Srpen 2009

Zajímavosti nejen o houbách

30. srpna 2009 v 15:07 HOUBY
* * * A máme tady další zajímavou informaci od ing. Jiřího Lederera. Jedlých hub v naší drahé vlasti roste kolem 200 druhů. Dalších dvě stě je také jedlých, ale horší jakosti, hodících se především do směsí. A dalších rovněž 200 druhů je možno konzumovat po určité úpravě. I on dodává, že zrovna houby hřibovité, které se u nás nejvíce sbírají, nejsou po stránce kulinářské zrovna tím nejlepším...

* * * Zde na blogu v článcích o opeňce měnlivé, kterou slovanské kmeny sbíraly od nepaměti, a čepičatce jehličnanové jsem vyslovil podezření, kolik asi lidí od věků věků na jejich záměně asi zahynulo. Vytvořil jsem si několik teorií, ale pouze jedna z nich měla logiku. Tu mě v jednom rozhlasovém pořadu potvrdil i pan ing. Jiří Baier.

Měli jsme smůlu, že naše drahá země leží uprostřed Evropy. Přes naší vlast se vždy prohnaly veškerá vojska. Obyvatelstvo povraždia, znásilnila a všichni utíkali do lesů. Vandalové všechno sežrali, zničili, vypálili. Aby lidi přežili, tak snědli vše na co přišli. Houby byly mnohdy jejich jedinou záchranou. Jedli a systém pokusů se naučili je znát. Bohužel již nezjistíme, zda to třeba někde, někdy, nemělo i systém. Pravdou je, že naše národy houbám výborně rozumějí...

* * * Máš-li rovněž něco zajímavého, tak pokračuj v komentářích a já to sem přetáhnu.


* * * Pomozte mě prosím vyřešit následující záhadu. Od jara až do léta, jsem v Brdech kontroloval hnízda čápa černého a orla mořského. Bohužel se má obava naplnila. Vinou paní Parkánové a pana Bursíka, kteří kvůli americkému radaru pustili na jejich hnízdiště desetitisíce cyklistů, ptáci letos po mnoha tisíciletích poprvé nezahnízdili....

Šel jsem po již nepoužívané zarostlé lesní cestě a najednou koukám, jak z vysokého kapradí vykukuje historický kámen, mezník. O měsíc později byl vytažen, očištěn a opřen o starý smrk. Nemohlo mě napadnout nic jiného, než že ho chce nějaký barbar odcizit. Byl velký, tedy i těžký. Odvézt se dal z podmáčeného okolí pouze traktorem. Nemáte někdo rovněž nějaké zkušenosti s odcizováním těchto kamenů z přírody?

* * * Je šiškovec černý jedlý, nebo nejedlý. Odpověď od čtenářky najdete, když si ho zde na blogu kliknete!

* * * Zajímavost o hadovce smrduté: To jsme takhle jednou seděli u táboráku a kecali o houbách. Jeden povídal, že si přečetl v časopise, že tato plodnice roste strašně rychle, jako když jí jde o život. A stejně rychle odchází na věčnost. Ten její růst od pohybu z vajíčkam, až po smrt, trvá cca dvanáct hodin. V období trvalejších dešťů se její růst úplně zastaví. Čekají na sluníčko. Pravděpodobně to souvisí s rozmnožováním. Za deště mouchy, které roznášejí do světa výtrusy hadovky, nelétají. Přísahám, že to někdy ověřím v praxi. Nemáte s tímto nějakou zkušenost

Už jsi tady byl? Nebyl! Tak proč žiješ.... III

29. srpna 2009 v 16:10 | Zatopené lomy mám obzvláště ve velké lásce. Jsou to zajímavá krásná místa.... |  AGENTURA Vandrovník
Zatopených lomů je v České republice neurekom. Ve většině případů je obklopuje přenádherná příroda, plná chráněných rostlin, živočichů. To je důvodem, proč jsou mnohé chráněné zákonem.

Je v současné době štěsím, že lidi, především ty mladé, problematika krajiny, přírody, její ochrany, moc, spíše vůbec, nezajímá. Kdyby to bylo opakem, tak chráněná území již nemáme. V posledních letech zejména v České televizi proběhla řada pořadů, které obrazem i zvukem nás "zvaly" na místa, kde ještě přežívají chráněné byliny, živočichové. Byl jsem zděšen, očekávaje do těchto míst invaze spoluobčanů. To se však nestalo. Jsem rád, že jsem neměl pravdu. Opačně by to byla hrůza, která by nic dobrého nepřinesla!

/V třetím díle této soutěte opakovaně prosím, nepište rovnou odpověď. Uveďte, tak jako v díle předchozím, pouze další indície, které by ostatním pomohly otázku rozluštit. Všichni, kteří odpoví správně, mají u mne slevu na vchodové nebo vnitřní dveře. Základní cena, od které se bude sleva odvíjet, je cenou přímo z továrny. Soutěžit nesmí vandrovníci a jejich rodinní příslušnící, kteří se zůčastňují mých toulek./
Na fotografii je lom, ve kterém byla natočena jedna z nejúspěšnějších filmových pohádek. Za hvězdu zde byla....
Přenádherně je zde na jaře, když všechno začíná kvést. Opodál je místo, kde se dá postavit několik stanů.
Mládež a nejen ona, zde tráví překrásné chvilky v lůně přírody. Všimněte si prosím vzadu na snímku kolik kuřat snědí na jedno posezení.


Máta dlouholistá - Mentha longifolia

27. srpna 2009 v 12:24 FLORA
bbbb
vvvvv
nnn

Bolševník

27. srpna 2009 v 11:35 | Jedna z nebezpečných přivlečených rostlin. Podaří se jí zlikvidovat |  Bolševník velkolepý
Zatím jen několik informací od kastelána ze zámku Kynžvart, kde je bolševníku po celém kraji převelice. Komplikuje život státním orgánům, zemědělcům, zahrádkářům, chalupářům. Všichni se snaží o jeho likvidaci, ale jde to přetěžko. Je pro zdraví lidí nepříjemný až nebezpečný. Lidská pokožka nesmí s rostlinou přijít do styku. Jeden bolševník má přemnoho semen a pak se jeho šíření nedá zastavit.

Podle slov pana kastelána není pravda, že rostlinu si objednal přímo pan Metternich. Pravděpodobně jí v zámecké zahradě někdy na konci předminulého století vysadil jako okrasnou, zámecký zahradník. Ta se - pravděpodobně po jeho smrti - začala šířit krajem.

Bolševník -podle slov pana kastelána- se jako okrasný používá v mnoha zámeckých parcích Evropy. Zde však vytvořili opatření, aby se nemohl rozletět do světa.

A na závěr jednu perličku. Když pan kastelán na začátku devadesátých let minulého století kráčel od nádraží na své nové zámecké působiště, viděl všude překrásnou květinu. Kochal se její krásou, dokonce si do zápisníku pořídil její kresbu. Jaké asi bylo jeho překvapení, když zjistil o jaký dárek na jeho zámku se jedná. Zatím s bolševníkem v parku úspěšně bojuje. Všude kolem je ho však obrovské množství a nikdo si neví rady, jak ho zlikvidovat. Což takhle přistavit autobusy a dovézt na dobrovolné brigády ty tisíce nezaměstnatých....

Posázavská stezka II

27. srpna 2009 v 10:42 | Cyklisté na určitá místa v přírodě nepatří |  Kritika, politika
Posázavskou stezku miluji. Využiji vždy vlaku -víš jak se mu říká?- V Kamenném Přívozu vystoupím a uháním směrem na Pikovice. Mám zafixovanou představu, že když jdu po směru toku, tak jdu dolu. A to je takové příjemné, že v duchu nemusím šlapat do kopce. V Pikovicích je vždy kde "zaparkovat." Jsou tu hospody, restaurace a dokonce i cukrárna. Můžete posedět v lokále nebo na zahradě. Je to takový příjemný výlet. Je zde velké parkoviště pro auta, kterého především využívají vodáci. Přijedete sem autem, s člunem nasednete do vlaku, který vás vyveze na horní část Sázavy a pak v klidu hurá k soutoku s Vltavou. Vodáků je zde plno. Opodál od Pikovic je hora Medník, která je především známá čím??? Není problém si zde postavit stan. Klikni zde na blogu Medník a připrav si fotoaparát.


Odpověď MF Dnes na její článek ze dne 27. srpna 2009
Vážený pane šéfredaktore, dnes jsem otevřel MF Dnes a mám zkažený celý den. Větší pitomost jste nemohl ve Vašem deníku otisknout. Cituji otištěnou větu na straně D2 u Posázavské stezky: "Posázavská stezka je v mnoha úsecích opravdu stezkou a je především určena pro pěší , takže milovníci terénní jízdy si zde přijdou na své."

