Hřib šumavský aneb pytlák, houbař...

7. února 2010 v 20:55 | Lepšího houbaře snad nikdy a nikde nebylo. Byl to přírodní člověk, který o lese věděl vše. |  - - hřib šumavský
Nikdo mu neřekl jinak než Hans. A to prosím byl Čech jako poleno. Ze strany otce a děda byl "vyučený" pytlák. Jeden jeho předek byl z této nebohabojné činnosti dokonce zastřelen četníkem. Ten však se z dopadení pytláka a povýšení dlouho neradoval. Skolila ho zákeřná rána. Do dneška - a to se mnoho historiku stále pokouší tento příběh ozřejmit - se neví, kdo kuli z hlavně vypustil. Z matčiny větve rovněž zdědil veškeré znalosti a lásku k přírodě, šumnému hvozdu. Všichni, až kam paměť dosáhla, sloužili vrchnosti jako myslivci, hajní, fořti. Dokonce existuje záznam, jak jeho dávný předek v mysliveckém šatu vyrazil s panem knížetem, vrchností, do válečného mumraje. Prý na turka. Měl veškeré genové přednosti, které ho předurčovali pro život v lese na konci světa.

Václav Burle
Bydlel odjakživa, tak nějak opuštěn, v chalupě na okraji šumavského hvozdu, nedaleko kouzelné, takové zapomenuté vesničky, nedaleko hranice. Byl podivín, až hulvát. Přesto jej všichni měli rádi. On totiž miloval a rozuměl přírodě. Vzdělání žádné, pouze od klukovských let těžká práce v lese a to i v hraničním pásmu. Vojenská koíntrarozvědka a ministerstvo vnitra z něj často byla na mrtvici. Soudruzi nikdy nevěděli co od něho můžou očekávat. Pohyboval se po hranici, kdy se mu zachtělo, a pak v hospodě vyprávěl, kde se vojáčci pohybují, jakou značku kouří, co měli k obědu, večeři. Dával k lepšímu i ty nejtajnější informace o jednotlivých zelených gumách. Dokonce věděl, který důstojník, poddůstojník, vojcl si to sám dělá na věži.

Ještě za totáče byla česká hospoda hospodou. Dnes už nikde ta správná atmosféra neexistuje. V koutě hrála kutálka, nebo alespoň harmonika, kytara, housle a kolem stolů sedávali sousedé a dobře se bavili. Byla práce, byly peníze a dnes? Nic z toho již není. Každý si kupuje do chalupy láhváče - které se dají pořídit i do čtyř korun - a čučí na bednu. Proč by dávaly ty těžce pracující postavičky za pivo takový majlant. To nemá logiku. To je úplná pitomost. Ty slavné šumavské putyky pana Klostermanna zejí večer prázdnotou. kruh se uzavřel. Vše zachraňuje těch několik vandrovníků. Šumavský lid, místo aby chodil do restauraček, se naučil po večerech grilovat a popíjet pouze s několika přáteli. To je ten dnešní kapitalismus.

Venku se blížila letní bouřka, uvnitř putyky to vřelo, dusno osazenstvo přinutilo, aby si všichni posvlékali co mohli. Pach ze spocených těl byl až nesnesitelný. Taková koncentrace puchu se snad nedala vydržet. Nebylo slyšet vlastního slova. Tenkrát se ještě nevědělo, že kouření škodí zdraví, a tak nebylo pro štiplavý kouř vidět na několik metrů. Dokonce tam chyběla cedulka - kouření zakázáno! Do dveří vtrhla pohraniční stráž. Několik vojáčků a ještě více poddůstojníků. Rachot pokračoval až do chvíle než si vzal slovo Hans. /Ó jak já miloval tyto chvíle uprostřed šumavských hvozdů./

"Hele Vojto," hospoda ztichla, vždyť promluvil Hans. Nastalo hrobové ticho. Ozval se PAN houbař, kterého široko daleko nebylo lepšího. To byl důvod, proč lidi ho milovali a snad by za něj i život položili. A aby ne! Když někdo něco potřeboval, tak se řeklo - zajdi za Hansem. Hans neodpověděl, ani nekývnul, ale vše promptně vyřešil ke spokojenosti všech. Od zpracování dřeva, přeložení střechy, vycvičení psa, přeložení kamenné zdi kolem baráku, postavení pergoly, vybudování garáže zapuštěné ve svahu. Pravidelně všem čistil komíny, starým nemohoucím lidem obstarával nákupy. Běhal po Šumavě jak zajíc před loveckým psem. Snad proto byl zdravý, jak ten nejstarší šumavský buk, dub. Nikdo si nepamatoval, že by Hans byl někdy marod. A bylo úplně jedno, jest-li dostal za práci, úsilí, několik tisícovek, nebo několik korun, nebo dokonce nic.

Hans se podíval na jednoho z vojáčků. Byl to takový urostlý halama, kterému byl Hans několik centimetrů nad opasek. "Jak je to s tou tvou Janinkou. Už tě poslala do lóje, nebo máš ještě u ní šanci?" Vojtíšek ztvrdnul, slovo z něj nevypadlo....

"Josef, vykašli se na tu babu. Spáchat kvůli ní sebevraždu by byla největší kravina, kterou by jsi mohl udělat. Doufám, že jsi to už vypustil z hlavy!" Kunčafti ani nedutali. Jenom čekali, co ještě z Hanse vypadne. "Vem si příklad tady od Psohlavce. Ten to dělá dobře, tak se to musí s ženskejma umět" Psohlavec, jinak taky Plešoun, proč asi, byl kluk, který se vyučil ve Svazarmu na kynologickém cvičišti. Rozuměl psům jak nikdo z celé pohraniční armády. Byl to psí kouzelník.

"Herr náčálnik až budete příště si krást z gazíku palivo, tak prosím na mě nezapomeňte. Já bych taky nějaký ten litřík potřeboval." Hospoda zaburácela, že ani z venku hrom nebylo slyšet. "A nebyla by nějaká ta zelená konzerva, kádečko, co máte doma ve špajzu?" To byl přesně ten okamžik, který si nikdy nikdo nenechal ujít. Snad proto byla tato šumavská putyka plná do posledního místečka. Bylo to obrovské, nezapomenutelné představení, které se již nebude nikdy opakovat. Pohraniční stráž už není a Hans je na pravdě Boží. Chlapi se tak chechtali, za břicha popadali, že najednou všichni museli vyběhnout na hajzlík.

"Hele Plešoune, vysvětli Jozefu, jak ty ženský myslí. A co dělá ta vaše načálniku? Už se naučila vařit?" Všichni ztichli. Putykou se rozprostřel klid, který hrozil přeobrovským výbuchem.

"Co je vám Hans do toho, držte se lopaty a nepleťte se do věcí kterým nerozumíte."

V knajpě se všem třásli nohy a nemohli ani zvednout půlitr ze stolu. Celá Šumava to věděla. Pouze major byl úplně nevědomý. Už jenom stačilo, aby to profláklo vysílání Svobodné Evropy. Z majora měli všichni právem strach.

"Pane Hans, nechte toho. Pojďte dáme si panáka," prosebným hlasem se ozval Plešoun alias Psohlavec. Hospoda zařvala jako jeden muž. Atmosféra se uvolnila. Oči všech přítomných se setkala a ústa vykouzlila škádlivé úsměvy.

Hans viděl, znal, všechno. Jak se tak toulával dnem a především nocí, vyhledával nebezpečné situace. Zalehl si pod smrček na čáře a s radostí šmíroval vojáčky na stráži, na věžích, na obchůzce hranice, Oni dodneška nevědí, kde tenhle pytlák, houbař, ty informace o nich sbíral. Ani psi jim nepomohli. Oni si lehli vedle něho, on je drbal po těle, psi vrněli blahem a vojáčci mu nevědomky všechno vykecali. Hans byl přírody král.

Paní majorová to také neměla lehké, ale to zjistila až po mnoha letech. Herr major to určitě neví dodnes. Lucie třeba přišla do koloniálu, ženský se na ní hezky usmívaly, ale po jejím odchodu jí pořádně zdrbly. Jsem přesvědčen, že to u nich byla jenom ta závist, potvora jedna. I ony by potřebovaly pořádnýho ......., chlapa. Paní majorová Lucinka si totiž myslela, že to nikdo neví. Na dědině se ale nikdy nic neutají. Všichni si vidí do talíře.

"No už je to zase tady," řekla stará Slepičková ženským před obchodem.

Tetřevová řka: "Načálstvo jede na několik dnů do Plzně na školení. To se zase ty kurevníci vožralí zase vožerou." Proto paní majorová už vyvěsila na balkón ten oranžovej ručník." Ten byl totiž signálem pro Psohlavce, že vzduch je dneska čistej.....

Všichni věděli, že se Hans toulá nocí po celé Śumavě. Byl to pytlák, který neměl konkurenci. Veřejná bezpečnost, tajná policie, stb, kontrarozvědka, a jak se všechny ty instituce jmenovaly, na něj často pořádaly hon. I když popravdě řečeno, to snad bylo jen tak na oko. Většina z nich ho jako postavičku také milovala. Každý dobře věděl, že na Hanseho nikdo nemá. Oni měli pouze strach, aby nezačal spolupracovat s druhou stranou. S tou Západní. Hans byl správně divný, ale ne pitomý. Jeho politika nezajímala, vždy říkal a měl pravdu: "Vždyť je to všechno jedna pakáž. Všechno je to na hovno!"

Platil za celou hospodu a nikdo nevěděl, kde ty peníze bere. Jeho ty papírky a mince, nezajímaly. Neměly pro něj žádnou cenu. On měl vše co potřeboval. A kdo má víc......

Pytlák to byl exscelentní, že by rodové geny? Nikdy ho nikdo nechytil a ani zadržet nemohl. Všechny znal a mnozí potřebovali jeho. Proslýchá se, že byl velkododavatelem vysoké, ale i drobné zvěře, do mnoha předních restarurací a hospůdek. Vidět ho jak rukama loví jednoho pstruha za druhým, bylo něco úžasného, nepředstavitelného. Byl to velkolepý koncert.

Jeho srnčí, jelení, kančí, vynikající, nejzdravéjší masíčko, nechybělo na mnohých stolech potentátů, náčelníků, velitelů, politiků. tajemníků, nadtajemníků. I sovětští přátelé, jak civilní, tak i vojenští, si dobře pochutnávali. Se zelím nebo šípkovou? Říkalo se, že právě Hans zlikvidoval všechny hlušce a tetřívky, jak na české, tak i německé straně Šumavy. Dokonce, i ti nejvýše postavení páni lesa, myslivci, fořti, ho žádali o radu a o přinesení nějakého toho kusu, na slavnostní stůl při ministerské nebo jiné důležité státní, stranické, návštěvě.

Pytlačení nebylo jedinou Hanzovou vášní. Nadevše, ještě více, miloval houbaření. To nekonečné toulání se šumným hvozdem. Ve svém obrovském rajónu věděl o houbách - jest-li to vůbec jde - všechno. Houby ho navíc předobře živily.

Byl velkododavatelem do hotelů, restaurací, hospod a převeliké množství plodnic končilo i v Rakousku a Německu. Zájem o jeho houby byl tak přeobrovský, že si musel najmout pomocníky. Jako "živnostník" byl v republice nepřekonatelný, jedinečný. Znáte snad někoho, kdo nemá živnostenký list, neplatí daně, ani sociální a zdravotní pojištění, a načerno zaměstnává lidi? A dokonce nemá glejt, zkoušky, na prodej hub.

