Leden 2010

Jovo kokteil a prasečí chřipka

31. ledna 2010 v 16:46 | Ono je to pořád stejné. Je jedno, jestli to bylo za komunistů nebo dnes |  Vojna veselá aneb raketové základny
Někdy na konci šedesátých let jsem byl povolán na vojenské cvišení do lounských kasáren. Jenže tenkrát jsem ještě nevěděl, že se jedná o ten nejbohatší houbařský ráj. Celkem jsem těch bojových misí prožil deset, včetně vojenské přehlídky 9. května 1965 v Praze.

Louny to bylo velké posádkové město. Za kasárnama kopec se skalisky. Zde jsme běhali horem dolem a křičeli pod palbou urá za Stálina a za matičku Rus. V areálu, hned u vjezdu, bývávala opravdu fešácká basa. Všude čisto, všude mříže a přetěžká práce. Měl jsem čest jí poznat zevnitř. Být zavřenej není zas tak hrozné. Člověk doufá, že si konečně odpočine, vyspí. Jenže vojáček si moc neodpočine. Dostává totiž ty nejhorší a fyzicky nejnamáhavější práce. Vykládat uhlí, házet ho do kotelny, Vynášet a likvidovat tuny popela a když zrovna nefungují sprchy, tak to je trest za všechny prachy.

Na vojenském cvičišti za kasárnama byly prohlubně ve velikosti téměř fotbalových hřišť. Tam nám téměř denně přiváželi palety jovo kokteilů. To býval takový vynikající jogurtový hustý nápoj. Mlékárna ho neměla kam udat, byl již téměř prošlý. No a co! Vojáčci si alespoň pochutnají a jogurtové kultury jsou přece zdravé. Za několik hodin jsme ho nemohli vidět. Tak tam tlel a tlel a přivážel se stále další a další. Za komunistů ale bylo hej, neboť nás nikdo nenutil, abychom ho žrali.

Dnes za těch, kteří za KSČ zdarma vystudovali a dnes všechno minulé haní, je to ještě horší. Je to doslova džungle, ve které se jedná pouze o prachy. Člověk jde, tak nějak úplně stranou. A na vojně je to stále jen kanonenfutr. Pouze blbec může tvrdit, že za bolševika bylo všechno na hovno. Není to pravda. Každá historická doba přináší něco dobrého, špatného. Nikdy neviítězí jen černá. Vždy je i bílá a dokonce mezi tím různé odstíny šedi a barev. Kdo toto nechápe tak je blb! (Pro ty, kteří budou tvrdit, že jsem zasraný komunista, který se zrovna opět probudil , říkám toto. Nikdy jsem v žádné straně nebyl!) Snažím se jenom uvažovat poctivě a v rámci pravdy.

Novodobí a stále stejní soudruzi rozhodli, že pan prezident Václav Klaus, jako hlavní velitel armády, a všichni vojáčci, se musí povinně na rozkaz nechat očkovat proti prasečí chřipce. My jsem za komoušu museli, nemuseli, jíst jogury a ti dnešní vojáčci se musí ládovat vakcínou proti chřipce. Rozkaz je rozkaz, i když je pravděpodobně úplně blbí! A důvod? Přece vakcínu nevyhodíme, když stála milióny, miliardy. Vojáček vydrží vše. Chtějí snad z něj dokonce udělat pokusného králíka? Nebylo by lepší vakcínu uschovat na příští rok, když má dvouletou lhůtu trvání?

P.S. Já netvrdím, že se vakcína proti prasečí chřipce neměla nakoupit. Co by se stalo, kdyby doopravdy ten novodobí mor přišel. Pak bychom zase nadávali, proč nebyla zakoupena. Ale takhle soudruzi NE. Vojáci ani pan prezident nejsou pokusnými králíky!!! Klikejte prosím na hvězdičky, děkuji.



Už je čas hodnotit letošní hlívovou sezónu 2009 - 2010

30. ledna 2010 v 22:15 HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
HLÍVA ÚSTŘIČNÁ -
Tak se to nějak podělalo. Chtěl jsem tuto horní fotografii uložit vpravo a text psát vlevo. Ale ať dělám co dělám, tak to skáče pořád přes celý blog.

Bádáme: Hlívová sezóna pomalu končí. Ještě uvidíme, jak to dopadne na jaře. Na toto téma je zde na blogu řada článků. Nyní je již čas rekapitulovat. Napište do komentářů, kolik hlívy ústřičné, ale i těch ostatních, jste v minulém roce našli. Uveďte nejdříve počet stanovišť, (kmenů) odhadněte kilogramy.

Václav Burle: stanovišť mnoho, téměř 100 kg a to jak v normálním stavu, tak i ve zmrzlém.
Všude ve hvozddech teď leží spousta sněhu, pod kterrým jsou tisíce plodniček. Jest-li nebude horké jaro, kdy na hlívu útočí prudké slunce, tak opět bude na hlívovníkových plantážích svátek. Já jsem v roce 2009 bohužel nebyl tak úspěšný jako v sezóně 2008 - 2009. Důvodem byl útok hlívopytláků, kteří brali vše. Dokonce i ty milimetrové, centimetrové plodnice, včetně kůry. Je to blázinec, co se teď v lesích děje. Houboví pytláci, dřevní pytláci, masoví pytláci. čtyřkolkaři, motocyklisti atd. atd.

Je 28. března 2010 - konečně jsme se dostali do lokalit Na vršíčku, U padlé jedle, U zlomeného buku. Našim úkolem bylo prověřit, jak si stojí hlíva ústřičná,  hlíva hnízdovitá a korálovci. Těch několik větších trsů přežilo - viz minulé články - ale byly unavené a dost suché. Některé jsme otrhali a ihned zkonzumovali. Byl to dobrý oběd. Jejich konzumace v syrovém stavu se však nesmí přehnat. Ty ostatní otestujeme ještě někdy na začátku léta. Oproti jaru 2009, kdy ve hvozdu zůstalo tisíce titěrných a o něco větších hlíviček, které protáhlo slunce, takže se proměnily v usušené, oříškově chutnající pochoutky. V letošním březnu po těch tisícovkách plodniček, které jsme tam ještě viděli koncem prosince, nebylo ani vidu. Proč asi? Tak na to neumím zatím odpovědět..... Vy snad ano? 


Smrž polovolný - Morchella semilibera

30. ledna 2010 v 21:58 Smrže
JEDLÝ - je to jeden z nejmenších, drobnějších smržů. Bývá vysoký kolem pěti centimetrů Má i vysoký, žebrovitý kolobouk, barvy žlutohnědé, zvoncovitý. Žebra jsou ostrá a jamky protáhlé. Polovolný se nazývá proto, že má klobouk, vnitřní stranou, připojený do poloviny třeně. Třeň je špinavě bílý, lehce zrnitý. Roste, tak jako ostatní smrže v hájích, ale i občas v zahradách, parcích, sadech.

/V letošním roce uspořádáme na kačenky a smrže několik expedic. Pak zde budou další texty a snad i fotografie. Můžeš se přidat i ty..../

Smrž vysoký - Morchella elata

30. ledna 2010 v 21:36 Smrže
Burián

Foto: Josef Burián
- smrž kuželovitý

Jak název napovídá, patří mezi nejvyšší smrže. Dorůsta deseti centimetrů, ale můžeme nalézt i patnácticentimetrového. Klobouk má zašpičatělý, ale i kuželovitý, tedy podobně jako smrž kuželovitý. Tedy neplést. Je tmavě hnědý až šedočerný a samé žebro. Jamky jsou uspořádány - až na výjimky - ve svislých řadách. Nacházíme ho v zahradách, ale předevších v řidkých hájích, kde je rozhraní světla a zastínění. Můžeme ho nalézt ale i v lidských sídlech, na rumištích apod., tak jako ostatní smrže. Často se vyskytuje v blízkosti devětsilu, v blízkosti cest.

/ ....jak kolem něj budeme v letošním roce bádat, tak bude pokračovat zde text a fotografie /

Ke smrži na fotografii: Domnívám se, že jde skutečně o Morchella conica. Podle knihy "Poznáváme houby" - rok vydání 1985, autoři Kluzák, Smotlacha, Erhartovi česky smrž špičatý a podle novější "Houby" autoři Hagara, Antonín a Baier pod jménem smrž kuželovitý. Smrž vysoký bývá špičatější a mívá delší nohu. Josef Burián

Děkuji, děkuji, děkuji, ale, ale, ale.....

29. ledna 2010 v 13:22 AGENTURA Vandrovník
Já Václav Burle jsem poctěn, že v tak velkém množství navštěvujete můj, VÁŠ, burle.blog.cz.

Děkuji Vám všem. Ale,ale,ale, prosím klikejte u jednotlivých článků na hvězdičky. Pouze tak

poznám co Vás nejvíce zajímá a podle toho se mohu k Vaší spokojenosti zařídit, aby jste zde

nalézali stále více článků, které vás nejvíce zajímají. KLIKEJTE prosím NA HVĚZDIČKY,

děkuji!

