Pojďte ochutnat s námi lanýže bílého istrijského a to v několika chodech.

Včera v 1:43 | Prý budeme mít příležitost si vyfotografovat jednoho z největších. Jestli se povede tak se zblázním radostí... |  Lanýž
V České republice není moc restaurací kde bychom mohli ochutnat nejprvotřídnější lanýže. Sem tam se ale každoročně nějaká najde. Ale ta na Praze 6 patří mezi ty nejlepší, nejvyhledávanější. Letos budeme moci ochutnat tři speciální istrijské lanýžové vychytávky. Na menu budou dvě pětichodové a jedno dokonce o šesti chodech. Cena zatím není známá. Na závěr dojde i na lanýžovou zmrzlinu.

A aby toho nebylo málo, tak na zahájení lukulských hodů přijede chorvatský lanýžový král Giancarlo Zigante, mezi jehož úlovky patří jeden z největších bílých lanýžů světa. Váží 1310 kilogramů. A my si ho budeme moci při ochutnávce vyfotografovat.

Znalci vědí, že v Evropě máme dvě nejvýznamnější naleziště bílých lanýžů. Jedno je na Istrii a to druhé o trochu slavnější, ale co do kvality lanýžů totožné, v italském Pienmontu. Z obou každoročně míří, zejména ty nejkrásnější a největší plodnice, na legendární trh v Albě. V istrijských lesích se každý rok nasbírá kolem dvanácti tun těchto drahých, ale chutných lanýžů bílých. V pražské restauraci na Praze 6 se spotřebuje každý den kolem pěti kilogramů těchto voňavých a vzácných hub.

A na co se máme nejvíce těšit? Co takhle na hovězí carpaccio s bílým lanýžem, nebo na steak z mořského ďasa na grilu opět s lanýžem, nebo na mušle avatého Jakuba. -b-


 

Hlíva ústřičná 2017 - 2018 vypravili jsme se na toho třetího korálovce ježatého a odnesli si plno hlívy.

Úterý v 23:32 | Do lesů pravidelně, téměř každodenně, pořádáme výpravy, fototoulky. Není problém aby jste se přidali. Neváhej, Nedej se, Přidej se... Používáme jak nohy, auta, vlaky, autobusy, ale dokonce i lodě. Není nic krásnějšího než se toulat přírodou.... |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Vy co sem na blog pravidelně chodíte víte, že v minulých letech jsem neustále psal, že se v lesích s hlívou ústřičnou něco divného děje. Ani na prověřených hlívovnících se po několik roků neukazovala. Že by globálni oeplování, sucho? Jeden by se ani nedivil kdyby se tak stalo na jednom, několika stromech. Ale na všech jako podle pravítka. Tak to už byla záhada. Ukazuje to ale na jediné. Že toho o houbách víme stále moc málo. Ale nyní na začátku hlívového období se začaly dít zázraky. Ústřičné na mnohých místech vyrazily jako zběsilé. Jenom aby jim to do jara vydrželo....

Ve všední dny je to v lesích nejkrásnější. Nikde nikdo jenom zvěř a my. Jak jsme minule slíbili konečně jsme si vyrazili překontrolovat toho třetího korálovce ježatého. Naposled jsme ho v tom historickém hvozdu potkali před několika lety. Ten bukový les, kde i jiné dřeviny, jsme prošli křížem krážem, ale nebylo tam po něm stopy. Ne každý na stejném stromě roste rok za rokem. Zajímavé ale bylo, že ty obrovské trsy šupinovky kostrbaté na patě dvou stromů tam byly stejné jako tenkrát. Holt tato houba je nezmar.

Když jsme se vraceli do civilizace, tak jsme si vzpomenuli, že tam přece byly dva buky, na kterých vždy bohatě hlívy ústřičné. A divte se, byly tam opět. Na jednom tři překrásné trsy a na tom druhém jeden obrovský a vedle něho nové mladé začínající plodnice. Za čtrnáct dní tam opět bude velký houbařskohlívový svátek. Na vysvětlenou dodám, že před dvěma dny jsme takto "očesali" několik dalších hlívovníků.

