Poznámka k výskytu a ekologii rosolovky mozkovité (Tremella mesenterica Retz., 1769)

Středa v 22:29 | RNDr. Michal Patočka |  HOUBY
Nebylo by to úplné, kdybych se nezmínil o pěkné dřevokazné houbě rosolovce mozkovité (Tremella mesenterica Retz., 1769) z čeledi rosolovkovité (Tremellaceae), kterou jsme našli při naší nedělní výpravě za sněženkami do přírodní památky Hrušín na katastrálním území obce Ochoz u Tišnova v Jihomoravském kraji. Pravdou je, že jsem očima sledoval, zda přece jenom nějakou tu jedlou houbu nenajdeme. Žádná vzácnost to ovšem není. Je dokonce velmi hojná a v přírodě barevně nápadná. My ji našli na suché větvičce habru obecného (Carpinus betulus) na vlhkém, polostinném stanovišti dubohabrového lesa v celé své barevné a tvarové kráse.

Plodnice rosolovky mozkovité jsou 1-4 cm široké, zlatožlutě až oranžově žlutě zbarvené, laločnatě zprohýbané, za vlhka rosolovité konzistence. V období suchého počasí se mění v nevzhlednou, tenkou a suchou blanku. Po navlhčení nabývá svůj původní tvar i konzistenci. Substrátem rosolovky mozkovité jsou nejčastěji suché větve dubu, habru, buku, javoru, lípy a jiných listnatých stromů. Pro praktického houbaře zdá se nemá význam, i když se většinou uvádí jako jedlá. Její význam spočívá v rozkladu organické hmoty, kdy do půdy a atmosféry vrací zpět prvky a látky, které jim stromy za svého života odebraly.


V tomto období ještě mnoho jedlých a dobrých hub neroste, tak jsme si alespoň tuto barevně i morfologicky pestrou houbu prohlédli a vyfotografovali.
RNDr. Michal Patočka
 

Přirozený výskyt sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis L.) u Tišnova

Pondělí v 17:34 | RNDr. Michal Patočka |  FLORA
V neděli se vypravujeme přes zamračenou oblohu, chladno a občasný déšť na výlet za sněženkami. Je takové aprílové počasí. Jen občas se objevují sluneční paprsky. Cestou nikoho nepotkáváme.
Našim cílem je přírodní památka Hrušín o rozloze 12,43 ha na katastrálním území obce Ochoz u Tišnova v přírodním parku Svratecká hornatina západně od Brna.

Je to zajímavý kraj, poměrně málo obydlený, s malebnými vesnicemi a samotami obklopenými rozsáhlými lesy střídající se s poli, loukami a sady Hornosvratecké vrchoviny. I v tomto nevlídném počasí má pestrá mozaika zdejší krajiny svůj půvab. Polní cestou stoupáme až na samý hřeben zalesněného kopce, kde regionálně významnou lokalitu sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis L.) po chvíli hledání objevujeme. V zahrádkách a parcích je zcela obvyklé v tomto časném jarním období spatřit spousty sněženek, ale vidět je ve volné přírodě je pro nás zážitek. Jejich bílé květy tvoří v tuto dobu téměř jediný bylinný podrost zdejšího lesa.

Porosty sněženek jsou zde vázány na hlinité až písčitohlinité vlhké půdy s podílem humusu na krystalických horninách tzv. svratecké klenby moravika. Ty jsou zde zastoupeny metamorfovanou, tedy přeměněnou horninou zvanou bítešská ortorula. Rula vytváří na vrcholu přírodní památky Hrušín bizarní skalní útvary v podobě skalních mrazových srubů, modelovaných v dobách ledových ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) vlivem drsného klimatu v předpolí kontinentálního ledovce. Geologové je nazývají periglaciálními tvary a určitě by je zdejší skalní útvary zajímaly. Nám se ale více líbily trsy tvořící celé porosty sněženek v okolí těchto skal.

Sněženka podsněžník, někdy též zvaná sněženka bílá či sněženka předjarní z čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae) je vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, vyhledávající vlhké louky, lužní lesy, olšiny, okolí potoků a vlhké listnaté nebo smíšené lesy. Na lokalitě Hrušín roste v přírodě blízkém až přirozeném lese, dubohabřině s bukem a menším podílem javoru a lípy. V tomto případě jde o ostrůvkovitý výskyt, stejně jako jinde v ČR. Pravdou je, že jsou u nás dosud místa, kde je sněženka hojnější. To není však případ tišnovského regionu. Zde se jedná o významný výskyt, i když menšího rázu.

Sněženka podsněžník je jedovatou bylinou obsahující toxické alkaloidy. Jedovatá je celá rostlina, zejména však podzemní cibulky. Určitě ji ochutnávat nebudeme.

A jak je to s její ochranou? Dříve bývala poměrně častou a hojnou rostlinou. Postupně však vlivem lidské činnosti se stávala čím dál v přírodě vzácnější. Dnes je zákonem chráněnou bylinou. Sněženka podsněžník je zařazena k ohroženým druhům naší květeny (kategorie C3). Tato rostlina je chráněna ve všech svých podzemních i nadzemních částech a ve všech vývojových stádiích. Státní orgán ochrany přírody může fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že nedovoleně zasahuje do přirozeného vývoje této rostliny, uložit pokutu až do výše 10 000 Kč. Tolik litera zákona. Sněženka je rovněž chráněna Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES).

Pokud lokalitu přírodního výskytu sněženky podsněžníku u Tišnova navštívíte, určitě je netrhejte. Byla by škoda, kdyby i tento výskyt zanikl. Úplně postačí dívat se kolem sebe a kochat křehkou krásou květů, nádherných poslů přicházejícího jara. Tak, jako jsme to udělali my.
RNDr. Michal Patočka

Rulový skalní útvar modelovaný drsnými klimatickými podmínkami v ledových dobách starších čtvrtohor nazývaný geology mrazový srub. PP Hrušín, k. ú. Ochoz u Tišnova, okr. Brno-venkov.

Helleborus - Čemeřice v řecké mytologii

19. března 2017 v 19:30 | Jiří Patočka |  Čemeřice
Na zahrádkách začínají, jako každé jaro, kvést čemeřice a tak nastal čas, abychom si o těchto poněkud záhadných kytkách zase něco pověděli. Tentokrát o tom, jakou úlohu sehrály v řecké mytologii.

Čeměřice černá (Helleborus niger) je kvetoucí rostlina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), která je již od středověku považována za účinný prostředek před zlými duchy a černou magií (Patočka et al., 2014) . Tato asi 15-30 cm vysoká vytrvalá bylina se silným podzemním oddenkem, který je černé barvy (odtud i její druhový název) je bylina po všech stránkách podivná (Patočka, 2009). Např. už jen tím, že kvete v zimě, často i pod sněhem. Její jemně vonící květy často vykukují přímo ze sněhu.

Čemeřice pochází z východní Asie a jižní Evropy, kde planě roste v kamenitých půdách bohatých na humus a vápník. Většinou se vyskytuje ve vyšších polohách, až 1800 m. n. m. Přirozený areál čemeřice černé se nachází na jihu střední Evropy (Balkánské země, Rakousko, Švýcarsko, Itálie), převážně v Alpách a Apeninách. V České republice je pěstovaná na zahrádkách jako okrasná jarní květina. Rostliny, které vzácně nacházíme ve volné přírodě, jsou zplanělé. Ve světe roste kolem 40 druhů čemeřic.

Je to rostlina jedovatá (Čakar et al., 2014) a za její jedovatost mohou toxické glykosidy a saponiny (Maior a Dobrotă, 2013) a zřejmě i další sloučeniny (Mimaki et al., 2003). Jako každá rostlina s obsahem biologicky aktivních látek, také čemeřice našla své místo v lidovém léčitelství (Isaac, 1976; Fujita et al., 1995; Appelgren, 2016; Elahi et al., 2016), ale teprve moderní medicína zkoumá, zda by nenašla uplatnění proti současným nemocem (Gabryszewska, 2016). Studium staré řecké literatury přineslo poznatky o tom, že čemeřice byla využívána zejména jako prostředek zvyšující odolnost proti různým jedům. Řecké bájesloví přináší mýtický příběh o tom, jak legendární věštec a léčitel Melampus, vyléčil šílenství tří dcer Proitose, knížete z Tirynosu a pozdějšího krále Argosu (Do Sameiro Baroso, 2015). Ty onemocněly šílenstvím, když urazily bohyni Héru.

Analýza této legendy napovídá, že popisy šílenství královských princezen vychází ze skutečného pozorování. Terapeutický úspěch Melampuse je přičítán tomu, že jako lék použil čemeřici. Farmakologická analýza zachovaných rostlinných vzorků ukazuje, že čemeřice černá byla v Řecku skutečně požívána (Olivieri et al., 2016) a není proto vyloučeno, že jednou bude při podobných psychiatrických poruchách zase využívána (Radden, 2017).

Literatura
Appelgren LE. Julros - mytomspunnen blomma med medicinskt förflutet. Svensk Veterinartinding, 2016; 15: 49-52.

Čakar J, Haverić A, Haverić S, Maksimović M, Parić A. (2014). Cytotoxic and genotoxic activity of some Helleborus species. Natural Product Research,2014; 28(12): 883-887.

Do Sameiro Baroso M. The Hellebore, the Plant beloved by the Greeks: the Reasons behind a Myth. www.vesalius.org.uk - Vol. XXI , No. 2, December 2015, ISSN 1373-4857

Elahi A, Fereidooni A, Shahabinezhad F, Tafti MA, Zarshenas MM. (2016). An overview of amenorrhea and respective remedies in Traditional Persian Medicine. Trends Pharmaceutical Sci. 2016; 2(1): 3-10.

Fujita T, Sezik E, Tabata M, Yesilada E, Honda G, Takeda Y., ... & Takaishi Y. Traditional medicine in Turkey VII. Folk medicine in middle and west Black Sea regions. Economic Botany,1995; 49(4): 406-422.

Gabryszewska E. Propagation in vitro of Hellebores (Helleborus L.) review. Acta Sci Po Hortorum Cultus, 2017; 16(1): 61-72.

Isaac O. U.S. Patent No. 3,956,491. Washington, DC: U.S. Patent and Trademark Office, 1976.

Maior, M. C., & Dobrotă, C. (2013). Natural compounds with important medical potential found in Helleborus sp. Central European Journal of Biology, 8(3), 272-285.

Mimaki Y, Watanabe K, Sakuma C, Sakagumi H, Sashida Y. Novel polyoxygenated glycosides from the rhizome of Helleborus orientalis. Helvetica Chim Acta 2003; 86(2): 398-407.

Olivieri MF, Marzari F, Kesel AJ, Bonalume L, Saettini F. Pharmacology and psychiatry at the origins of Greek medicine: The myth of Melampus and the madness of the Proetides. J Hist Neurosci. 2016; 13: 1-23.

Patočka J, Patočka M, Jelínková R. Čemeřice - tajemná novoroční bylina. Burleblog, 1. ledna 2014. Dostupné na: http://burle.blog.cz/1401/cemerice-tajemna-novorocni-bylina

Patočka J. Už vám kvete na zahrádce čemeřice? Vesmír 2009; 88(2): 108. Dostupné na: http://casopis.vesmir.cz/clanek/uz-vam-kvete-na-zahradce-cemerice%20

Radden J. Preventive Self-Help and the Six Nonnaturals: Remedies from Burton's Anatomy of Melancholy. In Philosophical Issues in Pharmaceutics (pp. 237-255). Springer Netherlands, 2017.
 


Má se houbař v lese bát černé zvěře?

19. března 2017 v 11:32 | Divé zvěře jsou plné lesy, ale i polnosti. I přesto není jednoduché pořídit slušnou fotografii. Kde je problém? |  - - prase divoké
Divočák nenapadne člověka bez příčiny. Nejhorší je bachyně, která chrání své mladé...

Narazit při houbaření, procházce lesem, na černou zvěř, je velice nepravděpodobné.
Ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy.
A když se tak stane, tak se všechno odehraje tak rychle, že jeden ani nestačí zvednout fotoaparát.
Divočák, tak jako například i rys ostrovid, má až neskutečně vyvinuté smysly.
Člověka zjistí dříve, a tak má možnost ho obejít, zalehnout, skrýt se.
I tak se ale doporučuje dělat rámus. Upozornit na sebe a tak nedat zvířeti šanci že ho překvapíme.
Kde jsou ty doby, kdy jsme řikali, že houbař, člověk, se má v přírodě chovat tiše, pohybovat se skrytě.
Podle slov odborníků je nutné mít své psí miláčky vždy na vodítku. Ti svou nekázní dovedou vyhrotit situaci.

V českých lesích a v polích se pohybuje na statisíce divočáků. Přesné číslo nelze pro jejich skrytý život získat. Vypovídající je údaj, který říká, že v minulém roce jich bylo zastřeleno přes dvě stě tisíc. A tak je tomu každoročně.

Nabízí se otázka, kde to chutné a výživné maso končí.




(...dokončení průběžně.)

POTRAVINOVÉ DOPLŇKY aneb pravda vyplouvá na povrch. Pomalu ale jistě.

12. března 2017 v 22:20 | O potravinových doplňcích z hub již tady na blogu bylo hodně kriticky napsáno. Vždy se říkávalo, že již ve staré Číně. |  ? léčí nebo zabijí ?
Tak si nyní přečtěte co o potravinových doplňcích tvrdí současní čínští vědci.

POTRAVINOVÉ DOPLŃKY NEJEN NELÉČÍ.
ALE NAOPAK LIDSKÝ ORGANISMUS NIČÍ!!!



Šli jsme na jeleny a potkali jsme ostrovida

26. února 2017 v 18:40 |  - - rys ostrovid
Podobná setkání potěší. A jsou až neskutečná...

Na vysokou jsme měli velké štěstí. Jenže jeleni různého stáří a pohlaví se bohužel pro nás s fotoaparáty a dlouhou optikou pohybovali v hodně zarostlém starém smrkovém lese, který plný vývratů. Neustále před sebou měli buď větve, polámané smrčky, a větvičky. A to se slušná fotografie udělat nedá. Byla to zkrátka smůla. Ale není všem dnům konec že?! Za týden se opět vydáme na naše až neskutečné fototoulky. A i vy můžete být při tom...

Rys ostrovid ale fotoaparátům vždy udělá velkou radost.

Snímek bohužel nic moc. Sice se podařily i lepší, ale spokojenost moc velká nebyla. Zastihli jsme ho jak se vyhříval na prudkém horském slunci na kamenech. A právě ten žlutý kotouč fotografiím moc nesvědčí. Co bychom v tom okamžiku dali za trochu stínu. Bohužel byl i hodně daleko. Snímek je výřezem. Snad příště budeme mít více štěstí...

Tak pouze tento snímek jelena evropského se tak trochu v tom zaneřáděném lese povedl. Navíc je to výřez. Na straně druhé nebylo zas nemožné tady vysokou vystopovat.

Nové poznatky o bioaktivních látkách korálovce bukového

26. února 2017 v 17:49 | Jiří Patočka |  - - bukový
Korálovec bukový (Hericium coralloides (Scop.: Fr.) Pers., 1794) je velice nápadná, vzácně se vyskytující dřevokazná houba z čeledi korálovcovitých a na tomto blogu o něm už bylo napsáno tolik informací, že přidávání dalších se mi jeví jako "nošení dříví do lesa". Přesto se toho odvážím. Korálovce již stovky let hrají významnou úlohu v tradičních medicínách mnoha zemí (Burle a Patočka, 2012). Současný farmakologický výzkum potvrzuje jejich význam pro lidské zdraví a snaží se o jejich uplatnění v moderní medicíně. Zatím jsou využívány převážně potravinové doplňky s touto houbou, doporučované jako funkční potraviny (Wang et al., 2014). Medicína však vkládá své naděje do nově objevených biologicky aktivních látek korálovců, které nabízejí široké uplatnění např. v neurologii a psychiatrii (Patočka a Navrátilová, 2014).

Zcela nedávno byly v korálovci bukovém objeveny další nové bioaktivní látky nazvané corallociny (Wittstein et al., 2016), které u savců indukují produkci nervových růstových faktorů a stimulují růst neuritů nervových buněk. Chete-li se dovědět více, klikněte na http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=956

Literatura
Burle V, Patočka J. Korálovce, houby, které se zaslouží ochranu. Vesmír 2012; 91(3): 154-155. http://casopis.vesmir.cz/clanek/koralovce-houby-ktere-si-zaslouzi-ochranu

Patočka J, Navrátilová Z. Bioaktivní látky houby korálovce ježatého (Hericeum erinaceus). Psychiatrie 2014; 18(4): 171-176.

Wang M, Gao Y, Xu D, Konishi T, Gao Q. Hericium erinaceus (Yamabushitake): a unique resource for developing functional foods and medicines. Food & function, 2014; 5(12): 3055-3064.

Wittstein K, Rascher M, Rupcic Z, Löwen E, Winter B, Köster RW, Stadler M. Corallocins A-C, Nerve growth and brain-derived neurotrophic factor Inducing metabolites from the mushroom Hericium coralloides. J Nat Prod. 2016. file:///C:/Users/Prof.%20Ji%C5%99%C3%AD%20Pato%C4%8Dka/Downloads/acs.jnatprod.6b00371%20(1).pdf


Korálovec bukový dokáže dosáhnout až neskutečných rozměrů. Na snímku šířka více než tři metry. A aby toho nebylo málo, tak opodál, na dalších třech padlých kmenech, byly další...


Ohnivec rakouský /2017 aneb co se to s ním letos stalo?

24. února 2017 v 22:19 |  - - rakouský
Až teprve dnes se vydařilo na lokalitě, kterou známe dlouhé roky. Dostáváme hodně dotazů zda je opravdu jedlý. O tom jak moc je to pravda se dozvíte více když si zde kliknete na rubriku ohnivec rakouský...


Již od pozdního podzimu navštěvujeme několik lokalit s jeho roky prověřeným výskytem. Až do dnešního dne zcela bez výsledku. Jak jsme se prodírali na tom veřejně známém plácku, tak nejdříve ani jedna plodnice. Téměř na konci toho "bordelu" se začali rakauští ukazovat. Je jich tam ale, oproti minulým rokům, převelice málo. Nejlépe to vyjádří můj velice oblíbený slogan - tak k jednomu mariášovému stolu. Bohudík jsme objevili i jednu mladou překrásnou srostlici. Tu budeme sledovat až do jejího úplného konce. Co asi kolem ní vybádáme?

Nedaleko výskytu ohnivců rakouských zurčí překrásný horský potůček. Na něm někdo postavil hrázky, jezy, splavy. Právě tady je to správné místo k rozjímání. A když k tomu je ještě něco k jídlu a pití, tak to nemá chybu. Pojďte se s námi toulat přírodou. Ceny mírné, zážitky se dotýkají hvězd...

Zajímavé je, že ani na houbařských konkurenčních internetových stránkách, a že jich není málo, se letos fotografie ohnivců až na výjimky neobjevily. A těch několik snímků bylo pravděpodobně z minulých let. Nabízí se otázka, co se to letos s těmito krasavci stalo? Proč jich je tak málo? Pravdou ale je, že se to může ještě výrazně změnit. Počkáme a uvidíme. Ale i tento příklad je ukázkou, jak toho nejen o těchto rudých houbách málo víme.

Za několik dnů se půjdeme podívat na lokalitu ohnivců jurských. Jak tam asi dopadneme? A vy můžete být opět při tom....

(3. března o týden později) - Divné je, že teprve začínají růst. Ale proč tak pozdě? Od naší poslední návštěvy jich mírně přibylo. Objevily se i další srostlice. Co do množství to oproti minulým letům není nic moc. Tento rok je co do jejich počtů nejhorší. Ten rozdíl je hodně veliký. Ale tím, že jsou plodnice ještě mladé jsou krásné...

(Zde bude o této lokalitě nekonečné pokračování...)



Na trh přichází fotoaparát s kterým nasnímá houby i člověk múzou nepolíbený...

21. února 2017 v 22:34 | Tenhle borec umí tolik věcí, že s ním nebude problém nasnímat i dary lesa |  Fototechnika
Něco tak dokonalého tady ještě nebylo. Nic ale není bez chybiček. U tohoto krasavce je to jednoznačně cena!

Shodou náhod jsme se dnes na besedě sešli s představiteli firmy Nikon. Ta příchází na světový trh s Nikonem D5, který, jak se píše v reklamních materiálech, udělá z noci den. Snímač má rozlišení 20,8 megapixelu, 153 ostřících bodů a rekordní citlivost ISO až 3 280 000. Obrovský rozsah citlivosti bude jedním z největších lákadel tohoto fotoaparátu. I v přítmí lesa, na houbách, udělá z noci den!

D 5 má nový procesor, který zajišťuje rychlejší odezvu. S tímto krasavcem inteligentním lze natáčet 4K videa, což předchozí verze neuměla. Pořizovací cena se šplhá až k k 200 000 korun. A další peníze budou stát objektivy. Levněji pořídí ten, který již skla od Nikonu vlastní. Je to model pro opravdové fanoušky, profesionály. A vy si ho s námi budete moci brzy i vyzkoušet.

Co si ale budeme povídat. I s fotoaparártem v mobilu se dají dělat velké věci. A ten s Leikou nepřijde navíc jak na dvadvacet tisíc.

Kam dál