Vzpomínka na jaro, léto a podzim 2011 aneb prožili jsme v přírodě překrásné chvíle
Středa v 22:26 | Ať nám Matička příroda dopřeje ty zážitky i v letošním roce. Štěstí přeje připraveným
|
FOTO měsíce
Vzpomínka na minulý rok
Kosatec sibiřský - Když se vyvede, je mlaďounký, neopotřebovaný, tak je to veliká krása....
Hřib smrkový - Převelice zajímavá plodnice, která je u nás nejvíce ceněna. Na rozdíl od mnohých národů, které jí přednost nedávají. Houbaří, kteří umí, sbírají pouze hřiby tvrdé, vhodné i na sušení. V této souvislosti, bohužel, stále přetrvává bagrování malých hříbků. Někteří lezou po čtyřech a hrabou, další používají holí, větví. Není to zrovna korektní houbaření. Ve skleničkách, ale následně, ti prťavci vypadají převelice dobře a ještě lépe chutnají...
Zejména na jaře, řada z nás, při hledání hub, obchází tůňky, lokality, kde se vyskytují obojživelníci. Bývá to, při jejich milostných hrátkách, převeliký koncert. Občas najdeme nové stanoviště jejich výskytu, jindy, bohužel, zjistíme, že se žabky a další tvorové již nemají kam vrátit. Zavezeno, zničeno. Není zas tak výjimečné, že se ani tvorové včas nevyloví. Příroda je na konci zájmu naší společnosti...Každoročně chodíme na jaře lokality kontrolovat, počítat obojživelníky, hledat nové druhy. V poslední době se věnujeme nejvíce čolkům. A děláme chyby, protože jsme líní. Máme jednu fantastickou lokalitu na jarní hřiby. Do ní vede lesní cesta, která je projetá tím obrovským strojem na zpracovávání dřeva. Ve vyjetých kolejích po jarním tání zůstává obrovské množství vody a tam vzniká nové potomstvo obojživelníků. A co se nestalo! Lesy nechyly ty díry zavést. Pro čolky a žáby je to naprostá katastrofa. Snad si najdou jiné útočiště. (Tady může být, vážení přátelé, Váš text, fotografie.)
Koniklec velkokvětý - V minulém roce jsme za touto krásou vyrazili až na Moravu. Bylo to něco úžasného. Ta obrovská rozkvetlá louka, s tisíci jedinci, nás doslova srazila na zadek. Něco tak úžasného jsme ještě nikdy neviděli. Jeli jsme takovou dálku snad jen proto, abychom se tam od ochránců přírody ze Zemského muzea v Brně dozvěděli, že lokality těchto bylin existují i v Čechách? Dostali jsme obsáhlou instruktáž a tak již za měsíc je pojedeme překontrolovat. Není snad fotografie této byliny, která by se nepovedla. Přidej se, Nedej se.
Mladí si putování po hřebenech Krkonoš vychutnávali, tak jako jejich čtyřnozí kamarádi. Jejich výstroj a výzbroj neodpovídala našim představám. Podobně to bylo i u jejich rodičů. Na dalším vandru již všechno bylo tak, jak to má při toulkách být.
Vandr po Krkonoších - (Houby, kytičky, broučci, motýlci a tak vůbec.) Tady na vyhlídce se všichni pomíchali. Poláci, Češi, Němci, Vandrovníci, Britové. Pěkně jsme si to tady užívali a i ohnivé vody nebylo málo. To bych nevěřil, jak všichni chlastají. Zpět! Ochutnávají ty veškeré tekuté dobroty.(...pokračování zítra.)
Čáp černý ozdoba naší přírody aneb pomozte při jeho monitorování
Úterý v 12:25 | Vandrovníci ho sledují již roky a to zejména v Brdech. Jsou to nezapomenutelné okamžiky.
|
Ptactvo nebeské
Čáp černý
MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA - Ptákem roku 2012 se stal tetřev hlušec. Důvodem je, poukázat na problematiku kolem Šumavy. Právě zde se ještě nachází jeho neustále ubývající populace, která má 300 jedinců. Akademici upozorňují, že mu hrozí vyhynutí. Zejména zimní období, současné mrazy, velký nárůst turistiky, v této oblasti, tetřevům neprospívá. Chovejme se v blízkosti jejich lokalit slušně, příkladně....