Smrž obecný - Morchella esculenta

29. ledna 2010 v 12:47 Smrže
JEDLÝ - /...pokračování a doplňování bude následovat průběžně!/ Bývá necelých deset centimetrů vysoký. Rozdíly mezi jednotlivými druhy smržů určitě nepoznáme podle atlasů, ale musíme za nimi vyrazit do přírody. nejlépe s mykologem, který o nich již mnohé ví. Podařilo se nám zjistit několik historických lokalit v Praze, kde se vyskytovaly v obrovských množstvích. Nechcete je s námi prozkoumat?

Klobouk je kulovitý až vejcovitý, soudkovitý. Barva od žluté, okrové až po různé hnědé odstíny. Klobouk připomíná včelí plást, s velkými, hlubokými, nepravidelnými jamkami. Třeň je ve tvaru kyje, dole rozšířený, srostlý s okrajem klobouku, až 4 cm široký, dutý jako klobouk, špinavě bílý až do slabého okru. Může být hladký, ale i neznatelně vrásčitý.

Smrž obecný nacházíme od dubna a především v květnu, v provzdušněných hájcích, ale i v křoviskách, v parcích i zahradách. Mnohé smrže nalézáme na nepředstavitelných místech, jako jsou navážky, shromaždiště různého odpadu, zejména dřevnatého, v mulčovací kůře, na továrních dvorech, v blízkosti pil, truhláren, na složištích dřeva apod. Plodnice je křehká, nádherné vůně a chuti.

Smrže lze i sušit. Navlékáme je celé na niť, ale můžeme je i nakládat do octa. Před kuchyňskou úpravou se nemusí spařovat. Jejich kulinářské využití je přebohaté.

Smrže a kačenky ukládáme do hodně děravých košíků a podobných nádob, aby při jejich přepravě přírodou měly spory možnost vypadnout. Příští roky pak můžeme na naší cestě z hub nacházet nové plodnice těchto vynikajících darů přírody.

/V letošním roce se smrži a kačenkami budeme zde na burle.blog.cz hodně zabývat. S agenturou Tremp, pravidelně budeme vyrážet do nám známých nalezišť. Přidejte se prosím k našemu bádání, třeba i na dálku, pomocí mejlů, internetu. Následně zde otiskneme reportáže, články, fotografie z našich trempskohoubařských vandrů. Přidej se i ty!

Dejte si do pořádku torny, stany, spacáky, karimatky, vařiče, feldflašky, ešusy, kotlíky, nože, fotoaparáty, kamery, dalekohledy, vysílačky. Doufám, že letos budeme pracovat na stejné frekvenci a nezapomeňte na lžíce a otvíráky. Nejdůležitější však jsou no....., no přece boty! Lékárničy a skalpel beru já. Kdo ponese dlahy, polní lopatku, krumpáč, rýč a lopatu? Bankovní karty vždycky předáte do úschovy mojí maličkosti, aby jste je náhodou někde nepotratili. Samozřejmě od vás očekávám, že se od vás dozvím i PIN. Vždy na příštím vandru vám dovolím si karty na okamžik prohlédnout..../



Rosolovka listovitá - Tremella foliacea

29. ledna 2010 v 11:54 HOUBY
NEJEDLÁ - Rosolovka listovitá je pro méně zkušené houbaře trochu podobná uchu Jidášovu, o kterém je zde na blogu rozsáhlý článek s nádhernými snímky pana Leta a Laštůvky.

Nacházíme jí od začátku léta do zámrazu. VI - XI. Vyskytuje se v listnatých lesích a to převážně na dubu, buku, a dalších listnáčích, bříza, olše, výjimečně snad i na borovici. Moc by nás zajímalo, kdo z houbařů jí vůbec už ve hvozdu viděl. Kdybych byl sázkař, tak bych dal vysoký kurs, že málokdo. Vyskytuje se zřídka.

Barva hnědožlutá, mnohdy až fialová. Jak je vidět na snímku, jedná se o mnoho plodnic zprohýbaných až kadeřavých laloků. Ve vlhkém období je pružná, chrupavčitá, průsvitná. Naopak za sucha tvrdá a tmavne. Nacházíme jí na mrtvých pařezech, rozpadlých kmenech, suchých větvích. Lze jí zaměnit za rosolovku mozkovitou.

Foto: Ing. Jan Valenta

Všechny houby této čeledi jsou parazity na jiných dřevokazných druzích. To jsou ale věci, že ano. Příroda je mocná a nám stále uzavřená čarodějka. Důležitým znakem je - a to současnou vědu moc zajímá, proč asi? Co myslíte? Pište své názory do komentářů. - že dokáže v době sucha vyschnout, aby v období vlhka se její objem vrátil zpět. To plodnicím umožňuje, při nepřízni počasí, přežívat dlouhé měsíce.

Můj názor: Snímek ing. Jana Valenty nemá pravděpodobně následovníka. Je nejen dokonalý po stránce estetické, ale tak nádherný trs rosolovky listovité určitě nikde není k vidění. Většinou můžeme zřít fotografie pouze několika plodnic. Já tomuto snímku dávám známku 4+! A co vy? Pane inženýre, používáte histogram?

Věřím, že pan Valenta nám k této fotografii dodá ještě další údaje. Clona, čas, další upřesňujcí informace, a ještě jistě rád dodá několik slov o jejím nálezu. Když jí uviděl, tak určitě mu srdíčko zaplesalo. Nebo dostal infarkt? Nebo jí snad nachází každý den? Nebo je to prvonález. -vb-

Ing. Jan Valenta: Rosolovku listovitou jsem našel 10.12.2009 u obce Vratislavice nad Nisou nad levostranným přítokem do rybníku Tajch. Jednalo se o několikátý nález v kalendářním roce, ale pravda je, že ta na snímku je bezkonkurenčně největším trsem, jaký jsem kdy viděl, neboť dle rozpětí prstů měla cca 35 cm.

Bádáme: Napište dole do komentářů, kdy jste jí našli a kolik kusů. Uveďte rok a počet kusů: Ing. Jan Valenta 2009, 1 ks té velké a další malé:

/,,,pokračování příště!/

Smrž pražský - Morchella pragensis

28. ledna 2010 v 23:34 Smrže
JEDLÝ - /...pokračování bude následovat průběžně!/ V okolí Prahy bývával hojný a dnes ho nalézt je otázka štěstí, nebo velkých znalostí, letitých zkušeností s místy, kde se dříve i nedávno vyskytoval. Pro obyvatele města bývávala čásná jarní doba, zásluhou tohoto smrže, příjemným zpestřením jídelníčku. A zadarmo. My, v dnešní době supermarketů, si již neumíme přestavit, jak moc pro lidičky znamenal.

Jeho pohled na svět je krátký, a tak houbař se musí denně moc snažit, aby ho včas nalezl. Bohužel "nepřítelem" člověka, sběrače, jsou psi, ale na straně druhé straně tito čtyřnožci jsou pro smrže pražského i pravým požehnáním. Často se totiž stává, že plodnice vyrostou na místech, kde se naši miláčci denně prohánějí. Výkaly, moč, to dohromady nejde se smrži dohromady. Tak je nikdo neraubuje a to je snad příslibem, že i nadále je budeme v přírodě obdivovat

Plodnice se vytahují až do výšky 30 centimetrů. Klobouk bývá hnědý, tmavohnědý, mírně zploštělý. Roste na místech, kde hospodaří člověk. Rumiště, mezi chodníky, na staveništích, podél cest v parcích, ve výkopech apod. Pravděpodobně mu dobře dělá mulčovací kůra.

/Přidejte se prosím a pomozte informacemi, zkušeností, tyto stránky o smržích a kačenkách dopisovat. Stačí napsat do komentářů a já to přetáhnu do článků./

Už se nemohu dočkat

27. ledna 2010 v 17:19 | Taky se těšíte až sníh odteče a opět začnou houbové hody? |  AGENTURA Vandrovník
Opět, po mnoha desetiletích, přišla krutější zima. Ve hvozdech leží spousta sněhu a pod ním tisíce hlívek. Nemohu se dočkát až ta bílá peřina sleze a já budu moci jít překontrolovat hlívové plantáže.
V okolí těchto trsů jsme sebrali téměř čtyřicet kilogramů. Ten větší trs jsme odnesli, ale ty menší jsme tam nechali na zkoumání. Budou tam? Rozrostou se, nebo skončí špatně? Být či nebýt. Určitě dřív než koncem března se tam pro množství sněhu nedostaneme. Zde na blogu jsou desítky článků o hlívě ústřičné a mnoho fotografií. Nezapomeňte zde na blogu klikat na hvězdičky.

Ucho Jidášovo I - Hirneola auricula-judae

27. ledna 2010 v 15:32 | Jedna z mála hub, která se dá konzumovat i po rozmrznutí. Je chloubou zimního období: |  HOUBY

Nyní jedna soutěžní otázka pro vás všechny. To jsem teda zvědav, kdo na ní odpoví jako první. Ten bude prvním houbařským borcem roku 2010. A už zde máme vítěze./

Proč se jmenuje Jidášovo, kdo ho tak pojmenoval?
Foto: Jiří Let. Poznámka k fotografii: Tento snímek jsem udělal trochu tmavší, než stejnou fotografii u článku "Rabštejn nad Střelou". Domníváte se, že některá z nich je lepší, nebo je to v tomto případě jedno. -vb-
* * * *
Čas houbaření skončil, listí opadalo a i skalní borci se z lesa vrací s prázdnou. Košíky již leží na půdičce přikryté senem a do kraje se chodí jenom s bavlněnou taškou, kterou lze nosít v kapse u kalhot. Úlovků je převelice málo. Nastal čas, kdy se sahá do zásob. Největší zájem je o houby sušené, které v polívkách, nebo v mnoha dalších jídlech, jsou nepřekonatelné. Do jara a léta, kdy opět vypuknou houbové orgie, je ještě moc a moc daleko. Znalci však vědí, že ještě není všemu konec. Stačí si jen trochu počkat a pak denně procházet prověřené zimní cestičky kouzelnou, zasněženou přirodou.

Pohybujeme se především kolem potoků a říček, všude tam, kde jsou staré stromy a přebohaté křovinné patro. Tedy v místech, která se nedají v jarních a letních měsících projít pro všudypřitomnou vodu, bahno a komáry. To je to správné místo na ucho Jidášovo a na hlívu ústřičnou. Podmínkou jsou dobré boty, teplé oblečení, ruce zastrčíme do kapes, což je lepší než nosit rukavice, ale až do okamžiku, než příjde nějaký ten držkopád, batůžek s termoskou, svačinou, a dokonce nesmí chybět placatice s něčím ostřejším. Není ostudou si přibalit dalekohled, nebo jak lovci říkají, obzorku. Fotoaparát nosíme v teple na těle nebo ve vypolstrovaném futrále. Zdařilé snímky, a možno i s texty, nabídneme na burle.blog.cz!

Odměnou našeho snažení a poděkování od zdravotní pojišťovny, protože děláme něco pro své zdraví, a tak šetříme zdravotnictví peníze, bude, že určitě někde na pařezech potkáme v bohatých trsech další zimní krasavici penízovku sametonohou. Houbu, kterou opět můžeme papat i po rozmrznutí. Stejně jako hlíva ústřičná si i ona v období mrazů v klidu odpočívá, aby za prvních hřejivých paprsků slunce si začala vyskakovat k nebesům. Někde dokonce narazíme i na pařezníky.

V kouzelné zasněžené krajině nebudeme hledat jen houby, ale máme nebývalou příležitost se podívat i po zvěři. Srnčí, ptactvo nebeské, které nebude strádat, když do námi včas připravených, nebo z minulých let opravených, krmítek jim něčím přilepšíme. Proboha jen ne žádné zbytky od večeře. Dnes není problém nakoupit semena v obchodech. A naučme se číst ze stop. Když neuvidíme vydru, tak určitě podle jejich ťápot poznáme, že tady za chaloupou žije, prochází. Někdo určitě si obhlédne i bobří domečky a určitě na ohlodaných kmenech najde tu svou zimní krasavici - hlívu ústřičnou. Převelikou radost udělájí i přebohaté nálezy ušisek.

/Nejen k tomuto článku přivítám jakékoliv zajímavosti, informace k uchu Jidášovému. Vaše poznatky uvedu pod vaším příjmením nebo značkou. Mým cílem je vytvořit články, kde budou veškeré údaje, zajímavosti k dané houbě. Všimli jste si, že k houbám téměř neexistují žádné články, povídky, rozhovory apod.? Pouze těch několik důležitých slov u každé plodnice v atlasech. Není to málo? Co myslíte!/ Pojďme to společně změnit!!!
Foto: Jiří Laštůvka /Snad nám pan Laštůvka zašle podrobné informace o tom, jak na tyto plodnice narazil, malý příběh, a také, clona, čas atd.

Můj názor: Snímek je dokonalý, i když na všechny strany moc uprostřed. Všichni stále, pořád, furt, zapomínáme na zlatý řez a to je škoda. Je to mnohdy jediný důvod, proč všechny dokonalé fotografie dostávaj na pořádný, ale zbytečný zadek. Kdyby se fotografie prodávaly v nějakém obchodě, tak tuto si koupím! -vb- /4/

JEDLÁ - Ucho Jidášovo - Chodíme na něj zejména v zimním čase, i když roste téměř po celý rok. K růstu potřebuje vlhké prostředí a tomu nejvíce vyhovuje pozdní podzim a mírná zima. Domnívám se - ale netvrdím, že mám pravdu, prosím opravte mne - že o uchu Jidášově se začalo mluvit, psát, až někdy v devadesátých letech po tzv. "sametové revoluci". V době, kdy jsme začali objevovat svět. Ve starších knihách, atlasech, není o něm ani zmínky. Důvodem asi byl rozmach čínské kuchyně, která používá v gastronomii houbu podobnou - bolcovitka- tzv. houba černá.

Ucho Jidášovo roste především na bezu černém, ale můžeme ho nalézt i na živých halůzkách některých listnáčů. Vyhledáváme ho zejména po deštích, v době, kdy je přírodní prostředí plné vlhkosti. V této době plodnice výrazně zvětší svůj objem, nabobtnají, výrazně zvětší objem, takže je nelze v terénu přehlédnout. Mnohde rostou hojně, ve skupinách, trsech, ale i jednotlivě, na mrtvém dřevě. /Halůzka, jak krásné to slovo. A z úst paní pěvice Hegerové - nesahej mě pod blůzku- nemá chybu. Je přenádherné./ Barva plodnice je světle až tmavě hnědá s načervenalými odstíny.

Po usušení černá. Jeho obrovskou výhodou je, že se dobře suší a po namočení - ! ve vlažné vodě ! - se zázračně promění v úplně stejnou plodnici. Musíme ale dát pozor kolik sušené houby použijeme. Ona totiž po namočení obrovsky nabude na objemu. Nezabarvuje jídlo na talíři a jeho tužší konzistence přijemně chrupe v ústech. Zejména je vhodné do salátů. Houba nemá žádnou vůni ani chuť. Je ceněna gurmány pro chrupavčitou konzistenci.

Ucho Jidášové se podobá nejedlé rosolovce listovité. Tato černá houba se především v Asii pěstuje i uměle a to ve velkém množství. Je to národní houba všech asijských národů.

Rosolovka listovitá, zde na blogu má samostatný článek! /4/
Foto: Ing. Jan Valenta


/...pokračování příště./

Houbařský ráj, Rabštejn nad Střelou a okolí

26. ledna 2010 v 23:10 | Tady to dobře zná Pantáta, snad se nám ozve |  Jiří Let
Ucho Jidášovo
Moc krásná fotografie. Až budu mít více času, tak jí připravím do Galerie. Bezesporu bude její okrasou. -vb-

V sobotu 23. ledna jsme s kamarádem Martinem vyrazili na vandr do okolí Rabštejna nad Střelou. Byli jsme zvědavi, jak tento, pro nás nejhezčí kout severního Plzeňska vypadá zahalen do letošní nadměrné sněhové peřiny. Na náměstíčku před bývalou hospůdkou (známou z filmu Tomáše Vorla "Cesta z města") nás vyplivlo auto do promrzlého a lehkou mlhou zahaleného městečka. Překvapilo nás nezvyklým klidem bez kolařů a turistů, kteři zde od jara do podzimu řádí jak africké kobylky.

Po chvilce rozmýšlení kudy dnes, jsme se rozhodli pro cestu k bývalému Nučickému mlýnu. Cesta, vzdor počasí, byla příjemná a my vychutnávali božský klid lesa. Vůbec nám nevadilo, že se místy brodíme po kolena sněhem. Martina hnala vpřed vidina historického místa a mě zas pomyšlení, že cestou narazím na nějakou hlívičku. Nohy podjížděli, jak jsem pořád pokukoval nahoru po stromech, a pak konečně jsem něco zahlédl. Hlíva sice žádná, ale houba to byla krásná a pro mě dosud bezejmenná i když jí na toulkách lesem potkávám. Poradíte nám co to je ? Je to Jidášovo ucho? Jirka Let
Foto Jiří Let: Rabštejn nad Střelou. Kouzelné místo tohoto přenádherného kraje, nástupiště vandrovníků, trempů na řeku Střelu. Každoročně na jaře si nenecháváme tento vandr ujít. Je na předmím místě našeho houbařského a botanického kalendáře. Přidat se můžeš i ty..... Čím více nás bude, tak bude i větší psina. A hlavně si budeme předávat zkušenosti. Od fotografování, přes znalost hub, bylin, historie i současnosti, až po přežívání v přírodě. Na trase již máme mnoho přátel, kamarádů a hlavně kamarádek. Putování kolem Střely nikdy nemá chybu. -vb- Několik vandrů je zde na blogu uvedeno. Stačí když ve vyhledávači zadáš Střela!!!

Fotografuji já: Rozlišení fotografie je 2592x1944. Píšete chválu na tento snímek , ale osobně si myslím, že je dost roztřesená. Bohužel se mě nepodařilo držet foťák v tom mrazu pevně v ruce, bylo to na stráni, nohy mě ujížděli, jednou rukou sem se držel a druhou rychle fotil. ( takže spíš momentka). Fotoaparát mám uplně obyčejný Canon PowerShot A530, fotil jsem automatikou bez blesku. Mám nastaveno vždy maximální rozlišení, není dobré šetřit bajty na úkor snímku. Ze snímku jsem vytáhl tyhle údaje: ohnisková vzdálenost 5,8mm, clona F/2,6 , Čas 1/8s o to vše se postarala automatika. Osobně jsem v tomhle obou velký amatér, fotím to co se mě líbí, spíš popisně. Jirka Let

Můj názor: Fotografie je opravdu moc pěkná. Právě to mírné rozstřesení, nezaostření a tím správná hloubka ostrosti, jí dělá fantastickou. Mnozí si myslí, že se fotografie nedá udělat bez stativu a různých pomůcek, včetně osvětlování plodnic. Potom vznikají snímky v uvozovkách sice "dokonalé", ale nejsou bohužel pravdivé. Navíc převelice opravované na počítačích. Jsou až moc umělé. To je ale věc vkusu každého z nás. Každý ho máme nastaven jinak. O tom, že můj názor je hodně blízský pravdě, svědčí to, že jak profesionální, tak i amatérský svět se začíná vracet k fotografii černobílé. Proč asi? Dokonalost barev, vyváženost fotografií, v žádném případě neznamená krásu, úspěch. Stále, jako ve všem platí, v jedoduchosti je sílá, krása.

Není kamarádi a kamarádky již čas si tímto způsobem povídat o fotografiích zde uveřejněných. Napište do komentáře, jaký vy máte názor na snímek ucha Jidášova Jiřího Leta. -VB-



Nelikvidujte, nevyhazujte, sušte a rozmělňujte

25. ledna 2010 v 23:08 | JUDR. Aleš Vít umí často překvapit a co jiného lze očekávat, od tak významného mykologa |  Zajímavosti
Houbaři se dají dělit do mnoha skupin a podskupin. My se nyní podíváme na ty čistotné a to jak shora, tak i zevnitř.

Těch kteří mají houbařský nožík, jehož součástí je i štěteček, je převelice málo. Dokonce ještě méně je těch, kteří sebou v košíku, nebo v přídavném zavazadle, nosí kelímek s vodou a hadřík na čištění plodnic přímo ve hvozdu.

Nejhorší jsou ti, kteří nejedí maso, nebo se dokonce bojí červů. Významné a účinné to potraviny, kterou mnohé národy považují nejen za pochoutku, ale i za nutnost při získávání proteinů. Věřte, že to nebude trvat dlouho a i v naší vlasti budou na každé ulici obchody s jedlým hmyzem. Výdyť už se u nás značně konzumuje.

A nyní již konec legrace a budeme se věnovat vážným záležitostem.

Často přichází doba, kdy v lesích jsou přebohaté houbařské žně. Ze země vyskakují houby všeho druhu, všech velikostí, barev, tvarů. Každý si může vybrat ty své nejoblíbenější, nejchutnější. Mnozí - a není jich málo - však s těmito dary lesa, přírody, všehomíra, neumí hospodařit. A to je škoda. V této souvislosti vidím, jak nestor houbařů pan Smotlacha, ale i ti druzí machři, kteří již nejsou mezi námi, se v hrobě musí obracet. Pokuste se neplýtvat božími dary a využijte jedné následující rady, z mnoha dalších, pana JUDr. Aleše Víta.

Vidím jasně před sebou ty tisícovky, taky houbařů, kteří ještě v lese odřezávají nejen červivé, ale i zdravé třeně. Mnozí se naučili frázi, že jsou tuhé, tedy nepoživatelné. Mě to například vůbec, ale vůbec nevádí. Spíše naopak. Na talíři už jsou po uvaření měkké a hlavně se jedná o perfektní vlákninu. I třeně se dají nařezat a usušit. Jestli mohu poradit, tak je řežte na dlouhá vlákna a pak někdy v zimě je můžete i přelomit.

* * * Žijeme v době, která nám bohužel přináší vše na co si jen můžeme vzpomenout. I přes značné problémy politické, zejména v oblasti etické. A pro vás mladé i důchodové. Bez hub už asi nepřežijete a tak se učte od odborníků na slovo vzatých. Jsme tlustí, nemocní a z toho všeho trpíme zácpou. Často nám to dělá převeliké problémy a není síly té, která by dokázala, aby to z nás vypadlo. Po pravdě řečeno to způsobuje i to převeliké množství léku, které musíme před krematóriem zkonzumovat. Lék na všechny tyto starosti je jednoduchý. Nevyhazujte houby. Vše se dá upotřebit. Myslete na vlákninu, která vás zbaví všech bolestí. I v této oblasti jsou dary lesa nezastupitelné. To jen takový vedlejší úlet. * * *

A nyní rada od pana Aleše Víta: (Volně zpracováno z televizního pořadu, zpracoval -vb-) Vyhazovat třeně, jak by řekl pan Smotlacha, je obrovská národohospodářská škoda! A přitom stačí tak málo. Nožky usušíme, rozemeleme a snadno vyrobíme buď houbovou moučku, nebo prášek. Tedy fantastické ingredience, které pak budou mít v kuchyni obrovské využití. Celoročně tyto výrobky budeme přidávat do polévek, k masu, do omáček. Stanou se vynikajícím dochucovadlem do houbových pokrmů. Znáte ještě jiné využití? Pište do komentářů.

Poznámka Jiřího Laštůvky: Aleš Vít /Tonda Houba/ je perfektní, nezištný človíček. . Při srazu "nahoubařů" v Janských Lázních jsem měl možnost Aleše poprvé poznat. Od té doby spolupracujeme. Aleš zavolá, že potřebuje houby na celostátní výstavu hub na Žofině, nebo nějaké houby na natáčení do televize apod. Vždy vyhovím. Většinou si pro houby jezdí osobně. Buď na otočku, nebo když projíždí kolem Hlinska. Byl už tu mnohokrát a nejen sám, ale i s Jardou Landou, Jiřím Burelem a jinými známými mykology. Na druhou stranu zavolám já, budu dělat výstavu hub, potřeboval bych patrona, přednášejícího. Aleš nikdy neodmítne. Jsem velkým dlužníkem. Při loňském zamykání lesa, byl pozván, též neodmítl. Přijel s manželkou Ivankou, taky skvělá žena. Jsem rád, že Aleše a Ivanku znám a těším se, až je letos opět uvidím.
Na výstavě v Hlinsku, kde Aleš měl houbové přednášky a poradnu. Nejen děti, ale i dospělí, zkušení houbaři, při jeho odborném vyprávění ani nedutali. Při odpovědích na jejich otázky se Aleš často dost zapotil. On si ale uměl poradit.
Jiří Laštůvka, Aleš Vít, když budou pracovat alespoň tak usilovně, jako doposavaď, tak zde v oblasti osvěty houbařské veřejnosti máme dva nové Smotlachy. Děkujeme mládenci!

Soutěž: Který je Kudláček, a který Tonda Houba. Odpovědi pište do komentářů. Vítězové se možná budou moci zúčatnit některých akcí kolem Hlinska.


Smrž tlustonohý - Morchella crassipes

24. ledna 2010 v 0:20 | Už to nebude dlouho trvat a bude zase jaro. Kačenky a smrže trhat nebudeme, že ano! |  Smrže

SMRŽ TLUSTONOHÝ - patří mezi kouzelné houby, které jsou v přírodě vzácné, nacházíme je spíše náhodně a místa jejich výskytu chráníme a považujeme je za více, než je státní tajemství.

JEDLÝ, ale netrháme, vážíme si přírody. Je převelice podobný smrži obecnému. Významným určovacím znakem je jeho výška - až 30 centimetrů a výrazně zdůřelá báze kyjovitého třeně. Ze všech smržů má klobouk nejpravidelněji kulovitý. Získat o tomto druhu více informací je snad nemožné. Na jaře ho půjdeme s agenturou Tramp hledat, snad budeme mít štěstí. Od starých houbařů, kteří původní lokality znají, jsme obdrželi mnoho podnětných nápadů. Byl to fantastický okamžik. když vytáhli staré, ošuntělé notýsky, kde mají veškeré informace, včetně mapových náčrtků. Bohudík jsou to spoluobčané, kteří o internetu nevědí vůbec nic. Ó šťastní to lidé. Nikdo jim nenadává, nekritizuje, nezávidí. Vyhledávejte tyto lidi ve svém okolí, ptejte se. Budete překvapeni, co všechno se dozvíte.....

Smrž tlustonohý je nápadný nejen svojí velikostí, ale i barevným tónem - hnědooranžová, lesklá. Jasná barva jej na suchých jarních porostech prozrazuje. V České republice se vždy vyskytoval ojediněle a v současné době - z neznámých důvodů - ho můžeme prohlásit za velkou vzácnost.

