Říjen 2009

Brdy vojenské IIa - Padrťské rybníky

27. října 2009 v 12:21 | Zdejší rybníky a jejich okolí v centru Brd, patří mezi ty kouzelné kouty české přírody |  Brdy centrální

ZDE JE MÍSTO PRO VAŠI FOTOGRAFII Z BRD
/pochlubte se, ať i my ostatní se můžeme pokochat/


Oblast Padrťských rybníků je o víkendech veřejnosti přístupná, bohužel. Moc nástupních míst není, ale všude je poměrně blízko. Vybudováním cyklostezky, zde došlo k výraznému poškození přírody. Proč musí být na Horní hrázi obrovské silniční značky "sesedni z kola, nasedni na kolo"! Proč na bažinu byl navezen štěrk, kámen, písek? Nyní ještě chybí postavit občerstvení, opravnu kol. Později pak hotýlek, penzióny, golf a podobné šílenosti. Výsledkem například je, že po tisíciletích zde snad poprvé nazahnízdil čáp černý, orel mořský.

Jenom armádu stála úprava okolí, například nové výstražné tabule, žiletkový plot apod. desítky miliónů korun.

Nejkrásnější hřib světa je z Brd. Že je to krasavec. Viděli jste někdy krásnější houbu....
A takhle by to mělo na Padrťských rybnících vypadat! Klídek, ticho, pohoda, krása. Pouze vítr čeří vody rybníků. Nikde žádní také turisté. Hvozdy se plazí pouze milovníci přírody, kteří se v ní umějí pohybovat, z celé Evropy, světa. Tak nádherný kout nikde jinde nemají....


* * * TESLINY * * *
/Fotografie kláštera, text a žiletkový plot, najdete zde na blogu, když si tyto názvy kliknete./

Osada leží na silnici Rožmital pod Třemšínem - Plzeň. Je zde zajímavá hájovna, starý seník, který je v držení státu a bohužel je před spadnutím. Na opravu nejsou prý peníze. Tak mě ho prodejte, za korunu, prosím. Za ním pak starý buk, který však nedávno dostal od větru pořádně na frak. (Pořád jsem tak nějak neměl čas si ho vyfotit a teď ...) V dohledné době zde bude k prodeji několik zajímavých nemovitostí, které patří Lesům České republiky. Jsou v nádherné přírodě, ale bohužel i u té silnice. Směrem do újezda však mají klidné zahrady. Pro houbaře a milovníky zdejší krajiny to bude fantastická koupě. Nezapomeňte si na "návsi" prohlédnout staré stromy a u pomníku ty nádherné jedle.

Začíná zde kousek směrem na Rožmitál armádou otevřená víkendová cyklistická trasa do vojenského prostoru. Stačí pouze sledovat značení, které vás přivede k Padrťským rybníkům. /K pochopení zdejší svízelné situace, si přečtěte další články na tomto blogu. Například klikněte Jince, Tok, černý čáp, žiletkový plot atd.) (Mapy tras v centrálních Brdech jsou uveřejněny na - úřad vojenského újezdu Jince.)

/Následující řádky jsou jen pro informaci, protože sem je vstup přísně zakázán!) Z osady Tesliny, mezi pomníkem a hájovnou, je ulička, která směřuje kolem rybníčku do vojenského prostoru. Je to nejkratší cesta k Teslínskému klášteru a k Padrťským rybníkům. /Vstup zakázán/. Celý tento lesní prostor, je velice podmáčený. Jsou doby, kdy se zde pro množství vody nedá projít. Na straně druhé, je to ráj pro obojživelníky - žáby, čolky, mloky a přemnoho chráněných rostlin, hub.

Po cestě, která však právě pro tu vodu za okamžik skončí, se různorodým hvozdem dostaneme k Teslínskému klášteru. Dovolte jeden příběh:

Nebylo zrovna to nejlepší počasí. Mžilo, mlha se valila lesem. Nejdříve jsem zaběhl na jižní část od silnice, překontrolovat nově objevené houbové plácky, plné kovářů a kolodějů. Za okamžik jsem je všechny sebral. Naplnil jsem nejen košík, ale i podprdelník a bavlněnou tašku přes rameno. V autě pod starým dubem jsem se posilnil čajem
a šel k rybníkům překontrolovat hnízdo čápa černého. Mezi oparem začalo prosvítat sluníčko. To zase bude překrásný den a ty nejlepší podmínky na fotografování.

Kolem louky jsem vstoupil do lesa. Počítal jsem mloky a najednou koukám, v dálce se z mlhy vynořuje postava. To bude zase průser. Nestačil jsem se včas vrhnout do lesa za kámen. Nenápadně jsme se bez pozdravu - a to prosím nesnáším, ale dnes je to již všude normální - minuli. Proč já starý chlap před krematóriem bych měl zdravit první. Ale dělám to furt. Ale až v okamžiku, když mě rodinka, parta přejde. Doufám jen, že jim to dojde. Zdravit se má - ahoj, nazdar. dobrýden, pozdravpanbů, dejžtopanbů, skol. Za okamžik jsem v podvědomí ucítil, že se chlap - profesor z jednoho pražského gymnázia - otočil a rychlým krokem se na mne vrhnul.

"Promiňte prosím, nemohl by jste poradit?" řekl a hezky se usmál. "Už tady chodím hodiny a nemohu najít Teslinský klášter. Nevíte náhodou kde to je?"

Podíval jsem se na něj ostrým zrakem, který jsem odkoukal od padrťského orla mořského, který bohužel kvůli křesťance pani Parkánové, která zničila nekřesťansky brdskou přírodu, v minulém roce zde nezahnízdil. "Samozřejmě. Pojďte já vás tam dovedu. Mám to při cestě."

Hezky jsme si pokecali o všem možném. Jak jsme tak povídali a povídali, tak jsem mu ukazoval přenádherné houby, rostliny, stromy, keře, mloky. O přírodě nevěděl nic! Procházeli jsme místy, kde všude kolem nás byl v nedávné minulosti položen ten hrůzný, vše devastující žildtkový plot madam Parkánové. Křesťanka a dratuje zvěři Brdy. Kde to žijeme?

Zastavili jsme své kroky uprostřed bujné vegetace. "Já se budu muset tady s vámi rozloučit. Půjdete ještě pořád na sever, asi tři kilometry a tam na něj narazíte." Dělal jsem si samozřejmě legraci, ale on nic nekapíroval. Byl pořád vyděšený, neboť pospíchal do Prahy, ale také chtěl vidět klášter. Byla mu zima, boty měl promáčené na kost. Ještě drahnou chvíli jsem ho dusil. "Podívejte se kolem sebe. Co vidíte?" A po dlouhé chvíli mu to konečně došlo. "My jsme tady!" Hezky, ale opravdu hezky jsme se rozloučili a on je nyní, tak jako další, které jsem po hvozdech potkal, čtenářem mého blogu. Jak on ale dokáže být na mojí maličkost zlý!
Zrekonstruovaný rybník, doslova několik metrů od kláštera. Ve středověku jich tady bylo několik. Posedět na jeho břehu a koukat na život ve vodě, to je zážitek na celý život....

Těsně u kláštera přichází od západu lesní cesta, která se pak obrací k severu. Kousek, a jsme u lovecké chaty na Horní hrázy Padrťského rybníka. Po ní bohužel, opakuji bohužel, prochází cyklistická stezka, která je osazena několika cedulemi - sesedni z kola, nasedni na kolo. Myslíte, že tyto zrůdnosti sem, do poklidné přírody, patří? Z Horní hráze jsou překrásné výhledy na brdské pohoří na jihu - Třemšínsko - a samozřejmě přes vodstvo Dolního padrťského rybníka i na sever - vrcholy Kamenné a Kočky. Přes Horní hráz se můžeme vrátit do civilizace.

Z Teslin na Padrťské rybníky jste prošli územím, nad kterým měl stát americký radar. Přesvědčili jste se, že výstavba tohoto zbytečného, nebezpečného kolosu, by zničila zdejší přírodu. Je dobře, že zásluhou nás všech k této pitomosti, která by vážně ohrozila lidstvo, nedošlo.
Je třeba v Brdech skončit s výsadbou smrků a začít vysazovat ve velkém listnáče. Zejména vedle současných listnatých hvozdů, lesů. Vraťme se v tom dobrém smyslu do historie!!!
Vandr na tuto hlívu a na korálovce jedlové, se koná v sobotu 14. listopadu. Mikrobusy budou přistaveny ve Velké Chuchli před vzorkovnou dveří.... Netrháme, pouze obdivujeme, fotografujeme, žasneme. Pro další informace, zde na blogu, klikni korálovec jedlový II. Pořádá agentura Tremp.

Nyní, v pondělí v noci, jsem se dozvěděl, že jsem zde ve hvozdu našel hlívu hnízdovitou. Nejedlá, vzácná, zapsaná v Červeném seznamu! Ohrožený druh! Už se těšíte jsk si jí nasnímáte? Pro tento okamžik, pro toto zjištění má cenu žít.... Text a fotografie hlívy hnízdovité zde na blogu!!!

* * * BUKOVÁ * * *

Buková u Věšína je jedna z mála obcí v České republice, kde ještě existuje venkovská hospoda. Zdravíme hospodského, kterému patří dík od všech poutníků. /Nakupujte, papejte, popíjejte zde ve velkém množství. Pouze tak si zdejší hospůdku uchováme./ Hned za posledním domkem, začína vojenský hvozd, kterému dominuje hřeben s metereologickou věží na Praze 863 m/m. Právě zde začína cyklostezka do centrálních Brd na Padrťské rybníky. Vede kousek po silnici, aby zanedlouho odbočila do rozsáhlé smrkové monokultuy, která je protkána řadou lesních cest. Nechápu, proč vojáci s politiky nepustili cyklisty po asfaltové silnici na Dolní hráz. Turisté se tak mohli seznámit se zdejší partyzánskou a odbojovou činností. /Zde na blogu jsou fotografie několika pomníčků./ Horní mohla pak být "rezervací" pro nejen chráněné ptáky. Kolaři a turisté by se nažrali a příroda by zůstala celá. Asi to byl nějaký, nám civilistům, občanům, neznámý, vojenský tajný účel! Ten se ale vůbec nepovedl!

TRASA I -trpěná: Cyklostezka nevede zrovna nejkrásnější přírodou. Všude kolem plántáže smrků. Netrvá to dlouho a dostaneme se do blízkosti Horního padrťského rybníka. Nejdříve však musíme projet po navážce, madam Parkánové a pana Bursíka, která zde byla zřízena vojáky přes bažinu kvůli kolařům. Je to taková malá, krátká, ale podstatná devastace zdejšího území. Není však bohužel jediná. Překonáme nově postavený můstek přes stoku, která zde byla před několika lety vybudována, aby odvodnila rozsáhlý prostor nad rybníky. Důvodem bylo rozšíření plantáží pro výsadbu smrků, které nemají rády podmáčenou půdu. Druhým pak znemožnění pouštění kvalitní pitné, ale kyselé vody, do rybníků. Kyselost nevyhovuje chovu ryb. V této oblasti, ale mimo cyklostezku, je několik zajímavých skal a pod jejich úpatím starý trempský camp, který při výcviku využívali i vojenští průzkumníci. Je nedaleko nově vybudovaného rybníčka, díky lesáci, kde se armáda mohla v letních vedrech svlažit. Je to zejména v rarních měsících, ráj obojživelníků.

A už jsme na Horní hrázi. Domnívám se, že tady je stále méně hord kolařů. A to je dobře. A proč je zde nemám rád? Třeba proto!: Seděli jsme na hrázi - snímky, když klikneš Padrťské rybníky II - a svačili. Najednou opět kolem nás projíždí velká tlupa. Z lesa najednou strašný řev. "Volala Máňa, že se máme zastavit v Lídlu a koupit...." Madam na celý brdský hvozd začala vyřvávat jednotlivé položky. Pak se nemůžeme divit, že čáp černý, ani orel mořský, zde na Padrťských rybnících přestali hnízdit. Je to tragédie nejen pro Brdy, Českou republiku, Evropu, ale pro nás všechny!!!