Vzpomínka: Nechodím po Brdech každý den, ale již jsem ho tam viděl třikrát. Jednou jsem již za začínajícího šera se svým ovčákem sestupoval z hřebene. Najednou jsem viděl, jak pes zpozorněl a následně jsem zaslechl takový divný zvuk. Datel to však nebyl. Posluchal jsem a pomalu se přibližoval po cestě ke zvuku. Klapot byl stále silnější, ale nic jsem stále neviděl. Vidím, že pes se dívá nahoru. Zvedl jsem oči a tetřev seděl na větvi asi sedm metrů nade mnou. Úžasné, nádherné. Bohužel to byl jen okamžik, neboť se zvedl a odletěl přes louku do lesa. Takový zážitek bych přál každému. Stačí chodit tiše, často, a pozorovat přírodu. Bohužel se odehrálo vše tak rychle, že jsem nestačil ani vyndat fotoaparát z futrálu.
** ** ** ** **
Potkat se s čápem černým ve hvozdech není vůbec jednoduché, i když štěstí přeje připraveným. Je to tvor, který - na rozdíl od čápa bílého - vyhledává samotu a nepřeje si být rušen. Společnost ornitologů, lidé, kteří se čápem černým zabývají, nás i prostřednictvím tohoto blogu požádala o naprosté respektování hnízdišť čápů černých. Pouze za předpokladu, že nebudou ptáci rušeni lze předpokládat, že je budeme v naší vlasti vídat na obloze častěji.
Právě houbaři se pohybují po lesích, starých hvozdech, nejčastěji, a tak se mohou s hnízdy čápa černého potkávat po celý rok. Zejména v zimním období, kdy jsou stromy bez listů, je lze odhalit nejsnadněji. Ornitologové nás houbaře žádají o pomoc. Nalezneli někdo z nás hnízdo, napište na burle@seznam.cz a my ihned budeme partu ornitologů informovat. I komentáře pod tímto článkem jsou vám k dispozici. Potěšte zdejší čtenáře svými zážitky nejen kolem čápa černého.
(Zde na blogu je několik článků o čápech černých. Stačí si vlevo dole, ve vyhledávači, napsat čáp černý...)
Poslední roky, při zimním hledání hub, vždy po opadu listí ze stromů, na nás vykoukne toto veliké hnízdo. Vždy se zapřísaháme, že na jaře musíme zjistit, kdo v něm přebývá. Bohužel, jak měsíce letí, tak na to vždy zapomeneme. Je tady někdo z vás ornitolog? Poznáte, čí to hnízdo je? Já bych si myslel i na čápa černého, ale jistotu nemám. Poraďte prosím. (Tento snímek a text byl vložen na tento blog a za několik dnů dorazila první odpověď - hnízdo čápa černého. Teď už se můžeme jenom těšit, zda v letošním roce zde tento krasavec a vynikající letec zahnízdí.)
Foto: František Pojer-vb- Znám několik hnízd čápů černých, ale nikdy jsem nenašel odvahu se k nim přiblížit na vzdálenost fotoaparátu. Po pravdě řečeno, musel bych mít stupačky, výsuvnou plošinu, předlouhý žebrík. Vždy jsem se na ně díval z povzdálí. Navíc bych se necítil moc dobře, kdybych je na hnízdě, byť jen tak malilinkato, rušil. To se přece nedělá. Nejraději je pozoruji v letu, když se navíc po obloze honí s orlem mořským. Na něco takového se nedá zapomenout. V letošním roce se jim budeme více věnovat.
Foto: František Pojer(Dokončení příště...) Máte někdo fotografii čápa černého? Pochlubte se. A když přidáte text, tak zdejší čtenáři vás na rukou budou nosit....
Amazonská houba rostoucí na polyuretanu
Neděle v 16:31 | Vědci na celém světě hledají pro houby i jiná využití než je pouze jejich pojídání
|
? léčí nebo zabijí ?
JIŘÍ PATOČKA, ZSF JU
Polyuretan objevený v roce 1940 je polymer vyráběný adicí diizokyanátů s vícesytnými alkoholy. Podle druhu použitých surovin lze vyrábět polyuretan s mnoha užitnými vlastnostmi, takže tento syntetický materiál má mnohostranné použití a celosvětově se vyrábí ve velkém množství. Používá se jako tepelná izolace, na výrobu lepidel, tmelů, barev, vláken a textilních materiálů, obalů a mnoho dalších produktů, které jsou součástí každodenního života. Jako valná většina syntetických polymerů, není biologicky odbouratelný a neexistuje také žádná přirozená chemická reakce, která by umožnila jeho rozložení. Ekologická likvidace je proto problematická. Spalováním vzniká oxid uhelnatý a řada toxických plynů.
