Šindelovník severský je jednou z mých nejzamilovanějších hub

Pondělí v 17:47 | V těchto dnech jsem obdržel mapu výskytu šindelovníka severského od začátku minulého století až po dnešek. Byl jsem udiven, že jich na té mapě moc není. Já jich znám více než je na ní uvedeno.... |  - - šindelovník severský
Šindelovník severský je po všech stránkách zajímavý. Ja na něm miluji tu jeho tvarovou, množstevní, na některých stromech je i povícero plodnic, ba přehodně, a velikostní různorodost. Pravdou také ale je, že těch nádherných, pro fotoaparát fotogenických, je v přírodě převelice málo. Ale i na ně má naše parta houbařů, trempů, fototuláků, bohudík nemalé štěstí. A letošní rok byl až neskutečný. Omlouvám se vám všem, ale ty překrásné plodnice na internet dávat nebudu. S velkou pravděpodobností je ukážu po výstavě v Sušici v lednu a únoru na výstavě velkoformátových fotografií Hub České republiky v Botanická zahradě Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Tato mykologicky zajímavá a převzácná houba roste po celé České republice. Zajímavé je, že i řadu let stále na stejném místě, dřevině. Ale na toto téma je zde na burle.blog.cz nemálo článku. Stačí si jen kliknout.

Rapsodie v modrém. Fotografie hradu Karlštejna, která byla pořízená v těchto dnech na fototoulce, má vyjádřit myšlenku, že šindelovník severský neroste jenom v zapadlých hvozdech, vysokých horách, ale i ve středu Čech. Ono vůbec zde v Českém krasu se kolem Matičky přírody dějí divné věci. Připomeňme si například výskyt střevičníku pantoflíčku. Ten tady byl naposled zaznamenán před hodně dlouhým časem...

Na snímku níže je padlý kmen, na kterém bylo v různých velikostech přes třicet plodnic šindelovníka severského. Ta největší byla téměř na ležato metr dlouhá. Na výšku nic moc. Opět se ukázalo jak variabilní co do tvaru, ale i velikosti, tato houba je.

O několik desítek metrů hvozdem výše, na živém obrovském a tedy i letitém buku, byly čtyři houby. Ta vyšší měla cca metr a ty další pod ní byly stále menší a menší. Něco tak překrásného a mykologicky důležitého snad nejde zřít ani jednou za život. Zajímavé je, že nejvíce šindelovníků nacházíme právě v bučinách.


Snímek je výřezem jen těchto několika plodnic, které moc krásy nepobraly. Když se dobře podíváte, tak je jich tam více....

 

Korálovec ježatý II/2016

Neděle v 18:16 | Houba, která vždy udělá radost. My fototuláci se přes objektivy potěšíme a jdeme dál. Bohužel mnozí - a kolik jich asi je - tu jejich vzácnost a krásu nectí. Ale o tom je tady na blogu již mnoho řečeno.... |  - - ježatý
Moc se rozepisovat nebudu. Staší si kliknout a číst, prohlížet. Jestli máte s ježatým zkušenost, tak pro radost a poznání ostatních houbařů, mykologů, pište do komentářů...

I v letošním roce jsme jich několik našli. A světe div se, dokonce dva ještě v pozdním podzimu. Bohužel už nevypadali moc dobře. Pro nás je důležité, že víme kde je hledat, a tak je budeme pozorovat až do jejich konce. Jak dlouho ještě na stromech vydrží? V co se promění?

Bohužel, ten kterého jsme objevili v polovině října někdo odcizil. Bylo to pro nás všechny smutné poznání. Ale co naděláme. Jak asi moc je lidí, kteří po nich pasou jako šílení? To se ale týká i těch dalších dvou - jedlového a bukového. Někteří je ihned nechají projít žaludkem, další pak se pokoušejí je dále rozmnožovat. Jak moc se jim to asi daří?