Stále nemohu zjistit, kde jsou ti přírodovědci, ornitologové, kteří zde čápa černého a orla mořského chránili před několika trempíky. /Viz akci Českého rozhlasu o čápici Krystýně./ Dostávali jsme od nich pořádně na prdel! Jsou to snad titíž, co pak dělali pro vládu České republiky posudky, že nic nebrání tomu, aby u Padrťských rybníků byl postaven americký radar. Jó prachy jsou prachy. Pro peníze se rychle mění názor! Pak i příroda jde stranou. Nebo je to snad jinak. Ozvete se? /Na toto téma zde na blogu najdete řadu úvah, esejů, článků./

TRASA II - zakázaná: Teď nevím, jaké slovo použít. Krásná, přenádherná, významná, důležitá, sladká.... Jedná se o asfaltovou silničku z Bukové, nebo Nepomuku přes louky, přestárlou, ale nádhernou javorovou alejí na Dolní hráz, Dolního padrťského rybníka. Tady stávaly všechny ty obce - Přední a Zadní Záběhlá a u vody pak Padrť.

Z Bukové se zanedlouho dostaneme na křižovatku cest. Odtud se teoreticky -Vstup je zakázán- můžeme příště vydat na hřeben Prahy a do dalších fantastických míst vojenských Brd. Opodál je velkolepý pomník sovětského partyzána. Červený lom, jehož zemina je opravdu v této barvě. Říkávalo se, že v jeho svahu jsou štoly, které využívá armáda. Nebyla to pravda. Ty prostory jsou o kousek dál. Vzniklo to asi tak, že jedna paní povídala, ale spletla si lokalitu. Práce v lomu byly právně ukončeny a začala výsadba dřevin. Netrvalo dlouho, prostor byl obehnán plotem, a už se zase těží. Kdo se v tom má vyznat, že ano?

V sousedství lomu, po levé straně, bylo v nedávné době zrenovováno důlní dílo. Nezapomeňte se pokochat vytékající vodou. Jaké je asi kvality. Třeba nám tady někdo, někdy, odpoví. Bezesporu to bude další ráj pro žabičky, mloky a možná časem i čolky. Nebo tato stará důlní díla souvisí s vojáky?

A víte, co mě teď napadlo - podobné články, jako je tento, jsou úplně na hovno. Nejlepší to bylo v dobách, kdy jsme o Brdech, a zejména těch vojenských, vůbec nic nevěděli. Kolaři nebyli, nikam se nesmělo. Zakázané ovoce chutná nejvíce. Všechno jsme si museli vychodit, prokecat s lesníky, fořty, vojáky, a tak se dozvídat vše o tomto hvozdu. To se ale netýkalo, o hodně později biblí od pana Jana Čáky. Ten nás pouze, ještě více, navnadil se zdejším hvozdům věnovat. Dnes se klikne na internet a z něj vypadne přemnoho informací. Už to není ono. Už se neobjevuje, ale pouze obchází.... Byly to zlaté časy!

Nepřehlédněte o kus dál pomníček, památku na Františka Roje. Kolem jeho osoby se v minulosti vyrojilo mnoho zkazek. Dnes už se ví, že nebyl příslušníkem žádného výsadku z Anglie. Pravda je úplně jiná. Stačí se ptát starousedlíků a dozvíte se mnohé.

František Roj, byl pravděpodobně - kdo něco víte, tak mě prosím doplňte - v odboji. Mnoho lidí mu nemohlo přijít na jméno. Oni se ho mnozí příšerně báli. Byl pro ně noční můrou.

V mapě /... a teď si zase odskočím. Nejlepší mapy, nejen Brd, do nedávna vydával Klub českých turistů. Byly totiž z podkladů Československé, České armády, tzv. vojenské speciálky. Křesťanka, milující své spoluobčany, Vlasta Parkánová, jako náčelnice ministerstva obrany, zakázala Vojenskému kartografickému ústavu poskytovat turistům mapové podklady. KČT si musel najít jiného dodavaele a nové mapy už nejsou ono. Kupujte ta vydání, kde na titulní straně mapy je znak VKÚ./ tam, kde silnička mírně uhýbá doleva, je označena hájovna, lovecká chata, Hubertka. Ona ale již dávno neexistuje. Uvítám informaci její přesné polohy. Zatím jsem v tom protoru základy nenašel!

Za okamžik se dostaneme na okraj lesa. Otevře se nám rozhléhlý prostor, plný luk, vojenských zařízení a naproti vrch Palcíř s okolním hvozdem. Částečně i odlesk vod Padrťských rybníků. Nikdy nevykročte ze zákrytu stromů unáhleně. Kryjte se keři a pozorujte okolí. Když budete potichu, ve správném oblečení. tak uvidíte zdejší vysokou, srnčí a zejména....

Nestává se to často, ale když se to stane, tak je to něco fantastického. Vždy jsem na bojovou plochu vykračoval opatrně. A už jsem ho viděl. Byl velký, takže si ho nemůžete splést, kroužil nad rybníky a pravděpodobně si vybíral kořist. Orel mořský. Krasavec brdského nebe. /Zde na blogu je článek orel mořský a čáp černý./ Dokázal jsem ho pozorovat hodiny a to zejména z Kočky. Jeden z důvodů, proč sebou nosím v torně obzorku.

Jakmile jsem vyšel z úkrytu stromů, tak majestatně pomalu, ale jistě, začal mizet ve hvozdu v blízkosti Teslinského kláštra. Tam se usadil a čekal, až zase bude v kotlině klid, pohoda. Od vytvoření cyklostezky přes Horní hráz, jsem tam svého miláčka již nikdy neviděl. Jak rád jsem ho pozoroval od velitelské věže na hnízdě. Stála vám ta cyklostezka přes Horní hráz za likvidaci orla mořského a čápa černého!!!

Když se budete pozorně dívat, tak zde ještě uvidíte zbytky chalup zničených vsí. Místa poznáte podle kopečků zeminy a především, podle starých ovocných stromů.

Severní část Padrťských rybníků patří armádě. Jedná se o zarostlé, neprůchodné louky. na kterých se ještě v nedávných dobách proháněly tanky, transportéry a nad hlavou vojáčků vrtůlníky, bojová letadla. Bývávalo tady veselo. Na jižní straně - uvidíte tam ještě tanková nástupiště - stála bojová vozidla. Rozjela se, v terénu začaly od země vyskakovat terče, které dálkově ovládali vojáčci. Budovy, ve kterých byly navijáky, jsou vpravo před hrází rybníka. Nedávno někdo veškerou techniku odstranil, včetně ocelových vrat. Stavení jsou to zajímavá. Co je věnovat bezplatně ochráncům přírody, nebo skautům, pionýrům, mládeži. Zde v centru Brd by se dobře naučili rozumět přírodě, tábornictví. V době, kdy již Česká republika nemá žádnou armádu, by si zde mohla vychovávat nástupce!

Tanky s transportéry se rozjely. Bigoši vyskakovali z vozidel a vytvářeli rojnici. Bylo to namáhavé, obtížné, hodně bolely nohy, celé tělo. Na straně druhé byl to překrásný pohled, dívat se na tento frmol. To ještě byla doba, kdy sovětští maršálové s oblibou říkali. Česká voják, dobrá voják. I oni totiž četli Josefa Švejka. Měli jsme nejlepší armádu v rámci Varšavské smlouvy i NATO. A jak by ne, když i já běhal po kopcích a křičel URÁ ZA STALINA a jeho rodinu.... Dnes již armáda neexistuje. Je to pouze jeden průser za druhým - rozkrádačky na generálním štábu, žiletkový plot, ničení přírody nejen v Brdech, nacistické symboly na přilbách velitelů, nefunkční padáky za milióny korun, voják cvičí teroristy, zbytečné desítky letadel za miliardy reznou ve skladech, v Kosovu ožralý štáb se pere se spojeneckým vojákem, zatčení tří důstojníků přímo na ministerstvu obrany za pedofilii atd. atd.

Nebude to dlouho trvat a vojáci Brdy zase uzavřou. Důvod je jednoduchý. Cyklisté nedodržují pravidla. Nejezdí pouze po cyklostezce, ale rozprchli se po celých centrálních Brdech. Všude tam, kde je vstup přísně zapovězený. Více na toto téma zde na blogu!


/... Průběžně sem budu k této oblasti dodávat další informace. Nechceš se přidat!!!/

Brdy vojenské I - Tok 865 m/m

25. října 2009 v 19:26 | Na straně jedné bláznivá Praha a o kousek dál přenádherné tiché Brdy |  Brdy centrální
Nikdy bych si nedovolil psát o vojenském prostoru Jince, a tak lákat lidi do jeho přísně zakázaného hvozdu. Bohužel, rozhodnutím madam Parkánové a pana Bursíka, došlo k částečnému otevření centrálních Brd turistům, zejména pak cyklistům. To se vojákům nelíbílo, museli ale držet hubu. Rozkaz je rozkaz. Vypadá to, že to nebude trvat dlouho a opět bude vstup do újezda zakázán. Dávno tomu co jsem tvrdil, a měl jsem pravdu, že zdejší příroda dostane na prdel. A to se stalo. Letos po nájezdech cyklistů, nejen na Padrťských rybnících, poprvé snad od jejich založení, zde nezahnízdil ani čáp černý ani orel mořský. Proč asi?

Důvodem otevření tohoto území bylo zacpat hubu odpůrcům amerického radaru. Radar skončil v propadlišti dějin. Jasně se ukázalo, že my milovnící brdské přírody jsme měli opět pravdu. Jak je možné, že my dělný lid, se selským rozumem, si vidíme na špičku nosu a politici, senátoři, a další jsou stále, pořád, furt, mimo mísu. Stejná pitomost je rozmisťování raket. Co takhle konečně začít po celém světě odzbrojovat. Bohužel, zbrojní průmysl je obrovský tok peněz. Bez něho by snad ekonomika všude zkrachovala!

Zejména cyklisté nikdy nerespektovali daná pravidla. Nevyužívali pouze vytýčenou trasu, ale rozjeli se po celém vojenském prostoru. Dokonce i tam, kde jsou nejutajovanější místa České republiky. K nim se ještě přidali jezdci na čtyřkolkách, kteří se nejvíce vyžívali v korytě Padrťského potoka, kde rozšmelcovávali jednoho raka za druhým. K nim se ještě přidávali milovníci džípů. Jednu výhodu to však mělo. Mohli se na vlastní oči přesvědčit, jakou hrůzu zde vytvořila pani Parkánová v podobě žiletkového plotu, na kterém se zranily stovky zvířat. /O tomto problému zde na blogu píši na jiném místě./ Byla to hrůznost, která daňové poplatníky stála téměř 5 000 000,- korun. Madam Parkánovou a pana Bursíka semlely dějiny, ale jejich zhovadilosti v Brdech přežívají dodnes. Poučme se a podobné nesmysly nedovolujme.

Kde jsou ty přenádherné chvíle, kdy jsme se ještě v ranním šeru, v mlžných oparech, v nejpřísnějším utajení, přískoky a plazením vpřed, vnikali do přísně zakázaného, utajovaného prostoru. Co bylo zakázáno, to nás jako mladé, starší, i ty nejstarší kluky, moc, ale moc přitahovalo. Pytláka, vandrovníka, skalního trempa, myslivce, rybáře, zkrátka všechny co milují přírodu nic nezastavilo. A to platí i v dnešních časech. Bohužel už to není ono. Tenkrát jsme Brdy neznali, a tak bylo přenádherné je prozkoumávat.... Jsou však stovky dalších míst v republice, které je třeba prozkoumat. Rozvojem tak zvané turistiky, však rychle ubývají. /Zde na blogu například Doupov a Boletice./

/O přírodě v Brdech je zde na blogu mnoho článků a fotografií. Prohlédněte si byliny a houby./
Snímek poskytl: www.brdy.info

* * * * * * * * * *
Na nejvyšší vrch Brd - Tok - lze vystoupat z mnoha směrů. /Důrazně upozorňuji, že do vojenského újezda je vstup přísně zakázán./ Následující řádky jsou pouhou fikcí, zajímavostí. Nejblíže je to z Obecnice, která je na úpatí, jak Kloboučku, tak i Toku. Ve vsi je hospůdka, řekněte, že vás posílá Vene, třeba dostanete slevu. Je zde i obchod a vynikající řeznictví. Právě téměř naproti je ulička, která vás zavede do hvozdu.

Začíná stoupání po lesní cestě s červeným povrchem. Na první křižovatce můžete příště odbočit, až se dostanete na asfaltovou silničku a podle vodárenské nádrže Octárna pokračovat podle potoka dál k dopadové ploše. To bude trasa II a o té někdy příště.

Než se dostaneme pod vrchol Kloboučku, tak si všimneme po levé straně pramene, který je přikryt velkým kamenem. V současné době je v ohrazence. Po několika metrech se dostaneme na téčko cest. Kousek po cestě vlevo je zejména na jaře rozkvetlá louka, která stojí za prohlédnutí. Nevstupujeme! Na téčku vpravo uvidíme nad sebou ve svahu základy bývalé hájovny, která při výstavbě vojenského prostoru byla bohužel odstraněna. Opodál studánka - viz následující snímek. Zde můžeme posedět, posvačit. Je zde i ohniště, ale pouze blázen, zejména v letním obobí, si zde rozdělá oheň. Nepokoušejme brdského ďábla.
Studánka s rybníčekem severně pod Kloboučkem. Lesákům za toto zakoutí patří dík, ale.... Žabičky se po nakladení vajíček obtížně dostávají ven. Chtělo by to malou úpravu. Opodál ve svahu stávala hájovna. Dnes jsou tam vidět v zarostlé buřině pouze základy.

Pod Klobouček nelezeme. Je to "rezervace", takže neškoďme. Na zdejší nádherná skaliska se podíváme pouze shora. Odbočku z asfaltové silničky najdete jednoduše. Až uvidíte první, druhé mraveniště, a cesta se bude mírně zatáčet vpravo, tak po zvířecí stezce odbočte na opačnou stranu. Na vrchol je to i sto metrů. Mravenišť je tady hodně. Jsou vysoká a to znamená, že les je v této části hvozdu zdraví.

Pokračujeme po asfaltce, která brzy skončí, vlevo seník. Nebude trvat dlouho a uvidíme další. A nyní dovolte malý příběh:

Já a můj německý ovčák jsme právě u tohoto seníku debužírovali. Začalo se zatahovat, vypadalo to na pořádnou bouřku. Seníky nevyhledávám a to prosím ze známého důvodu. Štěstí bylo, že opodál lesáci položili několik přestárlých smrků. Naložil jsem přes ně osekané větve, pořádně je utemoval. Pes je tahal v hubě, a tak se dílo rychle podařilo. Dovnitř celtu pod sebe a druhou celtu ještě přes spacák, a přes psa. Pohoda, pohodička. Jen tak tak, jsme to dokončili. Vítr a sousta vody z nebes. Najednou koukám a kolem seníku, především pod stříškou, přemnoho jelení zvěře. Věřte, že to byl přenádherný pohled. Pes koukal a větřil, já koukal maje obrovskou chuť na cigaretu...

Stále se držíme na cestě a pokukujeme po houbách. Než se nadějeme, stojíme na "hřebenovce" široké to cestě, která prochází celým hřebenem Toku. Najednou z pod mlází na nás vykoukne lovecká chata a u ní rybníček, a v ohrazenkách jednotlivé, takové jiné stromky. Jedná se o výzkum lesáků, zda je zde ve hvozdu použít.

Příběh: To jsem takhle jednou kráčel s německým ovčákem od Carvánky na Jordán. Slunce žhnulo, ale bohudík foukal příjemný chladný větřík. Než jsme vystoupili z krytu stromů, tak jsme několik desítek metrů od nás viděli přenádherné stádo jelenů a laní. Zažitek na celý život. Tak jsme se zakoukali, že jsme vůbec nezaregistrovali příjezd staré, ošuntělé škodovky. Chlap stáhnul okénko a začal na nás strašně řvát: "Toho psa si ihned uvažte a dejte mu košík!!!" Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že pes je příkladně vycvičen a zvěř honit nebude. Jak jsem tak mluvil, tak jsem mu dával rukou posuňky. Vpřed, sedni, lehni. Pes vše udělal na výbornou. Mužský v autě koukali, ale dál si vedli svou. Řvali a já měl strach, že mě budou legitimovat a že skončím někde u policajtů.

V tom mě osvítil duch Brd, svatý Florián, a já řka: "To jsem teda z toho všeho blázen. Dovolte, abych se představil. Podplukovník Macourek, ekonomický náměstek velitele jinecké posádky." (Samozřejmě, že ten ekonomický náměstek byla pořádná blbost. Ale v té rychlosti...) "Já jsem ten, kdo tady vydává propůstky. Fakt si ale nepamatuji, že bych v poslední době nějakou vydal! Vy jste kdo? Co tady s těma flintama děláte?" Oni to totiž buď byli myslivci, nebo dokonce pytláci. Bohudík se neodvážili vystoupit z vozidla. Pes by je určitě sežral a to dobře věděli.

Z mého proslovu byly tak vyděšeni, že se pouze zmohli na tuto větu a v zápětí byli pryč. "Ano pane, vše je v pořádku, děkujeme..."
V okolí Toku je přemnoho jelení, srnčí zvěře, ale také tetřevů. Bohužel jsou zde vysazováni po umělém chovu.
Za rybníčkem zídka, která připomíná, kde stávala původní hájovna Carvánka. /Více informací najdete v knihách pana Jana Čáky. Jsou dvě (tři) a jedná se o bible brdologů. Pan Čáka má zde na blogu článek./ Zde dovolte malé odbočení.
Hodiny zde můžete vysedávat u rybníčka a zejména na jaře pozorovat milostné reje obojživelníků.

V dávných to dobách, byly Brdy plné vody. Byla to taková nasáklá houba. Dnes podobná rašeliniště najdeme ještě na Šumavě. Brdy to bylo podobné horstvo. Kde ty loňské sněhy jsou. Paní hajná se musela včas a hodně předzásobit před zimou, které zde, tak jako jinde, byly velice tvrdé. Výška sněhu dosahovala několika metrů. Několik měsíců nebylo možné sejít ani do nedaleké vesnice. A jak je to dnes. Globální oteplování asi opravdu existuje. Brdy jsou odvodněné a stále pokračují meliorační práce. Domnívám se, že je to obrovská chyba. Důvodem je průmyslové pěstování smrku. Nejlépe je to vidět v oblasti Třemšína a na Padrťských rybnících, kde dokonce lesáci vykopali odvodňovací příkop z bažin, které pomalu ale jistě ničí. Je to hulvátství. Nebo se snad mýlím? Voda z Brd moc rychle a úplně zbytečně odtéká. A to prosím v době, kdy se pitná, ta nejkvalitnější voda, stává strategickou Evropskou, celosvětovou surovinou. Proč v současné době existují desítky projektů na různé přehrady na zadržování pitných vod. A my zde v Brdech jí "neskladujeme" jako houbu, ale neužitečně odvádíme.
U nové lovecké chaty je nedávno vybudovaná hluboká studna. Bohužel je na zámek. Turisté se zde neobčerství. Občas někdo, ale urazí zámek, a tak je k vodě přístup. Opodál staré tůně, které jsou nejen rájem obojživelníků, plazů, ale také napajedlem pro zvěř. Někdo v poslední době je propojil odvodňovacím příkopem, který prochází kolem cesty. Větší pitomost jsem neviděl. A opět jsme u likvidace pitné vody. Proč?

Nejvyšší vrchol je od lovecké chaty co bys kamenem dohodil. Těžko se však hledá. Nyní příjde na řadu mapa a buzola. Že jsi jí zapomněl?

Dáme se po cestě naproti lovecké chatě. Za okamžik dojdeme na obrovský protipožární příkop. Doleva a koukáme na levou ruku. Asi po stech metrech cestička a už vidíme strom, na něm turistická schránka a trigonometrický bod. Opodál rozmlácené elektrické zařízení. Nedaleko jsou další, nové, funkční.

Není to však zas tak jednoduché. Výškových bodů Toku je několik. Zrovna ten označený není ten nejvyšší. Amaterší i profesionální zeměměřičí stále procházejí okolím a pomocí přístrojů hledají to správné místo. Když občas uvidíte takové shluky kamenů, tak to jsou ona.


DVEŘE ZÁRUBNĚ
vchodové
interiérové

vzorkovna poradna
zaměření montáž
doprava

vysvětlíme
poradíme

Praha 5
Velká Chuchle
Starochuchelská 12
tlf. 257 941 315

DOPADOVÁ PLOCHA
Celá východní strana Toku je funkční a často používanou dopadovou plochou armády České republiky. Když jedete po dálnici od Prahy, tak je již zdaleka vidět. Zajímavostí je, že v jedné její části, se ještě na jaře dlouho drží sníh, který připomíná různé obrazce. Vstupovat do tohoto areálu není zrovna dobrý nápad. Je zde přemnoho nevybuchlé munice, a to jak současné, tak i té z dávných dob. Po pravdě řečeno mnoho občanů z nedalekého města a přilehlých vesnic, to tak zase moc nezajímá. V období uzrání borůvek se zde pohybují stovky sběračů. V okolních lesích pak tisíce houbařů.

Z několika míst je zde, za slušného počasí, přenádherný pohled daleko do krajiny. Ten výhled fakt stojí za návštěvu. Bohužel, v posledních desetiletích je málo dnů v roce, kdy se vydaří počasí, viditelnost! Nad krajem se většinou válí smog, mlžný opar. To platí pro celou republiku. Já jsem sice ještě to štěstí neměl, ale říká se, že jsou vidět pohraniční hory - Ještěd, Klínovec, Sněžka, Šumava a Novohradské hory.

Výhledových míst zneužívají davy řvoucích cyklistů, kteří nerespektují zákaz vjezdu do zakázaných částí újezdu, kam především patří několik dopadových ploch. Jsem přesvědčen, že právě oni budou příčinou, že i nám skalním milovníkům přírody, bude zakázán vstup do tohoto přenádherného kraje, vojenské oblasti.

Přenádherné jsou pod náhorní plošinou ještě přežívající rašelinná oka, bažiny. Nacházíme v jejich okolí chráněné rostliny a živočichy. Bohulibá je v těchto místech matička příroda.

Houfy lidí, kteří sem proudí ze všech stran, ruší zvěř a především, tak horkotěžce vypiplané tetřevy hlušce. Je jich zde několik desítek, ale stále není jistě, že se podaří je zde zachovat. Nedávno byl v televizi pořad o tetřevech v Brdech. Zásluhou lesáků je tam tetřev pravidelně vysazován a sledován. Bohužel se nedaří zjistit, proč jich i tak stále ubývá. Nechodím po Brdech každý den, ale již jsem ho tam viděl třikrát. Dovolte malý, na celý život nezapomenutelný zážitek:

Jednou, již za začínajícího šera, jsem se svým ovčákem sestupoval z hřebene. Najednou jsem viděl, jak pes zpozorněl a následně jsem zaslechl takový divný zvuk. Datel to však nebyl. Posluchal jsem a pomalu se přibližoval po cestě ke zvuku. Klapot byl stále silnější, ale nic jsem neviděl. Koukám, že pes se dívá nahoru. Zvedl jsem oči a tetřev seděl na větvi sedm metrů nade mnou. Úžasné, nádherné. Bohužel to byl jen okamžik, neboť se zvedl a odletěl přes louku do lesa. Takový zážitek bych přál každému z vás. Stačí chodit tiše, často, a pozorovat přírodu.
Částečný pohled na dopadovou plochu pod Tokem, plnou suchopýru pochvatého. Ještě nedávno tady bylo doslova několik kusů a dnes tisíce.... Přes dopadovou plochu bychom se teoreticky mohli vydat nazpátek do civilizace. Není to však z různých důvodů dobrý nápad. Raději použijme asfaltovou silnici. Viz turistická mapa. Teoreticky bychom mohli po hřebenovce, nebo po protipožárním úseku, pokračovat na "Jordán" - další dopadová plocha s pevností - více zde na blogu, klikni Jordán.
Zvonečník hlavatý - Není to ale náhodou ten horský? Pozná to někdo podle těch lístků?
Brdy jsou přebohaté na květenu. Kohoutek luční - Lychnis flos-cuculi. Když jsem před lety viděl tuto rostlinu poprvé, tak jsem byl přesvědčen, že určitě bude pro svou krásu chráněná. Bohudík je hojná.


Tato brdská houba je na tomto blogu umístěna již předlouho a zatím jí nikdo nedokázal určit. Budeš první? Podle KTE je to HLENKA....



Podívejte se zde na blogu i na Padrťské rybníky a další místa na Brdech. A kdo miluje, tak jako já, vojenské újezdy, tak si ještě klikne Doupov, Boletice, Jince atd... Nezapomeňte klikat na hvězdičky. Pouze tak poznám....

K Toku a jeho okolí přivítám jakékoliv informace, které sem budu stále připisovat! Mohu i pod vaším jménem!

Je to ta co si myslím? Prosím pomozte jí určit!

22. října 2009 v 13:39 HOUBY
nnnnnn
Nutně potřebuji najít jednu houbu. Domnívám se, že je to právě ona. Vůbec si ale nejsem jist. Pomůžete jí určit, prosím... Já vím, že ten snímek je špatný.

Vitod obecný - Polygala vulgaris

20. října 2009 v 13:50 FLORA
vvv
nnnn
To je Petře ta, jak jsme jí fotografovali tam, u toho rybníka se žlutými kosatci, jak tam byla ta zřícenina kostela. U pramenu toho potoka, jak von se to jmenoval....

Poznámky říjen

20. října 2009 v 12:50 AGENTURA Vandrovník
Zima ještě pořádně ani nezačala a já se již těším na jaro. A co vy? Vyrazí jarní houby - kačenky, smrže, májovky a všude bude nepřeberné množství bylin. Pozorovat milující se reje obojživelníků rovněž nemá chybu.

! ! ! Přidal jsem fotografie
a texty k vojenskému újezdu Boletice 2007 a 2009 a k dalším ! ! !

! ! ! Doupov, vojenský újezd, encyklopedie, jsem přidal fotografie ! ! !

! ! ! Dokončil jsem ocún jesenní, text i fotografie ! ! !

! ! ! Tento týden již podruhé pojedeme překontrolovat "hlívové plantáže". Kdo něco o této houbě víte, nebo chcete vědět, pište zde do komentářů ! ! !

Tenhle kanón jsme se snažili, již za večerního šera, před zraky dozorčích z místní posádky, přetáhnout před bývalou hospodu. Bohužel jsme s ním ani nehnuli. Měl asi zastydlá kolesa...
* * * * * *
Teď jsem si vzpomenul na podobnou příhodu. Stáli jsme takhle v Brdech na Jordánu, tam, jak je ten bunkr z třicátých let. Umazaní, vše maskovaný a zejména náš věk odpovídal. Přijela obrovská skupina mladých lidí na kolech. Dívky přenádherné, kluci před vojenskou základní službou, na kterou již bohužel nemuseli již nikdy jít. Zkrátka takoví ňoumové.

Podíval jsem se na ně zlým pohledem: "Co tady děláte? Jste v zakázaném prostoru! Od každého z vás dostanu pokutu 2000,- korun. Vy ale asi ještě nemáte žádný příjem, že ano! Tak to bude za pouhých pět set." Všichni byli dokonale zaskočeni a holky na mrtvici.

Nechal jsem je chvilku přemýšlet a pak jsem se je snažil zachránit. "My vám tu pokutu odpustíme, ale pouze za podmínky, že nám s něčím pomůžete." Ozval se příšerný jásot, že tedy ano.

Ukázal jsem jim na tři protiletadlové zrezivělé kanóny, které stály za pevnůstkou. Byly ale téměř funkční. "Potřebujeme je dostat tam nahoru na kopec. Tak se do toho pusťte. Do večera máte co dělat!"

Koukali na nás nevěřícně a přemýšleli jak to zvládnou. Jedná dívka se na mne podívla řka. "Vy si z nás děláte legraci, že ano?" Já odpověděl. "ANO!"

Byli rozumní a tak se z jejich houfu ozvalo: "To jste nás tedy dostal."

To ale ještě není konec. Když jsme pak šli za nima po asfaltce, tak najednou koukáme a pětistovka. O kousek dál poletovaly další bankovky. Opět se stal na Brdech zázrak. Svatý Florián nás miluje....

! ! ! Profesionální fotograf vám stále radí. Stačí kliknout na článek Rozhovor - fotografujeme houby ! ! !

! ! ! Dopsal jsem další část supertajné základny ! ! !

Houbařská sezóna již končí. Za několik dnů nás ale čeká další zázrak přírody. Začneme, tak jak již přemnoho let nazpátek, obcházet hvozdy, které jsou bohaté na hlívu. Nejde o to vyplundrovat lesy, ale naopak obdivovat ten zázrak, který se pravidelně rok co rok opakuje.
Má to i jednu výhodu. Člověk nesedí doma u televize, za kamny, ale naopak dělá něco pro své zdraví. Taková putování, to jsou doslova desítky kilometrů v náročném terénu.
V létě jsem čirou náhodou objevil hlívový les na Doupově. To znamená ujet 400 km a pak pěšky bujnou vegetací v hlubokém sněhu. To bohužel již není nic pro moji zchátralou maličkost. Stejně to ale zkusím. Jsem totiž moc zvědavý....

= = = Zelí děkuji za tu informaci o časopise!
= = = Petře podívej se prosím tady, říjen, na tu fotografii česneku. Nevíš, který to je?


Choroš šupinatý - Polyporus squamosus

20. října 2009 v 12:47 | Plodnice choroše šupinatého pravděpodobně vyprodukují největší množství výtrusů |  - - šupinatý
V odborné literatuře, která je hodně starého data, jsem vyčetl tento zajímavý údaj. Choroš šupinatý je pravděpodobně houbou, která vyprodukuje nejvíce výtrusů - 11 miliard!!! Položil jsem si otázku, proč plodnice jich musí mít tolik. Příroda je mocná čarodějka. Odpověď je jednoduchá. Málokterý výtrus totiž vyklíčí.
Pro zajímavost pečárka vytvoří 1 800 000 000 výtrusů. Během pouhé jedné hodiny jich uzraje 40 000 000. Tato čísla však nejsou vůbec vypovídající, neboť se jedná o výtrusy "velké". Například pýchavka obrovská, která je má titěrné, jich musí mít přeobrovské množství v řádech biliónů, triliónů. Odborníci se snažili počítat, ale jejich výpočty se rozcházejí. Jedná se o obrovská čísla, která se vymykají naší představě.

Každý si položí otázku. Proč houby musí vyprodukovat tolik výtrusů. Odpověď je naprosto jednoduchá. Málokterý vyklíčí a navíc většina musí být blízko sebe, aby se vše zdárně povedlo. A to už se jedná o velkou náhodu. Navíc velká skupina hub je závislá na rozšiřování se větrem.

Choroš šupinatý je v mládí jedlý a dosahuje velkých rozměrů. Roste hojně, od jara do podzimu, nejen v lesích, ale i v zahradách, parcích, stromořadích, a tak je pravým požehnáním pro cestovatele, vojáky, turisty, kteří občas musí přežívat v přírodě bez dostatku potravin. Roste, jak v jednotlivých plodnicích, tak i střechovitě, na živých i mrtvých listnáčích. Klobouk dosahuje až půl metru. Jedná se ale o tuhou plodnici, která může mnohému po jeho konzumaci znepříjemnit život.




Bělotrnkulatohlavý - Echinops sphaerocephalus

19. října 2009 v 12:35 FLORA
Bodláky jsem si především v letošním létě moc oblíbil. Zejména proto, že je milují motýlci mnoha druhů a velikostí. Tyto píchavé rostliny jsou si bohužel moc podobné, takže v nich mám pěkný zmatek....

Tento bodlák se vyskytuje v jižní části Evropy až po jižní Sibiř, Kavkaz. Asi se šíří směrem na sever. Že by globální oteplování? Na našem území se pravděpodobně jedná o zplanělou rostlinu, která se pěstovala pro okrasu na zahradách. Dorůstá přes dva metry. Listy jsou dlouhé více než padesát centimetrů. Roste od léta do podzimu. Protože se nejedná o ohroženou rostlinu, tak se používá do okrasných vazeb.
mmm
mmm
mmm

Který to je?

19. října 2009 v 11:45 Choroše
bbbbb
bbbb

vím, že ta fotografie není dobrá, ale o to teď nejde. Teď jde o to, abychom zjistili, odhalili co je to za choroš....
mmmm


Prokopské údolí - Supertajná vojenská základna

15. října 2009 v 13:18 | Hodně se o ní hovoří, poletují různé fámy, a nikdo stejně nic neví! Prý tam není nic jiného než spojovací uzel.... |  Vojna veselá aneb raketové základny
I dnes se ještě - jak asi ještě dlouho - jedná o přenádherný okraj Prahy s překrásnou přírodou. Právě zde probíhá urputný boj mezi milovníky, ochráncí přírody, občany, kteří si nechtějí dát Prahu zbourat /Jak se zpívá v té písničce. "My Prahu nedáme radši ji zbouráme, zbouráme hned"/ a magistrátem, zejména tzv. podnikateli, kteří chtějí zastavit každou volnou plochu. Ještě jsem nepochopil, kdo všechno bude v těch nových bytech přežívat. Hlavní město se naplňuje a vesnice v celé republice se vylidňují. Kde to asi skončí!

Po tzv. sametové revoluci se údolí změnilo. Věřte, že ne k lepšímu. Příroda zde dostává pěkně na zadek. Různé průrvy, jeskyňky, převisy, se staly rovněž domovem bezdomovců. Když si posedíte, tak zjistíte, že to jsou slušní lidé, kteří však měli v životě smůlu. Věřte, že to může potkat každého z nás. Dnes nikdo neví, co bude zítra. K jejich přežívání také dobře posloužily bývalé palposty Protivzdušné obrany státu, Prahy. V bunkrech a okopech, zde přežívají i cizinci z mnohých států Evropy. Bohužel se i dobře postarali o zdejší polní a luční ptáky. Zejména si oblíbili bažanty, králíky.

V šesté třídě jsme z naší milované vísky byli přeposláni do školy v Hlubočepích. To ještě jezdil po dnešní dálnici na Strakonice trolejbus. Zkomplikovalo nám to život, neboť jsme museli výrazně dříve vyskakovat z postelí. Výhodou však naopak bylo, že jako rošťáci jsme poznávali jiný kraj. Oblast plnou jeskyní, lomů, různých závrtů, zkamenělin, skalních stěn. Nejvíce však vzpomínáme na tamější pekařství. Majitelem a následně vedoucím zde byl výborný muzikant, který s mým otcem hrál po celé Praze a okolí. To byly ještě ty zlaté časy. Dnes je to jeden velký, nepředstavitelný bordel! Takové housky již dnes nikde nekoupíte. Stály třicet haléřů, byly čerstvě vytažené z pece, ve které se topilo dřívím. K nim jste nemuseli mít ani máslo, sýr, džem, salám. Nejlepší byly sami o sobě. To co dnes jíme je proti přírodě.

Netrvalo dlouho a s novými kamarády jsem šli prozkoumat Prokopské údolí. Nejdříve to přeslavné filmové Jezírko, v jehož lomu se natočilo přemnoho slavných snímků. Najednou koukáme na obrovská ocelová vrata. Co to tam asi je? To musíme prozkoumat. Jenže ouha. Všude betonový plný plot. A na jeho vrcholu několik řad ostnatých drátů. Zevnitř na nás začalo štěkat několik psů. Noví kámoši nám vše vysvětlili. Tady je jedno z nejutajovanějších vojenských, nebo snad vnitráckých zařízení. A začali si pouštět hubu na špacír. Věděli spousta věci a aby ne, když jejich rodiče, prarodiče, toto zařízení sledovali od dob, kdy tady ještě byla jednolitá skála s velkou přenádhernou jeskyní....

