ŠINDELOVNÍK SEVERSKÝ aneb když má jeden štěstí, tak je to velký svátek. A tak se stalo i dnes!!!

Dnes v 21:46 | SMAZAT
Dnes jsme se vydali konečně překontrolovat šindelovníka, kterého jsme objevili v minulém roce. Nyní již vím, že jsem ho tam poprvé již viděl před mnoha lety. To jsem ale ještě netušil, že nějaký šindelovník existuje. Tak se román začíná trochu uzavírat, aby určitě v příštím roce bylo další pokračování.

Text jsem do článku již vložil, nyní ještě dvě fotografie. Jakmile to udělám, tak zde dám ODKAZ!!! Václav.
 

BRZY ZAČÍNÁME - hlaste se s předstihem

Včera v 23:19 | Letos bude opět dvaceterák. Možná i nějaká výsada ještě navíc. Hajný se již ozval a bude to vypadat dobře. |  - - jelen lesní
Tak jako v minulých letech se bude jezdit na několik dnů, zejména na víkend, pátek až neděle. Neočekávejte nic jiného než bojové podmínky. Tím jsme proslavení. Lepší ubytování si každý zajišťuje sám. My skalní fotografové a milovníci přírody jak jinak než v přírodě. Lovu beze zbraně zdar.

(Pokračování průběžně.....)

Válka o lanýže

Včera v 19:20 | Jiří Patočka |  Lanýž
Válkou rozumíme stav organizovaného násilí mezi dvěma nebo více skupinami lidí, při němž je mezi válčícími stranami použito násilí jako mocenský prostředek k prosazení určitých cílů. Války doprovází lidstvo od neolitické revoluce až do dnešních dnů. Jejich cíle jsou různé, stejně jako metody boje a jejich rozsah. Války jsou každodenní součástí našeho života a díky moderním technologiím můžeme války v různých částech světa sledovat tak říkajíc v přímém přenosu.

Bojovat se může o území, o zdroje surovin, o zlato, nebo třeba o lanýže. Takový je i válečný konflikt, který v současné době zuří v Albánii. Bojuje se zde opravdu o lanýže! Ty se prodávají do několika luxusních restaurací v Tiraně, ale především zahraničním překupníkům z Itálie, Řecka či Francie. Kilogram černých lanýžů se obvykle prodává za 50 a bílých lanýžů za 100 eur. To jsou ceny minimálně desetkrát nižší než v západní Evropě, ale v Albánii, jedné z nejchudších zemí Evropy, jsou to velké peníze a stojí za ně bojovat.

Lanýže v Albánii nejsou chráněny žádnými zákony a může si je jít nasbírat či vyhrabat každý. Jejich ceny na černém trhu lákají ke sběru stále větší množství lidí a na jejich nalezištích začíná být přelidněno. O dobrá naleziště se začíná bojovat a všechny prostředky v této válce jsou dobré. Ti, co používají k vyhledávání lanýžů cvičených psů, musí je dobře hlídat, aby jim je konkurence neotrávila nebo nepostřílela. Ti, co používají krumpáče a motyky, nosí na svou obranu střelné zbraně. V této válce jsou zranění i mrtví.

Nejvíce je však postižena příroda. V rozrytém lese s obnaženými kořeny stromů nejen že žádné lanýže už neporostou, ale ohrožena je i samotná existence lesa. Nejedná se o sběr, ale o rabování. Ministerstvo životního prostředí proto připravuje "přesnější zákonný rámec", který by měl takovému rabování a poškozování životního prostředí zabránit, ale je otázka kdy a zda vůbec dojde k jeho politickému prosazení.

Odkazy

https://www.google.cz/search?q=Albania%2C+truffles%2C+war&oq=Albania%2C+truffles%2C+war& aqs=chrome..69i57j69i60.3967j0j8&sourceid=chrome&ie=UTF-8

https://article.wn.com/view/2018/08/07/There_s_a_war_happening_deep_in_Albania_s_forests_A_truffle_/

https://www.channelnewsasia.com/news/world/hunting-for--black-gold--in-albania-s-lawless-truffle-trade-10595882

Na snímku je lanýž bílý, kterého našel chorvatský lanýžový král pan Zigante na Istrii. Hmotnost 1,31 kilogramů. Svojí velikostí a hmotností patří mezi největší na světě. Šířka dvacet centimetrů, hloubka deset centimetrů, a výška třináct centimetrů. A my jsme si ho na večeři měli možnost vyfotografovat...

 


Voskovka krvavá - Hygrocybe miniata (Fr.) P. Kumm. - lúčnica krvavá

Středa v 21:48 | Jiří Patočka |  HOUBY
Voskovky (Hygrocybe) jsou krásné a živě zbarvené lupenaté houby z čeledi šťavnatkovité (Hygrophoraceae), řád pečárkotvaré (Agaricales) (Arnolds, 1986). U žlutých, oranžových, červených a zelených druhů ale bývá barva dosti variabilní, zatímco relativně stabilní je u bílých, bělavých, krémových, hnědých a fialových voskovek. Voskovky jsou poplatné svému rodovému jménu. Mají voskovitou konzistenci, jsou křehké a snadno se lámou. Mají rády vlhko a stín. Jsou-li vystaveny přímému slunci, nemají dlouhou životnost. Rostou v trávě nebo mechu a mají rády kyselou půdu. Rod Hygrocybe je velmi početný (jen v ČR jich roste kolem 30 druhů) a stále jsou objevovány druhy nové (Cantrell a Lodge, 2004; Cardoso, 2017). Zahrnuje druhy s více či méně slizkými klobouky, tlustými voskovitými lupeny a rovněž slizkými třeni. Jedná se většinou o nejedlé druhy hub rostoucích na nehnojených a obdělávaných loukách. Z našich voskovek je to např. voskovka krvavá (H. miniata), šarlatová (H. coccinea), stálá (H. acutoconica), černající (H. nigrescens), nebo kluzkonohá (H. glutinipes).

Nápadným zástupcem voskovek v ČR je voskovka krvavá (Hygrocybe miniata (Fr.) P. Kumm. 1871, syn. Hygrophorus miniatus, Hygrophorus strangulatus, Hygrocybe moseri, Hygrocybe miniata var. mollis), rostoucí od září do listopadu na trávnících a loukách nebo prosvětlených travnatých lesích, vřesovištích a travnatých okrajích cest. Plodnice mají klobouk šarlatově červené barvy, u okraje často nažloutlý, o průměru 5 - 50 mm. Jeho tvar je polokulovitý až plochý, suchý, jemně šupinkatý a u středu až plstnatý. Lupeny jsou široce připojené, někdy zoubkem sbíhavé, žlutavé se světlejším ostřím. Třeň je válcovitý, někdy bočně stlačený, suchý, stejně zabarvený jako klobouk. Houba je nejedlá (Holec et al., 2012).

Přestože voskovky rostou v hojné míře téměř po celém světě, bylo dosud jen málo publikováno o jejich biologii a ekologii. Jistě je to způsobeno především tím, že nejsou jedlé. Jsou však i jiné důvody. Nemohou být kultivovány na laboratorních půdách a správné podmínky pro vyklíčení spór musí být u většiny druhů teprve stanoveny. Přesto výsledky laboratorního i terénního výzkumu přináší zajímavé závěry (Griffith et al., 2002). Výzkumy začínají poskytovat přehled o úloze, kterou tyto organismy hrají na pastvinách a proč jsou tak negativně ovlivněny mnoha zemědělskými postupy. Současné terénní experimenty na různých místech světa také umožňují prověřit ekologii voskovek a dát ji do souvislosti s paralelními studiemi jiných zástupců půdní bioty (Öster, 2008; Adeniyi et al., 2018).

Literatura

Adeniyi M, Odeyemi Y, Odeyemi O. Ecology, diversity and seasonal distribution of wild mushrooms in a Nigerian tropical forest reserve. Biodiversitas J Biol Diversity, 2018; 19(1): 285-295.

