Květen 2009

Mikov za polovic

19. května 2009 v 13:21 | Bez kvalitního nože do lesa nelez
Mikov připravil na dnešní dny vynikající akci. Odevzdej jakýkoliv nůž této firmy a obdržíš nový, dle svého výběru, se slevou 50 procent...

Sasanka hajní - Anemone nemorosa

16. května 2009 v 22:07 FLORA
Sasanka hajní patří mezi první květy jara. Ale co je to za tu druhou fialovou plevelnou rostlinu, tak to teda nevím....

Šalvěj luční - Salvia pratensis

13. května 2009 v 17:06 FLORA
poraďte...




















































Kakost krvavý - Geranium sanguineum

13. května 2009 v 16:50 FLORA
Roste to na stejném místě jako kosatec bezlistý.

Tak jsem prostudoval literaturu a zjistil, že podle místa výskytu a tvarů listů se jedná o kakost krvavý...

Nebo je to omyl??? Kdo ví, tak tady jistě rád v komentářích odpoví! Děkuji....

A už je to jasné!!!

Nalezl jsem ho na stejné lokalitě, kde roste kosatec bezlistý. Kakost krvavý je teplomilná rostlina, která miluje slunné stráně, terásky na skalách. Není zařazen do zvláště chráněných druhů, ale patří mezi vzácnější rostliny. Vyžaduje pozornost!

Jedná se o léčivou rostlinu... (Znáte někdo na toto téma podrobnosti?)






















Okrotice bílá - Cephalanthera damasonium

13. května 2009 v 10:55 | Ohrožený druh, zákonem chráněná. Někde mizí, jinde se nově objevuje. |  ORCHIDEJE
Na to místo chodím snad již od kojeneckého věku, v jarních měsících, na májovky. Pravděpodobně někdy v předminulém století - a to nepamatuji - zde byly ještě políčka, později zde byl vysazen třešňový sad. Všude kolem vznikl - nevím jak - dubohabrový les. Na jižním svahu, kde býval rovněž převeliký třešňový sad, pak pomalu, ale jistě zvítězil akát. Dnes je již vše zarostlé neprůchodnou vegetací.


Někdy v sedmdesátých letech minulého století, místní národní výbor na jednotlivé třešně, višně, napsal obrovská čísla a stromy přidělil zájemcům. Netrvalo dlouho a o ovoce neměl nikdo zájem. Je to moc práce, pohodlnější bylo koupit chrupky v konzumu. Bylo rozhodnuto a načálstvo na MNV nechalo všechny stromy porazit! Stejně tak jako hrušně a ořešáky před školou. Důvod? Padající listí a plody neměl kdo uklízet. My jako žáčci jsme ovoce česali, sbírali a odevzdávali ke zpracování do školní kuchyně. Jó to je ten pokrok... Staré stromy se kácet nemají. Pan Větvička by mohl na toto téma mluvit hodiny! Proč se nemají letité ovocné dřeviny kácet? Kdo ví, tak jistě rád v komentářích odpoví...

Čirůvek májovek jsem tady nikdy nenacházel mnoho. V průběhu celého měsíce to tak stačilo na dvě smaženice a jednu vynikající omáčku. Dnes, 13. května 2009, to byly doslova orgie. Naplnil jsem do posledního místečka podprdelník armády USA z Vietnamu.

Všude kolem je rezervace chráněných rostlin. Kokořík vonný, dymnivka dutá, kosatec bezlistý, lecha jarní, podléška jaterník, sasanka lesní a další druhy, lilie zlatohlávek -tu jsem tady ještě ale neviděl- a řada dalších, včetně chráněných brouků, živočichů, ptactva. Český malý ráj to napohled...

Dnes jsem tady poprvé nalezl i závojenku podtrnku a především okrotici bílou. Nikdy tady nerostla a dnes jí tady jsou desítky. Zázrak. Přesně jak to uvádějí odborníci. Okrotice z přírody mizí, ale na straně druhé se stále více objevuje na nových lokalitách. A to je moc dobře.

Brdy vojenské IIb - Padrťské rybníky

10. května 2009 v 22:35 | A že se zázraky nedějí. Opak je pravdou. Chytrost zvítězila nad hloupostí. Nový ministr národní obrany odstraňuje žiletkový plot! |  Brdy centrální
Dolní padrťský rybník.... /Postupně zde budu přidávat další fotografie a samozřejmě texty!!!/
Zde všude je to ráj pro ptactvo nebeské....
Zejména traviny, rákosiny, močáloviska kolem rybníků, jsou významnou ptačí rezervací. Je to tady ráj pro znalce. Kam se ale ztratili ornitologové z dob před sametovou revolucí, kteří zde sledovali čápa černého? Viz pořád Českého rozhlasu o Kristýně a jejích dětech...
Na levé straně Dolního se zejména na jaře vytvářejí jezírka, tůně, močáloviska. Plno květeny, obojživelníků. Na opačné straně pak novodobá strouha odvádí vodu z bažin Horního rybníka. Od lesáků to není dobrý nápad. Smrky, monokultury, však podle nich mají přednost před původní přírodou.
Padrťské rybníky jsou prý dva. Na nejnovějších mapách jsou však už tři. Tento maličký je vlevo pod hrází Dolního Padrťského. V pozadí uprostřed vrchol Kočky, ze které nádherný výhled na celou kotlinu, která sloužila k výcviku vojska (bigošů) tanků, transportéru. Zde probíhala ostrá střelba, kde je tomu dnes již konec!
Horní Padrťský rybník... Na jižní straně rezervace Na Skalách a ještě dál Třemšín, který samozřejmě není vidět.
Václav Burle
Lovecká chata na Horní hrázi Padrťského rybníka. Tady žili ornitologové, kteří zde hlídali černou čápici a orlici mořskou při hnízdění. Pak zde povolili radar americký, vzácní ptáci, chráněný státem, pro ten kravál zmizeli, a tak i ornitologové se vrátili do všedního života. Kde ti ochránci skončili to nikdo neví. Nevíte něco vy?
ČÁP ČERNÝ - V centrálních Brdech je několik hnízd těchto vynikajících letců, jejichž jarní návrat do hvozdu nám vždy udělá velkou radost. Letos /2009/ se zde první objevil již v březnu. Pozorovali jsme ho, jak se na obloze proháněl s orlem mořským. Vzájemně se utvzovali, kdo je lepší letec. Orel dělal na čápa nálety, ale ten bravurně využíval stoupajících proudu a vždy mořskému zmizel vysoko v oblacích. Bylo to něco fantastického. Oni se doopravdy dobře bavili...
To je jedno z hnízd. Na snímku vypadá malé. Je to proto, že je hodně vysoko. Oni totiž milují daleké rozhledy....

Bohužel do Brd se dlouho nedostanu. Nejdříve jedeme na Sřelu, pak do Boletic, na Úterský potok. Zatím nevím, zda tam i v letošním roce čáp černý, orel mořský zahnízdil. Nadešla rozhodující chvíle, kdy se ukáže, zda rozhodnutí pani Parkánové a pana Bursíka pustit na Hořejší hráz cykloturisty byl dobrý nápad! Politici sei domnívali, že když Padrťské rybníky otevřou široké veřejnosti, že zacpou ústa odpůrcům amerického radaru. To se samozřejmě nestalo. I nadále většina národa je proti této pitomosti. Příroda v Brdech se betonovat nesmí! Navíc náš milovaný nový minnistr obrany rozhodl neprodleně odstranit žiletkový plot. Děkujeme! Tady je vidět, že politici nevědí co dělá levá ruka. O té pravé ani nemluvě. Všechen ten cirkus kolem radaru byl úplně zbytečný. A tak je to dnes ve vysoké politice se vším....

Ano, už to vím. U jednoho z hnízd jsem byl v sobotu 30. května, dvakrát, je prázdné!!!

Teď se jenom modleme, aby ptákům ten nebývalý rachot kolem rybníků nevadil. /Pokračování příště.../

III. SVĚTOVÁ VÁLKA SKONČILA -

A to prosím zásluhou nás všech, kteří jsme odmítli americký radar v Brdech. Včera - 30. května 2009- se na kótě konala velká sláva. Veškeré domácí i zahraniční sdělovací prostředky informovaly milióny, ba miliardy lidí o této významné události. Přišel jsem na vrchol a nikde nikdo. Proč tolik humbuku pro nic za nic. Ó jak jsem se těšil, že tam starostové budou podávat vojenský guláš z polní kuchyně -tak jak tomu málem bylo při novoročním výstupu na Třemšín- že pivo poteče proudem a že paní Parkánová s panem Bursíkem alespoň jako omluvu obstarají vojenskou kapelu a skupinu Ondráš.

Bylo by totiž co slavit. Když nebude radar, tak nebude ani nová studená válka. Američani nebudou radarovat, Rusové nebudou přezbrojovat, zaměřovat rakety na Brdy a vyrábět nové a stále vojenskou hydru zdokonalovat. Stejně si myslím, že USA zejména v době krize to neunesou. Vždyť v každé ekonomické brožuře se píše. Jestliže někdo chce, aby ekonomika rostla, tak tomu jedině napomůže zbrojení. A to se navíc líbí kapitalistům. Zbrojení znamená vydělávání obrovských finančních částek.

Nechtějme kluci a holky z Brd zbrojit. Je to cesta do pekel... A pane ministře - děkujeme za odstranění toho šíleného žiletkového plotu. A doufám, že ho dáte paní Parkánové -té křesťance co chce válku - zaplatit!!!


Není to ještě tak dlouho, co mnozí z vás mě tady nadávali, když jsem dával přednost čápům a orlům před americkým radarem. Bohužel. Opakuji bohužel - jsem měl opět pravdu. Až se toho bojím! Včera jsem ráno a ještě večer prozkoumal čapí hnízdo v oblasti Padrťských rybníků. Čáp letos poprvé - snad za mnoho stovek let - v této oblasti nezahnízdil... Tečka, vymalováno!!! Ten rachot na Horní hrázi nemohl vydržet. Konkrétně jsem o tomto nejen zde psal. Nyní na připomenutí jeden příběh, který jsem zde zažil. Ten snad vám nevěřící Tomášům vše vysvětlí, co básník -tedy já- chtěl říci...

Je víkend a na Horní hrázi rachot. Projíždějí stovky cyklistů! --- Abych nezapomněl. Víte, že v republice je pouhých 300 párů černých čápů! - - - Abych ještě po druhé nezapoměl. Víte, že ti odborníci, ornitologové atd. o živočiších v Brdech nikde nemluví? Protože dostali od státu zaplaceno! Jedná se o velké částky! Vypracovávali posudky a jak asi za ty peníze vyzněly. Co myslíte!!! ---

Zase se budu opakovat. Vojenské Brdy se nedají již před veřejností zavřít! Ale žádný přístup čtyřkolařům, cyklistům, ale pouze pěšákům, kteří se umí v přírodě pohybovat. V USA tento způsob existuje ode dávna. A co takhle průvodce pro skupiny mládeže, dětí, kteří se chtějí naučit v přírodě přežívat, žít v souladu s přírodou. Naučit je rostliny, dřeviny, živočichy. Získat je aby začali přírodě rozumět, milovat jí... Promiňte, že jsem se tak rozepsal...

Po hrázi jede parta asi 25 cyklistů a další se vynořují. Od značky cyklisto sesedni, cyklisto nasedni je jejich nepřetržitý proud. Najednou ještě z lesa začíná madam řvát: "Volala Máňa, že se máme zastavit v Lídlu a koupit..." a začíná na celý hvozd vyřvávat jednotlivé položky. Je třeba ještě něco dodávat!

Jsem laik, tremp, nejsem vědec přes ptactvo. Já také nechápu, že čápi vydrželi palbu ze všech kalibrů. Mám jenom jedno vysvětlení. Asi to pro ně vypadalo jako bouřka. Jedno však vím určitě. Jsou zejména na Moravě místa, kde lesníci v blízkosti černých čápů a dalších tvorů v době hnízdění pozastavují veškeré práce. A tak by to mělo být i v Brdech

STARÉ STROMY - Také jste si všimli, jak z naší přírody mizí letité dřeviny? V lužních lesích je to dokonce tragédie. Pro ptactvo sloužily jako úkryty, zde se na svět klubala holata, v jejich okolí žili ty nejchráněnější brouci. Nejinak je tomu i v Brdech. V okolí Padrťských rybníků se bohudík máme ještě na co dívat. Zejména se jedna o aleje při silnicích a o staré ovocné stromy v místech, kde byly vesnice. Znáte nejen v této oblasti Brd nějaký starý strom, který stojí za pozornost. Pochlubte se zde v komentářích... /Dokončení někdy příště.../
Musí to být letité ovocné stromy. Opatrujme je jako oko v hlavě. Pro budoucnost lidí jsou velice důležité. Pan Větvička by mohl vyprávět...
Takových krasavců je v Brdech málo. Važme si jich a chraňme je... Jak dlouho tady asi tento miláček ještě vydrží. Ukončí svůj předlouhý život vinou poryvu, nebo hloupostí člověka? Z této strany vypadá nádherně. Bohužel z té druhé je úplně vykotlaný...
/Zajímáš se o vojenské újezdy, tak se zde na blogu podívej na Doupov a Boletice.../

Hnojník Vošoustův - Coprinus .......

7. května 2009 v 13:25 | Kolem hub je mnoho záhad, zajímavostí. A zde je jedna z nich. |  HOUBY
V roce 2009 našel pan Hálek v Bohnicích teprve druhý nález tohoto hnojníku. Ten první se udal ve válečných letech 1942 panem Bedřichem Vošoustem. Místo tohoto výskytu nebylo uvedeno! Následuje perlička podle vyprávění významného českého mykologa pana ing. Jiřího Baiera v televizním pořadu pana Podlahy.

Podle nepsaného zákona platí pravidlo, že se houba pojmenuje podle nálezce. Pan Vošoust se rozhodl změnit si přijmení, aby to prý nevypadalo tak divně, Protektorátní úřady jeho žádosti vyhověly, ale mezitím slavný mykolog pan Pilát plodnici popsal. Na velkém shromáždění mykologů, kterému byl přítomen i nálezce, nyní Bedřich Vitouš, pan Pilat řekl: "Zde vám představuji vzácného hnojníka, který se na počest přítomného nálezce Bedřicha Vitouše. jmenuje COPRINUS VOŠOUST."





Boletice vojenský újezd 2009

7. května 2009 v 12:08 | Vojenské újezdy mají jedno velké plus. Nádherná příroda a nikde nikdo. |  Boletice
Pohled na střelnici od Kmentu...

Takových překrásných koutů České republiky již není mnoho. Važme si jich a nedopusťme jejich likvidaci, jako se to například stalo zásluhou paní Parkánové a pana Bursíka, ve vojenském újezdě Jince. Davy lidí do těchto prostor nepatří. A už vůbec ne žiletkový plot, který pouze ohrožuje zvěř. Ničemu jinému neposloužil. To si dobře uvědomil nový ministr národní obrany, který ho nechává odstranit. Tato legrace daňové poplatníky bude stát cca 4 000 000 korun.
Václav Burle
Vrcholová část Knížecího stolce: Pokusím se najít v archivu snímek, kdy zde byl všude kolem hvozd a výhled žádný. Dnes jsou tady lavičky, vyšperkovaná cestička se schůdky a zábradlím.   ALE - zavádění parkových úprav na toto místo není určitě dobrým nápadem. Nebo snad ano? Bohudík a chvála, že všude se vysazené dřeviny mají čile k světu. Lesáci tady udělali po vychřicích, polomech, pořádný kus poctivé práce. Děkujeme!

Vojenský újezd Boletice není zase tak velký, aby si ho člověk nemohl na mapě s přehledem dobře prostudovat. Na straně druhé, zde můžete chodit roky a stejně zdejší přírodu nepoznáte. Vždy je tady co objevovat. Bohužel vstup je sem přísně zakázán. Armáda ale otevřela některé jeho okrajové části. Bohudík jihočeský hejtman a zastupitelé s konečnou platností odsoudili některé přípravné práce taky podnikatelů na likvidaci této krajiny. Jednalo se pro začátek o myšlenku lyžařských vleků na Špičáku a Chlumu. Jenom věřme, že toto nebezpečí je zažehnáno na věky věků.

Celou oblast si můžeme představit jako velkou podkovu. Postavme se v severní části na planině pod Chlumem tváří na jih. Po pravé ruce vidíme rozsáhlý hvozd s Knížecím stolcem, Lysou a Špičákem. Na levé straně Velký Plešný, Vysočina a další kopce. Opět se jedná o zalesněnou část.

Směrem na jih nezalesněnou kotlinu, kterou protéká potok Olšina do stejnojmeného obrovského rybníka. Zde byla a stále je střelnice, cvičiště, kde se za bývalého režimu proháněly stovky tanků a transportérů. Do toho všeho kraválu létala letadla, vrtulníky. Terče šly hore, bigoši vyskakovali z vozidel, rozvíjeli rojnice a útočili na zákopy nepřítele. Nebyla to zase tak špatná podívaná. "Česká vojak, dobrá vojak..." Československá armáda patřila mezi nejlepší vojska Varšavské smlouvy.

Vzpomínka: Sovětští velitelé, maršálové, z nás byli vždy na mrtvici. Neměli nám ale co vytknout. Jeden z nich se vyjádřil takto: "Sovětští, němečtí, maďarští, polští vojáci mají naučený každý krok, každý pohyb. Češi a Slováci se vždycky někde zapomenou, nikdo neví kde jsou a najednou se vynoří a úkol mají splněný. Jejich nevýhodou nebo výhodou je. že umi perfektně improvizovat." To vždy byla naše výhra! Tuto vlastnost již měli husité, legionáři tatíčka Masaryka, i vojáci z období II. světové. Ta dnešní armáda nám, až na několik výjimek, nesahá ani ke kolenům. /Žiletkový plot v Brdech, nefunkční padáky, letadla v hangárech, které nikdo nechce, rozkrádačky na ministerstvu obrany, odstřelovačí na vlastní pěst, hádky mezi načálstvem. A miliardy vyhozených, promarněných korun, které zbytečně zaplatili daňový poplatníci. Jo kdyby se tyto sumy bývaly tak daly na zdravotnictví, školství, důchody. To by se naši spoluobčané měli...

Dále na jihu za Olšinou, již vidíme vodní plochu Lipna. Na obzoru, za dobré viditelnosti, hrádek na Vítkově kameni, rozhlednu Moldaublick. Tato věž jednoznačně stojí za návštěvu. / Zde na blogu článek./ Smrčinu, kde měl rovněž stát obrovský lyžařský areál a v jejíž blízkosti bohužel zříme i větrné elektrárny. /Zde na blogu je i článek o vojenském prostoru Boletice z minulého roku včetně fotografií./

K prozkoumání okrajových, přístupných částí újezdu, využijme především železničních tratí: Prachatice - Volary a Český Krumlov - Volary. Na těchto tratích je řada zastávek. Na jedné vystoupíme abychom na druhé zase nastoupili do vláčku. Autobusová doprava zde téměř neexistuje. Nezapomeňte se podívat na hráz Olšiny v Hodňově. Odtud budete mít celý újezd jak na dlani, včetně nejvyšších vrcholů. /Dotazy posílejte na e-mejl nebo zde do komentářů./

Václav Burle

I:/ vandr - SKŘÍNĚŘOV - Arnoštov
Vlak z Prahy do této kouzelné sudetské obce jede téměř pět hodin. /Podrobnosti o Skříněřovu najdete na internetu./ V současném století je to nepředstavitelné. Motoráčky miluji. Lidé se v nich znají, je z nich vynikající výhled. Zkrátka nemá to chybu. Mnohdy to netrvá dlouho a celý vagón zpívá ty české, slovenské, moravské, slezské sprostonárodní. My důchodci se máme. Jezdíme za polovic. Jízdenky jsou jinak nepředstavitelně drahé. Vůbec se nedivím, že človíčci přesedli do automobilů.... /O situaci na železnici se dočtete, když zde na blogu kliknete Číčenice čekárna./
Skříněřov je vesnička chalupářů. Jedná se o několik chalup, na které se občas přijedou podívat děti původních majitelů. V kapličce je seznám původních německých obyvatel. Nedaleko, v kopci pod Libínem, pramení Zlatý potok, který se po dlouhé pouti vlévá do Blanice. Zde na blogu klikni Zlatý potok a udělej si také vandr!

Ze železniční zastávky, což je taková bouda, je to do Arnoštova 9 kilometrů. Tady opět zklamal můj orientační smysl. Lehounce, podle mapy Klubu českých turistů, jsem se vydal po zelené značce. Divná muka, viz fotografii. K popásající se lani jsem se dostal až na deset metrů. Setkání se zvěří patří mezi nezapomenutelné zážitky. V pohodě jsem doputoval do Korna. Kouzelná a zapomenutá vesnička na konci světa. Pro chalupáře ráj. Prohlédl jsem si stavení, pokecal se sousedy a pokračoval přenádhernou kvetoucí krajinou po zelené. Najednou koukám jak blb. Ocitl jsem se na volarské silnici. Koukám do mapy a vše je jasné. Značená cesta vedle dříve přes zemědělský velkostatek, který je dnes v soukromých rukách. Z tohoto důvodu byla trasa odkloněna. Po silnici téměř dva kilometry na rozcestí u výběhu praturů. Člověk, turista, tremp na rušnou silnici nepatří!

Jsme na křižovatce, kde nás nejdříve zaujmou prastaré stromy. Opodál vyhlídková věž, ze které se podíváme na stádo pratura. /Informace na tabulích./ Je zde autobusová zastávka. Při nepřízni počasí, což je na Šumavě hned, použijeme haluzky, zameteme a můžeme se tam v klidu uložit ke spánku, odpočinku.

Nyní nás čeká krátké putování po silnici do Arnoštova. Pod křižovatkou rezervace plná rostlin a živočichů. Když půjdete v tichosti, tak třeba budete mít štěstí na další celoživotní zážitek. Za zatáčkou narazíte na náboženské texty a informační tabuli o této oblasti. Zde stávala osada Mísava čili Vyšný. Hoďte tornu do trávy, čtěte a přemýšlejte... Myslíte si, že je to dobrý nápad odvádět pitnou vodu z krajiny do neznáma? To se zde dočtete!

II:/ vandr - SPÁLENEC - Arnoštov

Železniční zastávka Spálenec je lepší boudou, ve které po malém úklidu se dá dobře vegetovat. Z motoráčku jsme vystoupili u Blanice. Zde je jedno z nejchráněnějších míst Evropy. Žije tady perlorodka říční. Denně sem dochází pověřený ochranář, který s rodinou bydlí nedaleko. To mu závidím. Celý prostor je ohrazen. Vstup zakázán!!!

Pokračujeme po již roky opuštěné železniční vlečce kolem řeky. Dříve po polomech se po ní vozilo z úpatí Knížecího stolce dřevo na zastávku Spálenec, později zanikla. V té době -začátek dvacátého století- tady byla i parní pila. Držíme se po levé straně toku. Na druhou stranu se nedostanem, neboť můstek vzala velká voda. Všude kolem botanický a mykologický ráj. Vesnička Spálenec byla zničena, Sudety, pouze několik chalup. /Podrobnosti o vsi a vlečce najdete na internetu./

Jednou jsem takhle vystoupil z vlaku do deštivého počasí. Netrvalo dlouho a z přilehlého stavení přiběhl asi desetiletý kluk. Vběhl do čekárny, podíval se na jízdní řád, což mu trvalo několik vteřin. Za tu chviliku nemohl nic poznat. Přišel mou maličkost pouze překontrolovat. Následně přišel otec. Pěkně jsme si pokecali o zdejším kraji o náročné práci v lese a o jejím zhodnocení. Za okamžik se k nám přidal s rodinou ochranář, který má na starosti perlorodky. Příjemně stravený den.