Nevím jak vy, ale my o konečné podobě korálovce ježatého na rozdíl od těch dalších dvou nic moc nevíme. Tenhle se nám moc líbil. Měl to za sebou a stále vypadal jako převeliký krasavec. Pak z ničeho nic zmizel. Ani pod stromem po něm nebylo památky. Oddělil se snad od svého mateřského stromu nebo ho také někdo odnesl do svého domova. Hodně otázek a odpovědi nepřicházejí.

Už je to kanečně tady. První vlaštovka kolem potravinových doplňků. Chválíme!

Neděle v 12:37 | Podle chytrých znalých lidí, odborníků, je zřejmé, že potravinové doplňky jsou jeden velký švindl na peněženky lidí. Nebo to vidíte jinak? |  ? léčí nebo zabijí ?
Andrej Babiš se nedá!!! V jeho novinách 5+2 ze 2. prosince objevil článek o potravinových doplňcích. Autorkou je Veronika Mullerová a výživová poradkyně Jana Lorencová. Vyjímáme:

* * * Při výběru výživových doplňků je ale třeba sledovat, co ve skutečnosti obsahují. Některé jsou totiž jen lákavou vábničkou bez efektu. Navíc platí základní pravidlo - hrst plná kapslí však pestrý jídelníček nenahradí.

* * * V případě potravinových doplňků můžete snadno naletět. Je potřeba se orientovat podle výše procenta deklarovaného obsahu klíčové látky, kvůli které si preparát kupujeme. Na trhu je široká škála koncentrátů, procenta je potřeba hledat na etiketách.

* * * V praxi to vypadá tak, že sice můžete koupit doplněk stravy, na jehož obalu stojí napsáno aloe vera, ale samotného aloe vera v něm může být obsaženo klidně jen pět procent.

* * * Naopak u jiných potravin ve formě doplňků, jako jsou například brusinky, není dlouhodobé užívání žádoucí. Vede totiž k odvápňování organismu.

Ještě dlouho bychom mohli na toto téma psát.
Ale mnoho je toho již tady na blogu.
Pravdou je, že potravinové doplňky z hub,
jsou podvodem na druhou.
Ptejme se, proč stát s tím nic nedělá?!
Dokonce Evropská unie přišla s návrhem potravinové doplňky ukončit.
Měly se přeměnit buď na léky nebo potraviny.
Proč k tomu nedošlo? Proč to usnulo? Tak to nevíme....

Byl to okamžik. Jak se objevil, tak také tak zmizel. Ještě štěstí, že jsem měl fotoaparát již přes rameno. Neměl jsem ho vůbec nastavený. Strhl jsem ho z ramene, zapnul, vysunul teleobjektiv co to šlo a zmačknul spoušť. Měl jsem pouze jednu příležitost a tu jsem využil. Ostatní tolik štěstí neměli. Většina ho ani nezahlédla.
 


Hlíva ústřičná 1. prosince 2016

1. prosince 2016 v 22:50 | To jeden ani nemá představu jak je v těch starých lesích nádherně. Nikde ani živáčka jenom vysoká a my. |  ? léčí nebo zabijí ?
Dnešní den se hodně vydařil. Ale jak to napsat, když tady nikdo nediskutuje, nespolupracuje. To je ale nemoc celého internetu. Je ale jedna výjimka a tou je politika. My si ale budeme, tak jako vždy, povídat o Matičce přírodě a zejména o hlívě ústřičné. Vždyť právě nyní je její čas. Pro váš nezájem to vezmu hodně stručně. Chodí vás sem denně nemálo. Proč ale nenadáváte, nepíšete o svých vlastních zkušenostech? Tak tomu nerozumím....

Do lesů přišly první noční mrazíky, a tak hlíva ústřičná byla tvrdá jako beton. Vůbec nešla oddělit od kmene. Naše vojenské, trempské, lovecké nože na ní nestačily. O tomto padlém stromě by se dalo hodně dlouho hovořit a nebylo by to vůbec nezajímavé. K zemi se odebral někdy před pěti, šesti roky. A každoročně ve velkém plodil. Teď už to není nic moc. A důvod? Tak ten neznáme a určitě by nám to nedokázali vysvětlit ani kování profesionální mykologové. Byla by to ale převelice zajímavá dišputace. Opět se i v této souvislosti ukazuje, že o houbách nevíme vůbec nic. Tak snad někdy příště. Narazili jsme i na korálovce ježatého. Letos jsme kolem něho mnohokrát chodili, ale nevšimli jsme si ho. Když si vzpomenu, tak o něm napíši další povídání. Kolik jich asi v přírodě každoročně je?