Na Posázavskou stezku žádní kolaři nepatří. Dokonce je na ní značka Zákaz vjezdu cyklistům! Výše je napsáno, je určena pro pěší. Chodí tam především rodiny s pacholatama. Umíte si představit, jak je tlačí cyklisté do vody Sázavy. Ono je to tady mnohde nebezpečné i pro pěší, a když tady ještě budou jezdit kolaři, tak to bude o život. Jsou určitá místa, kam cyklisté jednoznačně nepatří….
Přeji hezký den


P.S. Přečtěte si pozorně ještě jednou tu citovanou větu -" je především určena pro pěší, takže milovníci terénní jízdy si zde přijdou na své." Jak to asi autor myslel? Že kolaři budou pěšáky na Posázavské stezce likvidovat


Mateřídouška -

26. srpna 2009 v 23:38 | Takhle velký, obrovský koláče jsem ještě nikdy neviděl |  FLORA
vvvv
vvv
vvv
vvv

Už jsi tady byl? Nebyl! Tak proč žiješ.... II

26. srpna 2009 v 10:07 | Navštěvovat neznámé památky a okolní přírodu nemá chybu |  AGENTURA Vandrovník

Celý svůj již dlouhý život se toulám Československou republikou. Stále více, častěji, zjišťuji, že jí vůbec neznám. Na putováních přes hory a doly, podél řek a potoků, přes hvozdy, lesy, louky, stráně, kopečky, kopce, vrchy, údolí a planiny, jsem zjistil, že nic nevím, že jsem ještě nic neviděl, nepoznal. Není člověka, který by poznal vše. A navíc, krajina, příroda se mění od hodiny k hodině. Takže zde je taková malá poznávací soutěž.

Jenom Vás prosím, nepište do komentáře ihned odpověď, ale uveďte pouze další minipoznámku k tomuto místu. Sám jsem zvědav, jak to bude pokračovat, jak to skončí.
SCHODY DO NEBE... a víc už zatím nenapíši. Snad až někdy později. Jenom dodám, že lézt po těchto schodech je velice, ale velice nebezpečné. Já jsem tam lezl málem po čtyřech, jak jsem se bál. Pak přišli mladí lidé, milenci a to děvče tam doslova vyběhlo a seběhlo bez problému, bez zaváhání. Nestačil jsem koukat.
Jestli nebudete vědět, tak k tomuto snímku připíši další nápovědu... 1. nápověda: zámecký park má dvě části. Ta první je za plotem a druhá, jak jinak, než před plotem. 2. nápověda: zámek slouží veřejnosti jen jeden den v roce. 3. Celý zámecký areál slouží jako sociální zařízení státu. 4. Na kopci jsou ruiny hradu, opodál kaple. 5. Je tam jeden z nejstarších a nejkrásnějších dubů v republice.

Netýkavka žláznatá - Impatiens glandulifera

25. srpna 2009 v 15:51 | Je to přenádherná rostlina, ale do naší přírody jednoznačně nepatří |  Netýkavka žláznatá
mmm
Václav Burle

Někdo jí pravděpodobně na začátku minulého století přivezl jako okrasnou přenádhernou rostlinu z Indie. Zdobila zahrady, parky, aby se od roku 1930 začala šířit krajinou a to především kolem řek, potoků, vodotečí. Kdo jí poprvé zří je nadšen. Je vysoká s velkými nádhernými květy. Na jedné rostlině je jich až dvacet. Mnohde vytváří rozsáhlé porosty. Ve značných množstvích jí například můžeme vidět nejenom kolem toků v Beskydech, ale i před rezervací v Mionši, na Salajce, ale i u Lysé hory. Vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. Semena tobolka vystřeluje až na vzdálenost čtyř metrů.
Václav Burle

Fotofejetón II Brdy Česká republika

24. srpna 2009 v 15:26 Fotofejeton, kritika
Příroda je mocná čarodějka, ale člověk jí dává pěkně na prdel. Na straně jedné určitých živočichů přibývá, například volavek popelavých, kormoránů, bobrů. V naší drahé vlasti začínají hnízdit volavky bílé. Další druhy z našich hvozdů, luk a strání již zmizely, nebo mají na kahánku. To se týká i rostlin, hub. Největší ničitel přírody je člověk, neboť naprostá většina lidí jí nerozumí, nic o ní neví. Rozhodují pouze prachy, prachy, prachy. Vše zničíme, abychom měli ještě více zbytečných, nepotřebných věcí. A tím ještě větší moc! Tato cesta však vede do pekel. Příroda si to nenechá líbít a člověčenstvo zničí. Války byly, jsou a vinou hloupích lídí i budou...

Krásně je to vidět na soudružské práci sestry Parkánové a bratra Bursíka. Svým rozhodnutím poslat na Horní hráz Padrťských rybníků desetitisíce cyklistů, zničili tuto část Brd. Poprvé za tisíciletí zde v letošním roce nezahnízdil čáp černý ani orel mořský. Pouze zde vinou žiletkového plotu, který mimochodem stál 4,5 miliónů korun, pobíhají dodnes po hvozdu zranění jeleni, divočáci, srnci, laně, kolouši. Tam, kde byla bažina je dnes cyklistická stezka a všude po lesích stovky plechových cedulí. Vše pro kolaře jen aby nebyli proti americkému radaru. Vlk se nažral a brdská příroda dostala na frak.

