Březen 2009

Tobolka

27. března 2009 v 21:08 | Do nádherné vesničky Tobolka už nesmím asi ani páchnout |  Český kras
TOBOLKA - je to příšerná, úděsná, vesnička. Na straně jedné krásná, zajímavá. ale na straně druhé zde žijí divní lidé, kteří mučí, týrají... Zkrátka chovají se nekřesťansky ke svým bližním! Přicházím takhle od vodárny na kopci, kde je nádherná vyhlídka na rezervaci i na samotnou vesničku. Najednou ho vidím. Zmrzlý malý človíček, téměř neoblečený. Choulí se tak nějak do klubíčka a usedavě pláče, sténa a nemůže se hnout z místa. Toboláci ho chudáčka zmrzlého posadili doprostřed rybníka. Na jeho břehu si jeden z nich čistí auto. Kouknu na něj a povídám: "Pane, že se nestydíte, to si říkáte člověk?" Pozoruju ho děsivým pohledem. "Co si to tady ve vesnici dovolujete. To je na kriminál!"

Chlap jak hora kouká na mou maličkost. Je vyděšen a já čekám, že každou chvíli dostanu přes hubu. Ale pokračuji. "Já jsem si myslel, že žijeme v demokratickém státě a vy tady týráte lidi." Žene se jak uragan k mé malé postavičce a začíná na mne řvát. "Co si to ty trempe zasranej dovoluješ? V zimě měl na sobě deku a kabát. Teď už je jaro, tak oblečení už nepotřebuje."

"Stejně by měl být ještě oblečen." dodávám. "A ze všeho nejlepší by bylo, kdyby jste mu tam dali nějaké elektrické vytápění!" To jsem neměl ale říkat. Všude kolem již stáli sousedi a sousedky a začali mě honit přes ves k lesu. On uprostřed rybníka, zmrzlej, plačtivej mě ale také naštval. Začal se usmívat ten krásnej keramickej vodník a vůbec se mě nezastal... To si tedy dovolil hodně. A vo tom to je, že ano kamarádí a kamarádky.



Koda - Národní přírodní rezervace - Český kras

24. března 2009 v 10:48 | Právě na úplném začátku jara, je třeba začít zkoumat Český kras |  Český kras
A to je ta slavná jeskyně....

Kdo chce dobře poznat Český kras, tak nyní je ta správná doba. Na stromech ještě není listí, nikde žádná bylina, jsou vidět bez problému skalky, jeskyně. Je vidět veškerý nepořádek, ale i tajemná místa, která nejsou jinak v bujné vegetaci k nahlédnutí. Podmínkou je, se do zdejších lesů ještě několikrát vrátit. Zejména v době, kdy začne všechno kvést, vyrazí první houby, a lesy, paseky, louky, políčka se rozeřvou zpěvem tisíců ptáků. Začnout se zjevovat žabky, čolci, mloci, brouci. Další návštěvu uděláme v letních a podzimních měsících. Přesvědčíme se na vlastní oči, že různá roční období opravdu existují. Když se budeme pohybovat tiše a ve skrytu, tak uvidíme značná množství srnčí zvěře a dravých ptáků. Určitě je to lepší a pro děti důležitější, než koukat jenom na přírodu v poklidu domova z televizní obrazovky.
Václav Burle
Pohled na Císařskou rokli. V pozadí Hřebeny Brd...

Tip na I. výlet: Z vlaku vystoupíme v Zadní Třebáni, kde přestoupíme na lokálku do Lochovic. (Zde na blogu je o lokálce samostatný článek). Vystoupíme na zastávce Všeradice. (Bez mapy 1 : 50 000 to nepůjde). Projdeme vsí a vydáme se prozkoumat Vysokou skálu, kde v SZ části je skalka a pod ní několik jeskyněk. Seběhneme do Vinařic, kde je mnoho zajímavostí k nahlédnutí. Perlou našeho putování bude tajemný kopec Bacín, nejvyšší to vrch zdejší pahorkatiny. (Zde na blogu klikni Bacín, Mramor a nejlépe Český kras). Bude nám to trvat hodně dlouho než toto slavné místo prozkoumáme. Seběhneme na zelenou turistickou značku JV a vydáme se lesem na Šamor a Mramor, kde opět jeskyně a kouzelná příroda. A už je na dohled Liteň se zámkem, muzeem a hospůdkou. Vandr ukončíme na nádraží, z kterého každou druhou hodinu odjíždí vlak k domovu...
Václav Burle
Trempská, již historická, slavná osada. Teď si nemohu vzpomenout na její název.  Takové přenádherné místo v lůně nějkrásnější přírody, se dnes vyvažuje zlatem....

Tip na II. výlet: Začátkem je první výlet, ale z Bacína se pak nevydáme na Mramor, ale pokračujeme na sever. Na západě najdeme zelenou turistickou značku a za okamžik procházíme kolem lomu Homolák. Vstup zakázán. Lom je částečně zatopen a na koupání velice nebezpečný. Nad ním je další lom a všemu vévodí vrch Plešivec. (Výhled téměř žádný). Celý těžební prostor je zavážen a pravděpodobně zmizí z povrchu zemského. Nebude to škoda? Za chviličku jsme na silnici. Můžeme pokračovat dál, ale doporučuji navštívit nedaleký, kouzelný, přírodně důležitý Lom na Kobyle. Zde to zejména pro děti nemá chybu. Opět jeskyně. Buďte moc, ale moc opatrní! Pak se vrátíme na zelenou značku na silnici a pokračujeme do vsi Tobolka. Zde je jedno z výchozích míst do národní rezervace Koda. Ale to již bude výlet třetí...
Václav Burle
.... a pohled na osadu Kóda. Nevíte někdo, jak to tady bylo s tou Rudou armádou? 

Český kras je rozsáhlým územím a nedá se poznat ani za celý život člověka. Dnes se podíváme do jednoho z přírodních center. Koda, národní přírodní rezervace. Veškeré informace najdete na internetu. Já nechci a nebudu opisovat již známé věci. Pouze se budu snažit vám poskytnout důležité a zejména praktické informace.

Tip na III. výlet: Máme dvě možnosti. Za prvé pokračujeme od Všeradic, přes Bacín až do Tobolky. Anebo za druhé Začneme ve vsi Tobolka, kde asi 250 metrů na silnici východně je parkoviště. Odtud je to nejvýhodnější pro rodiny s děcky. Nyní musíme uvážit jaký bude náš cíl. Máme několik možností.

