svedl diskusi na toto téma. |  ? léčí nebo zabijí ?
Víte proč se v novinách, časopisech, v televizi a v rozhlase nedočtete, že potravinové doplňky jsou k ničemu? Źe navíc jsou většinou pro lidské zdraví nebezpečné?
Důvod je jednoduchý. Všechny sdělovací prostředky velice dobře žijí z reklamy od jejich výrobců. Proč si podřezávat pod sebou větev, když tento švindl i redakcím dobře finančně prospívá. A kruh se uzavírá.

Podle nejnovějších světových výzkumů bylo prokázáno, že nejen že jsou potravinové doplňky k ničemu, ale navíc způsobují lidskému zdraví velké až smrtelné problémy. A mezi ně patří i ty z hub! Víte vůbec, že jen v České republice lidem naprosto zbytečně vytáhnou z peněženek přes sedm miliard korun? Jak již zde na blogu bylo mnohokrát napsáno potravinové doplňky jsou jeden velký podvod kterého se zúčastňují bohužel jak lékaři, tak i lékárníci. Proč asi? !!! A na straně druhé - aby to bylo ještě složitější - není to tak dávno co tým českých, amerických a jihokorejských vědců prokázal, že dva druhy ohnivců - rakouský a šarlatový, jurský nebyl zkoumán, prokazatelně jsou účinné na některé lidské choroby. Zejména na několik druhů rakoviny. Informace jistě zajímavá, ale naprosto k ničemu. Ohnivců se v přírodě nachází převelice málo. A cesta jak ty prospěšné látky získat ve velkém přes laboratoře, a následně jako lék ve velkém využít, ještě nikdo nevymyslel. (V této souvislosti se musí tento burle.blog.cz pochlubit, že nedávno zásluhou amatérského mykologa ze Šumavy Vl. Š. prokázal, že ohnivce jsou jedlé. Opak od nepaměti tvrdili i profesionální mykologové.)

Potravinové doplňky a houby...
Ano, houby v sobě mají pro zdraví lidí prospěšné látky.
Tak jako i nebezpečné, dokonce jedovaté, smrtelně jedovaté.
Aby ty dobré člověku pomohly, tak by jich musel sníst na tuny.
Navíc tyto látky neumíme oddělit a tak je pro blaho člověka využít.
A to je nereálné!

Zapomeňte na potravinové doplńky...
Nejúčinnější v této souvislosti je čerstvé ovoce a zelenina.
Zejména výtažky ale nikoliv ty synteticky vyrobené
a to i přesto, že chemicky tyto vitaminy mají stejné složení!

Ty pestrobarevné krabičky jsou všude kolem nás. I internetový obchod na nich dobře vydělává. Nejhrůznější na tom všem je, že lidé věří, a jsou ochotni si za to i hodně připlatit, že přinášejí zdraví a dlouhé žití. A jak jinak než jde těm šmejdům, šíbrům, pouze o velké prachy. Jak se říká po nás potopa. Hlavně, že v bankách je kasička plná.

Potravinové doplňky, až v neskutečných množstvích, vyrábějí i farmakologické firmy a to na celém světě. To je také důvodem proč nechybí ani u lékařů, ve zdravotnických zařízeních, na poliklinikách, v nemocnicích a jak jinak než i v lékárnách. Tímto promyšleným způsobem vzrůsta u lidi, pacientů, v tyto výrobky naprostá důvěra. Od výrobců a distributorů je to dobře promyšlený tah. A lid hloupí i inteligentní jim na to skáče jako vrána na sýr a vlk na špek.

Hrůzné je - a na vině je i stát - že neexistují studie, keré by dokazovaly jejich jednoznačný a prokazatelný přínos pro lidi. Například v oblasti hub se pouze neustále mele, že již v prastaré Číně. Položte si každý otázku jak je vůbec možné, že to těm šmejdům kolem potravinových doplňku stále prochází. Odpověď je jednoduchá a správná. Jde totiž o obrovské peníze...

Potravinové doplňky neléčí, ale naopak lidskému zdraví škodí:

Proč to ti lékaři a lékárníci dělají? Opravdu pro peníze?: Reklamy jsou na ně všude. Novinami a časopisy počínaje, televizí a rozhlasem nekonče. Nejsmutnější na tom je, že nechybí ani v lékárnách a v ordinacích lékařů. Pamatujete si ještě na ty aféry, jak doktoři a doktorky jezdili se opalovat do dalekých krajin. Co za to asi museli pro velkovýrobce potravinových doplňků udělat? *

Diskuse: Vyprávěl pan ing. Jiří Baier, jak si před mnoha lety koupil potravinový doplněk z hub. V tobolkách měly být výtrusy jedné z nich. Vnitřek dal pod mikroskop a hledal. Co myslíte kolik těch výtrusů našel? Ano máte pravdu. Ani jediný. Takovým výrobcům se dnes říká šmejdi...

* Není to zas tak dlouho co jsem musel jít na operaci s šedým zákalem. Má oční lékařka s velkým přesvědčovacím talentem donutila mojí maličkost abych si koupil poměrně drahý doplněk na prokrvování sítnice. Já odpůrce jsem si ho po velkém váhání zakoupil mysle si, že když to řekla lékařka, že udělám dobře. O několik týdnů později, kdy má peněženka byla neustále týden po týdnu lehčí, jsem měl odkráčet na oparaci. Slovy lékařky jsem byl zděšen: "Jenom prosím panu prámáři a jeho zástupci neříkejte, že jsem vám ten lutein doporučila. Oni tyto přípravky s velkým odporem nesnáší!" Zase asi jedna, která se slunila na plážích Karibiku.

(...dokončení brzy. Tato problematika je složitá, tak psaní, aby byla fakta prokazatelná, půjde trochu pomaleji.)

Šel jsem na houby a potkal jsem...

5. dubna 2017 v 23:13 | Tyhle okamžiky s fotoaparátem v krosně miluju. Škoda, že jich není povícero. |  - - popelavá
Není dne abychom se někde netoulali a navíc ještě po večerech řešili zajímavosti kolem fotografování. Naposled to bylo s Místrem panem Neffem.... (V pondělí 10. dubna vyrážíme na dlouho a hodně zajímavou expedici. Odjezd po deváté hodině. Ještě několik míst k dispozici.)

Tak jsme se dnes v malé partě šli podívat jestli už náhodou nevyrazily kačenky české. Přátelé a fototuláci hledali, hledali a já se usadil u staré tůně. Už holt zase tak moc nemohu na nohy a rovněž plíce jsou za zenitem. Jak si tak sedím na padlém kmenu, v ruce svačinu a termosku s čajem, tak koukám jak se na mojí maličkost dívá kvakoš noční. Bohužel moc blízko nebyl. Ale očekávaje věci příští, tak jsem hezky pomaloučku polehoučku abych neděl moc zbytečných pohybů, vyměnil objektiv za delší sklo.

Jen jsem to dokončil, tak vidím jak přilétá volavka popelavá. O kilometr dál mají na stromech desítky hnízd. Usadila se na břehu a pak pomalu polehoučku vkročila na kmen, který částečně pod vodou. Uvelebila se na jeho okraji a začala sledovat vodu. A to byl můj okamžik začít mačkat spoušť. Náhle jsem zřel, že strnula a já pochopil, že se připravuje na útok. A tak se také stalo. Bylo to rychle a zajímavé. V hledáčku jsem toho ale stejně moc neviděl. Ale to já již dávno předtím zmačkl video a vše si docela slušně natočil a následně ještě udělal snímek jak má pták ještě rybu v hrdle. Jenže jsem udělal jednu chybu. Jak popelavá rybu uchvátila a začala jí obracet, tak jsem se opět - není to poprvé - tak lekl, že jsem zmačkl konec natáčení. Ale myslím si, že se zase tak moc nestalo. To si to jenom snažím vůči sobě vysvětlit. Samozřejmě to jak se jí ryba sune hluboko do krku by bylo kouzelné. Tak zase někdy příště....

Poznámka ke snímku: Divné je, že oko má dokonale, viděno po zvětšení, zaostřené. Vše je tak jak má být. Ale celá volavka ostrá není. Kde se asi stala chyba? Ještě štěstí, že to video vyšlo slušně. Václav

A co ty kačenky české, tak hezké, tak hezké, budou? Podle odborníků, amatérských mykologů, prý o velikonocích...