Vidíte ten jeho smutný kukuč. Tento jedinečný orel mořský se potkal s člověkem a teď je pro těžké zranění zavřen... Modleme se, aby se vrátil na modré nebe. Co je důležitější. On, nebo nějaké zbytečné prachy? Braňme přírodu, zmar zbohatlíkům, hlupákům!



Uveďme si ještě jeden příklad z třemšínských Brd. Všude jsou tady monokultury smrku. Všude také rýhy, škarpy, které mají pouze jeden úkol. Odvést z hvozdu vodu, kterou průmyslový smrk nemá rád. A to je také jeden z důvodů, proč v posledních letech je tolik povodní. Co takhle více vysazovat listnáče a ty co nejméně kácet. A vůbec ne na okraji přírodních rezervací. Jak se to právě v této oblasti stalo!

Pěkně je to vidět i na Šumavě. Zbohatlíkům, kteří ještě více chtějí přijít k penězům na úkor přírody, nejde o zdejší hvozdy, ale pouze o prachy. Všechno vykácet, zničit, naplnit si své peněženky, účty v zahraničních bankách. Přitom je jednoznačné, že příroda, les, si dokážou pomoci sámi. Kdo nevěří, tak ať se zajde podívat do Bavorského lesa, ale dnes i první výsledky uvidí i na naší drahé Šumavě.

Ministerstvo životního prostředí -děkujeme pane ministře- v nejbližších dnech vydá Zprávu o stavu přírody v naší drahé vlasti, České republice. To budeme koukat. To se budeme divit....



Pupava bezlodyžná - Carlina acaulis

24. srpna 2009 v 15:11 | Kde jsou ty přenádherné časy, kdy byla lahůdkou nejen pro děcka, ale i pro dospělé |  FLORA
To bylo naše mládí. Přiběhli jsme ze školy, hodili do sebe nějaké to nedostatkové jídlo a už jsme slyšeli kamarády a kamarádky, jak pískají před barákem. Nebyla televize, počítače, kino jen občas. Jó to byly přenádherné filmy. Bylo jich totiž nemnoho, a tak jsme se měli oproti dnešku na co stále těšit. Sem tam se v obci objevil pan loutkař Matěj Kopecký a na toho - strašně se stydím - druhého si nemohu vzpomenout.

Naší jedinou a neopakovatelnou činností byly klukovské a holčičí hry, které se odehrávaly v přírodě. Výjimkou byl Sokol a různé mládežnické organizace. Skaut, hasiči, posléze pionýr, Svazarm. /Někdy budu pokračovat./

Za odměnu všeho našeho dětského úsilí byly ovocné stromy, zelinářské zahrady Bulharů, jahodová plantáž. Dobře jsme měli i propracované pytlačení na Berounce, Vltavě. Stále nás někdo honil s holí, kyjem, bičem. Všechno to bylo jen tak na oko, i když jsme si to tehdá neuvědomovali. Utíkali jsme vždy jako o život. Na Homolce, která je dnes rezervací, jsme zlovili nejednoho sysla, pozorovali hmyz, ptáky, zvěř. Žili jsme v souladu s přírodou a navíc i ve stájích u koní.

A pak přišel ten správný čas, kdy uzrála ta předobrá pupava bezlodyžná. Byla to naše oblíbená pochoutka. Při jejím likvidování jsme byli popícháni snad na celém těle, ale ten úžasný kulinářský zážitek stál za ta veškerá muka. Jak jsme tak polehávali v trávě, tak jsme mohli poznat, kdo koho má doopravdy rád. Kdo koho doopravdy miluje. Kluci pupavu čistili a pak ten přenádherný, předobrý plod české země věnovali své nejmilejší. Mnohdy, tedy vždy, se ani na ně nedostalo. Jó tehda se holky měly.... /pokračování někdy příště..../
mmm
Zvěř ani dobytek jí nemiluje. Ona totiž pěkně kouše, píchá, škrábe. Znalé děti a starší občané jí však milují. Je to obrovská pochoutka..

Pcháč bělohlavý - Cirsium eriophorum

24. srpna 2009 v 15:04 | Když jsem ho v Beskydech uviděl, tak jsem si řekl, ten musí být pro svou krásu chráněný |  FLORA
.....a měl jsem pravdu. Děkuji anonyme! Pcháč bělohlavý je v červeném seznamu České republiky veden jako druh ohrožený. Bohužel pro neznalost je likvidován, neboť je hojně používán jako okrasná rostlina do suchých vazeb!


Hnědák Schweinitzův - Phaeolus schweinitzii

24. srpna 2009 v 13:49 - - hnědák Schweinitzův
mmm
Za sucha je lehký jako pírko. Parazit našich lesů, tak jako většina chorošů. Způsobuje hnědou hnilobu kořenů. Dužnina obsahuje barvivo, jež se používalo k barvení příze. Odumřelá plodnice se vyskytuje na stanovišti ještě převelice dlouho. Velký škůdce stromů.
MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: V - X, klobouk 6 - 30 cm, nejedlý. Krátký třeň, někdy více plodnic nad sebou. Hojný, parazit na jehličnatých stromech, na listnatých vzácně. Jednoletá plodnice.

Hřib kovář - Boletus erythropus

24. srpna 2009 v 13:37 - - hřib kovář
V lesích je hub přemnoho. Jedlých, nejedlých, dokonce životu nebezpečných, krásných i ošklivých, malých, velkých i obrovských. Mnohým zlí lidé - a to prosím i z řad houbařů - škaredě říkají prašivky a dokonce do nich kopou. Ó, jak milujeme ty krásné a dokonce i užitečné chvíle ve hvozdech. Největší radost nám však udělají okamžiky, když najdeme některou z plodnic usazenou do toho nejkrásnějšího, pohádkového prostředí lesa. Když vytvoří umělecký překrásný obraz s pařezem, mechem, pavučinou, broukem, vodou, mlžným oparem. Vždyť to dobře znáte i vy, že ano...

Jak kovář, tak i koloděj patří mezi houby, které rostou ve hvozdech, podle počasí, již od konce dubna. Řadíme je mezi houby jarní. Když je najdete v letních, ale i podzimních časech, tak na ta místa zajděte i na jaře. Měli by jste být úspěšní. Jsou místa, například Jizerské hory, Vysočina, kde v prvních slunečních měsících rostou jak zběsílí.... Přidej prosím další oblasti, místa do komentářů. Děkuji!

Bondarcevka horská /M - Bondarzewia mesenterica II

24. srpna 2009 v 13:08 | Je to velká vzácnost, státem chráněná a přesto rvaná a odnášena z lesa! |  - - bondarcevka horská
Zde na blogu je ještě jedna "Fotografie I" - této vzácné houby, u které je i text.... Tato plodnice vyrůstá "ze země" v tom druhém článku z vysokého pařezu.
mmm
Najít ve hvozdu bondarcevku horskou, korálovce a další málo se vyskytující houby je doslova zázrakem. Následující řádky jsou od jednoho z vynikajících českých mykologů, Stanislava Jiráska.

"V roce 2003 jsem byl na Šumavě na srazu mykologů z Čech, Francie a Holandska. Byli jsme ubytováni ve Frymburku, rozděleni na 2 skupiny. Každý den jsme vyráželi pod dozorem a vedením vedoucího ochranáře do jednotlivých lokalit. Byl nám i umožněn vstup do Boubínského pralesa. Moc se mi to líbilo. Jedině jsem litoval, že mě zlobil v té době kyčelní kloub a špatně se mi chodilo. Přesto, že jsem chodil o holi, tak se mi podařilo nafotit dosti diapozitivů. Pokaždé jsem si zaznamenal co jsem v dané lokalitě viděl, respektivě na které druhy jsem si z této lokality vzpoměl. Těch bondarcevek tam bylo pět, jak je vidět na mých internetových stránkách. http//muchomurka1.blog.cz

Na konci září 2010, těsně před svátkem svatého Václava proběhla tiskem tato zpráva: "Za největší vzácnost na výstavě, letos považuji dva hřiby smrkové, jeden je odrůda citrónový a druhý bílý. Oba jsem našel u Velkých Karlovic." Říká pořadatel výstavy, významný mykolog, Jaromír Durček z Kopřivnice. "A bondarcevku horskou, tu jsem v životě viděl a našel poprvé," prozradil na houbu řadící se mezi vzácné a vyskytující se převážně v horských lesích a pralesích. "Mám takový zvyk, jak najdu něco, co neznám, tak to ochutnám. Jo to jsem si dal. Dvě hodiny jsem měl spálenu pusu i jazyk, je šíleně hořká," řekl na adresu bondarcevky.

A já Václav Burle dodávám. Chráněné houby, mezi které bondarcevka horská pro svou převelikou vzácnost jednoznačně patří, nesbíráme, na výstavy nenosíme. Pouze obdivujeme, fotografujeme a těšíme se z veškeré té krásy. Nic víc, nic míň.

Květnatec Archerův - Clathrus archeri - Kvetovec Archerov

24. srpna 2009 v 11:48 | Ještě jsem ho v hvozdech bohužel nepotkal. Zavolejte a já přijedu! |  Květnatec Archerův
Květnatec Archerův, se začíná pravděpodobně šířit po celé republice. Bádejme, sledujme ho, ať se společně dobereme k informacím kolem těchto plodnic. Každý z vás , kteří máte s touto houbou nějaký zážitek, zajímavost, pište sem dolu do komentářů nebo na burle.@seznam.cz. Nenechávejte si své poznatky z přírody, z houbaření, jen pro sebe. Podělte se se svými přáteli na burle.blog.cz.
Foto: Ján Šuvada

Sestupovali jsme z hraničního hřebenu Beskyd od Velkého Polomu, podél potoka Uplaz. Nad hlavami se nám tyčil prales Mionši, kouzelný to vrch tajemných a vzácných hub. Po vandru a přespání v lese, jsme již byli pořádně utahaní, hladoví a moc jsme se těšili na několik točených.

