Ježíšek, hřiby, kapři, padák, ale ne zlatý

22. prosince 2008 v 14:35 | Dostat výpověď před vánoci, tak to je na mašli |  O houbách pod jedlí
Už je to tady! Řada z nás odchází z práce, dostává výpověď. Já jsem prožil tento pád přímo na prdel dvakrát. Jednou za komunistů a podruhé na začátku devadesátých let. Nejdříve to bylo z politických důvodů a pak na základě vyhlášení konkurzů ministerstvem, a tak jsem se poroučel. Nikdy to ale bohužel nebyl padák zlatý. Spíše naopak!

Mám tedy velké zkušenosti a tak mám právo radit. A že to na houbaření nepatří? Omyl! Výpověď bohužel padne i na milovníky lesa, sběrače lesních plodů. Tady jsou rady, jak tuto stresující situaci bez problémů zvládnout!

Z dílny, od úřednického stolu, od soustruhu nebo frézy, od sklářské pece, tkalcovského stavu, je nutné odejít s úsměvem a říci si. Když nejde o zdraví, o život, tak jde o hovno! Nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být líp! (Další bonmoty můžete doplnit v komentáři). Ano, ono se to hezky říká, ale doma čeká rodina. Jak jí to říci? Věřte, že naplno a hlavně nic netajit. Uvidíte, že všichni vám pomohou, že se za vás postaví.

Nejdůležitější je nerezignovat, ale ihned hledat práci. Jakoukoliv a teprve pak řešit lepší, výnosnější zaměstnání. V žádném případě nevysedávat u televize, v hospodě, ale naplno využívat své koníčky. Zde to my houbaři, rybáři, máme velice usnadněno. Vyrážíme na celé dny do lesa, k vodě. Propátráváme své revíry a to za každého počasí. V dešti, ve vánici. Je nám zima, máme mokro v kanadách ale na duši jsme spokojeni. A to je ta správná cesta. Ve hvozdu začínáme z ničeho nic mít spousta nápadů, kam se jít zeptat, kam zavolat. Z paměti nám vyskakují desítky jmen přátel, kamarádů, bývalých spolupracovníků. Mnohé jsme již léta neviděli, dokonce o nich neslyšeli. Pomohou? Až někdy někdo takový za vámi příjde, tak bez řečí ihned pomozte. Vždyť na jeho místě můžete být i vy. Takže hurá na houby, na ryby!

Je naprosto nutné stále myslet na horší časy. V kapitalismu to ani jinak nejde. Není možné nemít v rodině doslova značnou úsporu financí!!! Peněz určených pouze na horší časy, nebo kdyby se něco vážného stalo. Je lepší průběžně šetřit, než si půjčovat peníze na vysoký úrok na úplně nepotřebné věci. Kupuj teprve tehdy, až na to opravdu máš. Jiné cesty není!

Já jsem vždycky myslel na horší časy, a tak výpověď mě nedorazila. Měl jsem ale stále pocit, rozechvění po těle, duši, že jsem každou chvíli očekával infarkt. Bohudík to bylo v době, kdy hvozd byl plný lesních plodů. Doslova každý den jsem jezdil na své plácky v Brdech a dokonce zajížděl i na místa vzdálená od domova i přes sto kilometrů. Byly to nádherné časy, ale ten stres, že nemám práci, byl k nevydržení. V lesích jsem ale na všechno rychle zapomínal. O to byly horší návraty...

Možná, že právě v tomto období jsem se stal amatérským badatelem. Končil pozdní podzim a ve hvozdech stále rostly hřiby. Nosil jsem jich den co den plné košíky. Něco skončilo na talíři, zavařovalo se a mrazák přetékal. Pak už se pouze sušilo a rozdávalo. Mezi sousedy a kolegy z bývalého zaměstnání, jsem začal být uznáván jako houbař za jedničku. Přišel listopad, prosinec. Nejlepší období na sušení plodnic. V bytech, v domcích se totiž již topí. Pak stačí silně nakrájené houby pouze pokládat na "rozžhavené" radiátory. Tento způsob je snad nejúžasnější, nejlepší. Ihned jsem začal bádat, jak dlouho asi vydrží sušené houby v dobré kondici v domácnosti. Bohužel k žádnému výsledku jsem se nedobral, neboť všechno se ihned buď sežralo, nebo rozkradlo. Všichni kolem mé rodiny měli na roky co se týče sušených hub vystaráno. (Máte nějakou zkušenost, jak dlouho vydrží plodnice v sušeném stavu?)

Takový rok jsem nikdy nezažil. Každý vyrazí do lesů v době, kdy houby rostou - léto, podzim. Málokdo si uvědomí, že mohou růst i v prosinci, v lednu. A to byl můj případ. Hřiby jsem nosil ještě koncem prosince. Naposled 22. prosince. Potom již byly v nevábném stavu. Ten rok totiž bylo stále nad nulou a vůbec nemrzlo. Chodil jsem je pozorovat ještě v lednu, ale ty již nebyly vhodné do kuchyně.

Ráno den co den do lesa a večer, den co den na ryby. Jó, nezaměstnaní ti se maj... Kaprů ve vaně přibývalo. A tak se rozdávalo a rozdávalo. Místní prodavač kaprů na vánoce se pak nestačil divit, jaký u nás na vsi má špatný kšeft. Ne, že bych byl takový výborný rybář, ale zkrátka se na řece vytvořily vynikající podmínky.

Stavba modřanské jezu na Vltavě, přehradila rybám možnost putování řekou nahoru a zejména do Berounky. V prosinci se asi chtěly dostat do teplejších vod. Nahňácaly se jich stovky, ba tisíce pod jezem, který z důvodu stavby přehradil neprodyšně tok. Nikdy bych nevěřil, kolik těchto vodních tvorů může ve Vltavě být a to nejen v obrovských množstvých, ale i ve velikostech. Bylo to úžasné je pozorovat. Jenom těch sumců co rybářům uteklo, a pak u břehu zahynulo. Jsou bohužel věci, o kterých se nedá tak naplno psát. Smrt, zmar pytlákům...

V době komunistické strany nebylo tak jednoduché práci sehnat. Ale podařilo se. Dokonce za o mnoho více peněz. Stačí si počkat, hledat, zkoušet všechny možnosti. Trvalo to sice téměř půl roku, ale kdo si počká ten se dočká, že ano!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama