Fototoulání v Krušných horách

Včera v 15:17 | Když jsme se včera vrátili z Krušných hor, tak jsme v televizních zprávách zjistili, že jsme na plném slunci zažili nejžhavější den letošního roku. Divili jsme se, že jsme to v našem pokročilém věku přežili bez úhony. |  - - Fuchsův
Problémem je jestli ten velký zájem o orchideje jim neuškodí...

Od zdejších hor jsme co do zvláštností orchidejí mnoho neočekávali. Ale i tak jsme byli mile překvapeni. Tamější občan, náš průvodce, známý botanik, nám ukázal něco o čem jsme vůbec neměli ponětí. Věděli jste, že Krušné hory jsou až neskutečně plné podmáčených luk, louček, lesních palouků, rašelinišť, kde až neskutečné množství orchidejí? Bohužel až na několik výjimek, bradáček srdčitý a několik dalších druhů, všude kam oko pohledné prstnatec Fuchsův a to v mnoha nejen barevných provedení. Byli jsme i poučeni jak je to s jeho přátelstvím s prstnatcem plamatým. Tak v této otázce je značný nesoulad i mezi předními odborníky. Určitě se k této kapitole vrátíme. Nebo nám to vysvětlíte vy? Jak se vůbec pozná Fuchsův od plamatého. A dá se to vůbec?
 

Tořič včelonosný - Ophrys apifera - Hmyzovník včelovitý a něco málo kolem ochrany českých a moravských orchidejí. Můžeme s ní být spokojeni? A co ty davy lidí, fotografů?

13. června 2017 v 23:11 | Státní ochrana přírody a zejména moravští profesionální botanici, ochránci přírody, jsou z těch davů milovníků nejen orchidejí zoufalí. Jak z toho ven ale nevědí. Vy ano? Máte nápad, názor? |  - - tořič včelonosný
Tořičů moc není a navíc jsou převelice vzácní. Mnoho důvodů proč si o nich napsat něco více. A vy se můžete v komentářích pod tímto článkem přidat.

"Když jsem dostal od přátel z Moravy pozvání na fotografování těch nejvzácnějších orchidejí,
tak jsem si znova uvědomil jak je tento blog nejen pro mojí maličkost důležitý.
Právě jeho zásluhou jsem poznal nové kamarády a kamarádky.
Zejména tobě Milane velké poděkování a brzy nashledanou..."

Jen promluvit. Panáček se na nás při fotografování neustále usmíval. Při tomto setkání nás napadalo nemálo myšlenek. Pokusíme se je zde nyní rozklíčovat.

PO NEHEZKÝCH ZKUŠENOSTECH TVRDÍM, ŽE NEJVĚTŠÍM NIČITELEM MATKY PŘÍRODY JE STÁTNÍ OCHRANA PŘÍRODY

Po několikadenním toulání po moravských orchidejových lokalitách, po loukách, ale i zákoutích v lesích, jsme usedli v jedné z brněnských hospůdek. A bylo to veliké. Zajímavé - i když hodně smutné - bylo, jak jsme se všichni shodli, že něco v ochraně přírody není dobře. Že nefunguje. Korunu všemu dal státní zaměstnanec přes přírodu, který ve vedoucí funkci, když začal vyprávět co se děje v Bílých Karpatech. Nekonečné davy lidí, kteří přijíždějí v autobusech, mikrobusech, ale i jednotlivě ve skupinkách v autech. Louky plné vyšlapaných cestiček, vyležená místa od fotografů. Jedním slovem zkáza.

NA OTÁZKU JAK TO ZMĚNIT VE PROSPĚCH NEJEN VZÁCNÝCH ROSTLIN
VŠAK NIKDO NENAŠEL ODPOVĚĎ

Fotografovat titěrného tořiče včelonosného není vůbec jednoduché. I když dnes mám již velice slušnou fototechniku, tak na straně druhé i velký problém. Prodělal jsem několik operací očí, to stáří není vůbec jednoduché, a tak je problém zaostřovat. Právě zde na Moravě jsem zjistil, že manuální ostření nepřichází do úvahy. Nefunguje to ani bez brýlí ani když je mám na nose. A automatické ostření na doslova malou vzdálenost určitě není to pravé ořechové. Že by pouze pokus, omyl? A jak to máte vy?

Existuje vůbec nějaké přijatelné řešení? Vždyť zákazy by se týkaly i každého z nás! Nemá snad každý jednotlivec právo si přírodu vychutnávat do posledního dechu? Ale také platí, že vše je dovoleno až do okamžiku, kdy to není na úkor toho druhého. V tomto případě rostlin, orchidejí, hub, ale i živočichů atd. Současný trend kolem ochrany přírody jde možná bohudík, možná bohužel, kdo ví, rušením zákazů, viz například otevírání Šumavy, ale i bývalého vojenského újezdu Brdy, široké veřejnosti. Kde to skončí? Až v okamžiku kdy bude pozdě? Mnoho otázek a odpovědi nepřicházejí. Na našem setkání se i hodně hovořilo o internetu a to v souvislosti, že za jeho pomoci se dá o lokalitách, chráněných území atd. dozvědět mnohé, že by i téměř vše? Vždyť státní ochrana přírody již i bez uzardění na internetu udává i GPS o jednotlivých rostlinách, vzácných a ohrožených druzích. Ale na toto závažné téma je nejen zde na blogu nemálo článků, informací...
Je z toho marastu vůbec nějaké řešení? Ono to došlo již tak daleko, že davy, statisíce lidí, sešlapem likvidují kandík psí zub na Medníku. Ztratili se všechny kosatce bezlisté české pravé aby obratem byli někým vysazeny v Českém krasu, kozy nám sežraly hlaváčka jarního, a tak by se ještě hodně dlouho dalo pokračovat. Jediné co se povedlo je, že se nám na chráněných lokalitách objevují opuncie. Je to šílené co se v naší milované přírodě děje. A každému je to jedno!!!


TOŘIČ VČELONOSNÝ, TOŘIČ PAVOUKOVITÝ, TOŘIČ ČMELÁKOVITÝ HOLUBYHO, TOŘIČ HMYZONOSNÝ.

Právě na tořičích by se na besedách, přednáškách a podobných akcích mohlo mládeži, ale i ostatním milovníkům přírody, ukazovat jak je Matka příroda složitá. Stačí málo a mohou se napáchat převeliké a nenavratitelné škody. Vždyť těchto orchidejí je v krajině převelice málo. Některé rostou jen na Moravě, jiné zase pouze v Čechách. Mnohdy se doslova jedná o několik rostlin.

Zajímavým, ale i smutným příkladem nám může být tořič pavoukovitý. Není to zas tak dlouho kdy ho jeden znalec objevil na Moravě. Byl to velký zázrak. Bylo mezi odborníky, několika přáteli, rozhodnuto, že plácek se utají. Ale znáte to? Ten má kamaráda, druhý má zase přítele, přítelkyni. Všichni se zapřísáhavají, že to jinému, dalšímu, neřeknou. Pak následují hlášení, že kolem několika rostlin je sešlapaná tráva a vyležená místa. A co se nestalo?! Moc se jim tam, na základě informací z letošního roku, nedaří. Přežijí? Budou přibývat? Nebo naopak zmizí! A teď babo raď jak pavoukovité na Moravě ochránit, zachránit....

Podobně to dopadlo se střevičníkem pantoflíčkem v Českém krasu. Nálezce se s nejbližími přáteli rozhodl, že lokalita se bude utajovat. A výsledek? V letošním roce nové vyšlapané chodníčky, vyležená místa. Ale střevičník není tořič. Ten snad přežije všechno...

P.S. Rádi bychom zde na blogu přinesli povídání, rozhovor, s člověkem, který pavoukovitého jako první objevil. Jestli na něj máte spojení, tak prosím pošlete.

Pane Václave, určitě tu lokalitu znáte. Šuškanda na netu udělala své. Tak posílám pár fotek a jsem rád, že tořič včelonosný roste nejen na Moravě, ale i v Čechách. Pouze se omlouvám, nejsem žádný velký botanik a fotograf už vůbec ne, ale přírodu si užívám.

Zdraví Vás
Standa
















** ** ** ** ** **

Ta příšerná vedra jsou k nevydržení. V mém pokročilém věku jsem málem přestal jezdit do lesů a hájů, k řekám a k potokům. Právě na tořičích jsem měl z toho horka nemalé zdravotní problémy. Ještě štěstí že tam byl prastarý ořešák pod který jsem po fouknutí léku zalehl do stínu. Bez něj to bývalo nemuselo dopadnout dobře.