Jak z pohádky se proti nám z lesa vynořily dvě babky. Kdyby neměly na sobě moderní oblečení, tak by to byly baby kořenářky, ježibaby, jak z nějaké staré filmové ruské báje. V rukách košíčky a v nich ani jedna plodnice. Slovo hodilo slovo a z babek vypadlo, že jim za chatou u kompostu vyrostla nějaká červená chobotnice. Nám to bylo ihned jasné, ale staré dobré ženy nevěděly nic.

Hlasitě jsme zajásali a dokonce jsme se jich zapomněli zeptat, jestli jim nezůstalo něco od oběda a zda by nebyl nějaký ten lahváč. Konečně nám do fotoaparátu přibude další přeslavný snímek do sbírky. Vrhnuli jsme se kosmickou rychlostí k jejich chaloupce. Najednou koukáme a babky daleko vzadu. Určitě si začaly myslet, koho si to vlastně ke své jedové chýši pozvaly. Umazaní vandráci. Nevokradou nás, nebo dokonce....

Babky se začaly hlasitě dohadovat, kde tu červenou potvoru vlastně viděly. My jsme čekali pokorně na cestičce, neboť jsme jí nechtěli nechtěně zadupat. Konečně! Přistoupili jsme k onomu místu, ale tam již v trávě pouze tmavý flek, a kde nic, tu nic. Po květnatci již ani památky. Uvidíme, jestli se tam příští rok náhodou zase neobjeví. Bábrdlinky dostaly číslo našeho telefonu... Václav Burle

* * *
MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: Květnatec Archerův se v České republice začal objevovat v šedesátých letech minulého století. Nikdo již nikdy nezjistí, jak se do našich hvozdů dostal. Vítr, nebo snad čilejší obchodní světová činnost? Nesouvisí snad jeho výskyt s tzv. globálním oteplováním? Některé houby mizí, další se znovu po desítkách let vracejí. A květnatec je důkazem, že do naší přírody se hrnou "vetřelci" a to nejen houby, ale i rostliny a živočichové. Například bolševník, netýkavka žláznatá a v poslední době se ve značném množství v západní Evropě začaly objevovat i černé vdovy.
Foto: Ivan Godál

Jeho domovem je Austrálie. Má čtyři až osm spojených ramen. A aby toho nebylo málo, jeden druh se vyskytuje v Severní Americe. Ten má tři až čtyři ramena. Jejich zbarvení je převelice nápadné. U nás převažuje červená barva. Ten náš byl zavlečen z Austrálie nebo Nového Zelandu. Dnes se již vyskytuje po celé Evropě. V České republice roste od června do listopadu.

Nacházíme ho nejen v lese, ale všude tam, kde jsou zbytky dřeva a něco podobného kompostu. Tedy i na záhonech, v parcích.

Je nejedlý a kdo by ho také konzumoval, že ano... Navíc příšerně páchne. Zajímavé je, že výtrusy jsou uloženy ve slizké hmotě. Do světa je šíří mouchy.

Květnatec Archerův je příbuzný s hadovkou smrdutou, rovněž má "vajíčko", které se po odstranění slizu dá bez problemu konzumovat.

Poprvé se objevil ve Francii v roce 1914. 17. července 1963 byl poprve objeven u nás, a to v jižních Čechách u obce Dobročkov. Taky by vás, tak jako mne, zajímalo, kdo byl ten přešťastný. Snad nám dá někdo sem na blog vědět.-vb-

Pište prosím na můj e-meil kde ho nacházíte. Já každý rok pak vytvořím mapu a budeme sledovat jeho rozšiřování. To se týká i ostatních zajímavých, vzácných apod. hub... Děkuji!
Foto: Ing. Anton Petrov

Zajímavý příspěvek od našeho přítele: Pokiaľ ide o túto nádhernú hubu - kvetnatec Archerův - tak túto som ešte vo svojom okolí nenašiel. Tieto snímky vznikli asi takto: Sem tam sa sporadicky objavila správa, o náleze zvláštnej huby. Miesta boli vzdialené od mojej dediny 10 - 15 km. (verím, že sa mi ju podarí nájsť aj u nás) Ako som už spomenul, cez stránky www.nahuby.sk som spoznal veľa super hubomaniakov. Tak som si pozisťoval, kto je z môjho okolia a začali sme udržiavať kontakty, telefonické, ale aj osobné spojené s vychádzkami do prírody a aj za hubami. A práve raz mi zavolal môj priateľ Fero Frimer zo Sniny, celý rozrušený, že objavil kvetnatec. Vôbec som nelenil, zobral som foťák, sadol do auta a za pol hodiny som bol pri ňom. A verte neverte bol to úžas. Každý, kto videl film Votrelec by si to vedel predstaviť. Síce nebolo to v žiadnej jaskyni, ale voľne medzi stromami. Na ploche hádam 20 x 20 m bolo možno aj 100 plodníc tejto zvláštnej huby. Plodnice boli v rôznych štádiách od uzavretých vajíčok až po roztiahnuté chobotnice. Tento pohľad by som prial každému. A pocit niečo neopísateľné, srdce sa rozbúši, neviete kam skôr pozrieť, proste pravá hubárska eufória. Ing. Anton Petrov /Tono v kterém roce to bylo?/

Zájímavý příspěvek od našeho přítele: Dnes již věřím, že to není až tak vzácná houba, ale do mých 60. narozenin, jsem ji považoval za až tak vzácnou, že snad ani tady u nás na severu Čech nemohla růst. Jednak ne příliš čisté ovzduší a výskyt kyselých dešťů v 60-80 tých letech minulého století, kdy rapidně a rychle mizely ze zdejší přírody nejen houby, ale například v nedalekých pískovcích - v dnešním Národním parku Česko-saském Švýcarsku - i ohromné plochy borůvčí a brusinčí a nakonec i vřesů. Nebylo proto divu, že tato přicestovalá houbička někde z Tasmánie a Nového Zélandu se zde jaksi nechtěla "ukázat". Na obrázcích odborných mykologických knížek, však působila velice pěkným dojmem.

No a jednou, tak v roce 2007, v době, kdy i ve zdejším výběžku fabriky již nehulily černý dým, jednak, že byly rušené "novými majiteli", ale také ty co zůstaly, přecházely na ušlechtilá paliva, takže čistota ovzduší se rapidně změnila, se u nás i v Dolní Poustevně vyskytl tento zázrak přírody, tak v polovině července. Najednou jsme uviděli pod asi třiceti letým americkým dubem něco červeného. Ještě jsem si říkal, děcka zase měly zmrzlinu a papír pohodily pod strom. Nedalo mi to a když jsem přišel blíže, abych nepořádek uklidil, tak koukám a ona ta vzácná a zde snad ještě neviděná houbička, zářivě červená s namodralými oky výtrusnic. A nebylo jen u jedné, ale pod tím dubem, od té doby do konce srpna, "vykvetlo" ještě asi 50 exemplářů těchto krásných, ale nevonících houbiček. Vyrůstaly pěkně popořádku, někdy jen jedna, někdy se jich z kuliček, podobných kuličkám známější smrdutky, i několik najednou. A to ve společnosti pestřece obecného.

V roce následujícícm jsem našel jen jednu neduživou "krásku" a v loňském roce již ani jednu, i když jsem se snažil ničím neporušit okolí jejich původního růstu, ani sekáním trávy okolo. Za to od jinud mi hlásili výskyt jedné, dvou kousků, jak od nás z Dolní Poustevny, tak z Brtníků, Kuntratic či Rumburka, ba dokonce se o výskytu této houbičky psalo v regionálních novinách ve vedlejší městečku Sebnitz.

Že je to houbička vzdálená příbuzná naší smrdutky jsem si vyčetl v chytrých knížkách i na internetu a nakonec, snad se ten snímek povedl, jsem nafotil hodování much na této pro ně voňavé pochoutce. Zda se takto dostaly výtrusy dál, uvidíme.Snad se v blízkém okolí ještě někdy objeví.
Antonín Tobiška
Tady několik centimetrů od Slovenska jsme přespali a vzorně po sobě uklidili.
1 Květuše Polívková | 24. února 2010 v 15:27 | Reagovat
Fantastická fotografie. Něco tak nádherného jsem ještě neviděla. A teď jdu na ten text o květnatci Archerově.
2 Zdeno | 26. února 2010 v 12:50 | Reagovat
Překrásný snímek. Doufám, že květnatce a dokonce takhle nádherného také někdy najdu. Pane Burle že mě vezemete sebou?
3 Václav Burle | 26. února 2010 v 17:48 | Reagovat
Zdenku nevezmu, já ho také ještě neviděl!
4 Václav Burle | 2. března 2010 v 12:57 | Reagovat
V článku o květnatci je vložena nová fotografie od Ivana Godála. Fantastická!

Bondarcevka horská /M - Bondarzewia mesenterica I

23. srpna 2009 v 18:33 | O této houbě moc informací není. Svou roli sehrála náhoda. |  - - bondarcevka horská
Není toto náhodou bondercevka horská???? Ano, je to ona!!! V životě bych nepřišel na to, co je to za houbu. Měl jsem ale obrovské štěstí, že ihned po jejím vyfotografování v Beskydech jsem navštívil v srpnu 2009 přenádhernou fotografickou výstavu hub pana Dalibora Jandy na zámku ve Frýdku Místku. On tam měl fantatický snímek této plodnice. Ještě jsem si vše ověřil u pana Stanislava Jiráska, který ji má vystavenou na internetu. On jí našel na Boubíně. To jsou věci, že ano....
NEJEDLÁ - Vyskytuje se v horách a velice zřídka jí nacházíme na bázích živých i mrtvých jehličnanů, především jedlí. Je složená z několika srostlých klobouků. Barva žlutohnědá až hnědá. Nejedlá, palčivá chuť. Roste v období červenec - říjen na živých i mrtvých kmenech, pařezech jehličnanů, zejména jedle. Bondarcevka horská je velkým "škůdcem" hvozdu Způsobuje hnilobu dřeva.

Nebude asi trvat dlouho a bude patřit mezi chráněné houby. Je stále vzácnější. Poslední nálezy jsou z pralesů - Boubín, Monši! Zde na blogu je fotografie ještě jedné plodnice.

/Zde to ještě dopíšu/

Bondarcevka horská se stává vzácnou houbou. Napište do komentářů, kolikrát jste jí za svůj život houbaře našli a v kolika kusech. Uveďte vždy rok a počet kusů: Stanislav Jirásek, Boubín, 2003 5 ks. Václav Burle Mionší, 2009, 2 ks....

Korálovec jedlový I - Hericium flagellum

23. srpna 2009 v 18:09 | Naše mykologickobotanické expedice byly i letos velice úspěšné. Přidej se k nám. |  KORÁLOVEC
Najít ve hvozdech korálovce jedlového, není nic samozřejmého. Když nenadále po mnoha letech ho zříme, považujeme to za velikou odměnu od skřítků, kteří se o houby starají. Je to pro nás od nich za odměnu. Napište, kdo z vás ho již v přírodě potkal. Moc nás nebude. Jsou lesy, kde se objevil naposled v dávných dobách. V naší drahé vlasti se objevuje v podstatě jen na několika místech a to zejména tam, kde je les chráněn, kde sekera a pila nemá místo. Přejme si, ať takových míst je stále více.

JEDNÁ SE O VZÁCNOU HOUBU, KTEROU OBDIVUJEME A NIKDY NETRHÁME
RESPEKTUJEME JEHO VZÁCNOST A PŘEKRÁSNÝ UMĚLECKÝ VZHLED

/Postupně zde budu přinášet o této houbě další informace. Přivítám od vás zajímavá fakta. Již je zde na blogu o této houbě část II. /
Má sice přívlastek jedlový, ale vzácně se objevuje i na smrku, a to v podhorských a horských oblastech. Z korálovců sice patří mezi ty hojnější, ale kdo ho již někdy viděl? V mládí je bělavý, ale pak přechází do žluté až okrové barvy. Potkat ho můžeme od srpna až do konce roku. /Můj sen je, najít ho společně třeba s hlívou, václavkou./

Podle Červeného seznamu České republiky jde o vzácnější druh (ohrožený) který vyžaduje pozornost. Již se o korálovci jedlovém mezi odborníky hovoří, jako o silně ohroženém druhu. Důvodem je, že v minulosti ubývalo ve hvozdech jedle bělokoré. Této významné, důležité dřevině se začíná na našem území dařit. Proto možná začne přibývat i těchto plodnic. Máme se na co těšit!
V republice máme několik pralesů, mnoho rezervací, chráněných území. Proč je ale nerozšiřujeme? Proč je likvidujeme? V Brdech, ve vojenském újezdě, je jedno z nich. V nedávné době lesáci zde vykáceli všechny buky a další listnáče hned za dvěma červenými pruhy. Proč??? Jó prachy jsou prachy, co je nám pánům lesa do nějakých rezervací, že ano páni lesníci.... V Beskydech jsem byl mile překvapen, jak mnoho jedlí se zde po lesích vysazuje. Každá má nad sebou svařovaný jehlan, aby nedejbože se k ní dostala vysoká. Děkujeme.
Korálovec jedlový často roste vysoko na starých jedlých. Je vzácný, hojněji pouze v pralesech. Plodnice vydrží čerstvá v kuchyni i několik týdnů a může vážit i několik kil.
Dnes - duben 2010 -  vím, že korálovec jedlový můžeme, i když samozřejmě ne v dobrém stavu, najít ve hvozdu i na jaře. Více zde v samostatném článku na blogu. Budu ho i nadále sledovat, jak dlouho v lese ještě vydrží.  
vvv
nnn
bbb
Korálovec jedlový je zde na blogu již i v části II. Klikni zde do vyhledávače....