Jak jsme se tak prodírali těmi vojenskými hvozdy, tak nás napadaly různé myšlenky. Všude hlívy ústřičné spousta, ale nikdo jí nesbírá. Kde je chyba? Vysvětlení je na straně druhé prosté. Dávní lidé, kteří nejen jí potřebovali k obživě, již jsou na pravdě Boží. A jejich potomci, i když ještě někteří vědí kde jí hledat, o ní nemají zájem. Proč se unavovat v hlubokých lesích, vždyť to tam je i o život a dokonce bez mobilního signálu, když si mohou zajet do supermarketu a vše potřebné nakoupit. A pak autem opět k televizi, k počítači. Chudácí jejich děti.

Vzpomeňme si v této souvislosti na paní Merklovou. Radí nám abychom si dělali v domovech potřebné zásoby. Prý bude hůř. A má pravdu. Ale to již naši rodiče, prarodiče, dobře věděli. Jenom v minulém století se to naučili v obou světových válkách a dokonce i ve třicátých letech v době krize. Tenkrát houby byly pro většinu společnosti pravým Božím požehnáním. Právem se jim říkávalo maso chudých. Neměli bychom to lidem opět připomínat. Učit je znát nejen houby. Až bude hůře, a příjdou ty špatné časy, tak budou dobře připraveni jak přežít.

(...dokončení asi zítra.)





Ve vojenských újezdech se to v těchto dnech zbláznilo. Začíná hlívy ústřičné čas

24. listopadu 2016 v 23:55 | Také se domníváte, že v posledních letech je v lesích hlívy ústřičné stále méně? Máte názor proč tomu je? Nosívali jsme z hvozdů desítky, stovky kilogramů a dnes nic moc. Kde je asi problém? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
V minulých letech to nebylo co na množství nic moc. Ale na toto téma je toho zde na blogu nemálo. Stane se po dlouhém čase opět nebývalý zázrak?

Nejen zde v anketě většina lidí, houbařů, věří nejen na léčivou moc hlívy ústřičné. Ale kde jsou změřitelné důkazy, fakta? Není to jen zbožné přání? Není snad pravda, že houba nikdy nikoho nevyléčila? Znáte snad nějakého lékaře, profesora, primáře, nemocnici, kliniku atd. kde by pacientům podávali lék nejen z hlívy ústřičné? Já to vidím následovně. A vy můžete do komentářů napsat jestli se mýlím, jak moc nemám pravdu...

TVRDÍM, ŽE ŽÁDNÁ HOUBA JEŠTĚ NIKOHO NEVYLÉČILA!

PRAVDOU ALE JE, ŽE HOUBY V SOBĚ MAJÍ LÁTKY, KTERÉ BY LIDEM MOHLI PŘI JEJICH LÉČENÍ POMOCI, TAK JAKO V SOBĚ MAJÍ I LÁTKY NEBEZPEČNÉ, DOKONCE SMRTELNĚ JEDOVATÉ.

STOVKY LABORATOŘÍ PO CELÉM SVĚTĚ SE SNAŽÍ TY LÁTKY OBJEVIT A ZAČÍT Z NICH CHEMICKOU CESTOU VYRÁBĚT LÉKY. BOHUŽEL SE ZATÍM NEDAŘÍ.

A HOUBOVÉ POTRAVINOVÉ DOPLŇKY TU LÉČIVOU IDEU NEZACHRÁNÍ. JE TO JEDEN VELKÝ PODVOD JAK HLOUPÝM A NEZNALÝM LIDEM VYTAHAT PENÍZE Z PENĚŽENEK.


Poznámka: Lidé v souvislosti s léčivostí potravinových doplňků jsou pod těžkou masáží veškerých sdělovacích a jiných prostředků. Říká se tomu reklama. Sem tam v novinách, časopisech, rozhlasech a televizí se ozvou vědecké hlasy, že je to naprostá pitomost. Ale tím to končí. Vedení všech těch novinářských velmocí dělá že nic neslyší, nerozumí. A důvod je velice jednoduchý. Raklama na potravinové doplňky i z hub přináší každoročně sdělovacím prostředkům do kasiček miliardové částky. Proč by si páni ředitele, majitelé, pod sebou řezali fananční větve. A hloupí lid jim na ten podvod skáče jak jelen na nová vrata. Najde se konečně hrdina, který tento podvod zastaví? Odkud asi ty obrovské peníze na reklamu pochází. Ano máte pravdu, z vašich peněženek!!!


Seriál ulice, televize Nova, v nedávných dnech zamontovala - viz odstavec výše - až nekonečné povídání herců, v souvislosti s rakovinou dvou hereček, o lesklokorce lesklé. Bylo by hodně zajímavé vědět, kdo si tam reklamu na ní zaplatil. Ta musela doslova stát několik milionů korun. Opravdu je někdo kdo by uvěřil, že tato houba dokáže vyléčit rakovinu? Není to již na hlavu? V nedávné minulosti se jiné televizi podařil až hektický výkon když se jí podařilo zlikvidovat tak zvané šmejdy. Není již ten správný čas to udělat i kolem léčivosti hub?!!!

Léčivé preparáty na kolena:Jednou, v předlouhém hodinovém rozhovoru, primář ortopedické kliniky na rozhlasové stanici prohlásil následující slova a nebral si vůbec servítky. Dokonce použil i sprostá slova. "Doplňkové preparáty jsou úplně k h.... . Museli by jste toho sežrat tuny aby ve vás vůbec něco zůstalo. Vy to do sebe naházíte a hned to zase vyloučíte. Ve vašem organismu nezůstane vůbec nic." A já Václav dodávám - a pak nekup to!

Televize Nova, Koření: V tomto pořadu před několika lety byl film o nejmodernější laboratoří v Londýně. Obrovská nová budova, ve které jedno patro patří vědcům, kteří se roky snaží dostat z hub ty správné látky. Léčivé látky, které by s velkou určitostí mohli lidem posloužit v jejich zdravotních problémech. Vedoucí pracovnice řekla: "Snažíme se, ale nějak se nám stále nedaří." Dále zdůraznila, že podobných laboratoří, pracovišť, jsou na světě stovky. Výsledky se ale nedostavují. Přejme si, že je tam pouze ještě to slůvko zatím. Vždyť i zázraky se dějí...
Václav Burle

Určitě si vyfotografujeme i nějakého toho jelena, divočáka. Více pod tímto článkem v komentářích....


Lakovka ametystová má ráda arsen

22. listopadu 2016 v 22:21 | Jiří Patočka, Josef Frynta |  Lakovka ametystová
Lakovka ametystová (Laccaria amethystina Cooke 1884) je jedlá houba, která roste od července do listopadu poměrně hojně hlavně v listnatých a smíšených lesích, méně i v lesích jehličnatých. Často ve velkých houfech. Díky svému fialovému zbarvení je tato lakovka velmi nápadná. Výrazná fialová barva je hlavním poznávacím znakem lakovky ametystové, i když houby z různých lokalit se mohou v odstínech modré poněkud lišit a stárnutí plodnic vede k postupné ztrátě dominantní barvy. Lakovky mají 2 - 5 cm široký vyklenutý, později plochý až vmáčklý a často zvlněný klobouk s tlustými řídkými lupeny a úzký válcovitý dutý třeň s houževnatou dužninou. Nalézt ji lze zejména na podzim, kdy svými četnými plodnicemi vytváří z dálky viditelné koberce.