Dostal jsem ale fantastickou šanci, která se neodmítá. Tak jsem jí využil. Mám nové otevřené auto. A je to jedna velká slast když vám vítr neustále pročechrává vlasy. A ten výhked. Kochání se. Jenom jsem ještě nepochopil k čemu jsou všechny ty páky na podlaze. A abych nezapomenul. Ještě jsem k němu dostal dvě americké vojandy. Chcete je vidět?


Kvakoš noční a flotila štik

9. června 2017 v 22:48 | Není na světě tom širokém nic krásnějšího než se neustále toulat přírodou. Zážitky jsou to neopakovatelné a nikdo nám je do konce světa nemůže vzít... |  Kvakoš noční
Problémem je si ty živoucí tvory moci vyfotografovat. Vůbec to není snadné. Nepočkají, nechtějí se kamarádit, ale bohudík se někdy i zadaří....

Tak jako každé jaro jsme se vydali na houby, ale zejména na orchideje. Když jsme se vraceli kolem říčky, tak jsme nevěřili vlastním očím. Na hladině se vyhřívalo nemálo štik. Bohužel jen dvě byly větší. Ostatní jak námořní flotila se pohybovaly jako by pomalou pomaloučku hledaly nepřátelskou ponorku. Ani ty velké ještě nebyly k snědku, ale my si počkáme a určitě se na ně ještě zanedlouho vypravíme. Ty velké určitě odpočívají někde na dně. Budou velké hody, hody doprovody. Tolik štik pohromadě jsme jetě nikdy nevidělí. Štika položená na pekáči, obložena houbama a následně na talíři s bramborovou kaší?! Tak to nemá chybu. Dobrou chuť...

Jak jsme štiky nevěřícně pozorovali, mezi nimi se navíc pohybovalo i několik vypasených kaprů, nedaleko jsme zřeli kvakoše. Koukal do vody a dělal, že neexistujeme. Využili jsme příležitosti a pomaloučku polehoučku jsme se snažili přiblížit. A povedlo se. Dál už to k němu nešlo. Do vody by nás nikdo v tento čas nedostal. On by na nás stejně nečekal a frknul by někam do porostu.

 


Střevičník pantoflíček vážně i nevážně aneb kolik jich roste tam u vás?

7. června 2017 v 22:27 | Když se přimhouří všechna oka, tak se dá i říci, že z hlediska výskytu to s ním není zas tak špatné. Ale jásat samozřejmě by nebylo správné.... |  - - střevíčník pantoflíček
Střevičník pantoflíček v těchto dnech již začíná odkvétat. A ani letos ho nebylo v české přírodě málo. Navíc je to velký krasavec...

Nejen mezi milovníky orchidejí je střevičník pantoflíček co do krásy řazen mezi nejkrásnější evropské rostliny. Zde na blogu je dokonce článek o jednom obrovském trsu, který roste na zahradě mezi zahradním kvítím. Ono se o něm ví, že byl přenesen před mnoha lety z přírody. A to před třiceti, čtyřiceti lety. Jak se mu daří v těchto letech bohužel nevíme. Víme ale, že sem na blog chodí přítel, fototulák, který o něj ví mnohé. Třeba nám poskytne nejnovější informace.

Tvrdit, že střevičníku pantoflíčku je v přírodě nemálo by nebyla tak docela pravda. Této orchideje nikdy nebude tolik abychom mohli být spokojeni. Zajímavé ale je, že roste jak nedaleko Prahy, tak na Moravě téměř v Brně. Nedávno se u hlavního města České republiky objevil na dvou lokalitách a nikdo neví jak je to možné. S velkou pravděpodobností tam byl někým vysazen a bohudík se mu již po několik let převelice daří. Kolem něho desítky vstavačů nachových, kteří co do výšky ohromné a květenství obrovské. Nedaleko kvetou okrotice bílé i několik vemeníků dvoulistých. Ještě štěstí, že je to skrytý kout, který zná jen několik vyvolených.

(...až nastanou dlouhé zimní večery, tak dopíšeme k tomuto článku několik dalších zajímavostí. A že je co o střevičníku psát. Nebo se toho můžete ujmout i vy? Budeme jenom rádi...)



Vstavač bahenní - Orchis palustris - Vstavač močiarny

6. června 2017 v 23:21 | Jedná se o orchidej u které správné určování není vůbec jednoduché. |  - - bahenní
Vstavač bahenní je orchidejí vzácnější. V minulých letech jsme nacházeli několik jednotlivých rostlin a letos jako by se jim na světě hodně zalíbilo. Není jich zrovna na mnohých lokalitách málo...

Vypravili jsme se na prstnatnce pleťové a v hloubi srdce jsou doufali, že snad potkáme i několik vstavačů bahenních. A tak se také stalo. Na první lokalitě nedaleko vodních ploch jsme jich napočítali k dvaceti. Na druhé ve stínu zámku jich bylo až nebývalé množství. Ono to ale může být i trochu jinak...

Na lokality s jejich výskytem jsme pravděpodobně příjížděli dosti pozdě. V době kdy už byli v plném květu prstnatce pleťové. Ono to vypadá, že bahenní začínají kvést o hodně dříve. A to asi byl ten zásadní problém. V příštích letech tento názor, postřeh, ověříme. A i vy můžete být při tom.

V odborné literatuře se spíše objevuje název vstavač řídkokvětý bahenní. V Čechách se vzácně nachází v Polabí. Na Moravě potom na více lokalitách.

A aby toho nebylo málo, tak ještě existuje, kromě dalších, i vstavač řídkokvětý nádherný. Ten se od nás nejblíže vyskytuje na Slovensku.

Bohužel bahenní je v současné době v Čechách stále vzácný. Jeho mizení začalo v dobách po II. světové válce, kdy se ve velkém prováděly meliorace. To byl začátek konce mnoha rostlin, nejen orchidejí.

V minulých letech jsme vstavače bahenní nacházeli jen v několika kusech. A byly i roky, že jsme neměli úspěch. Jak je na snímku vidět, tak je navíc fotografům, milovníkům, přírody, orchidejí zejména, před zraky zakrývala hustá vegetace. V letošním roce se ale stal zázrak. Na obou nám známých lokalitách je jich hodně. Ale co to to hodně je? A jak je to tam u vás?

Vstavač řídkokvětý bahenní je na orchidejových loukách doprovázen prstnatcem pleťovým. Mezi sebou jsou snadno rozeznatelní. Když se na tyto dvě orchideje podíváte, tak ta řídkokvětost je patrná na první pohled.



Prstnatec pleťový - Dactylorhiza incarnata - Vstavačovec strmolistý

5. června 2017 v 22:06 | Prstnatec pleťový v bílém provedení nevěstiných šatů nebývá tak častý. Má někdo vůbec znalost jak často ho v tomto jeho bílém provedení na jeho nemnoha stanovištích potkáváme? |  - - pleťový
V těchto parných dnech v poměrně vyšších počtech než v minulých letech vyrazili ke slunci vstavače bahenní. Mezi nimi stovky prstnatců pleťových. Jejich čas ale ještě nenastal. Aby rozkvetli do plné krásy, tak to jim ještě bude nějaký ten den trvat. A my tak jako každý rok budeme u toho. Je to přenádherné podívání....

O víkendu jsme navštívili řadu orchidejových lokalit. A bylo se na co dívat. V těch parnech to byl až nelidský výkon. Ani větrná a zatažená obloha v neděli to nevylepšila. Holt už máme své roky.

Pomalu se loudáme k louce na které již z dálky v triedrech vidíme stovky orchidejí. Jdeme na jistotu s tím, že se budeme přes skla fotoaparátů kochat vojenskými. Bohužel jsme nenašli ani jednu rostlinu. S velkou pravděpodobností ještě nenastal jejich čas.

Na vyšlapané stezce přes louku brzy narážíme na prstnatec pleťový v bílém šatu. Bohužel je povalený, květy vymlácené, a kolem několik vyleželých míst od fotografů a jejich doprovodu. Tady někdo tu krásu neuhlídal a stoupnul kam neměl. Ale i to se bohužel stává. Jinde se zase vyberou všechny kosatce právé a přenesou na jiné lokality. Lze vůbec tomu barbarství, které páší mnozí z nás, zabránít? Toť otázka na kterou se těžko hledá odpověď!

Netrvá to však zas tak dlouho a na okraji louky, ve skrytu stromů a keřů, ta bílá krása na nás čeká. A je ještě hodně mlaďounka. Určitě se s touto orchidejí ještě mnohokrát letos seznámíme, pokocháme. A i vy můžete být pří tom...

Potravinové doplňky - PODVOD! Neustalé dostáváme informace, že se jeden nestačí divit

2. června 2017 v 18:39 | Potravinové doplňky vydělávají peníze pouze jejich výrobcům. Pro zdraví lidí nemají žádný význam. I když možná existují výjimky. Experti tvrdí, že nejlepší je konzumovat ovoce a zeleninu. |  ? léčí nebo zabijí ?
Než si je začnete kupovat tak se proboha zamyslete...

Vybral jste si skvělý obor podnikání, doplňky stravy jsou dnes v módě.
To ano. Ono také záleží na tom, kdo je vyrábí a jakým způsobem.
Kolik v nich potom zůstane účinných látek.
Takový paradoxní příklad: levná řasa chorella z jihovýchodní Asie roste v hluboké kontaminované vodě,
nabalí na sebe všechny ty nečistoty a toxické látky a pak se vyveze do Evropy,
kde ji lidé jedí na detoxikaci organismu...

Vědec a podnikatel
Karel Kaštánek

Prstnatec májový - Dactylorhiza majalis - vstavačovec májový

31. května 2017 v 22:38 | Mohlo by se i zdát, že prstnatec májový je naší nejhojnější orchidejí. Na první pohled by tomu tak i mohlo být, ale my víme, že i on v krajině neustále ubývá. |  - - májový
Prstnatec májový nám neustále dělá velkou radost. Na známých místech ho rok za rokem pozorujeme. Bohužel to i u něj vypadá, že se mu nedostává vody. Že by globální oteplování?

Když se v jarních měsících vracíváme ze Šumavy, tak to často bereme na Prahu zadem přes Blatnou a tamější blízké vesnice, rezervace, půvabná místa. A právě tam u silnice, poblíž několika rybníků, je různě zamokřená louka, na které prstnatce májové. To by ani tak nemuselo být zajímavé kdyby to nebyli úžasní jonáci. Jsou velcí, plné květů. Jak se říkává radost se podívat. Každoročně nám dělají velkou radost, potěšení.
Ale znáte to. Tahle zkratka z hor na hlavní město republiky má i jiný důvod. Právě v této oblasti, nedaleko orchidejí, je kachní a husí velkovýrobna. A my za ty dlouhé roky tam máme své ctitelky. Taková husí nebo kachní pečínka se zelím, domácím poctivým knedlíkem, a je jedno jestli je to houskový, nebo chlupatý, bramborový, špekový, vždy zpříjemní život a to zejména v chladnějším období.

V souvislosti s tímto krasavcem je nutné připomenout i prstnatec májový rašelinný šumavský.

Právě na májovém se dá srozumitelně ukázat jak vzácné rostliny, nejen u nás v České republice, z přírody mizí. A u některých to probíhá převelice rychle. Mnohdy je viníkem člověk a to včetně státní ochrany přírody. Na toto téma je zde na blogu mnoho článků, informací. Tou poslední je likvidace hlaváčku jarního v Českém krasu. Asi ho sežraly, zlikvidovaly, kozy!

Prstnatec májový vždy je pevný a stojící. Divné bylo, že na této lokalitě, i když již dlouho nepršelo, jich hodně bylo polehávajících. Divné, ale krásné....



Korálice trojklanná - Corallorhiza trifida -

31. května 2017 v 11:05 | Kolik asi v České republice každoročně těchto zajímavých a vzácných orchidejí vykvete? Dá se vůbec na tuto otázku odpovědět? Vždyť žijí pro svojí velikost skrytým způsobem života... |  - - korálice trojklanná
Korálice trojklanná je nejen ze zlata, překrásná, ale snad i proto vzácná....

Před několika dny jsme se v početné skupině fototoulali Českým krasem. Česky se tomu říká workshop. (Abych nezapomněl další proběhne zanedlouho pod vedením Canonu. Opět to bude velký svátek fotografů.) Ještě v autobuse jsme si říkali, že jsme letos na korálice zapomněli. Utěšila nás informace našeho přítele Jiřího, který podrobně vyprávěl jak prošel mnoho jejich stanovišť a nenašel ani jedinou. Jak to dovyprávěl, tak určitě všichni jsme hodně litovali, že jsme se jí v tomto roce nevěnovali. Není ale všem dnům konec. Tak zase za rok a i vy se můžete toulat s fototuláky. Ale proč za rok? Vyrážíme na orchideje již za několik dnů. Cílem jsou louky na Moravě...