Nyní svitla naděje všem, kterým leží problém ekologické likvidace polyuretanu na srdci. Skupina studentů z Univerity Yale, vedená prof. Scottem Strobelem, objevila v amazonském pralese houbu, která je schopna růst na polyuretanu a rozkládat jej na neškodné produkty (Appl Environ Microbiol 77, 6076-6084, 2011). Jedná se o parazitickou houbu Pestalotiopsis microspora z řádu dřevnatkotvarých (Xylariales). Prosperuje dokonce i v prostředí, kde nemá k dispozici nic jiného než polyuretan, dokonce ani kyslík. Mohla by se tedy uplatnit při rozkladu polyuretanu i uvnitř skládek a podílet se tak na jeho bioremediaci. Houbu objevili v roce 2011 v ekvádorské džungli Strobelovi studenti Pria Anandová a Jonathan Russell v rámci výzkumu prováděného v jihoamerických tropických pralesích a zjistili, že za rozklad polyureranu je zodpovědný specifický enzym ze skupiny serinových hydroláz (Appl Environ Microbiol 77, 6076-6084, 2012).
Houby řádu dřevnatkotvarých (Xylariales) rostou i u nás a vyskytují se po celý rok dosti hojně ve velkých skupinách na mrtvém dřevu listnatých stromů, zejména javorů, buků, habrů, bříz, olší, lísek a osik. Z těch známějších je to např. dřevnatka buková (Xylaria carpophila), která roste po celý rok na starých opadaných slupkách z bukových plodů, nebo dřevnatka dlouhonohá (X. longipes) či mnohotvará (X. polymorpha), které rostou hojně po celý rok na pařezech, ležících kmenech, větvích a rozkládajících se kořenech listnatých stromů. Z dalších našich dřevnatkotvarých hub je hojný dřevomor mnohotvarý (Annulohypoxylon multiforme), dřevomor červený (Hypoxylon fragiforme), dřevomor hnědý (H. fuscum) a dřevomor Howeův (H. howeanum). Houby řádu dřevnatkotvarých se podstatným způsobem podílejí na rozkladu dřevní hmoty v přírodě a je docela možné, že některé z nich by byly schopné rozkládat i polyuretan či některé d alší syntetické polymery.
Bioremediace je proces, v němž jsou působením živých organismů či enzymů přeměňovány toxické či rizikové a jinak nebezpečné látky na látky netoxické a nerizikové. Většinou jde o rozklad organických látek prostřednictvím specifických mikroorganismů nebo o optimalizaci podmínek prostředí pro působení již přítomné mikroflóry. Optimalizace podmínek spočívá v aeraci, přidávání živin, přidáváním látek stimulujících mikroorganismy k rozkladu znečištění apod.
Hledáme pomoc pro ptactvo nebeské
Sobota v 22:56 | Bohužel je již dokázáno, že ptactvo rychle ubývá. Máte někdo nápady, jak tomu zabránit?
|
Ptactvo nebeské
KEŘE PRO PTÁKY
Květa Vaněrková
Ptáci mají stále méně keřů, a ve městech prý proto ubylo zpěvných ptáků asi o 20 %. Ptáci potřebují křoviny nejen ke hnízdění. Často hnízdí i na zemi pod nimi, ale i jako bezpečné stanoviště u krmítek. Prosím, nemáte někdo kontakty a nápady, jak toto účinně vysvětlit např. odborům péče o zeleň na městských úřadech a dalším organizacím ? Zabývají se, namísto komplexního přístupu, opravdu jen tím, co je zelené a činnost vykazují právě hlavně likvidací keřů na sídlištích. Například i v Bruselu prý není slyšet žádný ptačí zpěv, jen křik strak a havranů. Děkuji, ráda se k nějaké osvětě, aj.pomoci, připojím.
(K tomuto textu přivítáme pěkné a zajímavé fotografie ptactva.)
Kdo z vás pozná, co je to za ptáčka obdrží slevu na dveře a zárubně v jakémkoliv přijatelném množství. Odpovědi posílejte na burle@seznam.cz.(S velikou pravděpodobností mládě pěnice černohlavé. Hnědá hlava. Samci přepeřují na podzim prvního roku a čepice se mění na černou barvu, proto je to pěnice černohlavá. Pavel Světlík).
Václav Burle: Už dlouho přemýšlím, že i já se musím k této problematice vyjádřit. Nejsem ornitolog, ale umím se dívat kolem sebe. V Praze, a všude v okolí, pozoruji, že se někdo zbláznil. Úředníci pravděpodobně potřebovali utratit peníze, a tak se rozhodli zkrášlit životní prostředí. Vzali to ve velkém, za pomocí pil a seker. Vyrubali veškeré staré keře, nálety dřevin, vysoké traviny. Když jsem kolem této džungle, myšleno pozitivně, chodil do práce, tak to v ní ševelilo přemnohými ptačími hlasy. Dnes jsou tam položeny uměle vyrobené drny a po dřevinách ani památky. Ptactvo zmizelo do nenávratna...
Když jsme byli kluci, tak před školou jsme měli ořešáky a hlavně hrušně. Když nastal čas sklizně, tak starší museli jít česat a srážet ořechy. Vše se odevzdalo ve školní jídelně a následně prošlo našimi útrobamy. Jistě nemusím zdůrazňovat, jaký tam býval před okny školy, den za dnem, ptačí koncert. Tenkrát jsme si toho vůbec nevážili. Byla to přece, tak jako všude v republice, úplně normální věc. Někdy koncem osmdesátých let, byly všechny stromy poslány k zemi. A důvod? Hrušky padaly na zem a tam dělaly nepořádek. Již je neměl kdo sbírat. Podobný důvod by s ořešáky. Nebyl nikdo kdo by shrabal listí.
V historické konírně, a na půdičce nad ní, jsme rok co rok, měli několik hnízd. Všichni zaměstnanci neustále kontrolovali, jest-li se mladí již nechystají do světa. Byl to vždy obrovský zážitek, na který se pak vzpomíná po celý život. V předminulém a minulém roce u nás nezahnízdil ani jeden pár. Je to další důkaz, že se něco nedobrého kolem nás děje.
Je všeobecně známo, že se někde ztratili vrabci, stejně tak, jako po celé republice i brabci. Ale to by bylo na jiný článek. Na autobusovém terminálu, na nádraží Smíchov, což je taková obrovská ocelová zastřešená konstrukce, ještě před několika lety byly stovky brabčáků. Ptáci byli usazeni na traverzách a čekali až někomu něco upadne z ruky. Jistě nemusím připomínat, že snad nebylo nikoho, kdo by jim něco nekoupil na zub. Tedy na zobák. Doslova ze dne na den se někam ztratili. Uměl by jste to prosím někdo vysvětlit?
Foto: Pavel KumprechtV těchto dnech všude mrzne až to praští. Každý, kdo miluje přírodu, má kolem své usedlosti několik krmítek. Kdo nemá nemovitost, zahradu, sad, tak si již v předstihu připravil krmítka v lese, na mezi, u řeky, potoka. Tak jsem učinil i já. Nakoupil jsem to nejkvalitnější a nejčerstvější krmivo a nabídl miláčkům. Bohužel, zde ve vísce u Prahy není téměř ptáčka. Pouze sem tam přiletí několik sýkorek, které jsou ale tak nějak hodně malilinkaté. Že by nový druh? Ještě v minulém roce bojovalo o své krmiště několik kosáků a zatím jsem neviděl ani jednoho. Je to celé takové divné....
A jak je to tam u vás???
Foto: Jan Ševčík - Setkání orlů mořských na Třeboňsku.
Pavel Světlík: Rovněž mne docela tíží ten podivný pocit nad vývojem ptáků, zejména polních a žijících v zemědělské krajině. (Sstrnad obecný, koroptev polní, skřivan polní, ťuhýk obecný, čejka chocholatá a jiní.) Na vině je především ztráta pestrosti kulturní krajiny a intenzívní zemědělství. Konkrétní příčiny pak jsou mimo jiné úbytek hnízdního prostředí, snižování potravní nabídky a dost často sice nevědomé, ale přímé ničení hnízd při hospodaření, Např.hnízdní populace zmíněné čejky od počátku 80. let minulého století klesla o neuvěřitelných 90 %, opravdu jsem se nepřepsal, to tvrdí vědecké studie.