Lakovka ametystová z Orlických hor. © Josef Frynta

Tato krásně zbarvená houba bývá v lesích často ponechána bez povšimnutí jako potenciální kulinářská záležitost. Houbaři ji znají, ale nesbírají. Její chuť není nijak vynikající, velice se však hodí do směsí, které ale obohatí spíše barvou než chutí. Pro svou fialovou barvu je zajímavá například pro ozvláštnění omáček nebo polévek, např. bramboračky. K jídlu jsou vhodné jen klobouky, třeně lakovek jsou příliš tuhé.

Lakovka ametystová je výrazným hyperakumulátorem arsenu (Byrne et al., 1991), který získává z půdy ve které roste a jeho množství může být za určitých okolností tak velké, že představuje riziko pro lidské zdraví (Larsen et al., 1998; Zhang et al., 2015). Arsen je pro člověka nebezpečný jedovatý kov, zatímco lakovce ametystové zřejmě vůbec nevadí a možná z něj má i nějaký prospěch. Arsen je v houbě ukládán v podobě anorganických ale zejména organometalických sloučenin, z nichž u lakovky převládá kyselina dimethylarsinová (Byrne et al., 1995). Obsah arsenu v lakovce je obvykle kolem 30 mg/kg suché váhy houby (Šlekovec et al., 1999), ale může dosáhnout množství až 200 mg/kg (Byrne et al., 1995). Kromě arsenu akumuluje lakovka ametystová také kadmium (Vetter, 1994) a další kovy.

Nález zvýšeného obsahu radioaktivního cesia (137Cs) v houbách (včetně lakovky) sbíraných v německých lesích po havárii jaderného reaktoru v Černobylu (26. dubna 1986) byl jedním z prvních vědeckých důkazů o tom, že v lesích Evropy se děje něco nezvyklého a že únik radioaktivity z havarovaného reaktoru v Černobylu nebyl až tak nevinný, jak se snažila namluvit oficiální propaganda (Rückert a Diehl, 1987; Rückert et al., 1990).

Literatura

Byrne AR, Šlejkovec Z, Stijve T, Fay L, Goessler W, Gailer J, Lrgolic KJ. Arsenobetaine and other arsenic species in mushrooms. Appl Organometallic Chem. 1995; 9(4): 305-313.

Byrne AR, Tušek‐Žnidarič M, Puri BK, Irgolic KJ. Studies of the uptake and binding of trace metals in fungi. Part II. Arsenic compounds in Laccaria amethystina. Appl Organometallic Chem. 1991; 5(1): 25-31.

Larsen EH, Hansen M, Gössler W. Speciation and health risk considerations of arsenic in the edible mushroom Laccaria amethystina collected from contaminated and uncontaminated locations. Applied Organometallic Chemistry, 1998; 12(4): 285-291.

Rückert G, Diehl JF, Heilgeist M. [Radioactivity levels in mushrooms collected in the area of Karlsruhe during 1987 and 1988]. Z Lebensm Unters Forsch. 1990; 190(6): 496-500. German.

Rückert G, Diehl JF. [Increased levels of cesium-137 and cesium-134 in 34 mushroom species following the reactor accident at Chernobyl]. Z Lebensm Unters Forsch. 1987; 185(2): 91-97. German.

Šlekovec M, Goessler W, Irgolic KJ. Inorganic and organic arsenic compounds in Slovenian mushrooms: comparison of arsenic-specific detectors for liquid chromatography. Chem Spec Bioavailability, 1999; 11(4): 115-123.

Vetter, J. (1994). Data on arsenic and cadmium contents of some common mushrooms. Toxicon, 32(1), 11-15.

Zhang J, Li T, Yang YL, Liu HG, Wang YZ. Arsenic concentrations and associated health risks in Laccaria mushrooms from Yunnan (SW China). Biol Trace Elem Res. 2015; 164(2): 261-266.

Už jste si koupili vánoční hvězdu?