Bylo vedro k zalknutí. Ten den teploty vystoupaly na ty nejvyšší hodnoty. Štěstím bylo, že jsme všichni měli v tornách několik litrů vody. Čisté vody. Jiná se na toulky ani nehodí. Ó, s jakou chutí jsme si jí vzájemně nalévali na hlavu.

Hledali jsme místo bez klíšťat abychom v klidu a pohodě pojedli. Napadlo nás tábořiště, bivak, s velkým ohništěm, nedaleko starého opuštěného lomu. Táboření a rozdělávání ohně je i zde přísně a pod pokutou zakázáno. No ale znáte to. Lidi jsou nepoučitelní.

Magda, naše přední organizátorka, již není nejmladší, a tak si vybrala pro svá chorá záda strom o který se s chutí a pohodou opřela. Jak tak vyndavala jídlo z batohu, tak nestačila koukat. Je to hlístník hnízdák nebo snad... Ano byla to korálice trojklanná. A hned poblíž ještě několik dalších. Bohužel, jak je vidět i na fotografii, již dlouho tomu co zde zářily zlatem do daleka. My ale známe další místo jejího výskytu a budeme se hodně těšit na příští rok. Bude tam? A v kolika kusech? Už dnes se těšíme až se nám dostane odpovědí...

Sírovec žlutooranžový 2017. Budeme je po celý jejich vývoj sledovat od jejich zrodu až po konec. A vy se můžete přidat.

21. května 2017 v 22:42 |  - - sírovec žlutooranžový
Dnes jsme při návratu ze Šumavy v jejím Předhůří objevili letošní sírovce žlutooranžové. Pokusíme se je pravidelně navštěvovat a zde na blogu popsat vše zajímavé kolem jejich vývoje. Jíst je ale nebudeme protože nám nechutnají...

To místo známe roky a každoročně jich tam nemálo vyroste. Zajímavé je, že i když tato lokalita je ve velkém navštěvována turisty, návštěvníky lesa, tak i lidem, který do tohoto překrásného háje chodí jen tak na procházky. Nabízí se otázka, proč tyto prý jedlé a vynikající choroše nikdo nesbírá. Po nás je to ale hodně příjemné protože je můžeme neustále pozorovat od jejich prvních okamžiků až po zánik...


(21. května) - Tento nás již z dálky vítal ve svítu slunce. Zářil mezi stromy na torzu letitého kmene jako kdyby nám chtěl říci, tak kluci a děvčata už jsme zase tady! Na omak neměl chybu. Byl plný vody a tedy i měkký, mladý. Takový je ke kuchyňskému využití vhodný. Vhodnější jsou ale ještě taková ta "miminka". K odříznutí nás nikoho ale nelákal. Sírovce žlutooranžové v kuchyni mít nemusíme. A co vy? Chutnají vám? A jak je připravujete?

(...pokračování průběžně podle toho jaké zajímavosti nám tyto překrásné houby budou přinášet.)















** ** ** **
Omyl: Uvedl jsem zde na blogu mylnou informaci, že v roce 2016 se na kmenu neobjevil. Máme 21. května 2017 a my jsme se na ten strom byli dnes podívat. Našli jsme na něm velké plodnice, které z minulého roku. To tedy znamená, že v roce 2016 bylo na stromě, ale z druhé strany, několik velkých plodnic. Nyní v roce 2017 již vypadají hodně špatně. Po letošních plodnicích tam není ani stopa. Budeme hlídat a pak zde informovat. A proč jsme psali, že tam v roce 2016 nebyl? Pravděpodobně jsme tam byli moc brzy...

** ** ** ** **
Tyto plodnice jsme našli jako první. Nevýhodou, nebo možná výhodou je, že jsou hodně vysoko na stromě takže asi těžko k nim někdo bude nosit žebřík nebo používat nějakou tu lezeckou metodu. Budeme mít tedy možnost bez jakéhokoliv negativního zásahu tyto sírovce pozorovat až do zámrazu.

Kam dál