Kotrč kadeřavý z pražského parku

Včera v 22:17 | Děláte z kotrče kadeřavého i jiný pokrm než tu pověstnou dršťkovou polévku? Tak nám napište. Předem děkujeme... |  - - k. kadeřavý
O kadeřavém, ale i o Němci již tady na blogu bylo nemálo napsáno. Ale vždy se objeví nová informace....

V nedávných dnech jsme se vrátili ze slovenské hranice, kde jsme tak jako každoročně vybudovali tábor.
Seznámili jsme se v tamější hájence s fořtem, který nám vyprávěl následující příběh.
A určitě nejen my bychom chtěli vědět, zda z kadeřavého připravujete i něco jiného než tu proslavenou polévku.

"Do mého polesí přijelo několik lovců ze Švýcar. Zaplatili si odstřel jelenů a když se povede, tak i medvěda. Náhodou jsem našel několik překrásných a nemalých kotrčů. Udělal jsem jim v lovecké chatě z nich plný kotel smaženice. Neustále pokukovali co to tam u kamen dělám. Na první pohled bylo zřejmé, že mé počínání s touto pro ně divnou houbou se jim moc nelíbí. Přinesl jsem kotlík do prostřed stolu a vybídl je aby si začali brát a debužírovat. Koukali a k ničemu se neměli. Brzy jsem pochopil že čekají zda si i já naložím na talíř. Tuto houbu miluji, a tak jsem si naložil vrchovatý talíř. Oni nejdříve jen aby neurazili ochutnali přímo z kotle. Již předem jsem tušil co že se stane. Za okamžik všechno to obrovské množství z nádoby zmizelo v jejich žaludcích. Určitě se olizují ještě dnes tam u nich v tom prý překrásném Švýcarsku. Netrvalo dlouho a přišel telegram. Parta lovců, z nichž mnozí měli penziony, hotely, restaurace, slušnou formou požadovali desítky kilogramů kotrčů. Těžko přetěžko jednomu z nich lesní závod po telefonu vysvětloval, že to není zas tak jednoduché. Určitě to dodnes nepochopili."

Hned na druhý den po příjezdu ze Slovenska jsem vyrazil do pražského parku, kde již po delší čas pozoruji několik hub od jejich zrodu až po jejich smrt - lesklokorku lesklou, květnatce pana Archera, vějířovce obrovské a další. Koukám, že hned u cesty vykukuje u borovice mladší srostlice kadeřavého. Už byla trošku více zahnědlá a bohužel nevelká. Moc jsem se divil, že jí ještě nikdo nesebral. Vždyť kolem ní denně muselo projít na stovky návštěvníků. I já jí nechal pro její nevelikost svému osudu.

Vysvětlení je asi jednoduché. Už dávno totiž není pravda, že co Čech tak to muzikant a houbař. Dá se to i srozumitelně vysvětlit na příkladu sírovce žlutooranžového. V minulém roce, letech, jen při silnicích jich bylo na desítky, stovky. A nikdo je nenechal projít kuchyní. Důvody mohou být dva. I tuto houbu nikdo nezná a kdo zná, tak si jí zase tak po stránce kulinářské necení. Mohu se ale mýlit. Ale jak je to u kotrče kadeřavého? Vždyť ten je po stránce gastronomické vysoce oceňován?

Byl jsem asi v polovině cesty když již z dálky jsem viděl mezi stromy u potoka prosvětlovat nemalou plodnici. Byl jsem přesvědčen, že se opět jedná o kadeřavého. A také že ano. Byl to pořádný macek, který vyrůstal z pařezu borovice. Byl jsem nadšen a tak jsem ho vložil do batohu. A opět stejná otázka. Proč ho nikdo z těch mnoha set návštěvníků nesebral. Musel tam být řadu dní. Máte někdo vysvětlení?

Dnes z půlky toho macka byla polévka a už dlouho jsem nic tak dobrého, úžasného, nejedl. Hodně až nevěřícně se povedla. A zítra bude hned po ránu repete. Z druhé půlky uděláme tu u hajného ze Slovenska, horala, proslavenou smaženici. Tu jsem ještě nikdy neměl. A co vy? Děláte jí? Určitě o ní zde brzy poreferuji. Hezkou noc, den...

SMAŽENICE Z KOTRČE KADEŘAVÉHO
BYLA ÚŽASNÁ

Bylo to velice příjemné zjištění. Trochu připomínala smaženici ze stročkovců kyjovitých. Pokrm byl pevný, voňavý a mírně křupavý. Hodně záleží na odhadu, kdy je pokrm vhodný k odstavení ze sporáku. Tato houba má zajímavé až neskutečné aroma. Důvod proč kadeřavého nenechávat v lese. Hodně ale záleží na jeho vyjmutí z půdy. Ale na toto téma je zde na blogu dostatek informací. Dobrou chuť...

Ještě je třeba připomenout, že kadeřavý se i dobře suší...

 

Orli mořští nad Padrťskými rybníky

Neděle v 21:02 |  - - orel mořský
Vidíte?
Lidi v centru Prahy honí nějaké figurky, které se jim zobrazují na mobilech.
Vy to chápete?
Mně zatím nikdo nedokázal vysvětlit, v čem je smysl té hry, jak končí.
Chytají nějakých sto čtyřicet příšer? Chápete něco tak idiotského?

Jiří Bartoška
herec, ředitel

(...dokončení brzy. Právě v tento okamžik jsem se vrátil ze slovenských hvozdů. Vyperu, vyžehlím, oholím, učešu, vše připravím na další výpravu a pak zde opět něco málo napíšu. Jinak děkuji Vám všem, kteří na tento blog denně přicházíte. Nechtěli by jste ale také něco napsat, poslat fotografie apod.?(

Omlouvám se, ale nestíhám. Dnes jsme například na houbách udělali zajímavou zkušenost. Kdy to ale napsat když je stále co dělat. Navíc přpravujeme další fototoulky na podzimní období. A nebude jich málo. Určitě více než v minulých letech. Tak zatím jen takový malý závdavek. Orel mořský na Padrti...


Jesenický horský smrk

Neděle v 20:32 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Foto: Jiří Balcar

Ve vyšších polohách Hrubého Jeseníku roste smrk (Picea abies), který je trochu jiný než smrky, které potkáváme při svých houbařských toulkách. Liší se především hustým zavětvením, které sahá až k patě stromu a chrání jej před silným větrem, mrazem či přívaly sněhu. Je to mohutný, až 50 m vysoký jehličnan s rovným kmenem, poskytující velmi kvalitní a dobře opracovatelné dřevo. Dožívá se vysokého stáří. Nejstarší exempláře mají kolem 500 let. Vědci, kteří zkoumali několik lokalit pod Keprníkem, napočítali zhruba dvě procenta stromů starších tři sta let. Tito stařešinové jsou přímými pokračovateli prapůvodních jesenických pralesů. Skutečnost, že tu byly schopny přežít takovou dobu a odolat všem nepříznivým vlivům, svědčí o jejich zdatnosti a skvělé adaptaci na zdejší prostředí.

Jesenické smrky reprezentují genetickou kontinuitu původních populací smrku, což má pro člověka velkou kulturní i hospodářskou hodnotu. Uchování těchto cenných porostů je proto zásadním cílem ochrany přírody. Na rozdíl od uměle vysázených smrkových monokultur, žije zde řada druhů rostlin, zvířat i hub, které z okolních hospodářsky využívaných lesů zmizely společně se starými, mrtvými a přirozeně odumírajícími stromy. S původní populací jesenických smrků se můžeme setkat např. v národní přírodní rezervaci Šerák-Keprník, známé též pod názvem Lichtenštejnský prales, na Červené hoře v přírodní rezervaci Sněžná kotlina nebo v údolí Bílé Opavy, odkud je i náš snímek.
 


Kruštík ostrokvětý pravý - Epipactis leptochila subsp. leptochila -

10. srpna 2016 v 19:42 | Domníváte se, že státní ochrana přírody se příkladně o vzácné druhy stará? |  - - kruštík ostrokvětý pravý
Myslíte si snad, že nám někdo z těch dam a pánů odpoví???

Tuto překrásnou a převelice vzácnou orchidej, která se v České republice vyskytuje v malém množství jen na dvou místech, pozorujeme na lokalitě v severních Čechách již několik let. Více o jejím objevení a problematice kolem ní v předcházejícím článku.

Letos jsme napočítali pouze deset rostlin. I když se v odborné literatuře píše, že opodál je ještě jeden plácek. Ten jsme ale - snad zatím - nenašli.

Až na jednu orchidej, která v dokonalém mladistvém stavu, ostatní byly okousány od zvěře. Kolik jich asi srnčí zvěř zlikvidovala celých? Velký díl na jejich likvidaci má i černá zvěř. A těmito několika řádky se dostáváme opět k ochraně přírody, bylin ale i dalších převzácných subjektů. Opravdu není síly, která by konečně státní ochranu rozhoupala k nápravě? Ale o tom již v souvislosti s těmito kruštíky hovořili a psali i jejich nálezci panové Karel Nepraš a Petr Batoušek již v prosinci 2008. Od té doby se vůbec nic v jejich ochraně nestalo. Moc by nás v této souvislosti zajímal názor státní ochrany přírody. Myslíte si snad, že nám někdo z těch dam a pánů odpoví???

Pravdou je, že nezájem o ochranu vzácných druhů není jen problémem tohoto kruštíků. Katastrofické scénáře se dějí snad každodenně. Nedávno ovce na Zhůří spásly pětiprstky bělavé a ty další tam ještě před dozráním semen posekal traktor s příslušným zařízením. Požádali jsme ředitele NP Šumva o vysvětlení, ale to ani po měsíci zatím nepřišlo. Počkáme a pak zde na blogu budeme samozřejmě informovat. Na jiné lokalitě divoká prasata zlikvidovala stovky kosatců bezlistých pravých. Podle vyjádření radní magistrátu hlavního města Prahy pro věci životního prostředí paní Plamínkové se nic nestalo protože další rostliny rostou na terasách skály. Také logika. Znáte podobné případy? Tak pište prosím pod tento článek do komentářů. Pouze tak budeme vědět a na základě vašich připomínek, znalostí, i konat.

A při tom by stačilo tak málo. Za pár šupů - kterých má AOPK a další státní organizace zabývajících se ochranou přírody neurekom - kolem kruštíků ostrokvětých postavit něco na způsob oplocenky, a tak zamezit zejména zvěři, když ne i člověku, jejich každoroční likvidaci. Otázkou pro odborníky, zejména botaniky je, jestli by toto opatření významně nepomohlo k rozšíření těchto orchidejí? Matička přírody nám je vrátila a naší povinností je se o ně rukou řádného hospodáře také příkladně postarat. Nebo snad ne?
Václav Burle

Kolik asi je lidí, které vážně příroda zajímá? Jsou jich tisíce, stovky, nebo snad jen desítky? Nebýt jich, tak s velkou pravděpodobností by nebylo možné hovořit, psát, o naučně populární činnosti. Všem těmto borcům patří poděkování. A to nejen za propagaci Matičky přírody, ale zejména za její ochranu...



DACHSTEIN aneb houby, kytičky, pot....

8. srpna 2016 v 21:47 | Jeden by ani nevěřil jak se dá v partě vše pořídit téměř za polovic. A pak nekup to. Kam letos ještě vyrazíme?!
Expedice to byla zejména pro nás dříve narozené vysilující, ale krásná. Jen kdyby takových bylo stále více!

Pohoří Dachsteinu. Bylo by to na hodně dlouhé vyprávění, tak jenom krátce...

V této oblasti je to neustále do kopce. Není to ani zas tak o námaze, ale o hlavě. Když se chce, tak fototulák dokáže i nemožné. Vždyť jsme mezi sebou měli i kamaráda, kterému letos bylo třiaosmdesát let. Ještě štěstí, že jsme na slevovou kartu zdarma hojně využívali i lanovek. Bez nich bychom to určitě těžko zvládali.



Kytička, která nám udělala velkou radost. Kvetla bez několika metrů ve výšce 3000 metrů nad mořem. Všude kolem sníh a ona v plném rozpuku. Moc jí ale tam na několika místech zas tak moc nebylo. Ještě tak vědět, která že to je?

Budíček ještě za tmy, následně bohatá a vynikající snídaně a rychle do autobusu, který nás vyvezl k některému z údolí. A pak s kletrem na zádech pot a daleké úžasné výhledy.

(...pokračování průběžně. Ještě se pokusím dopsat ty Vysoké Taury, které jsme prolézali začátkem července.)

Krásu přírody lze vnímat rozdílně. Ne vždy se jí podaří za pomoci objektivu vyjádřit

7. srpna 2016 v 23:44 |  - - šupinatý
Dnes to byl v historickém rozkvetlém parku svátek. Chorošů šupinatých jsem v životě viděl nemálo, ale ten dnešní co do krásy byl bezesporu nejúžasnější. Známe to všichni. Potkáme přenádhernou houbu, ale ať děláme co děláme, tak se nám jí nepodaří přes objektiv zaznamenat k naší plné spokojenosti. Tak to je a nikdo to nezmění. Ale když se povede, tak je radost nesmírná. Ani nejmodernější fototechnika nezvládne všechno. Na tomto snímku plodnice vypadá jako kdyby do velikosti nic moc. Oko to v reálu vidí úplně jinak. Věřte ale, že nepatřila mezi ty nejmenší. Vyřešit se to dá pouze fotoreportáží. Vložit do časopisů více různorodých fotografií. Jak to ale zvládnout na blogu? Tady mnoho možností není. Foto vlevo, foto vpravo, uprostřed. To by bylo ale na jiné a hodně dlouhé povídání. Lid o houbách neví vůbec nic. A co si budeme vyprávět málokoho zajímají. Tenhle krasavec byl nedaleko hlavní parkové cesty. Milenci, rodiny, děcka, manželé, turisté atd. chodili kolem letitého stromu a nic. Přitom choroš byl vidět ve svitu slunečních paprsků zdaleka. Jakmile naše fotoparta užasla, kochala se krásou nesmírnou, vesmírnou, tak pomalu k nám přicházely davy. Dokonce i velkovýprava činských výtvarníků, malířů, kteří v rámci umělecké vysoké školy v parku vytvářeli svá úžasná díla. A jak jinak než po naší přednášce se dali i do malování houby. Jenom škoda přeškoda, že jejich malby již nikdy neuvidíme. Že by někdy někde v Číně? Svět je dnes malý, tak proč ne....

Při pohledu na přenádhernou a zdravou plodnici se nabízí otázka jestli je vůbec vhodné si něco tak krásného odnést do lůna kuchyně. Nemyslím si, že tento choroš je tak neodolatně chutný aby musel být za každou cenu odnesen a zkonzumován. Podobné houby je lépe nechávat svému osudu a umožnit i ostatním milovníkům přírody aby se mohli kochat, obdivovat tu krásu Matičky přírody. Tak jak je našim zvykem budeme tohoto choroše šupinatého pravidelně sledovat až do jeho neodvratného konce. Určitě se, tak jako vždy, mnohé o něm dozvíme.

Po pouhých čtrnácti dnech začal rychle odcházet na věčnost. Zajímavé je, že při naší poslední návštěvě jsme opodál u dalších stromů objevili nové a překrásné plodnice a další se teprve začaly klubat na svět....

Nedaleko již týdny sledujeme květnatce, hnědáka, ale i lesklokorky lesklé, měli jsme ukrytého i přenádherného a hodně velkého kotrče kadeřavého, ale když jsme si ho po expedici v Alpách přišli sklidit, tak už byl fuč. Po pravdě řečeno nás to hodně zamrzelo. Polévka z něj je zcela bez konkurence. Nálezci přejeme dobrou chuť ale také nám mohl trochu nechat ochutnat. Navíc jsme nalezli několik nemalých plodnic o kterých vůbec nemáme tušení které to jsou. Zjistíme a následně sem na blog vložíme. V následujících dnech, kdy houby moc nerostou, nás ještě čeká, kromě bylin, orchidejí, šindelovník severský, stročkovec kyjovitý a další skvosty naší milované přírody. Nedejte se, přidejte se....

** ** ** ** ** **

Ve svém dlouhém životě jsem v přírodě již několik mloků skvrnitých potkal. Ale touto barevnou škálou jsem byl hodně překvapen, udiven.

Perleťovec stříbropásek – Arginnis paphia L. – Perlovec striebristopásavý

6. srpna 2016 v 23:19 | Jiří Patočka |  - - perleťovec stříbropásek
Perleťovec stříbropásek je krásný denní motýl o rozpětí křídel až 65 mm, rozšířený v euroasijské oblasti a po celém území ČR. Žije v lesnatých oblastech od nížin do hor, kde vyhledává prosluněné louky a světlé lesní okraje. I když nepatří mezi ohrožené druhy, v intenzivně obhospodařované krajině jej ubývá a stává se vzácným. Je to krásný a vznešený motýl, jehož druhové jméno pochází od několika stříbrných proužků na spodní straně jeho křídel.

Živnou rostlinnou housenek jsou různé druhy violek. Samička však neklade vajíčka přímo na živnou rostlinu, ale na stromy do výšky asi 1 metru. Na podzim se z nich vylíhnou housenky, které sežerou vaječnou schránku, a uloží se k zimnímu spánku. Teprve na jaře se probudí k životu, slezou ze stromu, vyhledají trs violek a začínají žír. Protože jsou hodně pohyblivé, často přelézají z trsu na trs.

Dospělí motýli se živí nektarem nebo medovicí mšic. Spatřit je můžeme na rozkvetlých bodlácích nebo vlhké půdě, ale jejich vůbec nejoblíbenějším místem jsou kvetoucí rostliny konopáče (sadec konopáč, Eupatorium cannabinum). Od července do září jich tam bývají za slunného dne desítky i stovky.

Svět motýlů je pro většinu lidí neznámý. A to není dobře.

31. července 2016 v 0:02 | Vždyť i milovníci přírody, tak jako i já, vůbec neví o které druhy se jedná. Pokusme se to alespoň trošilinku změnit.... |  Motýli
V mém dětství, někdy před sedmdesáti lety, bylo všude motýlů nepřehledně. Dnes abychom je hledali lupou. Nejsou, ztratili se. A s velkou pravděpodobností se o to nejvíce zasloužil člověk. Dá se ještě vůbec něco napravit?

V těchto dnech jsme se s tornami na zádech toulali po několik dnů Šumavou. Šli jsme nejen za vzácnými houbami, ale především po lokalitách kde rostou orchideje. A za naše úsilí jsme také byli odměněni. K naší radosti se sem tam i objevil zázrak z říše motýlů.

Tihle dva, tedy tři, protože ještě jeden je neustále při těch milostných hrátkách vyrušoval, jsme až s nábožnou úctou a radostí pozorovali po velice dlouhé minuty. Vůbec se nás nebáli, měli jiné své problémy. Jestli se nemýlíme, tak právě při svém tanci zakládali další potomstvo. Ale kteří to jsou, tak to bohužel - a moc se stydíme - nevíme. Oblažovali se na květnaté louce, kde se dají nalézt i vzácné orchideje. Divné bylo, že kromě těch malilinkatých motýlků tam ti tři byli jediní. A jsme asi u jádra problémů. Ono těch překrásných květnatých luk už bohužel tolik v přírodě není. A to s velkou pravděpodobností bude jeden z nejzávažnějších zádrhelů....

Kráčeli jsme po asfaltové silničce mezi hvozdem, kterou lesáci používají především pro svoz dřeva. Pro ostatní je na ní zákaz vjezdu. Je na vysoké návažce mezi slatinami. Po obou stranách přebohatá květena. A kolem ní ne stovky, ale tisíce těchto motýlů. Druh opět neznáme. Pravděpodobně pro výskyt motýlů jsou rozhodující ty rostliny, prostředí. A to vše člověk neustále těmto překrásným tvorům ničí. Nebo je to snad jinak? Proč je neumíme bránit, neustále se zasazovat za jejich životní prostředí.

Hořec panonský neboli šumavský - Každoročně se musíme na některou jeho lokalitu zajít podívat. Letos jsme byli nejdřive zklamaní neboť u hlavní silnice bylo na rozdíl od předchozích let jen několik rostlin. Ale pak pod horou jich ve vysoké trávě byly desítky. Zajímavé je, že nepřibývají, ale je jich stále stejný počet. Také záhada. Zná snad někdo z vás vysvětlení?

Stalo se před několika málo lety: Šineme si to od parkoviště po silnici. Najednou vedle nás v protisměru hlučně brzdí auto. Chlapík stahuje okénko a říká: " Dobrý den, nevíte prosím kde tady roste ten hořec šumavský?"

Koukám na něj a pravím: " To tedy nevím, ale vím kde tady roste hořec panonský."

Řidič kouká, přemýšlí. "A to je jaký hořec?"

"Panonský?" Ptám se a hned odpovídám. "Také se mu říká šumavský."

Chlap nic a jeho žena se naklání na naší stranu: "A nemohl by jste nám ho ukázat?"

"Samozřejmě, není problém. Zaparkujte tamhle na parkovišti a my tady na vás počkáme." Netrvá to dlouho, začíná poprchávat a kolem nás z ničeho nic je těch hořců přemnoho. Spokojenost veliká. Vždyť i my je sem každoročně chodíme okukovat.

Jak jinak než že v našem rozhovoru došlo i na houby. Pláčeme, že přestaly růst. Dáma se zamyslela řka? "My máme chalupu u Prachatic, směrem na Volary. Tam rostou jak zběsilé. Tak jsme poděkovali a ještě k večeru jsme změnili šumavské lesy. A udělali jsme moc dobře. Druhý den ráno jsme během hodiny měli každý vrchovatý košík. U mnohých to nebyl jediný. Děkujeme dědečku a babičko z vesničky, která je od písmene S...

Roky jsme hledali tuto překrásnou orchidej. Pak jsme jí v lánech objevili v Dolomitech. Ale u nás ne a ne. A letos se stal zázrak. Na jednom místě 15 kousků a nedaleko dalších šest. Opodál se pásli ovce a na té druhé NP Šumava posekal trávu a to v době, kdy bělavé ještě neměla semena. Tomu se říká státní ochrana přírody. Až bude v zimním období čas, tak napíšeme více a pozeptáme se na správě parku co si o tom myslí. e-mail již dávno tomu dostali, ale ještě neodpověděli. Tedy jestli vůbec odpovědí.

Nemálo úspěšní jsme byli například i s bradáčkem srdčitým. Na jedné lokalitě letos bohužel nebyl a na té druhé opět velký svátek, koncert. Již odkvétá, tak příští rok se k nám přidejte. Nebudete zklamáni...

Prožíváme toho ze dne na den mnoho. Ale jak to vše popsat. Dá to příšerně práce a člověk stále nemá jistotu jestli to někoho vůbec zajímá????




Stročkovec kyjovitý 2016/II - ZÁVĚR

30. července 2016 v 23:13 | Letos nám asi radost neudělá. Jak to ale bude v letech příštích. |  Stročkovec kyjovitý
Vrací se stročkovec kyjovitý do naší přírody nebo to bylo jen naše zbožné přání. Na základě našich objevu byla tato záhadná houba zařazena mezi státem chráněné houby a to v nejvyšší kategorii....

Jak jsme zde nedávno uvedli na jedné z nám známých lokalit vyrostla jedna malilinka srostlice. Od 6. července do dnešního dne téměř vůbec nepovyrostla. Stane se ještě zázrak a i ty ostatní skryté zatím v půdě se ještě ve velkém rozjedou? Moc s tím ale již nepočítáme. Není každý den, rok, svátek. Jenom by to byla velká škoda kdyby se kyjovitý z našich lesů opět vytratil.

Snímek z 6. července srozumitelně ukazuje na první letošní srostlici. Tu samou jsme fotografovali 28. července. Mince ukazuje na její velikost. Za týden se tam opět zastavíme a budeme doufat že se stane zázrak.

Pomalu polehoučku abychom stročkovec nevyplašili jsme se přibližovali na plácek. Ať jsme koukali jak jsme koukali, tak jsme ho nejdříve pro jeho nepatrnou velikost ani nepostřehli. Bohudík se na poslední okamžik zadařilo. Málem jsme odešli přesvědčeni, že plodnice se ztratila neznámo kam.

Po 8. srpnu na něj uděláme výpravu. Spojíme jí i s návštěvou šindelovníku severského...

Snímek srostlice na lokalitě S, na které v tom nebývalém roce, 2012, jich byla spousta. Od té doby nic moc...

(14. srpna) - Dnes jsme překontrolovali obě lokality s následujícím výsledkem. A pravděpodobně to už tak i zůstane. Lokalita u S - U kořene smrku vyrůstá jedná menší srostlice - viz foto.. Lokalita T -Tři minisrostlice a jedna plodnice je samostatná. Zajímavé je, že ta co se tam objevila poprvé je stále jasně fialová - viz snímek výše. To je u hub, které jsou mladé. Ostatní jsou šedohnědé. Nejen my jsme rádi, že nějací kyjovití letos vůbec vyrostli. Proč ale tak malí, neduživí? Opět důkaz jak málo toho o houbách známe! A jak to bude v příštím roce? Tak to určitě neví ani námi milovaná Matička příroda...



Slzivky, málo známé houby

29. července 2016 v 19:54 | Jiří Patočka |  HOUBY
Slzivka (Hebeloma) je rod lupenitých hub z čeledi Hymenogastraceae, jehož zástupce lze nalézt na mnoha kontinentech (Matheny et al., 2006). Také u nás roste velké množství zástupců tohoto početného rodu. Jsou mezi nimi druhy nejedlé až jedovaté, což vysvětluje malý zájem houbařů. Slzivky vytváří mykorhizu s mnoha druhy stromů a lze je proto nalézt ve většině lesních ekosystémů. V česky psané literatuře se toho o slzivkách moc nedočteme. Jako jeden z mála českých mykologů se slzivkám věnuje Ing. Jan Borovička, který mimo jiné studuje procesy ukládání těžkých kovů v houbách (Borovička et al., 2011; Sácký et al., 2014). Čtenáři tohoto blogu jej znají z článků o jedovatých houbách (http://burle.blog.cz/rubrika/jan-borovicka) .

Slizovka tříslová - (Fuligo septica).

Jak ukázaly výzkumy posledních let, slzivky jsou zdrojem mnoha zajímavých biologicky aktivních látek, které mohou přinést nový pohled do taxonomie a ekologie rodu Hebeloma (Eberhardt et al., 2016), objevit nové typy molekul s významnou bioaktivitou a stát se modelem pro přípravu nových, prakticky využitelných substancí (Costa et al., 2016).

Chcete-li se o slzivkách dovědět více, klikněte na http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=898

Literatura
Borovička J, Kubrová J, Rohovec J, Řanda Z, Dunn CE. Uranium, thorium and rare earth elements in macrofungi: what are the genuine concentrations?. Biometals, 2011; 24(5): 837-845.

Costa FA, de Souza JC, Rondon JN, Kasuya MCM. Activity of Acid Phosphatases in Ectomycorrhizal Fungi. J Agricult Sci. 2016; 8(3): 78.

Eberhardt U, Beker HJ, Vesterholt J, Schütz N. The taxonomy of the European species of Hebeloma section Denudata subsections Hiemalia, Echinospora subsect. nov. and Clepsydroida subsect. nov. and five new species. Fungal Biology, 2016; 120(1): 72-103.

Matheny PB, Curtis JM, Hofstetter V, Aime MC, Moncalvo JM, Ge ZW, Slot JC, Ammirati JF, Baroni TJ, Bougher NL, Hughes KW, Lodge DJ, Kerrigan RW, Seidl MT, Aanen DK, DeNitis M, Daniele GM, Desjardin DE, Kropp BR, Norvell LL, Parker A, Vellinga EC, Vilgalys R, Hibbett DS. Major clades of Agaricales: a multilocus phylogenetic overview. Mycologia 2006; 98 (6): 982-995.

Sácký J, Leonhardt T, Borovička J, Gryndler M, Briksí A, Kotrba P. Intracellular sequestration of zinc, cadmium and silver in Hebeloma mesophaeum and characterization of its metallothionein genes. Fungal Genetics Biology, 2014; 67: 3-14.

Kam dál