A - Vydáme se po zelené turistické trase na prohlídku slavného Tetína. Procházíme přírodní rezervaci stále mírně z kopce. Pozor na styku s modrou značkou se po modré vrátíme asi 150 metrů. Po pravé straně je malá rokle a na jejím konci dvě jeskyně /Ta větší má označení 15-012 a ten novodobý závrt 15-013./ Nekopeme, nehrabeme, pouze se díváme. Potom pokračujeme na Tetín. Odtud můžeme pokračovat do Berouna nebo cestou necestou do Srbska. Samozřejmě se můžeme vrátit po modré přes osadu Koda na parkoviště u Tobolky.

B - Z parkoviště u Tobolky jdeme po žluté turistické značce rovnou do osady Koda. V klidu si jí prohlédneme a jen tak si odskočíme po modré značce, 500 metrů, na průzkum zdejší největší Kodské jeskyně /15-001/. Děti budou nadšené. Stejnou cestou se vrátíme do Tobolky, nebo můžeme pokračovat do Srbska na nádraží nebo do Litně.

C - A to ještě není všechno. Amatérští botanici, zoologové, prozkoumají vrcholovou část a skály nad trempskou osadou Údolí děsu. Pozor! Chodíme pouze po cestě. Do lesa nevstupujeme. Co roste uvnitř rezervace, to roste i u cesty!!! Půjdeme od jihu (Tobolky) po zelené nebo i modré cestě. Když začne cesta padat pomalu dolu, tak vlevo i vpravo máte široku lesní cestu. Dáme se východně a na jejím konci jižně jsou ta skaliska. Opatrně usedneme a kocháme se nádhernou vyhlídkou. Ve skalách jsou dvě jeskyně, ale vstup přísně zakázán. Je to nebezpečné!!!

TOBOLKA - je to příšerná, úděsná, vesnička. Na straně jedné krásná, zajímavá. ale na straně druhé zde žijí divní lidé, kteří mučí, týrají... Zkrátka chovají se nekřesťansky ke svým bližním! Přicházím takhle od vodárny na kopci, kde je nádherná vyhlídka na rezervaci i na samotnou vesničku. Najednou ho vidím. Zmrzlý malý človíček, téměř neoblečený. Choulí se tak nějak do klubíčka a usedavě pláče, sténa a nemůže se hnout z místa. Toboláci ho chudáčka zmrzlého posadili doprostřed rybníka. Na jeho břehu si jeden z nich čistí auto. Kouknu na něj a povídám: "Pane, že se nestydíte, to si říkáte člověk?" Pozoruju ho děsivým pohledem. "Co si to tady ve vesnici dovolujete. To je na kriminál!"

Chlap jak hora kouká na mou maličkost. Je vyděšen a já čekám, že každou chvíli dostanu přes hubu. Ale pokračuji. "Já jsem si myslel, že žijeme v demokratickém státě a vy tady týráte lidi." Žene se jak uragan k mé malé postavičce a začíná na mne řvát. "Co si to ty trempe zasranej dovoluješ? V zimě měl na sobě deku a kabát. Teď už je jaro, tak oblečení už nepotřebuje."

"Stejně by měl být ještě oblečen." dodávám. "A ze všeho nejlepší by bylo, kdyby jste mu tam dali nějaké elektrické vytápění!" To jsem neměl ale říkat. Všude kolem již stáli sousedi a sousedky a začali mě honit přes ves k lesu. On uprostřed rybníka, zmrzlej, plačtivej mě ale také naštval. Začal se usmívat ten krásnej keramickej vodník a vůbec se mě nezastal... To si tedy dovolil hodně. A vo tom to je, že ano kamarádí a kamarádky.

Tip na IV. výlet: Navštívíme rezervaci jak je popsáno výše, ale našim nástupním místem bude železniční stanice Srbsko /zde na blogu již článek/ nebo Tetín. Má to však jednu nevýhodu a to především pro rodiny s caparty. Je to hodně do kopce...

Osada Koda - /text někdy později, děkuji za trpělivost./

Celá oblast je rájem pro fotografy a milovníky přírody... /pokračování příště/.
mmmmmmmm

Kaplička v pozadí ochraňuje zdejší studánku, pramen vody, který napájí rybníčky a potok.... Myslíte si rovněž, že ta světlá chata se tam moc nehodí? Kdyby alespoň byla tmavá!
Osada Kóda to je několik stavení. Okolí je však významně navštěvováno turisty a odborníky...
Stavení se průběžně renovují k dokonalosti. Majitelům patří náš dík....

Český kras je přebohatý na mykologii, botaniku, zoologii. Pravidelně sem přicházejí badatelé z celého světa. Stále je zde co objevovat, zkoumat, kontrolovat. S výsledkem však nemůžeme být spokojeni. V určitých oblastech je nás přeci jen příliš moc...










Jeskyně Koda -




Otvírání studánek aneb není voda jako voda

23. března 2009 v 17:40 | Pitné, prověřené vody z krajiny ubývá. Dnes musím nosit sebou feldflašku |  Velká Chuchle a okolí
Jaro je časem otevírání a očisty studánek. Pryč jsou ty časy, kdy krajánek, voják, který se vracel z války domu, vorař, který uháněl kolem řeky zpět k rodině, aby konečně přinesl nemnoho krejcárků, se zastavili u každého pramene, studánky a s láskou k vodě se osvěžili. A téměř každý vždy přiložil ruku k dílu a studánku vyčistil, aby další poutník se mohl napít této kouzelné tektutiny, která byla zdarma jak pro chudého, tak bohatého. Napít se dnes z neprověřeného zdroje při putování českou, moravskou, slezkou krajinou je o zdraví. Mnoho studánek zaniklo, další jsou bez vody, ale pravdou rovněž je, že lidé se o ně opět začínají příkladně starat. Všem patří poděkování. Ukažme si jeden příklad....

Mariánský pramen v lese nad Malou Chuchlí, která je od šedesátých let minulého století součástí Prahy, byl a stále je vydatným zdrojem. Ještě na konci osmdesátých let zásoboval tuto obec pitnou vodou. V dávných dobách se věřilo, že jeho voda je léčivá. Opak byl pravdou. Uvádí se, že zdroj byl otevřen v roce 1760, kdy u něho byla postavena mariánská kaplička. Tak vydatný výron byl určitě znám a využíván o hodně dříve. Na přelomu 18. a 19. století zde vznikly slavné lázně. Všichni věřili, že voda je zázračná. Dokonce prý byla odesílána Marii Terezii. Další studánka byla na cestě podél lesa do Velké Chuchle. Po ní dnes není ani památky. Právě zde se zastavil každý, kdo směřoval do královského města.