Arnolds E. Notes on Hygrophoraceae-VIII. Taxonomic and nomenclatural notes on some taxa of Hygrocybe. Persoonia-Molecular Phylogeny and Evolution of Fungi, 1986; 13(2): 137-160.

Cantrell SA, Lodge DJ. Hygrophoraceae (Agaricales) of the Greater Antilles: Hygrocybe subgenus Pseudohygrocybe sections Coccineae and Neohygrocybe. Mycol Res. 2004; 108(Pt 11): 1301-1314.

Cardoso JS. Hygrocybe sensu lato (Agaricales, Hygrophoraceae) na Mata Atlântica brasileira. Florianópolis, 2017; 78 s.

Griffith GW, Easton GL, Jones AW. Ecology and diversity of waxcap (Hygrocybe spp.) fungi. Bot J Scotland, 2002; 54(1): 7-22.

Holec J, Bielich A, Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha,2012, s. 624.

Öster M. Low congruence between the diversity of Waxcap (Hygrocybe spp.) fungi and vascular plants in semi-natural grasslands. Basic Applied Ecology, 2008; 9(5): 514-522.


ŠINDELOVNÍK SEVERSKÝ aneb je nám to kamaráde líto, ale udělal jsi si to sám!

Úterý v 21:08 |  - - šindelovník severský


O šindelovníky severské se zajímám od roku 2010, kdy jsem objevil svého prvního. Následně jich bylo stále více. Když už jeden ví co hledat, tak je to o hodně snazší. A právě o něm, o tom prvním, bude v následujících řádcích řeč. Více zde v rubrice. (V příštích dnech pojedeme překontrolovat několik dalších. Zatím pro ta vedra jsme nenašlí sílu je navštívit. A pak budou následovat další na slovenské hranici.)

Jednou jsem se na přednášce hlavního mykologa Národního muzea v Praze pana Mgr. Jana Holce zeptal kolik jich viděli na výpravě v Bělověžském pralese, kde strávili nemálo dnů. Odpověděl, že jednoho a dodal, že jich za celý život neviděl více než dva. I to o něčem svědčí.

A zde je snímek toho prvého, kterého jsme kontrolovali několikrát ročně. Byl to náš miláček. Až na výjimky, více zde na blogu, to byl vždy obrovský junák. Výška mírně přes metr, šířka padesát až téměř šedesát centimetrů...

Před okamžikem jsme se vrátili z výpravy na toho mého prvního. Byli jsme plni očekávání jak se mu v těch vedrech daří. Již z dálky jsme viděli, že něco je špatně. Ten letitý strom zmizel jako by se propadl do pekel. Zbyl po něm jen vykotlaný pařez, který nesl náznak odříznutí pilou. Pokusíme zjistit od tamějšího hajného co se stalo. Jsou pouze dvě možnosti. Buď se odporoučel po závanu větru, nebo byl odstraněn z bezpečnostních důvodů. Potřebujeme rovněž vědět, jestli tam vůbec letos byl a v jakém stavu.

Ono vůbec kolem podobných hub je mnoho problémů. Tím nejzávažnějším je, jak už jsem tady mnohokrát psal, zjistit, kdy se tam houba objevila poprvé. A to bohužel o tomto severském rovněž nevíme a už se určitě ani nedozvíme. Tak už to kolem, i těch nejvzácnějších hub, chodí. A to především u dřevokazných.

A to je ten pařez. Vykotlaný. Otázkou je, jak moc strom šindelovník severský likvidoval. Dokázal to opravdu sám, nebo se nashromáždily ještě další okolnosti? Jestli někdo něco víte, tak pište do komentářů.

Dodatek: Když si kliknete na tento odkaz, tak zjistíte na konkrétním příkladu kolem severského, jak moc málo toho o houbách víme. Všude se tvrdí, že tato houba je nejedlá. Ale, tak jako vždy, v Japonsku je to úplně jinak. A dokonce šindelovník severský patří mezi houby, které léčivé...


Tasemníce liščí II - lesní plody omývat, tepelně zpracovávat

10. srpna 2018 v 20:10 | Tasemnici liščí lze chytit i od domácích mazlíčků. Proto je třeba je pravidelně odčervovat.... |  Tasemnice liščí
Tasemnice liščí I od profesora Jiřího Patočky... Znalí houbař ví, že není dobré, jak se to vždy dělávalo, konzumovat syrové houby. A to se dostáváme ke kapitole houby na přežití. Příkladem nám může být ryzec syrovinka. Houba, která požitá hned v lese je velkou delikatesou. Jenže po nových vědeckých poznatcích požívání syrových lesních plodů není bezpečné. Opět se ukazuje, že naši předci nebyli vůbec hloupí, když houby ještě v lese otírali vlhkých hadříkem.

Na dnešní tiskové konferenci lékaři opět varovali veřejnost před tichým nenápadným zabijákem liščí tasemnicí. Důvodem je, že na lékařských pracovištích přibývají, po napadení tímto zákeřným červem, pacienti. V současné době se léčí na tuto smrtelnou nemoc třicet lidí. Předpokládá se, že tasemnici liščí v sobě mají desítky, stovky milovníků nejen lesních plodů. Je dokázáno, že napadena je jedna pětina lišek. Problémem je dlouhá inkubační doba a to až deset let. Léky se následně podávají celoživotně. Často jsou napadená játra, dochází i k transplantacím. Pro houbaře a sběrače borůvek, lesních plodů, to znamená, že se houby musí dobře tepelně zpracovat a ostatní plody důsledně omývat. Nejlépe i ty tepelně zpracovat...

Lišku na snímku jsme potkali v zimním období. Vypadalo to, že se nás nebojí. Když my jsme ale měli strach se k ní více přiblížit.

Voskovička kostrbatcová - Hymenoscyphus rhytidiadelphi Svrček 1978 - voskovička kostrbatcová

5. srpna 2018 v 16:50 | Jiří Patočka |  HOUBY
Voskovička kostrbatcová je drobná vřeckovýtrusá houba řádu voskovičkotvaré (Helotiales) čeledi patyčkovité (Leotiaceae), která parazituje na živých i odumřelých listech mechu kostrbatce zeleného (Rhytidiadelphus squarrosus) (Slavíček, 2014). Pokud jste tuto houbu nikdy neviděli, nemusíte mít výčitky svědomí. Je opravdu drobná. Plodnička má sotva 1 mm a její třeň je tak malý, že mezi českými mykology se pro něj ujala zdrobnělina "třeník". Přestože kostrbatec zelený je v lese velmi hojný a hojná je i voskovička kostrbatcová, naprostá většina lidí ji nikdy neviděla. Protože roste od srpna do října, brzy přijde její čas a je jen na vás, zda vyrazíte do lesa s lupou a začnete po ní pátrat. Mobilem nebo běžným digitálním aparátem však hezkou fotku neuděláte.

Když vyrazíte do lesa s lepší fotografickou výbavou, je ještě třeba vědět, že to malé žlutavé nebo narůžovělé nic co fotíte, nemusí být voskovička kostrbatcová. Drobných voskoviček je povícero druhů a jsou si dosti podobné. Není divu, že o houbě, která v lese není skoro vidět, těžko se určuje a obtížně fotografuje (a navíc není jedlá !!!), téměř nikdo nic neví a ani vědět nechce. Pokud jste se z mého povídání dověděli něco, co jste vědět nechtěli, moc se omlouvám. Nejlepší bude, když to hned zapomenete.

O tom, jak špatně se voskovička kostrbatcová fotí, svědčí i naprostý nedostatek jejich fotografií na internetu. Těch několik málo dobrých je navíc chráněno autorskými právy. Jednu takovou najdete ve fotogalerii Joseba Castilly na linku https://www.biodiversidadvirtual.org/hongos/Hymenoscyphus-rhytidiadelphi-Svr-ek-1978-img125571.html

Literatura

Slavíček J. (ed.) (2014): Číselník hub České republiky [http://www.czechmycology.org/cz/ndop.php], Česká vědecká společnost pro mykologii [jako Hymenoscyphus rhytidiadelphi Svrček]


Helmovka zlatobřitá - Mycena aurantiomarginata - Prilbička oranžovoobrúbená

1. srpna 2018 v 16:16 | Jiří Patočka |  - - zlatobřitá
Helmovka zlatobřitá (Mycena aurantiomarginata (Fr.) Quél. 1872) je drobná stopkovýtrusá houba čeledi Mycenaceae (helmovkovité), která roste v malých skupinkách od července do října na opadu jehličí smrkových nebo borových lesů v Evropě a Severní Americe a byla nalezena také v severní Africe, v Asii a ve Střední Americe (Aronsen a Laessoe, 2016). Místy je hojná, ale bez praktického významu. Je krásná, ale nejedlá. Helmovka zlatobřitá byla vědecky popsána dánským přírodovědcem Heinrichem Christianem Friedrichem Schumacherem v roce 1803 a má několik synonym.

Tato helmovka má 5 - 20 mm velký klobouk hnědé barvy, někdy zbarvený do šedoolivova, který je po obvodu žlutě až oranžově lemován. Lupeny jsou v mládí oranžově šedé, později okrové až hnědošedé.

Nápadné je na něm výrazně zářivě oranžové ostří, které je typickým rozlišujícím znakem. Třeň je hladký, 35-50 mm o průměru 1-2 mm, šedohnědý nebo žlutohnědý. V mládí bývá oranžově ojíněný. Dužnina má ovocnou vůni a při poškození roní mléko oranžové barvy (Holec et al., 2012).

Za barvu houby a mléka je zodpovědný polyenový pigment, který byl nazván mycenaaurin A (Jaeger et al., 2010). Pigment má antibakteriální účinky a jeho účelem je pravděpodobně chránit houbu před patogenními bakteriemi.


Literatura

Aronsen A, Laessoe T. The genus Mycena s.l., Narayana Press, Denmark, 2016.

Holec J, Bielich A, Beran M. Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha 2012.

Jaeger RJ, Spiteller P. Mycenaaurin A, an antibacterial polyene pigment fromthe fruiting bodies of Mycena aurantiomarginata. J Nat Prod. 2010; 73(8): 1350-1354.


Rojení mravenců. Něco tak velkolepého jsem ještě neviděl a vy?

31. července 2018 v 0:02 |  Mravenci
Nebylo vůbec jednoduché ta tornáda rojení mravenců proti obloze do fotoaparátu dostat. Video dopadlo o hodně lépe.


Snímek je nepatrným výřezem. Zkuste je spočítat...

Kolik jich asi bylo? Miliardy? Dá se to vůbec spočítat? Proč to mravenci dělají najdete na internetu. Tam je nemálo vynikajících a vše vysvětlujících článků. Jestli kolem těchto tanců něco víte, tak prosím pište do komentářů. Moc nás to zajímá...

To si tak jdeme z kopce na kopec najít nějaké vzácnější motýlky. Je to divné, ale v přírodě už jich moc není.

Potkáme paraglaidistu, který říká: "Tam nechoďte nebo vás sežerou mravenci." Vůbec jsme netušili o čem to mluví. Že by tam po zemi byla nějaká jejich dálnice?

Zanedlouho jsme je měli všude kolem sebe. Ti ve vlasech byli nejhorší. Ještě štěstí, že nás nepronásledovali. Jednotlivá tornáda se neustále přemisťovala a vytvářela nové a nové sloupy. Ty končily někde vysoko v nebi. Jak asi dlouho ten jejich namlouvací tanec trvá? A proč si vybrali nejvyšší místo v krajině?

Nedávno jsme zde na blogu psali o těch obrovských mraveništích, které lesáci při své těžební činnosti zničili. I to něco o ochraně přírody člověkem vypovídá...