Dávám za pravdu, že i šílené "čištění" keřových porostů a jistě i časté sečení travních, volně se vyvíjejících ploch ve městech, bez možnosti dozrání trav k zrnu a semenům, je něčím velmi negatívním a nenormálním. Např. ono chybějící zralé travní semeno, když se vše v malých i větších městech čistí jako s vysavačem v ruce ku podobě sterilního švýcarského stylu, je velmi pravděpodobně jednou z asi z 10-15 známých příčin úbytku vrabců polních i domácích.
Také pampeliškové zralé zrno, je úžasnou obživou pro mnohé ptáky, např. hýly obecné. Ale víme, jak se zase s pampeliškou /smetánkou lékařskou/ již na jaře zachází, jako se strašným a nebezpečným neřádem. Dnes je třeba bojovat za každý keř, nemluvě o keřových pásmech, pruzích v krajině nebo v městských zástavbách. Tady může i pozvednutý hlas jedince, občana nebo malé skupiny opravdu pomoci. Odvažme se toho, dojděme se doptávat a připomínkovat, když vidíme takové zásahy, nebo že se na ně chystá.
Prožili jsme to v České Skalici, kde byla alespoň zatím odložena "holoseč" pásma keřů v blízkosti stanice ČSD. Mělo to všechno padnout dokonce v době hnízdění. Česká inspekce z HK udělala rychlý zákrok. Byli jsme ji za to moc vděčni!
Ne všechno je však dnes jen negatívní, přesílám v příloze e-mailu zvláštní, radostný obrázek Srazu ORLŮ, nemyslím však sportovců, ale skutečných orlů mořských tj. pohled na "meeting" na jednom jihočeském rybníku nedaleko Lomnice nad Lužnicí, od kolegy Honzy Ševčíka. Situace asi před třemi týdny, je vidět, že se jich tam sešlo přes 30 najednou, Je to něco úžasného. Snad se blýská na lepší časy i u nás na Východě, Nedávno jsem musel velmi prudce brzdit s autem, když se přes silnici vyrojilo 18-19 hlavé hejno koroptví. Zase nepřeháním! To jsem neviděl od dob svého dětství před 50 lety.
Foto: Antonín ŠprincTřeskuté mrazy ovšem nyní mohou nadělat opravdu své, zejména na říčním ptactvu (skorcích i ledňáčcích. Starší, víceletí jedinci ledňáčků přezimují v naší vlasti) zatímco mladoši většinou odtáhli do Francie, Itálie, a tak na zmrzlých říčkách už nenajdou možnost obživy. Právě včera mi byl hlášen uhynulý ledňáček na břehu Zlatého potoka na Dobrušsku. Naše odpovědnost je nyní opravdu trvale krmit, nejlépe poslouží běžným ptákům v mrazech slunečnicové semeno, dá se ve velkoskladě koupit i za 15 Kč/1 kg
Jak ptáci dovedně zrníčka vyzobávají je vidět z hezkého snímku, který mi poslal Dr.Pavel Kumprecht od Nového Města nad Metují. Přítel Kumprecht má nádhernou ekologickou a všem zvířatům i ptákům příjemnou zahradu. A i když ho trochu trápí třeba strakapoudi prozobáváním izolace na jeho opraveném domku, Pavel přírodě přeje.
Potřebujeme více takových hezkých příkladů.
Pavel Světlík ředitel A. Rocha v ČR
Pavel Světlík ředitel A. Rocha v ČR
Zima, tak jako každý rok, musí jednou odejít do zapomnění. Až rozkvetou louky, stráně, tak již bude ptactvu hej. Nejen houbaři, ale i ostatní milovníci přírody opětovně prožijí všechna ta záhadná kouzla Matičky Země, přírody.
Jeden z Vandrovníků v akci.... Všichni se už těší, jak opět na jaře vyrazí, tak jako každý rok, za obojživelníky, rostlinami, houbami. Už aby to bylo, že....
KOMENTÁŘE
3. února 2012 v 21:09
|
AGENTURA Vandrovník
Komentáře ale slušně, prosím
INFORMACE - vložil jsem na korálovce bukového fotografii z těchto dnů. Už jsou pod sněhem, ale stále vypadají moc dobře. Více ZDE!!! Co myslíte? Vyrostou tam i v létě letošního roku?
Jan Saudek aneb několik slov o fotografování
2. února 2012 v 18:23 | Když někdo umí, tak udělá fantastickou fotografii i jen s dírou
|
V Praze blaze
Jan Saudek - slova, která vedou k zamyšlení
"Já mám i drahé fotoaparáty. Na techniku kašlu, používám starý Flexaret, laciné filmy, laciné vývojky, prošlé papíry. Podstatné je poselství, to co chcete říci. Okázale nedbám na techniku a jiné vymoženosti."
(Václav Burle) - Já samozřejmě nejsem Mistr a jako fotograf naprostý amatér. Za život jsem měl řadu aparátu. Začínal jsem s Altysou, nebo jak se to jmenovalo. Tenkrát to stálo pár šupů. Bylo to z NDR, taková malá černá krabička, velice jednoduchý systém, ale fotografie to dělalo naprosto úžasné. Nevím proč, ale všechny byly čtvercové a ve velikosti několika centimetrů. Asi proto, že tato velikost byla nejlevnější.
Potom jsem fasoval ty různé Exakty, Pentaxy, a jak se to všechno jmenovalo. Soukromě jsem si pořídil Yashicu 124G mat. Stala něco málo přes 2000,- korun. To byl úžasný stroj. Na první pohled to vypadalo jako Flexaret. Dal se na to nasadit veliký a tedy výkonný blesk, zakoupený v Tuzexu. Dokonce to mělo přídavné čočky, ale ty jsem nikdy nesehnal, i když se občas ve fotoprodejnách objevily. .
Nejhorší ale byly ty tisíce hodin ve fotokomoře, která, tak jako všude v rodinách, v koupelně. Když fotografie vycházely, tak to byla radost, ale v opačném případě, raději ani nemluvit. Jenom těch cigaret, co v těch nočních hodinách zařvalo. A tak to bylo téměř den za dnem. Trochu se po této fotografické době stýská, ale dnes je to bohudík již úplně, ale úplně o něčem jiném.
A jak jste ty dávné fotografické doby prožívali vy?
Ilustrační foto z toulek Vandrovníků přírodou...
Houby jsou i nebezpečné aneb jak je to v Brdech
2. února 2012 v 9:40 | O tak zvané léčivosti hub se píše hodně, ale o opaku již méně. Jsou houby nebezpečné?
|
? léčí nebo zabijí ?
Houby mohou i lidskému organismu škodit
Brdský naprosto úžasný hřib, který hlídá trampský camp U jezírka a čeká, až ho kamarádi Vandrovníci rozezní písničkami mládí. I on si ty přenádherné chvíle, uprostřed starého hvozdu, umí vychutnat. Nevěříte, tak se ho zeptejte....
(...dopíši snad brzy!)............
................
Brdy, vojenský újezd, nedaleko Příbrami. Snímek byl pořízen při Zimním přechodu Brd 2011 - od soutoku Vltavy s Berounkou až po zámek Kozel. Za několik dnů opět vyrážíme. Přidej se, nedej se - spacák, karimatka, torna, jídlo, voda, termoska, bivakový pytel, vařič atd. Už se také nemůžeš dočkat? Vězte, že si to opět fantasticky vychutnáme.....(Více o Brdech zde na blogu!)
(Zdroj: Právo - Slovensko) - Slovenští vědci zjistili, že zvěř ve Vysokých Tatrách je plná rtuti, arzenu, DDT. Jedná se o několikanásobné překročení státních norem. Toxické látky se do hor dostávají sněhem a deštěm. Ryby, v napohled čistých tatranských plesech, mají v sobě nadlimitní koncentraci toxické látky, která se přidávala do barev a lepidel. Slovenští a čeští vědci jedním dechem dodávají, že Tatranský národní park je mnohem čistší než zbytek Slovenska.
Volavka popelavá aneb i ona chodí do tanečních - ing. Petra Badinová
2. února 2012 v 9:15 | Paní Petra se denně toulá kolem své usedlosti a pořizuje zajímavé snímky Její hlavní zálibou je fotografování bobrů.
|
Ptactvo nebeské
Volavka popelavá
Fotografů, kteří se věnují ptactvu nebeskému není zas tak mnoho, a těch, kteří se dají v této kategorii považovat za umělce, by se dalo spočítat na prstech obou rukou. Proto každý zajímavý snímek, těchto nebeských tvorů, potěší.Ptáci, kteří, přes zimní období, zůstávají v naší krajině, to nyní nemají vůbec lehké. Při procházkách kolem říček, rybníků, vodních nádrží, není človíčka, který by tyto tvory neobdivoval. Nemají to lehké a snad je i správné, že jim dopřáváme trochu toho jídla. Ze zkušenosti však víme, že ne vždy jim podáváme tu správnou potravu. Této problematice se věnují nejen ornitologické společnosti, ale i místní tiskoviny. Je chvályhodné, že většina milovníků přírody je dnes již hodně poučená. Máte s dokrmováním ptáků nějaké konkrétní zkušensoti. Napište do komentářů pro poučení nás všech.
Volavka popelavá, na snímku ing. Petry Badinové, se snad rozhodla, že se bude věnovat tanečnímu umění. Nebo je to i jinak? Že by jí byla zima na nohy? Paní Petra nám ke snímku možná i pošle trochu té její vynikající, zajímavé poezie....
!Ukazuje se pravda, lež odchází do zapomnění! aneb !Imunita se doplňky nezíská. Je to pouze o vyhazování peněz a obohacování šarlatánů!
1. února 2012 v 10:36 | Lidi neblbněte a začněte přemýšlet tím, co máte v hlavě!!! Nevěřte reklamám, podvodům! Dejte na zdraví rozum a tento úžasný blog!!!
|
? léčí nebo zabijí ?
Zase jeden důkaz, že potravinové doplňky, vitamínové náhražky, nefungují, ale naopak jsou i pro lidské zdraví nebezpečné, škodlivé. Jsou pouze útokem na peněženky lidí, našich bližních. Povídačky o léčivosti hub nejsou vědecky dokázané, opodstatněné. (Netvrdím ale -vb- že houby, tak jako rostliny, v sobě nemají prospěšné látky. Stejně, jako ty škodlivé.)
(Radiožurnál, 1. února 2012, více ZDE) - V hodinové besedě, významná světová vědkyně z oblasti biologie, imunologie, Blanka Říhová, s velkým nasazením pravdivě, bez jakýchkoliv vytáček, otevřeně, hovořila o problematice imunity, vitamínů, potravinových doplňcích...
"ZDRAVÁ JE POUZE PŘIROZENÁ STRAVA"
(Několik postřehů z hodinového pořadu. Volně zpracoval -vb-) -
= Na potravinových doplňcích je málo pravdy. Testoval je vůbec někdo? A s jakým výsledkem? "Naše pracoviště nebylo žádným výrobcem osloveno." (Proč asi, že? -vb-)
= Na otázku k vitaminovým doplňkům paní Říhová řekla: "Zdravější je koupit si biftek, zeleninu a ovoce, než zbytečně vyhodit 1000,- korun. Je to i zdravější."
= "Jogurty s živou kulturou jsou moc dobrou, prospěšnou záležitostí."
= "Dětem dopřávat tyto jogurty, vitamíny přírodní a nezapomínat na maminkovské polévky, vývary. Dopřávat jim vitamíny v podobě ovoce a zeleniny. Potravinové doplňky a vitamínové preparáty NE!"
!!! NEJPŘIROZENĚJŠÍ JE PŘIROZENÁ POTRAVA !!!
Vojenský újezd Doupov. Houbařský a botanický ráj na zemi české...
LOMY - minulost a současnost.
31. ledna 2012 v 11:56 | Na lomech je vidět, jak systematicky ničíme ty nejzajímavější přírodní kouty. A na té likvidaci se podílejí úředníci, vědci, státní ochránci přírody. A to svou nečinností. Ukončíme to barbarství někdy? Začneme se již věnovat přírodě?
Více o tomto fantastickém lomu, který jsme tak milovali, který nás naučil rozumět přírodě ZDE! Nyní je v likvidaci! Proč? páni vědci, úřednící, státní ochránci přírody, parlamente, vládo. Proč???
Proč??? ničíme ty nejvzácnější lokality naší přírody?
Smutným, ale ukázkovým příkladem nám může být okolí hradu Karlštejna, Českého krasu. Právě v této oblati je lomů převelice a mnohé jsou dokonce čarokrásně zatopené. 
Zde hledá