22. listopadu 2016 v 22:10 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Vánoce se blíží a je nejvyšší čas! Nemyslím však ozdobu ve tvaru hvězdy na vánoční stromek, ani tu, co vám bude barevně blikat v okně. Myslím tu v květináči, lidově nazývanou "vánoční hvězda", s botanickým názvem pryšec nádherný (Euphorbia pulcherrima). Ve své vlasti (Mexiko a Střední Amerika) je to rostlina keřovitého až stromovitého vzrůstu, ale její vyšlechtěné odrůdy dosahují výšky jen 20-40 cm. Kolem nenápadného, oboupohlavního vrcholičnatého květenství vyrůstají velké, ozdobné listeny tvořící růžici, která dle odrůdy může mít barvu zářivě červenou, cihlovou, růžovou, krémovou nebo bílou. Je oblíbenou domácí rostlinou, která při správném ošetřování, tj. při umělém prodlužování tmavé části dne od počátku října až na 14 hodin, vykvete kolem Vánoc - proto název vánoční hvězda. Dalším jejím lidovým názvem je Kristova koruna.

Všechny pryšcovité rostliny (Euphorbiaceae) jsou jedovaté, takže jedovatá je i vánoční hvězda. Při mechanickém poškození roní bílé latexové mléko, které obsahuje jedovaté terpenické látky. O její jedovatosti a závažnosti intoxikace existují rozporuplné údaje. V roce 1996 bylo ve Spojených státech zpětně analyzováno 849 575 případů intoxikací jedovatými rostlinami, z toho bylo 22 793 případů způsobeno vánoční hvězdou. Většina z nich (téměř v 99 %) vznikla náhodným kontaktem v přírodě, týkalo se to zejména dětí. Naprostá většina případů však nevyžadovala hospitalizaci a často se neobjevily ani žádné toxické příznaky (Am J Emerg Med. 1996; 14: 671). Současné výzkumy ukazují, že požití listů může vyvolat pocity nevolnosti a zvracení, nikoliv však závažnou otravu. Latex působí jako dráždidlo a na pokožce může způsobit vyrážku, u dětí dokonce puchýře. Otrávit se mohou i domácí mazlíčci (Vet Rec. 2013; 172(22): 580; Vet J. 2013; 197(2): 163-168).

Rostlina rozhodně není životu nebezpečná, jak se někdy mylně uvádí, ale její jedovatost bychom neměli podceňovat. Indičtí vědci nedávno zjistili, že vodný extrakt z tohoto pryšce je jedovatý pro většinu sladkovodních plžů, kdežto většině ryb neškodí (Fitoterapia 76, 747, 2005). Rostlina by tak mohla být využita jako levný prostředek pro kontrolu nad škodlivými vodními plži. V poslední době se ukázalo, že pryšec nádherný je vhodný též pro genetické experimenty (Methods Mol Biol. 2015; 1224: 347-356).


Vojtěch Pšenka - korálovec ježatý ze Slovenska

19. listopadu 2016 v 22:46 | Máte ve své blízkosti někoho koho by jste chtěli představit široké obci nejen houbařů? Tak napište, pošlete fotografie a my zde na blogu uveřejníme.... |  Rozhovory
Není zrovna málo houbařů, mykologů, kteří vytvářejí úžasné fotografie. Jenže jejich až umělecké výtvory málokdo vidí. Tak se pokusme zde na blogu to trochu změnit. A není problémem aby tady byly i vaše výtvory. A když k nim napíšete text, tak to nebude mít chybu...

ROZHOVOR, kterého se můžete zúčastnit i vy.
Ptejte se pana Pšenky v komentářích...

O Tobě se Vojtěchu ví, že jsi velký zanícený houbař. Jak jsi se k tomuto koníčku dostal? U většiny mykologů a houbařů to povětšinou byli prarodiče, rodiče. Bylo to u Tebe podobně?

No, "velký houbař" som skôr zanietenec amatérskej mykológie. Paradoxne som musel od malička rodičov nútiť aby išli so mnou do lesa na huby aj keď som vtedy skoro žiadne nepoznal. Takže väčšinou som chodil s bratom a s kamarátom od susedov. Pochádzam z obce ktorá leží v priesmyku medzi Javorníkmi a Bielymi Karpatami takže les som mal hneď za domom.

O Tobě se rovněž ví, a to zejména na Slovensku, že se hodně věnuješ fotografii. Kdy jsi poprvé zmačknul spoušť a proč. Fotografuješ jenom houby nebo máš širší repertoár?
.
Prvý krát som sa stretol s fotoaparátom na základnej škole keď som si na výlety brával Lubitel. Pre neznalých veci bol to podobný fotoaparát akým fotil vojín Kefalín majora Terazkyho vo filme Černý baroni. Foteniu húb som sa intenzívne začal venovať asi v roku 2009 keď som objavil internetovú stránku nahuby.sk. Fotím skoro výhradne huby, sem tam nejakú krajinku, rodinu.

Vím, že tam u vás je to houbový ráj. Jaké vzácné houby tam u vás rostou. Která ti za ty dlouhé roky houbaření nejvíce potěšila srdéčko. A ještě k tomu fotografování. Jaký máš fígl, že ty tvé snímky jsou takové hodně parádní?

No asi naj nález čo mám je Boletus torosus - hřib zavalitý, čo viem tak na Slovensku sú dve lokality. Ale asi najviac za tie roky ma potešil minuloročný nález Hygrophorus marzuolus - šťavnačka březnovka, ktorú som objavil asi 500m vzdušnou čiarou nad domom takže už sa teším až zlezie sneh ak nejaký bude.

K tomu foteniu, žiadny fígeľ nemám, používam bežné postupy ktoré sú fotografom húb dobre známe. Už pár rokov sa snažím fotiť huby v ich prirodzenom prostredí bez nejakých umelých zásahov alebo presázdania aby bolo foto čo najviac "natur".

Fotografie je nejen půvabná, ale zároveň ukazuje na prostředí, které má korálovec ježatý rád. Bukový starý hvozd, letité stromy a nechybí ani padlé stromy a určitě tam někde v pozadí a všude kolem jsou i torza, možná i jedlí. Třeba nám Vojtěch něco více k této plodnici napíše...
Hřib bronzový...
...

Vlci se vracejí

16. listopadu 2016 v 9:51 | Na horách již napadl sníh, a tak bude možnost vlky stopovat. Zjistit, kolik jich v České republice přibližně je |  - - vlk
Vědci uvítají když se naučíte vlčí stopu znát. Pak už jenom stačí se pozorně dívat a možná - je to ale o velké náhodě - budete mít i štěstí. Existují ale i vlčí hlídky, které každoročně pořádají na stopování těchto šelem expedice. Stačí se přihlásit a nejlépe vytvořit za pomoci přátel hlídku novou .

Kokořínsko a Broumovsko.
To jsou nová místa, kde byl zaznamenán výskyt vlčí smečky.
Jinde v České republice, třeba v Pošumaví, Krkonoších nebo Beskydech, se pohybují jen jednotlivci.
Že se vlkům daří, je projevem zdravé přírody.
Vlk totiž pomáhá snižovat stavy škodné zvěře, která se přemnožuje.
- čtk-


Zde na blogu je článek, jak jsme ve starém lese nedaleko Plzně narazili ve sněhu na stopy rysa ostrovida. Byl to velký zážitek. Dlouho jsme si nebyli jisti, protože sníh byl vlivem slunce rozbředlý. Posléze jsme otisky objevili na padlém stromě, na kterém se rys promenádoval...

Hlíva ústřičná aneb vše dopadlo úplně, ale úplně jinak

13. listopadu 2016 v 21:53 | Kolem hlívy ústřičné se dějí až neuvěřitelné záhady. A jaké zkušenosti máte vy? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Byl to dnes překrásný den. Když jsme v ranních hodinách vyjížděli z města krajinou vládla mlha, kterou prostupovalo zlaté slunce. A všude kam oko dohlédlo ležel bílý sníh, který zářil v paprscích žlutého vesmírného obra. Bylo zřejmé, že nás čekají ve starých hvozdech velké a nezapomenutelné zážitky. A aby toho pohádkového kouzla nebylo málo, tak nás na zpáteční cestě doprovázel měsíc v úplňku. Zítra v nočních hodinách se nám lidem představí v plné kráse...