* * * * *

Loňské jaro bylo lehce nestandardní stejně jako to co se ukazuje nyní. Výrazně teplé počasí již v březnu. Letos je podstatný nedostatek vody. Alespoň té, na kterou jarní houby určitě čekají. Loňské hezké počasí vyprovokovalo první kačenky již v polovině dubna. Odhadnul jsem, že pokračování růstu ve vyšších nadmořských výškách je o dva týdny zpožděno. Nebylo. Kačenky se objevily dostatečném množství na všech lokalitách, které mám "pod dohledem." Bylo hezké počasí a poměrná hojnost hub, tak jsem se spíše ze zvědavosti poohlédnul po podobných místech, zda-li i tam něco nebude. A bylo. Povedlo se mi najít, přesněji řečeno jen ověřit množství dalších lokalit v blízkém i širokém okolí. Typickým místem výskytu jsou okraje polních cest s náletovými dřevinami, ponejvíce olší. Mezi tím trnky a občas planá třešeň. Potom kopřivy co důkaz dusíku v půdě. Tady to jsou takové ty místní komunikace mezi vesnicí a různými statky v okolí. A Kačenky jsou z mé zkušenosti i hodně odolné houby. Nevadí jim vyasfaltování cest a menší černá skládka také jejich růst nezastaví. Obětoval jsem dva dny dovolené a rozšířil jsem okruh výskytu na oblast s nejméně 50 km průměrem a výraznými rozdíly v nadmořské výšce. Dolní hranice 440 m.n.m horní 850 m.n.m A ještě jeden zajímavý poznatek. Určitě jde jen o jeden druh kačenky přesto jsou mezi některými lokalitami zajímavé rozdíly. Důvod zatím nevím (nemám vypozorováno) ale jsou lokality s převážně drobnými plodnicemi a stejně tak lokality s mimořádně velkými kusy. Více je lokalit s menšími plodnicemi. Rozdíly mezi některými lokalitami jsou hodně výrazné. Jsou lokality s hustým výskytem ale převážně jde o řidší výskyt. Zkusím letos navštívit všechny i nově nalezené lokality a doplnit údaje k již zjištěným zkušenostem. Houby si ale dělají naprosto co chtějí a tak těžko odhadovat. Vladimír Špatný

Ty jejich klobouky jsou nepřekonatelné. A každý je jiný. Kolik jich asi letos nasbíráme? Budou to opět přepravky nebo naopak najdeme jen několik plodnic. Nechme se překvapit...


 


HŘIB ŽLUTOMASÝ alias BABKA - konzumovat či nekonzumovat?!

2. dubna 2017 v 19:46 | Vše nasvědčuje tomu, že není dobrý nápad hřib žlutomasý konzumovat. Jsou přece lepší a kvalitnější houby, tak proč pokoušet štěstí.... |  - - hřib žlutomasý
K tématu se dále vyjádřil profesor toxikologie Jiří Patočka, který potvrdil, že nedohub zlatovýtrusý obshuje mykotoxin hypotemicin, který je biologicky aktivní, cytotoxický a jedovatý pro savce. Existuje proto důvodné podezření, že příčinou sekundárních otrav jedlými houbami může být právě hypotemicin. Existuje také hypotetická možnost souvislosti s melanomem - formou rakoviny kůže. Patočka nedoporučuje vyhýbat se babkám zcela, ale:

nekonzumovat popraskané plodnice
nekonzumovat staré plodnice
nesušit babky, aby nedohub neinfikoval i další houby

V potravinářství jsou obecně mykotoxiny považované ze velmi nebezpečné. "Téměř všechny mykotoxiny poškozují játra a ledviny a negativně působí na imunitní systém, některé jsou potenciálně karcinogenní. Příjem určitých mykotoxinů lidmi a zvířaty může vést k poškození jater, trávicího traktu, k rakovině a odumírání svaloviny."

Vzpomínka - V minulých letech jsme na něj měli velké štěstí. Jak tomu asi bude letos?

1. dubna 2017 v 20:40 | Známe nemálo míst kde roste. Uděláme na něj opět několik fototoulek - česky workshopů - a těch se můžete zúčastnit i vy. Není to ale výlet na jeden den. Bez základního bojového vybavení se neobejdete.... |  - - šindelovník severský
Šindelovník severský (Climacodon septentrionalis) je parazitická dřevokazná houba, která je u nás prakticky neznámá, a to i mezi houbaři. Je poměrně vzácná a neroste všude. Pokud houbař nezvedne oči od země, nemusí ji vidět. Plodnice rostou na stromech, nejčastěji javorech nebo bucích, někdy ve značné výšce, a to opakovaně po několik let ve stejném místě. Kromě lesů i v parcích, zahradách, alejích. Jde o značně agresivního parazita, který způsobuje tzv. bílou hnilobu stromů. Dospělé plodnice mohou vážit až několik kilogramů. Šindelovník severský u nás není na seznamu chráněných hub, ale ochranu si zaslouží. V červené knize ohrožených druhů velkých hub ho ovšem můžeme najít v některých zemích Evropy. Protože lesníci nemají rádi poškozené stromy a z lesa je odstraňují, ubývá prostor, kde by mohly šindelovníky růst. Naše obrázky jsou z bývalého vojenského újezdu na Šumavě.

Foto©Jiří Patočka, Václav BurleTyto krasavce jsme v tom prastarém lese sledovali několik let. A pak jako když utne. My ale po letitých zkušenostech již víme, že šindelovník severský dokáže na jednom stromě růst nemálo roků za sebou. Máme jeden, který byl prvním kterého jsme objevili a ten je tam dodnes. Více zde na blogu v rubrice šindelovník severský.

Dalšího jsme také pozorovali několik let. Dokonce v jednom roce se hned vedle něho na odumřelé větvi objevil další. Potom se zasekl, kraloval tam v nehezkém stavu po celou zimu, ale už se nezdrchal a odešel na věčnost. I na šindelovnících je vidět jak toho o houbách víme moc málo...


V pozdním podzimu minulého roku jsme kromě desítek dalších našli strom, na kterém několik plodnic pod sebou. Ta největší a nejkrásnější měla na délku přes jeden metr a na šírku více jak padesát centimetrů. Vypadalo to jako velká kapka, slza. Musíme zjistit, zda se tam objeví i letos. Už se na ten fantastický a neobvyklý zážitek moc těšíme. A i vy můžete být při tom. (Omlouvám se, ale jeho fotografii ze známých důvodů na internet nedám. Sorry.)


Nález olovnato-stříbrné rudy u Štěpánova nad Svratkou v kraji Vysočina

29. března 2017 v 21:43 | RNDr. Michal Patočka |  Michal Patočka

Dolování stříbrných rud v okolí Štěpánova nad Svratkou v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina má historicky významnou úlohu v těžbě stříbra na Moravě. Prokazatelně se zde stříbrné rudy dolovaly a zpracovávaly již ve 13. a 14. století, jak doložila svými novými výzkumy montánní archeologie. Ostatně pozůstatky středověké těžby, štoly, šachtice, odvaly a pinky lze, většinou v lesním terénu, pozorovat.

Údolí řeky Svratky a jeho okolí u Štěpánova nad Svratkou bylo ve středověku významným centrem těžby a zpracování stříbrných rud.

Můj příspěvek bude stručný a omezí se na nález galenitu, olovnato-stříbrné rudy nalezené v křemen-barytové žíle na katastrálním území malé osady Vrtěžíře, části obce Štěpánov nad

Svratkou. Vrtěříž leží obklopena lesy a pastvinami vysoko nad údolím řeky Svratky. Galenit byl v širším okolí ve středověku těžen pro svůj obsah stříbra. Zde v blízkém okolí Vrtěžíře však žádný výskyt Ag-rud ani historické záznamy nemáme nebo nejsou známy. V našem případě nelze hovořit o ložisku, jde pouze o drobný výskyt dokládající rozsah výskytu stříbronosných žil v povodí řeky Svratky.

Geologicky se jedná o krystalinické horniny tzv. vranovsko-olešnické jednotky moravika na kontaktu se svrateckým krystalinikem, které jsou proniknuty žílami s obsahem stříbra, olova, ale i zinku a mědi. Vzácně byly nalezeny i minerály arzenu a antimonu. Stáří těchto žil se předpokládá variské, popř. povariské, tedy více jak 250 mil. let.

Skutečností zůstává, že se jedná pravděpodobně o jeden z historicky nejstarších rudních revírů v Českých zemích, kdy jsme v těžbě rud stříbrných byly ve středověku na světové špičce. Dnes v produkci tohoto kovu dominují Mexiko, Peru a jiné jihoamerické země.

RNDr. Michal Patočka




Kandík psí zub 2017

27. března 2017 v 23:21 | Tak letos bylo kandíků opět o mnoho méně než v minulých letech. Dříve miliony a nyní několik desítek kvetoucích rostlin. Na co čeká státní ochrana přírody? Až tam nebude ani jediný? Opět se ukazuje, že rostliny na příchozí straně každoročně ubývají. |  Kandík psí zub
Letošní rok byl divný. Něco tak divného za těch více než sedmdesát let nepamatuji...



NENÍ TO NA HLAVU?
V České republice je několik lokalit bledulí jarních.
Na každé jsou varování se zákazem vstupu
a dokonce hlídky kontrolují dodržování opatření.

Na straně druhé existuje jediná lokalita kandíku,
na které neustále podupávají na tisíce návštěvníků.
A to je důvodem proč této překrásné a chráněné rostliny ubývá.
Ptáme se? Má to snad logiku?

Lokalitu na Medníku, nedaleko soutoku Zlaté a Velké řeky, jsme začali kontrolovat téměř denně od poloviny března. Dlouho se nic nedělo a pak doslova přes noc začal ten každoroční zázrak. Vše vyvrcholilo v sobotu 25. března. Rostlin, oproti minulým rokům, bylo opět méně, ale zajímavé bylo velké množství psích zubů v trsech. Něco takového jsme snad ještě nikdy neviděli. Byl to velkolepý koncert. Ale co se nestalo.

Vrátili jsme se na rezervaci v pondělí sedmadvacátého hodně brzy po ránu.Na první pohled bylo vidět, že kandíků je tam oproti sobotě znatelně méně. Kam se ty rostliny poděly? Tak to jsme nepochopili. Všechny zbývající byly unavené. Vypadaly jako když jim chybí vláha. Jak jich bylo málo, tak o to více tam bylo lidí.

V sobotu, ale i v neděli na Medník na terasu, která plná sejp, v dávných časech se tam těžilo zlato, proudil nekonečný, po celé dny nekončící proud lidí. Některé skupiny měly i více než padesát členů. Je to naprosto šílené - více zde na blogu v rubrice kandík psí zub - co se tam každoročně děje. A co na to státní ochrana přírody? Ta to z neznámých důvodů trpí. Proč? Tak na to odpověď neznáme...

Jak se zde na blogu píše ženský dříve nosily na Prahu a do dalších měst plné nůše květů, tak jako se nosily o něco později pugéty fialek. Dnes aby tam kandíky jeden pohledal. Tam kde dříve ty chráněné rostliny se hrnuly ke slunci, tak tam jsou obrovské nepůvodní smrky. V plánu AOPK již desítky let je záměr - a to včetně peněz - smrky poslat k zemi, vysadit buky a snažit se dát kandíkům další obrovský prostor k přežití. Proč státní ochrana přírody nemá o kandíky psí zuby zájem? Ono to dokonce i vypadá, že je tam chce zlikvidovat úmyslně. Ale proč? Je to divné a pro milovníka přírody nepochopitelné. Nebo vy něco víte? Tušíte? Tak pište pod tento článek do komentářů....

Výskyt lýkovce jedovatého (Daphne mezereum L., 1753) u Velké Bíteše

27. března 2017 v 19:41 | RNDr. Michal Patočka |  - - jedovatý
V neděli jsme se vydali na výlet do údolí Bílého potoka západně od Brna. Jasná slunečná obloha, i přes ranní přízemní mrazík, slibovala hezký den. Do přírodního parku Údolí Bílého potoka jsme zamířili u obce Svatoslav nedaleko Velké Bíteše. Překvapení nás čekalo zanedlouho. Barevně nápadné fialové květy listnatého keře lýkovce jedovatého (Daphne mezereum L., 1753) z čeledi vrabečnicovité (Thymelaeaceae) v jednom z bočních údolíček na katastrálním území obce Svatoslav na pomezí krajů Jihomoravského a Vysočina.

Přiznám se, že v tak velkém množství jsem opravdu lýkovec nikdy neviděl. Desítky menších i větších keřů lýkovce jedovatého lemovaly drobný bezejmenný potok, levostranný přítok Bílého potoka. Stinné až polostinné místo s vlhčími, humózními nivními půdami a břehovým porostem vrb, jasanů, olší a smíšeného jedlohabrového lesa v okolí poskytuje vhodné stanoviště pro takovou spoustu jedinců lýkovce, až oči přecházely. Přestali jsme je počítat a raději jen pozorovali a zjišťovali, jak to, že se jim tam tak pěkně daří. Některé keře byly i přes 1 m vysoké. Ostatně je prozrazovala i jejich omamná vůně, jenž způsobují organické těkavé jedovaté látky terpenoidní povahy. Delší přivonění může způsobit velmi nepříjemné zdravotní potíže, bolesti hlavy až závratě. Jedovatý je ostatně celý keř, zejména však plody, kulaté červené peckovice, jež jsou prudce jedovaté. O toxicitě celého keře, zvláště jeho kůry a plodů, zde již na blogu bylo v minulosti podrobně psáno.

Lýkovec jedovatý je z hlediska ohrožení zařazen mezi druhy vyžadující další pozornost (C4).

Jeho lokalita v rámci přírodního parku Údolí Bílého potoka je zcela výjimečná a v regionálním komplexu velmi významná. Jeho výskyt je většinou pouze rozptýlený. Lokalita ovšem není chráněna jako maloplošné území, například charakteru přírodní rezervace. Je-li to dobře, necháme na posouzení čtenářů. Každopádně jsou jejich drobné fialové květy nádhernou ozdobou časné jarní přírody, kdy toho ještě moc nekvete. Ostatně posuďte sami alespoň na fotografii, pořízené na jejich lokalitě u Svatoslavi.
RNDr. Michal Patočka

Jak vyrobit stromovnici

26. března 2017 v 23:07 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Stromovnice neboli zahradnická mast, je podobně jako zahradnický vosk, nepostradatelnou pomůckou každého zahradníka. Používá se k ošetření ran ovocných stromů a okrasných dřevin po jejich mechanickém poškození a můžeme si ji koupit nebo sami vyrobit. Protože houbařská sezona se ještě nerozjela, zatímco práce na zahradě jsou v plném proudu, domnívám se, že pro čtenáře tohoto blogu je v současné době důležitější předpis na stromový balzám, než předpis na houbový guláš.

Zvláště když jsem našel v knize Zkušený zahradník od Josefa V. Leichta z roku 1863 praxí osvědčený návod na jeho výrobu, který se bude čtenářům určitě líbit. Nazývá se "Chrisova zahradnická masť" a suroviny na její výrobu jsou levné a snadno dostupné: Vezmi půl dílu hrnčířské hlíny, jeden díl kravince (kravského lejna), rozšklubané kravské chlupy a terpentin. Hlínu rozetři na plochém kameni pěstí, aby byla co hustá kaše, a přidávej do toho hovězího lejna a chlupů stejně to vše promíchej. Terpentin se nad uhlím rozhřeje, kaše tato se rozetře, nalije se do ní rozpuštěného terpentinu a rukama dobře se prohněte. Venku ponechaná hmota za několik hodin ztvrdne co kámen, pročež se dá do hovězího měchýře a ku potřebě se uloží do vody.

Pokud si tento stromový balzám sami vyrobíte, nezapomeňte se rozdělit o dojmy a zkušenosti se čtenáři tohoto blogu.

Poznámka autora: Chris Ghyselen byl belgický architekt a zahradník.

Poznámka k výskytu a ekologii rosolovky mozkovité (Tremella mesenterica Retz., 1769)

22. března 2017 v 22:29 | RNDr. Michal Patočka |  HOUBY
Nebylo by to úplné, kdybych se nezmínil o pěkné dřevokazné houbě rosolovce mozkovité (Tremella mesenterica Retz., 1769) z čeledi rosolovkovité (Tremellaceae), kterou jsme našli při naší nedělní výpravě za sněženkami do přírodní památky Hrušín na katastrálním území obce Ochoz u Tišnova v Jihomoravském kraji. Pravdou je, že jsem očima sledoval, zda přece jenom nějakou tu jedlou houbu nenajdeme. Žádná vzácnost to ovšem není. Je dokonce velmi hojná a v přírodě barevně nápadná. My ji našli na suché větvičce habru obecného (Carpinus betulus) na vlhkém, polostinném stanovišti dubohabrového lesa v celé své barevné a tvarové kráse.

Plodnice rosolovky mozkovité jsou 1-4 cm široké, zlatožlutě až oranžově žlutě zbarvené, laločnatě zprohýbané, za vlhka rosolovité konzistence. V období suchého počasí se mění v nevzhlednou, tenkou a suchou blanku. Po navlhčení nabývá svůj původní tvar i konzistenci. Substrátem rosolovky mozkovité jsou nejčastěji suché větve dubu, habru, buku, javoru, lípy a jiných listnatých stromů. Pro praktického houbaře zdá se nemá význam, i když se většinou uvádí jako jedlá. Její význam spočívá v rozkladu organické hmoty, kdy do půdy a atmosféry vrací zpět prvky a látky, které jim stromy za svého života odebraly.


V tomto období ještě mnoho jedlých a dobrých hub neroste, tak jsme si alespoň tuto barevně i morfologicky pestrou houbu prohlédli a vyfotografovali.
RNDr. Michal Patočka

Kam dál