Ještě nedávno k pramenu chodily stovky lidí s kanystry a tvrdily, že se jedná o kojeneckou vodu. Opak byl pravdou, jak jednou bylo uveřejněno ve Večerní Praze. Proč ale tento fakt nebyl vyvěšen u studánky nevím. Asi to zblbnul úřednický šiml. Lidi si však stále stáli na svém. Voda z pramene je léčivá, zdravá a chutná. Ano chutná a pořádně vychlazená opravdu byla. Ale!!! Nedaleko v lese nad pramenem vznikla největší skládka veškerého odpadu, jak komunálního, tak i průmyslového, hlavního města. Veškerý ten sajrajt musel a musí pronikat do veškerých vodních zdrojů této oblasti. Takto ničíme veškeré pitné zdroje v republice. Největší podíl na tom má chemizace zemědělství.

Po několika špatných zkušenostech si raději nosím vodu v torně. Piji pouze z prověřených zdrojů, ale těch je moc málo. To jsem nedávno trempoval v křivoklátských lesích. Bylo vedro k zalknutí a já byl již dlouho bez vody. Byl jsem odhodlán se již napít z lesního potůčku. Odolal jsem a to jsem udělal dobře. O několi desítek metrů dál, ležel v potoce mrtvý, rozkládající se jelen...

Znáš také nějakou studánku? Napiš o ní do komentářů na burle.blog.cz.

Bez peněz do hospody nelez

20. března 2009 v 11:17 | V této rušné době okrádáme jeden druhého a všichni z nás dělají blbce |  Kritika, politika

Každý cestovatel potřebuje peníze a zde je vaše šance

20.03.2009 - 11:11 vložil Burle Václav
Cestovat po světě, ale i po České republice, bez peněz se moc dobře nedá. Není to však tak docela pravda. Jako tremp jsem za komunismu jezdil po Evropě téměř bez prostředků. Na devizový příslib toho člověk moc nedostal a na černo se valuty těžko sháněly a navíc byly nekřesťansky drahé. Dnes Česká spořitelna nabízí fantastickou akci. Uložíš například 100 000,- a ihned na ruku obdržíš úrok 4284,- korun. Když uložíš 200 000,. tak úrok ihned do tvé peněženky činí 4284 x 2 = 8568,. Kč. Takový úrok nikde jinde nedostaneš. Je to dokonalé, nemá to chybu. Alespoň takto je to napsané v rozsáhlé reklamě České spořitelny v jednom magazínu z 12. března. Bohužel se jedná o klamavou reklamu. Takhle se oblbují nejen občané, ale i turisté, houbaři, biologové, zoologové, cestovatelé, skauti, pionýři, trempové atd. Jednalo by se o úrok 4,284 %. To by na dnešní dobu bylo fantastické, hodno na Nobelovu cenu. Bohužel je to úplně jinak. Opět z nás udělali blbce....

Smrž vysoký -

19. března 2009 v 17:10 | Daňový poplatník, tedy i houbař, odevzdal profesionálním mykologům hodně peněz, ale jejich výsledky nezná |  HOUBY
Již v dávných dobách jsem si vystřihoval články, úvahy, poznámky o houbách. Mnohdy v několika větách profesionální houbaři, kteří pracují ve státních službách, v nich informovali o své práci. V nedávné době jsem se o výsledky jejich bádání začal zajímat. Tvrdě jsem však narazil. Vše je utajované a hlavně se nic v archivech nemůže najít. Nemůže, nebo se nechce. Jeden ředitel nejmenovaného muzea se dokonce vyjádřil, že je to jejich know how. Proč by to prý měli někomu ukazovat zdarma. "My jsme si to, vážený pane řediteli, jako daňoví poplatníci, již dávno zaplatili!" Zajímavé výsledky, celoživotní práce profesionálních houbařů, kteří jsou již ve většině případů na pravdě boží, leží v archivech, kde se na nich vrší stále více prachu a pomalu a jistě hnijí. V následujících větách si o takovém bádání popovídáme...


/Dokončení někdy příště.../

Připravuji světovou akci, přidej se...

18. března 2009 v 12:44 Turistika

POZOR, hledám organizátora světové akce

18.03.2009 - 12:03 vložil Burle Václav
Začíná se budovat nejdelší železniční tunel, délka 25 kilometrů. Začínat bude u Vltavy v Malé Chuchli (Praha) a končit v Berouně. Možná, že ale bude začínat v Berouně a končit v Chuchli. To je ale jedno. Důležité je, že hledám organizátora, který by před jeho otevřením a položením kolejí uspořádal v jeho útrobách cyklistický závod, projížďku, a samozřejmě i turistický pochod. A co takhle třeba maraton na padesát kilometrů... Něco podobného ještě ve světě nikdo neudělal. Budeme první a tedy konečně světový!!!

Zajímavé, tedy světové to bude především v tom, že projít, projet se tunelem, bude pouze možné jednou. Jak se tam dají koleje a začnou jezdit vlaky, tak to již nebude možné. Nikdo to již nikdy nezopakuje!

Kačenka česká - Verpa bohemica - Smrčkovec český

16. března 2009 v 12:59 | Nikdy jsem se o kačenky a smrže nezajímal, ale letos to bude jiné... |  - - kačenka česká
Kačenka česká


Foto: kdo ví kdo. Pravděpodobně manželka....

8. dubna 2011 vložil na internet Libor Hejl - alias pirhula - tuto úžasnou, milou, přenádhernou fotografii, na které, na věky věků, zadokumentoval své dcery - Klaudinka, Amálka - společně se svým velkým koníčkem, houbařením. Tím jarním obzvláště.

O den později, v ranních hodinách, ještě za tmy, rozhlasová stanice Praha hlasem moderátorky oznámila, že v lesích začala ve velkém růst kačenka česká. Několik týdnů před vypuknutím kačenkového blázince, mykologové a houbaři hlásili, že kačenky, smrže, letos nebudou, protože podle nich je v lesích, křoviskách, přeobrovské sucho.

(Libor o rok a půl později. Děvčata nechal v teple domova a odskočil si do zimního lesa. Jako zkušený houbař, fotograf přírody a hub zejména, moc dobře ví, kde, i v zimě, najít ty pravé poklady.)

Na internetových stránkách se jen tak občas objevil snímek nějaké té převážně unavené kačenky. Moderátorka své vystoupení uvedla úplně opačně. Zdůraznila, že zima byla oproti minulým rokům se spoustou sněhu, a tak v zemi je přemnoho vláhy a proto bude letošní rok na kačenky a smrže přebohatý. Měla pravdu, neboť po vševypovídající fotografii Libora Hejla se s kačenkami v českých hvozdech roztrhl pytel. Zde je konkrétně vidět, že houbaření je nevyzpytatelné a nikdy se nedá spolehnout na zaručené informace ani od renomovaných odborníků, jak z řad profesionálů, tak i amatérů.

Poslední roky jsem se moc snažil na nějakou tu kačenku konečně narazit. Marně. Buď jsem neměl štěstí, nebo jsem hledal na nesprávných místech, lokalitách. Každý víkend jsem prolézal Český kras a těšil se na zázrak, doufal jsem, že Matka příroda mě za mou lásku k přírodě již konečně odmění. Když nastal čas hodů, tak mě zklátila těžka chřipka, vysoké teploty, a tak ani letos na tyto jarní houby nenarazím. Ještě štěstí, že pomocí internetu mohu obdivovat úlovky ostatních houbařů a těšit se společně s nimi z jejich úlovků. Jsem moc smuten, ale o to se budu více těšit na úspěch v příštím roce. A vo tom to je. To přece máme na houbaření tak rádi, že....

Nikdy jsem se o kačenky a smrže nezajímal. Jako kluk jsem měl jiné zájmy. Nyní nastala doba, kdy se budu těmto houbám naplno věnovat. Protože nejsem sám, kdo se vrací do lůna přírody, nabízím vám možnost se zde o těchto plodnicích vzájemně informovat. Dvě kačenky jsem před mnoha lety našel na okraji Českého krasu při hledání májovek a jednu na Hřebenech Brd, tedy v místě, kde podle odborníků se neměla vůbec vyskytovat. To jsou právě ty záhady, jejichž řešení tak láká...

Foto: Josef Burián

Nyní - v polovině března - je ten správný čas, se kačence české naplno, s veškerým úsilím, věnovat. Letošní rok /2009/, /2010/, /2011/, splnil několik zásadních předpokladů, a tak lze předpokládat při jejím hledání úspěch. Říká se, že nejvíce se vyskytuje po zimě bohaté na sníh, který pozvolna odtává a udržuje se přijatelná, stálá teplota. Kačenka potřebuje hodně vlhkosti a teplotu do 15 stupňů celsia. Po této je již hledání houby marné.

Dále je třeba vědět, že se vyskytuje v České republice jen na několika lokalitách. V každém případě je vhodné houbařit brzy po ránu. Vyskytuje se na vápencích, pod listnatými stromy (jasany, osiky, olše, plané třešně, hlohy, trnky.) Zjeví se bohužel jen v jednom okamžiku, a tak i zkušeným houbařům specialistům na kačenky se stává, že tyto krasavice prošvihnou. Není jistě třeba připomínat, že kačenka česká je jedlá. Na jednom místě se vyskytuje i více let.

Obtížně se hledá, je v přírodě nenápadná. Ukrývá se mezi listím z minulého roku. Nebojte se občas pokleknout, dívat se nejen pod sebe, ale i do větších vzdáleností. Kačenky a smrže jsou první radostí skalních houbařů. Je prokázáno, že téměř každý Čech je houbařem. Já ale stále více zjišťuji, že je to sice pravda, ale jedná se o lidi, kteří chodí na houby pouze když prokazatelně rostou. Těch celoročních je určitě moc, ale moc málo.

Je potřebné připomenout, že známe ještě kačenku náprstkovitou (Verpa digitaliformis), která je sice rovněž jedlá, ale chráněná. Je zapsaná do Červeného seznamu, takže nesbíráme, pouze obdivujeme a fotografujeme. Její nález oznamte, stačí kliknout na internetu - Šamanova pěstírna-. Zde se o kačenkách a smržích dozvíte mnoho zajímavostí a především jsou zde mapy jejich výskytu. Nádherné fotografie si prohlédnete například na -borovicka.blog.

/pokračování příště/
Foto: Libor Hejl

= = = A už tady máme první dotaz: Kdo ví, tak jistě rád odpoví: Je pravda, že třeně se u kačenek nekonzumují. Prý jsou tvrdé a proto nepoživatelné?

= = = A už tady máme druhý dotaz: Pravděpodobně v dávných dobách rostlo smržů v české kotlině značné množství. Svědčí o tom názvy vsí, vesnic, městeček. Například Smržovka, Smržice, Smržov atd. Co asi to slůvko smrž znamenalo, jak vzniklo?

Čtenář tohoto blogu nás upozornil, že existuje mnoho lidí s příjmením Smrž. Co to asi znamenalo? Byl to například pěstitel nebo sběrač smržů?

= = = A už tady máme třetí dotaz: Jak jednoduše poznáme smrže od kačenky. Vždyť jsou si tak podobné?

Je to jednoduché. Stačí najít stovky smržů a kačenek a pak to jistojistě poznáš. Ale teď vážně. Kačenka má rozevlátou sukýnku. Třeň je připojen nahoře. Smrž pak ve spodní části třeně. Výjimkou je smrž polovolný, který se k třeni připojuje uprostřed.

= = = A už tady máme čtvrtý dotaz: Je pravda, je to ověřené, že nejvíce rostou kačenky a smrže v okolí Českého Krumlova a Prachatic?

= = = A už tady máme pátý dotaz: Někde jsem četl, že po požití kačenek, smržů, není některým jedincům zrovna moc dobře.

Zejména kačenka má zvláštní chuť. Mnohým lidem nevyhovuje. Může navodit i alergickou reakci, nevolnost. Jestliže vám tato houba bude příjemně vonět, tak se nemusíte bát. V opačném případě ji raději nechte v lese.

Je prokázáno, že jeden člověk z miliónu má z kačenek velice nepříjemnou alergii. Na jedné mykologické přednášce, na začátku roku 2013, se dva diskutující přiznali, že to je právě jejich problém. Jeden z nich znal ještě dalšího a já -vb- rovněž znám jednoho úžasného mykologa. Tedy tento blog již ví o čtyřech houbařích. Neznáte - ale prokazatelně - také někoho?

= = = A už tady máme šestý dotaz: Jeden do pranice... Není již čas začít kačenky a smrže chránit. Pravděpodobně oproti minulým stoletím jich výrazně ubylo, ubývá! Houbař zná místa jejich výskytu, vyrostou v jeden čas, on je sebere a... Kačenky a smrže se nestačí rozlétnout do světa. Důležité je asi dodržovat zásadně pravidlo, nosit tyto plodnice v "děravých" košíčkách, aby při pohybu se mohly spory uvolňovat ještě v přírodě.

Hlíva 2008 - 2009 zhodnocení...

15. března 2009 v 22:55 | Nechceš se přidat ve zkoumání hlívy, Určitě to i tebe zaujme... |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Od podzimu minulého roku jsem se vášnivě věnoval hlívě. Články jsou uveřejněné, když kliknete rubriku "O houbách pod jedlí". Další, když kliknete Hlíva ústřičná. Takhle úspěšnou sezónu jsem snad ještě nikdy nezažil. Má to však následující zádrhel. Růst hlívy na několika lokalitách se zastavil začátkem ledna, když nastaly mrazy. Do té doby to byly, v tom dobrém slova smyslu, hlívové orgie. Již koncem prosince jsem na "hlívovníkových plantážích" nacházel na několika místech, jak na stojících kmenech, tak i na ležících na zemi, stovky milimetrových hlív. Mrazivé počasí však jejich růst zastavilo. Od konce ledna jsem se do hvozdů několikrát vypravil, ale pro obrovské množství sněhu jsem se k nim nedostal. Chtělo by to asi sněžnice, ale stejně bych si nepomohl, protože hlívičky již byly pod sněhem. Zejména od března jsem se snažil, tam několikrát proniknout, ale marně. Ani dnes jsem nebyl úspěšný. Ve vojenských Brdech je stále velké množství bílé nadílky, tak až opět na konci března. Co myslíte. Budou tam ty hlívy, nebo nebudou. Co asi udělala v jejich růstu ta nebývalá sněhová nadílka a chladné počasí...

Na podzim letošního roku se budu o hlívu opět zajímat. Je to fascinující nakouknout do jejího bytí. Nechcete se přidat? Vyměňovat si zkušenosti? Mám následující představu, ale o tom až někdy příště!

Snímek je z doby, kdy ještě ve hvozdu nebylo moc sněhu...
Fotografie není dokonalá. Plodnice jsou velké několik milimetrů. Důvodem byl nedostatek světla a blízkost objektivu od hlívy...
Tyhle už byly trochu větší, ale zase ne o moc...

Je sobota 28. března: Blížíme se autem k Brdům a bohužel vidíme, že na Toku i na Praze je stále velké množství sněhu. Je jasné, že se na hlívové plácky opět nedostaneme. Opak však byl pravdou.

Něco tak fantastického jsem snad ještě nikdy nezažil. Při vstupu na dopadové plochy, najednou začal nad námi kroužit, přeletovat, obrovský orel mořský. Něco tak nádherného jsem ještě nikdy neviděl. Bylo na první pohled jasné, že v zimě nouzí netrpěl. Byla to úžasná podívaná...

Nejdříve jsme za hlívou nechtěli jít. Bylo tam pořád hodně bílé nadílky. Už jsme ale museli konečně vědět, co se s tím malým nadělením za tři měsíce stalo. Manželka po sněhu většinou kráčela, jak Ježíš po jezeře. Já jsem však při svých kilech stále zapadal a bylo to mnohdy o zlomení kotníku. Bylo to moc namáhavé, vysilující. Byly tam. Stovky milimetrových hlív vyrostlo tak na jeden centimetr. Vypadaly však velice dobře. Za mrazů a spousty sněhu se jim evidentně nic nestalo.

Navíc jsem objevil další dva stromy, které byly obsypané stovkou malých hlív. A u paty buku pořádný trs /fotky přinesu někdy hodně později/ mladých plodnic, vhodných ale již k nakousnutí. Vážily 1,6 kg. Byly však úděsně nasáklé vodou. Takže až je povaříme, tak to nebude nic moc.

Já bláhovec jsem si myslel, že bádání kolem těchto hub koncem března skončí. To jsem se ale moc zmýlil. Holt tam budu ještě muset zajet cca v polovině dubna, takže očekávejte pokračování tohoto článku. Sám jsem moc zvědav, kdy to z hlívou v letošním roce skončí.

Při odchodu z hvozdu najednou koukáme a kolem nás začal kroužit, přeletovat, obrovský, jedinečný, exemplář čápa černého. Byl nádherný, asi první, který se letos vrátil do Brd. Snad se mu ten žiletkový protičapí plot bude líbít! V dalekohledu byly vidět všechna pírka. Když letěl nám nad hlavou, tak to byl takový velký černý kříž. To se snad vidí jen jednou za život...

Zážitek to byl ohromující a já se již rozhodl. Na taková setkání je třeba být náležitě vybaven. Koupím si kameru. Nemáte s tím, prosím, někdo nějakou zkušenost. Co mám koupit, abych pak nebyl zklamán...

Je neděle 12. dubna: Velikonoce, slunný den a my jdeme sklidit hlívu. Opak je však pravdou. Milimetrové hlívky zmizely, pouze ty centimetrové jsou sem tam vidět. Udělal jsem objev. Teplo a především sucho, hlívám nevyhovuje. Koukám, jak pod kůrou stromu vykukuje něco malého, šedivého. Tři kousky dokonalých, čerstvých plodnic. Pod kůrou totiž bylo ještě hodně vlhkosti, tak se zachránily! Ty oschlé jsou světle až tmavě hnědé. A jsou božsky dokonalé. Víte proč? A jsme u dalšího objevu. Ty uschlé jsou perfektně zakonzervované a mají chuť oříšků. Ty šedivé, čerstvé, pak chutnají jemně po ředkvičkách. A pak. že hlíva je bez chuti a zápachu. Určitě jejich konzumací by se dalo v přírodě dlouho přežít. Co by na to ale říkal břuch, to nevím. Asi i zde platí, že všeho moc škodí. Na jednom ze stromů na nás z hodně vysoká kouká tmavě hnědý velký trs. Byl tam již koncem listopadu a dnes je tmavý, unavený. I on letošní sezónu ukončil. Tak nashledanou zase na podzim....


I. zastavení: I dnes jsme viděli poletovat v povětří orla mořského a čápa černého. Co myslíte, mohou se ti dva mít rádi, milovat se? Odpověď je neskutečná, ale zní ANO! Viděli jsme to na vlastní oči. Orel se vykrůcal na modré obloze v úloze stíhače. "Napadal" čápa černého, ale vždy v posledním okamžiku výkrutem změnil směr. Čáp mu nezůstal nic dlužen. Ve správném okamžiku rpvněž změnil směr a rychlostí mu vlastní se od mořského odpoutal. Předpisově využíval teplých proudu a nebývalou rychlostí vystoupal do výšin brdského nebe. Takhle se honili po obloze půl hodiny. Určitě měli radost z krásného jarního dne. Jenom doufám, že jim nebude vadit žiltkový plot paní Parkánové a zpřístupnění Padrťských rybníků tisícovkám cyklistů panem Bursíkem a madam Bioodpad. Snad tam i letos zahnízdí....

II. zastavení: Znáte ty obrovské lesní stroje, traktory, kteří denně devastují hvozdy. Na straně druhé jim musíme poděkovat, že pro obojživelníky vykonávají záslužnou práci. Přehluboké výmoly, rygoly, zářezy, se na jaře zalijí vodou ze sněhu a v nich spřádají milenecké reje žabáci a žáby. Nikdy však není nic dokonalé. Bohužel mnohé kaluže brzy vysychají a na dně zůstávají stovky, tisíce mrtvých pulců. A kde je chyba?

Vy co dobře znáte brdské lesy, na každém kroku překračujete, zakopáváte o stovky, ba tisíce rygolů, odvodňovacích struh, zářezů. Účel je jediný. Odvést od smrků vodu, aby nestály v tekutině. Varovným příkladem je do nebe volající strouha kolem Padrťských rybníků. Lesáci se nesnaží ve hvozdech zadržovat vodu, ale pouze mají naučeno, přikázáno, jí z lesů odvádět. Kde jsou ty doby, kdy Brdy byly nasáklé touto drahocenou tekutinou jako houba. Navíc je třeba si uvědomit, že pitná voda se stala strategickou surovinou!

Jejich způsob hospodaření je pro obojživelníky devastující. V těchto jarních dnech, období páření žab, jsme prochodili po Brdech mnoho kilometrů. Výsledek je skličující. Pouze v jednom rybníčku jsme našly desítky, ba stovky milujících se partnerů. V dalších nic moc, spíše nic než moc. O mloky jsme rovněž moc nezakopli. Lesáci, ale umí výborně osazovat své vodní miniplochy pstruhy a další rybí obsádkou. Neměli by mít přednost raději obojživelnící?

Cesta je jediná. Začít po lesích budovat tůně, rybníčky, nevysychající kaluže. Na strouhách vybudovat odtoky na strany a tam udělat různě hluboká čvachtačiště. Pro každého lesního tvora jemu vyhovující vodní prostředí. Vždyť obojživelníci jsou lékaři hvozdů. Tam, kde se po odchodu sněhu drží dlouho voda, udělat taková opatření, aby se tam kapalina udržela co nejdéle. Vytvořme obojživelníkům v Brdech ráj .... Oni si to zaslouží ! ! ! Proč je v brdském hvozdu tak málo vodních miniploch?

III. zastavení: /psáno v srpnu 2009/ Tak si představte, že letos čáp černý a orel mořský v Brdech, tam jak měl stát americký radar, nezahnízdil. Je to jednoznačné barbarství paní Parkánové a pana Bursíka, kteří pustili cyklisty na Horní hráz Padrťských rybníků. Mysleli si, že když pustí turisty do vojenského újezdu, že jim tak zacpou hubu kritizovat radar. Odnesli to nevinní ptáci, kteří jsou zejména v současné době důležitější než nějaké celosvětové zbrojení. Je jich málo a pomalu nás opouštějí... To chceme?

Poznámka: V letech 2009 až 2010 se i nadále budu věnovat pozorování hlív. Nechceš se přidat....

Více informací o houbách a přírodě na burle.blog.cz

Všeradice - Vinařice - nástupní místo a hospoda

13. března 2009 v 16:42 | Hostince, restaurace, knajpy začínají mít velké problémy |  Český kras

Žijí zde chytří lidé

Panoramatický pohled na Vinařice s bájným vrchem Bacínem. /Klikni zde na blogu Bacín.../


Všeradice leži na trati Zadní Třebáň - Lochovice Jsou nastupním místem do této části Českého krasu. Turisté míří na Mramor, Bacín, k lomům a na Koněpruské jeskyně. A na hřeben - a teď si nemohu vzpomenout jak se jmenuje... Ve Všeradicích je restauračka a obchod. V nedalekých Vinařicích před časem otevřel podnikatel pěknou restauraci. Představoval si, že tam budou jezdit na obědy a večeře autobusové zájezdy, které směřuji na Karlštejn. Bohužel jeho plány se nenaplnily. Dnes rozlehlé zavřené stavení údajně patří Rusům. Několik metrů pod náměstíčkem je hospůdka, která má otevřeno dvacet čtyři hodin denně. U dveří je zvonek. Stačí si cvrknout a bude o vás příkladně postaráno. Vraťme se ale ještě do Všeradic. Žijí tady kouzelní lidé. Představte si, že v době likvidace stromořadí po celé republice. Letos se má pokácet 9000 stromů. Všeradičtí obnovili polní cesty a vysázeli nové aleje. Je to nádhera. Tento nápad by se měl rozšířit po celé naší rodné vlasti. Navrhuji sem pořádat autobusové zájezdy. Osazenstvo vozidla by mělo být z řad úředníků z ministerstva dopravy, životního prostředí a cestářů. Tedy těch, kteří chtějí stromy po celé republice vykácet. Možná by ve Všeradicích pochopili, že se kácet nemá, ale naopak vysazovat... Důvodem likvidace stromů je, že v minulém roce na nich skončil život cca sedmdesáti řidičů. Nikde jsem však neslyšel, kolik z nich bylo pod alkoholem, drogou, nebo jelo nepřiměřenou rychlostí...
Ve Vinařicích je řada kouzelných stavení, statků, historických staveb. Většina jich je v žalostném stavu. Snad se stane zázrak a postupně se budou obnovovat k zašlé kráse. Doufám, že nikoho nenapadne objekty zbourat. V současné době je zde na prodej zemědělská usedlost...
Když vkročíte na podobný dvůr, tak máte pocit - v tom dobrém slova smyslu - že jste navštívili předminulé století. Všude pobíhá drůbež a pod střechami desítky vlaštovčích hnízd. To už se tak často nevidí. Neničte tento fantastický zážitek. Co zde udělat skanzen...
Ono se to hezky píše, ale obnova není tak jednoduchá. Stavení jsou opravdu ve špatném stavu...
Na této roubence je však vidět, že když se chce a jsou finance, tak to jde. Majitelům tohoto stavení patří dík nás všech. Na zdejší návsi je na co koukat...
Zastupitelé a pan starosta se o Vinařice starají příkladně. Nejinak tomu je i v okolních obcích. Stavení v pozadí je bývalou restaurací...
Teď teprve na snímku vidím, že nápis je takový nějak divný. Že by vandalové...


Jak to tedy vlastně je?

08.04.2008 - Kousek od Všeradic se u silnice na velkém pozemku, u dvou rybníků, pasou jeleni a laně. Nádhera. Nezastavujte, pouze zpomalte a dávejte dobrý pozor ať vás při koukání na tyto krásná zvířata někdo nesundá ze silnice. Ke zvířatům nechoďte, tedy je ani nepřikrmujte. Oni potřebují nerušený klid. Jinak se ozve rána z brokovnice. Ale jak to tedy vlastně je? Dříve vysoká zvěř byla v oborách a dnes prý jsou i jelení farmy. K čemu slouží?

Historie a plast.

08.04.2008 -
"Ta naše hospoda. Je pěkně stavěná..." "Tam na konci města, hospodu najdeš..." "Hospůdko, hospůdko mála. Hospůdko začouzená..." To jsou jen tak od boku tři písničky, slavné nápěvy, které je možno slyšet ve všech oblastech naší drahé země! Právě v těch šencích je vyhrávají harmonikáři a zpívá vždy celá putyka! Ve Všeradicích je krásná a hodně stará hospůdka se švarnou a šikovnou paní hospodskou, která jí má v pronájmu. Historický dům patří obci. Proč ale radní hospodu osadili škaredým plastovým vchodem. Škoda. Plastové vstupní dveře se sem, ale opravdu vůbec nehodí... Ty nejlevnější a nejkrásnější koupite ve Velké Chuchli, Starochuchelská 12.

Přehršle neznamená více, hodně...

11. března 2009 v 12:24 Zajímavosti
V několika článcích na tomto blogu, jsem udělal úděsnou chybu. Nejsem ale sám. Slovo přehršle je krásné a v současné době ve všech sdělovacích prostředcích módní. Bohužel se používá špatně, obráceně, a to podle vzoru přemnoho, převelice apod., Ale u přehršle to vůbec neznamená více.

Především je to slovo přehršle hodně staré, pochází z praslovanského grst, tedy hrst, a mívalo podoby přehrstlie, priehrstie, prehrštie, přehrštel, přehřšlí, také přehouští. Všechna ta slova označovala množství nějakého sypkého materiálu, obilí, mouky, rýže, které se vešlo do hrsti, eventuálně do dvou hrstí. Přehršle byla i objemová jednotka, našeho asi půl litru. Původní význam slova přehršel byl menší množství a tento význam také uvádí Slovník spisovného jazyka českého.

Další o hršli si můžete přečíst na http://www.rozhlas.cz...rava/141783, kde je krátký článek.

Co si to dovolujeme aneb je to ještě demokratické?

11. března 2009 v 12:08 | Jsme nepoučitelní. Všichni si myslíme, že si v přírodě můžeme dělat cokoliv. Opak je pravdou! |  Šumava
Po zamrzlé ploše Černého jezera řádila skupina Němců na čtyřech motorkách značky Ural, které byly vyrobené v období II. světové války. Sajdkáry poletovaly v první zóně národního parku, kde je málem zakázáno i chodit pěšky. Policie České republiky se vyznamenala, když je chytla, a napařila každému z nich pokutu 2000.- korun. Co myslíte, je to hodně nebo málo... Na Šumavě se dějí ale věci. Zastaví někdo ničení přírody, rušení zvěře? Čtyřkolaři zde snad mají všude zelenou!

/pokračování příště/

Mramor 470 m/m

4. března 2009 v 17:10 | Jsou anebo tady nejsou jeskyně? Kdo to prozkoumá! |  Český kras
Liteň, kouzelné městečko hodno prozkoumání. Bohužel zámek je v soukromých rukou a přístup do jeho zámeckého parku není možný. Na náměstí u kostela pěkná hospůdka k posezení a k načerpání sil. Dobroty a zásoby můžete opatřit ve zdejší večerce. Jezdí sem lokálka ze Zadní Třebáně, která je v současném divokém čase vynikajícím zpestřením. Odtud, ale i z mnoha dalších míst, můžeme začít putování na Mramor a Bacín. Pak lze pokračovat až na železniční trať od Plzně. Přeji veselé putování...

Mramor, zejména brzy na jaře, je přebohatý na chráněné rostliny. A není to jediná zdejší zvláštnost. Znalci přírody Českého krasu, sem často jezdí si prohlížet zajímavé, vzácné houby. Teď začíná právě ten nejkrásnější čas na návštěvu této oblasti. Chovejte se slušně. Od května do října nezapomeňte navštívit v městečku zdejší muzeum, kostel a hřbitov.

Záhadou jsou zdejší jeskyně a to nejen na Mramoru, ale i na Bacíně, Šámoru a na Vysoké skále. V této souvislosti nás jistě čekají ještě zajímavé objevy. Nemůžete je nepoznat, neboť jsou zásluhou amatérských jeskyňářů označené plíšky, které mají například toto označení 19-003/B.

Na Mramoru je jeskyně zvaná Jezevčí díra, neboli Jirkovská, délka 42 metrů. Modrá (desetníková) 7 metrů. Na Šámoru Tulácká a další... Pro více informací klikni zde na blogu Bacín, Český kras.






Pod vrcholem Mramoru je značné množství děr do matičky Země, tak jako na nedalekém Bacíně. Chtělo by to kameru na dlouhém kabelu a strkat a strkat. Možná, bychom se stali objeviteli dalších Koněpruských jeskyní...

19-001Na Mramoru (též Jezevčí díra, Jirkovská)Mramor a ŠamorOK42zhruba vodorovná
19-002Tulácká ( též Na Šamoru)Mramor a ŠamorOK19zhruba vodorovná
19-003/ANa Vysoké skále (též Na Telíně), vchod AVysoká skála u VinařicOK8zhruba vodorovná
19-003/BNa Vysoké skále, vchod BVysoká skála u VinařicOK31zhruba vodorovná
19-004Na BacíněBacínOK2zhruba vodorovná
19-005Modrá (též Modrá na Mramoru, Desetníková)Mramor a ŠamorOK73
19-006ZmýlenáMramor a ŠamorOK4zhruba vodorovná
19-007Archeologická sonda (lokalita Bacín I)BacínOK33
19-008Na SkaliciSkalice u MěňanOK5zhruba vodorovná

Poznámka: Potřebujete ke svým toulkám přírodou kvalitní mapu? Dnes stačí na WWW. portal.gov.cz otevřít rubriku mapy a vytisknout si jí třeba v měřítku 1 : 5000. Při zkoumání hub a chráněných rostlin to nemá chybu.... Je na ní hodně místa a tak můžete vpisovat poznámky, zakreslovat značky apod.

Bacín - 499 m/m, pravěké obětiště

4. března 2009 v 17:08 | Pro více informací se podívej na internet |  Český kras
Bacín je unikátní posvátné místo. Zde kráčely dějiny. Není třeba se zde o této archeologické lokalitě rozepisovat. Vše najdete v knize archeologa Václava Matouška "Bacín - brána podzemí." Publikace je neformální učebnicí archeologie... Stačí, když na internetu kliknete jméno autora a dozvíte se vše podstatné.

Na fotografi zde vložené, která byla pořízena před mnoha lety, uvidíte zdejší tůň. V nedávných dnech -březen 2009- někdo u ní postavil myslivecký posed. Doufám, že není určen k odstřelu zvěře, ale pouze k jejímu pozorování. Opodál jsou jesličky a ve stojanech sůl. Takový milovník zvěře by zde určitě naše kamarády nestřilel. Nebo se mýlím?
Vrchol záhadného Bacína. Poměrně často zde pozoruji takové divné človíčky, kteří tady něco hledají. Bývá jich několik, jednotivě procházejí kolem kopce, pak se sejdou a něco si šuškají. Vůbec tomu nerozumím. Mají montérky, u lesa dodávku... Jeden z nich na tomto snímku sedí na skále a pravděpodobně je na hlídce. Rozumíte tomu někdo? Jistě není třeba připomínat, že zde rostou chráněné byliny, že by to byli nějací zlodějští "zahradníci"?
Podobných čertovských otvorů do nitra země je zde několik. Kam asi vedou? Snad příjde doba, kdy s moderní technikou se podíváme do zdejšího pekla. Co asi najdeme... Podobně to vypadá i na vedlejším Mramoru.
Pod vrcholem Bacína je tato kouzelná tůň, která na jaře ožívá životem a po celý rok jí navštěvuje nejen srnčí zvěř. Pravděpodobně je zde od nepaměti. Bylo by zajímavé -což samozřejmě nejde, bylo by to barbarské- tůň pomalu odtěžit a kousek po kousku hledat minulost. Archeologický výzkum by určitě přinesl zajímavé výsledky...

A zde je ona "komora," která udělala takovou radost archeologům. O celém výzkumu Bacína existuje kniha, kterou záhadologům vřele doporučuji k prostudování. Z ní se dozvíte mnohé o této významné lokalitě. Všem tajemstvím tady ještě není konec. Určitě se máme na co těšit...

= = = Na západ pod vrcholem je lom a v něm stará trempská chata. Dnes je již ve velice špatném stavu. Stojí však na nádherném místě. Přál bych mladým klukům a děvčatům se domluvit s obcí a postavit tady pro radost boudu novou. Je to velká příležitost pro mladé milovníky přírody!

Hospoda - Stará Fořtovna - Brdy

1. března 2009 v 23:02 | Najít v současné době výbornou hospůdku, není vůbec jednoduché! |  Brdy Třemšínsko
Jezdili jsme kolem ní na svých toulkách po centrálních, ale i třemšínských Brdech velice často. Ničím nás však ze sedadel aut nelákala. Vypadala opuštěně, nikde nikdo, parkoviště před hospodou u silnice stále prázdné. V neděli jsme se vraceli od Třemšína, odkud nás vyhnalo obrovské rozmoklé množství sněhu. Hledali jsme místo na zaparkování, abychom mohli posvačit a konečně z temosek nasát vařicí. čaj. Cestou se nedalo nikde zaparkovat, všude na odpočivadlech spousta sněhu. Konečně! Parkoviště před temnou hospodou. Zastavujeme a čteme na dveřích, že vchod je z druhé strany. Vjíždíme autem za stavení a koukáme jak jeleni v říjnu. Nádherná hájovna, venku překrásné posezení s grilem a udírnou. A uprostřed toho všeho prastará, opravená studna. A v její hlubině kapři, kteří se od jara budou rochnit v nedalekém rybníčku.

Bývalou fořtovnu od Lesů České republiky nedávno koupila pracovitá rodina. On se stará o chod hostince, jeho manželka, vynikající kuchařka, se stará o vaření. Dcera, která má na restaruraci živnostenský list, pracuje v lokále a v šenku. Ale po pravdě řečeno, všemu tam velí on, všech psů šampión. Je krásný, poslušný, ale vy ho nepřikrmujte, neboť by jste u paničky zle dopadli.

Hostinec nejvíce žije v období turistického ruchu, tedy od jara do podzimu. I v zimě se zde o vás dobře postarají. Česká kuchyně je tady proslavená. Je to snad jediná hospoda v Čechách, kde dostanete pravé domací knedlíky. Žádné z velkovýroby, z fabrik, které se podávají ve všech českých a moravských vývařovnách. Za to patří pani kuchařce a její dceři dík všech trempů, cyklistů, turistů, automobilistů atd. Na jídelním lístku bývají i ryby. Dobrou chuť. A vy mladá děvčata, nezapomeňte požádat paní kuchařku o recept na ty knedlíky. Potom vám vaši kluci nebudou utíkat ke konkurenci.

A kde Starou Fořtovnu najdete? Když jedete z Rožmitálu pod Třemšínem, tak máte před Bohutínem po levé straně nádherný kostel a do prava je silnice do Vysoké, památník Antonína Dvořáka. Fořtovna je doslova několik set metrů před touto křižovatkou. Nemůžete jí minout. Skupiny si raději objednají svůj pobyt v této nádherné hospůdce předem. Telefon 724 910 987. Otevřeno denně od 10,00 hodin, kromě pondělí. Když řeknete heslo, nás posílá tremp Václav, tak se dá dohodnout sleva na jídlo. Pití a nápoje si platí každý sám. Pozdravujte Ivetku. Ahoj!