Únor 2010

Terčovka bublinatá - Hypogymnia physodes

28. února 2010 v 17:18 | Lišejníky neznám, ale vím kde rostou ty vzácné. Tak je půjdeme prozkoumat. |  Choroše
ONDRA: Dobrý den, máte tu chybu, je to Ramalina fastigiata. Hypogymnia physodes je to rozmazané v pravém dolním rohu (nad ní je šedá placatá Parmelia sulcata).

Už je to tady aneb houbařská expedice

25. února 2010 v 17:44 AGENTURA Vandrovník
Korálovce všech druhů, kotrč Němcův, bondarcévky horské, určitě najdeme. Víme, kde se vyskytují. Snad budeme mít štěstí i na stročkatce kyjovitého a další druhy. Ve zdejších rezervacích se nalézají stovky ba až tisíc těch nejzáhadnějších plodnic.....

V letošním roce, pravděpodobně v závěru srpna - je ale možné udělat ještě vandr začátkem srpna - pořádáme houbařskou expedici na východní Slovenko. Do pralesů, kde nepotkáte téměř živáčka. Po Salajce, Mionší, Boubínu a Žofínském pralese, to bude další třešnička na houbovém dortu.

Půjdeme zejména hledat korálovce, bondarcévku horskou, kotrče Němcova a konečně snad objevíme i stročkovce kyjovitého. Je to tady houbařský ráj, který nemá v Evropě následovníka. Vše je domluveno a čím nás více bude, tím lépe. Budou pak výrazné slevy na dopravu. Spát budeme na tábořištích, nebo je i možnost v hotýlku. Borci si mohou udělat několikadenní výlety. Podrobné informace později.
Foto: Anton Petrov - Tyhle hlívy mají takovou jinou barvu, tmavý odstín. Něco takového jsem ještě neviděl. Pan Petrov je velkým a úspěšným pěstitelem hlívy. Snad nám brzy o svých úspěších napíše.

Liška nálevkovitá - Cantharellus tubaeformis

24. února 2010 v 15:38 | Při jejím sbírání moc bolí nejen záda, ale stojí to za tu námahu |  - - nálevvkovitá
Léto plné hub, všech druhů, již skončilo, nastal pozdní čas barevného listí, babího léta. Ještě naposled jsme vyrazili se stanem na lesní tábořiště, nad kaňonem řeky, abychom poseděli u jednoho z posledních ohňů, opřeni o betonovou pevnůstku z třicátých let. Vatra osvětlovala široké okolí, příjemně hřála a hvozdem zněla jedna píseň za druhou. Nedaleko z tmavého lesa, proti narůžovělému měsíci, vystupovaly ruiny středověkého hradu. Z kotle se vinula vůně masového guláše, ve kterém nechyběly houby ani ostra zelenina. Pitivo, průmyslového i domácího původu, teklo proudem. Tak jako vždy se táralo kolem hub. Tolik povídaček, chytrých i hloupých, snad nikdy nikdo neslyšel. Člověk mnohdy nevěděl, jest-li se tomu dá věřit, nebo jest-li to je úplná pitomost.

Ráno nikdo nemohl dospat a všichni jsme
se všemi směry vrhli do okolních šumných hvozdů na houby. V pozdních hodinách bylo zajímavé pozorovat, kdo jak byl úspěšný. Šumava, východně od Boubína, je nevyzyitatelná. Někdo nesl téměř plný košík všeho možného, další měl jen tak něco málo na dně a další téměř, nebo úplně nic. Již mnohokrát jsme se zde přesvědčili, že stačí přejít jen o kousek dál, do jiného lesa a dostaví se velkolepý úspěch. Tak to je, a s tím nikdo nic neudělá. To je na tom hledání hub to nejkrásnější. Ty věčně tajemné záhady.

V pondělí ráno odjížděli do civilizace poslední vandrovníci. My jsem se vypravili jen tak na malou vycházku k řece. Hned za tábořištěm proti nám kráčeli dva středně staří manželé. On byl jako hora, ověšen nejmodernějším, nejdražsím fotoaparátem. Ona na zádech tornu a na krku dalekohled. Na první pohled bylo vidět, že přírodu milují. Košík měli plný pro nás tehdy záhadných plodnic. Koukali jsme jak myš na trojúhelníček sýra. Slovo dalo slova a dostali jsme parádní školení o lišce nálevkovité, kterou od té doby pravidelně sbíráme. A aby ne, když se stala v roce 1969 receptem roku.


/...pokračování zítra a možná ještě pozítří..../


Mykologické údaje:

/Zde bude fotografie až jí seženu/

Houbař vandalem aneb proč to děláš?

20. února 2010 v 19:58 | Nikdy jsem si nemyslel, že by jakýkoliv houbař mohl býti ničitelem |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Dnes jsme předpokládali, že bude nádherné, slunečné počasí. To se částečně vyplnilo. Vyjeli jsme překontrolovat - z prosince - alespoň jeden strašně moc obrostlý hlívovník. Jsme totiž moc zvědaví, jest-li hlívy, z minulého roku, se ještě vydají do světa. Buk se nachází na lesní cestě, která byla projeta džípem myslivců, kteří pořádali hon na divočáky. Bez nich bychom se do hvozdu, pro značné množství sněhu, nedostali. Přesto jsme museli několik stovek metrů se obtížně brodit po vedlejší cestě ke stromu. Všichni jsme nedočkavě koukali před sebe a vtipkovali, zda tam ta přenádherná královna hvozdu bude. Někteří, kteří mají oči jak rys, už na dálku hlásili, že tam je.

Když jsme uviděli tu hrůzu, tak jsme měli slzy v očích. Hlívičky od prosince vůbec nepovyrostly. Byly stále veliké jen několik málo centimetrů. Bohužel nějaký hlupák, barbar, vzal pravděpodobně dlouhou tyč a začal je zbouchávat ze stromu. Jak byly zmrzlé, tak těch pět, sedm centimetrů, tak je pouze přelomil na polovinu. Spadlé zbytky plodnic neměly pravděpodobně pro kuchyňské využití žádný význam. Barbarství. Nic jiného to nebylo. Proč jsi to chlapče udělal??? Nemohl jsi ještě měsíc, dva, vydržet? Hamty, tamty, ať mám víc než tamty!!!

/Snímek tohoto hlívovníku je zde na blogu v článku "Hlíva fotoreportáž VII - Nahoře."/

Vatovec obrovský I - Langermannia gigantea

19. února 2010 v 14:35 | Člověk musí mít přeobrovské štěstí, aby na něj na louce narazil |  Břichatkovité
O vatovci obrovském jsem občas slyšel v rozhlase a viděl ho v televizi, nebo na fotografii v časopise, když byl někdo převelice úspěšný. Měl na něj štěstí. Já jsem ho bohužel na svých toulkách přírodou ještě nepotkal. Možná, že i já budu jednou od matky přírody odměněný. Jak často ho potkáváte vy? Máte na vatovce své plácky? Nalezáte ho pravidelně? -vb-

Text a foto ing. Anton Petrov: Tak toto je môj priateľ Vlado Mikula - Kozaroš, super hubár a super človek.

A teraz trocha k vatovcu. Vatovec obrovský je naozaj jedinečná huba, najprv miestom, kde rastie. Rastie na zastrčených miestach, na lúkach a pasienkoch, pri bývalých hnojiskách, veľmi často v poraste žihľavy a iných burinných rastlín. Po druhé je jedinečná jeho veľkosť, je to naša najväčšia huba.
A po tretie je to jeho jedinečná chuť. Rezne z vatovca sú v pravom zmysle delikatesou. Jednu asi 4 kg plodnicu som rozdelil pre štyri rodiny, dokonca sa ušlo aj svokre a tá si nevedela vynachváliť túto dobrotu. Samozrejme som s tým rátal, a vopred som vedel, že budem mať veľký plusový bod. brzy ......

Docela rád bych ochutnal řízeček z vatovce obrovského. Určitě to bude delikates.

Mykologické údaje: /JEDLÝ/ - Je naší největší plodnicí, která dosahuje výšky a šířky i více než 55 centimetrů. Vatovec obrovský dosahuje hmotnosti více než 10 kg. Údajně byla nalezena i plodnice, která vážila přes dvacet kilo. A to ještě nebyl v zahraničí rekord. Za mlada bělavá, pak žloutne, později do hněda.

Vyskytuje se zejména na loukách, zahradách, parcích a nejčastěji na pastvinách. Vyžaduje v půdě více dusíku. Od konce června až do ranného podzimu. Není hojný. Nezaměnitelný. Pravděpodobně velice často ho nacházíme v kopřivách.

Zajímavost od významného mykologa Jaroslava Malého: "Vatovec obrovský se dá se slušnou pravděpodobností vypěstovat. Stačí objevit starší plodnice nebo rozmixovat čerstvé plodnice s vodou a takto je rozmístit na vhodnou lokalitu. Chce to místo bohaté na dusík - rostou hodně rádi kupříkladu v kopřivách. Toto místo je dobré potom přihnojovat. Vatovce se obvykle neobjevují následující rok, ale mohou vás překvapit třeba také až po 5 letech. Doporučoval bych celý proces 2x - 3x zopakovat" (Diskuse na www.nahuby.sk.)

RECEPT: Opatrně nakrájíme nožem, ale ne žádným pižlákem, na pěkné, několik centimetrů tlusté plátky. Pak postupujeme jako při vepřovém řízku. (Jet-li znáte jiný, zajímavý recept, tak pište do komentářů.)

Hřib Fechtnerův - Boletus fechtneri - Hríb striebristý

17. února 2010 v 12:20 | Netrháme, nejíme, pouze obdivujeme, fotografujeme, kocháme se |  - - hřib Fechtnerův

/Vzácný, chráněný, zařazen do červené knihy SR a ČR. Kriticky ohrožený druh./


Foto: Ing. Anton Petrov (Na tomto snímku je pravděpodobně vidět na třeni ten červený proužek. Nebo se mýlím?)

Ako som už uviedol minule, moja obec má vápencové podložie a celkove ju môžem zaradiť k teplejším oblastiam. Dôkazom toho je výskyt teplomilnej kveteny. Pre tieto dva dôvody som sa rozhodol hľadať aj teplomilné druhy húb.

Najprv som chcel nájsť Hríb kráľovský, lebo niekde v pamäti mi ostalo, že som ho ako chlapec zbieraval. Chodil som na predpokladané miesta možného výskytu už tri roky, ale stále nič, zatiaľ som nemal šťastie. Ale ... minulý rok som sa náhodou zatúlal na jedno miestečko v mladom bukovom lese.

Išiel som pozrieť úplne iné huby. Keď som zdvihol zrak trocha vyššie do svahu, ostal som v úžase. Pozerám, pozerám, veriť sa mi nechce, asi tri metre predomnou tróni nádherný krásavec. Pokľakol som k nemu, vzdal mu hold, bol to on, Hríb striebristý. Ozajstný skvost našej prírody. Stretnúť sa s týmto krásavcom malo možnosť naozaj iba pár ľudí, a ďakujem matke príde, že aj ja patrím k tým vyvoleným. Tento nález považujem za najhodnotnejší nielen v roku 2009, ale vôbec v mojej hubárskej
histórii.
Ing. Anton Petrov

Otázka na Antona Petrova: Máme tomu rozumět, že i na Slovensku je jeho nalezení otázkou štěstí?
Odpověď: Dal si mi otázku, či je nález hríba striebristého otázkou šťastia. Áno, šťastie ale praje pripravenému, teda musíš poznať v akých podmienkach by mohol tento hríb vyrásť, približne v akom čase a hlavne si musíš nález doslovne vychodiť. Pre zaujímavosť som prezrel hubárske stránky na internete v Čechach aj na Slovensku a zistil som, že hríb striebristý našlo 6 českých hubárov a 19 slovenských. Aj to svedči o jeho vzácnosti a jedinečnosti.

MYKOLOGICKÁ FAKTA: Hřib Fechtnerův, Hríb striebristý,

/JEDLÝ/ - kriticky ohrožený druh, chráněný, zapsán do Červené knihy ČR, SR, vzácný. (Jeho nález prosím uveďte pod článek do komentářů. Časem zde vytvoříme mapku jeho výskytu.)

Výskyt VI - IX. Vyskytuje se jednotlivě, vzácně, v teplejších oblastech na vápencových půdách. Prosvětlené listnaté hvozdy, pod duby, ale pravděodobně i pod buky. Poznávacím znakem je ojíněný a světlejší klobouk, červený pásek na třeni. Bez vůně a chuti. (Další poznatky můžete napsat do komentářů a já je sem přetáhnu...)

ŠTIKA NA HŔIBU FECHTNEROVĚ

Už je to opravdu dávno. Stalo se to někdy na začátku osmdesátých let minulého století pod Protivínem, na Vodňanské Blanici. To jsem byl nejen houbař, ale i náruživý rybář. Ó, jak já miloval ty chvíle u řeky a pak ještě to odskočení si do hvozdu na houby.

Měl jsem u té přenádhené řeky vysezené jedno noční místečko, kam jsem chodil na uhoře. A že jich tam v Blanici bylo. Na tom druhém, jsem od ranních hodin čekával na kapry. Úspěšnost byla převeliká.

Řeka tam kanálem hází takové ramínko do středně velkého rybníka, aby se z něj, po několika stech metrech, vrátila opět do hlavního toku. Rybník byl součástí rybářského revíru. Jednou jsem přimašiíroval ze služební cesty z Budějc a to již u rybníku seděli dva tamější kámoši. "Tak co berou?" a teprve pak jsem pozdravil. Kluci neměli zrovna dobrou náladu, zklamání z nich jen číšelo, a tak pouze zakroutili hlavou. Připravil jsem udici, úplně nalehoučko, aby houska plavala na hladině. Bum, bác a byl tam. Nádherný, pořádný macek. Bude kapr na hříbkách. Delikates.... Nahodil jsem znova a vše se opakovalo. Kucí na mne koukali, jako když jsem spadl z nebe.

"Hele vole, nemohl by jsi nám dát trochu tý housky?" Ona totiž byla vynikající a dokonce ještě teplá. "Hele vole, mohl!" odpověděl jsem. Sáhnul jsem do pytlíku a zklamaně jim jí hodil. Na straně jedné jsem byl spokojen s nádherným úlovkem, prožitkem, ale na straně druhé naštvaný, že můj rybářský den skončil.

"Ty hele, musíš nám jí ale také naslinit a správně umáčknout na háčky. Já nemohu dneska přijít domu bez ryby. Věruška by si myslela bůhvíco a chlapi v hospodě by z nás zase měli srandu."

Vše jsem jim splnil. Udice si již nahodili sami. Následovali čtyři záběry a rybaření bylo pro dnešní den konec.....

To takhle jednou sedím pod téměř středověkým stromem, opřen o jeho kmen, v ruce cigárko a hrníček s meltou. Přenádhrný den. Po ránu ještě chladno, slunce již začalo hřát a ten pocit je opravdu, ale opravdu fantastický. Trochu je vám zima, ale už cítíte, jak teplé sluneční paprsky prostupují vašim tělem.

Rybník, průtočný řekou, byl na mé straně mělký, plný vodních rostlin a rybí drobotiny. Najednou koukám a několik metrů přede mnou proplouvá přenádherná, obrovská, štika. Koukal jsem, jak vůl na nová vrata. Škoda, že tenkrát ještě nebyly digitální fotoaparáty. To by byl snímek. Voda průzračná, prosvětlena sem tam sluncem. Dravec se pomalu vnořil do hlubší vody. Netrvalo dlouho a najednou koukám, že se madam vrací. Na takový zážitek se vzpomíná celý život.

Zamyslel jsem se a to se mě nestává často. Vzal jsem podběrák a lehl si na břicho do bahna až k samé vodě. Trvalo to snad půlhodinu a stále se nic nedělo. Já si totiž bláhovec myslel, že se ještě jednou vrátí. Podběrák jsem položil do rostlin na dno a čekal. Mnohokrát jsem to chtěl vzdát, břicho jsem měl mokré a od bahna jsem příšerně smrděl. Vodní skřítci a víly mě mají ale radi.

Koukám, že se po dně mihnul stín. Pomalu jsem podběrák natočil, aby ta vodní krasavice do něj lehounce vplula. A to se také stalo..... Opatrně jsem podběrákem otočil a už byla moje. Bohužel existuje jeden nepsaný zákon. Ryba vždy ve vodě vypadá o hodně větší než na suchu. Má štika už nebyla trofejní, ale pořád stála za hřích. Co myslíte, že jsem s ní udělal? Chytil jsem jí nepředpisově, a tak bych jí měl pustit, anebo si jí raději udělat na hřibu Fechtnerově?

Nedaleko mého rybářského místa, téměř uprostřed louky, stál od věků věků přenádherný, osamělý, prastarý, dub. A kolem něho spousta takových divných , jiných, hřibů, všech velikostí.

Kdybych uměl malovat, tak by obraz vypadal takto. Louka, uprostřed letitý dub, v pozadí meandr řeky, za stromem v dáli srnka s kolouškem a v popředí ty přenádherné, jak já říkávám, Alšovské hřiby a hříbky, a sem tam ještě červená muchomůrka.

Travalo dlouho než jsem je sesbíral. Nebyl jsem si tak docela jistý, jest-li jsou vůbec jedlé a nedej Bože snad i jedovaté. Tenkrát ještě moc atlasů nebylo a barevné vůbec. Navíc se tam nepsalo, nejen o čepičatce jehličnanové, tak ani o vzácných plodnicích. Dnes už vím, ale nejsem si zas tak jistý, že to určitě byl ten Fechtnerův. Budu to tam muset jet letos prozkoumat!!! Václav Burle

Poznámka: Poprvé ho naši mykologové objevili před osmdesáti lety v Českém krasu. Hedvábný klobouček může mít průměr až 15 centimetrů, jeho dužina je ostře citronově žlutá a celá houba voní trochu po pomerančích. Roste vzácně od června do září ve smíšených lesích na jihu země. Za sběr hrozí pokuta až 50 000 korun. (Zdroj Blesk).



Bedla vysoká 2010 - Macrolepiota procera

13. února 2010 v 21:25 | Máte rovněž krásný snímek bedly, tak se zde na této stránce pochlubte |  - - vysoká
Bedla vysoká
/JEDLÁ/ - Najít mnoho tak přenádherných bedel najednou, je kulinářský svátek, zážitek. Pak je stačí obalit a na kvalitním oleji, nebo ještě lépe na sádle, připravit. Je to lahůdka, které se ani ty nejdražší lanýže nevyrovnají. Je ale potřeba ovládat to něco navíc, tak jak to uměly naše babičky, prababičky. To byly kuchařky! Znáte některé z těch jejich fines. (Napište je prosím zde na blogu do komentářů. Uděláte tak dobrý skutek. Vždyť dnešní mladé dámy již vařit neumí.) Neznalci, celý ten gurmánský zážitek umí skazit tím, že do hlaviček, hlav bedel, nacpou nějakou tu náplň. No ale proč ne. Proti gustu žádný dišputát. Nejhorší - podle mého názoru je - když se tam nacpou aromatické sýry a nebo ještě něco horšího. Pak i takto krásné bedly se dají pokazit. Nebo máte jiný názor?
To jsem takhle jednou kráčel Šumavou pod Boubínem a konečně se dostal do hvozdu, ve kterém jsem nikdy ještě nebyl. Pak jsem si moc nadával do kreténů. Pouze jsem ho sledoval z auta a vždy jsem si říkal, tam se musím dojít jednou podívat. Vypadá to slibně. Byl již pozdní podzim a já se v okolních lesích, kde mám lety prověřené plácky, toulal. Nikde žádná houba, kterou bych mohl vložit do košíku. Z ničeho nic nohy od mozku dostaly povel, tak tam konečně zajdeme. Přeběhli jsme louky, potok, lesy, hájky, meze zarostlé křovinami, pastvinu, kde zrovna se potulovaly kravky a vešli do lese. Začal koncert....

Z dálky šumný hřeben, na kterém bylo přelámáno od vichru mnoho stromů, vypadal jako, že tam neroste nic jiného než smrk. Opak byl pravdou. Místy paloučky větší i menší, zarostlé vysokou i nízkou travou, nebo jen tak jasným zeleným mechem, a kolem buky, sem tam dub a další listnáče. Místy spousta jedlí. Něco tak nádherného, jsem již dlouho neviděl.

To byl ten les, který je prastarý. Nikde žádné nahloučené stromy, jeden vedle druhého, ale právě naopak. Od stromu ke stromu i desítky metrů. A všude, kam se houbař podíval, jedna plodnice vedle druhé. Zkrátka koncert, pohádka. To je přesně ten božský okamžik, že človíček nemá vůbec chuť tu nádheru začít probírat. Vybere si ten správný pařez, vytáhne svačinu, termosku, ale i placatku. Mnozí, taky jsem takový býval, si ten zázrak nevychutnají bez cigaretky. A jen kouká a kouká a nechce tu nádheru kazit, likvidovat. Pak se zhluboka nadechne, sám se před sebou zastydí, ale i přesto se začne sklánět a láskyplně vykrucovat, čistit a vkládat do košíku. Pomalu odchází, stále se otáčí, moc ho mrzí, že tam všechny ty nádherné plodnice nechal..... Václav Burle (....dokončení zase příště....)

/Tento hvozd a mnoho dalších je nedaleko lesního tábořiště, rybníka uprostřed hvozdu, kam každoročně jezdíme od dubna až do doby, než začne padat první sníh. Kadibudky, zdroj pitné vody, spousta dřeva na oheň. přenádherná místa pro stany, nedaleko bufík s pivem a..... Ceny nejmírnější v Evropě. Každá položka za cca 10,- korun. Trempská agentura pana Burleho z toho nemá ani korunu zisku. Pouze radost, že se tam houbaři stále rok od roku vrací./
/Jedlá/ - Pořád řeším jeden problém, záhadu. Kolek hub, druhů, se v lesích za jednu sezónu sebere, najde? A to platí i o bedlách. Napište, prosím do komentářů, jak býváte úspěšní. Rozdělte to na dvě kategorie - k jídlu a pro krásu. Jak často nacházíte takto krásné bedly?

Mykologické údaje: VII - XI, Roste hojně, a to jak jednotlivé, tak i ve skupinách, na okrajích lesů, křovin, stráních, na loukách, pasekách, ale i uvnitř jehličnatých i listnatých hvozdů. Najdeme jí i v parcích a na podobných lokalitách. Zajímavostí je její velikost. Třeň 150 - 400 cm, klobouk 100 - 300 cm. Prsten na třeňi má dvojí ostří a posunuje se. Bedla je houbou, která je minimálně červivá. Podobná je bedla zelenající - nemáte někdo její fotografii?
Poznámka: Říká se, že bedla není vhodná k sušení a mnozí nepoužívají ani třeně. jaký je váš názor?

/Máte rádi hádanky, luštíte křížovky a sudoku, tak tady v tom článku jsem udělal dvě chyby. Najdete je? Neprozrazujte, pouze do komentářů napište ano a nějak vaši odpověď zašifrujte. Na jednu z dalších již přišel Kudla! Více v komentáři./

Hřib skvrnitý I - Boletus depilátus - Hríb jamkatý

13. února 2010 v 16:54 | Vůbec jsem nevěděl, že takový krasavec existuje, A vy? |  - - hřib skvrnitý

FOTOREPORTÁŽ ing. Antona Petrova a Vladimíra Kunca

/JEDLÝ/, ale není chutný. Pro jeho vzácnost slovenští houbaři doporučují jeho urychlenou ochranu!!!

Fotografie: Vladimír Kunca
(Více snímků na w. nahuby.sk)

Už dlhšie som túžil vidieť a nafotiť si hríb satanský. Zachytil som, že jeden kolega z vedľajšieho okresu ich tam nachádza celkom dosť. Tam som si s ním dohodol na fotostretnutí.

Zaviedol ma do svojej doliny, v horách, ktorá pôsobila dosť chladne. Avšak keď sme vyšli trocha vyššie (asi 580 m n.m.), bližšie k hrebeňu a aj k slepému hrebienku obrátenému na juh, situácia sa zmenila.

Celý svah pôsobil zrazu oveľa teplejšie. Zvlášť, keď to boli lesné spoločenstvá na dolomitoch. Kolega ma teda zaviedol na osvedčené miesto, okraj bučiny, ktorý zarastal inými listnatými drevinami, kde bolo niekoľko plodníc hríbov satanských, ale na jeho prekvapenie aj hríby jamkaté, ktoré tam síce nachádzal, ale nie tak často. Tak som si urobil prvé zábery aj tohto vzácnejšieho hríbu. Vladimír Kunca.

Poznámka: Houbařskou veřejností není dostatečně znám a tak končí na talířích, nebo dokonce je vykroucen, vykopnut, zahozen...

Vyskytuje se od VI. do IX. Jedná se o významný teplomilný druh, který se vyskytuje pravděpodobně pouze v nížinách, na okrajích lesů, lípa, habr. "Je značně podobný hřibu plavému." (ing. Jiří Baier). "Jeho klobouk je na povrchu, narozdíl od plsnatého hřibu plavého, víceméně lysý."

Až na východním nebo szředním Slovensku poroste, tak vyrazíme, že ano!!!

Kdo má o něm nějaké informace, tak prosím pište na burle@seznam.cz, nebo sem dolu do komentářů. Já to potom přetáhnu do článku. Děkuji. Roste vůbec v Čechách, na Moravě? Už tady máme první odpovědi. Radek Pilař (kryšot) hlásí, že v Českém ráji roste, houbař z Hořovic ho nachází pod Brdy....

Foto: Anton Petrov
(Více na w.nahuby.sk)

Moje putovanie za hríbom jamkatým musím začať v minulosti, keď som sa ešte nezaoberal hubami nejak zvlášť odborne a bol som normálny hubár, ktorý zberal kozáky, dubáky, kuriatka. Mal som jedno miestečko, tak 5 x 2 m, kde som pravidelne nachádzal hríby.

Vtedy som ešte nevedel o aký druh to vlastne ide, bol to pre mňa trocha čudný druh dubáka. Toto miesto bol môj barometer rastu. Keď som našiel čo i len jednu plodnicu, vedel som, že je tu ten správny čas a môžem sa vybrať na svoje bohatšie miesta a isto nájdem za košík dubákov. No časom mi nedalo a pokúšal so sa určiť čo to vlastne rastie v mojom rajóne.

Podarilo sa. Zistil som, že sa jedna o hríb jamkatý, pomerne vzácny teplomilný druh z čeľade hríbovitých. Časom som našiel aj druhú lokalitu výskytu tejto nádhernej huby a začal som sa jej venovať. Podľa mojich skúseností môžem povedať, že rastie v dvoch vlnách. Prvé plodnice sa objavujú v polovici júla, pri druhej vlne sa plodnice objavujú v polovici septembra.

Celé podložie v mojej obci je tvorené morskými sedimentmi neflyšového charakteru s prevahou vápencových zlepencov. Predpokladám preto, že hríb jamkatý rastie na vápencových podložiach. A ešte jeden postreh. Na obidvoch mojich miestach rástol javor horský a zdá sa mi, že práve naňho je tento hríb naviazaný. Kto uvidí vyrastať malého hríba jamkatého, isto si povie " to je nádhera" a čo potom keď tento hríb uvidí v plnej majestátnej kráse ?

Preto by som chcel na záver vyzvať všetkých - neničme túto perlu našej prírody ! Anton Petrov.
Snímky hřibu skvrnitého srozumitelně ukazují na základní znaky. Všimněte si zejména třeně a rourek.

Mohou ochutnat i příchozí návštěvníci?

13. února 2010 v 15:59 | My bychom přijeli, ale ochutnáme také z těch skleniček?l |  AGENTURA Vandrovník


Houbaři v akci za hlívou ústřičnou

12. února 2010 v 21:27 | Pojeď příště s námi do hvozdů |  video
/Obsáhlý text k tomuto videu najdete zde na blogu v článku "Hlíva 2009 - 2010 III - lokalita Vršíčky/


Sírovec žlutooranžový II - fotoreportáž od ing. Antona Petrova

10. února 2010 v 23:49 | Sírový od zrodu až po zánik. |  - - sírovec žlutooranžový

- Hlavní mykologické údaje o chorošovci sírovém najdete - zde na blogu - v článku I -

Foto: Ing. Anton Petrov (Hažín) - Vynikající slovenský houbař z vesničky od Humenného, má překrásnou fotografickou galerii na WWW. nahuby.sk. Stačí kliknout a podívat se....

Názor -vb- : Fotografie byla pořízena za pomocí blesku. V tomto případě to byla nutnost, nedostatek denního světla, ale i dobrý nápad. Žlutá barva sírovce tak pěkně, přirozeně, vynikla. Určitě to esteticky plodnici pomohlo. Nebo máte jiný názor?

Vzpomínka první : Slovensko miluji. Procestoval jsem ho poprvé za mlada, před vojenskou základní službou, křížem krážem. Nejdříve jako desetiletý kluk, když jsem s pionýrským souborem Víta Nejedlého - ale nikdy jsem nebyl za nevhodné politické chování ošátkován - vystupoval na setkání mladých lidí z celého světa. Tam jsem prožil jednu s prvních lásek, ale vzpomínka na tuto dobu ve mně utkvěla jediná.

Byli jsme pozváni na salaš. Všude ovce, berani a úžasní psi. Na okrajích polan mezi stromy, keři, stovky nejrůznějších hub. Byl to pro mne zázrak. Stal jsem se houbařem.

Rozhořela se vatra, my jsme se prali o dřevěné korbílky a o žinčicu. Sedli jsme k ohni a protože už jsme byli žízniví, tak jsme plným douškem usrkli toho božského, královského, císařského, nápoje. . Něco tak příšerného jsem v životě nepozřel. Seděli jsme způsobně, pěli písně, duli na nástroje, Úplně nenápadně, aby nás nikdo neviděl, jsme vylévali žinčicu pod sebe. Dnes se za to strašně stydím. Především proto, že jsem znehodnotil práci bači a jeho pomocníků. Ovčí sýry v jakékoliv podobě však miluji....

Slovo má Anton Petrov
/Humenné, Slovenská republika/

Autor těchto stránok je veľký lichotník a majster slova. Vraj som najlepší hubár a Vihorlat poznám ako svoje topánky. Potešilo, ale radšej budem skromnejší, veď len CHKO Vihorlat má rozlohu 17485 ha a rozprestiera sa na území 4 okresov ...

Ale teraz vážne, huby sú moja vášeň a rád sa na týchto stránkach podelím o moje zážitky, postrehy a skúsenosti z výprav za týmito klenotmi našej prírody.

Zaujal má článok o sírovci obyčajnom a veľmi rád som prispel pár fotografiami. Skúsim opísať moje stretnutia s touto čudesnou hubou.
Prvýkrát som túto hubu našiel v hrubom lese na báze koreňa čerešne vtáčej. Bol to pre mňa neopísateľný zážitok. V tmavom lese doslovne žiarila žltá ruža o priemere asi 0,5 m a váhe asi 15 kg. Nevedel som čo to je a kde to mám zaradiť, tak som začal študovať, porovnávať, hľadať.

Keď som naštudované chcel uplatniť v praxi, musel so nájsť vhodný biotop, kde by sa mohol tento sírovec vyskytovať. Náhoda mi priala, pri jednej vychádzke som zašiel k rieke Ciroche a tam ..., nechcel som veriť vlastným očiam. Staré, mohutné vŕby boli doslovne obsýpané plodnicami tejto nádhernej huby.

Je fascinujúce pozorovať vývoj sírovca. Najprv sa len v škárach popraskanej kôry objaví malý žltý hrbolček, akoby niekto z vnútra striekal žltú montážnu penu, potom ďalej sa to všetko nafukuje do čudesných tvarov a rozrastá sa po celom strome. Časom sa začnú vytvárať lamelové plodnice strechovito poukladané nad sebou. A tu príroda nepozná hranice, stretol som sa už aj so súborom plodníc ktorý mal 2 m na výšku a váhu si ani netrúfam odhadnúť.

Podľa mojich skúseností sa plodnice objavujú dvakrát do roka: prvá vlna v druhej polovici apríla až v máji, a druhá vlna v druhej polovici augusta až v septemberi.
Mladé, šťavnaté plodnice sú vhodné na akúkoľvek kuchynskú úpravu. Mne najviac chutia naložené v sladkokyslom náleve.
Kontrolní otázka: Nebudu se vás ptát jakou má kadenci samopal vzor 29, ale zeptám se. Myslíte, že sírovec na této fotografii je ještě vhodný ke konzumaci? A jak ho děláte. Recepty prosím pište do komentářů....

V posledních letech, kdy široká houbařská veřejnost získala, především zásluhou předních mykologů, České mykologické společnosti, ale i houbařů na internetových stránkách, znalosti na jeho úpravu. Řízky z něj jsou prý nepřekonatelné. Čím jsou plodnice mladší, tím je kulinářský zážitek lepší.

Sírovec udělá ve hvozdu každému velkou radost. Zejména v Od těchto dob jeho nalezení v lesích, ale i na dalších místech, každému houbaři udělá velikou radost. Jenže se musí najít včas. Když se dívám na tento snímek, tak jako i vy mám lítost, že se neproměnil ve vynikající krmi. Potom bychom se ale nemohli kochat touto nádherou, že ano....

Vzpomínka druhá: Je to již dávno co jsme bádali ve Slovenském ráji. Stanový tábor jsme rozbili na Kláštorisku. Večer jsme stále něco slavili u vatry a brzy ráno jsme vyráželi řekou, nebo po řetězech, do lesů za houbami. Bylo to něco úžasného. Zajímavých nálezů byly desítky. Bohužel ještě nebyly digitální fotoaparáty. Při odjezdu do Čech jsme "přepadli" jednoho baču a "vyfasovali" od něj každý velké množství parenice. Byla určená pro rodiny, známé. Než jsme dojeli do Prahy, tak jsme jí všechnu sežrali. Bylo to něco fantastického. Něco tak chutného , vynikajícího, jsem od té doby již nikdy nejedl. Určitě to bylo to, čemu se dnes říká superbio. Neplést se superkinem. Od té doby po ní stále pátrám, ale nalézám pouze tu z kravského mléka. A to není ono...

Proto vydávám tento rozkaz Nyní před rozžhavenými kamny!!!: V pozdním jaru, nebo nejlépe až dostaneme supertajnou informaci, že začaly růst, vyrazíme na Vihorlát na ty nejkrásnější, největší, nejmenší, nejzáhadnější, nejchráněnější houby. Musí nás být ale co nejvíce, abychom dosáhli na tu největší železniční slevu. Průvodcem nám bude ten nejlepší houbař z této oblasti - Tono!

Vzpomínka třetí: Jako sedmnáctiletý kluk jsem sbalil akordeon, tedy harmoniku, piston, něco k jídlu a odebral jsem se, jak ten pohádkový Honza, do světa. Jen ty buchty chyběly. Nastoupil jsem jako první trumpetista a stavěč šapita, tentu, k cirkusu Humberto. Mým šéfem byl samotný pan Kludský a kapelníkem Herr Domkář. Netrvalo dlouho a už jsem se vyučil hudebním klaunem a s mladým, malým, Berouskem jsem začal žonglovat. Můj plat se šplhal přes 10 000 korun českých. To v těch dávných dobách byly obrovské peníze. Když už jsem byl téměř v žonglování Mistr, tak jsem od starého Berouska dostal padáka. Vůbec ale nebyl zlatý. Netrvalo by dlouho a mohl dokonce být červený, tedy krvavý. Proč by si dělali konkurenci, že ano!

Ženský mě milovali. Nejen ve všech městech a zejména na Slovensku. Byl jsem mladý, krásný, samý sval. Při odvodu mě lékaři napsali, že jsem podvyživený. Nejvíce si mě oblíbila dcera drezéra sibiřských tygrů. Byla to obrovská láska. Mě osmnáct a jí patnáct. Než jsem něco pochopil, tak jsem byl hozen do klece s tygry. Uvnitř u dveří stál pomocník německého mistra a vedle něho otec dcery, drezér vyhlášený svým uměním na celém světě. Bestie tygří si mě obhlížely ze všech stran a já jsem se málem podělal a pochcal. Ne, že bych měl strach, ale bylo to takové nějaké divné.

Láska ke krásné mlaďoučké dívce mě naučila němčině. Otec řekl. Buď dceru necháte nebo odejdeme z klece. Tak co!!! Jenom jsem pokývl na souhlas. Všechno to ale skončilo úplně jinak. Otec zjistil, že mě může věřit. Dceru jsem všude doprovázel, ukazoval jí krásu Slezska, Moravy, Čech i Slovenska. Málem jsem se stal zeťěm pana drezéra. Bral mě do klece a začal s mojí maličkostí nacvičovat program s tygry. Byl jsem zděšen, vyděšen. Už tenkrát jsem snad měl ze stresu první infarkt. Sice mě to moc lákalo, ale už tehdá jsem byl chytrý. Bylo by určitě hloupé, aby mě tygří v mém mládí, kdy jsem si ještě nic neužil, omylem sežrali.

Pán ředitel, pánko, mě miloval. Já jsem mu totiž, ani nevím jak, vytrhl ten největší trn z paty. Ani pan Kludský na ty stavěče a dělníky od cirkusu nestačil. S těma kriminálníkama jsem si záhadně, lidsky, ani nevím jak, proč, dobře rozuměl. Všechny, včetně cikánů, jsem ani nevím jak, přišlo to tak nějak samo, zblbnul a stavění šapita jsem proměnil v olympijskou sportovní disciplínu. Ve vysokém tempu jsme závodili, kdo nejdřív postaví svůj díl tentu, manéže, tribun. Nebylo to pro spousta prachu vůbec jednoduché. Od města k městu jsme trhali rekordy a pan ředitel nevycházel z úžasu. Byl to fakt ale frajer, protože jsme, jsem, to viděli, viděl, na výplatní pásce. Ota Pavel by napsal, že to byl velkolepý koncert.

Zpocený, unavený, zlikvidovaný, jsme se pak vrhli k požárnímu hydrantu a nahý ve studený vodě, požární hadicí, provedli očistu. Ženský všech kategoriií, tam toho měly plno, některé nic moc, vykloněný z oken. Nemohly se té podívané na mladé, svalnaté kluky, vynadívat, nabažit. A večer, v noci, to byly ale hody. To už je ale úplně jiná kapitola.

Netrvalo dlouho a byl jsem naverbován ke spolupráci. Mým zaměstnavatelem se stal Východ i Západ. Jak by řekl Kefalín: "Nebolo to pane Václav absurdní?" "Bolo Kefalíne. Ale co sme mohli robiť, že ano. Terazky mám - parádní důchod - ." To už je ale úplně jiná kategorie. Radiotelegrafista jsem byl vynikající, ale dnes po morse už nikdo neštěkne. Tenkrát jsem se do Slovenska zamiloval. Tak co kamarádi vyrazíme na Vihorlát?
Všechny snímky na této straně: Ing. Anton Petrov - Tony není jen vynikající mykolog, který zná zejména Vihorlát jako své boty, ale veškeré "úlovky" umí zajímavě i zpracovat. Na snímku, jen tak pro radost nás všech, několik jeho výrobků, o které je mezi jeho kolegy a kolegyněmi obrovský zájem. Já se například už těším na jeho recept na přípravu sírovce.

Recept od Ing. Antona Petrova: Najlepší Stroganov:

* * * 300 g hovädzej sviečkovice pokrájame na malé kúsky, alebo rezance 1 x 1 x 4 cm, posolíme, okoreníme čiernym korením, mletou paprikou a lyžičkou karí korenia, zalejeme olivovým olejom ( 1 až 2 lyžice ) pekne rukami premiešame, aby sa ingrediencie dostali do mäsa a necháme bokom odležať.
300 g sírovca nakrájame na rovnaké kúsky ako mäso.
Na troche olivového oleja speníme do zlatista nadrobno nakrájanú cibuľu a 3 - 4 strúčiky cesnaku, tiež si ich odložíme bokom.

Teraz na 2 - 3 lyžiciach olivového oleja orestujeme pripravené mäso a sírovec, keď začne sírovec hnednúť, podlejeme hovädzím vývarom, alebo bujónom a krátko dusíme. Pridáme nadrobno nakrájanú petržlenovú vňať (veľa), odloženú cibuľu a cesnak, 5 - 6 na kolieska nakrájaných sterilizovaných sladkokyslých uhoriek, trochu nastrúhanej kôry z citróna, šťavu z polovice citróna a jeden kelimok kyslej pochúťkovej smotany. Jemne premiešame, prehrejeme a môžeme podávať so sypkou ryžou.

Pre fajnšmekrov je možnosť priliať trochu brandy a zaflambovať, pre vegetariánov je možnosť mäso úplne vynechať. Dobrú chuť.

Tento krasavec se k nám přidal

10. února 2010 v 21:13 | Není nic krásnějšího než chodit na houby se psem |  video


Hřib královský I - Boletus regius - Hríb kráĺovský

10. února 2010 v 17:47 | Není to zase žádný krasavec. Je tak nějak moc barevný! |  - - hřib královský
HŘIB KRÁLOVSKÝ - KRITICKY OHROŽENÝ


Hospody, putyky, nálevny a podobné restauračky nemají chybu. Tady můžete udělat důležité kšefty. Sehnat řemeslníky, prodejné děvy, zahrát si karty a především si popovídat o sportu, vojně a jak jinak, než také o houbách.

Není to tak dlouho, co jsme se takto seznámili s letitým člověkem, který v mládí sbíral hřiby královské a později, až do dneška, je již pouze sledoval. Dnes se již ze zdravotních důvodů do lesa moc nepodívá. Moc mu děkujeme, že nás pověřil pokračováním ve sledování této státem chráněné, významné houby. V letošním roce se máme na co těšit. Nechceš se k nám přidat?

Vladimír Kunca
Foto a text: Vladimír Kunca: (Více snímků hřiba královského na www.nahuby.sk) Hríby kráľovské patria medzi skutočné ozdoby našich teplomilných lesov. Vždy potešia oko návštevníkov prírody, zvlášť ozajstných milovníkov húb, ktorí sa pokochajú ich krásou a nechajú ju aj pre iných. V podmienkach Slovenska to nie je až tak vzácny hríb a zvlášť v južných častiach územia a na bohatších pôdach pod dubmi, zvlášť dubom cerovým (Quercus cerris), je možné ich nachádzať pravidelne. Nevadí im, aj keď sa v lete trocha ochladí, dôležité je, že ako-tak na hríby dostatočne poprší. Vtedy sa často stávajú situácie, ako bola ja táto, keď zo všetkých druhov hríbov v lese dominujú práve tieto a je to nádherný pohľad. V niektorých regiónoch sa aj zbierajú, keďže údajne zelenkavožlté usušené časti plodníc vraj vyzerajú spolu s hríbmi s bielou dužinou v sklenenej fľaši veľmi dobre. Niektorí hubári ich však nezbierajú aj kvôli tomu, že sú vraj viac červivé ako hríby dubové. Aktuálne je tento hríb stále chránený aj na Slovensku, avšak v prípadnej aktualizácii sa už s ním nepočíta. Predsa len, v posledných, teplejších rokoch sa mu na Slovensku celkom darí.

* * * * * *

Řadu let jsem jezdil služebně, téměř každý týden, z Prahy do Českých Budějovic. Mou oblíbenou houbařskou loakalitou byly Protivínské Hory, kde jsem se nikdy nezapomněl zastavit. Za ty roky jsem tam měl desítky plácků a v Protivíně přenádhernou, sladkou, úžasnou dívčinu, kterou jsem později pojal za choť. A udělal jsem moc dobře. Dnes je to už téměř čtyřicet let.

Viliam Ridzoň
Fotografie:
Viliam Ridzoň

Úžasné pohoří, táhnoucí se od temelínské jaderné elektrárny až po Písek, kde na kopci Velký Mehelník - 633 m/m - rozhledna. Další pak na Vysokém Kamýku - 628 m/m -. Zde se jedná se o uzavřenou kamenitou věž, kterou ve čtyřicátých letech minulého století postavili Němci, jako zeměměřičskou. Možná, že tato zařízení, kterých je v republice devět, sloužily v období II, světové války i jako protivzdušné hlásky. V současné době je zarostlá a výhled nulový. Nejen o této rozhledně je zde na blogu článek.

Jestliže někdy navštívíte Jižní Čechy, tak v Protivíně u Blanice je levný kemp, tábořiště. Můžete zdejší houbové hory poznat a vlakem cestovat například na Hlubokou, do Českých Budějovic, ale i po celé Šumavě. Je to zde i rybářský ráj.

Auto jsem vždy zapíchl u rybníka v kouzelné vesničce pod lesem. Dnes je tam dokonce i nový rybník a kolem něho obora s vysokou zvěří. Po "sametové revoluci" se zapadlá víska vrátila do starých, středověkých časů. Statek, hospoda, ani konzum, již neexistují. Kdyby to tady nezvládli chalupáři, tak by zde asi již byly pouze ruiny. Rekreační obyvatelé však nad tím úpadkem pouze vydělali. Je tam bohovský klid. Všude spousta zvěře, motýlů, vážek, rostlin a samozřejmě hub, všech druhů a množství. Opodál rybníky, osamělé mlýny a samoty. Český, jihočeský ráj to na pohled....

Času jsem nikdy moc neměl, tak jsem pouze probíhal prověřené plácky. Vždycky jsem odjížděl s naplněným košem těch nejkrásnějších, nejúžasnějších hub.

Největší úspěch jsem vždy prožíval uprostřed hvozdu, tam nahoře pod hřebenem. Byla tam taková povyrostla smrčinka a v ní paloučky s břízami. Z turistické vyšlapané cesty na Vysoký Kamýk, byla vidět pouze neprůchodná džungle plná kousavého jehličí. Člověk se do toho houbařského ráje musel vrhnout po čtyřech.

Objevil jsem ho pouze náhodou. To jsem se šinul po stezce a najednou úžas, nevěřícně koukám a všude na cestičce desítky malých a středních kozáků, křemenáčů. Sesbíral jsem je a s každým jsem se očima a ručičkama pokochal, pomiloval. Protože již jako zkušený houbař jsem věděl, že je potřebné rekogniskovat okolní terén, vlezl jsem plížením plazením do smrčiny a byl jsem na mrtvici. Něco tak úžasného jsem od té doby neprožil.
Večerní slunce prosvětlovalo paloučky, různé stíny prokreslovaly okolí, ve vyšší, ale i v nizké trávě, mechu, kde nebylo po travičce ani vidu ani slechu, seděly hříbci několika druhů a všude křemenáče, kozáci. Nebyl tam ani jediný přerostlý, pouze malí a střední krasavci. Sedl jsem si do trávy a díval se na tu pohádkovou krásu. V těchto okamžicích si vždy vybavím kresby hub od Mikoláše Alše, který se nedaleko narodil.

Pak jsem vždy ještě vyběhl na vrchol, proběhl oplocenku a přilehlý starý bukový prales. Další bohovský zážitek. Ale to jistě znáte stejně tak dobře, tak jako já. Stáří stromů se dalo odhadnout na několik staletí a mezi nimi paloučky, volný prosvětlený prostor a desítky mladinkých boučků. Všude kolem vykukovaly hlavy velkých, tvrdých, a zdravých hřibů. A omladina, chasa, se drala do světa. Vždy jsem byl rád, že košík již mám plný, a tak jsem je tam láskyplně ponechal. Jenom jsem koukal na tu neskutečnou pohádkovou krásu a oblažoval srdéčko. Jen tak jsem se kochal.

Opodál jsem si sednul do dobře zamaskovaného trempského campu, z ocelové bedničky na náboje vytáhl sešit a četl. Dozvěděl jsem se důležité údaje o této oblasti. Zejména ty o houbách. Každý znalý houbař tohoto místa, tam napsal informace, co v této oblasti našel, jaké množství, jaké bylo počasí. Zajímavé údaje. Bylo to a stále je, úžasné počteníčko. Les v této divočině šuměl a já debužíroval svačinku. I na tu cigaretu došlo. Ó, jak se mě po těch cigaretových chvilkách stýská.

Na zpáteční cestě, na křižovatce tří lesních, pouze jehličím a listím vydlážděných cest, jsem oněměl úžasem. To je on, všech hřibů šampión - HŘIB KRÁLOVSKÝ - boletus regius! Krasavec to inteligentní, přenádherný, úžasný. Jak od Mikoláše Alše, ale ten ho asi nikdy nepotkal.

Tenkrát jsem fotoaparát sebou moc nenosil, i když byl mé maličkosti druhým hlavním pracovním nástrojem. Bohužel byl těžký, tak jsem ho nechával v autě. Já hlupák. Už jsem se mohl konečně poučit. V této situaci jsem si vždy vzpomněl na mojí skautskou plavbu ze Suchdola po Lužnici, Vltavě až do Prahy. Byli jsme na pramici čtyři a bylo to něco úžasného. Odehrálo se to někdy v polovině padesátých let. Byli jsme poslední, kdo projížděl Vltavu. Za námi se již začala napouštět Orlická přehrada. Proč já tenkrát neměl sebou fotoaparát. Bál jsem se, že bych ho mohl utopit. Dnes vím, že by bylo lepší ho třeba utopit, ale mít v lodním pytli několik svitků filmů.

Kochal jsem se jeho krásou a snažil si ho zaznamenat do posledního detailu do hlavičky. To se povedlo. Dodnes ho tam vidím.

Na zpáteční cestě do Protivína jsem u Blanice zastavoval u každého starého, mnohostaletého dubu. Vždy se to vyplatilo. Hřiby přenádherní, ale dodnes nevím, které to byly. Už asi vím, že ti, kteří jsou již zařazeni do chráněných. Naházel jsem je do bundy a posléze vysypal do auta. Doma začala ta nezáživná robota - dočistit, nakrájet, usušit, sníst, nebo popřípadě zavařit. To už ale znáte, že ano....

Ubíhaly roky a já si často na toho královského vzpomenul. Začaly vycházet barevné houbařské atlasy a já zjistil, že to žádný královský nebyl, ale pouze takový úplně jiný hřib. Jaký? To už se nikdy nedozvím. Stane se snad zázrak a skřítci, víly mě za mojí lásku k přírodě odmění? Jak já to bádání, hádání, kolem hub miluji. V životě je moc důležité mít nějakého obrovského koníčka, koně. Bez toho by byl život nanic.... Že ano, houbařští přátelé. Napsal Václav Burle

- Zde bude někdy druhá a další fogtgrafie -

HŔIB KRÁLOVSKÝ ( Boletus regius)

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Jedlý, chráněný,/ - kdo ho utrhne tomu ruka upadne. (Fotografujeme, obdivujeme, kocháme se, ale netrháme. Byl by to obrovský hřích. Jeho výskyt ihned ohlásíme na burle@seznam.cz.)

/...následující odborný text budu pravidelně doplňovat../

V odborných publikacích, atlasech se poukazuje na jeho barevnost. Prý je to překrásné, něco úžasného. Můj osobní názor je opačný. Ta barevnost snímků, hřiba, se mě moc nelíbí. Jaký je váš názor?

Poprvé byl odborně zaznamenán poblíž Prahy - nevíte prosím někdo, z vás odborníků na slovo vzatých, kde a časově přesně kdy? - v polovině devatenáctého století. Vyskytuje se vzácně a pravděpodobně na stálých lokalitách. Vyžaduje určité přírodní prostředí, vápenatý podklad. Tato místa zná pouze někoik vyvolených, kteří si poznatky předávají z generace na generaci. Nalézt ho, pro normálního smrtelníka, je převelice obtížné, neboť znalci míst jeho výskytu, jej ihned, po jeho zrodu, zamaskují.

Před začátkem 20. století byl v Čechách hojný a byl pravidelně vozen na trhy, kde byl oblíben pro kuchyňské zpracování. Je prokázáno, že se například ve velkém množství nacházel i v okolí Prahy. Rozvojem civilizace, průmyslu, ho však bylo stále méně a méně. Dnes je pro každého svátkem, když se s ním ve hvozdu potká. Předpokládá se, že za jeho úbytek může devastace přírody, zejména kyselé deště.

Roste od brzkého jara do podzimu v listnatých lesích (buk, dub, habr) v teplých oblastech. Proto ho asi nemůžeme hledat v podhorských a horských šumných hvozdech. Vzdáleně je mu podoben hřib Fechtnerův. /...zde na blogu již o něm článek.../ Pozor, zde je informace pro fotografy hub, znalce. Tam kde roste hřib královský, můžeme nalézt i muchomůrku císařskou!

Stanislav Jirásek: Výskyt květen až září na vápenatých půdách pod listnáči, zejména v bučinách a doubravách, dubohabrových hájích na vápencích, ale vzácně i na nevápenatých půdách pod duby a buky, vzácně i pod břízami. Upřednostňuje teplejší oblasti. Jedno z nejčastějších nalezišť jsou středně vlhké dubiny acidofilního charakteru na Moravě v oblasti mezi Brnem a Tišnovem. Nacházíme jej však i u Mnichova Hradiště v Čechách, v Posázaví. Lze jej nalézt i ve výškách okolo 500 m nad mořem, jako je okolí Povážské Bystřice na Slovensku.

Poznámka -vb-: V jednom z nejnovějších atlasů je snímek tří plodnic, z nichž jedna je utržená a asi kvůli fotografování položena na bok. Jak tomu máme rozumět? Vždyť hřib královský je chráněný státem. Fotografujeme, obdivujeme, kocháme se, netrháme, ale maskujeme před nenechavci!!! Věřím, že fotograf ho již našel vykopnutý zvěří.... Sebrání, zničení plodnice chráněné houby, lze ocenit státem pokutou ve výši i 50 000 Kč !

Podle slov některých houbařů na internetu, jsou i tací, kteří ho sbírají ve velkém. Znají místo, místa, a jsou již od svých dávných předků naučeni je protáhnout kuchyní....

Bývá k okouknutí i na některých výstavách hub, zejména v minulosti na té pražské. Jest-li tam bývají i v současné době nevím.

Hřib královský se vyskytuje v české přírodě tak zřídka, že ho ještě za celý život neviděli i profesionální mykologové. Znají ho pouze z atlasů a dalších pojednání. Pak jsou houbaři, kteří si ho chodí fotografovat a obdivovat téměř každý rok. Na Slovensku se vyskytuje častějí než v České republice. V roce 2009 byl spatřen v Posázaví, dokonce na Plzeňsku, že by globální oteplování, a v průsmyku u Ilavy. Můžete ho vidět na stránkách www.nahuby.sk. Nejhojněji ho lze shlédnout v oblasti Středomoří, ve středu Evropy, ale dokonce i v jižním Švedsku.

Poznámka -vb-: Zde jsou nejnovější údaje jeho výskytu. Jižně od Prahy, jižní Čechy podle Vltavy a Sázavy, Lužnice, severně od Labe, jižní Morava. /Přidejte další místa.../ Jedná se o jedlou houbu, která - podle odborné literatury - se chuťově nevyrovná ostatním hřibům. Ještě v nedávných dobách, kdy se vyskytoval častěji, ho znalí houbaři nalézali ve hvozdech vykopnutého, vyvráceného, zahozeného. Taky houbaři, jeho barvou zaskočeni, ho pro neznalost považovali za jedovatého.

Poznámka: Roste od května do října zejména v okolí Prahy, na Zbraslavsku, v lesích letiště Točná, (kde ho v roce 2010 našel pan Opat) kolem Cukráku až k Mníšku pod Brdy, v Českém krasu. V roce 2011 pak potvrzen na Mladoboleslavsku. Vyhovují mu vápencové, prohřáté půdy a je nenáročný na vodu. Jeho dužina je křemencově tvrdá, žlutavá a nemění barvy. Nesbírat! Pokuta 50 000 korun. (Zdroj Blesk).
Vzpomínka: Na besedě, v rámci výstavy fotografií hub, v Botanické zahradě v Praze Troji, vystoupil starý pán, fotbalista, který u snímků hřibovitých hub, zavzpomínal na nejlepšího fotbalistu všech dob - pana Josefa Bicana.
"Josífek, se kterým jsem si často začutal, byl nejen fotbalistou, ale i rybářem, a především zaníceným houbařem. Pro houby a ryby by klidně i ten fotbal, mnohá utkání, i snad oželel. Už je to hodně dávno, co z lesů nosil vrchovaté koše hřibů královských. Moc si jich vážil pro jejich krásů a určitě mu i chutnali.
Nejlepší fotbalista těch starých a dobrých dob, byl neustále někam zván na ryby a na houby. Pro houby by si snad nechal i vrtat koleno, přestat s kopanou.
Přijížděl do vesnic, osad, na četná pozvání, kde na něj již čekali tamější houbaři. Probíhalo to většinou tak, že v určitých lesích nesměl lid, z okolí, žádné houby sbírat. Čekalo se na Bicana. Po jeho příjezdu ho nejlepší mykologové odváděli na tutové plácky. Josef byl vždy nadšen. Určitě byl šťastným člověkem, a to jak milovníkem přírody, tak i rybářem, houbařem..." -vb-

/.... dokončení mykologických faktů průběžně. Přidat se můžete i vy, a to jak textem, tak i snímky! /

Hřib královský - růžový mauricius přírody

Zdeněk PELDA

Hřib královský je nepochybně jedním z nejkrásnějších výtvorů Matky Přírody. Barevně neopakovatelný, dokonalá kombinace klobouku barvy starorůžové a sytě žlutého třeně. Je hodna jeho názvu regius. Patří mezi nejvíce ceněné hřibovité houby, které lze v našich lesích najít a vidět.

Hřib královský roste velmi vzácně od května do září zpravidla na hrázích rybníků a ve světlých listnatých lesích v teplých oblastech České republiky.

Bývá to vždy mimořádně velmi sváteční záležitost, když se objeví téměř pravidelně na pečlivě tajených a ochraňovaných místech. Často ho ovšem objeví plži dříve a pak míváme smůlu...

Občas se zadaří tak, že jich vidím i deset na jednom místě. Posedím, pokoukám, pofotím, zamaskuji plodnice a pln dojmů tiše odcházím.

Dříve hřib královský býval hojný, rozšířený a konzumovaný. Dnes je zákonem přísně chráněn a za jeho sběr hrozí i vysoké pokuty. Občas se potkám s "houbařem", kterému z košíku kouká nádherná růžová královská hlava. To milovníka přírody píchne u srdce, bolí to a mrzí. Vzácné houby se mají chránit a hájit v zájmu jejich přežití. I laik by měl nastudovat jeho vzhled, který je ostatně velmi charakteristický a jednoznačný.

Tak si prohlédněte jak vypadá na fotografiích na jedné znejsevernější lokalitě v ČR...

A stále se v přírodě pozorně dívejte,třeba se vám taky zadaří...
Zdeněk Pelda

Hlíva ústřičná

10. února 2010 v 1:38 Houby umělecky
Hlíva  ústřičná

Hlíva - podvod - pravda - Jak je to vlastně - IV

8. února 2010 v 23:19 | O léčivosti hlívy je zde na blogu několik článků |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Dnes 8. února, tedy dlouho po napsání níže položeného článku, jsem si zcela náhodou přečetl na www. nahuby.sk pojednání od Jaroslava Malého o léčivosti hlívy. Jeho článek je dobře napsaný, ale postrádá jakýkoliv důkaz, že hlíva je léčivá. Je to blud, jak by napsal Jan Hus. Pane Jaroslave, máte na svá tvrzení nějaké vědecké důkazy?

/Pana Malého si jako mykologa a zejména fotografa, velice vážím, ale jeho článku nevěřím./

Tak jsem si nyní vyslechl pořad v Českém rozhlase, kde mluvil pan Jablonský o zázračnosti hlívy. Vše vyléči -podle jeho slov- je zázračná. Není to podle mého názoru pravda. Všechno je to podvod! Je to pouze reklamní tah, jak vytáhnout ze stařečků, stařenek, od vaších dědů, babiček, příbuzných, rodičů, peníze.

Poznámka: 6.listopadu 2009: Podobný léčivý problém je s korálovcem ježatým. Více zde na blogu. A s chorošem březovým, rovněž již zde na blogu!

Všimněte si prosím, že léčivá začala být v okamžiku, kdy se začala vyrábět "průmyslově". Stále se marně snažím sehnat atest, certifikát s červeným kulatým razítkem, od nějaké akreditované laboratoře. Marně. Nic takového neexistuje. Ani pan ing. Jiří Baier nic takového nemá. Až si jí půjdete do lékárny koupit, tak požadujte atest s červeným kulatým razítkem. Nebo podobný vědecky prokazatelný dokument. který bude navíc požehnán státem. Nedostanete ho!!! Dokud tento papír neuvidím, tak budu tvrdit, že je to podvod na lidi.

Klikněte si na internetu hlívu a co se stane. Pouze vám začnou vypadávat odkazy na výrobce, prodejce preparátů z hlívy. A to zejména zahraničních. Tyto odkazy jsou placené. Je to velký kšeft, ale také podraz na naše spoluobčany.

Jaký je váš názor?

Před sebou mám knihu pana ing. M. Smotlachy, který píše: "Hlíva ústřičná je houbou prostřední jakosti. Pro průmylové zpracování není vhodná!" A že on houbám rozuměl...

A navíc, kolik si myslíte, že v té tabletě je hlívy - 100 procent nebo jen deset, nebo snad skoro nic?

Budu moc rád, když mě někdo přesvědčí o opaku. Rád se veřejně omluvím. Zatím, ale stále tvrdím - je to podvod, který tahá starým lidem, důchodcům, peníze z peněženek. A to není správné.

Příklad: Důchodkyně má důchod 7500,- korun. 4800,- dá za nájem, zaplatí inkaso a další poplatky a na jídlo se již nedostává. Na základě reklam jde do lékárny a kupuje přípravek, doplňkovou stravu hlívy za několik stokorun. Věří, že bude zase mladá a zdravá. Je tohle správné, občané? Některé přípravky stojí ale i tisíce!

Přepadl jsem v poslední době několik lékáren a zjišťoval u vysokoškolských odborníků, jaký mají na tento problém názor. Nejdříve vše hráli do autů, ale po chvilce, když jsme se seznámili, začali kapat pravdu. Je to podvod a začali uvádět fakta!!! Zeptejte se jich a uvidíte, kde je pravda!!!

Stejný dotaz jsem položil na besedě, které se zúčastnili přední mykologové. Chechtali se, až se za břicho popadali. Není však již čas si záležitosti kolem hlívy vysvětlit a přestat balamutit lidi. A především vytahovat peníze z peněženek zejména těch potřebných, kteří ty peníze nemají? Václav Burle
Už je to tady! Začíná sezóna hlív 2009 - 2010... Moc se těším. Bude to namáhavé to chození po hvozdech i ve vysokém sněhu. Každý den se modlím, aby to bylo alespoň stejné, jako v minulých letech. To nemělo chybu. Hlíby bylo všude plno, takže bylo co studovat. Jak já to bádání kolem ní miluji. Nechcete se přidat??? Už je tady článek Hlíva II.

Poznámka: Před časem jsem zde napsal článek o humbuku kolem léčivosti hub, zejména hlívy. Dnes - 25. listopadu 2009 - na Českém rozhlase hovořili o přípravcích na kolenní klouby apod. přední lékaři, primáři. Konstatovali, že není prokázána žádná jejich účinnost. I zde neexistuje výzkum a nic nemá atest! Tyto výrobky jsou pouze na naplnění kapes, taky podnikatelů!

Odborník, lékař, doslova řekl tato slova: "Preparát, téměř ze sta procent, odejde z těla močením a stolicí! Museli by jste toho zkonzumovat metráky, aby v organismu něco zůstalo."

A jeden argument na závěr. Jestliže léčivost, například hlívy ústřičné, je tak vynikající, tak proč jí lékaři, pomocí receptů neordinují svým pacientům? Proč farmaceutické firmy ještě nedaly na trh medikamenty? Vždyť by to pro ně byl fantastický kšeft! Ona pravda bude asi úplně jinde, že ano! Z hub se - jak je veřejně známo - používá, spíše používal, pouze jeden preparát a to ze slizečky porcelánové, o níž je zde na blogu článek.

/Lidi neblbněte. Jsou tady lidi. Jak by řekl Josef Švejk/

Poznámka: Bohatou diskusi najdete u dalších článků zde na blogu, které se léčivostí hlívy zabývají....

NÁZORY přidej dole do komentářů

[1] tizzt | 30. září 2009 v 17:30 | Citovaný výrok Ing.Smotlachy je typický příklad toho, že i mistr tesař se někdy utne.Pěstování hlívy je lukrativní kšeft a pan Jablonický mu dělá slušnou reklamu (nejedná se o stejného pána, který si v Receptáři hlívu mele i do buchet?) a pokud nějaký naivka zaplatí majlant za pofidérní placebo s troškou sušené hlívy je to jeho věc.Existuje přeci vyzkoušená varianta pěstování hlívy ze substrátu, kdy není problém za nějakých 100,-Kč získat i 5kg čerstvé hlívy třeba v prosinci, což podle mě není špatná volba.O léčebných zázracích hlívy si myslím totéž jako o pěstování biopotravin v okolí Ústí nad Labem nebo o produkci biomedu (už jste viděl ochočené včely, které létají jen na louky neošetřené chemickými postřiky?).Přeji Vám pevné zdraví a pohodu při toulkách naší krajinou, houbaření a tvorbou na Vašem webu (všem doporučuji) a klid v duši při pohledu na blázny, kteří si v marketu kupují předražené zapařené hlívy v igelitu.Přejme jim vyléčení jejich neduhů a pokud jim víra v hlívu pomůže, je vše v pořádku.Přeji dobrý den

[2] včelař | 1. října 2009 v 10:10 | ....ono s tím biomedem to není tak jednoduché, jak píšete, spíš než o ochočené včely tu jde o jejich léčení antibiotiky a dostatečnou vzdálenost od průmyslových zón a frekventovaných silničních tahů. Pokud vím, existuje jen jeden certifikovaný producent biomedu, a ten pochází ze Šumavy

[3] Karlík Garlík | 1. října 2009 v 10:12 |
O mimořádných farmakologicky účinných látkách hub nepochybujte, přečtěte si o tom třeba nedávné minireview dr.Ulriky Lindquistové (v angličtině), které je volně ke stažení zde http://ecam.oxfordjournals.org/cgi/reprint/2/3/285.pdf. Jinak ovšem souhlasím s Vašimi pochybnostmi o preparátech, uklohněných a nabízených šarlatány a vyznavači "alternativní" mediciny. Jakékoliv látky, mají-li být léčivé, musí být podávány po přesné diagnoze, ve standartní formě, koncentraci a čistotě účinné látky. Nálepka "přírodní" látky (znáte nějakou látku "nepřírodní" ?) znamená vždy, že jde o podvod. Omlouvat se netřeba, stačí kritický rozum

[4] -u- | 1. října 2009 v 10:13 |
Co se týče tablet máš asi pravdu i když "víra Tvá tě uzdraví" ale průmyslová nebo soukromá pěstírna hub tedy hlavně hlívy mě není proti srsti je to produkce potravin jako kterákoliv jiná a rád si jí koupím, každý nemá čas jezdit na hlívu do lesa možná až v důchodu

[5] kvetnatec | | 1. října 2009 v 13:54 |
Venco zdravím Tě a už se těším až spolu v zumě vyrazíme za hlívou. Každopádně s Tebou souhlasím,že přípravky s hlívou jsou vlastně vyráběny pro velký důvěřivce a těmi lsou nejčastěji důchodci. Vím to podle svýho táty, kterýmu je 82 let a momentálně má v šuplíku patery hodinky nakoupený na ulici od různých šmelinářů, kteří právě takový typy lidí vyhledávají a zneužívají. Podobnost čistě náhodná? Já osobně jsem si hlívu taky vloni vyzkoušel doma vypěstovat/inzerce v časopisu Houbař/ Dopadlo to všelijak. Za ty peníze se mi to kilo a půl hlívy moc nevyplatilo, ale vyzkoušel jsem si to a srdíčko má pokoj. Není ovšem nad to pokochat se nádherným trsem hlívy a stromě v zimním zasněženým lese viď, že mám pravdu? Ještě jednou Tě zdravím, čau

[6] vene | 1. října 2009 v 15:56 | Květnatče rovněž tě zdravím. Ale jak to, že jsi zde nekliknul na hvězdičku. Všichni čtou, kritizují, souhlasí, nesouhlasí, ale na hvězdičku neklikají...
Já už se na hlívu ve hvozdech strašně těším. Už se nemohu dočkat. Mám ale pořád hodně aktivit. Již tento týden jsem jí chtěl jít již překontrolovat, ale zase jedem na Šumavu. Moc hub tam není, ale je tam moc a moc krásně. Alespoň zhubnem. Zase jsem byl v nemocnici s infarktem, tak si musím pospíšit než půjdu do bedny.... Vrátil jsem se z vojenského újezda Doupov. Bylo moc velké štěstí, že jsem ho nedosal tam. To by byl konec.

[7] kvetnatec 2. října 2009 v 10:18 | To s tou hvězdičkou je pro mě novina, nejsem u toho počítače tak kovanej tak sorry

[8] Václav Burle 9. října 2009 v 0:13 | 18. listopadu má pan ing. Baier v Mělníku přednášku na téma léčivé houby. On je velkým propagatorem ohledně léčivosti hlívy. Koná se v Regionálním muzeu od 17 hodin. Jest-li mě do toho něco nepříjde tak pojedu. Určitě si s panem Baierem rád na veřejnosti pohovořím. Pojedu vlakem. Nechceš se přidat, ať je nám veseleji....

[9] Václav Burle | E-mail | Web | Teď | Reagovat
O pěstování hlívy toho moc nevím, ale vím, podle ohlasu od známých, ale i na internetu, že jí není zase tak jednoduché dopěstovat. Dá se substrát reklamovat, když ti nevyroste?
Máte někdo podobný, nebo ještě krásnější trs? Rád vám ho zde na blogu uveřejním. Pochlubte se! My houbaři se s láskou a úctou na tu krásu rádi podíváme.... Foto: Václav Burle

Následující odstavce jsou z diskuse na www. nahuby.sk

8.2.2010 22:43, Václav Burle
Foto: Jiří Laštůvka
Hlívou, zejména ústřičnou, jsem se začal intenzívně zabývat od okamžiku, kdy se začaly objevovat údajně vynikající léčivé preparáty. To bylo těsně po tzv. sametové revoluci. Do té doby byla hlíva plevelnou houbou. Došel jsem k jednoznačnému názoru, že to vše je podvod. Zeptejte se svého lékárníka, jestli té léčivosti věří. Nikdy se mě nepodařilo získat dokument od renomované laboratoře s červeným státním razítkem, který by léčivost hlívy posvětil. Nic takového neexistuje. Přípravky jsou vedené pouze jako potravní doplňky. Nic víc. O léčivosti není nikde ani slovo! Je to pouze reklamní tah výrobců, zejména zahraničních, aby našim rodičům, dědům a babičkám za drahé peníze prodaly co nejvíce neúčinných prášků, tablet. Obsáhlý článek na toto téma najdete na burle.blog.cz, když si tem kliknete hlíva!!! Dotaz na léčivost hlívy jsem položil na konferenci předním mykologům. Smáli se až se za břicho popadali. Přečtěte si na mém blogu také názor pana Smotlachy.... Je to podvod a jestli není, tak ukažte registraci, dokument od remované laboratoře. Nic takového neexistuje. Zkuste mě přesvědčit a já se rád veřejně za svůj názor omluvím. Václav Burle
Foto: Jiří Laštůvka - Všimněte si té zajímavé barvy plodnic. To se tak často v lesích nevidí. Znám různé odstíny a podle toho i stáří plodnic. U tohoto odstínu si však nejsem jistý, jak jsou tyto hlívy ústřičné asi staré. Dá se to vůbec podle toho odstínu určit?

9.2.2010 15:05, Houbolog. (senior užívateľ):
Tak toto je dobrá haluz. Ani to snad nebudu komentovat.

9.2.2010 17:10, Václav Burle (online):
Dobrý den Jaroslave, halůzka je to dobrá, ale proč na ty argumenty nechceš odpovídat? Máš je rozepsané na burle.blog.cz v článku "Hlíva pravda hebo podvod." Je tam rovněž řada souhlasných komentářů. Tobě nevadí, že výrobci preparátů z hlív pouze vytahují peníze od chudých, nemocných lidí. Je to takové obrovské letadlo! Lékárníci se smějou a lékaři si ťukají na čelo. Můžeš jim prosím vysvětlit, že nemají pravdu! Přesvěč je, že se mýlí. Ty snad máš nějaký dokument s červeným razítkem???? Václav Burle /Jest-li neodpovíš a léčivost nezdůvodníš, tak jsi nemluvil pravdu. A to se mezi slušným,i poctivými, lidmi nedělá!!!/

Foto: Jiří Laštůvka


10.2.2010 06:53, durcek:
Videl som lekársku klinickú štúdiu na jeden prípravok z hlivy - drvená sušená hliva spracovaná do tabliet. Významne znižovala úroveň cholesterolu v krvi. Podotýkam - bola to originál štúdia, nie na internete. Dotyčný lekár je v súčasnosti už profesorom na univerzite.

10.2.2010 15:32, Houbolog. (senior užívateľ):
Těch studií existuje několik Libore. Nevím vůbec na jakém základě V.Burle popírá skutečná fakta a překvapuje mne s jakým přesvědčením prezentuje své domněnky.
Vědecké výzkumy probíhaly již v minulém století především v Japonsku, v USA, ale i u vás na Slovensku a nezvratně potvrdily léčivé schopnosti této houby.

Václav Burle dost možná narazil na některého z rádoby podnikatelů, kteří nabízí své "zázračné" preparáty.

10.2.2010 15:57, Václav Burle (online):
To je podobné, jako kdybych já napsal ódu na léčivost hlívy, která vyléčí rakovinu, prostatu, hlavu a dokonce zada a můj mužský nástroj. V pojednání budu používat latinské názvy a odkazy tipu ing. Michaiel Vladimirovič Ustinov z univerzity v Ting Shiangu provedl řadu výzkumu na lidech, které jednoznačně prokázaly úspěšnost hlívy ústřičné při léčbě aizhaimra. Potom se najde v Japonsku nějaký ten Ting a v Americe John a budou psát do svých článků, že pan Václav Burle a M.V.Ustinov prokázaly jednoznačně její vynikající léčivost. Cítíte jak je to úplná pitomost!!!

My žijeme v České republice a tady žádný prokazatelný dokument potvrzený státní, nebo jinou laboratoří, s červeným kulatým razítkem, neexistuje. Jest-liže by byla hlíva léčivá, tak by musela mít stejnou váhu, jako všechna léčiva prodávaná v lékárně. Tak tomu ale není. V lékárnách, ale i jinde je hlíva a její preparáty vedena pouze jako potravinové doplňky.

S lékárníky jsem na toto téma mnoho diskutoval. mimo jiné řekli toto: "Kdo prokáže kolik těch proklamovanej léčivejch látek v jedné tabletě je? Kdo to změřil, změří. A navíc kolik hlívy v té jedné tabletě, prášku je? 100%, 5%, 1%, nebo snad dokonce nic. Nebo je to snad dokonce tak, jako u dodavatelů drog, kteří to ředí křídou, prachem apod.

Mě je léčivost hlívy ukradena. Jedna věc mě ale vadí. Reklamy masírují především staré naše spoluobčany, kteří nemají peníze na živobytí, ale jsou "nuceni" si tyto potravinové doplňky za drahé peníze kupovat, protože je někdo přesvědčuje, že "omládnou, zázračně se uzdraví, a dožijí se sta let." A vo tom to je. Diskuse a další podrobnosti jsou na burle.blog.cz článek "Hlíva pravda nebo lež!". Václav Burle

10.2.2010 15:40, Houbolog. (senior užívateľ):
Václave nemám na podobné nesmysly čas. Jen v krátkosti: Tvůj pokus vnímám jako určitou snahu o zviditelnění Tvých stránek. Přečti si něco o imunoglukanech, o Lovastatinu, Pleuranu a podobně.
Sám jsem od přírody dosti nedůvěřivý člověk, ale mé desetileté zkušenosti z hlívou ústřičnou jsou více nežli přesvědčivé. Znám desítky a desítky lidí, kterým hlíva ústřičná pomohla. Sám k těmto lidem patřím a pokud tomu nevěříš, zkus se sám přesvědčit. Stačí vyhledat několik dětí s bradavicemi virového původu a podávat jim po dobu jednoho měsíce čistý hlívový prášek.
Vyzkoušej to a potom mi napiš. (U bradavic je totiž dobře viditelný výsledek)

10.2.2010 Václav Burle
Jaroslava je od tebe sprosté tvrdit, že tento boj za to, aby staří lidé a další nebyli okrádani, zahráváš do auty tím, že si chci zviditelnit svůj blog - burle.blog.cz. Věř, že to nemám zapotřebí. Navíc ten můj blog není můj, ale všech houbařů. Proč bych ho jinak dělal???

Říkáš, že hlíva desítkám lidem pomohla. Máš na to nějaký důkaz? Třeba chorobopis podepsaný primářem, lékařem? Nemáš viď. Tak doufám, abych ti mohl věřit, že si ho rychle opatříš a pošleš ho na mou adresu.

O těch bradavicích jsem slyšel a byl jsem radostí úplně vedle, že jsem se mým postojem k léčivosti hlívy zmýlil. Ihned jsem oslovil - na popud čtenářů mého, vašeho blogu - dvě lékařky, které tuto metodu používají. Jakmile jsem je začal zpovídast, tak se ihned odmlčely a přestaly komunikovat. Zase žádný důkaz. Já se dokonce domnívám - a dokud mě někdo nepřesvědčí o opaku - že to bude zase nějaký podvod. Říká se tomu placebo nebo podobný způsob oblbování lidí, jak jim prodat potravinový doplněk hlívy. Kapišto!

Ležel jsem v Orlických horách v nemocnici po těžkém úrazu kolena. Když mě paní primářka propouštěla, tak mě "nutila" abych si kupoval nějaký ten preparát na klouby. Je to nějaká želatina nebo co to je. Vůbec jsem tomu nevěřil a udělal jsem dobře. Nedávno byl na toto téma rozhovor s primáři - odkaz je na mém, vašem, blogu - kteří se dobře bavili. Výsledek je tento. Můžete to jíst od rána do večera a stejně to vykadíte, vymočíte. Museli by jste toho sníst metráky, aby to ve vašem těla alespoň trochu zůstalo. A podobně to bude asi, opakuji asi, i s léčivostí hlívy!!! Václav Burle

Nejhorší v dnešní společnosti je, že okrádáme jeden druhého. Pravda a čest nás opustila. Pojďme proti tomu něco udělat a začněme třeba u té hlívy. Já bych strašně rád znal pravdu! Vy ne???



!!!   Drahý Jaroslave, jestliže máme rozdílné názory, tak to ještě neznamená, že musíme být nepřátelé. Já si tvé práce kolem hub převelice vážím. Já jenom čekám, stále, kdy napíšeš nějaké konkríétní léčivo, které lékaři předepisují a farmaceutické firmy vyrábějí. Opakuji znova. Kdyby hlíva byla tak vynikající jak píšeš, tak už se pěstuje po celém světě ve velkém a vyrábějí se z ní léky, tak to ale není. A proč jsem celou tuto diskusi rozjel? Nelíbí se mně, že reklamy "nutí" nemocné především staré lidi, důchodce, si kupovat placebo - potravinové doplňky. Jsem si jistý, že s tím nesouhlsíš ani ty, že ano   !!!

Příspěvky do DISKUSE, které poslal jeden z významných českých mykologů
(Bohužel si nepřál zveřejnit své příjmení, ale burle.blog jeho identitu zná)

1. 6. 2010 - Mirek I - Prohlédl jsem si zde na blogu vše o hlívě a  otevřel i citované internetové odkazy.Rozhodně nejde o solidní ani o vědeckou diskuzi. Pravidlem je, že ten kdo přijde s nějakým tvrzením, tak ho má  doložit ověřitelnými důkazy. Když tak neučiní (nebo nemůže), má pravdu oponent zastávající dosavadní stav poznání. Nedůvěru vzbuzuje termín "potravní doplněk" pro svou naprostou  nadbytečnost. Proč je používán a proč je vymyšlen? Když si osolím chleba nebo pocukruju buchty ( já ne! ) neříkám,  že to dělám potravním doplňkem a tuším za tím nekalost. Protože na koření, kečupech, omáčkách nebývá označení potravní doplněk. Stejné pocity vyvolává u myslících lidí oznámení velké výhry, auta a pod. Fakt, že je tam ještě požadavek na potvrzení telefonem ( samozřejmě s vysokými tarify ) požadovaný těmito "soudruhy podnikateli" (i když jsou třeba z Nigerie ) už možná někdo přehlédne a potom na to doplatí.

Kolotoč okolo hlívy byl způsoben nadbytkem slámy. Nevím kde vznikl nápad  pěstovat na ní houby. Jako první se  zkoušela  hlíva, o které se vědělo že rozkládá celulozu. Státní orgány zadaly úkol a přidělily peníze. Tehdy v Československu na tom pracovala pí Ginterová s kolektivem. Daly by se najít výzkumné zprávy. Ústní sdělení pí Ginterové na přednášce v ČSMS v Trojanově ulici bylo doplněno o to, že někdo zkusil zbylou slámu zkrmit prasaty. Prasatům tohle krmivo velmi chutnalo a měli po něm údajně dobrou náladu. Nevím jak se to pozná, já jako uličník jsem jezdil na praseti ve výběhu a největší borci se udrželi na praseti  maximálně   10 - 15 metrů. Dostal jsem několik výprasků kvůli prodřeným teplákům. Asi se dělal nějaký rozbor použité slámy, ale nic se jmenovitě nehledalo, měla se pouze zjistit eventuální škodlivost. Dle ústního sdělení měla sláma prorostlá myceliem hlívy, vysoký obsah vitaminů skupiny B a proto čuníkům tak chutnala.

Fakt, že houby obsahují léčivé látky je znám od starověku.V roce 1986 vyšla kniha RNDr Marty Semerdžievy a MUDr Jaroslava Veselského v nakladatelství Academia s fotografiemi ing Jiřího Baiera. Kniha obsahuje soupis hub, u kterých se prokázaly léčivé účinky. Je uvedeno rozdělení těchto hub do čtyř skupin:

1) účinky antibakteriální - proti gram - pozitivním i gram - negativním a mykobakteriím
2) účinky antifungální - proti houbám a kvasinkám včetně dermatofytům
3) účinky antivirové - proti virům a fágům
4) účinky antitumorové a cytostatické

Hlíva ústřičná zde není zmiňována, pouze hlíva šedá a hlíva japonská. Jména hub jsou uváděna podle Veselého Přehledu československých hub z r.1972, Pilátova klíče 1952, dále Singra 1975, a Mosera1983. U zmíněných hlív je konstatován pouze obsah antibiotik a cytostatik nepříliš použitelných v praxi. Nemá cenu opisovat údaje z knihy, vážný zájemce ji najde ve veřejných knihovnách. Já pouze konstatuji, že u hlívy ústřičné nejsou uvedeny žádné léčivé účinky. Samozřejmě z toho nelze zpětně vyvozovat, že hlíva ústřičná nemůže obsahovat léčivé látky.Pokud by tomu tak bylo, musí to být prokázáno. Papír s razítkem na to samozřejmě nestačí, věřit se dá pouze spolehlivým údajům ve vědecké literatuře.Tyhle údaje zpravidla ověřuje několik nezávislých pracovišť a svoje poznatky nezávisle publikují v odborné literatuře. Dovolím si poznamenat, že kdysi spolužák Mašek přinesl razítko Sparty, kterým jsem zlomyslně ozdobil zápisník asáka, jenž byl slávista.Dostal jsem za to výkres jedné sestavy navíc, ale nelitoval jsem téhle lumpárny, výsledky za to stály.

Jinak se zde zmiňují účinky májovky, žampionů, hnojníků a čirůvky fialové i mlženky. Před lety publikoval p.Čechlovský v ČČH-Mykologickém sborníku svoje zkušenosti s léčivými houbami, ale jeho poznatky možná neprávem považuji za nespolehlivé. Po privatizačním puči vyšlo několik knih s tématy alternativní medicina, psychotropní houby i léčivé houby. Mám je, nezanechaly ve mě stopu ani je nepovažuji za důvěryhodné, mám je pouze pro úplnost.

Dost mi vadí experimenty blbečků s lysohlávkami. Vzpomínám ing Kuthana, povolání báňského inženýra, když popisoval, jako soudní znalec, svoji práci při otravě hub - z počátku pocit důležitosti, později přecházející do věty - až se vysmějí z podoby, podobné blbosti nebudu opakovat. Slovo vysmějí nahrazuje vhodnější slovo s pregnantním obsahem ze společenských důvodů.  


1. 6. 2010 - Mirek II - Prověřil jsem si obě uvedené internetové odkazy u značky caco. Druhá adresa (se slovenskými výrazy) je na stránku ve slovenštině, kde cizí firma ADA inseruje svoje potravinové doplňky. Je zde poznámka, že se bez dozoru lékaře (domluvy či konsultace s lékařem) nesmí použít těchto "přípravků" k léčení lidí, že se takto nesmí nahrazovat lékařská péče. Přeloženo do srozumitelné češtiny to znamená právnickou kličku, kterou se firma zbavuje odpovědnosti za následky při používání. Pokud se jí podaří navázat "spolupráci" s některým lékařem, přesune zodpovědnost na něj. Za jaký úplatek se to stane není moje starost ani úkol. Postih takového lékaře, taky není mojí starostí. Takovéhle chování snad už nepotřebuje žádného dalšího komentáře. Smutné je, že lidé v zoufalé situaci (ať již domnělé nebo skutečné ) mohou snadno podlehnout těmto chladně vykalkulovaným nástrahám zhotoveným přesně podle  pouček  marxizmu-leninizmu, pocházejícím od "chytrýího podnikatele" ze zahraničí a zaručujících mu silně neeticky získané výdělky. Pro jistotu dodávám, že inzerovaný přípravek pochází z housenice, což je druh dost (a to tak, že velmi)  vzdálený od hlívy. Nikdo nikdy nepopíral léčivé účinky hub (námel, housenice, verpáník lékařský) které se používaly jako léčivo už od starověku. Námel má svoje vyjímečné postavení získané v minulém století, kdy se chemie dostala tak daleko, že jedy v námelu rozložila na několik sloučenin a našla pro ně využití v porodnictví. Námel se dokonce pěstuje uměle na zvláštních políčkách.Ve středověku probíhaly nekontrolovatelné otravy způsobené rozemletými zrny s námelem.

První adresa má sice v názvu oxford, ale je to taky jen soubor inzertních článků. Medicina se zajišťuje staletími osvědčeným postupem proti samozvaným fušerům (škoda, že tak nečiní technika). V jedné části uvádí příznaky nemoci kulantně shrnuté a zakódované jako symptomy a jejich příčiny prezentuje v jiné části a na souvislosti neupozorňuje. Popisy normálního stavu tělesných orgánů a "nemocného" stavu, jsou také odděleny. Případný zájemce si tak musí vše nastudovat z několika zdrojů bez upozornění na vzájemné vazby. Když by se tím sám prokousal, je dostatečně odborně vzdělán, aby nepůsobil škody, ale stejně si těžko umím představit, třeba operaci ledvinových kamenů. Odborník (lékař) podle obsahu a způsobu hovoru okamžitě pozná, zda jde o medicinsky vzdělaného člověka (lékaře). S latinou je to už taky dost špatné, jenom starší generace uměla dokonalé latinské popisy hub. Od svého otce vím, že němečtí kněží, za první republiky, se vyznačovali podstatně horší latinou. Otázky placeba, zázračných uzdravení a autosugesce nechávám úmyslně nekomentované.  


1. 6. 2010 - Mirek III -  Podíval  jsem se na článek  na  nahuby.sk od J. Malého. Myslím, že je to postavené na hlavu - hlavně poznámky o glukanech jsou víceméně mimo mísu. V době, kdy se o virech ještě nic nevědělo, moje babička svým vnukům zaříkala bradavice. Pokud je p. Malý přesvědčen, že ho hlíva vyléčila z pylové alergie, tak já mu to nebudu vymlouvat. Fakt, že na Naturfoto je reklama na přípravek z hlívy za pakatel asi 700+100 Kč mně jenom utvrzuje v podezření. Přípravek doporučuje ve svém článku J. Malý - tak je to pravděpodobnost hraničící s jistotou. Kdyby hlíva měla tak zázračné účinky asi by ji většina alergologů používala pravidelně k léčbě a bylo by to všude v lékařské literatuře -což prokazatelně není.

Poctivě musím upozornit na jiný problém, a tím jsou samotní lékaři. Jako diabetik na insulinu něco vím o jeho objevitelích a vím něco málo o jeho historii. Tím chci poukázat na to, že trvalo více než 60 let, než si japonský lékař Somatogy povšiml tzv. "přeinsulinování" vysokými dávkami insulinu. Nedocházelo k hypoglykemiím, ale vysoká glykemie vedla lékaře k dalšímu zvyšování dávek insulinu a tak vznikl začarovaný kruh. Neprohlížel jsem lékařské časopisy, abych našel třeba opomenutou poznámku nějakého neznámého lékaře k tomuto problému. V lékařské příručce - učebnici o diabetologii z 60tých let jsem našel popis silné hypoglykemie po velkém najedení pacienta. Podle obvyklého zaběhnutého myšlení by mělo dojít k hyperglykemii avšak nastal pravý opak. Z toho co jsem napsal vidíte, že asi nebudu poslušný pacient a nebudu oblíben doktory - tady by šlo o ty blbější a ti mi nevadí, házím na ně bobek.

Taky proto se snažím zkonstruovat glukometr měřící průběžně. Jinak zastávám názor, že do hovna se nešlape a nerozmazává se. To co jsem četl v  diskuzi v nahuby.sk nemá nic společného s formou solidní  vědecké diskuze. Myslím, že by měla vypadat tak, že jeden by uvedl svoje tvrzení spolu s důkazy formou "tohle tvrdím já (.....), protože (.....) a druhý by oponoval stejnou formou. Na odpověď -přečti si něco o glukanech tam a tam - by měla následovat odpověď - jdi se vyčurat, přijdeš na jiné myšlenky. Má totiž stejný důkazní  význam i obsah. Diskuze na podobné úrovni nemiluji a považuji je za ztrátu času. Ušetřený čas lze využít mnohem užitečněji. Hovořit plyně o prdeli mi vůbec nepůsobí potíže, ale ani zvláštní radost. Když ponechám na vůli jednotlivce všechny jeho projevy, sdělí mi toho o sobě daleko víc, i velmi často i to, co skrývá, nebo nechce abych se dozvěděl. Říká se tomu projektivní metoda v psychologii. Tady je zářná ukázka - já nic nevěděl, do ničeho nezasahoval a odkryl jsem to co jsem ani nemínil. Takhle mi trvá poznání lidí dost dlouhou dobu  ale zase se nespletu. 

1. 6. 2010 - Mirek IV - Mě došlo teprve teď, že v Léčivých houbách od Semerdžievy a spol.  není věnováno místo třeba vitaminům, vláknině atd. Asi to považovali za samozřejmé. Nikde jsem neviděl závěr, že by glukan x x měl takové, nebo onaké účinky - tohle mě chybí. Ale, jak jsem říkal, do hovna se nešlape a je lépe se věnovat něčemu užitečnému. Smeč podal J. Malý odvolávkou na svůj článek o glukanech a na svoje zkušenosti s pylovou alergií  Něco podobného udělal svého času Čechlovský. Podle dlouholetých zkušeností se neupravují léčebné výsledky podle výsledků na jednotlivci, ale podle výsledků na celé populaci - tedy jakéhosi "průměru". Myslím, že hovno netřeba rozmazávat, samo se dobře chytá košile.


!!!  Poslední pátou část od Mirka jsem vložil do diskuse. Sem na stránku se to už nevešlo.... -vb-

Rozhledna Kuřidlo aneb přírodní rezervace Kuřidlo

8. února 2010 v 11:29 | Během krátké doby nás čekají zajímavé výhledy |  Rozhledny, výhledy
Severozápadně od Strakonic bude prý brzy vybudována na vrchu Kuřidlo /545 m/m/, který je přírodní rezervací, nová, 32 metrů vysoká, rozhledna. Cena 5 miliónů korun. Máme se na co těšit. Celá tato oblast Jihočeského a Západočeského kraje bude tak rozhlednami dobře pokryta.

/Další informace uvedu zde na blogu, někdy!/

Hřib šumavský aneb pytlák, houbař...

7. února 2010 v 20:55 | Lepšího houbaře snad nikdy a nikde nebylo. Byl to přírodní člověk, který o lese věděl vše. |  - - hřib šumavský
Nikdo mu neřekl jinak než Hans. A to prosím byl Čech jako poleno. Ze strany otce a děda byl "vyučený" pytlák. Jeden jeho předek byl z této nebohabojné činnosti dokonce zastřelen četníkem. Ten však se z dopadení pytláka a povýšení dlouho neradoval. Skolila ho zákeřná rána. Do dneška - a to se mnoho historiku stále pokouší tento příběh ozřejmit - se neví, kdo kuli z hlavně vypustil. Z matčiny větve rovněž zdědil veškeré znalosti a lásku k přírodě, šumnému hvozdu. Všichni, až kam paměť dosáhla, sloužili vrchnosti jako myslivci, hajní, fořti. Dokonce existuje záznam, jak jeho dávný předek v mysliveckém šatu vyrazil s panem knížetem, vrchností, do válečného mumraje. Prý na turka. Měl veškeré genové přednosti, které ho předurčovali pro život v lese na konci světa.

Václav Burle
Bydlel odjakživa, tak nějak opuštěn, v chalupě na okraji šumavského hvozdu, nedaleko kouzelné, takové zapomenuté vesničky, nedaleko hranice. Byl podivín, až hulvát. Přesto jej všichni měli rádi. On totiž miloval a rozuměl přírodě. Vzdělání žádné, pouze od klukovských let těžká práce v lese a to i v hraničním pásmu. Vojenská koíntrarozvědka a ministerstvo vnitra z něj často byla na mrtvici. Soudruzi nikdy nevěděli co od něho můžou očekávat. Pohyboval se po hranici, kdy se mu zachtělo, a pak v hospodě vyprávěl, kde se vojáčci pohybují, jakou značku kouří, co měli k obědu, večeři. Dával k lepšímu i ty nejtajnější informace o jednotlivých zelených gumách. Dokonce věděl, který důstojník, poddůstojník, vojcl si to sám dělá na věži.

Ještě za totáče byla česká hospoda hospodou. Dnes už nikde ta správná atmosféra neexistuje. V koutě hrála kutálka, nebo alespoň harmonika, kytara, housle a kolem stolů sedávali sousedé a dobře se bavili. Byla práce, byly peníze a dnes? Nic z toho již není. Každý si kupuje do chalupy láhváče - které se dají pořídit i do čtyř korun - a čučí na bednu. Proč by dávaly ty těžce pracující postavičky za pivo takový majlant. To nemá logiku. To je úplná pitomost. Ty slavné šumavské putyky pana Klostermanna zejí večer prázdnotou. kruh se uzavřel. Vše zachraňuje těch několik vandrovníků. Šumavský lid, místo aby chodil do restauraček, se naučil po večerech grilovat a popíjet pouze s několika přáteli. To je ten dnešní kapitalismus.

Venku se blížila letní bouřka, uvnitř putyky to vřelo, dusno osazenstvo přinutilo, aby si všichni posvlékali co mohli. Pach ze spocených těl byl až nesnesitelný. Taková koncentrace puchu se snad nedala vydržet. Nebylo slyšet vlastního slova. Tenkrát se ještě nevědělo, že kouření škodí zdraví, a tak nebylo pro štiplavý kouř vidět na několik metrů. Dokonce tam chyběla cedulka - kouření zakázáno! Do dveří vtrhla pohraniční stráž. Několik vojáčků a ještě více poddůstojníků. Rachot pokračoval až do chvíle než si vzal slovo Hans. /Ó jak já miloval tyto chvíle uprostřed šumavských hvozdů./

"Hele Vojto," hospoda ztichla, vždyť promluvil Hans. Nastalo hrobové ticho. Ozval se PAN houbař, kterého široko daleko nebylo lepšího. To byl důvod, proč lidi ho milovali a snad by za něj i život položili. A aby ne! Když někdo něco potřeboval, tak se řeklo - zajdi za Hansem. Hans neodpověděl, ani nekývnul, ale vše promptně vyřešil ke spokojenosti všech. Od zpracování dřeva, přeložení střechy, vycvičení psa, přeložení kamenné zdi kolem baráku, postavení pergoly, vybudování garáže zapuštěné ve svahu. Pravidelně všem čistil komíny, starým nemohoucím lidem obstarával nákupy. Běhal po Šumavě jak zajíc před loveckým psem. Snad proto byl zdravý, jak ten nejstarší šumavský buk, dub. Nikdo si nepamatoval, že by Hans byl někdy marod. A bylo úplně jedno, jest-li dostal za práci, úsilí, několik tisícovek, nebo několik korun, nebo dokonce nic.

Hans se podíval na jednoho z vojáčků. Byl to takový urostlý halama, kterému byl Hans několik centimetrů nad opasek. "Jak je to s tou tvou Janinkou. Už tě poslala do lóje, nebo máš ještě u ní šanci?" Vojtíšek ztvrdnul, slovo z něj nevypadlo....

"Josef, vykašli se na tu babu. Spáchat kvůli ní sebevraždu by byla největší kravina, kterou by jsi mohl udělat. Doufám, že jsi to už vypustil z hlavy!" Kunčafti ani nedutali. Jenom čekali, co ještě z Hanse vypadne. "Vem si příklad tady od Psohlavce. Ten to dělá dobře, tak se to musí s ženskejma umět" Psohlavec, jinak taky Plešoun, proč asi, byl kluk, který se vyučil ve Svazarmu na kynologickém cvičišti. Rozuměl psům jak nikdo z celé pohraniční armády. Byl to psí kouzelník.

"Herr náčálnik až budete příště si krást z gazíku palivo, tak prosím na mě nezapomeňte. Já bych taky nějaký ten litřík potřeboval." Hospoda zaburácela, že ani z venku hrom nebylo slyšet. "A nebyla by nějaká ta zelená konzerva, kádečko, co máte doma ve špajzu?" To byl přesně ten okamžik, který si nikdy nikdo nenechal ujít. Snad proto byla tato šumavská putyka plná do posledního místečka. Bylo to obrovské, nezapomenutelné představení, které se již nebude nikdy opakovat. Pohraniční stráž už není a Hans je na pravdě Boží. Chlapi se tak chechtali, za břicha popadali, že najednou všichni museli vyběhnout na hajzlík.

"Hele Plešoune, vysvětli Jozefu, jak ty ženský myslí. A co dělá ta vaše načálniku? Už se naučila vařit?" Všichni ztichli. Putykou se rozprostřel klid, který hrozil přeobrovským výbuchem.

"Co je vám Hans do toho, držte se lopaty a nepleťte se do věcí kterým nerozumíte."

V knajpě se všem třásli nohy a nemohli ani zvednout půlitr ze stolu. Celá Šumava to věděla. Pouze major byl úplně nevědomý. Už jenom stačilo, aby to profláklo vysílání Svobodné Evropy. Z majora měli všichni právem strach.

"Pane Hans, nechte toho. Pojďte dáme si panáka," prosebným hlasem se ozval Plešoun alias Psohlavec. Hospoda zařvala jako jeden muž. Atmosféra se uvolnila. Oči všech přítomných se setkala a ústa vykouzlila škádlivé úsměvy.

Hans viděl, znal, všechno. Jak se tak toulával dnem a především nocí, vyhledával nebezpečné situace. Zalehl si pod smrček na čáře a s radostí šmíroval vojáčky na stráži, na věžích, na obchůzce hranice, Oni dodneška nevědí, kde tenhle pytlák, houbař, ty informace o nich sbíral. Ani psi jim nepomohli. Oni si lehli vedle něho, on je drbal po těle, psi vrněli blahem a vojáčci mu nevědomky všechno vykecali. Hans byl přírody král.

Paní majorová to také neměla lehké, ale to zjistila až po mnoha letech. Herr major to určitě neví dodnes. Lucie třeba přišla do koloniálu, ženský se na ní hezky usmívaly, ale po jejím odchodu jí pořádně zdrbly. Jsem přesvědčen, že to u nich byla jenom ta závist, potvora jedna. I ony by potřebovaly pořádnýho ......., chlapa. Paní majorová Lucinka si totiž myslela, že to nikdo neví. Na dědině se ale nikdy nic neutají. Všichni si vidí do talíře.

"No už je to zase tady," řekla stará Slepičková ženským před obchodem.

Tetřevová řka: "Načálstvo jede na několik dnů do Plzně na školení. To se zase ty kurevníci vožralí zase vožerou." Proto paní majorová už vyvěsila na balkón ten oranžovej ručník." Ten byl totiž signálem pro Psohlavce, že vzduch je dneska čistej.....

Všichni věděli, že se Hans toulá nocí po celé Śumavě. Byl to pytlák, který neměl konkurenci. Veřejná bezpečnost, tajná policie, stb, kontrarozvědka, a jak se všechny ty instituce jmenovaly, na něj často pořádaly hon. I když popravdě řečeno, to snad bylo jen tak na oko. Většina z nich ho jako postavičku také milovala. Každý dobře věděl, že na Hanseho nikdo nemá. Oni měli pouze strach, aby nezačal spolupracovat s druhou stranou. S tou Západní. Hans byl správně divný, ale ne pitomý. Jeho politika nezajímala, vždy říkal a měl pravdu: "Vždyť je to všechno jedna pakáž. Všechno je to na hovno!"

Platil za celou hospodu a nikdo nevěděl, kde ty peníze bere. Jeho ty papírky a mince, nezajímaly. Neměly pro něj žádnou cenu. On měl vše co potřeboval. A kdo má víc......

Pytlák to byl exscelentní, že by rodové geny? Nikdy ho nikdo nechytil a ani zadržet nemohl. Všechny znal a mnozí potřebovali jeho. Proslýchá se, že byl velkododavatelem vysoké, ale i drobné zvěře, do mnoha předních restarurací a hospůdek. Vidět ho jak rukama loví jednoho pstruha za druhým, bylo něco úžasného, nepředstavitelného. Byl to velkolepý koncert.

Jeho srnčí, jelení, kančí, vynikající, nejzdravéjší masíčko, nechybělo na mnohých stolech potentátů, náčelníků, velitelů, politiků. tajemníků, nadtajemníků. I sovětští přátelé, jak civilní, tak i vojenští, si dobře pochutnávali. Se zelím nebo šípkovou? Říkalo se, že právě Hans zlikvidoval všechny hlušce a tetřívky, jak na české, tak i německé straně Šumavy. Dokonce, i ti nejvýše postavení páni lesa, myslivci, fořti, ho žádali o radu a o přinesení nějakého toho kusu, na slavnostní stůl při ministerské nebo jiné důležité státní, stranické, návštěvě.

Pytlačení nebylo jedinou Hanzovou vášní. Nadevše, ještě více, miloval houbaření. To nekonečné toulání se šumným hvozdem. Ve svém obrovském rajónu věděl o houbách - jest-li to vůbec jde - všechno. Houby ho navíc předobře živily.

Byl velkododavatelem do hotelů, restaurací, hospod a převeliké množství plodnic končilo i v Rakousku a Německu. Zájem o jeho houby byl tak přeobrovský, že si musel najmout pomocníky. Jako "živnostník" byl v republice nepřekonatelný, jedinečný. Znáte snad někoho, kdo nemá živnostenký list, neplatí daně, ani sociální a zdravotní pojištění, a načerno zaměstnává lidi? A dokonce nemá glejt, zkoušky, na prodej hub.

Uměl podnikat jako žádný jiný. A proč byl tak úspěšný? Dodával pouze prvotřídní zboží. A přidal i nejen vlastní rukou vyrobené košíky různých tvarů. Samozřejmě za příplatek. Co plodnice, to výtvor, jak od slavného Mikoláše Alše. Nikde červíček a co houba to dokonalost sama. Jeho sušené houby neměly konkurenci. Dokonce je prodával i podle jednotlivých druhů. A to prosím v papírových pytlících. Dodnes jsem nepochopil, že se do jeho papírových obalů nikdy nedostali vetřelci. Umělecká díla. A jak to dělal?

Vyšel z chalupy, nasál vlhký vzduch, podíval se k hranici, ale i na protější kopce, a především do údolí potoků a řeky. Proběhl okraj lesa a naprosto přesně odhadl, kdy ty houbové hody začnou. Málokterý rok se mýlil. Dovedl určit, kdy i jaký druh houby poroste. Pouze, jak sám říkal, mu to nevychází s hřibem šumavským.

Nejvíce zákazníků však měl od lidí z vnitrozemí, kteří zejména k němu chodili, když takzvaně zrovna tyto dary lesa nerostly. Všichni, i ti nejzkušenější mykologové, chodili z lesů s prázdnou a Hans měl hub plný barák. Sušil, krájel, zavařoval, třídil, čistil. Byl plně zaměstnán od rána do noci. Nikdo jiný by tu otročinu nevydržel, nedělal, ale jeho to snad opravdu bavilo. Vždycky si však zaskočil, několikrát denně, do místní nálevny. Pivo měl rád, ale především tady dělal objednávky, kšefty. Jak byl na chalupě pořád sám, tak se sem chodil vypovídat. A že on měl nejen co říci, ale uměl to i parádně vyprávět, prodat. Václav Burle (Teď jsem si to konečně po sobě přečetl a zjistil, že jsem o tom šumavském hřibu nenapsal vůbec nic. Budu to muset napravit.)

Václav Burle
Snímky z Malé Vltavy...

Hřib žlučník - Tylopilus felleus

5. února 2010 v 1:26 | Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. |  - - hřib žlučník
Je to podle třeně a těch šupin kavkazský, nebo podle hlavy žlučový..... Poraďte!

Bylo nebylo to na konci čtyřicátých let minulého století. Skončila II. světová válka, kdy houby zachraňovaly tisíce lidí před hladem, nebo byly vynikajícím doplňkem válečného a poválečného stravování. Bez nich by bylo někdy dost v břiše krušno.

Byl jsem kluk, který se sotva naučil chodit. Se strýcem, tetou a jejich děckama, jsme vyrazili na první dovolenou. A to do Starých Splavů u Máchova jezera. Lesy nic moc, samé borovice. Strýc byl velký houbař, a tak hned druhý den jsme vyrazili. Byly to doslova a do písmene houbařské orgie. Les plný hřibů. Košíky během okamžiku byly plné přenádherných plodnic.

Od kojeneckého věku jsem chodil s rodiči na houby. Mamka jim opravdu rozuměla a především byla odborníci na kdejakou jedlou "prašivku". Co ostatní lidé neznali, tak z toho ona dokázala udělat pravé houbové hody.

Ve hvozdu u Máchová jezera se mě ty hřiby moc nezdály. Strýc však byl odborník, houbař, na slovo vzatý, vždyť radil téměř všem obyvatelům Prahy. Nesměle jsem se ozval. Dostal jsem promptně vynadáno. "Na to jseš moc malý, aby jsi radil Houbaři."

Unavený, utahaný, hladoví a žízniví jsme dorazili do hotýlku. Strýc Václav se ihned domluvil se správcovou, že nám udělá vynikající smaženici. Pro ty mladší - v té době byly ještě potravinové lístky! Přinesli jsme vrchovaté košíky a správcová nás doslova a do posledního písmene poslala do zadní části těla - do prdele!!! Nejdříve si myslela, že si z ní děláme legraci, než si uvědomila, že kvůli srandě bychom netahali tak těžké košíky takovou dálku.

Ano, máte pravdu, přitáhli jsme hřiby žlučové.....
/Někdy zde uvedu odborné naučení o hřibu žlučovém.../

Návštěvnost tohoto blogu - burle.blog.cz

4. února 2010 v 12:27 AGENTURA Vandrovník

Kolik jste měli na svém blogu návštěv?

Váš blog burle měl v minulém měsíci /leden/ 2265 návštěv. To je o 435 více než v předchozím měsíci.

Kolik jste měli na svém blogu komentářů?

Váš blog burle měl v minulém měsíci 121 komentářů. To je o 43 méně než v předchozím měsíci

Uvážíme-li, že na celém blogu, kde mám svůj blog, bylo v roce 2009 denně 1365 návštěvníků, pak návštěvnost na mém, tedy vašem, denně - 73 - nahoubařů, není zase tak špatná. Vůbec mě to ale neuspokojuje. Říkám si, jest.li již není čas to zabalit!!! Vytvářet tyto stránky není nic jednoduchého a stojí to přemnoho času..... Je třeba však také říci, že některé měsíce měli i více než sto návštěvníků za den a poměrně více komentářů.

Na straně druhé - a toho si převelice vážím, děkuji přítelé - jsem poznal několik fantastických lidí, houbařů, od kterých jsem získal přemnoho zajímavých i důležitých informací a to nejen kolem hub. Několik dalších, kteří se na mne obrátili po čtení blogu, již dnes se mnou jezdí nejen na houby, ale i na trempské vandry. To je ta pozitivní stránka.

A ta negativní? Zjistil jsem - mohu se ale mýlit - že opravdových, zapálených houbařů, milovníků přírody, je strašně málo. Je to pouze několik desítek lidí, když do toho nebudu počítat profesionální mykology. Naprostá většina těch, kteří navštěvují těch několik portálů, blogů o houbách, nevědí vůbec nic. Jenom jsou plni mindráků, výpadů a neumějí diskutovat. A co je nejhorší. Zejména dnešní mladí lidé vůbec, ale vůbec, nerozumějí humoru.

Za ten rok co provozuji burle.blog.cz jsem hrdý za jeden značný úspěch. A doufám, že se i nadále bude rozvíjet. Přes mnohé výpady na mojí osobu, zejména na Nahouby, jsem pomalu, ale jistě, naučil mnohé houbaře slušnosti. Nejdříve měli špionážní přezdívky a dnes již víme - zejména u těch, kteří houbám rozumí - jaké mají pravé jméno i přijmení. Navíc o nich víme i daleko víc, a tak to má být. Je to otázka slušnosti, etiky, morálky, demokracie. Byl to první pokus na internetu, jak zejména mladé lidi naučit hrdosti na příjmení svých předků. Teď už zbývá málo. Rozšířit tuto myšlenku na celý internet. Pak by zde nedocházelo k různým podvodům, internetovým vraždám. A že to jde o tom svědčí například nový internetový "zázrak! - face (a teď nevím jak se to jmenuje!)

Tím napadáním jsem byl velice překvapen, i když mnozí měli pravdu v tom, že jsem svérázný, těžce pochopitelný člověk. Uklidnil jsem se v okamžiku, kdy jeden známý psychiatr napsal: Průměrné IQ v České republice má necelých padesát procent lidí. 32% lidí jsou pitomci. Ten zbytek jsou v menším počtu idioti a ti ostatní žijí jen tak, bez zájmu o cokoliv. Chtějí mít pouze všechny vymoženosti současné doby. jinak je jim všechno jedno. A ničemu nerozumí!!!

Pište prosím své negativni názory na tento článek do komentářů a klikejte na hvězdičky. Děkuji. Ty pozitivní tam nepište. Jseš.li nespokojený řekni to mě. Jsi-li spokojený řekni to ostatním.
V zimě, kdy noční teploty klesají hluboko pod nulu, vše zakryjeme celtou, nanosíme bukové, dubové dřívi, odpad, a rozžhavíme kamínka. Posezení kolem nich je něco úžasného. Není nic krásnějšího, než alespoň občas přespat ve hvozdech. Ráno, když kolem nás procházejí jeleni a divočáci, liška a po ní jezevec, něco uklohníme, dáme zrno ptákům, a pak jdeme prozkoumat jak povyrostla, nebo spíše nepovyrostla, hlíva. Campy jsou tady i pro vás. Věřte, že zima vám nebude.....

V létě již přespáváme pod smrčkem, širákem, pod přístřeškem z celty. Je lepší, krásnější, být stále v pohybu, než přebývat na jednom místě. V březnu, dubnu, jakmile vykoukne sluníčko, vyrážíme, tak jako kažodoročně, nejdříve na Střelu a pak na Chrudimku. To je tam, kde vládne Kudláček. Muhehe. Prozkoumáme prameniště, okoukneme okolní lesy, nasbíráme houby k obědu, a pak máme před sebou 100 kilometrů. Nebojte se, když vám to nebude chodit, tak můžete skončit v nejbližším městě a odebrat se k domovu.

Přestaňte o víkendech navštěvovat supermarkety, moderní bazény a vypravte se raději do přírody. Doprovází nás často mykolog, botanik a profesionální fotograf. Takže zde platí to leninské- učit se, učit se, učit se.
V letošním roce vám všem přeji hodně houbařských úlovků a hlavně už konečně si najděte nějakého toho kotrče Němcova, korálovce, květnatce....

Pomůžeš, pomůžete?????

1. února 2010 v 17:47 AGENTURA Vandrovník
Napiš si zde na blogu do vyhledávače Co je to za houbu?/M - /////vymazat/////

Vzdáleně to vypadá jako šupinovka, ale jaká???? Je to tady na blogu dlouho a ještě tuto plodnici nikdo neurčil. Pomůžeš?