Václavka smrková - Armillaria ostayae

1. listopadu 2009 v 23:04 | Václavka je možná pro les mor, ale pro houbaře vynikající krasavice do sklenice, že ano? |  - - smrková
Podle slov předního mykologa pana Aleše Víta - přednáška České mykologické společnosti - který je i odborníkem v úpravě hub na tisícero způsobů, se mají ke konzumaci používat pouze mladé plodnice václavek. Čím mladší, tím lepší, zdravější. Není to žádný problém, neboť tyto houby když rostou, tak rostou v obrovských množstvích, a tak si můžeme vybírat. Hodí se především na zavařování, ale také například na guláš, gulášovou polévku apod. Je třeba si uvědomit, že václavka je houba jedovatá, tedy nebezpečná. Buďte opatrní. Všeho moc škodí. Samozřejmě, že po patřičně dlouhé tepelné úpravě se, zejména mladé plodnice, dají bez problémů pojídat. Za syrova je nejíme! Není to houba pro přežití v přírodě.

A máme tady další zajímavou informaci od ing. Jiřího Lederera. Jedlých hub v naší drahé vlasti roste kolem 200 druhů. Dalších dvě stě je také jedlých, ale horší jakosti, hodících se především do směsí. A dalších rovněž 200 druhů je možno konzumovat po určité úpravě. I on dodává, že zrovna houby hřibovité, které se u nás nejvíce sbírají, nejsou po stránce kulinářské zrovna tím nejlepším...

Máte s václavkou nějaké zkušenosti - ať dobré či nedobré. Nebo zajímavosti. Pište do komentářů, a já to pak přetáhnu do tohoto článku....

Václavka smrková se hojně objevuje již od raného podzimu. Roste, jak na živých, tak i odumřelých stromech, pařezech, jehličnanů, zejména smrků a borovic. Po řádné úpravě, používáme pouze mladé plodnice, je jedlá. Jsou houbaři, švajkmekři, kterým nejen, že nešmakuje, ale doslova jim nedělá dobře. Při nedostatečné tepelné úpravě, zejména u ostatních druhů, je nejen jedovatá, ale způsobuje některým jedincům i alergické reakce.

Známe rovněž václavku bažinnou, bezprstennou, cibulkotřennou, tmavou, statnou, severskou, hlíznatou, obecnou. Ta posledně jmenovaná je vzácnější a rozeznáváme jí především podle toho, že je do žluta, má hladší klobouk a žlutý prstýnek. Nejdůležitějším znakem je, že roste na stromech listnatých a v teplejších oblastech! Není to ještě tak dlouho, co všechny václavky se určovaly jako obecné. I pro profesionální odborníky, vědce, jsou václavky obtížně určitelné. Nemáte prosím někdo jejich fotografie?
Všimněte si malých hlaviček a nebývale tlustých třeňů. Je to ale krása, že ano....

Ing. M. Smotlacha, rok 1960 - : "Je to všeobecně známá a sbíraná jedlá houba, prodávaná na trzích. Plodnice jsou vytrvalé, nehnijící, schopné transportu. Proto je václavka vhodná pro obchod i průmyslové zpracování. Její zasyrova dosti nepříjemná chuť překvapí nové houbaře. Nemusejí však mít obavy, neboť se vařením či naložením v octě chuť podstatně zlepší."

Pan Smotlacha neřekl, nenapsal, ani slovo o tom, že se musí sbírat pouze mladé plodnice. Zdůvodnění je jednoduché. Byly doby, kdy často vládl Evropou hlad. Lidé se museli naučit zpracovat vše, co se kolem nich v přírodě vyskytovalo. /Pro podrobnější pochopení klikni zde na blogu článek Olověný chléb./ My si dnes žijeme, jak ty prasata v žitě. Bohužel si toho neumíme vážit a stále více ničíme životní prostředí, přírodu. Kdy, a kde, to asi skončí?

Já rovněž po celý svůj houbařský život sbírám a konzumuji i ty velké, ale zdravé kusy. A ještě jsem neměl problém. A jaký názor na tuto problematiku máte vy?


Zajímavost: Albert Pilát, rok 1961 - : "Podhoubí václavky rozkládá jádrové dřevo a v napadeném žijícím stomu vznikne uprostřed rourovitá dutina. Jemné podhoubí v noci světelkuje. Ve dřevě vznikají tlusté myceliové provazce, kterým říkáme rhizomorfy. Dorůstají několika metrů a jsou nejčastěji pod kůrou. Jsou hodně rozvětveny a mají bílou dužninu. Jsou to jakési hlízy, do nichž uschovává houba výživné látky pro pozdější potřebu, hlavně pro tvorbu plodnic."
A nyní kontrolní otázka: Víte proč se jí říká Václavka? Odpověď pište prosím na můj burle@seznam.cz
Letos ve hvozdech byla opět spousta václavek. Jsou místa, v naší drahé vlasti, kam ani noha houbaře nikdy nevstoupí. Tam je ten pravý ráj... Všichni se v posledních letech hrnou do zahraničí a pořádně neznají ani ty naše překrásné kouty, přenádherné přírody. A to je pro nás skalní moc dobře, i když na stranu druhou, je nám moc líto, že lidi tak zblbli. Jak může někdo o víkendech, více než hvozdy, louky, řeky, potoky, stráně, rybníky, tůně, milovat supermarkety, superkina, superarény.... Svět se zbláznil! Děti již neběhají přírodou, ale doslova tloustnou u počítačů a jiných blbovin. Nebo máte jiný názor?
Tahle václavka to už má za sebou. V tomto stavu je její konzumace o život. Můžeme ale s jistotou předpokládat, že příští rok zde opět bude na nás čekat....

Lesníci, muži a ženy, kteří se starají o les, jí nemají rádi. Je obrovskou "ničitelkou" hvozdů. Tam, kde je les zdraví, jí však nenajdete. Na straně druhé, jednoznačně do přírody patří. Nejedná se o žádný negativní živel, ale i o lékaře přírody....

Poznámka: Když se porozhlédnete po internetu, tak zjistíte, jaký je kolem hub stále zmatek. Například právě kolem václavky se uvádí především ta obecná, i když všichna fakta jsou o smrkové. Vysvětlení viz výše v článku!

/A něco málo o léčivosti václavky:/ Plodnice této zajímavé houby v dávných časech používali vozkové v Německu. Oni totiž po dlouhém, každodenním vysedávání na kozlíku, trpěli na hemoroidy. Václavku ve velkém konzumovali na jakýkoliv způsob, neboť po ní docházelo ke značné úlevě od bolestí spojených s vyměšováním. (Co se člověk na vandrech po hvozdech všechno nedozví. Jest-li znáte také podobné historky, tak se pochlubte. Ostatní si to určitě rádi a s chutí přečtou!)

Poznámka: Na mykologické přednášce, které pravidelně pořádá v Praze Česká mykologická společnost, upozornil pan Aleš Vít, že václavky se velice dobře suší. To jsem nikdy nezkoušel, to mne nikdy nenapadlo. Máte s tím někdo zkušenost? A já dodávám, že by se zde dala použít metoda, sušení pomocí nití. Houby, hlavičky václavek, pověsit do průvanu, nad kachlová kamna, a brzy by se dostavil úspěch.
 

44 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zlíchovák | 10. prosince 2009 v 10:21 | Reagovat

Pěkný a zajímavý počtení. Je tady více informací než v atlasech.

2 Hlíva Martin | 14. prosince 2009 v 12:12 | Reagovat

Moc pěkný fotky. Je fajn, že je tam vidět i ta příroda.

3 Lenka | 15. prosince 2009 v 16:25 | Reagovat

Jaký kdo máte nejlepší, nejchutnější recept na václavku?

4 Katka | 6. ledna 2010 v 13:17 | Reagovat

Já jí miluji ve skleničkách a pak jsem blažená, když koukám, jak se pěkně táhne ten sliz.

5 Matěj | 9. září 2010 v 23:29 | Reagovat

Už se těším až zase začne její čas. Nejlepší je naložená v láku.

6 Matěj | 19. října 2010 v 18:00 | Reagovat

Roste jak zběsilá a já už zásluhou těchto stránek vím o co kolem ní jde. Dík.

7 Václav Burle | 22. října 2012 v 0:16 | Reagovat

Tak jsme si zase po letech z václavek udělali guláš. Fakt je to zajímavá krmě. Byl moc dobrý, vynikající. Základem ale musí být kvalitní vývar. Jinak to nebude ono.

8 Jířa | 28. září 2014 v 6:53 | Reagovat

Sušené Václavky dáváme do zelňačky recept už koluje v naší domácnosti mnoho generací i přátelé a jejich rodiny si už zelňačku bez sušených václavek neumějí představit ;-)

9 Václav Burle | 29. září 2014 v 12:26 | Reagovat

POZOR!!! Václavky je nutné dobře a dlouho povařit. Jsou totiž jedovaté.

10 Honza | Web | 6. února 2017 v 23:06 | Reagovat

Václavku si pamatuji ještě jako pětiletý z večerníčku o hříbkách, kde ty houby vystupovaly jako živé postavy. Bohužel si teď už nevzpomenu, jak se jmenoval. Ale do guláše je václavka skvělá! :)

11 Matěj | 8. října 2017 v 22:27 | Reagovat

Guláš nemusím ale ve skleničkách jsou na vánoce a po celou zimu vynikající.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama