Červen 2009

Ocún jesenní - Colchicum autumnale

25. června 2009 v 12:28 FLORA
V titulku, v souvislosti s první fotografií /fotografie květů tady ještě nebyly/ bylo původně slovo záhada. Anonym jí v komentáři již rozetnul. Dnes již víme, že se jedná o ocún jesenní...

Jak jsem přeskakoval příkůpek na zamokřené louce, tak jsem uviděl takovou divnou rostlinu. Třicet centimetrů vysoké, jako kosatcové listy a uprostřed růžice, a tam tři takové jakoby květní
boule. Nevíte co to je? Nevíte někdo, co z toho vyroste...
Toto jsou tobolky ocúnu jesenního.
To jsem teda zvědav, kdo první vyjmenuje tyto čtyři rostliny, krasavice....

Tak už vím co to je. Když člověk zjistí co má hledat, tak pak je to snadné! Nyní ještě počkám, až tato "záhadná" rostlina vyroste. Udělám její fotku a bude vše jasné. A vy ještě máte možnost hádat. Tedy vy nebudete hádat, neboť vám na rozdíl ode mne je již všechno jasné, že ano...

Přes tuto louku chodím na své houbařské plácky již přes šedesát let.Vždy se těším, až se promění v světlemodrou nádheru. Opodál v lesíku rostly i lilie, které ale bohužel někdo chodil krást. Aby mu ruce upadly. Jak jsem se později dozvěděl, ona patřila do staré generace, kdy se cibule této překrásné byliny používaly nejen v lékařství, ale i na jídlo. Jak je tomu ještě dnes, například u sibiřských národů. Brzy po ránu, nebo naopak při začínající noci, jsem si sedl na okraj lesa a pozoroval jeleny, daňky, sovy a dravé ptáky. Kde ty loňské sněhy jsou. Zdravíčko už tak neslouží, aby člověk trávil celé dny ve hvozdu.

Ocún jesenní roste na vlhkých loukách a v lužních lesích. Listy v období květu chybí. Zajímavé je, že semeník této byliny se nachází hluboko v zemi - 15 až 20 centimetrů - v dlouhé květní trubce. Tam čeká až na příští jaro. Teprve v příštím předjaří se objevují listy, které jsou nemalé a ukrývají tobolku, která je plná černohnědých semen. Rostlina vyrůstá jen na pozdzim od srpna do listopadu. Tedy v době - bohudík - kdy je již seno z luk odvezeno. Ocún vytváří smrtelně jedovatou látku - a to zejména v období květu - kolchicin. Jedovatá je i voda v níž byla kytička ocúnu, jedovaté jsou i semeníky. Otrava je zákeřná tím, že se projevuje až po několika hodinách. /Pálení v krku, dávení, močení s příměsí krve, střevní křeče, zvracení, nevolnost, potíže s polykáním, škrábání a pálení v krku./ Poučíme a hlídáme si děti. Byla prokázána i otrava z mléka ovcí a koz, které ocúny zkrmily. K úmrtí stačí 5 až 10 semínek. Rostlina je odborníky sbírána jako léčivá rostlina.
Ocún jesenní není zatím chráněnou rostlinou. Nebo snad ano? Jak je to tedy?

























NEPŘEHLEDNU 2009 !!!

21. června 2009 v 16:03 AGENTURA Vandrovník
= = = V sobotu 18. července vandr do rezervace na houby. Povolení máme, ale nesmíme nic trhat. Pouze fotografovat a koukat. Vlakem nebo autem na jih od Prahy. Informace na burle@seznam.cz, nebo na telefon.... /Zdarma možno přespat v Praze, v prodejně dveří, ve vlatním spacáku. Karimatka vhodná.

= = = Tábořiště na Šumavě pod Boubínem jsou připravena. I bufíky již fungují. Odjezd a příjezd kdykoliv. Houbařský ráj. Povolení pro vstup do obory máme! Kupujeme tam pozemek. Nechceš finančně přispět i ty?

= = = Expedice do rezervací na houby, v sobotu a v neděli 11. a 12. července.
Rovněž navštívíme lokalitu lilie zlatohlávek... Prý už tam kvete... V autě máme ještě místo!

Vandr byl přenádherný. Lilií tam byla spousta, a tak jsme si to užili. Udělali jsme také zajímavé snímky hub. Kdybychom tak ještě věděli co jsme to vlastně vyfotografovali....

= = = Odjezd na tábořiště na Šumavě. Prachaticko. Pátek 3. - 6. července. Houby, kytky, pevnosti, Blanice atd. Na vandrech a činnosti se domluvíme až na místě. Nezapomeňte na ty udice.
To je jedno z míst, kde na vandrech přespáváme. Snímek je takový nějaký divný. Srub spíš vypadá, jako hračka, jako kdyby byl z nějaké stavebnice. Věřte, že je ale pravý....


= = = Expedice botanická - v pátek 3. července - prstnatec májový, žluťucha slatinná, třemdava bílá. Je to již na poslední chvíli! Zájemci se hlásí na burle@seznam.cz nebo na telefon... Potřebujeme rozšířit tým o dalšího zkušeného botanika. Čím víc se budou hádat, tím víc my ostatní budeme znát!!!

Ta bělozářka liliovitá už odkvetla. Nestihli jsme to.
Náš přední botanik Petr, je nám na vandrech přítěží. Víte proč? Tornu má vždy přeplněnou atlasy, klíči, dokonce jednou táhl i lis na herbář. Z tohoto důvodu se mu již nic víc do batohu nevejde, takže ho musíme krmit z našich zásob a dokonce mu poskytovat i tekutiny. Proto každý z nás táhne v kletru o jeden llitr vody navíc a to se pořádně pronese.... Asi mu dáme výpověď! No jo, ale kdo nám bude říkat co kde, kdy, v přírodě roste. Co můžeme a co nemůžeme v lesích, na potocích, lukách, v horách sežrat a čeho se naopak vyvarovat. S tou výpovědí ještě počkáme. Musíme ale ještě sehnat dalšího odborníka. Oni se rozdělí o ty tiskoviny a my budeme mít prázdné batohy.


= = = Připravujeme Kosí potok, Pro začátek pouze od pramene do Mariánských Lázní. I tak uděláme spousta kilometrů. Opět fotografujeme s Olympusem. Příště budeme pokračovat až k soutoku... Kromě bylin se více zaměříme na houby. Vařič, pánev, vejce do torny! Připravte recepty na smaženici, škvarky apod. Přihlásit se můžeš i ty...

= = = Na Hadovce to bylo fantastické. Tady totiž nejsou kolaři. Jedeme sem opět 27. - 28. června. Půjdeme ale trochu jinou trasu... Přidej se! Vandr je rozšířen o seminář "Nauč se fotografovat Olympusem rostliny, houby, krajinu". Na závěr se naučíme snímat zříceninu hradu...

= = = Příště jedeme opět na Hadovku. Přidej se i ty. Určitě si to užiješ. Více na burle@seznam.cz

= = = Tajný vandr - - - odjezd v pátek nebo až v sobotu 12./13. června vlakem z Prahy. Tajný proto, aby nevěděli, že tam jedem. Nemuselo by to dobře dopadnout. Ten zážitek z nádherné, nedostupné přírody, stojí ale za to riziko....

= = = Úterský potok - - - odjezd v pátek 5. června z Prahy v 09,12. Návrat v neděli. Přihlášky na burle@seznam.cz... Ještě máme volná místa! Budeme studovat přírodu, pevnosti, hradiště, zříceniny atd.

= = = STÁLE, pomalu, ale jistě, dopisuji článek Boletice 2009. Průběžně v tom budu pokračovat. Časem přidám fotografie.

To samé se týká Brdy - Padrťské rybníky....

= = = 30. a 31. května - - - Vandr do vojenského újezdu Jince. V tyto dva dny je zde otevřeno pro veřejnost. Je to obrovská příležitost se seznámit s přírodou Brd! Chcete si vyfotografovat hnízdo čápa černého a orla mořského...

= = = 29. - 31. května - - - Putování po Úterském potoce! Odjezd vlakem z Prahy. Od pramene až po soutok. Je to tady přenádherné. Houby, rostliny chráněné i nechráněné atd. /ODKLÁDÁ se o týden. Důvodem je v tomto termínu otevření vojenského újezdu JINCE.../

= = = 22. -24. května - - - III. putování ve vojenském újezdě Boletice. Odjezd vlakem ze Smíchovského nádraží v Praze. Přihlášky na e-mejl! Zpozdilci pak na telefon!
/Příští týden zde na blogu další článek o čundru v tomto nádherném koutu Čech. Včetně fotografií. Článek budu neustále dopisovat.../

= = = Téměř každý den, kromě sobot a nedělí, botanické exkurze do Chuchelského háje a Radotínského údolí. Sraz vždy v 06.00 hodin, ukončení v 09. 00 hodin. Přihlášky na e-mejl!!! Akce bude trvat v období růstu chráněných rostlin, tedy květen až duben.

= = = 8. - 10. května - - - II. čundr křížem krážem přes vojenský újezd Boletice. Zaměříme se především na obojživelníky, pevnosti z třicátých let a vůbec na přírodu. Najdeme už konečně bungr po Sovětské armádě? Druhá varianta je vojenský újezd Doupov!


= = = POZOR!!! - tento čundr se odkládá na jindy. Bohužel v tomto termínu se v Brdech koná mezinárodní vojenské cvičení. O víkendech se sice cvičit nebude, ale nebudeme riskovat, že ano! 1. - 3. května - - - se na žádost mnohých z vás, uskuteční dvoudenní putování přes vojenský újezd Jince. Uskutečnit je to možné na základě politického rozhodnutí, neboť značná část centrálních Brd byla o víkendech otevřena veřejnosti. Přihlášky na můj e-mejl... Nebo zde v komentářích! Odpověď na e-meil: Neboj, když tak se rozdělíme na dvě skupiny! A budeme komunikovat přes vysílačky! JEDEME opět na Střelu. Tam to nemá chybu...

= = = květen, duben - - - minimálně jednou týdně Český kras a okolí. Mapujeme výskyt májovek. Přidej se! Odjezd z Prahy vždy v 6.00 a návrat, jak kdo bude chtít...

= = = 19. dubna - - - jdeme počítat obojživelníky do okolí Padrťských rybníků. Okoukneme i hnízda čápa černého a orla mořského. /Více informací zde na blogu. Klikni orel mořský./

= = = 18. dubna - - - exkurze do Chuchelského háje. Zejména o chráněných rostlinách nás
budou informovat profesionální botanici. Sraz v 10,00 hodin na zastávce Velká Chuchle, bývalá konečná....

Putování hájem se vydařilo. Účast byla slušná a les plný chráněných rostlin. Dokonce se našla jedna obrovská "lahůdka". Navštívili jsme i lom pod Homolkou. Akci pořádala Přírodovědná společnost viz www. botany.cz.

= = = 18. dubna - - - návštěva rozhledny na Studeném vrchu. Podle poslední informace bude otevřeno i někdy v květnu. /Více informací zde na blogu./

= = = 11. - 13. dubna putování kolem řeky Střely. Vlakem z Prahy /Masarykovo nádraží/ do Chyše a pak po svých až kam dojdem. Únikové cesty Mladotice, Mladotice zastávka, Plasy. Bližší informace na burle@seznam.cz,

O Střele je zde na blogu řada informací. Stačí kliknout ve vyhledávači. Brzo otisknu článek z letošního putování.

ZMĚNA - Abychom nemuseli z Chyše šlapat silnici, tak začneme v Blatnu a pak přenádherným lesem do Rabštejna nad Střelou. Potom teprve směr Plasy!

Už je zde na blogu článek o putování kolem Střely 2009!

= = = 4. dubna putování za kandíkem psím zubem. Dohoda, místo a čas platí.

Byl to dnes na Medníku nádherný, sluníčkový den. Nemělo to chybu, ale... Více, když zde na blogu klikneš kandík psí zub, nebo Medník!!!


Hadovka - potok, říčka

21. června 2009 v 14:42 | Je to zde ráj na pohled, neboť cyklisti kolem Hadovky neprojedou. Je zde klid! |  Potoky, říčky
Putování po potocích, říčkách Čech, Moravy a Slezska je něčím fantastickým. Zejména v místech, kde nevedou cesty, ale pouze zvířecí stezky. Za celý den nemusíte potkat člověčího živáčka. Odměnou je fantastická příroda. Chráněné rostliny i živočichové. Sem tam ale na lidi narazíte. Pokecáte -oni si rádi povídají- dozvíte se spousta informací o kraji, o lidských osudech, o těžkém živobytí dělného lidu. Jiný je život v Praze, ve velkých městech, a jiný na venkově, navíc, když je na konci světa.

Více informací na burle.blog.cz. Potřebuješ venkovní, vnitřní dveře, včetně zárubní. Stačí zavolat, nebo na burle@seznam.cz.

Zvedni se od počítače, televize, vypadni z hospody a dej se na vandr. Nejlépe je to na jaře, nebo na podzim. Vytvoř skupinu kamarádů, kamarádek, a pak dokonce budete mít výraznou slevu na vlak. A pak se pochlubte zde na blogu. Budu se těšit na vaše zážitky. Příklady najdeš zde na blogu - Mladotický, Manětínský potok. Řeka Střela, Javornice, Vltava z Kletě do Českých Budějovic atd. Možností je mnoho. Za celý život naše překrásné zemé neprojdeš. Bohužel televize, tisk, rozhlas, hlásí... Lidé již nemají zájem o stanování, tábořiště, kempy. Vyhledávají mnohahvězdičkové hotely. A to je chyba. Připravují své děti o nevšední zážitky, na které se nikdy nezapomíná.

Je to krása, když člověk na svých vandrech narazí na takového krasavce. Viděli jste někdy takovou nádheru? Já ne! Kdyby nebyl pravý, tak by to musel být pouze obrázek od Mikoláše Alše... HŘIB PRDELKA. Zde na blogu jsou další snímky této plodnice!
A to je přesně ten okamžik, pro který se vyplatí toulat se přírodou. Je to úplně jednoduché. Chodit tiše jak indián, nekouřit a nepoužívat drahé ani nejlevnější parfémy. Nejlépe je, když člověk správně smrdí. Snažit se splynout s přírodou. Pak nemusíte ani na fotoaparátu používat zoom. K takovéto krasavici se přiblížíte na několik metrů. Tahle laň čeká mininko. Tak ať se ti v přírodě daří...


Rychlík z Prahy uhání do Plzně jako zběsílý. Vyjel sice o několik minut později, ale vše cestou dohání. Ještě pamatuji dobu, kdy stromy kolem tratě nebyly přerostlé a člověk viděl po celou jízdu kolem Berounky všechnu tu krásu. Snažím se klukům ukázat opevnění z třicátých let, jeskyně a místo kde roste hlaváček. Pro špatný výhled marně. Dnes kolem železniční dráhy navíc vyrostly betonové protihlukové stěny. Pro obyvatele určitě přínos, ale pro nás vandrovníky průser. Projíždíte kolem městečka, vesnice a nevidíte vůbec nic. To není dobře. To samé platí pro keře a stromy. Kácet, prořezávat nebo nekácet? Toť otázka....

Do západočeského hlavního města přijíždíme za necelé dvě hodiny. Výborně dráho. Odjezd je bohužel opět výrazně opožděn. Přijíždíme do Stříbra po rekonstruované trati. Vlak jede rychle, tiše. Dokonalá jízda! Pro výluku přestupujeme do autobusů do Mariánských Lázní. Tady se opět Česká dráha vyznamenala. Jedná se o vynikající autobusový zájezd přenádhernou krajinou. Sedíte v nejmodernějším busu, pohodlíčko a obdivujete tu krásu kolem. Ono z autobusu je určitě přenádhernější výhled než z auta. Takový jiný. Koukáte na kopce, na údolí, na místa, která jste již prošel a která ještě musíte navštívit, než vás položí do bedny...

Mrázov, to je několik chalup, železniční zastávka, a je vidět, že do Sudet stát moc peněz neposílá. Vypadá to tady, jakoby zde teprve včera skončila druhá světová... Je ale zajímavé, že na jedné straně ulice křesťanská muka, která ještě nikdo neukradl, nezničil, a na straně druhé, oslava Stalina, Beneše...


Nechápu proč nemůže vlak navazovat na další. V Mariánských Lázních čekáme na přípoj do Mrázova dvě hodiny. Nádraží se přestavuje, takže žádná hospoda, stánek. Nic! Blíží se odjezd, a tak se jdu do pokladny zeptat odkud to odjíždí. Madam říká z prvního nástupiště. Ale které to je? Máte to napsané na vlaku. Vstupujeme ke kolejišti a nikde nic. Obcházíme lokomotivu a nahoře téměř neviditelný nápis - Karlovy Vary. Nastupujeme.

Vlak německý. Majitel a provozovatel a.s. Vailmont. Máte pocit, že sedíte na lodi. Vzdáleně to vypadá jako tramvaj, ale je to takové nějaké hodně široké. Rozhlas stále hlásí, že vlak je zastávkový a při výstupu je třeba zmáčknout tlačítko. Zvedáme zadek a u dveří hledáme tlačítko. Nemůžeme ho najít. Konečně. Je na dveřích. Je to ale to správné? Hledáme dál a nikde nic. Tak ho mačkáme. Nic se neděje. Z pražských autobusů jsme naučený, že se vždy rozvítí nápis stop. Člověk, který jede tímto vlakem poprvé je úplně mimo. Připadá si jako blbec. Nebo snad je blbec? To víte, že ne! V soupravě totiž nenajdete ani jedno slovo, řádek, česky. Vše je v německém jazyce. Nedivte se, vždyť jsme v Sudetech! Vůbec se nám to nelíbí. Dokonce je to protizákonné. Podobné je to i v tepelském klášteře. Tam nejdříve na všech informačních tabulích najdete němčinu a pak někde dole jazyk český...
Mrázov. Vypadá to tady jak někde na konci světa a přitom všude kolem jsou světoznámé lázně. Příroda je tady přenádherná a pastviny jako vystřižené z kovbojek.

Vandr po potoce, říčce Hadovce, začíná


MRÁZOV, vystupovat!!! Loučíme se s průvodčí, překrásnou blondýnkou, a strojvůdci nařizujeme, aby ty německé nápisy zamaloval. Smutně na nás kouká a krčí rameny.

V nádražní boudě pro pět lidí kontrolujeme torny, dostatek vody a vyrážíme po silnici do Beranovky. Louky kvetou, jsou neposečené, a my procházíme starou álejí. A už je tady. Stará, ale fantastická ženská na kole. Povídáme a během chvilky víme vše o zdejším kraji. Bohužel nás na oběd nepozvala. Prý jde hlídat vnouče. Místy potkáváme takovou divnou krásnou, až přeošklivou kytku. Teprve doma zjišťujeme, že se jednalo o hadinec obecný. Víte vůbec jak vypadá?

Za vsí přelézáme ohradník a buzolou zaměřujeme, kde asi je pramen Hadovky. A který je vlastně ten správný. Ten označený na mapě, nebo snad ten druhý, ze kterého vyvěrá minerální pramen. Máme obrovské štěstí, že přeobrovské stádo se pase ve východní části pastviny. Kdyby na nás zaútočilo, tak by nás převálcovalo. Strouha potoka je vydlážděná a prameniště miluje skot. Zde je pro něj to nějlepší místo, zejména v parných dnech. Dělám přednášku, tak jako vždycky. Dnes rozvádím myšlenku, že pryč jsou doby, kdy se dala pít voda z pramenů, potoků, studánek. Dnes je to již neblahé pro lidský organizmus.
PRAMENIŠTĚ HADOVKY, to je převeliká pastvina, na které se doopravdy pase stádo dobytka. Kravičky zejména milují močálovisko kolem hlavního pramene. A to je konkrétní příklad, proč nepijeme vodu z potoků. Nikdy nevíme co se na horním toku děje....
...a zde je pramen potoka, říčky Hadovky.

Z pastviny vstupujeme do houští, které je téměř neprůchodné. Ještě štěstí, že je zde od dobytka vyšlapaná stezka. Jinak bychom bez mačety neprošli. Úžas!! Nějaký František -tak jak se zpívá v té přenádherné písni- zde, asi na pokyn babičky, vysázel dlouhou álej listnatých stromů. Naše poděkování tobě. Na jednom místě přímo několik centimetrů nad vydlážděným potokem vyvěrá minerální pramen.

Všude kolem podmáčené louky a spousta obojživelníků. Je to obrovský zázrak přírody. Žabky a žabáci se ale moc fotografovat nechtějí. Nepostojí, nepoleží a líbat se vůbec nechtějí. Jejich škoda. Musíme mírně vystoupat na posečené louky, které nás dovedou na první silnici. Teď to máme těžké. Vydat se zpět na druhý pramen. Prozkoumat Křepkovickou kyselku? Rozhodnuto. Vracet se nebudeme budeme pokračovat po potoce. Houby nerostou. Budeme bez večeře.

Snažíme se postupovat lesem kolem toku. Po chvilce je to opět neprůchodné. Bažiny, zapadáme přehluboko do hustého bahna. Studujeme rašeliník a byliny. Mírně vystoupáme na rozlehlé pastviny. Přelézání ohradníku nám dělá problémy. Au, au, do prdele, mám to zapotřebí. Auva, auvej... Kdybych to věděl, tak jsem sem nechodil..." Jako jeden muž si začínáme popěvovat tu dnes již přeslavnou píseň. "Seno a stáj, tak voní náš kraj..." Začínáme pohádkařit. "Nebylo by vůbec špatné zde zalehnout, vyfasovat koně, psa a prohánět se několik dnů po zdejším kraji. Večer udělat oheň, najít nějaké ty Maud, které by opékaly stejky." Začíná se to zvrhávat v pornografii. Vyndavám kolt a bajonet. Demokratickou diskusi rázně ukončuji výstřelem. To ještě netušíme, že budeme mít možnost si zarajtovat a i ty zrzohlavé Maud budou.

Putování po Hadovce tady nemá chybu. Je to tady jak někde v džungli. Převelikou výhodou je, že z tohoto důvodu zde nepotkáte ani jednoho kolaře, natož peletóny cyklistů. Místy jsou jako kobylky luční. Člověk nemá vůbec žádné soukromí. Hltají kilometry a o přírodě nevědí vůbec nic. Nebo se mýlím? Potřebuješ dveře, zárubně. Nebo jenom poradit co koupit. Volej, piš burle@seznam.cz

Vstupujeme do civilizace

Problém! Vycházíme z mapy a další pokračování můžeme použít až po mnoha kilometrech. Jsme slepí a proto je to krásné. Nové dobrodružství začíná. Brzy zjišťujeme, že do civilizace to máme ještě předaleko. "Musím přestat psát, neboť si nepamatuji kde jsme to vlastně chodili. Příslušnou mapu nemám, a tak se musím mrknout na www.mapy.cz. a vše si připomenout...

Ani -mapy- mě nepomohli. Mám takové vokno. Důvod, proč se do této krajiny ještě vrátit. Nechceš jet taky?

Jdeme stále kolem říčky. Určujeme rostliny, motýli nám moc nejdou. Je tady všude hodně nebeských opeřenců. Je na co se dívat.

Z pravé strany přitéká Podhajský potok. Ještě na podzim si ho projdeme. Hádáme se, co je to za díry. Najednou vykujuje chalupa a máme jasno. Je to přestará mlýnská strouha. Na turistických směrnících je napsáno, že se jedná o hájovnu Krasíkov. Vychází pan otec a přináší občerstvení. Kolem pobíhá ovčák, přicházejí si nás prohlédnout slepice, kačeny, husy. Panímáma se však bohužel schovává. Má oprávněný strach z nás vagabundů. Jsme špinaví, ale převelice spokojení. Vandr se daří.

Měli jsme pravdu. Přepůvodně to byl mlýn, kterých bylo na Hadovce osmnáct. Nebo šestnáct? Dnes není po nich ani památka. Škoda. To víte Sudety. /Zde někdy uvedu politickou přednášku na téma druhá světová, odsun. Zase od někoho dostanu do držky./ Stavení pak dostal státní statek, aby se potom stalo hájovnou. Dnes je již v soukromých rukách a na první pohled je to vidět.

Zaujali nás dva přenádherní koníci. Pan "mlynář" jich měl povícero. I na něj však dolehla současná krize. Paráda, lehnout si na záda... To teda my ne. Začínáme rajtovat. Nádhera. Jen ty kolty, šátky přes tváře nám chybí. Psa máme.

"Kluci, kam jdete?," říká pantáta a dává nám dobré rady. "Nechoďte na hrad po turistické značce. Je to zarostlé a do velkého kopce. Vemte to po silnici. Dnes tam poprvé ve Dvoře otevřeli hospodu."

Jak jsme uslyšeli slovo hospoda, tak jsme byli k nezastavení. Vyběhli jsme ze mlýna, hájovny, statku, chalupy, jak splašení koně. Brzy jsme však zlenivěli, padali na hubu. Do kopce to jde s batohy na zádech opravdu špatně. Já jsem dokonce zvracel. To jsou ty prášky, tablety, chemie, jedy, na srdce a na CHOPN. Je to tady všude konec světa. Vypadá to, jakoby zde druhá světová skončila teprve včera. Takže hospoda to je pro nás terno.


Dvůr Krasíkov, hrad Švamberk, tedy Krasíkov a 1421
Zříceninu hradu je nejlépe navštívit od Dvora. Z druhé strany, po turistické značce, je to příšerná štrapáce. Bylo to tam tak zarostlé, že bez mačety, by to za pár dnů nešlo projít...
Dvůr Krasíkov je nejen rájem pro rajťáky, pro ty, kteří potřebují natankovat pivo, kafe, pojíst pravou, nefalšovanou českou stravu, ale zejména pro děti. Některé zde snad poprvé uvidí zvířenu, brav, která před mnoha lety běhávala na každém dvoře. Dnes pohled na tu krásu začíná být vzácný. Pacholata zde uvidí i zvířata z dalekých krajů....

Už je to tady... Vycházíme ze zátočiny a krása překrásná. Zřícenina hradu Krasíkov nás zdraví. Jsme utahaní a strašně moc nás bolí prdele. Tedy zadní část těla, včetně stehen. Ty koně nám byl čert dlužen. Dvůr Krasíkov. Přicházíme k bráně a tam úplně nepopsaná hospodská cedule. Všude zavřeno, pouze nějaký řemeslník opravuje u domku fasádu. Vstupujeme do rozbombardovaného statku, kde nás srdečně vítají kozy, kůzlata a dva němečtí ovčáci v kotcích. Nikde nikdo. Jen nové hospodské stoly pod deštníky svatého Bernarda.

"My chceme pivo. My máme hlad. Kde jsou ty zrzohlavé Maud."

Dovolte takové malé odskočení ze Dvora do civilizace. Trempuji, vandruji, po celý svůj téměř sedmdesátiletý život. Bejvávalo dobře, bejvávalo nás hodně, teď již nikoho nepotkávám. Nepočítám ty taky trempíky, kteří vystoupí z vlaku, vstoupí do hospody, už ani ty kytáry nejsou, pak někde zalehnou, a čekají až hospodský roztočí ranní dávku. Někteří kamarádi již jsou tam někde nahoře. Další se opírají o berle a ti ještě schopní koukají jak to udělat, aby mohli s mojí maličkostí vyrazit na vandr. Ale... "S Burlíkem nikam nepojedeš. Já vás znám. Budete se vožírat, honit ženský, utrácet peníze a ještě tě někde chytne infarkt. Kdo ti tam pomůže? Ty si myslíš, že von se vo tebe postará, když sloužil u té polní nemocnice? Hovnajs, ten starý vochlasta, děvkař, se na tebe vy....!" A to prosím já jsem abstinent a nekuřák. Jó žena je žena. "Na chatě je potřeba natřít plot, vobránit kompost, vopravit komín a ještě jsi nespravil ten altán! Až to uděláš, tak si můžeš zajít do hospody na limonádu!"

Zedník se zvedá a beze slova odchází do baráku. Přichází s půvabnou madam -dnes již víme, že je to Libuška. Prohlíží si nás, jako nějaké bandity, povaleče. "Ještě máme zavřeno. Otevíráme až příští týden." A to je voda na náš mlejn. Jak my milujeme tyto chvíle...

"Madam! Jednou jste hospodská, živnostnice, tak je vaší vlasteneckou povinností se o nás postarat. Vždyť všichni jsme Češi, jedna rodina." A už to začalo. "My jsme trempové, jedna rodina a náš kapelník je tady ten vožrala." A všichni ukazují na mne. Ó jak tuto píseň milujeme.

Podívala se nevěřícně na nás a byla celá zmatená. "Máme obrovskou žízeň a ještě větší hlad. Přeci nás nemůžete vyhodit. Kam bychom se teď navečer poděli..."

"Tak se posaďte!" Začíná pršet. Usedáme pod obrovské deštníky. Torny házíme pod stůl. Do tohoto nečasu by nás určitě tato přenádherná podnikatelka určitě nevyhodila. "Budete tedy moji první zákazníci!!!"

"Malé, nebo velké?" Volá na nás z okénka. "Jsme snad robata. Samozřejmě velké!" odpovídáme. "Já se vás neptát na množství piva, ale na množství alkoholu. Voni snad ještě nikdy nepili pivo. Desítku, nebo dvanáctku?" "Dvanáctku." Řveme na celý statek.

Nikdy jsme se tak dobře nenajedli a nenapili. Ten Bernárd byl dokonalý. Tak dobře ošetřeno pivo a se správnou mírou, jsem naposled zažil snad v minulém století. Děkujeme Libuško. Pan Bernard bude mít z této hospůdky přeobrovskou radost.

Zároveň pozdravujeme tu malou dívčinu, Šárku, která tam velí stáji. Je jí snad deset let, ale o koních ví všechno. Ona na ty čtyřnohé krasavce nemusí ani mluvit. Oni jí čtou povely již z očí. Zavadění koní pod jejím velením byl přenádherný, nezapomenutelný koncert. Přijeďte se přesvědčit i vy. Šárko, jak jsme si řekli. Maturita a pak na vysokou ke koním. Máš na zvířátka talent. Tak si to nezkaž. Jinak, jak jsme si řekli, tě přinutím násilně! Prosím vás všechny co přijedete na Dvůr, připomeňte Šárce té blondýce s culíkama, že musí na vysokou. Děkuji!

Vzhůru na zříceninu

Jak jsme tak popíjeli to báječné pivo, tak jsme stále, pořád, furt, immervere, před Libuškou rozváděli téma, že prší, kamže tu hlavu složíme. Mladá slečna - mužský máte šanci, je to pro vás obrovská příležitost - ne a ne zabrat. Museli jsme vyrazit do té nepohody, na hrad. A přitom by se nám na seně, slámě, u koní, dobře přečkala ta deštivá noc.
Švamberk to je přenádherná zřícenina. Je zde co studovat, okukovat, rozvíjet fantazii. A pěšky je to kousek na další hrad Gutštejn. Do podzemí opatrně. Ten poklad jsme nenašli, ale ti čerti s drakem, tam opravdu jsou...
Šťastná rodinka na výletě. A tak to má být. Nechcete je následovat. Žádnou chybu neuděláte. Spíše naopak....

Pokračujeme po potoce až na Gutštejn

Bohužel jsme si vybrali k Hadovce žlutou turistickou stezku. To jsme neměli dělat. Něco tak příšerně zarostlého, nepropustného, jsme už dlouho nezažili. Navíc jsme často značku hledali. Značkaři se tady tedy moc nevyznamenali. A to jsme ještě nevěděli co nás čeká...

Konečně jsme u vody na červené značce. Začíná se rychle šeřit a my musíme vyhledat nějaké přijatelné místo pro nocleh. Najednou zjišťujeme, že červená nikde a my stojíme v močálovisku. Vyndaváme mapu, buzolu a studujeme trasu. Ano jdeme dobře! Značku však nenacházíme. Vyndaváme baterky a šineme se pomalu, jako v džungli Vietnamu, vpřed. Tři kilometry jsme šli snad tři hodiny. Konečně vidíme včelí úly a silnici. Na med nemáme chuť. Studujeme mapy a zjištění je jednotné. Tu červenou trasu už určitě přeznačkovali... Jsme děsně utahaní. Na louce balíky sena. Valíme je k sobě, natahujeme celty a zaleháváme. Ještě zjišťujeme zda se při bouřce budeme moci schovat pod most. /Nevíte, prosím, někdo, jak to tady s tou červenou značkou je?/

Probouzíme se šťastni, že jsme prožili zase jeden krásný, nepřekonatelný den. Od potoka jde chlad, ale zároveň se hlásí o své slovo slunce. Vaříme, debužírujeme a vyrážíme ke Studánce lásky. Zde již posedává manželský pár, který si vyrazil na houby. Házíme řeč a obdivujeme toto nádherné místo. Bohužel nádherná dřevěná studánka má střechu z asfaltu. Škoda!

Po rozkvetlých loukách, které jsou plné záhadných motýlů, přicházíme k trati. Snažíme si ty krasavce létavé vyfotografovat, ale jsme bez šance. Oni ani chvilku na květu neposedí. /Nevíte, prosím, někdo, jak se fotografují motýli?/ Zázrak! Kemp a v něm dva trapeři a jedna ženština. Mají stany, ale opodál taková zemljanka, která je ale nad zemí. Dobrý úkryt pro trempíky, za nepříznivého počasí. Sedáme, pokecáváme. Opodál je nádraží Strahov, kde se dá rovněž slušně přespat.
Takto strávený víkend nemá chybu. Do volné přírody však jezdí stále méně lidí. Zejména děti, by měly tento způsob trávení volného času prožít. Ve stáří jako když to najdou. Byl jsem překvapen, jak
přemnoho psů všech plemen mají naši spoluobčané v držení....

Cestou jsme prozkoumali i několik mlýnů. Právě v těchto místech jsou dva. Je to všude stejné. Jedná se o zříceniny, u kterých si lidé postavili takové divné chalupy. Rozhodující je, že to tady mají rádi a dobře se o okolí starají. Na oběd nás ale bohužel nepozvali!
Tak to vypadá z přední strany a ze zadu je původní mlýn. Snad to nebude trvat dlouho a i ten se dá do téměř původního stavu...
Jedni se těžko přetěžko o krajinu, přírodu starají. Stojí to moc peněz, jak lidí, tak i daňových poplatníků a druzí? Těm je to úplně šuma fuk!

Najednou koukáme a u potoka další stany. Nestačíme se divit, ale vzápětí je to jasné. To už na nás kouká on, všech hradu šampión. Gutštejn.


Je to tady, jak na Václavském náměstí. Vždyť nedaleko jsou světoznámé lázně. Vede sem naučná stezka. Dámy málem mají vysoké podpatky. Pánové obleky a kravaty. Je tu však i hodně turistů, kolařů. Putování přenádhernou přírodou skončilo. Opět jsme v tom každodennjím blázinci. Škoda. Svět stále více blbne, ale tomu už nikdo nezabrání. Kde všechen ten chaos asi skončí. Platí snad slogan, že války byly, jsou a stále budou....

Rada: nelezte na hrad přímo přes skálu. Je to nebezpečné. Raději to obejděte vpravo.

Na zřícenině jsme hodili torny na hromadu a začali zkoumat, bádat. Je to tady přenádherné. Je to fajn si lehnout na záda, přikusovat, pochlastávat a koukat na hradby, do nebe. Na věži bydlí poštolky. Ty letošní se proháněli po celém hradu. Nádhera.

Ukončit vandr na tak slavném a překrásném hradě je něco fantastického. Škoda, že tu putují takové obrovské davy výletníků. Určitě se sem v pozdním podzimu, až tady nikdo nebude, vrátíme a přespíme...
Na Gutštejně se dá pod stanem prožít celý víkend. Prozkoumat Hadovku a široké okolí. Houbařský kraj a i botanici, zoologové, broučkaři si zde příjdou na své. A opakuji - děti se tady úžasně vyřádí. Lézt na skály je však nebezpečné....

Zvedáme zadky, přecházíme Hadovku a vydáváme se do kopce na jih. Čeká nás nádraží Lomnička. Odjíždíme do Plzně. Zdejší nádraží má zavřenou restauraci a nikde si nemáte kam sednout. Na nástupišti bohudík je otevřen stánek, ale nikde žádná židle, lavička. České dráhy to je jeden velký bordel. Nebo se snad mýlím?
Tato houba je pro vandrovníka pravým požehnáním. Je jí nejen hodně -tedy, když se najde- a je chuťově vynikající. Omáčka s ...... je delikatesem! Kdo ví, tak tady jistě rád odpoví. A vyhrává cenu vítěze!!!








/Pro dnešek končím. Dokončení s fotografiemi příští týden. Musím se jít vyspat. Zítra jedeme na vandr!/






Kostival hlíznatý - Symphytum tuberosum

12. června 2009 v 21:37 FLORA
Text a foto bude následovat...

Ještě nedávno jsem vůbec nevěděl, jak takový kostival vypadá. Znal jsem ho pouze v lékárně koupený, jako kostivalovou mast. Ta je však doslova zázračná! S láskou vyléčila mé rozpůlené koleno. Děkuji ti kostivale. (viz zde na bloku kostival lékařský).

Stalo se to při mém výstupu na Knížecí stolec ve vojenském újezdě Boletice. Všude tam u cest, v promáčeném lese, jsem viděl rostlinu, která vzdáleně byla květy podobná kyčelnici devítilisté. Teprve doma jsem začal zkoumat co je to za rostlinu. Otevřel jsem alas a ihned na mě vykoukla, jako kdyby na moji maličkost čekala. Asi mě začínají byliny mít rády...

Kostival lékařský - Symphytum officinale

7. června 2009 v 22:50 | Jedna z nejprověřenějších léčivých rostlin |  FLORA

Kostival lékařský zase tak často v přírodě nenacházíme. Na Úterském potoce, na pouze jedné z luk, ho bylo značné množství. S touto léčivkou mám jen tu nejlepší zkušenost. Po těžkém úrazu kolene jsem mazal a mazal kostivalovou mastí a výsledek se dostavil. Děkuji ti kostivale lékařský.

P ř e ž í v á m e v p ř í r o d ě:

Od dávných dob je kostival lékařský, pro hojivé účinky, prověřenou rostlinou. Používá se zejména oddenek a nať. Přikládá se na rány, nejpoužívanější je v mastech. V bojových podmínkách ho lze především použít na pohmožděniny. Pro nás je důležité, že výrazně tiší bolest, popáleniny, omrzliny.

Sbírá se především kořen. Zevně se používá nastrouhaný, nebo kašička uvařená z nastrouhaného kořene za přidávání vody.

Vynikající a účinná je mast -například na hnisající rány- nastrouhaný kořen a sádlo.

Kořen sbíráme na podzim nebo na jaře. Čerstvý je však nejlepší. Lze ho samozřejmě i sušit.

Podle posledních lékařských výzkumů není vhodné ordinovat kostival lékařský vnitřně.

mmmm
mmmmm
nnnn
nnnn

Prha chlumní (arnika) - Arnica montana

7. června 2009 v 22:12 | Patří k ohroženým a proto chráněná |  FLORA
Často jí v přírodě nepotkávám. Letos jsem však měl štěstí na okraji vojenského újezdu Boletice při silnici do Arnoštova. Nejinak tomu bylo i na vandru na začátku jednoho z přítoku Úterského potoka. V obou případech to bylo na pastvině skotu...

Prha arnika - dnes se používá název chlumní - byla v minulosti sbírána hojně pro léčivé účely. Její přehojný sběr vedl ke zničení původních stanovišť. Patři k ohroženým druhům naší květeny a proto je chráněná!

Mám tady ale jednu záhadu. Našel jsem jí na pasvinách skotu, ale krávy si jí ani nevšimly. Znamená to snad, že je pro ně nepoživatelná?

Stanovištěm jsou pastviny, chudé louky, písčitý podklad, ale i humozní, kyselé hlinité půdy, ale i rašeliniště. Vyskytuje se převážně hodně rostlin pohromadě.
mmm
mmm
mmm
Pro prhu arniku je typická tato listová ružice....

Kosatec žlutý - Iris pseudacorus

7. června 2009 v 21:59 | Zase ho tak často nenacházím, ale když už tak to stojí za to |  FLORA
Začátkem června jsme se vydali na vandr kolem Úterského potoka. /Klikni zde na blogu Úterský potok./ Pod prameništěm jednoho z přítoků, na okraji rybníka, nejen zbytky kostela a přenádherná stará lípa, ale při břehu vodní plochy stovky kosatců žlutých. Nádhera. Bylo se na co dívat, i když jsme stáli v botách v hlubokém, páchnoucím bahně ....

Oddenek kosatce žlutého se používal v lékařství na stavění krvácení. Jsou známy případy, že lidé při aplikaci vykrváceli nadobro. Obsahuje slabě jedovatou tříslovinu a silice. Při otravě se dostaví střevní a žaludeční potíže a dokonce i krvavý průjem. Pro trempa a milovníky přírody, vojáky, pravděpodobně nepoužitelná rostlina.

Kosatec žlutý patří mezi chráněné rostliny!
cccc
xxx
Kosatců je mnoho druhů. Kosatec žlutý, sibiřský, bezlistý /zde na blogu/ nízký... Všechny jsou přísně chráněné. Docela rád bych věděl, zda těchto přenádherných rostlin v krajině, přírodě, přibývá, nebo naopak ubývá...





.brzy bude text a pak i fotky!!!
mmmm

Úterský potok

7. června 2009 v 21:04 | Zajímavé putování, které přineslo mnoho otázek. Například, proč se tady zachoval pouze jeden mlejn |  Potoky, říčky
Na loukách, v lesích, u potoků a řek, na pastvinách, v horách až u nebe, zkrátka všude na této planetě, je přemnoho krás. Nedovedu však pochopit, proč to všechno nádherné, pro člověka potřebné, ničíme... Kdy to asi skončí. Vyhraje příroda, nebo člověk ničitel. Na tuto otázku si odpovězte každý sám. Jedno je však jasné. Poznat přírodu znamená hodit krosnu na záda a vandrovat. Sezení u televize a v hospodách je na hov.. .

Začátek vandru byl hned na začátku takový nějak divný. Vlak kvůli výstavbě tunelu Blanka byl vypraven z nadraží Praha - Dejvice. Vystoupili jsme z metra na Hradčanské a marně hledali kam se máme vydat. Nikde žádná šipka, žádné označení. Už jsme se chtěli vrhnout přes obrovské staveniště, když nás zachránil policista. Prošli jsme snad celé Dejvice, když konečně před námi stálo nádraží. České dráhy se opět ukázaly jako moloch, který neví, kde mu hlava stojí. Jízdné nekřesťansky předražené. Konečně jsme zjistili proč! Vláček tady již dlouho postával, ale motor jel na plné otáčky. Ve vagónech vedro, jako kdyby železnice tady chtěla provozovat saunu. Důvod neznám. Snad nám někdo znalý věci poradí. Netrvalo dlouho a ve Stochově jsme museli přestoupit k vůli výluce na autobus. V Rakovníku stejná situace. Motoráček, který tak miluji, opět příšerně přetopen. Motor běžel jako kdyby se nedal zastavit....

Radostnou zprávou je, že u železniční stanice Jesenice, zásluhou podnikatele z vedlejší fabriky, opět zahnízdil čáp bílý. Oprava hnízda na komíně se jednoznačně vyplatila. Děkujeme!

Toulavé boty se konečně rozešly

Po téměř pětihodinové cestě jsme za bujarého jásotu vyhozeni z vlaku v Luhově. Spolucestující se po celou dobu jízdy dobře bavili. Probrali jsme politickou situaci, vaření, zejména pak výrobu knedlíků a správnou přípravu kulajdy. Nejvíce času nám zabralo nadávání na funkcionáře Českých drah!

Začátek opět nic moc. Čekala nás předlouhá štrapáce k jednomu z vedlejších přítoků do Úteráku. Polní asfaltka a pak ještě kus po hlavní silnici Toužim, Plzeň. Cesta nám však zásluhou nového kamaráda Petra dobře uběhla. Byl samá legrace. Dělal si srandu z nás všech, ale i ze sebe. Hned zapadl do party. Příště se můžeš na naše vandry přidat i ty!!!

Na odbočce na Nežichov u rybníčka házíme torny na zem a vybalujeme svačiny. Konstatujeme, že jsme dobře připraveni na veškeré válečné běsnění. Jsme na začátku vedlejšího potůčku. Úterský potok pramení po hlavní silnici ještě cca kilometr dál. Tamější bahniště si necháme někdy na příště.

Studujeme květenu, zvířenu a památky

Je to divné, ale za celou cestu jsme narazili pouze na jednu louži, ve které bylo několik desítek pulců. Jinak nikde nic. Mám pocit, že obojživelníci mají stále menší možnosti k rozmnožování. Nebo se snad mýlím?

Bereme to podél potůčku rovnou přes pastvinu. Cesta je to nepohodlná, samá díra, samý kravinec. A už je tady to, co příšerně milujeme. Rostliny všech barev a velikostí. Nádhera... Má to však jednu chybu. Přírodu milujeme, ale květenu téměř neznáme. Stal se však zázrak. Náš nový parťák Petr, který se k nám přidal na základě tohoto blogu, z postranní kapsy amerických bojových kalhot vytahuje objemný klíč rostlin. A začíná koncert. Je to obdivující přednáška, která neskončila ani ve vlaku při zpáteční cestě. I my se konečně začínáme stávat znalci rostlinopisu.
Kosatec žlutý již není v krajině tak častý. Je chráněný. Netrháme, pouze obdivujeme...

Bohužel si pamatuji pouze prhu arniku, nějaký výtod, bodlák. Ostatní jsem již zapomněl. Byliny mám ale všechny ve fotoaparátu. Zrychlujeme, abychom již konečně vnikli do zříceniny kostela sv. Blažeje, která se majestátně ukazovala stále před naším zrakem. Najednou koukáme na žluté skvrny při břehu Velkého branišovského rybníka. Ano! Stovky jedinců kosatce žlutého. Zázrak, Nádhera... Zase máme co zkoumat. Jsme ve svém živlu.

Torzo bývalého poutního kostela sv. Blažeje u Velkého branišovského rybníka. Žádného návštěvníka nenechá na pokoji památná Blažejovská lípa, stáří 360 let, obvod kmene 480 cm.

Úterský potok je dlouhý a různorodý

Brodíme se bahnem přes potok, hledáme cestu lesem. Nebudu ani zde popisovat podrobně naše putování. Tu krásu si musí prožít každý sám. Je to pouze a jenom o srdíčku každého z nás. Jenom uvedu několik zajímavostí, postřehů.

Úterák, jak se mu zde říká, má jednu obrovskou výhodu. Nejdříve procházíte širokým údolím. Chůzi po nekonečných rozkvetlých loukách umožňují pouze koleje po průjezdu nějakého vozidla. Možná traktor, nebo že by čtyřkolka? Bez této "vady" bychom se museli prodírat doslova džunglí travin. Ve spodní části už to není tak jednotvárné. Údolí se smrštilo, již jsou zde skály a opevnění z třicátých let minulého století, jehož pevnůstky se obtížně hledají. Bez mapy máte minimální šanci. Jsou zarostlé vegetací. Na začátku putování spousta květin, ale všude kolem pouze smrk, borovice. Níže pak již listnáče, dub, osika, bříza, javor, jeřabina, jasan a jedle.

Když jsme přijeli rychlíkem do Prahy, tak človíčci nosili z Brd plné košíčky dubových hřibů. My jsme po celé cestě našli pouhé dva kozáky a několik neznámých plodnic. To jsou ale věci záhadné, že ano?

Miluji hodit tornu na záda a brousit kolem bublajících, žvatlajících, zpívajících potoků... Na zdejším toku jsem byl ale překvapen, že tady přežil pouze jeden mlýn. Asi proto, že byl postaven u důležité silnice. U jiných toků v republice jich zůstala snad většina. Jsou předělány na chalupy, rekreační zařízení. Mnohdy se však neurvale změnily v úplně něco jiného. Škoda, přeškoda....
Od tohoto mlýna přes silnici, je turistické odpočivadlo a nad ním cesta na zřiceninu hradu.... Kdo odpoví správně, jak se jmenuje, obdrží slevu na dveře a zárubně....

Příběh: Jako jeden muž přicházíme v tichosti k takovému divnému, ale pěknému stavení. Není velké a příkladně zapadá do přírody. Opodál stojí dvě stříbrně načinčaná auta. Obdivujeme torzo starého pomníku, kříže, s německým, švabachem psaným textem. Z chalupy k nám přichází muž v cyklistickém dresu. Koukám na něj řka: "Zdravíčko. Já jsem exekutor a tohle je moje ochranka." Již od pohledu na nás, to byla pořádná hovadina. Vždyť jsme byli umazaní a zavšivení jako trempové. Nikdo nás nemohl zařadit jinak. Legrace se nám nevyplatila. Bylo to na infarkt. Chlap se lekl a otočil se na své přátelé. Hledal u nich, i na tu dálku, jednoznačně pomoc. Já jsem však pokračoval. "Víte co jste provedl, že ano? Neplatíte, nekolaudujete!"

"Já vím, není problém. My se můžeme odtud neprodleně odstěhovat," odpověděl, celý se třesa. Podíval jsem se na kámoše. "Hele, chalupa je to fakt pěkná, ale z Prahy je to sem dost daleko. Nebudeme raději až do skonání světa raději chodit pěšky. Děláme to již téměř sedmdesát let, tak proč bychom s tím na stará kolena končili?"

Chlap se zadumal, prohlédl si nás a už mu to došlo. Pozdě, ale přece... "Teda kluci, já jsem se fakt lekl. S takovou srandou běžte do pr.... . To jsem se tak lekl, že jsem se málem i pos... . Nedáte si pivo? Já jsem úplně, ale úplně blbej. Vždyť mám všechno v pořádku a nemám ani žádné dluhy. To jste mě tedy dostali." Když to pak vyprávěl svým přátelům, tak se všichni na jeho úkor dobře bavili... (Podobných a ještě krásnějších příběhů máme stovky!)

* * *
Jdeme stále po loukách a sem tam se dokonce musíme přebrodit přes potok. Ještě štěstí, že je tady dost lávek a v potoce málo vody. Dobré boty jsou základem. Moje US army kanady jsou sice perfektní, ale stále plné kapaliny. Ještě štěstí, že voda, jak se do nich dostane, tak z nich také brzy odteče. Nejlepší by byl jednoznačně atombordel! Nejhorší jsou mokré ponožky. Suché jsem do batohu nepřibalil, a tak jsem v noci měl nepříjemně studené nohy. Snad proto jsem nespal jako robátko.

Úterý, to není jen den v týdnu, ale i kouzelné městečko

Máme za sebou spoustu kilometrů, dobrou náladu a hodně neopakovatelných zážitků. Již se ale těšíme až přepadneme v Úterý hospodu. U třetí chalupy se otevírají vrátka a ve stejném okamžiku mám na noze přilepeného dlouhosrstého jezevčíka. Bolí to jak sviňa... Majitel chalupy se omlouvá a já se pouze ptám. "Máte ho prosím očkovaného?" Přichází kladná odpověď.
Je to kouzelné místo, mnohokrát využité filmaři. Dnes je dokonale opraveno a filmaři by zde již těžko Úterý vraceli do minulých století. Všimněte si prosím, jak zdejší radnice zachovala kamenou dlažbu. Jinde jí vyměňují za betonové kostky...

V pohostinství je to samá malta. Přesně podle té televizní reklamy. Nikdo nic nedělá, všichni mužský koukají na fotbal. Hrajeme proti Maltě. Nikdo, až na lepou, přenádhernou, dobře vybavenou hospodskou, si nás nevšímá.

Objednáváme si pivko, matesy, utopence a spoustu chleba. Tento okamžik nemá chybu. Pro něj bychom ušli tisíce kilometrů. Člověk je utahaný, žíznivý a tak mu moc chutnají ty české kulinářské výtvory. I když, po pravdě řečeno, to už není to co bývávalo. Tenkrát to bylo takové chutnější. Jó, dnes to vyrábějí fabriky a to prosím pouze za pomoci chemie. S domácí hospodskou stravou, to již nemá nic společného.

Usmíváme se na tu hospodskou madonu a napadá nás všechny stejná myšlenka. Vzmáháme se pouze na dotaz, jestli je už zase svobodná a zda bychom nemohli u ní přespat. To už za ní, ale stojí její manžel, který nechal fotbal fotbalem a vlastním tělem si chrání svůj majetek.

Já jsem ale jednoznačně tu děvuchu okouzlil svým šarmem. krásou a šedivým vlasem. Okouzleně, jiskrným zrakem, nespouští z mé maličkosti modré, přenádherné oči. Nejvíce jí samozřejmě zaujal můj spodek. Usmívá se, pohled do mých očí. Tetelím se blahem a cítím, jak moje mužství se začíná pohybovat. Říká: "To co máte na noze, není to snad krev?" Putyka nechává kopané a vytryskne huronským smíchem. Láska skončila... Jeden chasník na můj účet dodává: "To není mužskej. To je převlečená ženská a má své dny."

Snad od jakživa nosím v ruksaku lékarničku. Nikdy jsem jí pro sebe nepotřeboval. Až dnes. Vykasávám nohavici a všude crčí krev. To dělá ten anopyrin, dodávám. Desinfekce, roztrhávám specielní obvaz, který jsem si vypůjčil, když jsem v roce 1969 sloužil u vojenské polní nemocnice. Uvědomuji si, že jsou udělal fatální -nevíte někdo co je to fatální?- chybu. To už celá hospoda na televizi nekouká a řeší čí pes byl tak útočný. Zvedám se a kulhaje odcházím si poznamenat údaje z očkovacího průkazu.

Zvoním, vychází chalupář, volá manželku. Opisuji si údaje z dokumentu a vzápětí jsem pozván na kafe. Stavení je to přenádherné, s láskou zrekonstruované. Tady bych také chtěl v důchodu žít. Já ale musím být stále, furt, imervere, pořád na cestách, jinak to už neumím.

Na stole v sednici přistává kafe a následně i vdolky. Dobře si rozumíme. Povídáme o životě, politice a zjišťujeme, že jsme na stejné vlně. "Nedáte si husu?" Nestačím nic říci a paní domu odchází do útrob chalupy. Husa, téměř půlka, houskový, bramborový, chlupatý knedlík. Zelí červené i bílé a vše to prosím v husím sádle. Je vidět, že ten nahoře mě má za mé skutky stále v oblibě. Je to můj přenádherný koncert. Hubu mám mastnou, ale v útrobách to začíná vřít. Ještě chvilku a prasknu....

Omlouvám se, rychle vstávám a tvrdím, že už musím jít za kamarádama. Za nedlouho bude tma a my si musíme ještě najít místo, kde zalehneme. Očekávám nabídku, abychom se vyspali u nich na zahradě ve stodole. Ta však není vyřčena. Ani se nedivím. Vždyť zde žije ten obrovský, kousající vlkodlak.

Vstupuji do putyky. Obrovské přivítání. Oni, znaje dotyčného pána, který je proslaven svým pohostinstvím, se vsázeli, jestli příjdu střízlivý. Hlásím a každé moje slovo vyvolává bujaré veselí. "Kafe, vdolky -a na důkaz pravdy pokládám před kámoše výslužku- půlka husy, knedlík bramborový, houskový a chlupatý. Zelí jak červené, tak i bílé. A vše v husím sádle. D e l i k a t e s." Protahuji každé písmenko! Platíme a za velkého fronšaftu se zvedáme...

Máme štěstí. Hned za městečkem, taková ta závodní dráha pro kolaře, co sjíždějí obrovskou rychlostí přes překážky z kopce. Na okrají obrovské pódium pro kapelu a nad ním stan. Zaleháváme, dobře chráněni před deštěm. Kluci, sportovci, kteří tady mají zítra nějaké mistrovství, se nazí myjí v Úteráku. Kdyby tak věděli, že zrovna nedělají moc dobře....
Traperská chata. Prožít zde několik dní, je určitě lepší než se někde válet týden u moře...
...a toto historické stavení čeká jen na vás. Udělejte zde prosím takovou malou, přenádhernou hospůdku pro vandrovníky, turisty, trempíky, trapery, skauty, pionýry. Zkrátka pro všechny, co milují českou, moravskou, slezskou krajinu.
Říčka je pstruhová, ale bohužel veškerý vodní život tady likvidují okouni z přehrady...


Závěrečná část putování podle bublajícího, žvatlajícího potoka

Údolí Úterského toku se začíná výrazně úžit. Je to tady úplně jiné, než v horní části. Studujeme bývalé mlýny, každou chvilku nějakou tu bylinu, hmyz. Je tady všude přenádherně. Bohužel houby nerostou a to nás moc mrzí. A už je zde silnice a Šipín, významné historické místo této oblasti. Kostel, kaple, zázračná studánka, pohřebiště, bývalý zbrojní hamr a nedaleko Gutštejn. Vše jsme prozkoumali a nyní nás čeká závěrečná cesta. Mydlovary a Trpisty. Ještě jsme prozkoumali Sviňomazský hrádek. Bohužel do zámku a zemědělského dvara v Trpistech jsme se nedostali. Všude zamčeno, uzavřeno. Návštěvy pouze na objednání. Dát dohromady zdejší historické objekty, dá ještě mnoho práce a bude potřeba přemnoho peněz. Pospícháme na vlak...
Kaplička pod Šipínem se zázračnou studánkou...

Já jsem v pohodě. Máme ještě dostatek času. Jenže jsem zapomněl, že čas odjezdu mám napsán až z dalšího nádraží. Neuvědomil jsem si, že z Trpist to odjíždí o hodně dříve. Vlak na nás houká, my utíkáme a jen tak tak jsme to stihli.

Usedáme, vlak se rozjíždí a my marně čekáme na průvodčího. Najednou přichází nějaký chlap v civilu a chce předložit jízdenky. "Nemáme, na nádraží není pokladna!" říkáme. "Tak to bude mládenci pokuta. Vy jezdíte načerno a to se nesmí, To je trestné!" Hrozí na nás prstem. "Tady máte automat!" Koukáme na tu bednu "No jo, ale kam se strkají papírové peníze?" Civilista je už nepříčetný. Najednou pochopil, že si z něj děláme srandu....

Beru si slovo: "Víte, šéfe. My vlakem moc nejezdíme, a tak nevíme, jak to tady funguje. Ale fakt, kam se jako strkají ty papírové prachy?" Chlap už z nás dostává infarkt. "Když potřebujete koupit jízdenku, tak tu vám vydá strojvedoucí." Petr dodává. "Tak už to víme. Já jsem si ale myslel, že on řídí soupravu a nesmí se ničím rozptylovat. Nebo to už na dráze neplatí. A nebude také roznášet limonády a pivo? Už se nedivím, že je na železnici tolik nehod..."

Žádáme o zastavení vlaku a že jako jdeme zaplatit. Mužskej je už úplně mimo. "Máte štěstí, že tady jsem. Kam jedete?" Zaplatili jsme bez pokuty. A co říci na závěr, Problém je v tom, že ten, kdo jezdí na určité trati často, se vyzná, ale občasný turista je mnohdy zděšen, jak České dráhy fungují. Například již nikde nejsou čekárny, lavičky, WC. Na toalety se chodí kolem drážních baráků. Jistě si umíte představit, jak to tam vypadá.

Úterský potok nemá chybu. Vřele doporučujeme. Vyražte a unavte zdravě svá těla. Dobrá nálada, krásná příroda, vám bude odměnou!!!
Příroda je mocná čarodějka. Ona vyhraje. Ona člověčenstvo zlikviduje, když se budeme o ní špatně starat...
















Brdy Jince - vojenský újezd, prostor

2. června 2009 v 11:52 | Bylo to tady fantastické, než sem politici pustili lidi. Dnes již můžeme hovořit o devastaci tohoto přkrásného kouta české přírody |  Brdy centrální
Zde na blogu klikni na Brdy - Padrťské rybníky, nebo Jince, Tok, Teslínský klášter, Jordán, Temšín, atd.... Postupně zde budu vytvářet samostatný materiál, včetně fotografií.

Kde jsou ty přenádherné časy, kdy jsme se ještě v ranní mlze tajně přesunovali do vojenského újezdu Jince. Nebylo to vůbec jednoduché. Auta tehdá ještě v našich garážích nebyla, a tak zbýval jedině vlak a sem tam autobus. Z nádraží to byla pořádná štrapáce. Byli jsme však mladí, a tak nás nic nezastavilo navštěvovat tento nádherný kout naší země. Mnozí z nás měli ohromnou výhodu, že centrální Brdy jsme znali z období základní vojenské služby. Z časů, kdy se zde ještě bojovalo na ostro.... Vše se začalo pomaloučku měnit po takzvané sametové revoluci. Do prostoru přicházelo stále více zvědavců. Nejhorší zlom nastal rozhodnutím paní Parkánové a pana Bursíka, když pustili houfy, zejména cyklistů, na Padrťské rybníky, zejména pak na Horní hráz. Propagaci zdejší přírody nejvíce posloužil žiletkový plot a americký radar. Situaci nejlépe vystihl čáp černý a orel mořský, kteří snad poprvé za mnoho staletí, zde letos nezahnízdili.

* * *
Dolní padrťský rybník. Na obzoru vrch .... Ze zdejší paseky přenádherný výhled na kotlinu, která sloužila k výcviků tankistů, bigošů, řidičů transportérů a dalších vojenských profesí. Na ..... je významné naleziště .... /Pro více informaci o této oblasti klikni zde na blogu Padrťské rybníky./

Centrální Brdy lze volně rozdělit na následující části: Hřeben Toku, Jinecké hřebeny, Padrťské rybníky, Bahna, povodí Padrťského potoka a dalších toků, hřeben Prahy,

Už je to moc dávno, kdy jsem ve skrytu divočiny mnohokrát procházel kolem vojenské posádky na Praze. Zejména v zimním období -kdy jsem předpokládal vynikající dohlednost- jsem chodíval na jižní suťový svah a vždy doufal, že odtud konečně uvidím Alpy. Nikdy jsem nebyl tímto zážitkem odměněn. Někdy v devadesátých letech se zde začala stavět věž pro meterologický radar. To jsem si vždy se svým ovčákem sedl u cesty a pozoroval jak dělníci šturmují. Byl to od nich nebývalý koncert. Stačilo je slušně požádat a pak vyšplhat na vrchol věže. Já jsem ale již tenkrát byl pohodlný, líný a stále jsem to odkládal na někdy jindy. Promarnil jsem obrovskou příležitost, která se již nikdy nevrátí....
V okolí tohoto druhého nejvyššího kopce Brd jsou mnohé pozůstatky z období II. světové války. Podorobnosti najdete na www. brdy a teď nevím jak je to dál... nebo na www. a teď zase nevím jak je to dál... A víte kde je vrch Brno a proč se tak jmenuje?

* * *

TOK - nejvyšší vrch Brd - 865 m/m

Příběh: To jsem takhle jednou kráčel s německým ovčákem od Carvánky na Jordán. Slunce žhnulo, ale bohudík foukal příjemný chladný větřík. Než jsme vystoupili z krytu stromů, tak jsme několik desítek metrů od nás viděli přenádherné stádo jelenů a laní. Zažitek na celý život. Tak jsme se zakoukali, že jsme vůbec nezaregistrovali příjezd staré, ošuntělé škodovky. Chlap stáhnul okénko a začal na nás strašně řvát: "Toho psa si ihned uvažte a dejte mu košík!!!" Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že pes je příkladně vycvičen a zvěř honit nebude. Jak jsem tak mluvil, tak jsem mu dával rukou posuňky. Vpřed, sedni, lehni. Pes vše udělal na výbornou. Mužský v autě koukali, ale dál si vedli svou. Řvali a já měl strach, že mě budou legitimovat a že skončím někde u policajtů.

V tom mě osvítil duch Brd, svatý Florián, a já řka: "To jsem teda z toho všeho blázen. Dovolte, abych se představil. Podplukovník Macourek, ekonomický náměstek velitele jinecké posádky." (Samozřejmě, že ten ekonomický náměstek byla pořádná blbost. Ale v té rychlosti...) "Já jsem ten, kdo tady vydává propůstky. Fakt si ale nepamatuji, že bych v poslední době nějakou vydal! Vy jste kdo? Co tady s těma flintama děláte?" Oni to totiž buď byli myslivci, nebo dokonce pytláci. Bohudík se neodvážili vystoupit z vozidla. Pes by je určitě sežral a to dobře věděli.

Z mého proslovu byly tak vyděšeni, že se pouze zmohli na tuto větu a v zápětí byli pryč. "Ano pane, vše je v pořádku, děkujeme..."

V A N D R - - - a jak se na Tok dostat? Tak to nelze, neboť právě zde jsou dopadové plochy pro střelbu ze všech kalibrů. Ještě dnes tady lze nalézt například kusy raket.

Ryze teoreticky je dobré začít v Obecnici. Po Brdech chodíme zásadně pěšky! Vystoupáme po lesní cestě pod Klobouček. Zde stávala hájovna a ještě zde jsou vidět základy. Příjdeme na takové téčko cest. Po levé straně studánka, pramen potoka, který teče směrem k obci. Nejdříve si odskočíme po cestě vlevo a z dálky si prohlédneme vegetaci na nádherné louce. Vrátíme se a pokračujeme rovně. Po pravé straně udržovaná studánka s rybníčkem. Zde můžeme posedět, posvačit a obdivovat několik jedlí.

Po několika metrech se dostaneme na asfaltku. Opět si odskočíme vlevo na vrch Klobouček, kde zajímavé skalní útvary. Vrátíme se a pokračujeme na vrchol Toku. Dostaneme se na plošinu a zanedlouho uvidíme loveckou chatu. Opodál rybníček a za ním zídka bývalé hájovny Carvánky. V lese pak studna a opodál dvě tůně. A zde je ten nepochopitelný zádrhel. pokr. příště!!!

* * *
BUKOVÁ u Příbrami

O partyzánském hnutí v Brdech, toho není zase tak moc známo. Nejvíce informací podává pan Jan Čáka ve svých knihách z této oblasti. Jest-li se mýlím, tak zde v komentářích uvítám jakoukoliv informaci... Je faktem, že ve zdejším hvozdu již zmizelo mnoho památek na dobu okupace. Pryč jsou doby, kdy zde pan Čech z Dobříše organizoval ročně několik turistických, dálkových pochodů. Na jeho akce s láskou vzpomínáme. Byl to právě on, kdo nás v mládí seznámil s touto oblastí uprostřed České republiky, s hrdinstvím zdejších občanů.

FRANTIŠEK ROJ,
občan, jehož život v době útisku našich národů, nebyl snad do dnešních dnů jasně a srozumitelně objasněn. Roky jsem chodil kolem jeho pomníku a marně sháněl informace o jeho osobě. Všichni mlčeli jak zařezaní. - kdo víte něco bližšího, tak to prosím napište sem na blog do komentáře - Děkuji předem...

V tiskovinách se dokonce objevila zpráva, že pan Roj byl vysazen z Anglie na pomoc odboji. Nikdo nic moc nevěděl, a tak se krajem šířily nepravdy, ba dokonce lži. A ti co věděli, mlčeli. Proč asi. Teprve nedávno jsem se snad dozvěděl pravdu...
Pan Roj, který byl v odboji, jel se svými kamarády na nákladním voze na Prahu zajmout německou vojenskou posádku. Z lesa se ozval zákeřný výstřel a pan Roj byl zastřelen. On si totiž - podle pamětníků - vedl notýsek, ve kterém byla řada údajů na spoluobčany, kteří kolaborovali nebo dokonce spolupracovali s Gestapem. To byl pravděpodobně důvod jeho smrti. Jistě i vás napadlo, kam se ten notýsek poděl. Budu dál pátrat. Už vím na koho se obrátit. -vb-

Slovo má Pavel Wunsch:
  povšiml jsem si, že jste psal pár příspěvků na téma Fr. Roje apod.
> Nuže, zde je verze od býv. hajného xyz, jíž nám pověděl, když jsme u
> něj vyzvídali něco o základně na "Pragerbergu":
>    Před ono auto, které vezlo členy národní  gardy na kopec Praha (jen kvůli
> hlídání, německá  posádka základny už byla pryč, její dramatické vystrnadění
> proběhlo o několik dnů dříve, viz. smrt Jos. Kreidla atd.) vystoupil z
> lesa člověk v civilu a naznačoval, aby zastavilo. Auto zastavilo, Fr.
> Roj byl údajně jedním ze tří lidí sedících na přední lavici. Člověk na
> cestě vytáhnul pistoli, prý bez zaváhání a z poměrně malé vzdálenosti
> zastřelil právě Fr. Roje a utekl zpět do lesa. Přinejmenším to tedy
> vypadalo jako cílená likvidace konkrétní osoby. Pan xyz události
> přítomen nebyl a více než tohle o ní nevěděl, ale později dělal desítky
> let v Brdech hajného, takže od  většiny událostí znal podání z první
> ruky od očitých svědků, a i jinak ho považuju za dost důvěryhodný zdroj.
>
>    Z tohoto důvodu si myslím, že cedulka na pomníčku je v podstatě
> lživá, a že není náhoda, že neobsahuje datum ("nerovný boj s okupanty"
> 8. května by budil podezření už sám o sobě, německé jednotky se sice ten
> den pohybovaly po trase Míšov - Teslíny - Rožmitál, ale měly věru
> napilno a úplně jiné starosti). Považuju za pravděpodobnější, že je to
> další z příběhů o tom, jak se Češi neumějí vždycky vyrovnat se svou
> minulostí, v tomto případě s faktem, že českých pracovníků okupačních
> represivních složek bylo o dost víc než odbojářů. Fr. Rojovi se dost
> možná stala osudná jeho znalost, kdo je kdo.
>
>    Článek na tahle témata psát asi nikdy nebudu, nemám to ověřené z více
> zdrojů (což by u tak závažných věcí bylo třeba) a mám dost jiných věcí v
> různém stadiu rozpracovanosti, ale zase by byla škoda, kdyby se na tyhle
> události úplně zapomnělo. V případném pátrání přeji hodně zdaru, ale
> bude to těžká práce, dnes je ve věku pamětníků generace dětí přímých
> účastníků, a své rodiče těžko někdo vidí úplně objektivně. Ony ty
> události nejsou nějak zvlášť tajemné nebo senzační, ale když dojde na
> vyjasňování podrobností, málo kdo chce dopodrobna líčit, jak otec
> támhletoho souseda provedl to a ono...
>
> zdraví
> Pavel Wunsch 

/.... pokračování někdy příště. Asi to bude nekonečný seriál!!!/
mmm

IVAN VORONOV

  




mmmm
mmmm