Jezírko bylo pro nás kluky samo o sobě velkou záhadou. Zejména v parných dnech nás lákalo si smočit v jeho vodách rozpálená těla. S odtupem času lze říci - bohužel jsme pro strach z utonutí, jeho nabídky v tomto překrásném lůně přírody nevyužili.

O zatopeném lomu kolovaly hrůzostrašné historky. Nejvíce jsme byli vyděšeni s vyprávěním o smrtelných úrazech našich vrstevníků. Dodnes nevím zda se zakládaly na pravdě, nebo nás jen tak učitelé a rodiče strašili. Není se čemu divit. Bývávali jsme strašní raubíři a je s podivem, že se nám nikdy nestal žádný závažný úraz. Měli jsme ale krásné dětství, o kterém se současným dětem může jen zdát. Lituju je, že to již nikdy nepoznají.

Voda to byla pro nás zrádná, záhadná. Hloubka byla nekonečná a dokonce tam byly šachty do skály. Vždyť tam byl ještě povoz i s koňma, které se lamačům při náhlém zatopení lomu nepodařilo zachránit. Nejvíce nás děsily mrtvoly fašistických vojáků, kteří zde "ukončily" život v době pražského květnového povstání. Měly zde pod vodou být ještě ostatky několika kluků, kteří se zde s oblibou koupali. V této souvislosti jsme od učitelů a starších kamarádů dostali další školení. Nikdy neskákejte do vody bez osmělení. V jezírku je voda hodně chladná a může se vám klidně zastavit srdce. Ponaučení si pamatujeme do dnešních dnů.

V dobách - a není to tak dlouho - kdy i u nás se začalo s přístrojovým potápěním se zjistilo, že jezírko má doslova několik málo metrů!

Jistě jste už poznali, že se nacházíme na Praze 5 v Prokopském údolí. Nedaleko jezírka, které v těch předávných dobách ještě neexistovalo - k náhlému zatopení lomu došlo někdy v roce 1912 - byla ve svahu obrovská díra. Jeskyně, jejíž vchod měl téměř deset metrů na výšku a osm metrů na šířku, byla 120 metrů dlouhá, Zde, a tu dobu již nikdo nepamatuje, žil poustevník Prokop. Proto se jeskyně nazývá Prokopská. U vchodu stávala poustevna. Někdy na začátku 18. století byl nad jeskyní postaven kostelíček.

Přišla doba rozkvětu, Praha potřebovala vápenec. Všude v této oblasti se otevíral lom za lomem. Ten náš zakrátko částečně jeskyni pohltil. Přišla doba, že práce bylo stále méně a méně až se vše zastavilo.

Areál lomu si před II. světovou válkou vyhlédlo ministerstvo obrany. Po příchodu okupantů, na konci třicátých let, se celé oblasti ujali Němci. Hovořilo se, že tady chtěli vybudovat podzemní továrnu, ale mnoho se o této době neví. Po osvobození, zde československá armáda začala pomalu, ale jistě hospodařit. Netrvalo dlouho a z okraje lomu byl odstraněn kostelíček. Důvodem bylo, aby nepřátelská letadla se podle něho nemohla na objekty v lomu postavené zaměřovat. Co tam je, jak je to veliké, co se tam tak přísně utajuje? Je to stejné jako v jiných objektech po republice. Všichni to vědí, ale stále se to tají - ale pouze před veřejností. Proč? Sověti tam byli jako doma. Po tak zvané sametové revoluci i USA boys. Takže vo co jde, A vo tom to je...

Jednoduše se dá říci, že je budovami zastavěn lom a pak jsou vchody do podzemí. Ŕíká se, a není šprochu, aby nebylo na něm pravdy trochu, že zde existuje štola, která vede až na Pražský hrad. V případě napadení naší vlasti a nedej Bože i jaderným spadem, skočili by prověření funkcionáři na Hradě do podzemí, tam nasedli do aut vzor čajka a odkvačili do podzemí Prokopského lomu. Tam bylo vše připraveno na dlouhou, příjemnou dobu jejich pobytu. Vše chránila obrovská skála a nejpanceřovatější vrata na světě.

To je pouze jedna z verzí. Příště poskytnu další a je jen na vás, jak mě pomůžete tento článek dopsat.... Nemáte někdo prosím nějaké staré fotografie, kresby!!!

=== Říká se, že vojsko vybudovalo své velitelství, nebo co to je, pod celým zlíchovským kopcem, kterému na východě vévodí vyhlídka na Dívčích hradech. Z úpatí je přenádherný pohled na velkou část Prahy....

=== Z podzemního objektu vychází několik východů, vchodů, i mimo toto území. Například v metru. Vypráví se, jak jednou dělníci při opravě metra se prokopali do jednoho z těchto vchodu, jehož součástí byla elektrárna....

=== Vojenské zařízení je preferováno, protože je umístěno hluboko pod skálou, kam neprorazí ani žádná z nejmodernějších bomb. Nejvyší patro je v houbce padesáti metrů. Možná, že další chodby jsou ještě níže....

=== Říká se, že nadzemní objekty, ale ani ty v podzemí, nejsou v současnosti využívány. Proč tam ale parkuje takové množství aut. Zaražející jsou také vynakládané peníze na datové, telefonní a jiné spojovací služby od operátorů....

=== Prý se jedná o nejdůležitější, hlavní objekt armády pro případ války, velitelství. Ale kdo je dnes ten nepřítel???

=== Podle starších údajů, měly být v podzemním areálu v případě války, demonstrací obyvatelstva, krizí, schovány nejen špičky komunistické nomenklatury, ale i jejich rodiny. Objekt měl na dlouhou dobu zajistit přežití pro 1000 osob. Výhodou bylo, že celé údolí a prostor kolem se dal jednoduchými prostředky lehce ubránit i před davem nespokojených lidí....

=== Nevylučuje se ani skloubení s ochranou vyvolených, že v podzemním areálu mělo a možná i je hlavní místo řízení v době jakékoliv politické, válečné krize....



Za druhé světové byly pod horou vykopány tři rovnoběžné tunely, každý o délce 300 metrů, výšce 8 metrů. Prý zde mělo být i stanoviště obrněného vlaku.

Na začátku osmdesátých let, byl areál přestavován a modernizován. Z tohoto důvodu bylo uzavřeno i jezírko, kde se rovněž v podzemí něco budovalo. Pak přišla sametová revoluce a všechno bylo jinak. Za celou éru tohoto utajovaného pracoviště, sem nateklo přemnoho peněz daňových poplatníků. Byly snad využity účelně, nebo promrhány? Možná už nebude trvat dlouho a celý areál se otevře veřejnosti a bude zde zbudováno muzeum. Nezapomeňte si kliknout na www.mapy.cz a do areálu se podívat!

Tiskový mluvčí ministerstva národní obrany na dotaz odpověděl, že vojenský objekt v Prokopském údolí je spojovacím uzelem armády České republiky....

Poznámka: Zde na blogu je několik dalších článků včetně fotografií o dalších utajovaných objektech.

(25. 2. 2012, MF Dnes - Adam Skála.)

- tajemný objekt má označení K 116: Má nejvyšší stupeň utajení.
- není jasné, kam až komplex chodeb a místností sahá. Říká se, že může být propojen s tunely metra nebo armádními objekty. Zpravodajci zde zřejmě mají uloženu techniku.
- o pravém poslání tohoto tajemného objektu se neví nic, ale za roky se určitě proměnil.
- nyní by tam měla sídlit armádní spojovací technika a zpravodajská služba, alespoň podle vojenské policie, která objekt střeží. (Historik Kamil Široký.)
- odvážné odhady mluví o spojovacích chodbách až na Pražský hrad i někdejším úložišti sovětských jaderných zbraní.

(Václav Burle) - "V souvislosti se současným rozvržením vojenských a politických sil v Evropě, na světě, je to celé to utajování divné!? Ti ze Západu i z Východu, včetně například i Číny, samozřejmě vědí co tam před rokem 1990 bylo a samozřejmě i co tam je dnes. Proč tedy tolik tajemností vůči svému obyvatelstvu? To nám teda hlava nebere. Třeba nám to někdo vysvětlí...."

/...pokračování bude průběžně následovat, jak budou docházet nová fakta.../

Ahoj, je to hřib borový? Není , rozhodl Kudláček!

14. října 2009 v 17:57 | A Kudláček s Květnatcem vždy mají pravdu, neboť jsou to páni houbaři. |  HOUBY
Vůbec bych nevěděl, že nějaký hřib borový existuje. To jsem ale takhle seděl v Praze, začátkem října, na přednášce pana M. Mikšíka. Tématem byl přehled hřibovitých hub. Pan Mikšík hovořil zasvěceně, s odborným přehledem, všechny svým kultivovaným přednesem zaujal. Vše dokumentoval na plátně posluchárny přenádhernými snímky. Přednáška byla opravdu, ale opravdu moc zajímavá. poučná. České mykologické společnosti patří dík, že takovéto akce pravidelně pořádá. Není jich ale nějak málo? Jak jednou v České televizi podotkl pan ing. Jiří Baier.

V závěru se rozpoutala hustá debata na téma hřiba kavkazského. Je to samostatný druh, nebo je to jen takový, nevyvedený, koloděj. Jak to vlastně tedy je? Kdo ví, tak tady jistě rád v komentářích odpoví, že ano! /Hřib kavkazský zde na blogu má samostatný článek včetně fotografií./

Přednášející se předlouho rovněž věnoval hřibu borovému. Teprve po několika dnech jsem na svém počítači hledal jednu bylinu a tam jsem zahlédl tohoto hřiba. Hned jsem si uvědomil, že je to snad on, ten borový. V šumavském hvozdu mě to vůbec nedošlo. A vo tom to je.... A to ještě není všechno.

Trocha humoru nikdy neuškodí, že ano:

Pan Mikšík povídal a povídal a my seděli a seděli, huby otevřeny dokořán. Zrovna probíral hřiba královského. Důrazně upozorňoval, že lokality jeho výskytu se přísně utajují a houbaři, kteří je znají, jsou uvědomělí a v žádném případě ho netrhají, ale pouze fotografují a obdivují....

Když s popisem královského končil, tak jsem se přihlásil řka: "Prosím, prosím, já jsem přeslechl, kde je ta lokalita?" Pan Mikšík se zamyslel a opravdu dlouho, ale dlouho přemýšlel. Mozek mu šrotoval obrovskou rychlostí. "Já jsem ale snad tu lokalitu nejmenoval, že ne?" ˇOdpověděl po dlouhém zamyšlení. Sálem vysoké školy se rozezněl bujarý a nekončící smích. Jen doufám, že se všichni dobře pobavili.

Ve fotoaparátu mám ještě hřib jedlový. Až ho vyndám, tak vám ho tady rovněž ukážu!!!
Barva odpovídá, ta jakoby bílá plíseň rovněž, takže je to on.....

To asi nebude hřib borový. Chybí tam to červené zbarvení zejména na třeni. Nebo je to snad on?

Oman vrbolistý - Inula salicina

14. října 2009 v 17:41 FLORA
Na snímcích je rostlina, která roste v Brdech mezi loukou, kde zejména na jejím okraji stovky ocúnu jesenních, a lesem.... Já si to myslím rovněž. /viz odpověď v komentářích/ Zejména odpovídá stanoviště. Oman vrbolistý roste na mírně suchých trávnících a vlhkých loukách. A jak si nás naučil Petře, tak i listy odpovídají!

Oman vrbolistý je řazen k těm vzácnějším bylinám, které vyžadují pozornost...

V České republice, zejména na jižní Moravě, se vyskytuje oman vrbolistý drsný, který je v současné době považován za nezvěstný. Tato rostlina, tam kde roste společně s jinými druhy omanů, vytváří křížence. Nalézáme je rovněž na jižní Moravě.

P.S. Když jsem vkládal tyto snímky zde na blog, tak jsem nevěděl, jaká rostlina je na fotografiích. Vzápětí jsem dostal řadu e-mejlů. A už je vše jasné. Děkuji přátelé. Až v příštím roce zase pojedu na houby do okolních brdských lesů, tak už budu tuto nádhernou zlatavou rostlinu umět pojmenovat. A vo tom to je....


Provázel nás celým životem. Umřel!

12. října 2009 v 15:17 | Staré stromy kácíme ve velkém, ale nové nevysazujeme |  Stromy to je láska má
Nejen ve Velké Chuchli, ale po celé republice, mizí tisíce starých, přenádherných stromů. A to ještě nemluvíme o alejích. V této obci porazili dva opravdu staré, ale zdravé jasany a na jejich místě udělali parkoviště pro čtyři auta. Nedaleko zlikvidovali dva, více než staleté, ale také zdravé, jerlíny. Důvod stavba, která se pravděpodobně stavět nebude. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Problémem je, že se nevysazují stromy nové, které by za staletí udělali stejnou radost našim potomkům.

V každém případě se jedná o velice starý kaštan. Tento stál za zdí jednoho ze statků ve Velké Chuchli. Před rokem mu vichřice ulomila jednu z hlavních větví. Majitelka nechala strom ošetřit. Větev byla odříznuta a rána odborně ošetřena. Při obnově zdi se zjistilo, že strom je již ve velice špatném stavu A to je důvod, proč se s ním již nemůžete seznámit. Byl odstraněn. Jenom doufejme, že majitelka nemovitosti na jeho místě nechá vysadit bratříčka. Moc se jí do toho nechce, ale my jí snad ukecáme.

Pod tento kaštan, ale i pod další, které byly součástí restauračních zahrad, jsme chodili sbírat pro zvěř kaštany. To už se dnes až na výjimky v republice nedělá. Z různých důvodů ty přeslavné zahradní restaurace již neexistují. Jaký v nich býval život. Uprostřed parket, na vyvýšinném praktikáblu seděl pětadvacetičlenný taneční orchestr. Pod rozkošatělými stromy, které zrovna kvetly stín, desítky stolů a u nich dobře se bavící sousedé a jejich hosté. Na parketu nebylo k hnutí. Bývaly to krásné doby, které se bohužel už nikdy nevrátí. A věřte vy mladí, že jste přišli, přicházíte o mnoho....

Vějířovec obrovský 2009 - Meripilus giganteus

12. října 2009 v 12:03 | Jedná se o houbu, s kterou bez problému v přírodě přežijeme po dlouhou dobu! |  - - vějířovec obrovský
Nejdůležitější informací pro každého cestovatele, který přežívá v přírodě, a to nejen v České republice je, že se jedná o houbu jedlou. Vyskytuje se ve velkých shlucích, o velikosti až jeden metr a váze až 60 kilogramů. Samozřejmě konzumujeme především mladé plodnice, ale při tak velkém množství se v případě nouze, nají i celá rota. Vyzkoušejte vějířovce obrovského především jako guláš.

/Jak již jsem zde na blogu psal, tak v atlasech je strašný zmatek. Především se to týká jedlosti a nejedlosti. Potom pak, jak která houba je chutná. Například někdo u vějířovce obrovského udává, že je nejedlý. A pak se v tom vyznejme, že ano. Ochutnejte a svůj výsledek nám prosím napište zde do komentářů./

Vějířovec obrovský má spousta střechovitě uspořádaných klobouků. Třeň je neznatelný, nebo dokonce chybí. Plodnice mění barvu od žluté. po rezavou, až po tmavě hnědou, ve stáří černou. Podle toho můžeme poznat, jak která plodnice na tom je ke konzumaci . Roste na mnoha živých i mrtvých dřevinách a to jak na kmenech, tak i na pařezech, kořenech. /Můžete se přidat, jestli kolem, nejen vějířovce, znáte něco zajímavého, důležitého.../
To je první fotografie, kdy jsem začal fotografovat jinak. Žádný automat, žádné předvolby, ale všechno "ručně". Tedy podle rad, které nám zde dává Mistr, profesionální fotograf. Čti jeho odpovědi zde na blogu - burle.blog.cz "Rozhovor aneb fotografujeme houby." Potřebuješ něco o fotografování vědět? Tak se ptej!
První trs....
Druhý trs
Když najdeme jednoho, tak si můžeme být jistí, že nedaleko bude další...
Už jste ho někdo ochutnal. Jak jste byl spokojený?

Info říjen

12. října 2009 v 10:57 AGENTURA Vandrovník
! ! ! Stal se zázrak! Konečně jsem dostal pod článek Salajka rezervace fotky. Podívejte se, kritizujte, chvalte. Jenom prosím nezůstaňte bez názoru. To je to nejhorší.... A klikejte na hvězdičky. Pouze tak zjistím, jak moc se o můj, váš, blog zajímáte. Děkuji!

= = = 3. - 4. října, odjezd možný již v pátek, pro velký úspěch opět na Šumavu na tábořiště. Stany, širák, nebo bouda. Pro vysvětlení klikni zde na blogu informace, kde v posledním odstavci najdeš vysvětlení, proč tento vandr opět zopakujeme. Budeme se především věnovat houbám a rostlinám.

= = = 10. - 11. října asi, opakuji asi, již pojedeme překontrolovat hlívu! /Už jsme na několik lokalit zaskočili a je to špatné. Je moc velké sucho. Našli jsme pouze hlívu ústřičnou z jara, kdy malé plodnice už nevyrostly. Dále plicní z léta, ale ta byla uschlá až průsvitná.... Pojedeme na Šumavu sklidit tu opeňku a pokusit se najít další trsy! Cestou se ještě zastavíme před Pískem na hradišti, kde opeňku pravidelně sklízíme. V minulém roce tam nebyla. Už se těším jaké nyní bude rozhřešení. Bude tam, nebo nebude.

Na Šumavě mezi Libínem a Boubínem, to bylo moc prima. Spousta václavek, kovářů, několik hřibů a dost bylo i lišek. Jedlé "prašivky" ó jak nemám rád to slovo, jsme nebrali! Dokonce jsem našel hřiba jedlového, což je přeobrovská zvláštnost. Až ho vyndám z foťáku, tak ho zde na blogu vystavím. Prozkoumali jsme další část kaňonu Blanice. Představte si, že kromě václavek, tak téměř nic nerostlo. To jsou ale záhady, že ano.... Opeňky měnlivé na svých pařezech byly. Fotky přiřadim časem k poslednímu článku o této houbě! Bylo teplo i když trochu pršelo. Pod širákem nám bylo fajn.

= = = JARO 2010 !!! Až začnou v prostoru, kam nikdo nesmí, obojživelníkové hody v těch přenádherných tůních a rybníčkách, kde kvetou i chráněné rostliny, tak vyrazíme. Soboty a neděle budou v této přenádherné přírodě naše. Nutně přivítáme do party amatérské znalce přes motýlky a vážky.... Snad se zúčastní i náš Mistr přes fotografování. Pak tuto expedici rozšíříme i o kurs fotografie přírody!
To jsou ty pohádkově kouzelné tůně. Tato si sedí přímo na prameni vynikající kojenecké vody...


!!! K tomu poslednímu článku o opeňce měnlivé, jsem již přidal fotografie a budou následovat další. Jen co je vyndám z fotoaparátu.

!!! Připravuji vlakový zájezd na šumavské houby. Cena mírná.... Těšte se! - 28. října!!!

= = = 16. - 18. října opět jedeme na vandr. Vše bude záležet na počasí.... Upřesnění koncem týdne!

= = = 24. - 25. října jižní Čechy putování po hradištích. Mykologický vandr v různých druzích lesa. Spaní pod širákem, pod stanem, možnost i v levném hotýlku ve vlastním spacáku!

= = = 28. října - 1. listopadu podle množství sněhu buď Šumava slatě, nebo předšumaví. Navštívíme rovněž tu slibovanou oboru S, povolení máme! Mykologické bádání a fotografování vysoké a černé!

Vandr se povedl na plné pecky. Začali jsme zkoumat hradiště a lesy kolem Strakonic. Pak u Volyně. Následoval přesun na Šumavu. Vnikli jsme daleko do prostoru až k hranicím. Bylo to úžasné. Ze začátku svítilo i slunce, pak nám už ale byla zima. Samozřejmě jsme bádali i kolem hub.

Komunismus * * * kontra * * * Kapitalismus

8. října 2009 v 16:41 | Tvrdit, že za socialismu to bylo špatné je hloupost. Každá doba má dobré i špatné zkušenosti |  AGENTURA Vandrovník

- - - Ú V O D - - -

K napsání tohoto seriálu - i když po výstupech našich politiků jsem o tom uvažoval již dávno - mě přiměl rozhovor s jednou, asi dvacetiletou slečnou. Tímto jí zdravím do zoologické zahrady na Hluboké. Setkali jsme se ve vlaku, když jsem jel prozkoumat byliny na Vladař.
Slovo dalo slovo a já nevěřícně koukal, poslouchal, jak to má o době totality popletené.
I ona se zapletla s novodobými komisaři, kteří kážou vodu a pijí víno. Dříve vychvalovali komunismus a dnes naopak kapitalismus. Jim nikdy nešlo o pravdu, o lidi, o národ. Ale pouze o prachy. Hamty hamty, ať mám víc než tamty. A podle toho to také dopadlo. Obojí je a bylo špatně. Pouze hlupák může tvrdit, že současná doba je jednoznačně lepší, spravedlivější, než ta minulá. To není a nikdy v historii nebyla pravda. Každá doba přináší věci dobré a nedobré. Tak to bylo a na věky věků to tak také zůstane.

/Tyto články budu stále doplňovat, upravovat, vylepšovat, aby byly co nejvíce pravdivé/

6/ poznámka: Tak nám vznikla nová strana pod velením náčelníka Zemana. Už je to obrovská šaškárna. Ti, kteří již odešli do mlýnice dějin, se opět hlásí o peníze nás daňových poplatníků. Ten kdo si myslel, že jednou budeme mít pouze dvě strany se mýlil. Nejdříve se rozštěpila ODS, když vznikla nová strana pod vedením Kalouska a pana šlechtice, a nyní končí i jednota ČSSD. Zatím to vypadá, že po nových volbách budeme mít v parlamentu více stran než doposavaď. Je již třeba je všechny vypráskat a i nadále mít úřednickou vládu pod velením pana Fišera. Jiné cesty není, jak zaplatit, po těch dnešních senátorech a poslancích, všechny dluhy!!!

5/ poznámka: Na televizi Barandov proběhla zpráva, že poslanci si navrhli, že si zvýší platy a náhrady, a poté si sníží mzdy o ty čtyři procenta. K tomu jistě není co dodat!

4/ poznámka: Za tak zvaného totalitního režimu bylo 25 000 příslušníků. Dnes máme již 70 000
policistů (-10 000 to jsou úředníci - pasy, občanky apod., kteří odešli na obecní úřady.) K tomuto číslu si ještě připočtěte strážníky a bezpečnostní agentury. Následně zjistíte, že v naší vlasti již nikdo nepracuje.

3/ poznámka: V České republice vytváří hodnoty přibližně 786 632 našich spoluobčanů. A to prosím máme 10 000 000 obyvatel. Z toho stát, tedy my daňoví poplatníci, platí například 550 000 úředníků. Že to nemá logiku?

2/ poznámka: Pan prezident Klaus má s Lisabonskou smlouvou pravdu! Již dnes Českou republiku vykoupili cizinci a co se asi tak stane po podepsání tohoto významného dokumentu. Celé Sudety se vrátí do lůna "Říše" a to chceme? Lidi bděte a neblbněte....