Uměl podnikat jako žádný jiný. A proč byl tak úspěšný? Dodával pouze prvotřídní zboží. A přidal i nejen vlastní rukou vyrobené košíky různých tvarů. Samozřejmě za příplatek. Co plodnice, to výtvor, jak od slavného Mikoláše Alše. Nikde červíček a co houba to dokonalost sama. Jeho sušené houby neměly konkurenci. Dokonce je prodával i podle jednotlivých druhů. A to prosím v papírových pytlících. Dodnes jsem nepochopil, že se do jeho papírových obalů nikdy nedostali vetřelci. Umělecká díla. A jak to dělal?

Vyšel z chalupy, nasál vlhký vzduch, podíval se k hranici, ale i na protější kopce, a především do údolí potoků a řeky. Proběhl okraj lesa a naprosto přesně odhadl, kdy ty houbové hody začnou. Málokterý rok se mýlil. Dovedl určit, kdy i jaký druh houby poroste. Pouze, jak sám říkal, mu to nevychází s hřibem šumavským.

Nejvíce zákazníků však měl od lidí z vnitrozemí, kteří zejména k němu chodili, když takzvaně zrovna tyto dary lesa nerostly. Všichni, i ti nejzkušenější mykologové, chodili z lesů s prázdnou a Hans měl hub plný barák. Sušil, krájel, zavařoval, třídil, čistil. Byl plně zaměstnán od rána do noci. Nikdo jiný by tu otročinu nevydržel, nedělal, ale jeho to snad opravdu bavilo. Vždycky si však zaskočil, několikrát denně, do místní nálevny. Pivo měl rád, ale především tady dělal objednávky, kšefty. Jak byl na chalupě pořád sám, tak se sem chodil vypovídat. A že on měl nejen co říci, ale uměl to i parádně vyprávět, prodat. Václav Burle (Teď jsem si to konečně po sobě přečetl a zjistil, že jsem o tom šumavském hřibu nenapsal vůbec nic. Budu to muset napravit.)

Václav Burle
Snímky z Malé Vltavy...
 

52 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenka | 7. února 2010 v 20:56 | Reagovat

Začíná to dobře. To jsem zvědava co z toho vyplyne. Proč tak málo Václave píšete podobné příběhy? Přidejte!

2 Pavlína Ostrá | 13. února 2010 v 14:34 | Reagovat

Dobrý. Taky jsem zvědavá jak to skončí.

3 rampušák | 19. března 2010 v 11:04 | Reagovat

Vždycky, když si od vás něco takového přečtu mách chuť ihned se vydat na vandr. Pěkné.

4 Zelenáč Jan | 7. srpna 2010 v 21:41 | Reagovat

Vy jste pane Burle úplný a vynikající básník!

5 Šumavák | 28. září 2010 v 1:33 | Reagovat

Tak jsem z toho jelen. Ten hřib šumavský fakt existuje?

6 Václav Burle | 4. listopadu 2010 v 12:28 | Reagovat

Hřib šumavský existoval a možná ještě existuje. Byl popsán. Více se dá pravděpodobně najít na internetu! Šumaváci, chataři, chalupáři by se ho měli naučit znát. Jeho nález by byl fantastickou záležitostí.

7 Tomáš | 27. července 2011 v 16:26 | Reagovat

cca v polovině 80 let jsme na šumavě (nové hutě, smrčina cca 1000mnm) našli zvláštní houbu - stavbou plodnice cosi mezi hřibem hnědým a smrkovým (na hnědý moc chlapák, na smrkový zas moc tenký třeň a placatější klobouk) ... ale hlavně - ten hřib byl celý jasně žlutý (po doteku modral) ... nejdříve, na první pohled jsme mysleli, že je napaden nějakou žlutou plísní, ale kdepak - byl naprosto zdravý

8 Václav Burle | 1. srpna 2012 v 21:10 | Reagovat

Teď jsem si to konečně po sobě přečetl a zjistil, že jsem o tom šumavském hřibu nenapsal vůbec nic. Budu to muset napravit.

9 MoniaT | E-mail | 27. ledna 2020 v 14:14 | Reagovat

Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti - http://girlssnapshots.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama