Vstavač nachový -
Dnes v 19:13 | Vstavač nachový se pravděpodobně splést nedá. Je vysoký a květenství je mohutné. Nebo se mýlím?
|
- - nachový
Vstavač nachový
Fotografujeme květiny: Včera jsme navštívili několik lokalit, na kterých se vyskytují vstavači a prstnatci. Slunce po celý den (...dopíši v noci!)
A tenhle je který?,,Zajímavost / smazat
Včera v 23:55
Dnes jsme překontrolovali po roce jednu zajímavou houbu ZDE . Je zajímavé, i kolem hub, se vracet na místo činu. Houbař se hodně poučí a má o čem vyprávět....
Každý chce v přírodě objevit něco nezapomenutelného, ale podaří se to jen málokomu
Včera v 22:48 | Byl jsem přesvědčen, že jsem udělal velký objev. Zklamání jsem málem nepřežil
|
V Praze blaze
Objev a velké zklamání
Nedávno jsme si to hasili vlakem z vandrovnické akce. Jak jsme se tak blížili ku Praze z ničeho nic jsem na skále, nedaleko tramvaje, tedy přímo v hlavním městě, zaregistroval něco modrého. Hned jsem měl jasno. Na přírodní památce to nemůže být nic jiného, než kosatec bezlistý, nebo nedej Bože, včelník rakouský.
Uběhlo několik dnů, než jsem měl možnost, k večeru, to tam jít prozkoumat. V nedalekém bufíku, který v maringotce uprostřed přírody, jsem rozbil, při pivečku a romaduru, tábor. Dalekohledem jsem koukal na vrchol vápencové skály a snažil se zjistit, jaký poklad to tady máme. Rozčarování moc bolelo.
V dávných dobách měl někdo na okrají skály záhon s kosatci zahradními. Čas ubíhal, dotyčný odešel do věčných lovišť a o tu nádheru se nikdo nestaral. Květiny zmizely, milovnící dívek je denodenně otrhávali, až zanikly. Semena se vysypávala na terasu, několik metrů pod hranou skály, a tam se jim již před mnoha lety začalo květinám dařit. Dodnes tam zdobí tuto přírodní památku. A já opětovně nic neobjevil. Tak zase někdy příště...
Houževnatec pohárovitý - Lentinus degener - Húževnatec pohárovitý
Včera v 22:13 | Podobné houby se bez určení od vynikajícího mykologa určit nedají. Je to o zkušenosti a znalostech!
|
- - pohárovitý
Houževnatec pohárovitý
Touláme se rezervací a hledáme vzácné a stále ubývající orchideje. Před námi padlý kmen, který z části ztrouchnivělý, ale na druhé straně pevný jako ocel. Ze škvíry té pevné části vykukuje tato houba. Vůbec nikdo z nás nevěděl, která bije. Ještě štěstí, že opodál v Čečelicích byla jarní mykologická výstava. Ani zde se nikdo z houbařů a mykologů nechytil a to do doby, než se ve dveřích objevil pan Aleš Vít. Netrvalo dlouho a bylo jasno. Děkujeme pane doktore...
MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Nejedlý, a je zajímavé, že roste na jaře a pak až na podzim. Přes léto, jako kdyby se ztratil. (Bohužel nevím, proč tomu tak je.)/ Roste jednotlivě, ale i ve skupinkách na padlých kmenech, pařezech, topolů, vzácněji i vrb. Nejlépe mu vyhovuje vlhčí prostředí, lužní les, kde jsme ho našli i my. Plodnice je pevná, vůně a chuť moučná. Vyvolává bílou hnilobu.V Čechách ho nacházíme vzácněji, více pak v lužních lesích v teplejších oblastech, jak v Pojizeří, Polabí, na jižní Moravě.
Vstavač vojenský - Orchis militaris - Vstavač vojenský
Včera v 22:06 | Vstavače a prstnatce to je velká krása. Ale jak se v nich vyzant. Toť otázka?
|
- - vojenský
Kterýpak to je?
Vstavač vojenský
tady bude text. Tedy jestli ho někdo napíše...