1/ poznámka: Máme úřednickou vládu, vládu odborníků, a všichni si ji chválíme. Tedy alespoň do doby než nám začne sahat na naše peníze. (Důchody, různá sociální přilepšení, stravenky, stavební spoření apod). Ukazuje se, že politické strany jsou krokem zpět, jsou nepoučitelné, nebezpečné pro celou společnost. Je vidět, že nepotřebujeme ani poslaneckou sněnovnu a senát už vůbec ne. On nás totiž stojí přemnoho peněz. Poslanci, senátoři, politici nic neumějí, ničemu nerozumějí, jenom se stále hádají. Jde jim pouze o peníze do vlastní kapsy. O ničem jiném to není. Nejdou nám novodobí soudruzi příkladem! A vo tom to je!


Tremp lehký život měl

Vyznání 1 - - - Po celý svůj život jsem vandroval, trempoval, po českých, moravských, slezských, ale i slovenských luzích a hájích. Po celý týden jsem se těšil až bude sobota, později pak pátek, abych mohl již konečně vyrazit.

Oproti dnešku -čti kapitalismu- to mělo obrovskou výhodu. Nemusel jsem pracně na internetu vyhledávat, kdy jede vlak, autobus. Stačilo dojít na nádraží a vždycky něco jelo. Vystoupil jsem někde v zapadlém místě z vlaku a tam již čekal autobus, který mě zavezl na místo určení. Vždy jsem se mohl spolehnout, že i v té nejzapadlejší vísce bude hospoda, obchod. Pak jsem dva dny kráčel do neznáma a vždy jsem dorazil k nějakému tomu spoji do hlavního města. Dnes jsem již často musel někde na nádraží, autobusové zastávce, zalehnout a čekat na první pondělní spoj. /viz zde na blogu například článek Doupov, vojenský újezd./

Byla to ještě doba kdy kolem nádraží bývaly zahradní restaurace, kde se v nádražních restaruacích vařilo. Dnes již tyto kouzelné hospůdky, kde zněl zpěv, kytary a harmonika již neexistují a tam, kde ještě přežily, majitelé kupují knedlíky z velkofabrky, omáčky připravují z velkoplechovek a dršťková polévka, rovněž z plechu, je všude stejně hnusná.
V hospodě i v pozdních hodinách jsem vždy dostal nějakou tu baštu. Vždycky byly alespoň párky, špekáčky, gothaj s cibulí a octem, knedlíky s vajíčkem, špekáčky s vajíčkem, tlačenka, sekaná s bramborem a především ten vynikající lančmít. Takový dnes již nikde nekoupíte!

/Na téma dnešní restaurace a tremp si zde na blogu klikni Vítějovice. Třeba se i při čtení dobře pobavíš./

V obchodě jsem si na druhý den vždy dobře nakoupil. S láskou vzpomínám na ty delikatesy. Výrobků tehdá bylo málo, ale měly chuť. Dnes až na výjimky, se to jíst nedá. Sedli jsme si před krám, v ruce litrové láhvové mléko, housky, kus salámu v celku a kostku šunkového sýra. Tak chuťově vynikající levné mléko a takový chutný sýr plný šunky, již nikde neseženete. Dnes musíte prohlížet etikety a zkoumat, kolik je v sýru ztuženého tuku, a jestli je to ještě vůbec mléčný výrobek, a ten šunkový se už navíc v naší domovině nevyrábí. Dostáváme ho z Polska a stojí za hov.. . I ty tatranky byly chutnější. S láskou vzpomínám na kofolu, kterou jsme zejména pili na vojenské základní službě. Dnes je to už úplně jiná limonáda.

A jaký, že je to rozdíl mezi kapitalismem a socialismem? Dnes již autobusy nejezdí, neexistují. V kladném případě tam, kam jezdily téměž každou hodinu, zajíždějí dnes pouze dva. Ráno řidič odveze lidi do práce a odpoledne je přiveze. Kdo nemá auto, tak je vyřízen. Dědečkové a babičky mají navíc smůlu, že již neexistují ani obchody. Spoléhají se na obecní úřad, na děti a známé, že jim přivezou potraviny, léky. Dříve se místní společně s chalupáři scházívali v hospodách, kde si domlouvali výpomoce, kšefty, ale ani ty dnes již neexistují. Bohužel na venkov již nezajíždějí ani pojízdné prodejny. To se ale netýká jen vesnice. Dokonce v Praze skončilo na padesát putyk a další se již zavírají i v okolí hlavního města. Tržní ekonomiku okupují mac donaldy, kfc a restaurace kam jít se najíst je o život. Viz nejnovější pořad o naší gastronomii na Primě.
Lidé, naši spoluobčané, Češi, Němci, Slováci, Slované, Moravané, Romové, Slezané, Vietnamci, Číňané a další, začínají mít hodně hluboko do kapes. Proč dávat za pivo cca 22 korun, když láhváč se dá pořídit i za 3,50,- Kč.

. Nebojte se prosím se mnou nesouhlasit, či naopak souhlasit. V každím případě prosím klikejte na hvězdičky. Vidíte tam u stromu při zemi ty plodnice? Nevíte náhodou co to je?

Říká se, že za minulého režimu všichni pracující - tenkrát byli pracující, dnes jsou již jen úřednící a policisté. Za minulého režimu bylo 25 000 příslušníků a dnes je 70 000 policistů. A další jsou ještě zyteční strážnící a bezpečnostní agentury. Dnes už téměř nikdo nepracuje. Hodnoty vytváří 7,8% obyvatelstva. U nás v obci na MNV byl předseda, funkce neplacená a tajemník. Dnes tam je na několik stovek obyvatel 11 úředníků atd. - utíkali před komunismem na venkov, do přírody. A kam jezdí dnes. No opět na venkov. Kam jinám by mělí lidé si jezdit odpočinout, i když mnozí na svých chatách a chalupách, tak jako tenkrát pracují víc než v placeném zaměstnání. Jsou věci, které se nemění.

Bohužel dříve jsme cestovali vlaky, autobusy, byli jsme kamarádi, jedna velká parta. Dnes si každej hraje na svém hřišti. Někdy v šedesátých letech jeden profesor říkal: "Amerika to je hrozná země, tam je to jen samý individualista. A tento životní styl už dorazil i k nám. A to není dobře, jako nejsou dobé ty hromady aut.

Pravdou je, podívej se na ten přenádherný strom na fotografii, že do přírody jezdí stále méně lidí. Pro nás milovníky přírody je to dobře, ale pro celou společnost je to pořádný průser. Ve hvozdech je prázdno o to více jsou plné různé supermarkety, superkina, superbazény, superhlouposti. Kde to asi všechno skončí.... Václav Burle



Dnes se nikde nenajíte

Vyznání 2 - - - Poznámka: Včera - 11. října 2009 - jsme se vrátili z vandru po Šumavě. Zastavii jsme se při cestě tam, ale i zpět, v restauraci hotelu Šumava v Bavorově. Doporučujeme zde přesnídávkové polévky. My jsme měli jeden den zelňačku, která neměla chybu, druhý den pak česknečku, což byl delikates. Polévky vaří sama majitelka české hospůdky. Tady se ukazuje, že když se chce, tak to jde!
Ale proč to nejde v 99 procentech restaurací, hospod, putyk...

S velkým zájmem se dívám na pořad na Primě, kde šéfkuchař -teď si nemohu vzpomenout na jeho příjmení- navštěvuje hospody, restaurace a na konkrétních příkladech celému národu ukazuje zoufalý stav provozoven a zejména pak personálu. Nemůžeme se potom divit, že v současné době jen v Praze skončilo téměř padesát pohostinských zařízeních. Velké problémy mají i hotely. Na vesnicích už nejsou ani hospůdky, ani obchody a doprava je téměř na nule. Zoufalý to stav České republiky.

A zejména vy mladí si neuvědomujete, jak nekvalitní potraviny kupujete, konzumujete. S láskou vzpomínám na zabijačky, na pekařství, kde byly tak vynikající housky, žemle, že člověk k nim vůbec nepotřeboval něco navíc - salám, sýr, paštiku. Tak vynikající bylo tenkrát pečivo. Nebyly ovšem elektrické ani plynové pece. Vše se připravovalo na dřevě. Pak výrobky měly chuť, nebylo to žádné bláto, bez chuti a zápachu. Mléko bylo vynikající a dokonce i to pivo bylo lepší.

Nejsem žádný pivař. Byly časy, že jsem do sebe hodil tak jedno měsíčně. V poslední době si občas pochutnám. V posledních letech jsem pivo po hospodách vůbec nepil, raději jsem si dal láhvové. Tvrdil jsem - a všichni o mé maličkosti říkali, že jsem tupec, že pivu nerozumím - že pivo za nic nestojí, že za komunismu bývávalo lepší, chutnější. Nesnášel jsem v tom královském moku to velké množství bublinek.

Jednou jsem takhle polehával v nemocnici po infarktu. !Děkuji páni doktoři a sestřičky! Když jsem se probudil z narkozy, tak koukám, kdo leží vedle na lůžku. Prokecali jsme celé noci a hodně právě o pivu. Spolunocležník byl jeden z nejvyšších, nejlepších českých odborníků přes pivo. Řekl na mou adresu: "Václave, s tím pivem máte pravdu. Já rovněž ty bublinky -kysličník uhličitý, nebo uhelnatý, tyhle dva se mě pořád pletou- nesnáším. Dříve se do piva vháněl vzduch, dnes plyn. A to kvalitě piva moc nedá. Ale já vám poradím. Navštěvujte restaurace, kde mají tank. V něm je takový polštář, do kterého se vhání vzduch, který tak nejde do piva. Tam si na moku pochutnáte." Zase jsem měl pravdu a teď to těm chytrákům v hospodách dávám k dobru.

Vůbec nechápu jak může někdo tvrdit, že nejlepší pivo je plzeňský, budějovický. Možná ano, ale to pouze za předpokladu, že se jedná o Pardála. Nejlepší pivo v republice je Otakar z Poličky. A basta! Máte snad jiný názor, kamarádi a kamarádky z lesů a hor?

Nedávno proběhl v televizi pořád o automatu Koruna na Václavském náměstí. Jó, to byly tenkrát časy! /....pokračování příště..../


Vyznání 2 - - - Po celý život jsem pracoval v hlavním městě, ale rovněž jsem jezdil po celé republice na služební cesty.

Jak je to s nezaměstnaností

Vyznání 3 - - - To jsem takhle jednou byl na vandru v Novohradských horách.

Podumání o lékové politice aneb to je pěkný bordel

Vyznání 4 - - - Bohužel už i já patřím mezi ty spoluobčany, kteří do sebe hází jednu tabletu za druhou a ještě si stříkají do úst, nosu. Holt už jsme staří, připraveni jít do futrálu, do bedny.


Olověný chléb

Vyznání 5 - - - Toto také byl kapitalismus. Bylo to hrozné a my se tam dobrovolně vracíme. To vůbec nemá logiku. Zejména mladí lidé nevědí do čeho se to řítí. Na přelomu dvacatých a třicátých let řádila nejen v naší vlasti hospodářská krize. Došlo to tak daleko, že lidi měli hlad a dokonce neměli čím nakrmit své děti. Stačilo málo a lidi by umírali na podvýživu. /Píši fakta, tyto věci se opravdu staly. Jsou to vzpomínky mých rodičů, tet a strýců, dědečků a babiček./

Můj děda říkával, za našeho mládí to bylo lepší. To samé jsem slyšel od táty a nyní to říkám i já... Přitom dědeček to neměl v životě zase tak lehké. Jako mladík narukoval do I. světové S trumpetou v ruce přeběhl k bolševikům. Domu se vrátil až v roce 1922. Po celou dobu v zajetí hrál v bolševické kapele a pracoval jako mistr truhlářský. Byl to jeden z prvních, možná úplně první českoslovernský bolševik. Do legií se mu pravděpodobně nechtělo, neboť nechtěl mít nic společného s jakoukoliv válkou. Po návratu do rodné vlasti ho chtěli pravicoví hlupáci oběsit, chodily na něj udavačské dopisy, které mu nosil k nahlédnutí známý policajt, taky muzikant, který hrál v dědově kapele. Potomci těch udavačů, kteří se podepsali, pak se stali členy KSČ. Jsou to ale věci, které páchá ubíhající čas. Děda i přes naléhání vysokých funkcionářů nikdy nevstoupil do KSČ. Stačila mu k tomu vždy jedna věta: "Ani Lenin si to takhle nepředstavoval..."

Otec s celou rodinou, tedy i s mým dědem a babičkou, ve třicátých letech stáli před bajonety četníků při pochodu hladu z Lochkova do Radotína. Později byl pojmenován Rudé letnice. /O této události pojednává film Olověný chléb./

Ve II. světové, při květnové revoluci, Němci chtěli otce zastřelit, neboť ho chytli se zbraní v ruce, když s místním prvním sedlákem panem Příhodou byli na průzkumu v okolí obce. Alejí směrem na Lochkov prošli bez problému, ale na zpáteční cestě se za obrovskou lípou ozvalo Halt! Pro zajímavost, dva strýce v Lahovičkách zachránily tety, které je zahrabaly do hnoje. SS tanková divize, která hnala naše občany před tanky na Prahu přes lahovský most je při razii bohudík nenašla. Otce zachranila hra na housle, které v chatě uviděl viset na stěně. Jeden voják, Rakušan, otce pustil. Děda z matčiny strany stál u zdi v zahradě hospody ve Velké Chuchli U Holečků a pouze znalost němčiny hospodského mu zachránila život. Ukecal příslušníky SS a Werhmachtu. Ona v hostinci sídlila Rudá garda, ale když se blížili opět Němci, tak vzala roha. Bohužel veškeré zbraně nechala ležet v přilehlém sále. A to byl důvod proč SS se chtěli mstít.

Třicátá léta, hospodářská krize, znamenala i ve vesnicích v okolí Prahy, hlad. Doslova nebylo co dětem dát do úst. Tady se obnovily znalosti houbařských generací, které se ihned předávaly sousedům. Snad proto jsme ve znalostech kolem lesních plodů a jejich využívání ve světě jedineční. To se ale týká všech slovanských národů. Vždyť téměř každý Čech vyráží do lesů za touto pochoutkou. Pro mnohé je však v této souvislosti jídlo až na místě druhém. Umění přežít, zachránila v této době mnoha rodinám život. Například v okolí Lochkova a sousedních vesnic, nezůstalo v lesích nic co se dalo sníst. Jistě není třeba připomínat, že houby byly na prvém místě. Právě ve zlých časech přibývají houbaři a protože v břiše bručí a bručí, tak je nouze naučila sbírat a konzumovat i tak zvané prašivky. Jak já tento výraz nemám rád...

Toto je vzpomínka, která by neměla zapadnout v mlýnici dějin... V padesátých letech minulého století se v Radotínském údolí točil film "Olověný chléb". Pojednává o třicátých letech, kdy se v okolních vesnicích lidi naštvali a protože měli přeukrutánský hlad, tak uspořádali pochod hladu. Z Lochkova se Radotínským údolím vydal velký průvod lidí, který směřoval do Radotína, který byl v té době takovou střediskovou obcí. Na jeho okraji se postavili policisté a začali do lidí střílet. Tuto událost znám z prvé ruky, neboť se jí zúčastnili rodiče, děda s babičkou a další příbuzní, kteří stáli v prvních řadách. Faktem je, že s touto událostí neměli komunisté nic společného, jen se později na ní přiživili. Komunisté tento pochod neorganizovali. Je sprosté, že po tzv. sametové revoluci radotinští pravičáci nechali pomník, který byl umístěn na místě neštěstí, zlikvidovat. Právě takto se ničí historie...

Bylo to období, kdy byl takový hlad, že lidé neměli co dát jíst ani svým dětem. Všude z polí, luk, lesů a vodních toků zmizelo vše, co se dalo použít k jídlu. Kopřivy, trnky, veškeré i kyselé ovoce apod.

Film Olověný chléb, který pojednává i o této události, je zajímavý tím, že lidé z Lochkova, Kosoře, Cikánky, Slivence. Chuchle a dalších vesnic se při jeho natáčení - asi to byl záměr režiséra - postavili v průvodu na stejná místa jako při tom skutečném ve třicátých letech. Když se potom film promítal ve Velké Chuchli, lidé se dobře bavili. Poznávali sebe, své příbuzné, rodiče, nebo sousedy. Takže až pojedete Radotínským údolím, tak si vzpomeňte, že byla taky doba, kdy na světě nebylo nejlépe... Film byl koncem září promítán v televizi CS filmem, škoda, že jsem ho neviděl. Nemáte ho někdo nahraný na kazetě??? Prosím!!! Václav Burle

Poznámka:
Když se točil film Olověný chléb v Lochkově a okolí, tak lidé, kteří se hladového pochodu ve třicátých letech zúčastnili, stáli s herci přesně na stejných místech.
Fotografie u článku Olověný chléb: kandík psí zub a kosatec bezlistý, jsou naprostou vzácností kraje jižně od Prahy. Kandík roste na jediné lokalitě a kosatec nízký pouze na dvou lokalitách v České republice. Poslední snímek ukazuje na oblast plnou lomů, vápenek, těžké práce našich předků!


Když se zpěvačka stane ministryní obrany České republiky

Vyznání 6 - - - Cítíte také ten rozpor? Ministryní se stala zpěvačka, i když s diplomem vysoké školy. Co taková dáma může vědět o armádě, o obraně země rodné. Nic! Podle toho to také dopadlo. Nadělala obrovské škody, odešla do mlýnice dějin a....

Blázinec, který nás zadlužuje

Vyznání 7 - - - Já vím, že s mnoha argumenty na této stránce se mnou nesouhlasíte. Jsou to ale pouze nezpochybnitelná fakta: V naší vesničce, která je součástí hlavního města, za tzv. totalitního režimu pracovali na MNV dva lidé. Předseda MNV, funkce neplacená a tajemník funkce placená. Předseda dostával pouze čtvrtletní směšné odměny a tajemník nedůstojný plat.

Dnes v obci, která má 1420 voličů, na obecním úřadě pracuje 12 úředníků. Mzdy asi 20 až 40 000,- korun. Průměr 30 000,- krát 12 měsíců krát 12 lidí se rovna 4 milióny 432 tisíc.... Je třeba k tomu ještě něco dodávat. To jsou právě ty dluhy České republiky! A neptejte se prosím co tam po celé dni dělají. To se mě ještě nepodařilo zjistit!

!!! JEDINEČNÁ AKCE KTERÁ NEMÁ OBDOBY !!!

7. října 2009 v 14:40 AGENTURA Vandrovník
Koupíš si zpáteční, přestupni, jízdenku na vlak 2. třídy za pouhých 149,- korun a pak můžeš nastoupit, vystoupit do vlaku, z vlaku, v kterémkoliv místě České republiky. Akce se koná 28. října. Nastoupit do vlaku musíme v brzkých hodinách. Vyrazíme z Prahy směr Šumava a prozkoumáme tamější hvozd. Občas vystoupíme, proběhneme příslušný les, zase nastoupíme a budeme to opakovat do pozdních večerních hodin. Vrátit se musí každý tak, aby cestu vlakem ukončil do 24 hodiny dne. Jinak bude muset doplácet.O více informací na můj e-mejl nebo telefon.

POZOR - jízdenka se dá pouze zakoupit v supermarketu LIDL!!!

Uvítáme zejména zpěváky, hudebníky, aby bylo ve vlaku stále veselo. Máme zájem i o žertéry. V soupravě proběhne i ochutnávka loňských hub ze skleniček. Tak se nezapomeňte pochlubit. Zúčastnit se může jakékoliv množství houbařů, vandrovníků. Bohužel jízdenku může zakoupit pouze člověk starší patnácti let. Děti ale mají jiné slevy. Alespoň myslím.
Touto stařenkou bohužel nepojedeme neboť bychom zmrzli...
Věřím, že všichni ze Šumavy odjedeme s plnými košíky....

NEZAPOMEŇTE zde na blogu přidávat otázky ohledně fotografování - Článek se jmenuje rozhovor - fotografujeme houby...

Doupovská pahorkatina, PUSTÝ ZÁMEK, jsem již přidal fotografie....

Rovněž jsem přidal fotografie k pralesu SALAJKA...

Lakovka ametystová - Laccaria laccata

5. října 2009 v 12:45 | Dokáže, ale která houba to neumí, že ano, absorbovat do sebe značné množství nežádoucí chemie |  HOUBY
Jedlá!!! Můžeme si sice na těchto plodnicích pochutnat, ale profesionální mykologové u lakovky ametystové upozorňují, že dokáže výrazně koncentrovat do svého "masa" z okolní půdy, prostředí, zejména cezium a arzen. Nemusíme se samozřejmě bát si na této houbě smlsnout. Museli bychom zkonzumovat obrovské množství této přenádherné krasavice, aby to něco s naším organizmem udělalo. Takže dobrou chuť.
Nacházíme jí ve velkém množství, ale i samostatně, jak v listnatých, tak i v jehličnatých lesích. Svých vzhledem a barvou je v terénu nepřehlédnutelná. Patří mezi houby dobře určitelné. Snad se dá i napsat - nezaměnitelné. První plodnice nacházíme od července a až do zámrazu.
Vy, kteří jí sbíráte a konzumujete. Můžete nám zde prosím uvést další informace o této přenádherně zbarvené houbě?

Kovář - Boletus erytropus

5. října 2009 v 12:09 | Našel jste už někdo větši shluk hřibovitých hub než třináct? |  - - hřib kovář

Šumava je známá, proslavená lokalita houbařů. I zde ale jsou období, že v lese nenajdete ani jednu plodnici. To je právě to, co se mě v září stalo. Houby po celé republice rostly od května do konce června a pak, až na výjimky, jako když utne. První den po příjezdu na již opuštěné tábořiště u zříceniny Hus, jsem ihned vyrazil na své, lety prověřené, plácky. Hodiny jsem chodil lesem, vyhledával různé lokality - břízy, smrky různého stáří, listnatá místa, nic, nic, nic. Ani - jak nerad používám toto slovo - prašivka. Třetí den jsem vyrazil na hřeben hvozdu jen několik kilometrů vzdáleného od toho předešlého. Netrvalo dlouho a nestačil jsem koukat. Sice jen tři hříby, ale o to více lišek a kovářů. Boletus erytropus za půl hodiny naplnily do posledního místa můj košík. Kováři rostly na zatravněných lesních, nepoužívaných cestách. V trávě vůbec nebyly vidět.
Zde napíši zanedlouho pojednání na téma kovář. Nechcete přidat nějaký svůj postřeh, zkušenost...
Houbaři všech velikostí, stáří, zkušeností, dělají v souvislosti s kováři jednu obroskou chybu. Víte jakou???

Česnek, ale který?

5. října 2009 v 11:27 FLORA

To jsem takhle byl na třídenním vandru v zakázaném prostoru. Počasí fantastické. Slunce pálilo, jak někde u Jadranu, ale pro pohodu těla a organizmu povíval příjemný chladný větřík z Krušných hor. O den později mě srazil v ordinaci při čekání na lékaře infarkt. Kdyby se to stalo na tomto putování, tak jsem klidně mohl jít do bedny. Ve zdejší pustině není mobilní signál a človíčka tady po celý dlouhý čas nepotkáš. Jedině bych se musel dokodrcat k lesní, stepní, asfaltce. Na sobě pouze kraťasy a krosnu. Bylo to přenádherné putování, na které člověk čeká po celý svůj život.

Již zdaleka jsem tu bílou kouli viděl na křižovatce lesních cest, na okraji paseky. Byla o mnoho větší než tenisový míček. Určitě se jedná o nějaký to česnek. Ale o jaký!!! Že by ho tady někdo v této pustině vysadi je nepravděpodobné. Jedině, že tady lesní dělnici upadl při svačině do půdy. Nebo se snad jedná o nějakou divokou formu?

Rostlina byla vysoká téměř padesát centimetrů. Stvol připomínal reveň. Byl tlustý, tvrdý a dole u země načervenalý. Nebyl již vzpřímený, a tak jsem si jako oporou vypomohl futrálem od fotoaparátu.

Můžete někdo z vás znalců tuto záhadu rozluštit....














nnnnnn
vvvv
nnnn