Korálovec jedlový. Délka téměř 60 centimetrů. Jak asi vypadal v době mládí a zejména v době letního a podzimního růstu? Dnes se tlučeme do hlavy a naříkáme proč jsme byli tak líní a k této prastaré jedli, kterou známe dlouhé roky, jsme se nešli podívat. Když ono je to od civiizace přehodně kilometrů a nás už bolí nohy. Pravdou také je, že na tomto stromě byli korálovce, až ně několik výjímek, každý rok.

O hlívě ústřičné zde bylo na blogu napsáno mnohé. Stačí se přesunout vlevo do rubrik, najít, a kliknout. V posledních deseti letech jsme o ní zjistili mnoho nových poznatků. Co je na nich ale z hlediska mykologického pravdy, tak to nedokážeme posoudit. Chodili jsme jí sklízet v mrazivých dnech. Od prosince až do začátku jara. To ale neznamená, že by se ústřičná nedala nalézt i v letních a podzimních měsících. Ale její hlavní výbuch je v zimním období.

Ale co se v posledních letech nestalo. (Poznatky nás fototuláků jsou z našich hlívových lokalit. To ale neznamená, že jinde to nemůže být zcela jinak. Tak prosím pište do komentářů pod tento článek, jak to kolem této úžasné a po mnoha stránkách zajímavé houby máte vy.) A navíc to byla velká náhoda. Kdybychom v teplém listopadu nezavítali do hlívových hvozdů, tak bychom o tuto informaci přišli. Hlíva ústřičná vyrazila ve velkém právě v tomto měsíci. A v následném zimní období jsme o ní až na několik plodnic již nezavadili. Podobně jsme to očekávali i v těchto dnech. A co se nestalo. Na našich lety prověřených hlívovnících - hlívovník je strom, na kterém ve velkém rostou hlívy. Je to podle vzoru tulipánovník liliovitý - ani jedna plodnice. Budeme muset počkat do prosince, ledna, února, jara. Nasbíráme si v této sezoně vůbec hlívu ústřičnou?

Jak jsme tak kráčeli sněhem, tak jsme se rozhodli, ale moc se nám nechtělo, odbočit, a jít se podívat na tu prastarou jedli, která tam leží již desítky let na zemi. A vyplatilo se. Na spodní části kmene dvě plodnice. Jedna velká a ta druhá, nevypadající již dobře, ke dvaceti centimetrům.

Každoročně na ní bylo několik plodnic. Zajímavé je, že když jich bylo hodně, tak mezi nimi žádný velký krasavec. Ale když tam nebyly téměř žádné, tak vždy jeden, dva, překrásní tam vyrostli. Jenže v posledních letech se tam neobjevil už ani jediný. A to bylo také důvodem proč jsme tuto jedli na svých toulkách vynechávali. A dnes už víme, že jsme nedělali dobře.

O několik kilometrů dál, ale o tom se píše zde na blogu podrobně v jiných článcích, jsme obdivovali jednu padlou opět prastarou jedli a poleno, které tam zapomněli dřevorubci. Bohužel, tak jak to v koloběhu přírody bývá, během několika let se vše proměnilo v troud. Jenom ty provazce mycelia na rozpadající hmotě ještě dlouho vydržely.

Letos jsme měli, na rozdíl od korálovců bukových, na ty jedlové velké štěstí. Ale proč jsme je nepotkávali v letních měsících? Proč až nyní v pozdním podzimu? Tak na to odpovědět neumíme...

Již roky se snažíme zjistit, jak moc zvířata jedí houby. A stále v tom nemáme jasno. Ale to by bylo na další dlouhé povídání. Jak je asi na tom například medvěd, který je všežravcem. A když jsme u té hlívy ústřičné, tak jsme nejednou viděli okousanou hlívu ústřičnou. Podle stop původcem byla vysoká. Jenže ta si z trsů jen nepatrně ukousla, ochutnala a plodnice nechala svému osudu. U černé zvěře to je jiné. Ta miluje houby, které rostou pod zemí. Například jelenky a v této souvislosti aféra kolem radioaktivity jejich masa. Víte někdo něco více?


Kam dál