Šindelovník severský (k) a tak o houbách a rostlinách vůbec. Zamyšlení...

30. července 2018 v 23:18 | Toulat se při současných vedrech lesy je o život. To by jeden ani nevěřil jaké množství vody se vypije. Stejně to netrvá dlouho a v torně není po ní ani vidu. Je lepší sedět doma u basy piv... |  - - šindelovník severský
Co se týká houbaření už dlouho to nebyla taková bída. Ještě nedávno se sice dal naplnit bramborový koš hřiby, ale pak jako když utne... Nedávno jsem prochodil šumavský les a kde nic tu nic. A při tom v něm mám fantastické až neskutečné plácky. Sedím na tábořišti a koukám jak přichází babka o holi s psíkem na vodítku. V ruce hůl a košík plný hřiby až po okraj. Nevěřícně koukám a ptám se: "Dobrý den, kde jste to proboha našla. Já chodil dlouhé hodiny a nemám téměř nic." Babka se usmála, pozvedla koš a povídá: " Já už do lesa nemohu, tak jsem šla jen tady kolem tábořiště po cestě." Je nutné k tomu ještě něco dodávat?

Na snímku je kmen, na kterém po dlouhé roky bývávaly stovky plodnic hlívy hnízdovité. To je ta houba, která září zlatem. A pak jako když utne. Dnes, když ho rukama projedete, zrakem překontrolujete, zjistíte, že je suchý. Naprosto suchý. A tak je to i u korálovců - jedlový, ježatý, bukový. To už není náhoda. To je asi to globální oteplování.

My ale již dávno tomu nesbíráme houby pro kuchyňské využití, abychom měli plné břuchy. My se snažíme rok za rokem kolem hub bádat a nejinak tomu nebylo ani v těchto dnech. Šli jsme překontrolovat šindelovník severský (k). Na lokalitě jsme ho pozorovali jen asi dva roky. Potom odešel do zapomnění. Chtěli jsme vědět jestli se náhodou nezmátořil. Marné to bylo očekávání. Byly tam jen nevábné zbytky, dlouhé přes jeden metr, z předminulého roku. Za všechen ten neúspěch může sucho. Úděsné sucho...

S odstupem roků víme, že poprvé jsme to pozorovali na hlívě ústřičné. Více v posledních článcích zde na blogu. Bývávaly jí plné lesy, pak začala růst v listopadu a v zimě ani houbička. Nyní v její sezoně jsme pouze jednou nasbírali na hodně malou smaženici. Něco divného se v přírodě děje.

Dnes už víme, že zejména u dřevokazných hub je problémem sucho. I ten obrovský buk, na kterém šindelovník rostl, je suchý na troud. Z čeho pak ty houby mají růst? Jsou naprosto bez šance. A nebude líp dokud opět zejména padlé kmeny a torza nebudou po deštích a zejména pak po zimě plné vody. Ale budou ty stojící a padlé kmeny a torza ještě existovat? A to tady ještě máme problém s lesníky, které je vyvážejí i z přírodních rezervacích. A to už je na hlavu, proti zákonům České republiky, Evropské unie. Ale to by bylo na hodně jiné a hodně dlouhé povídání...

Vždyť my jsme letos na silnicích při našich cestách nezahlédli ani jednoho sírovce žlutooranžového a to už něco znamená. Jenom rozbité zbytky pod stromy z minulých let. Ale to se netýká jen hub. Dnes jsme se vrátili z putování za kruštíkem ostrokvětým. Pouze několik unavených orchidejí, které na zemi v podobě betonu. Sucho, sucho, a podle toho ty rostliny vypadaly. Bylo to k pláči. Věřme, že se to změní a my je tam opět budeme nacházet ve stále větším množství. Opět o nich zde na blogu v rubrice kruštík ostrokvětý. Ještě nedávno v Čechách neexistoval a pak přišel svátek. Nevíte kdo ho tam v severočeském kraji objevil jako první?


Kam dál