Ještě v sedmdesátých letech se prokazatelně vyskytoval na dvou lokalitách. V jednom roce bylo na jedné lokalitě nalezeno 27 plodnic. O rok později, za celý květen, 450 kusů. V některých letech vůbec žádný nález. Tato fakta jasně ukazují, že jeho sběr by měl být rezolutně zakázán. "Pozorujeme, bádáme, počítáme, fotografujeme, ale netrháme!!! -vb-" Prosím, jestliže něco zjistíte, tak pište na burle.blog.cz. nebo na burle@seznam.cz. Děkujeme a budeme se revanšovat!

Podle slov starých amatérských houbářů, smrž tlustonohý roste v jednom místě pět až deset let. Pak dlouho nic, aby se opět někdy na stejné nebo blízké místo vrátil. Je teplomilnou houbou lesostepí, kde i v dnešní době, za příznivých okolností, dovede co do množství plodnic překvapit.

Následující řádky jsou pro vás zakázané. Nećtěte!!! Pouze pro vyvolené: Smrž tlustojedlíkymilovaný byl vždy lidem velice vyhledávanou houbou. A aby ne, když se objevoval na jaře, po kruté zimě, v obrovských množstvích. Byl příjemným zpestřením krmě. Ó, kde ty loňské sněhy jsou. Připravuje se na mnoho způsobů. Plní se dalšími pochoutkami, je z něj vynikající smaženice, čím méně vajíček tím lépe, dělá se z něho i dršťková polévka. Při hojném množství se i zavařoval. Jest-li se nepletu, tak v době roboty, nevolnictví, museli lidé smrž tlustonohý, ale i ty ostatní, včetně kačenek odevzdávat na císařské, královské, knížecí stoly. /Prozatimní dokončení zítra./

/ Přivítám zajímavé a vypovídající fotografie. Pochlubte se..../

--- Dokončení někdy příště a navíc ještě průběžně ---

Až skončí zima, hlíva ústřičná už nebude naší prioritou, tak se vydáme na zkoumání smržů a kačenek. Agentura Tramp, Václav Burleho, uspořádá v jarních měsícíh řadu expedic, vycházek. Přihlásit se můžeš i ty. Naším krédem i zde bude - netrháme, pouze obdivujeme, fotografujeme.

Holubinka kolčaví - Russula mustelina

23. ledna 2010 v 5:30 | Kolčaví je velikou láskou předního mykologa, předsedy ČMS, ing, Jaroslava Landy. |  Holubinky jedlé

Viděli jste ten fantastický český film, jak tam ten důstojník, soudruh Donutil, říká: "kontrolní otázka! Jakou kadenci má samopal vzor 29?

A já vám nyní dávám taky kontrolní, ale ne vojenskou, ale houbařskou otázku.

??? Který přední český mykolog je odborníkem na holubinky a tedy i na holubinku kolčaví ???

Foto: Jiří Laštůvka: Na snímku předního amatérského houbaře, který své plácky má především v okolí Hlínska, včetně dvou chráněných rezervací, je srozumitelně vidět rozdíl mezi fotografií uměleckou a informativní. A vo tom to je, že ano!

JEDLÁ - Podle slov ing. Jaroslava Landy, výnamného evropského mykologa, se holubinka kolčaví z našich jehličnatých lesů, v minulých desetiletích, vytratila. Pravděpodobně to způsobily kyselé deště z elektráren a další spad jedovatých zplodin. Zatím to vypadá, že se děje zázrak a ona se pomalu, ale jistě, do naší přírody vrací. /Na toto téma hovořil pan Landa v roce 2008 v české televizi./ Ne každý se může s holubinkou kolčaví seznámit, neboť roste od pozdního léta snad pouze v podhorských a horských jehličnatých oblastech. Výjimky jsou ale prokázané. Zatím není a asi už nebude hojná. /???/ To by se musel stát zázrak. Je to velice chutná houba, která se dá použít všestranně. Opět hlolubinka se sladkou oříškovou příchutí.

A jak jí poznáte? Zejména za mlada se velice podobá hřibu smrkovému a to jak barvou, vzhledem, tak i chutí. /Snad nám někdo takovou fotografii pošle..../

/Dokončení někdy příště. Pokusím se s panem ing. Jaroslavem Landou spojit a požádat ho o minirozhovor nejen k holubince kolčaví./

Poznámka: Podle ohlasů na tento článek, jsou již v republice místa, kde se vyskytuje hojně!!! Sledujte tento druh a pište sem do komentářů. Budeme ji všichni sledovat, že ano?

Trocha poezie nikoho nezabije!!!

22. ledna 2010 v 12:26 | Jsem rád, že po videu, tady mám i básníky. Děkuji! |  Kritika, politika

Někdo pije grog, drží hubu krog,
Venda náš ten ne, založil si blog,
Pište, foťte, mejlujte,
je můj, váš, náš, instalujte,
jsem z něj ale cvog.

Jan Homolka, básník a houbař

/PROSÍM, prosím. Přidejte se i vy, kteří umíte verše, tak tady básněte, o mé maličkosti, ale zejména o houbách, lese, řece, potoce,vodě. Zkrátka nejen o přírodě. Děkuji ...../

Ti z vás nejlepší, obdrží vchodové dveře ZDARMA

Korálovec jedlový, bukový * * * Rozhovor s Jiřím Laštůvkou, mykologem, který se věnuje ostatním

22. ledna 2010 v 12:09 | Stal se zázrak, na který každý z nás čeká celý život. Většina však to štěstí nemá. |  Rozhovory
Můžeme hvozdy chodit po celý život a stále se těšit, že konečně někdy narazíme na nějakou tu vzácnou, nebo chráněnou houbu. Většině skalních houbařů, nebo nedej Bože, i profesionálním mykologům, se to za celý jejich plodný život nepoštěstí. Aby člověk byl úspěšný, tak musí lesy prochodit přemnoho kilometrů a stále prozkoumávat nová území. Přemýšlet, ve kterém prostředí by se mohly nalézat. Nejhorší je pomyšlení, že určitě jsme někde kolem nich prošli, ale bohužel jsme je přehlédli.

Nevím, jak často, například korálovce, se v minulých letech našly. V roce 2009 je pravděpodobně objevili tři houbaři. Mezi ty úspěšné patři i Jiří Laštůvka, zvaný Kudláček, Zde je s tímto významným českým amatérským mykologem na toto téma rozhovor. Se zlatým člověkem, který pro ostatní nezištně pořádá každoročně řadu vzdělávacích akcí, úspěšně se věnuje osvětové činnosti, která, jak by řekl nestor houbařů inf. Jiří Baier, výrazně v republice chybí, a rovněž organizuje podzimní výstavu hub. Fotografie na této stránce jsou z archivu pana Jiřího Laštůvky.
Foto: Jiří Laštůvka. Fotografie pana Laštůvky jsou dokonalé. Ale i on si není jistý, jestli na snímku je doopravdy jedlový. Není to bukový? Jirko Jirásku a vy ostatní, nemůžete nám poradit? Snímek je ostrý a správně zbarvený. Dávám známku 4+!

Slyšel jsem od nahoubařů, že jste je našel náhodou, nepřipraveně, při společné návštěvě s přáteli v Železných horách?

V Hlinsku jsme tři zapálení houbaři a fotografové. Zdeněk Hromádko se zabývá fotografováním brouků, ale zajímají ho i houby. Po úspěšné výstavě hub, kterou pravidelně organizuji, a kde jsme vystavovali i korálovce, jsem rozhodil sítě, abych zjistil, kde v okolí by mohl růst. Zatím mě unikal a hlavně chyběl ve fotoatlase.

Otázku dostal i Zdeněk, jestli náhodou neví, kde by se korálovec mohl nacházet. Kontaktoval kamaráda, z CHKO Žďárské vrchy. Odpověď - žádný tu momentálně neroste. Opakovalo se to i u správce CHKO Železných hor. Při tom jsem věděl, že v této rezervaci byl nalezen v několika kusech. Požádal jsem strýce "Googla" o informace a vyrazil na procházku a zároveň na průzkum.

Nikdy před tím jsem korálovce nenašel. Na prvním ztrouchnivělém kmeni se na mne z ničeho nic usmál bukový. Držel jsem vytyčenou trasu a zanedlouho, na padlé stoleté jedli, se pyšnil svoji krásou jedlový. Dušička měla velkou radost a musela se pochlubit Zdeňkovi. Momentálně fotografoval v zámeckém parku korálovce ježatého, na kterého jsem ho navedl díky dalšímu správnému nahoubaři Vašku Voňkovi který žije v Chotěboři a má celé okolí tohoto kraje prozkoumané. Druhý den jsem vzal Zdendu do rezervace a ještě tentýž den jsem si ještě stačill cvaknout korálovce ježatého. Díky Vaškovi se mi podařili najít všechny tři druhy během 24 hodin.

Nálezy byly velkým překvapením a o to větší, že jsem si mohl vyfotografovat všechny tři druhy najednou, a ještě k tomu skvělé zajímavosti jako například: rosoloklihatku čirou, vlnatku červenou, dřevomor červený.
Jirka Laštůvka nejen, že je vášnivý houbař, znalec, ale také dítě štěsteny. Komu z nás se podaří najít takovou nádheru. I když je to jednoduché. Kdo má rád les, přírodu, tak mu to matička zemé, příroda, na statisíckrát vrátí. /4/ Známkujte v komentářích.

Jak jste se k houbám dostal?

Prarodiče a rodiče pocházejí z okolních vesniček. Pro každého, již v dávných dobách, houby znamenaly významné přilepšení. Právem se jim říkávalo maso chudých. Otec, už jako malého kluka, mě tahal po lesích. Ráno, když jsem šel navštívit místo, kam i císař pán chodil pěšky, tedy kadibudku se srdíčkem, už jsem viděl desítky těch nejnádhernějších plodnic a to prosím mnoha druhů. Všude, kam jsem se podíval, byly houby.

Aktivně, badatelsky se houbám věnuji od roku 2000. Pravidelně monitoruji plácky, zaznamenávám si změny. Máme vlastní les a v něm chatu. Zde pravidelně pořádám, zejména na jaře a na podzim setkání s přáteli, houbaři.

Co pro vás houbaření znamená?

Po namahavé práci je to fantastický, důležitý, relaxační koníček. Věnuji mu veškerý volný čas. Jest-li manželka někdy postaví mé kufry za dveře, tak to bude jenom a jenom za houby.

Nemusím nabagrovat plný košík, stačí se projít lesem, poznávat nová místa a vracet se na prověřené plácky. Při houbaření poznáváte nové lidi. Mnozí mají své mouchy, jsou vyčuraní, nedá se jim věřit. To byl asi ten důvod proč jsem se udělal i v houbaření pro sebe. Mám své prověřené kamarády a kamarádky, kterým se věnuji. Někteří by se naopak samou láskou rozdali.

A jak se těšíte na letošní houbařskou sezónu? Určitě si myslíte, že korálovce opět najdete na stejném místě.

Už se nemohu, tak jako všichni houbaři, dočkat. Už aby bylo teplo a opět vynikající sezóna. Na vysvětlenou ještě dodám, houby sbírám po celý rok, tudíž pro mne sezóna končí, nekončí. Bohužel je v zimních měsících omezená druhovost jedlých hub, jako hlíva ústřičná, penízovka sametonohá, jidášovo ucho, kržatka zimní. Z nejedlých je to spousta černorosolů, rosolovek, při mírné zimě (což zde neplatí) ohnivec rakouský, penízovka smrková a jiné druhy, které si rád fotografuji.

Ano, domnívám se, že i letos korálovce najdu. Nyní již vím, kde je hledat. CHKO Žďárské vrchy a Železným horám se budu pravidelně věnovat. Mám dokonce představu, že bych si korálovce ježatého i naočkoval.

Běhaté po lesích jich pěknou řádku let, kterých nálezů si nejvíce pochvalujete, vážíte?

Nedá se říci, že bych některé houby preferoval více a jiné méně. Všechny jsou pro mne milované. I když... /Kudla přemýšlí, popotahuje, ale trvá to nějak moc dlouho./ Ale asi máte pravdu. V minulém roce jsem měl radost z mého prvého nálezu kotrče Němcova. A samozřejmě všech tří korálovců, jedlového, ježatého a bukového. Třešničkou na dortu je květnatec Archerův. I nález kyjanky purpurové byl pro mne přenádherný zážitek. Přál bych všem houbařům, aby měli stejné štěstíčko. Jenom prosím, netrhat, jenom pozorovat, fotografovat. Vzácných hub je ve hvozdech stále méně. /Tak proč jste měli korálovce na hlinecké výstavě? -vb-/

Z hřibovitých pak hřiba borového, křemenáče smrkového a krvavého. Z lupenatých upřednostňuji sluku svraskalou, z holubinek syrovinku a slizáka mazlavého.

Vy ale nejste jen znalec, fotograf, ale prý i gurmán. Dá se snad říci, že některé houbě v kuchyni dáváte větší přednost?

Mojí po všech stránkách houbou favoritkou, je kotrč kadeřavý. V kuchyni není lepší houby! Dále upřednostňuji veškeré lupenaté houby.

Tak si ale přestavte, že já mám jiný názor. Všichni tvrdí, že nejlepší držkovka je z kotrče. Já zase říkám, že je to hloupost. Vždyť v té polévce převažuje pouze chuť veškerého koření. Po kotrči tam není ani památka. Chutnají houby vůbec?

Jinou držkovou, než z Kotrče si neumím představit. Právě naopak. Kotrč zachová své aroma a chuť. Také se dá držková udělat z hlívy ústřičné, čirůvky fialové a masáků. Houby miluji na všechny způsoby.

Když se tak na vaše nádherné snímky dívám, tak se nemohu nezeptat. Čím fotografujete, jaké další technické pomůcky používáte?

Používám fotoaparát Canon PowerShot A650 IS 12,1 MPix s výklopným displejem. Když je potřeba houbu podsvítit, sáhnu po hliníkové krabičce od mléka. Při zastínění je to různé. Do terénu chodím málo kdy sám. Při zastínění pomůže můj největší kamarád Bob (Zdeněk Gregor), nebo si musím pomoci sám. Zkrátka klasika, jako každý druhý. Nic extra. Bez stativu nelze fotografovat. Mám klasiku, ale ta je těžká. Do přírody nosím kapesní stativ za pár korun,

Mám problém se vyznat ve vašich internetových stránkách. Kolik jich vlatně máte a můžete sdělit jejich adresy?

Začínal jsem s estrankami: Houby na Hlinecku - http://www.kudlacek.estranky.cz/le si pohrávám na doggeru: http://kudlacek.blogspot.com/, nyní mám i blog.cz http://kudluvfotoatlashub.blog.cz/ a galerii obrázků http://kudlacek2882.galerie.cz/.

Foto: Jiří Laštůvka. Korálovec bukový. Podívejte se na snímky obou korálovců, jak toho jedlového, tak i toho bukového. Vidíte ten rozdíl. Já ne..... Jak se rozeznávají? Poraďte! /3+/

Do dnešního dne neumím korálovce jedlového a bukového od sebe rozeznat. A jak jste na tom vy?

Abych řekl pravdu, i já mám zatím zvláštní pocity. Třeba je mám špatně určené, ale bylo mi řečeno, že jedlový má svislé dlouhé svícny. Bukový drobné, kadeřavé svícny. Až potkám, vyfotografuji více kusů, udělám si v určení větší, správnější představu. Vše je jednou poprvé. Dle případného špatného určení, děkuji za upozornění, nebo vysvětlení.

Vy pořád používáte, nejen na internetu, výraz muhehe. Co to znamená?

Výraz, slovo muhehe, znamená, jako by smajlík. Dříve na internetu nebylo moc animovaných smajlíků, klasiku každý znal. Tak jsem začal používat slovo muhehe.

Víte pane Laštůvka, že pan burle.blog.cz korálovců jedlových letos našel 25 !!!

Holubinka travozelená - Russula aeruginea

21. ledna 2010 v 1:43 | Jak je to s chutností či nechutností hub |  Holubinky jedlé
/......pokračování někdy příště./

DÍL II.

/Zde bude její fotografie, pakliže jí dodáte./

JEDLÁ - v minulém díle jsem u holubinky nazelenalé napsal, že tato je nezaměnitelná. Ale... Dnes si pohovoříme o té trávozelené. Pro nezkušeného houbaře se nic moc neděje. Pouze to, že tato houba je podle - i nejstarších atlasů - horší jakosti, ale to neznamená, že je špatná. Opak je pravdou. Mnozí se nikdy nenaučili tyto dvě holubinky "zelené" rozeznávat, a taky se to níkdy třeba nenaučí. Fajšmekři jí dávají především do octa a chybu nemá ani v sušeném stavu. V zimě se pak dobře hodí do polévek.

Jedním z poznávacích znaků je, že roste především v jehličnatých lesích, ale i ve smíšených, méně pak v listnatých. Hojně. Najdeme jí i v parcích. I ona má pro houbaře obrovskou výhodu, neboť roste i v dobách, kdy ostatní houby, například pro sucho, nerostou. Je to jedna z nejvíce sbíraných hub. Na straně druhé to nemusí být pravda. Když totiž rostou ty nejsbíranější plodnice z říše například hřibů, tak holubinky v lesích zůstávají. Je to obrovská škoda a to i národohospodářská, jak by dodal pan Smotlacha.

Jest-li chcete holubinky lépe poznat, tak si nalistujte v atlasech. Ti nejzapálenější by si měli opatřit knihu "Sbíráme holubinky". Domnívám se, že není nutné, abych zde opisoval podrobněji poznávací znaky. Nechme to odborníkům.

Je třeba však upozornit, že tato houba, především u mladých plodnic, má mírně, trochu, palčivou, bezvýraznou chuť. Tento fakt nám pomůže při určování, neboť nazelenalá jí nemá. Ta má sladce oříškovou. Pallčivá chuť nám po tepelném zpracování, konzumaci, vůbec nevadí, neboť zmizí. To se týká i mnoha dalších jedlých, výtečných holubinek.

Je třeba si uvědomit, že asi nejlépe je používat holubinky do směsí!

Mnohokrát jsem zde na blogu vznesl dotaz, na který jsem nikdy nedostal odpověď. Snad nyní se stane zázrak a některý ze zkušených mykologů nám to vysvětlí. Jak se pozná, zda je houba chutná přehodně, ještě chutnější, nebo jen málo, nebo dokonce nechutná. To jsem ještě nepochopil. Domnívám se, ale mohu se mýlit, že tato fakta o chutnosti se opisují již z dávných atlasů, stále dokola. Je to však pravda? V tomto mém názoru mě například umocňuje fakt, že některé národy neuznávají určité houby a druhé pak ty samé vychvalují jako nejlepší, nejchutnější. Takže zde máte prostor. Poraďte....

A ještě jeden argument k zamyšlení. Znáte jistě taky houbaře, kteří tvrdí, že nejlepší držkovka je z kotrče. Jak to může být pravda, když tato plodnice nemá zase tak výraznou chuť? Navíc každý do takové polévky nasype značná množství různých koření. Například paprika pálivá, nepálivá a dokonce i to gulášové. Jak tedy pak kotrč v polévce chutná? To samé se týká receptů houba jako guláš!

RECEPT - zejména sušená chutná v zimních měsících dobře. Není nic příjemnějšího, chutnějšího , než si při venkovních mrazech, dát v teple domova, vařicí polévku z holubinek.

Holubinka nazelenalá - Russula virescens

21. ledna 2010 v 0:54 | Pryč jsou bohužel ty časy, kdy bývávalo lépe. |  Holubinky jedlé
/Psát litánie o jednotlivých holubinkách, by bylo nošemím dříví do lesa. Pokusím se ty nejdůležitější údaje, i vaše zkušenosti, znalosti, doplnit povídáním o dávných časech našeho mládí, ale i života našich rodičů, prarodičů. Fakta, zajímavosti o jednotlivých holubinkách, pište do komentářů a já to pak přetáhnu do článků. Odborné údaje o těchto houbách najdete v atlasech./
Na snímku holubinky nazelenalé Jiřího Laštůvky je vidět většina znaků. Tuto fotografii bych si - nejen já - s láskou umístil ve své domácnosti. Jest-li někdo máte ještě krásnější fotografii, tak sem s ní.....

DÍL I.

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo, dobře.
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo, dobře
Bejval svět jako květ
Bejval svět jako květ
Bejvávalo dobře.

Pocházím z malé vesničky, která je bohužel již dnes takovou malou džunglí - SOUTĚŽ , kdo uhodne první ze které? - která je již součástí hlavního města České republiky. Vytratila se ta vesnička plná koní, dobytka, vynikajících sousedských vztahů. Patřím ještě mezi ty caparty, človíčky, kteří se rodili doma v letité posteli. Tak přenádherné dětství, již nikdo, z těch dnešních mladých, neprožije.

Na straně, kde vychází slunce, řeka, nedaleko soutok Vltavy s Berounkou, na západní vrchovina s poli, alejemi, Všude louky, které od severu chráni les. Remízky, meze pokryté keřovou vegetací, kde rostly stovky ba tisíce májovek a kolem nich okrotice bílá, kokořík vonný, dymnivka dutá a další.. Na severní na kopci malý hvozd, kterému se říká .............. háj. I když je dnes součástí Prahy, tak v něm rostou ty nejvzácnější a nejkrásnější houby. Již předlouho je chráněnou rezervací, jejíž součastí jsou i lomy, plné zkamenělin, kde své nejkrásnější chvíle prožil pan Barrande. Na polední straně zalesněný svah, jehož součástí bývával ai třešňovka. Těch všude byla spousta. Dnes již neexistují. Proč pěstovat ovoce, dkyž si ho koupíme v supermarketu, že ano.

/....pokračování zítra!/
Foto: Jiří Laštůvka - Jiří Laštůvka, alias Kudláček, houbař, který by mohl mykologii vyučovat na vysoké škole, má dvě z nejkrásnějších houbařských internetových stránek. Jeho fotografie nás nejen poučí, ale rovněž naučí vnímat krásu těchto darů lesa, přírody. Stránky najdete, když si na googlu do vyhledávače dáte slovo Kudláček.

Jirka vynikajícím způsobem rozlišuje snímky na dva druhy. Tento jasně ukazuje na mnohé znaky holubinky nazelenalé. Ten druhý /horní snímek/ patří již mezi umělecké. Potěšte své oko, podívejte se na tu krásu.


JEDLÁ - nejchutnější a nejmasitější holubinka! Je jednou z mála, kterou rozpozná i ten nejmenší začínající houbař. Malé děti jí milují, neboť jsou si vždy jistí, že se nemohou splést. Je nezaměnitelná. Nemusíte ochutnávat, stačí jí vložit do košíčku a mít radost. Roste po celé naší republice a to od nížin až po hory. Její výhodou je, že jí nacházíme i v době, kdy jiné houby pro nedostatek vláhy nerostou. Bohužel bývá často červivá. Charakteristickým znakem je rozpraskaný klobouk.

Často dostávám dotaz, zda se holubinky mohou sušit. Ano, bez problému. Nejnovější a správnou metodou je používání pečícího papíru, sít. Doba denního tisku již dávno skončila.O sušení hub je zde na blogu samostatný a vyčerpávající článek. Jestliže patříte mezi náruživé houbaře, tak se pokuste sušit houby po jednotlivých druzích. Následně bádejte, míchejte dohromady, tak jako používáte přírodní čaje z bylin. Třeba objevíte něco nového, zajímavého, chutného.

Bohužel jí ve hvozdech nebývá zase tak mnoho. I když naopak, někteří mykologové tvrdí, že je hojná. Tak jak je to tedy? Napište své zkušenosti! Roste roztroušeně, jednotlivě, ve světlých listnatých lesích. Často jí nacházíme na rozhraní lesa, na výslunných okrajích. Její nespornou výhodou tak, jak je to téměř u všech holubinek, je její tuhost. Tato holubinka oproti trávozelené nemá mírnou palčivou chuť. Na jazyku připomíná násládlé oříšky.

* * * Jiří Laštůvka: Holubinka u nás na Hlinecku roste spíše v nižších partiích. Nejvíce u Miřetic a v okolí. Ale i na nedalekém kopci se dá najít. Na jednom místě mě dokonce roste i před chatou, na které se často scházím se svými houbařskými přáteli. Najde se tam sice 5-7 plodnic za sezónu, ale podhoubí má vytvořené.

U Miřetic roste především pod buky s břízou. U chaty roste jen pod břízou a v mém revíru ve smíšeném lese.

Její použití v kuchyni je mnohostranné. Velmi dobře se hodí do houbových směsí, také je vhodná pro všechny druhy konzervace, nebo například na houbové škvarky. Já ji mám osobně nejraději obalenou jako řízek.

! Pozor na možnost záměny se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou,! které nemá prsten na třeni a nevyrůstá z pochvy. (Znáte ten fígl ing. Jiřího Baiera, jak stoprocentně rozpoznat holubinku od muchomůrky? Jest-li ne, tak si to pod jeho jménem najděte zde na blogu! -vb-) Dále se dá zaměnit s Holubinkou trávozelenou - Russula aeruginea. Vyskytuje se poměrně častěji a nemá rozpukanou pokožku klobouku a má měkčí dužinu. Dále v mládí, může vypadat jako Holubinka namodralá - Russula cyanoxantha varianta cutefracta - může vypadat velmi podobně, má však lámavé lupeny.


RECEPT: Já Václav Burle dávám přednost jednoduchosti. Dokonce tvrdím, že používání přemnoha vajec, smetany, koření, tuku, a nedej Bože sýrů, je barbarství. Navíc se pak nejedná o přírodní produkt, ale pouze o super kalorickou bombu! Vždyť každý milovník přírody, vandrák, tremp, ví, že v jednoduchosti je síla. Výrazně je to vidět například u jarních májovek. Proč tuto přenádhernou, pevnou, voňavou houbu ničit ještě něčím jiným. A to platí i o houbinkách. Stačí podusit na troše tuku, okmínovat, přihodit jedno vejce. Podle vzoru hodně hub a toho ostatního co nejméně. Co myslíte. Mám pravdu nebo je to pitomost? A jak zdůraznil jeden z nejlepších pražských houbařů, Ladislav Solomčík, nezapomeňte si z holubinek udělat škvarky. Určitě je to k televizi lepší, než všelijaké zápaďácké "pochutiny." A ani polévka nemá chybu.

(....pokračovat v textu můžete i vy. Víte něco zajímavého, důležitého, vtipného, o této holubince? Nebo snad nějaký ten váš proslavený recept)

Getsemanka část II / Závěr

19. ledna 2010 v 22:11 Brdy Třemšínsko
Zápis z ústního jednání ke stížnosti ST 538/09/H
pana Václava Burleho
Č.j.: 171185/2009/KUSK
Datum a čas jednání: 19.1.2010 v 8.00 do 10.00
Přítomni:
Václav Burle, podatel
Ing. Miroslav Karas, vedoucí Odboru interního auditu a stížností, KÚSK
Mgr. Hana Rybková, vedoucí Oddělení stížností, Krajský úřad Středočeského kraje
Maryla Kouřilová, Oddělení stížností, Krajský úřad Středočeského kraje
Ing. Michal Maxa Ph.D., Odbor životního prostředí, Krajský úřad Středočeského kraje
Mgr. Radek Kouřík, Odbor životního prostředí, Krajský úřad Středočeského kraje
Mgr. Pavel Vaňhát, Odbor životního prostředí, Krajský úřad Středočeského kraje
Ing. Josef Hrdina, LČR

Místo jednání: Krajský úřad Středočeského kraje, místnost 3109, Praha

Průběh jednání: Jednání bylo svoláno na žádost p.Burleho.

Dotaz k porostu 504 C byl zdokladován dle mapky z plánu péče o přírodní rezervaci Getsemanka I. a II. Podatel rozporuje, aby se kácelo dřevo v Getsemance. Pan Hrdina říká, že se kácí stromy na základě plánu péče platný pro rok 2009-2018, tento plán je zpracovaný a schválený Středočeským krajem.

Pan Burle není subjektem se kterým se plán péče projednává podle zákona 114 sb. 92 o ochraně přírody.

Názor pana Burleho je, že nelze v dotčené oblasti použít těžkou techniku. OŽP oponuje s tím, že výskyt vegetace nespadá do kategorie ohrožených rostlin, ale jsou v Červeném seznamu. Použití težké techniky je v souladu s cílem ochrany ohrožených druhů. LČR se plošně nezabývá vrácením ke koním co se týče těžby. Pohyb těžké techniky byl realizován v době vegetačního klidu. Dle vyjádření pana Burleho, v lesním porostu byly vyhloubeny koleje do hloubky cca 15cm což mohlo způsobit poničení bylinného patra. Argument odborníků ze životního prostředí je, že k vytlačení kolejí došlo v době vegetačního klidu. V plánu péče je uvedeno záměrně z důvodu rozrušování půdního povrchu.

Dle vyjádření pana Burleho tento způsob není vhodný pro dané rostliny rostoucí na tomto území. Lesní přibližovací linie ve volném porostu. Dle zpracovatele plánu péče se bezzásahové hospodaření neukazuje jako vhodná cesta pro zachování vyskytujících se ohrožených druhů rostlin, u které naopak tento způsob hospodaření zapřičíňuje jejich úbytek. Cíleným prosvětlením porostu dojde k obnovení a rozšíření chráněných rostlin. Pan Hrdina nabídl vstřícné jednání a schůzku na místě v oblasti Getsemanky. Otázka spojení Getsemanky - Pan Burle navrhuje spojení obou dvou rezervací v jeden celek.

Pan Hrdina souhlasí s tímto spojením. Aby k realizaci spojení došlo je potřeba zahájit proces vyhlašování zvláště chráněného území, podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Pan .Burle dodává ze ideální by bylo spojení s rezervací Na skalách, v daleké budoucnosti, přes prameniště Vlčavy na rezervaci Hřebenec a Tremšínský hřeben. P.Burle nesouhlasí s kácením v prostoru Getsemanky (zhruba 30 hektarů), což je dle jeho názoru v rozporu se stávajícím schváleným plánem.

Pan Burle požaduje zahrnutí bukových porostů v současném ochranném pásmu do zvětšené rezervace, viz. Návrh na spojeni obou částí rezervací Getsemanka, jak je navrženo v plánu péče.
Ing. Hrdina vysvětluje, že důvodem k těžbě dřeva nebyl ekonomický profit, ale jednoznačně podpora chráněného fenoménu.



Závěr:
Všichni zúčastnění se shodli na tom, že jejich vztah k přírodě je kladný. Došlo k dohodě, že je potřebné vytvořit spojenou chráněnou oblast z obou částí Getsemanky včetně ochranných pásem a do budoucna prodloužit rezervaci Getsemanka až do rezervace Na skalách. Pan Hrdina prokázal vysokou odbornost ve znalosti dotčeného místa a snažil se vysvětlit činnost LČR.

KÚSK setrvává ve svých názorech, které byly prezentovány v odpovědi panu Burlemu. V Getsemance se bude nadále těžit, dle plánu.

Pan Burle požaduje, okamžité spojení obou částí chráněných přírodních rezervací Getsemanka.

Příloha: mail od zpracovatele "Plánu péče" Oldřicha Čížka.

Se zápisem souhlasím:

................................... Ing. M. Karas
................................... Václav Burle
................................... Mgr. H. Rybková
................................... Ing. M. Maxa Ph.D
................................... Mgr. R. Kouřík
................................... Mgr. P. Vaňhát
................................... Ing. J. Hrdina, LČR
................................... M. Kouřilová







Praha dne 19.1.2010
Zapsala: Maryla Kouřilová, KÚSK



GALERIE OTEVŘENA

18. ledna 2010 v 23:51 | Zatím nic moc, ale každý týden o čtyři snímky více |  Galerie
Léta letoucí jsem se snažil někde vytvořit stálý houbařský stánek. Místo, kde by se setkávali nejen milovníci hub, ale i široká veřejnost, která má kladný vztah k přírodě. Stačilo málo a mohl být otevřen v krásném místě Šumavy, poblíž vojenského újezdu Boletice a lipenského jezera v bývalé, dnes zdevastované, škole. Sponzor couvl a obec nesehnala peníze. Součástí měla být i knihovna, výstavní síň, modely hub. Nemovitost se nachází na hlavní silnici, která spojuje celou tuto oblast.

Další počin nastal, když jsem se na mykologické přednášce v Praze, tedy spíše ve vinárně, seznámil s dámou, která je majitelkou penziónu, historické nemovitosti v Prašilech. V minulém roce zde uspořádala výstavu velkoformátových fotografií hub.
V překrásných starých prostorách to nemělo chybu. Bohužel návštěvnost nic moc, chyběla propagace. Vše umocnila další výstava fotografií v nedaleké prostorné stodole, kde vystavovali zejména pracovníci národního parku Šumava. Houby, krajinářské fotografie, hmyz, zvířena, ryby atd. Bylo to úžasné.

V posledních dnech byla otevřena stála výstava fotografií hub ve vzorkovně dveří ve Velké Chuchli na Praze 5. Pracovní název "Galerie fotografií hub ve dveřích." Telefon 257 941 315.

Co do množství snímků, zatím nic moc, ale každý týden se výstava rozšiřuje o tři až čtyři fotografie. Nebude trvat dlouho a jedna místnost bude vyhrazena nejen chráněným bylinám, ale i živočichům. Další pak bude autorská. Každý amatérský, ale i profesionální fotograf, zde bude moci vystavit své fotografie. Jak to bude dál bude záležet pouze na návštěvnosti a na spolupráci s každým houbařem, fotografem. Moc bych byl smuten, kdyby tento počin zkrachoval.

/Na internetu a v počítačích lidí jsou miliardy snímků, které nikdy - nikdo - na velkoformatové fotografii neuvidí. Byla by škoda, aby ty nejkrásnější z českých, moravských a slezských hvozdů nikdo nemohl spatřit. Proto ta výstavní síň. Nyní již bude vše záležet i na vás, přátelé přírody, divočiny, hub, chráněných rostlin a živočichů. Nebojte se , nedejte se, přidejte se!!!/ Nepůjde jen o houby, ale i o fotografie plodnic v krajině, o umělecké snímky.....

V současné době jsou v Galerii ve dveřích tyto snímky:

HOUBY: kotrč, korálovec jedlový (detail), hnojník obecný, skupinka bedel, hlíva ústřičná v mlze. Hlíva ústřičná, Bondarcevka horská (prodáno), Kotrč Němcův (prodáno), Bedla vysoká, Muchomůrka pošvatá, Nejkrásnější hřib světa, Opeňka měnlivá celkový krajinářský pohled (prodáno), Opeňka měnlivá, Korálovec jedlový celkový pohled, a další čtyři budou opět pozítří....

Další dvě fotografie prodány: redakci časopisu Výběr do encyklopédie Turistika České republiky! (Korálovec jedlový celkový pohled a záběr do rezervace.

Připravuje se: Límcovka měďenková (ing. Jiří Valenta), Čepičatka jehličnanová (Radek Pilař), Pařezník pozdní (Radek Pilař), Korálovec bukový (pouze v případě, že ho poskytne kudla ostrá) atd.

Výstavy 2010:

... ale to pouze v případě, že podklady, fotografie, dodají 1/ Ta dáma z Prašil, jejíž snímky šumavských hub byly dokonalé. Zavolej houbařko, fotografko! 2/ Ten houbař, který měl výstavu na zámku ve Frýdku Místku. Zavolej! A přidejte se i vy ostatní. Nesušte své nejlepší, nejkrásnější fotografie v počítačích, šuplících.

/.....pokračování někdy příště!/