Nejdříve jsem si myslel, že ty hlívy nebudou nic moc. Ty obrovské srostlice nebývají zrovna chutné. Ale opak byl pravdou. Byly sice až nebývale velké, ale mladé. Už jsme je proměnili v omáčku, pod maso, smaženici a hlavně v polévku, kterou nade vše miluji - kulajdu a to jihočeskou. Víte jaký je mezi nima rozdíl?



Jelení říje ještě neskončila. A i vy můžete být při tom. Neváhejte a přidejte se. Stále hledáme zdatné a spolehlivé řidiče. Když jsme ty pacholky ve skrytu pozorovali, tak jsme měli pocit, že se díváme na Velkou pardubickou....



Kotrč kadeřavý a co ještě o něm nevíme

Úterý v 0:24 | Jiří Patočka |  - - k. kadeřavý
Psát na tomto blogu o kotrči kadeřavém (Sparassis crispa) je jako nosit houby do lesa. O jeho kulinářských kvalitách toho již bylo napsáno hodně, ale dosud se zde nikdo nevěnoval faktu, že kotrč je také medicinální houba s příznivým účinkem na lidské zdraví. Největší tradice používání kotrče jako prevence před nemocemi má Japonsko, kde je houba známá pod jménem "hanibiratake".

Byli to právě japonští vědci, kteří začali studovat tuto houbu a její biologicky aktivní látky z pohledu medicíny. Zjistili, že kotrč obsahuje neobvykle velké množství (40 %) specifického beta-glukanu, který v preklinických testech vykazoval vysokou protinádorovou aktivitu (Ohno et al., 2000; Harada et al., 2002, 2006; Yamamoto et al., 2009; Lee et al., 2010). Beta-glukany jsou polysacharidy nalezené v buněčných stěnách hub a jsou Americkou organizací pro kontrolu léčiv a potravinových doplňků (FDA) klasifikovány jako bezpečné a velmi účinné doplňky stravy, které zlepšují stav imunitního systému, obnovují obranný systém těla a tím umožňují lepší prevenci před onemocněním, rychlejší rekonvalescenci a rehabilitaci. Beta-glukany jsou také velmi silným antioxidantem s mnohonásobně vyšší schopností vychytávání volných radikálů, než jiné látky. Při místním i celkovém podání jsou zcela netoxické a bezpečné. Není známa jakákoliv toxicita nebo negativní reakce po požití beta-glukanů nebo kombinace beta-glukanů s jinou látkou.

Četné studie obsahových látek kotrče kadeřavého prokázaly, že houba obsahuje kromě beta-glukanu ještě řadu dalších bioaktivních látek s příznivým účinkem na lidské zdraví, jako např. antioxidačně účinné fenoly (Hasegawa et al., 2004; Bang et al., 2017), antibakteriálně účinné pyrrolony (Kawagishi et al., 2007), seskviterpenoidy (Kodani et al., 2009), nebo protizánětlivě a protinádorově účinné deriváty kyseliny ftalové (Yoshikawa et al., 2010).

Studie japonských autorů z roku 2013 (Kimura et al., 2013) prokázala, že přidání kotrče do potravy potkanů i lidí zlepšuje stav jejich pokožky, která je pružnější, lépe hydratovaná a méně se vysušuje. I když je výzkum biologicky účinných látek kotrče stále ve stadiu preklinických testů, výsledky jsou nadějné a ukazují, že houba a látky v ní obsažené by mohly najít uplatnění v humánní medicíně (Chandrasekaran et al., 2011; Kimura, 2013). Zatím berme kotrč jako houbu na které si pochutnáme a která nám neublíží. Možná že i prospěje našemu zdraví.

Literatura
Bang S, Chae HS, Lee C, Choi HG, Ryu J, Li W, Lee H, Jeong GS, Chin YW, Shim SH. New Aromatic Compounds from the Fruiting Body of Sparassis crispa (Wulf.) and Their Inhibitory Activities on Proprotein Convertase Subtilisin/Kexin Type 9 mRNA Expression. J Agric Food Chem. 2017 Aug 2;65(30):6152-6157.

Harada T, Kawaminami H, Miura NN, Adachi Y, Nakajima M, Yadomae T, Ohno N. Mechanism of enhanced hematopoietic response by soluble beta-glucan SCG in cyclophosphamide-treated mice. Microbiol Immunol. 2006; 50(9): 687-700.

Harada T, Miura N, Adachi Y, Nakajima M, Yadomae T, Ohn N. Effect of SCG, 1,3-beta-D-glucan from Sparassis crispa on the hematopoietic response in cyclophosphamide induced leukopenic mice. Biol Pharm Bull. 2002; 25(7): 931-939.

Hasegawa A, Yamada M, Dombo M, Fukushima R, Matsuura N, Sugitachi A. [Sparassis crispa as biological response modifier]. Gan To Kagaku Ryoho. 2004; 31(11): 1761-1763. In Japan.

Chandrasekaran G, Oh DS, Shin HJ. Properties and potential applications of the culinary-medicinal cauliflower mushroom, Sparassis crispa Wulf.:Fr. (Aphyllophoromycetideae): a review. Int J Med Mushrooms. 2011; 13(2): 177-183.

Kawagishi H, Hayashi K, Tokuyama S, Hashimoto N, Kimura T, Dombo M. Novel bioactive compound from the Sparassis crispa mushroom. Biosci Biotechnol Biochem. 2007; 71(7): 1804-1806.

Kimura T. Natural products and biological activity of the pharmacologically active cauliflower mushroom Sparassis crispa. Biomed Res Int. 2013; 2013: 982317.

Kimura T, Hashimoto M, Yamada M, Nishikawa Y. Sparassis crispa (Hanabiratake) ameliorates skin conditions in rats and humans. Biosci Biotechnol Biochem. 2013; 77(9): 1961-1963.

Kodani S, Hayashi K, Hashimoto M, Kimura T, Dombo M, Kawagishi H. New sesquiterpenoid from the mushroom Sparassis crispa. Biosci Biotechnol Biochem. 2009; 73(1): 228-229.

Lee SY, Lee YG, Byeon SE, Han S, Choi SS, Kim AR, Lee J, Lee SJ, Hong S, Cho JY. Mitogen activated protein kinases are prime signalling enzymes in nitric oxide production induced by soluble β-glucan from Sparassis crispa. Arch Pharm Res. 2010; 33(11): 1753-1760.

Ohno N, Miura NN, Nakajima M, Yadomae T. Antitumor 1,3-beta-glucan from cultured fruit body of Sparassis crispa. Biol Pharm Bull. 2000; 23(7): 866-872.

Yamamoto K, Kimura T, Sugitachi A, Matsuura N. Anti-angiogenic and anti-metastatic effects of beta-1,3-D-glucan purified from Hanabiratake, Sparassis crispa. Biol Pharm Bull. 2009; 32(2): 259-263.

Yoshikawa K, Kokudo N, Hashimoto T, Yamamoto K, Inose T, Kimura T. Novel phthalide compounds from Sparassis crispa (Hanabiratake), Hanabiratakelide A-C, exhibiting anti-cancer related activity. Biol Pharm Bull. 2010; 33(8): 1355-1359.

 


Ono se to tají, ale my víme. A nyní budete vědět i vy!!!

Neděle v 22:54 | Každý máme ten svůj les, lesy, hvozd, hvozdy, do kterých se rádi vracíme. Neustále si stěžujeme jak ty naše milované zelené háje jsou v bezútěšném stavu. A bohužel bude ještě hůř. A kdo za to může? No přece člověk, lesáci, mamon!!! |  GLOSY!!!
V těchto dnech prosákla na veřejnost některá čísla. A jsou až neskutečná. Až sem jsme to za ty dlouhé roky dopracovali!!!

Jehličnatých lesů je 73%. Z toho poškozených 74,8%.
Listnatých lesů je 27%, z toho poškozených 41,9%.

Na toto téma by se dalo psát do nekonečna. Já Václav mám ale rád příběhy. Tak slyšte a moc se nerozčilujte. To už těm lesům nepomůže. A jestli i vy máte nějaké zajímavé postřehy, tak prosím pište do komentářů pod tento článek...

LES JAK NĚKDE NA SIBIŘI: Do těch míst historického hvozdu jsem už jezdil jako malý kluk. Souvislý a nikde nekončící les se táhne desíky kilometrů. A tam někde uprostřed pod hlavním hřebenem bylo rozsáhlé podmáčené místo. Tady to byl houbařův ráj. Do té chladné a naprosto čisté vody se každý bál vstoupit. Nikdo nevěděl co by se tam mohlo přihodit zlého. Nebylo to rašeliniště, jenom všude voda, voda, voda. Ale ta nebyla moc hluboká. Tedy jak kde. Někde nad kotníky o kousek dál ke kolenům. Všude ale pevná půda. A v tom močále jeden kopeček vedle druhého jako kdyby tam skřítci hledali zlato a zůstali po nich miniaturní sejpy. A na těch, mezi smrčky a hlavně břízami, ty nejkrásnější houby, které jsem kdy viděl. Zejména pak křemenače, a kozáci ve všech stádiích vývoje. A samozřejmě jak jinak než hřiby smrkové.

Potom přišli lesáci a my se nestačili divit. Během několika dnů většinu bříz vykáceli, ty padlé rozřezali a všude vykopali odvodňovací strouhy. Voda zanedlouho zmizela. A dnes, když máme to globální oteplování, a všichni volají o udržení vody v krajině je nevratně vymalováno. Ptal jsem se mnohokrát proč to udělali. Vždy ale jen klopili oči a muselo jim být hodně stydno. Co k tomu dodat víc? To se ale dělalo v celém tom překrásném starém hvozdu. Ale i po celé České republice...

Prožil jsem tady i nemilou příhodu, která mě poznamenala na celý život. Pořád se stále člověk učí. Musel jsem si zavázat kaničku u kanad. Opřel jsem se o břízu a jen tak tak na poslední chvíli uskočil. Strom se nade mnou začel rozlamovat na několik kusů a ty začaly padat přesně tam, kde jsem ještě před okamžikem stál. Měl jsem to jen tak tak a mohl jsem tam v té vodě na věky věků zůstat. Z toho plyne jedno ponaučení. Nikdy nechodit do přírody, lesů, k vodě, sám. Jeden nikdy neví co se může stát.

STÁLE VÍCE JSEM PŘESVĚDČEN, ŽE NEJVĚTŠÍM NIČITELEM PŘÍRODY JE STÁTNÍ OCHRANA PŘÍRODY: Hřebenem se táhne významná i mykologická přírodní rezervace. Za bývalého totalitního, komunistického, režimu...


(...dokončení asi zítra.)

Šupinovka kostrbatá: pochybnosti o poživatelnosti narůstají

Neděle v 22:32 | Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová |  - - kostrbatá
Šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa (Pers. ex Fr.) Quel. je dřevokazná houba z čeledi límcovkovitých (Strophariaceae). Je hojná a roste většinou v trsech na bázi kmene nebo na kořenech živých i odumřelých stromů od nížin do hor. Často způsobuje pád zdánlivě zdravých, uvnitř však tlením narušených stromů. Za přízných podmínek začíná růst v srpnu a roste až do prosince. Klobouk je 30 až 100 mm široký, polokulovitý, s dlouho podvinutým okrajem, později vyklenutý až plochý se středovým hrbolem. Okrově žlutá pokožka je hustě poseta tmavšími, odstávajícími šupinami. Lupeny jsou husté, přirostlé, nejprve olivově žluté, později se výtrusným prachem barví do rezavě hnědé. Třeň je až 120 mm dlouhý a 20 mm tlustý, plný, zbarvený jako klobouk (Kotlaba a Antonín, 2003; Holec et al., 2012). Pod vláknitě roztřepeným prstenem je porostlý ostávajícími tmavšími šupinami, nad prstenem je hladký. Dužnina je bělavě žlutá, u báze třeně hnědnoucí, slabé vůně po ztrouchnivělém dřevě a lehce nakyslé chuti.

Většina houbařských příruček a atlasů uvádí, že houba je jedlá, ale nevalné chutí. Je lepší ji nesbírat a nekonzumovat. O biologických účincích jejich obsahových látek - lektiny (Kobayashi Y, Kawagishi, 2014), polysacharidy (Zhao et al., 2015) a deriváty kyseliny tetramové (Wangun a Hertweck, 2007; Wangun et al., 2007) - máme zatím jen málo informací. Zdá se, že u některých lidí mohou způsobovat zdravotní potíže, které jsou spojovány se současnou konzumací alkoholu (Shaffer, 1965). Právě takovou je popsaná otrava tří lidí šupinovkou, která byla provázena zvracením a průjmy, které se objevily několik hodin po jídle. I když se klinický obraz otravy šupinovkou redukuje jen na gastrointestinální obtíže, raději houbu nejezte. Problémům, a nejen těm zdravotním, je lépe předcházet. Více se o toxikologii šupinovky kostrbaté dočtete na http://burle.blog.cz/1412/supinovka-kostrbata-kdyz-je-mlada-a-krasna-tak-proc-ne

Literatura
Holec J, Bielich A, Beran M. Přehled hub střední Evropy. Academia Praha 2012. 622 s.

Kobayashi Y, Kawagishi H. Fungal lectins: a growing family. Methods Mol Biol. 2014;1200:15-38.

Kotlaba F. Antonín V. Houby, česká encyklopedie. 1. vyd. Praha : Reader´s Digest Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. s. 241.

Shaffer RL. Poisoning by Pholiota squarrosa. Mycologia. 1965; 57: 318-319.

Wangun HV, Dahse HM, Hertweck C. Epicoccamides B-D, glycosylated tetramic acid derivatives from an Epicoccum sp. associated with the tree fungus Pholiota squarrosa. J Nat Prod. 2007; 70(11): 1800-1803.

Wangun HV, Hertweck C. Epicoccarines A, B and epipyridone: tetramic acids and pyridone alkaloids from an Epicoccum sp. associated with the tree fungus Pholiota squarrosa. Org Biomol Chem. 2007; 5(11): 1702-1705.

Zhao H, Wang J, Lv F, Bie X, Lu Z. Chemical characterization and antitumor activity of an exopolysaccharide from Pholiota squarrosa Quel. AS 5.245. Food Sci Biotechnol. 2015; 24(2): 659-664.

Když je mlaďounka tak je překrásná...


Jeden by řekl že snímek nic moc. A měl by pravdu.

12. října 2017 v 23:02 | Vůbec je škoda přeškoda, že houbaři se po většině amatérskému bádání kolem hub nevěnují. Kdyby ano, tak by jsme určitě byli hodně překvapeni co jsme o houbách ještě nevěděli? Nebo pozorujete? Tak nám o svých výsledcích napište do komentářů. |  - - sírovec žlutooranžový
Ale když se ta fotografie dá do souvislosti s minulostí a dokončí tak fotoreportáž? Tak pak je to již o něčem zcela jiném....

Na kmenu jsme pozorovali rok co rok sírovce žlutooranžového. Bývával to velký krasavec. Někdy plodnice nic moc. Jindy dosahovaly až neuvěřitelných rozměrů. Nedávno jsme je tam hledaly marně. Zafoukal vítr a strom se odporoučel k zemi. Zůstalo po něm jen torzo. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, kdy se tam sírovec objevil poprvé. Jak mu asi trvalo dlouho než dřevinu zlikvidoval.

Pro zajímavost se podívejte jak žlutooranžový vypadal na tomto stromě v polovině září 2015. I když byl vždy z turistické cesty vidět, tak nikdy ho nikdo nepoužil k ochutnání. Proč asi ten nezájem?



Fotografujeme jeleny aneb výřez

11. října 2017 v 22:08 |  - - jelen lesní
Dobrý fotograf na první pohled pozná že se jedná o výřez. A bude mít pravdu.

Ono není vůbec jednoduché se mnohdy k těm pacholkům přiblížit, přišoulat. Často o nás vědí dříve než je můžeme zaregistrovat my. A to je ten problém. I když máme dlouhá skla, 600 mm a více, tak jsou nám stejně pro vysokou vlhkost v ovzduší houbeles platná. Je to podobné jako když v Africe snímáte z větší vzdálenosti. Tady to ale nebývá voda v ovzduší ale naopak až neskutečné poskakující vedro.

Být na šoulačce po většině není dobrý nápad. Lepší je obrácený postup. Ukrýt se, zakopat se a čekat až se jeleni objeví. Má to ale háček. Málokdy se jeleni ocitnou tam kde je chcete mít. Na potvoru to po většině vypadá tak, že si z nás dělají legraci, tedy lépe napsáno srandu. Ale když se povede, tak to je velký svátek, který se vždy musí pořádně oslavit.

(...dokončení brzy.)

Černooká Zuzana: dívka nebo květina? Obojí!

9. října 2017 v 19:51 | Jiří Patočka, Daniel Kružík |  FLORA
Černooká Zuzana nemusí být vždycky jen dívka, pod tímhle názvem je známa také rostlina z čeledi paznehtníkovité (Azcanthaceae), jejíž latinský název je Thunbergia alata. Rostlina je původem z východní Afriky, ale naturalizovala se i v jiných částech světa. Pěstuje se jako okrasná rostlina v zahradách a má-li vhodnou oporu dokáže se pnout až do výšky téměř 3 metrů. Listy mají tvar srdce. Květy se objevují po celou vegetační dobu a mají typickou oranžovou barvu s charakteristickým tmavým bodem ve středu, ačkoli různé odrůdy mohou být červené, oranžové, červeno-oranžové, bílé, světle nebo jasně žluté. Je to zkrátka hezká květina. Černá skvrna uprostřed květu dala rostlině jméno nejen v češtině, ale i v angličtině (Black-eyed Susan) nebo francouzštině (Suzanne aux yeux noirs). Plodem je tobolka s černými, kulatými semeny, která jsou po odkvětu z rostliny vystřelována.

Zatímco v Evropě je Thunbergia alata pěstována jako okrasná rostlina, v některých částech Afriky je využívána jako rostlina léčivá. Ceněny jsou zejména její protizánětlivé účinky. Moderní medicína v rostlině nalezla řadu bioaktivních látek a potvrdila její účinnost v indikacích, v kterých je využívána v lidovém léčitelství. Informace o biologicky účinných látkách lze najít na http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1008

Černooká Zuzana (Thunbergia alata). Foto: Daniel Kružík

Václavku má každý rád. Nebo je to jinak?

8. října 2017 v 23:34 | Že ta mladá děvčatá jsou krásná a půvabná. Proč ale nevědí co to jsou houby. A o václavkách nemají anung? |  Václavka
Hvozd, který se táhne od severu k jihu je v těchto dnech plný václavek smrkových. Pařezy a kmeny jsou až neskutečně obaleny. To se nevidí každý rok. Proč ale lidi o ně nemají zájem? Odpověď je jednoduchá. Mládež houby, a zejména václavky, nezajímají. Má jiné až neskjutečné priority než je příroda a lesní plody. Starší lidi člověk sem tam potkává s košíky plných hřibů a václavek jen tak tak na několik skleniček. A proč ani ti dříve narození o václavky nemají zájem? Odověď je opět jednoduchá. Když se skloní od plodnice k plodnici, tak mají návaly. Když si sednou, tak se již bez pomoci druhých nezvednou. O já o tom vím své...

Ve vsi, když jsme šli po noci strávené u jelenů, nám řekli, že jdeme pozdě. Houby rostly před čtrnácti dny. V lese už po nich, tedy kromě václavek, není památky. My se nedali a do hvozdu vkráčeli s pocitem, že bez hřibů neodejdeme. Našli jsme dva. Ale o to větší radost nám udělala Václavka.

Dívka to byla lepá a nádherná. Přeběhla celý hvozd od východu k západu jen aby navštívila svého milého hajného. Měli jsme pocit, že jsme se ocitli v pohádce. Aby to bylo dokonalé, tak by děva na sobě musela mít kroj z předminulého století. Ale když se přivřou obě oči, tak jeden může hezky snít.
Hned jsme jí začali přesvědčovat, že by nám starcům mohla natrhat nějaké ty malé houbičky. Za každý plný košík, tašku, že jí dáme několik eur. Poslala nás víte kam, že?! Nejhorší bylo, a tím pohádka končí, že ona houby nemusí a ani je nezná. Tak jsme se zeptali co je to za houbičky na těch okolních pařezech. Nastalo mrtvolné ticho. I to je odpověď jak ta dnešní vesnická mládež, chasa, vypadá. Není to smutné? Jediné co nám udělalo radost byla, že ona nosí jméno Václavka. A to prosím vyůbec netušila, nevěděla, neměla anung, co že to ta václavka je. Snad jí její milý hajný konečně houby naučí znát. Tedy za předpokladu, že on sám je umí....

Vznikla tady díra, tak ještě něco o václavkách s malým vé.
Ona to na jídlo vůbec není špatná houba. Dnes už určitě každý ví, že se musí trochu déle povařit - 25 až 30 minut. A proč? Je tužší a má v sobě i jedovaté látky. Tak to je ten důvod. Někdo preferuje guláš, druhý polévku a my fajkšmekři pouze plodnice ve skleničkách. Ale každý nemá rád když se ten šlem táhne až do nekonečná. Ale pochoutka to je, že?! Tak dobrou chuť...

Korálovce v roce 2017. Máte jiné zkušenosti? Tak pište pod tento článek do komentářů.

8. října 2017 v 22:34 |  KORÁLOVEC
Bývávaly zlaté doby, kdy jsme v lesích, a zejména v historických hvozdech, potkávali nemálo korálovců. V posledních letech po nich není památky. Nebo tam u vás doma je to jinak? Pravděpodobně můžeme chodit na nesprávných místech. Kdo ví?

Korálovec bukový nalezen v těchto dnech. A nebyl sám. Na dvou padlých kmenech jich bylo povícero...

Ještě před několika roky jsme měli nemálo dřevin na kterých korálovce, jak bukový, tak i jedlový, rostli v nemalých množstvích. Korálovec ježatý to je pak úplně jiná kapitola. O něm je tady na blogu nemálo článků. Jen tak pro zajímavost ho zanedlouho opět pojedeme překontrolovat. Sledujeme ho od pozdního léta. A není jediný. O kousek dál je ještě jeden.

V těchto dnech jsme od čtenáře tohoto blogu, který je našim zpravodajem přes určitého šindelovníka severského, dostali zprávu, že ani on se nestačil projevit svou krásou. Uschnul dříve než se mohl projevit.

Bohužel korálovce, které jsme na stejných již mrtvých stromech roky pozorovali, svůj život ukončili rozpadem dřeva. Ze stromů dnes už téměř nic nezbylo. A nové objevy bohužel se nekonají. Problémem rovněž je, že minimálně v jednom případě korálovce někdo i s dřevem vysekal a dokonce kus kmene ležícícho na zemi odvezl neznámo kam. A je dokonáno.

Možná že za vše může i globální oteplování. Letošní rok byl hodně suchý. Lesní potoky a tůně byly bez vody a rybníkaři až do dnešních dnů o tom vědí své. I ostatním chorošovitým houbám se moc pro nedostatek vláhy nedařilo. Když jste se s kmenem, torzem, polaskali, tak jste cítili jak je suchý, bez kapičky vody. Staré padlé stromy a torza byly bez vody a to určitě dřevním houbám, tak jako i těm ostatním, nevyhovuje.

Otázka: potkáváte korálovce v lesích? A jak to u vás bylo v minulých letech?

Typický bukový les, ve kterém když začnou růst houby, je jeden hřib vedle druhého. A jsou to velcí a pohlední krasavci. A tam vzadu tu krásu doprovází ležící polorozpadlý kmen s mnoha korálovci bukovými. Podobných bučin zde bylo nemálo. Nedávno je lesáci zlikvidovali a místo nich vysázeli smrky. Proč ale když už potřebují peníze tam několik letitých buků nenechali na dožití? Jak může existovat les bez letitých dřevin. Tak to mě hlava nebere.... A vám?

Kam dál