Květ vstavače vojenského připomíná postavu rozkročeného vojáka s přilbou. Tak získal vojenský své druhové jméno.Mykologická výstava v Čečelicích se vydařila
Včera v 21:42 | Tolik zajímavých hub nikdo nečekal. Je na co se dívat, čím se potěšit
|
HOUBY
Výstava hub a fotografií Čečelice
Dnes - 19. května - byla v Čečelicích zahájena jarní mykologická výstava. Její součástí jsou nejen fotografie hub, ale i zajímavé snímky různých tvorů z lesů, hájů a strání. Tolik hub, v této časti roku, kdy navíc v přírodě převládá sucho, jsme vůbec nečekali. Organizátoři se opravdu vyznamenali. Stále ale nechápeme, kde se tak v lesích urodilo. Výstava bude ukončena v neděli. Mezi čečelické houbaře přijelo i mnoho přátel odjinud, i z Prahy, včetně členů výboru České mykologické společnosti. Poděkování za organizaci patří zejména paní Janě Čermákové, která kromě houbaření se věnuje i jiřinkám. V jejich pěstování a propagaci je v republice jednička. Máte rádi jiřinky? Tak teď už víte, kde se poradit, kde nakoupit. Janička, jak jí všichni říkají, připravila na výstavu přerůzné lahůdky z hub. A to jak ve sladkém provedení, tak i v tom pikantnějším. Přijeďte i vy v neděli ochutnat. Součástí výstavy je i poradna. V neděli bude vše kolem hub zodpovídat sám velký mykolog, ing. Jiří Baier. Přijďte pobejt, přijďte se potěšít, získat nové poznatky, informace o těch nejkrásnějších darech lesa, přírody.
Výstava o houbách, mykologii, byla v Čečelicích připravena na výbornou. Nejen že nechyběly houby, jejich fotografie, ale k nahlédnutí byly i časopisy a knihy o houbách. Kulinářské výtvory z hub, od pani Čermákové, byly ale pořádnou podpásovkou. Dobroty byly vynikající, ale jak to udělat, jak se od nich odtrhnout, aby zbylo i na ostatní návštěvníky výstavy. To tedy byl pořádný problém.
Korálice trojklanná - letos jich tam bylo poměrně víc, ale i tak je to bída
Pátek v 22:06 | Nevíte někdo, kolik je asi v České republice jejích lokalit? Je opravdu tak vzácná?
|
- - korálice trojklanná
Korálice trojklanná
Korálice trojklanná je pravděpodobně, nejen naše česká, nejmenší orchidej. Co já jsem si dnes musel kvůli ní vytrpět. Každý si na mé maličkosti smlsl a já mohu jedině přiznat, že oprávněně. Stále jsem všem Vandrovníkům, fotografům - jako z našeho klubu její největší znalec - a dalším zájemcům tvrdil, že je čas, že pokvete až koncem května začátkem června. Navíc letos dalo moc práce ty miniaturní rostlinky vůbec nalézt. Ale podařilo se. Navíc v letošním roce jich tam bylo poměrně hodně. Bohužel již byly odkvetlé. Stejně jsem přesvědčen, že nejvíce to bolelo mne...Není ale všem dnům konec. Příští rok to určitě vyjde!
Lýkovec vonný II/2012 ckh - Dnes jsem pochopil, že zapomínat se nemá. Nedopadl jsem dobře
Pátek v 22:05 | Lýkovec vonný je se vším všudy velice jedovatá rostlina. Kdo to přežene, tak se pak nemůže divit
|
- - vonný
Lýkovec vonný
Lokalitu znám od roku 2010. Když jsem zde lýkovec vonný spatřil poprvé, tak jsem byl u vytržení. Popravdě řečeno, kdybychom sebou neměli kovaného botanika, tak bychom kolem prošli bez povšimnutí. Bylina je to zajímavá, převelice zákeřně voňavá, jedovatá, ale bez komentáře zkušeného člověka bychom byli úplně vedle, nevěděli bychom naprosto nic. Ono vše čeho se nedostává je převelice zajímavé.(Nevíte -prosím- někdo z vás, co je to za motýla? Létal tam ještě jeden druh, ale toho se nepodařilo zaznamenat. Snad někdy příště.)
V roce 2011 jsem byl, přes internet, požádán jedním poloprofesionálním fotografem, abych mu lýkovce voného ukázal. Hledali jsme hledali, ale nic nenašli. Dotyčným jsem byl následně osočen jako lhář a podvodník. Prý jsem mu ho od začátku ukázat nechtěl.
Vážený pane, nedávno jsem se dozvěděl, že nějaký dobrák - tehdá- lýkovec vonný perfektně zakryl listím, aby ho tímto způsobem, pravděpodobně, ochranil před vandaly. Stále tam roste a přejmě si, aby tomu bylo na věky věků. Nebývale se rozrostl v délce 100 metrů a moc dobře se mu tam daří. Věřme, že ho nezastihne nějaká nenadála událost.
Při návratu, udělali jsme si pořádný okruh, jsme našli ještě jedno místečko. Usadil se na skále, velký kámen, kde si hezky hoví a rozrůstá se na všechny strany. Dnes jsme se přesvědčili, že mu tady nic nechybí.
Není to první lokalita, kterou jsme letos navštívili. Zajímavé je, že ta z minula, (...článek z roku 2010 najdete, když si vlevo nahoře, pod titulkem, kliknete na to zelené -- vonný) byla v prosluněném lese. Rostlina měla hodně vzrostlých částí, které se moc dobře fotografovali. Ta dnešní, na okraji louky u lesa, měla květy převážně těsně u země. Výjimkou byl pouze tento "keřík" na tomto snímku. Nevím jest-li na to má vliv umístění rostliny?Tím obrovským prostorem, na kterém si hověl, jsem byl unešen. Skláněl jsem se nad tou mírně voňavou krásou, která stonásobně zesílí až nastane noc. Tímto způsobem k sobě rostlina láká noční opilovače. Tu jsem se sehnul, následně se nad lýkovcem přesunul a snanžil se zachytit přátelství s čmelákem a některým z motýlů. Všichni již seděli opodál debužírovali a z povzdálí se kochali tou boží krásou. Já jsem se snažil dostat do hledáčku živé tvory, jak sají z byliny nektar. Podařilo se to pouze jednou.
Motýl seděl, pokukovat a klidně mě k sobě pustil s objektivem na několik centimetrů. Jakmile však postřehl, že mám zaostřeno a chystám se zmačkout spoušť, tak vzal kramle. Tato jejich hra se neustále opakovala. To snad již s náhodou nemá vůbec nic společného. Příští týden budu muset zvolit jinou taktiku, nebo si vypůjčit chytrý makroobjektiv, s kterým se může snímat z větší dálky. Tím určitě na ty živé tvory vyzraju.
Mé kochání se a fotografování lýkovce vonného trvalo převelice dlouho. Z ničeho nic jsem zjistil, že mě je nějak špatně. Začala mě bolet hlava, byl jsem zdrogovaný. Bylo mě špatně. Když se to vystupňvalo do neúnosných mezí, tak jsem si konečně vzpomněl, že za to může můj kamarád - lýkovec vonný. Je to pořádná a zákeřná potvora. Až se s ním i vy setkáte, nebo ho s námi Vandrovníky navštívíte, nezapomeňte na tento odstavec. Věřte, že ten bolestivý stav není vůbec nic příjemného. Spíše naopak.
Fotografujeme: Aby snímek nebyl tak fádní, tak je dobré, pakliže to jde, vložit do popředí, nebo někam k okraji, něco nejen zajímavého, ale i jinak barevného. Všude kolem lýkovce vonného, na louce před ním, bylo doslova přeberveno. Od zlatavé, přes žlutou, různé červené až po modré, fialové. Ale u lýkovce nikde nic. Tomu se říká pech.
Motýlci se moc dobře nefotografují. To by bylo ale na jiné předlouhé povídání. Je k tomu zapotřebí určitého vybavení a hlavně hodně trpělivosti a nehybnosti. Tento kamarád byl naprostou výjimkou. Kam ho člověk posadil, tam se uvelebil. Ještě tak vědět, o kterého jde? Fotografování se stejně moc nepovedlo, neboť neustále foukal nepříjemný větřík. Lístek, na který jsme ho posadili, nebyl ani chvilku v klidu.Našli jsme ho totiž ležet na luční cestě. Všude kolem byla louka obarvená všemi barvami. Většinu bylin jsme bohužel neuměli pojmenovat. Chyběl nám na dnešní výpravě botanik. Bez jeho přítomnosti jsme byli úplně vedle. Motýlek byl asi někým přepaden, sražen. Pravděpodobně se mu přihodila nemilá věc. Na jeho postavě je vidět, že je nějaká pomuchlaná.
(Na lýkovce vonného - pravděpodobně - část party Vandrovníků, která ho ještě neviděla, vyrazí příští týden. Můžete se přidat. Ceny rozumné a legrace nepřeberně...)!!!
Střevíčník pantoflíček - kdybych to s přáteli neprožil, tak bych tomu neuvěřil
Středa v 23:44 | Čtenáři tohoto blogu nás pozvali na lokalitu této vzácné orchideje. Děkujeme kamarádi.
|
- - střevíčník pantoflíček
Střevíčník pantoflíček
Již několik let se snažím se s ním potkat. Až do dnešního dne vždy marně. V předminulém roce jsem dostal naprosto zaručenou informaci o místě jeho výskytu. Tušíte správně, dopadlo to neslavně. Nejen pro nás, ale především pro střevíčníky pantoflíčky.Ta lokalita je poměrně hodně známá. Je to takové malé nezalesněné pohoří, kde, zejména na jižní straně, bývával jeden pantoflíček vedle druhého. Bylo jich tam přehodně, ale to jen do doby, než tam jedna umělkyně z Prahy koupila chalupu.
Jednoho dne, spokojena, jak práce na nemovitosti zdárně pokračuji, se vydala na procházku. I ona užasla nad nebeskou krásou střevíčníků pantoflíčků. Jako žena, milující květiny, neváhala a natrhala si těchto chráněných rostlin přeobrovský pugét. Hrdě pak kráčela přes celou ves a veřejně se chlubila, jakou že to krásu nalezla. Už se nedočkavě těšila, jak si je vloží do vázy, kterou, před přemnoha lety, dostala od svého prvního manžela. Lidi ve vesnici byli na mrtvici. Tento příběh si dodnes musí vyslechnout každý návštěvník tohoto překrásného a pro rostliny významného místa.
Roste na mírně vlhkých, přes léto vysychajících, vápenitých půdách chudých na dusík. Roste v polostinných a světlých lesích s řídkým bylinným podrostem. V odborné literatuře se píše, že na uzemí České republiky je přes 80 lokalit, vyjma západních Čech a Ostravska. Je ten počet nízký, nebo naopak dostačující?Traduje se, a je to jistě oprávněné, že střevíčník pantoflíček patří mezi naše nejkrásnější orchideje. Kvete v květnu až červnu. Vyskytuje se, jak v prosluněných lesích, tak i na zastíněných lesních paloucích. Bohužel botanici, milovníci přírody, kteří lokality pravidelně navštěvují, se setkávají i s ukradenými rostlinami. Je to barbarství nejhoršího zrna.
Na zdejším blogu jsem často napadán, že uveřejňuji lokality vzácných, chráněných rostlin a hub. Samozřejmě to není pravda. Proč bych to dělal, když mám přírodu rád a dobře vím, kolik zlotřilců v ní řádí. Opak je pravdou.
Tento blog se o místech výskytu chráněných bylin nešíří a nemusí to ani dělat, protože dnes je vše na internetu, viz Botany, Česká televize atd. atd. Otázkou je, jestli to je správné? Jsou dva názory. Jedni říkají, že příroda je všech a proto každý má mít možnost se podívat kamkoliv. Druzí zase tvrdí naprostý opak. Tajit, tajit, tajit. A já Václav mám názor třetí. Je to úplně jedno, neboť našich spoluobčanů, kteří se o rostliny, houby, živočichy zajímají, je na celou populaci přestrašlivě málo. Naprostou většinu Matička příroda nezajímá. Důkazem je, jak je příroda u nás neustále a ve velkém likvidována. Nebýt těch zlodějů, tak by snad i vše bylo v klidu.
Fotografujeme: Udělat nádherné snímky střevičníku pantoflíčků není zas tak jednoduché. Chyba je v něm, neboť květ je hodně žlutý. Zejména, když svítí slunce je to velký problém. Mnohdy ani zastínění nepomáhá. Fotograf si musí hodně pohrát, aby se nádherný výsledek dostavil.
Moravští Vandrovníci, botanici, specialisté na orchideje, naši kamarádi, kteří nám pravidelně ukazují skvosty přenádherné Moravy. Děkujeme přátelé.
Zde hledá