Procházka kolem Blanice až do Arnoštova je velkým zážitkem. Cestou narazíte na boudu ochranářů a již jsme ve Spálenci. Sousedé si také rádi pokecají, tak se nestyďte. Oproti vandru ze Skříněřova se jedná o cca tři kilometry.
Václav Burle
Už se taky těšíte až letos opětovně navštívíme hostinec v Panském domě?

III:/ vandr - Arnoštov - vojenský prostor

Václav Burle
Bývalý ubytovací hostinec s autobusovou zastávkou. Dnes rekreační zařízení Holanďanů. To ovšem neznamená, že se tady nemůžete rovněž ubytovat. Za ním Panský dům, kde bydlel majitel sklárny po které už nic nezbylo. Dnes přenádherný penzión. Ta červená střecha je rozlehlá hájovna Vojenských lesů a statků. Silnice vede přes Blanici do Záhvozdí k Lipenské přehradě a je o víkendech otevřena turistům....
Kaplička před Arnoštovem. Zastav se poutníče a rozjímej. K tomu ti pomohou osazené informační panely. Opodál na hlavní silnici výběh turu s vyhlídkovou věží a autobusová zastávka, ve které se dá dobře přespat...

Dnes pár chalup. I zde zásluhou chalupářů nedošlo k devastaci této osady. Bývala zde přeslavná hospoda, kterou dnes pro skupinovou rekreaci vlastní pán z Holandska. Neznamená to, že by jste u něj nemohli strávit dovolenou, víkend, i vy. V Arnoštově bývala i sklárna s brusírnou. Zůstal z ní pouze Panský dům. Nádherné stavení, které majitel z Prachatic předělává na penzión. V případě nouze, nebo i zájmu o tento kraj, se již dnes zde můžete v bojových podmínkách ubytovat. Zároveň je správcem vedlejší "hospody."
Příkladně opravená hájovna, ve které vládne sice postarší, ale příjemný fořt. Celý boletický hvozd má v merku a velice dobře ví, co se v něm každou hodinu, minutu, děje. Nedej však Bože, aby na vás tam někde nahoře narazil. Co neví on, to zjistí jeho smečka psů. Bohudík, že se zde, tak jako v dávných dobách, neřeší problémy kulovnicí....

To jsem takhle jednou, v tichosti, nenápadně, jako pytlák, překročil můstek přes Blanici a co čert nechtěl, zrovna přes něj přejížděla ženská v autě. Přibrzdila a to víte, že mě práskla hajnému. Netrvalo dlouho a já ho měl za prdelí...

Letos se zde vyskytuje neobvyklé množství zmijí. A dva rybníčky vyplenila vydra. Zůstalo tam rovněž jen několik raků. Škoda veliká, ale pán z Panského domu bude i nadále v této bohulibé práci pokračovat. Příroda je jeho láskou.
Jeden z posledních statků u Arnoštova, který se snaží o ekologický provoz. Nebojte se tam zajít a přiložit ruku k dílu. Statkář a selka budou rádi, vy se něčemu přiučíte a pro děti to bude ráj na zemi....

V Arnoštově, který kazí dvě bytovky, lze bez problémů zaparkovat auto a prozkoumat přilehlé okolí. Vstup do vojenského prostoru je zakázán, ale až na jednu maličkost. O víkendech lze projít, projet na kole, po silnici k lipenské přehradě do Záhvozdí. Zde rovněž penzión. Že vás posílám.
Z Arnoštova po asfaltové silničce a vyjedete zde v Záhvozdí. Hned u lesa - další snímek - je přenádherná hájovna, která stojí za prohlídku. Táhne se zde od Vltavy směrem na vrch Špičáku opevnění z třicátých let. V obci, která má několik stálých obyvatel, je penzión. Majitelka peče výborné šumavské buchty. Vřele doporučuji. Z vesnice, kdyby se to smělo, je výborné nástupiště kolem loveckých chat na Knížecí stolec a na Špičák....
Ryze teoreticky, je zde dobré výchozí místo k prozkoumání vojenského újezdu. Po silničce, podél Blanice, můžeme dojít na vrchovinu na Ondřejov, k Chlumu. Jsou zde ale dopadové plochy. Mnoho zákeřné nevybuchlé munice. Přilehlé objekty slouží k výcviku vojsk NATO. Přepady, likvidace teroristů apod. A několik zničených domů původních vesnic. Kolem nich desítky starých nádherných ovocných stromů. Odtud se lze pustit směrem na jih do míst, kde je střelnice a pak se vrátit podél toku potoka Olšina. Fantastický zážitek. Chráněné rostliny a spousta obojživelníků. /Přííběh o jejich likvidaci civilisty najdete zde na blogu viz článek Boletice 2007/.
Boletický hvozd je přebohatý na zvěř. K pohodlí lovců, hajných, fořtů, lesníků, pytláků, slouží lovecké chaty, hájovny, boudy, sruby...

Loutka je vodní hluboká nádrž. Zde se tankisté učili překonávat vodní toky pod hladinou. Tank se rozjel, na hladině čekalo několik potapěčů, kteří v případě problémů zasáhli. Opodál poletovalo několik člunů a transportérů. Bezpečnost byla prvotřídně zajištěna. Tankisté měli připraveny dýchací přístroje. Z vysoké velitelské věže vše kontrolovalo načálstvo. Kilometr východním směrem začíná, nebo snad končí, řada pevnůstek z třicátých let minulého století, která se táhne až k Chvalšinám. Pro bohatou vegetaci, plnou zajímavých rostlin se nedá tímto prostorem projít. Na bunkry se můžete podívat v Křenově na silnici z Ćeského Krumlova do Chvalšin. Je zde i jeden, který přijel překontrolovat i Adolf Hitler. Velice si oddechl, že nemusel proti těmto pevnůstkách zasahovat. Do jedné se střílelo -prý- ze všech kalibrů a teprve vložení silné nálože do jejího prostoru jí zlikvidovalo. Ještě dnes jí můžete vidět. /Více informací zde na blogu. Klikni Křenov./

V České republice se v posledních letech objevilo několik novodobých sportů. Přírodu ničí jezdci na čtyřkolkách, pytláci jezdí v moderních autech a krajem loupežníci i z kulturních památek kradou železo, ocel a další kovy. Ve vojenských prostorech dokážou zlikvidovat kabely, dráty apod. Bohudík pevnůstky ze třicátých let ještě jejich náporu v Boleticích odolaly. Jinde v republice jich asi naprostá většina již nemá vchodové železné mříže. A nyní jeden příběh...

Z jedné raketové základny otec se synem ukradly ty obrovská vrata do podzemního úkrytu. Opakuji obrovská! Nikdo dodnes neví, jak se jim je povedlo vyndat, naložit na zpevněný valník a za pomoci koňského potahu je odvést do sběrny. Šéf šrotiště se zhrozil. Strašně chlapům vynadal řka: "Vy jste se zbláznili. Hned si to odvezte. Nejdříve z nich vyndejte ty metráky betonu a potom můžete ten rám přivést!" Vrata totiž měla silný ocelový rám rozdělený na malé části, které byly z důvody ochrany vyplněné tím nejlepším, nejkvalitnějším betonem....


* * *
Knížecí stolec

Z Arnoštova lze na něj vyrazit, kdyby se tam smělo. ale ono se tam nesmí, několika způsoby. Po Blanici a pak na vrcholu u seníku odbočit vpravo. Nebo po silnici na Záhvozdí a pak Hvozdem stále do kopce. Putovat se dá pouze po silničkách, kde se neustále pohybují vojáci, lesáci, hajní, vojenská policie. Les je zde téměř neprostupný a plný vody. Na straně druhé obojživelníci, zvěř a rostliny. Příroda, která se málokde vidí.

Les je zde různorodý a plný vody. Je záhadné, proč lesníci se snaží veškerou nejkvalitnější pitnou vodu v republice z hvozdu odvést. Už dnes se jedná o strategickou surovinu. Je jí málo a je drahá. Podívejte se na své účty! Tato dnes světově vzácná, nepostradatelná, blahodárná, již nedostatková tekutina, jim totiž moc vadí. Monokultury smrků jí totiž nemilují. Nebylo by však lépe vysazovat dřeviny, kterým voda nevadí? A opět lesy proměnit v nasáklou houbu, tak jak to bylo v minulých stoletích? Kdo ví, tak tady jistě rád v komentářích odpoví.

Odborníci při počítání obojživelníků nebyly ve vojenském prostoru, ale i v okolí s jejich počtem moc spokojeni. Stále více chybí tůňky, louže, ve kterých se dlouho udrží voda. Co tady nechybí to jsou stovky rýh, jejichž úkolem je tekutinu odvést. A co takhle vytvořit jezírka, rybníčky, tůně a další nádržky, které by byly pro obojživelníky rájem.

Na straně druhé, armáda se o tyto tvory stará příkladně. Přilétá vrtulník, rána jedna za druhou a rakety tlučou do země. Konóny a novodobé katuše pálí jeden náboj za druhým. Ráz na ráz. Když se podaří umístit několik výstřelu do jednoho místa, vytváří se obrovská jáma. Potom stačí, aby se zatopila vodou a když se stane zázrak, že voda se nevsákne, ale naopak vydrží, tak je to tady ráj pozemský pro obojživelníky. A samozřejmě i pro užovku, čápa černého i bílého. Vždy tady mají prostřený jídelní stůl. Stejně dobrou práci vykonají i transportéry, tanky, těžka auta.
Ty černé provázky vpravo uprostřed jsou šňůrky vajíček. Zažil jsem rodinu u tůně uprostřed lesa, která je trhala klacky, neboť se domnívala, že žáby jsou ovázané vlascem....
I v Boleticích se můžeme potkat s čápem černým. Je zde v pohodě na rozdíl od těch, kteří hnízdí v Brdech. /Kikni zde Padrťské rybníky./

Když jste před lety, jako vojáci základní služby, navštívili Knížecí stolec, tak jste byli zklamáni. Žádný výhled. Nedávno však přišla obrovská vichřice a veškeré stromy, až na několik výjimek, padly. Dnes se dokonce na vrcholu můžete posadit na lavičky, obal od svačiny a pet lahev odhodit do koše. Je to tady fantastické. A ten přenádherný výhled.

Lesníci vojenských lesů tady odvedli fantastickou práci. Dřevo odvezli a prodali do zahraničí. Na silničkách postávaly speciální kamióny, na nedaleké železniční trati stovky speciálních vagonů. Proč vyvážíme kmeny na ležato. To nedokážou české zlaté ručičky zhotovit alespoň prkna, hranoly, popřípadě desky na nábytek apod. Stát tímto hospodařením přišel a přichází o obrovské peníze. Němec, cizinec, si odveze kmeny a my pak od něj kupujeme nábytek, tužky, stavební dřevo atd. To nemá logiku. Nebo je za tím ještě něco jiného???

Když na Stolci zalehnete do trávy a koukáte do dálav a kolem sebe, tak všude kolem vidíte ty rýhy na odvod vody. Zároveň však i tisíce vysázených listnáčů v oplocenkách. Děkujeme vám Vojenské lesy. Ale již kousek bokem opět nekonečné množství sazenic smrku. A všude z hlubokých zářezů odtéká do civilizace pitná voda. Není to škoda?

Po vichřici sem vtrhli lidé a začali sázet semenáčky. Museli moc šturmovat s budováním oplocenek. Ale i tak nemohli zabránit zvěři listnáče s chutí a radostí okusovat. Příroda si však pomohla. Vítr sem zavál semínka a dnes je v oplocenkách již džungle malých, ale i rychle rostoucích stromků...

LYSÁ

Je nejvyšším kopcem této části Šumavy. Kolem vrcholu je rovněž holina a z Knížecícho stolce je to coby se kamenem dohodilo. Vršek je však zarostlý smrky, a tak výhled pouze na Stolec a částečně jižním směrem. To však stojí za tu celodenní námahu. Koukáme na střelnici, Loutku, na kostel v Polné, na rybník Olšinu, Vítkův kámen, Moldaublick -ten stojí za návštěvu- /více zde na blogu/. Stačí si vyndat mapu a buzolu a věřte, že se dobře pobavíte, poučíte.

Jednou -těsně po takzvané sametové revoluci- jsme stáli na cestě pod Lysou a najednou koukáme, že "kousek" od nás, jihovýchodním směrem, se v oparu objevil nádherný kostel. A u vstupních dveří několik lidí. Utvrdili jsme se v názoru, že to bude svatý Michal. Na mapě je označený a tak jsme ho hledali. Nikdy jsme nenašli ani jeho základy. Vše jsme prodiskutovávali s místním obyvatelstvem. Lesáky, vojáky, ochranáři, dřevorubci. Jejich odpověď byla vždy stejná. Žádný kostel sv. Michala neexistuje. To jste museli vidět kostel v Polné. Stále budeme tvrdit. Ano byl tam. Po zkušenostech dnes již víme, že to musela být nějaká fata morgana. Asi se vytvořily podmínky, že kostel v Polné se tak nějak přiblížil blíže k Lysé. To jsou ale záhady, že ano?

IV:/ vandr - ZÁHVOZDÍ

Tato osada leží při silnici z Volar k Lipnu. Má pouze několik stavení, z nichž jedno slouží jako penzión. U lesa pak nádherně opravená hájovna. Právě zde začíná silnička do Arnoštova, která je o víkendech otevřena turistům, především pak cyklistům. V okolí na obou stranách vozovky pevnůstky z třicátých let. Jedna z nich dokonce je, nebo byla muzeem... /dokončení příště/

! ! ! O vojenském újezdě Boletice je zde na blogu několik článků. Hledej pomocí zdejšího vyhledávače. Jsou zde materiály i o vojenském újezdě Doupov a Jince!


LEVNÉ, ale vynikající dveře koupíš.... Volej 257 941 315 - MASIV
Václav Burle
Vojenský újezd je rájem pro botaniky, mykology a další, kteří milují přírodu. Klikni zde na burle.blog.cz - houby, flora atd.
Václav Burle
Pro mykology, ale i pro amatérské houbaře, jsou zdejší lesy, louky pravým darem. Tady se každý může vyřádit. Vyrazáme i letos?





Pečárka polní - Agaricus campestris

4. května 2009 v 17:20 | Zápačná po fenolu a zejména na třeni žloutne! |  HOUBY
Lze podle fotografie poznat o jaký druh se jedná???

V titulku bylo začátkem května 2009 napsáno - Žampión, ale jaký? Od začátku jsem věděl, že je to polní. Nebyl jsem si jist, protože se píše, že roste až v letních měsících, a já ho našel téměř na konci dubna. Časem jsem si uvědomil, že v letošním roce houby začaly růst, tak nějak, podstatně dříve. Takže na snímcích je pečárka polní...
Roste hojně na lukách, v polích, na pastvinách, v zahradách, na kompostech, ale najdeme jí i když ne často, i v lesích. Musíme si dávat pozor, abychom si pečárku polní nespletli s pečárkou zápašnou, která po požití způsobuje lidem nemalé problémy. Je mírně jedovatá. Ale co je to mírně, že ano. Na kždého může mít jiné neblahé účinky. Záleží především na množství zkonzumovaných plodnic. Stačí, když po každém nálezu pečárek si přičichneme -ta zápašná páchne po fenolu- a zjistíme, jestli zejména na třeni výrazně nežloutne. Pak už nám to bude jasné, že ano...

Střela 2009 - Blatno, Rabštejn, Mladotice zastávka, Plasy

4. května 2009 v 13:44 | Nejen, že likvidujeme ve velkém přírodu, ale ničíme i pevnostní opevnění ze třicátých let. |  - - Střela
V této oblasti se pohybuji poměrně často. Vždy jsem tuto část řeky považoval za málo navštěvovanou. V prvních květnových dnech 2009 jsem doslova padnul na zadek. V Rabštejně nad Střelou se neustále pohybovalo mnoho lidí - zvědavců, milovníků historie, turistů, trempů, psů, kolařů atd. Velkým lákadlem, kromě uzavřeného zámku, kostela, je naučná stezka. Vřele doporučuji! Nejinak tomu bylo i v údolí Střely. Protože jsem vycházel z Rabštejna ihned po rozednění, zakopl jsem na cestě i na několik nouzových tábořišť. Jedno bylo dokonce vybudováno pod plachtou přímo na cestě. Tam bydlel asi pětiletý kluk a jeho rodiče spali nedaleko pod stoletým smrkem, jehož obrovské větve těsně nad zemí je chránily před nepohodou. Staří ještě spali, ale chlapec v gumákách již objevoval záhady přírody. Vysvětlení mám jenom jediné a to podle televizních zpráv. Lidi šetří a místo aby jezdili do zahraničí, tak se vrací do hvozdů, k řekám a potokům...

(Nebo snad důvod je úplně jiný? Napiš svůj názor zde do komentářů! Ještě, že zde neřádí čtyřkolaři. )

O toulání se přírodou nikdo nenapíše nic kouzelného. Jedině by to musel stvořit slavný básník. To se musí ve hvozdech, u řek a potoků, na loukách, mokřadech, v rezervacích, na houbách, při zkoumání chráněných rostlin, prožít. Je to o srdíčku, o pocitech, o vůních. Není nic krásnějšího než být opřen o třísetletý dub a pozorovat na obloze hrátky čápa černého a orla mořského. Jednou musí vám být horko, podruhé pak zima. Musíte mít hlad, žízeň. A vo tom to je....

Seno a stáj,
tak voní náš kraj.
Již do oblak máš tu blíž.
A nad údolím již zvedá se dým
a dusot koní uslyšíš...

/A to je řeka Střela/

Chráněná přírodní rezervace Mokřady u Tisu u Blatna... Chráněné rostliny, nádherná příroda, obojživelníci. Další zajímavosti najdete na ZDE http://hamrnadstrelou.wz.cz/index.htm

Letošní putování začíná v Blatnu. Vlak odjíždí z Prahy v 07,02 hodin, přestupuje se v Rakovníku. Tento vlak nemá chybu. České drahy ukázaly, že když chtějí, tak umí! Asi je to zásluha vysokých platů šéfů - až 500 000 korun měsíčně, plus odměny, prémie. Představte si, že motoráček je vláčkem zastávkovým. Rozhlas stále hlásí: "Příští stanice ........ Chcete-li vystupovat, zmačkněte zelené tlačítko!" Je to pravděpodobně první souprava, při které se stopuje. Stojíte na zastávce, vidíte přijíždět vlak, a tak si musíte mávnout. jinak máte smůlu. Tento systém výrazně zrychlil přepravu cestujících. Důvodem je, že na železničních stanicích nikdo nečeká, neboť se všichni věnují svým autům. A to je asi důvod, proč je dráha, tak drahá! Zastávkový vlak je službou dokonalou.

Šéfové -České dráhy- si však jednoznačně své těžce vydělané peníze zaslouží. Udělali fantastické opatření, jak cestujícím pobyt ve vagónech zpříjemnit. Ve spolupráci s myslivci zajistili po celou trasu pozorování zajíců, bažantů, srnčí zvěře a dravých ptáků. Nestačil jsem koukat kolik zvěře v republice máme. A to jsme viděli pouze tu u trati... Vydařenému čundru rovněž prospělo jarní období. Vše kolem kvetlo, zeleň byla taková čistá, pole dokonce do žluta. Nádhera.... Přestáváme totiž pěstovat plodiny na jídlo a začínáme ve velkém vyrábět na polích "naftu". Jenom doufejme, že si nezničíme honem za eury půdu!

I. část putování - Blatno, Rabštejn nad Střelou

Po celou trasu, až na jednu výjimku, si budeme hlídat červenou turistickou značku. Musíme dávat pozor, neboť značení není místy dokonalé. Bez mapy 1 : 50 000 (vydavatel Klub českých turistů) a buzoly, se neobejdeme.

Nejdříve překonáme rokli Blatenského svahu, kde pramení Krtský potok. Najdete jeho začátek? /Doporučuji Krty lom. Zde na blogu./ Hned na okraji lesa něco co připomíná amfitéatr. Nevíte někdo co to je? Budeme procházet stále lesy, kde nás zaujmou žulové balvany všech velikostí. Stačí se dívat a hledat v nich nějaké zvíře, příšerku, svatého apod.

Z ničeho nic se objeví rozkvetlé louky, střemchy, třešně, trnky. Je zde prameniště Struhařského potoka. Rezervace chráněných bylin, obojživelníků, hmyzu, do které není přístup. Použijeme dalekohledu a rostliny fotografujeme pouze u cesty! Doslova za rohem je kouzelná vesnička Tis u Blatna. Neptejte se raději prvního chataře, kde sehnal tu přenádhernou sochu českého lva. Mohlo by to špatně dopadnout. Stal se zázrak. Je zde česká hospůdka a dokonce s možností složit hlavu. Posezení i venku. Budete mile překvapeni. V opačném případě pište zde do komentářů.

V hospodě - která se právem zove restaurací - necháme torny, veškerou výstroj a výzbroj, a za obcí se vydáme po naučné stezce. Začíná na Rašnické louce. Informační panely jsou příkladně připraveny. Budeme mile překvapeni a navíc se staneme ještě chytřejšími. Proč se po celých Čechách i ta nejmenší knajpa nazývá restaurací. Vždyť existují takové krásné názvy jako hospůdka, hospoda, osvěžovna. Pokračuj v názvech v komentářích na tomto blogu. Zde v Tisu by se přenádherně vyjímal například název Hospůdka pod lípou.

Vešel jsem do vísky a pod kostelem na návsi se pásli koně. Neváhal jsem a přistoupil k ohradě. U statku staly selky několika generací. Nejdříve jsem se optal co bude k obědu. Pozvání jsem nedostal. Druhá moje otázka směřovala k dívce, která opečovávala jednoho z koní. Objednávám dva koníky. Jednoho pro moji maličkost a druhý ponese můj batoh. Už mě totiž bolí moc nohy. Dívka si mě proměřila řka: "To by jste pane nezaplatil!" Ihned jsem se ohradil a udělal nabídku. "Berete eura?" Dívka zakroutila hlavou a věnovala se kopytu. Já se však nevzdal. "Když nechcete koruny ani evropskou měnu, nabízím východoněmecké marky. Těch mám ještě přehršli." Mladá paní poplácala koně, podívala se na můj nový maskovaný klobouk řka: "Pane Přehršle, přehršle neznamená hodně, ale naopak málo, takže koně nedostanete, ale zvu vás na oběd. Jíte sekanou svíčkovou?" Všechny selky se zvedly a odkráčely připravit hodokvas. Nemělo to chybu. A ještě jsem jim prodal vchodové dveře. Samozřejmě s výraznou slevou. Předběžně jsme se domluvili i o výměně těch interiérových. Papundekl do tak nádherného statku jednoznačně nepatří!

Naučná stezka i červená turistická značka nás přivedou do Sklárny. Dříve sklárna dnes Sklárna. /Někdy zde uveřejním bližší údaje./ Nejdříve se dostaví šok. Celý areál vypadá jak kasárna Československé lidové armády. Nechybí zde i perfektně vyvedená lanová dráha. Jedná se o školu v přírodě. Je zde dokonalé zázemí pro naše nejmenší. Žádná krása to není, ale pro děti to tady je ráj. Žijí uprostřed přírody a podle cedulek z poslední bojovky, se asi věnují zejména poznávání rostlin, živočichů, krajiny. Za to patří učitelům, vedoucím, dík nás všech. Jen tak dál... Na kopečku všemu vévodí prastará, dokonale stylově renovovaná hájovna. U ní pak veřejné ohniště. Opodál ještě chatové rekreační zařízení.
Po celé putování budeme potkávat opravdu letité stromy. Příroda je tady všude dokonalá...

Další cesta vede skalním městečkem. Všude velké množství žulových balvanů všech velikostí. A na cestě na nás kouká obrovský srnec a nedaleko ještě dvě srny.

A už jsme na Poustkách. Zde je ještě větší areál školy v přírodě. Obrovský moloch, který má i velký, koupací, plážový rybník. V případě epidemie mexické chřipky, by se zde ukrylo určitě několik stovek našich nejbližších. Bohudík všechny budovy jsou ukryty zelení, tak to nevypadá tak hrozně. Nikde zde však není žádná občerstvovna. Dobře se předzásobte pitnou vodou. Zbývá několik kilometrů a vystupujeme z lesa nad Rabštejnem. Zde je místo, kde se dají pořídit slušné fotografie městečka a památek. Pozor! Když vystoupíme z lesa, tak jdeme rovně, přímo za nosem, přes louku. Mnoho trempů, turistů, tady bloudí. Na druhé straně vidíte křížek...


II. část putování - Rabštejn nad Střelou

Stal se zázrak! Vstupujeme na starodávný most, zíráme a nestačíme se divit. Nová překrásná hospoda. Na fasádě napsáno Lovecký klub Hubert. Je v zrenovovaném historickém domě. Posezení i venku, odkud můžete sledovat frmol na hlavní cestě. Točí se Kozel a je zde i kuchyně. Té , podle slov hospodského, vévodí kuchařka doučená na Ukrajině. Na ceduli je napsáno boršč 30,- korun. Vstupuju do výčepu. Všude plno. Převahu mají turisté a zejména trempové, kteří asi ještě nevytáhli odtud paty.
Historický most láká do tohoto kraje houfy znalců, odborníků. Spojoval okolní země. Nebyly tyto cesty krásnější než ty dálnice současné?

"Pane hospodský, ten boršč je z Makra nebo si ho děláte sám?" Muž se u pípy usmívá a ležerně mě představuje vedle sedící kuchařku. "Pane, naše umělkyně se naučila dělat boršč přímo na Ukrajině v Mukačevu. Nezapomněla ani navštívit své kolegy ve Lvovu a Užhorodě. Polévku vám vřele doporučuji." Usedám na zápraží a hladov se těším na ten zázrak. Porce je to obrovská a uvnitř velké kusy masa. Dívčina se ptá, jestli chci chleba domácí nebo kupovaný. Bohužel nic není dokonalé. Talíř je sice vařicí, ale polévka je za okamžik vlažná. Že by mikrovlnka. A já jí mám rád vařicí. V boršči je však pouze maso hovězí. Chybí vepřové a já dávám dokonce i klobásku. Je ale výborná! Moc jsem si po celodenní dřině pochutnal. Napište do komentářů, jak jste zde v hospůdce u mostu byly spokojeni...

Rabštejn nad Střelou je "mrtvým" městem. A to je jednoznačně dobře. Čím méně lidí zde bude, tím lépe. Veřejná doprava téměř žádná, obchod neexistuje, ale je zde o jednu hospůdku více. Zámek a kostel stále zavřen. Nezapomeňte se podívat na starý hrad...

U svatého Huberta můžete i přespat. Je zde 23 postelí a světe div se, opět zázrak. Cena za lůžko - v dnešní době nepředstavitelné - pouze 150,- korun. Snídaně vás bude stát dalších padesát. Zájem o nocleh je zde obrovský, takže rezervace na telefonu 373 392 395!

Začíná se šeřit, je třeba myslet na kutě. A teď pozor. Nyní máte tři možnosti. Buď se dáte kolem řeky, ale tady se můžete v loužích utopit. Nebo jít až na vrchol obce a tam odbočit ke Střele. Doporučuji však od mostu jít po silnici cca 150 metrů, kde jsou ukazatele. Dáte se do leva po naučné stezce. Má to obrovskou výhodu. Půjdete kolem starých břidlicových lomů, kde je spousta zajímavých rostlin. Nechoďte tady, ale za tmy. Je to nebezpečné.

Nakoukneme na židovský hřbitov a seznámíme ratolesti s hrůznou dobou II. světové války. Řekneme pouze několik vět a už zde máme Ranč pod Havraní skálou /Rabštejn/. Opodál na zelené značce je lávka přes řeku! Mnozí trempové jí neznají a tak se brodí přes vodu. Asi mají rádi mokré boty...

Na ranči ve stájích deset koní. Můžete si pod vedením zkušeného koňáka -čti kowboe- udělat projížďku po okolní krajině. Ty méně nebo dokonce nezkušené, zde naučí rajtovat. Umožněte zejména dětem tento zážitek. Nikdy nevíte, kdy to budou potřebovat. Nebude to dlouho trvat a odjedou vám někam do Jižní Ameriky nebo do Asie a zkušenost s koněm se jim bude hodit.

Součástí ranče jsou nejen výběhy a pastviny pro koně, ale i útulná česká hospůdka. Posezení i venku. Vaří se po celý den, i hotovky. Ubytování, 18 postýlek za cenu 350,- korun. Telefon 724 216 744. Napište sem do komentářů, jak jste byly spokojeni. A než něco napíšete, tak si to prosím dobře rozmyslete. Nečeřte vodu!
Sluníčko vychází a tremp se opět dává na vandr. Naposledy se ohledne na zámek a kolem řeky pak pokračuje k soutoku s Berounkou. Sportovec to uběhne za několik hodin, botanik a zoolog na to potřebují týdny, ale v každém případě se sem každý chce opět vrátit....

Tremp sedí v hospůdce, pochlastává, debužíruje a do lesa pod širák se mu nechce. Zde na ranči to nemá chybu. Zvedne se, udělá pár kroku pod Lískový keř a zalehne. Odměnou je mu žvatlání, bublání, mumlání, řeky. Součástí této podhvězdné útulny je i ohniště s dostatkem dřeva. Lze zde i postavit stany. Nezapomeňte, ale před zalehnutím, hodit řeč s rančerem! Bohužel to tady má i jednu chybičku. Terén je rozdupán od kopyt a v období dešťů se to tady promění v bahnisko. Chtělo by to nějaké úpravy terénu...
Děcka a mládež do přírody jednoznačně patří. Nenechávejme je doma. Učme je přežívat v přírodě, vést je k samostatnosti. Budou na to vzpomínat celý život. Jak rád jsem poslouchal a stále poslouchám od tehdejších mladých, dnes dospělích lidí ta slova - "Všechno co umím a o přírodě vím, tak to mě naučil....

Ve zdejším kraji je pevnůstek z třicátých let přemnoho. Vandalové v nich řádí převelice. Proč ale do nich stále házíme turistický odpad. Lahve, plechovky od piva a konzerv. Kdy se polepšíme? Neuděláme brigádu?

Ráno při svítání se protáhneme. Vše zbalíme a vydáme se na cestu. Bohužel hospoda otvírá až v deset. Na slavnou domácí gulášovou polévku, zdarma, není čas. Přecházíme železnou lávku a kontrolujeme betonové pevnůstky z třicátých let. A nestačíme se divit. Je jich zde v okolí požehnaně. Naprostá většina má odříznuté vchodové mříže. Železáři si vydělali, ale kulturní památka je zničena. Co myslíte, pozná podnikatel na šrotišti o jaké mříže se jedná. To víte, že ano! A policie? Darmo mluvit. Ta je k ničemu. Za komunistů bylo 25 000 příslušníků a dnes je cca 70 000 policistů. A k tomu si ještě připočtěte strážníky a bezpečnostní agentury. A to vše platíme z našich daní!!!

III. část putování - řeka Střela až po železniční zastávku Mladotice

Tento úsek Střely patří mezi nejkrásnější místa naší rodné země. Byl jsem překvapen, kolik lidí v letošním roce se kolem toku pohybovalo. To jsem ještě nikdy nezažil. Jenom doufám, že se tady budeme chovat slušně, že nebudeme ničit kouzelnou přírodu. Výhodou je, že náročnost terénu neumožňuje přítomnost cyklistů, motorkářů a čtyřkolek.

Nejdříve nás čekají louky a potom stezka kolem řeky. Místy je to zde i nebezpečné. Musíme se stále dívat pod nohy a veškerou tu nádheru pozorovat jen při zastávce. Usedneme a koukáme na koncert místního rybáře. Každou chvilku zasekává pstruha, ale jsou malí. Ti velcí byli vychytáni při zahájení letošní pstruhové sezóny.

Ve svazích nad řekou překrásné letité stromy, včetně jedlí. Mnohé padly silou větrů. Kamenitá půda jim neumožňuje zapustit kořeny do hloubky. Je sem nemožný přístup lesácké techniky, dřevorubců, a tak to místy vypadá jako v pralese. A tak to má být....

Cestou nás čeká několik mlýnů, stavení. Nejdříve se potkáme s Kozičkovým mlýnem. Ještě před ním však uvidíme rozpadlé základy nějakého objektu. Bohužel dodnes nevím o co se jedná. Kdo ví, tak nám zde na blogu jistě rád odpoví. Mlýn zdědili po svém dědu dva vnuci. Jeden dal stavení do "vzorného" pořádku, včetně satelitní antény. Ten druhý zabednil historickou stavbu, okna, dveře, plechy. Ko ví něco víc, tak tady opět jistě rád odpoví. Teď si nejsem jistý, ale u cesty, které stoupá do kopce je smírčí kříž.
Kozičkův mlýn a nedaleko Letní tábor Železný Hamr....

Zde přitéká do řeky několik potoků. Ve stržích mnoho zajímavých -především pro fotografy- rostlin a živočichů. Nedupeme, netrháme, pouze fotografujeme!
Ta krásně opravená chalupa na druhém břehu je bývalá lesovna. Dnes rekreační zařízení dvou starších manželů. Ta plechová střecha to zde všechno kazí...

Čeká nás mírné stoupání a jsme v malé kouzelné vesničce - Černá Hať. Na návsi pěkná zvonička, rybníček a v něm kapři. Trempové nechají rybářské nadobíčko v torně. Mohlo by to špatně dopadnout. Nezapomeňte si cvaknout muka a na nich příkladně opravený litinový kříž. Když budete mít štěstí, tak tady na vás bude čekat ten známý automobil se zmrzlinou.

Miluji tu trubičku s mraženým krémem. Koupil jsem si hned dvě. Pokecal jsem s řidičem, který je zároveň i prodavačem, manažerem. Obsluhoval babičky, tetičky a děti, a vůbec nesledoval frmol. Kolem něho procházeli turisté a to prosím bez zájmu si něco koupit. Tak jsem se stal zmrzlinářem.

"Neutíkejte, dnes máme obrovské slevy a dokonce i akci - vše zdarma!" Zmrzlinář se na mě podíval a hezky se usmál. To byl pro mě pokyn pokračovat. Najednou se nestačil otáčet. Kšeft jak blbec. Turisti se začali obracet na mou maličkost, ale já jsem o tomto kšeftu vůbec nic nevěděl. Tak jsem se na ně hezky usmál řka: "Já sem nepatřím". A ukázal jsem na svůj batoh. "Já jsem taky tremp!"

Přicházejí další skupinky výletníků a já čekám, že dostanu přes hubu. A co ty slevy, a to vše
zadarmo!" Hartusí na mé brejle stará, ale štíhlá, nádherná madam. Šéf od vozidla dostává infarkt. "Jaké slevy?", je vyděšen. Já se však hezky usměji a dodávám. "Lásko, slevy a akce zdarma samozřejmě platí. Ale vše se týká pouze turistů do deseti let." Měřím si ji pohledem a dodávám: "Vy určitě sebou máte vařič, že ano." Starší, dobře vybavení turisté přikyvují. Ihned jim vychvaluji vynikající chuť plněných paprik a nádherného špenátu se smetanou. Nakupují ve velkém. Zmražená jídla, velká balení ruské zmrzliny. Škoda, že jsem si se šéfem nezjednal provizi. Mohl jsem být na mnoho týdnů za vodou....

Kolem jede vozka s vnukem v starobylém kočáře. "Pozdravpánbů," říkám a hned se dostavuje odpověď. "Dejžtopanbů." Lezu na kozlík. S dědou hovoříme o zdejším kraji, o Střele, o současné době. Klusem míříme do Strážiště. Kouzelná vesnička na konci světa. Silnice dál nevede. Na návsi kostel v zbědovaném stavu, vedle fara a na ní přilepená moderní garáž. U ní postávají ženský a děti. Čekají na zmrzlináře. Chci si vyfotografovat kostel a faru. Bohužel záběru vadí jeap a ty velké popelnice. "Dámy nemůžete se prosím postavit před ten kostel? Potřebuji mít v záběru něco pěkného, mladého, krásného." Nechápu co u nich vyvolalo takovou salvu smíchu. Jedna z nich volá: "Jó vy chcete u hnusnejch popelnic mít staré popelnice..." Z chalup vycházejí mužský, dobře se baví, mají opravdu příšerné komentáře na své drahé popelnice. Tedy chtěl jsem napsat ženušky.

Vy však pokračujete z Černé Hatě dále po zelené. Seběhnete z kopce a již vidíte Čoubův mlýn. Ještě než dojdete k řece, tak si všimněte pevnůstky, která zde byla vyhozená do povětří. Zde se do Střely vlévá Manětínský potok /klikni zde na blogu Manětínský potok/. Nádherné putování do Manětína. Prohlédneme si mlýnské kolo, staré stromy. Podíváme se z mostu na pstruhy. Zanedlouho končí bohovské údolí řeky Střely. Zde již bohužel začínají chaty a když uvidíme rekreační zařízení, tak jsme v cíli cesty. Součástí rekreačního zařízení je i hospoda. Takže zajděte na jedno orosené. Pokračujeme doleva po silnici na železniční zastávku Mladotice. Na opačné straně řeky jedna z nejtajnějších základen Varšavské smlouvy. /Zde na blogu článek a fotografie./

Železniční zastávka Mladotice. Ta jednoznačně vypovídá vše o současné situaci Českých drah! Budova je upravená, ale pravděpodobně buď prodaná nebo dána do pronájmu. Slouží jako rekreační chalupa. Kolem nádraží nepořádek a není se čemu divit, neboť zde není ani jeden odpadkový koš. Čekárna neexistuje, neboť je v ní ložnice. Za nepříznivého počasí se tady turista, dětská výprava, skupina důchodců nikde neukryje. Přesto se na zastávku Mladotice sjíždějí milovníci železnice z celého světa. Důvodem je, že ještě v současném století zde za toaletu slouží dvě dřevěné kadibudky se srdíčkem. Jistě si umíte představit, jak to kolem nádraží vypadá!!! Zde vidíte, že náčelníci Českých drah si své půlmiliónové platy jednoznačně zaslouží!!!


III. část putování - vandr do Plas

/Tuto část najdete na blogu - burle.blog.cz - pod názvem Střela 2007/