VODA, strategická surovina, je fuč. PROČ?

29. března 2010 v 0:34 | Po zimě jí bylo nejen ve hvozdech spousta. Proč nám ale všechna utekla? |  Kritika, politika
*** Voda, bezbarva tekutina, bez chuti, zápachu *** Letos bylo ve hvozdech přemnoho sněhu, ale voda nám utekla do ciziny *** Boží dar, který v celém vesmíru chybí a brzy bude chybět i nám *** Již dnes se začíná platit zlatem a mnozí na ní nikdy nedosáhnou ***  Na co čekáme, proč víc nemyslíme *** Není již čas se vrátit do starých, historických, dobrých časů? *** Je snad správné, že tato strategická surovina v republice české, moravské a slezské,  patří zahraničnímu kapitálu? *** Jedná se snad o korupci, rozkrádačku jakou nezná svět? ***
Václav Burle
Ve vojenských Brdech, jsou nad sebou dva Padrťské rybníky - Horní a  Dolní  (snímek). Jsou to historická díla a přesně se neví, kdy vznikly. V horní části (jih) bývával hvozd, který byl pravděpodobně pod vodou. Byly zde rozsáhlá močáloviska, která začali - již tomu dávno - lesáci odvodňovat. Všude zde převládla obrovská monokultura smrku. Stále se tam drží převeliké množství vzácné, zázračné tekutiny, vody, a dokonce prý tam ještě žije jeden "prahistorický živočich." Voda  je však nepřítelem smrků, takže se kolem obou rybníků vybudoval kanál, který veškerou vodu žene do Padrťského račího potoka a pak co nejrychleji až do oceánu. Není to škoda nejen pro přírodu, ale i pro státní hospodářství?

Václav Burle
Takto se ve vojenském újezdě Boletice starají o studánky a sakrální stavby vojáci. Poděkování vám, chlapci v maskovaném. Je to nádherný pocit, když najdete takovéto místo a máte navíc již prázdnou feldflašku. Ještě tak vědět,  jest-li ta studánka, uvnitř kapličky, je v pořádku a voda pitná. Riskneme to kucí? Jasně, stejně nemáme jinou možnost, jak doplnit tekutiny. V tomto koutu české přírody jsou ještě místa, která jsou podmáčená. To by jste nevěřili, jaká je to nádherá, jak obrovský a vzácný život se zde vyskytuje. Bohu a všem, kteří mají rozum za to nepředstaitelný dík.

Minulý týden (20. března) jsme vyrazili do lesů překontrolovat hlívu ústřičnou, hnízdovitou, korálovce a další naše miláčky, kteří se od prosince schovávali pod metrové haldy sněhu. Bláhově jsme si mysleli, že po bílé peřině už nebude vidu. Bohužel pro spousty této nadílky jsme nemohli do hvozdů ještě vkročit. Nezahořkli jsme, ale  udělali jsme si pochodové cvičení. O týden později jsme byli ohromeni úplně opačnou situací. Sníh nikde, pouze na několika zastíněných místech, nebo tam, kde byl na vojenské silnici sníh vyhrnut do velkých hromad. Úděsnější bylo, že vrchní vrstva uvnitř lesa byla úplně sucha, bez vody, vysušena větrem.  Kam se ta vzácná tekutina poděla? Zajímavé bylo, že tento nesouměr napadl nezávisle každého z nás. My neodborníci na přírodu, lesnictví, houbologii, bylinkářství atd. jsme začali ve velkém vést dišputaci. A i vy se můžete přidat. Svůj názor, či nenázor, napište do komentářů pod tento článek nebo na burle@seznam.cz.

*  *  *  *  *  *

Zastavení první, ve vojenském újezdě Doupov:  Převelice rádi, v této přenádherné a na rostliny, houby, zvěř, živočichy, bohaté krajině, se touláme. Někdo z nás zná to, druhý zase ono. Čteme staré knihy, vlastivědné časopisy - ty neměly chybu, škoda, že jich dnes už není - a snažíme se o Doupovské pahorkatině dozvědět co nejvíce. 

Václav Burle
V dávných dobách, kdy tady ještě stálo přemnoho prosperujících vesnic, zde bylo všude veliké množství vody, tak jako i v jiných částech  naší milované vlasti. Dnes již nevíme co je to močálovisko, rašeliniště, zamokřená louka. Pro poutníka nebyl problém, kdykoliv si nabrat vynikající vodu ze studánek, pramenů a osvěžit se.

Dnes takové počínání hraničí se životem. Lidé si zdrojů pitné vody převelice vážili a příkladně se o ně starali. V mnohých knihách - například od Morávka - se popisuje, jak byl každý naučený po osvěžení studánku vyčistit od napadaného listí, jehličí.   Samozřejmostí bylo poklidit i nejbližší okolí, aby studánka dobře posloužila i dalšímu poutníku.

Přišlo vojsko a celý prostor přeměnilo v  újezd. Vesnice byly zlikvidovány, ale světe div se, studánky a prameny ještě dlouho existovaly. Čím méně lidi  oblast  navštěvovalo, tak studánky, prameny, zanikaly. Dnes je situace hrozivá, nepřijatelná.

Oblast, kde v historických dobách byla voda snad všude, se proměnila ve vyprahlou krajinu. Ono totiž již tady není mnoho lesů, ale naopak něco, co by se dalo pojmenovat jako step, buš. V podzemí se ještě dnes vyskytuje vzácná pitná voda, které se dnes říká kojenecká, a samozřejmě i minerální. Tu v obrovském množství čerpá zahraniční firma. Lidé ze zdejších vesniček a městeček jsou z toho na mrtvici. Jak mohl někdo takového českého pokladu se zbavit. Na to není žádná omluva. Že by korupce, nebo pouze pitomost vedoucích představitelů států?  To je jeden z důvodů, proč napovrchu není dnes již žádná studánka, pramen, proč vandrovník si musí vodu nosit v torně. A stále cizinec kope nové a nové jímací studny

Pro firmu je to obrovský kšeft, možná by se dalo i říci, převelice lehce vydělané penízky. Jedna z takových velkostáčíren je v obci Kyselka, kde ještě nedávno byly světově známé lázně. A aby ne, když do Karlových Varů je to, jako by kamenem dohodil. Lázeňské budovy nejsou jen v havarijním stavu. Je to ještě horší. Až zafouká údolím Ohře větší větřík, tak to všechno spadne. Proč stát neprodal vodní zdroje Kyselce, která by z vydělaných peněz mohla lázně vrátit do dob jejich slávy. Cítíte, jak celý ten kšeft nemá logiku....

Jedno je však nepřehlednutelné. Doupovská pahorkatina je, tak jako většina míst v republice, bez vody. Počítáno v souvislosti s historickými časy. není již čas začít vše vracet do původního stavu? 

Mgr. Zdeněk Pelda
Foto: Mgr. Zdeněk Pelda - Veškerá voda z lesů, polí, luk,  odtéka potůčky do potoků, říček a z hvozdu někam pryč do neznáma. V době, kdy voda se stává strategickou surovinou, platí se zlatem, mnozí ve světě se k ní téměř vůbec nedostanou, doslova umírají žízní a my jí vyléváme nevyužitou. Je to chyba! A jaké je řešení? Vrátit celý vodní proces do historických časů. Jiné cesty není.

A kde se stala chyba? Za všechno můžou ti, kteří se mají starat o krajinu - lesáci, zemědělci a především hloupi politici. Lidé, kteří ničemu nerozumí a jenom z nás ždímají peníze, daně! A stačilo by tak málo. Jenom kdyby začali všichni dohromady, tak  jako my, dišputovat.

Všechno to začalo v době, kdy se razilo heslo - hamty, hamty, ať mám víc než tamty. Zemědělství volalo stále po více hektarech půdy. Zelenou měly meliorace, které zlikvidovaly zejména rostliny, které jsou dnes přísně chráněné. Smrtelnou ránu dostaly i houby a různí živočichové. Připomeňme například motýlky, kteří i z těchto důvodů z krajiny nejen mizí, ale již zmizeli. Ty roury stály ohromné množství peněz a dnes jsou stejně k ničemu. V zemi jsou buď rozmlácené, nebo zaslepené. Vrátit vše do původního stavu je snad již nemožné, nebo to bude chtít věky, aby došlo alespoň k jakémusi zlepšení.
Mgr. Zdeněk Pelda
Foto: Mgr. Zdeněk Pelda - vynikající mykolog, který nezištně předává své znalosti, poznatky, ale i své houbové plácky, revíry, široké houbařské veřejnosti. Fotograf, který nejen umí, ale v této umělecké činnosti si vychoval již desítky následovníků. Děkujeme!!!


/Chceš také dišputovat, tak se přidej k naší vandrovnické bandě. Ty pozveš nás k vám a my tebe zase k nám. /

Václav Burle

Foto: Václav Burle

Co je to za květinku nevím. Vím ale, že roste na podmáčených loukách. Kdyby jich nebylo, tak by nebylo ani této kouzelné rostlinky.

Kuklík potoční

Další průser je v lesích. Razilo se pouze jedno heslo - vydělat co nejvíce peněz. To už začalo někdy v 19. století. Připomeňme sklárny, rozvíjející se průmysl, který potřeboval stále více dřeva. Příroda v této souvislosti lesníkům strašně moc nevyhovovala, překážela,  a zejména značné množství kvalitní vody. Prvořadým úkolem - který trvá do dnešních dnů - bylo les odvodnit a všude vysázet, jako rychlorostoucí dřevinu, smrk,  který vodu,  až na některé horské druhy, nesnáší.  

S tím je potřeba skončit a začít vodu vracet do přírody. Snažit se co nejvíce udržet jí v lese, v přírodě. Je hůzostrašné vidět, jak obojživelníci dnes těžko nacházejí místa, kde by se mohli pomilovat. Chybějí tůně, které byly zlikvidované, rybníčky, malé přírodní nádržky. Bude to těžké, ale tam, kde bývávaly močáloviska, bažiny, mokřiska, rašeliniště, udělat vše pro jejich návrat.

Jediné co dnes ve hvozdech přebývá, přibývá, jsou tisíce kilometrů hlubokých struh, které mají za úkol odvést od stromů, smrků, vodu. To je jednoznačně barbarství. Vracejme les do původního listnatého stavu. Jiné cesty není. Opačně je to cesta do pekel! Udržme vodu v přírodě.

Zejména nyní na jaře vidíme v lesích místa, která jsou značně podmáčená. Tento stav vydrží i přes celé léto. Chce to jenom mnohdy maličko tomu pomoci, aby tam vznikla tůň, močálovisko, rozlehlá bažina. Mnohým rostlinám a živočichům to moc, ale moc vyhovuje.

Voda patří do lesa. Musí tam co nejdéle zústat, a ne aby ihned odtekla stroužkami, potůčky. Jednou jsem kráčel ze Hřebenů Brd, když mě zastihla průtrž mračen. Veškerá voda tekla po silnici do údolí. Místo, aby z vozovky byla směrována do hvozdu, tak naopak veškerá byla korýtky, které jsou i přes silnici, naváděna na asfalt. Že to nemá logiku? 

*  *  *  *  * *

Zastavení druhé: Za chalupou mám les, který je z větší části chráněnou  rezervací. Na okraji se již v dávných časech propadla země a vytvořila zajímavý hluboký lůmek, který se rychle naplnil vodou, která v různých obdobích mělá různé množství, hladinu, vody. Jako klucí jsme tam dokonce chodili chytat ryby. Neočekávejte žádné velké kusy. Bylo tomu právě naopak. Pravděpodobně tam jikry zanesli ptáci, ale tisícům  vodních tvorů se tam předobře dařilo.

"Kucí jdeme na ryby!" ozval se řev a pískot vesnicí. Brašny zaletěly někam pod stůl a od školy bylo až do rána pokoj. Jó, kde ty loňské sněhy jsou. Dnes jsou děti chudáci a to je jeden z důvodů, proč přírodě nerozumějí, proč je nezajímá. Nás vychovával les, řeka, luka a stráně.  

Každý v ruce malou skleničku od hub, zavařenin. V kapse špagát a nějakou tu návnadu. Nejlepší byl rohlík, houska, chleba. Provázkem jsme ovázali hrdlo sklenice - někdy se použila i ta pětilitrová od znojemských vokurek. Jó takové vokurky již dnes neumí nikdo vyrobit -  dovnitř umístili návnadu a opatrně hodili do tůně. Pak stačilo chvilku počkat a už jsme tahali rybku za rybkou. Většinu jsme pustili, ale každý z nás měl doma, z té pětilitrové sklenice, i akvárium. Uvnitř jsme těm tvorům vodním připravili to pravé pošušňáníčko. Nechyběly rostliny, vodní plži, mlži a sem tam i ta nějaká žabička. Dnes bych si nejraději nafackoval.  Měli stejné prostředí, jako bylo v tůni. Bohužel o vzdušnění jsme nevěděli vůbec nic, a tak to taky dopadlo.  

V minulém roce na lesní cestičku, která bývávala na podzim listím a modřínovým jehličím vymalována, jak od Mikoláše Alše, položili novodobí hlupáci  navážku a na ní asfalt. Vytvořili cyklostezku. Z tůně začala mizet voda až vyschla. Důvodem byl špatný sklon cesty, která dříve přiváděla do tůně vodu.

*  *  *  *  *  *

Největším současným barbarstvím je likvidace zemědělské a jiné půdy, která je nesmírným bohatsvím nás všech.  Ve velkém množství se provádějí skrývky ornice, která se odváží neznámo kam, a pak se začne betonovat, asfaltovat, nebo alespoň dusat. Zde začínají problémy s povodněmi. Ubývá míst, kam se může vodní živel vsáknout. Naopak, po stavebních plochách, voda rychle odtéká do řek. Působí takto problémy  a navíc ztrácíme obrovské množství pitné vody. Již dnes mnohé obce, usedlosti, samoty, pláčou, že ve studních přestávají mít vodu.  Dokonce i rezervoáry vodních společností vysychají. Když to půjde takto dál, tak voda bude stále vzácnější a tím i dražší. Opět je tento způsob léta cestou do pekel. Za pár let se za vodu nedoplatíme.

*  *  *  *  *  *

Zastavení třetí, ve vojenském újezdě Brdy: I zde je situace kolem kapaliny nám nejdražší, vody, strašná, pro dnešního a budoucího člověka nepřijatelná. /... dokončení příště/

*  *  *  *  *  *

Zastavení čtvrté, ve vojenském újezdě Boletice: /... dokončení příště/

/Text dopíšeme asi zítra. Navíc čekáme na nejkrásnější fotografie vodstva. Snímky dodá fotograf, který ve ztvárnění zimních vod, ledů, v dlouhém čase, nemá konkurenci. O kom mluvíme, co myslíte?  Jeho příjmení, jméno, přezdívku, vložte zašifrovaně do komentářů pod tento článek. Tři první získají jako vítězové slevu na interiérové, vchodové dveře a samozřejmě včetně zárubní. Prosíme zašifrovaně./ 

soutěž
Na burle.blog. chodí především zkušení amatérští, ale i profesionální mykologové. Mnozí z nich se úspěšně zabývají i fotografováním hub, které milují čistou, tedy zdravou vodu. Mezi ně patří i autor tohoto fantastického snímku. Tedy opět, kdo napíše jeho jméno zašifrovaně do komentářů, obdrží vnitřní nebo venkovní dveře i se zárubněmi s výraznou slevou. -vb- 

Václav Burle
Tůní, rybníčků, kališť, jezírek, ale i třeba kaluží, je ve hvozdech, a vůbec v přírodě, převelice málo. Každé napajedlo, jakékoliv vodní prostředí, udělá nejen živočichům dobře. I oko a srdíčko človíčka se pokochá, potěší.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk | 29. března 2010 v 1:27 | Reagovat

Co je to za houbičky? A jak jsou ve skuečnosti velké?

2 koukolík evžen | 29. března 2010 v 15:52 | Reagovat

Já to vím, je to ta co má ráda vodu a její druhé jméno začíná na ba.

3 Zuzka | 30. března 2010 v 11:33 | Reagovat

Ano vše co jste napsal je pravda. Dnes již neexistuje studánka, ze které by se člověk nebál napít. I ty, které jsou prověřené, za týden jsou třeba zdravotně závadné.

4 Standa z hor protivínských | 30. března 2010 v 23:53 | Reagovat

Dobrej článek a to prase se má. Nikam nepospíchá, jenom se rochní a kouká kde by co sežralo. Je šťastno, že nemusí myslet na důchod a nemá kartu do bankomatu. Ale tahle fotka už tady jednou byla.

5 Šebes | E-mail | 1. dubna 2010 v 22:36 | Reagovat

Vene, v těch kytkách jsi po té zimě zase pořád stejně slabej, jako před ní. Je to Kuklík potoční (Geum rivale), ale to už jsem Ti sem někam před časem psal.
S veškerou úctou Šebes

6 Thomas Brdy | 13. dubna 2010 v 17:02 | Reagovat

Podle vodního zákona by se v Chráněné oblasti přirozené akumukace vod (CHOPAV) neměly odvodňovat lesní pozemky §28 2b. Centrální Brdy jsou v CHOPAVu. Ministerstvo životního prostředí - ovšem - může po předchozím souhlasu vlády povolit výjimku. Ňo. Taková poznámka pro aktivisty, kteří by mohli potrápit armádu.

7 Eduard | E-mail | 2. října 2010 v 7:44 | Reagovat

Na světě jsou tupci,kterým píši že znám
řešení globálního problému pitná voda.
Ozve se mi člověk,který do této kate-
gorie nepetří?

8 sirvalecek | 1. června 2012 v 23:48 | Reagovat

Zkuste se jít na podzim,nebo na jaře podívat, jak vypadá pole po ,,hluboké" orbě! Půda je rozřezána na kompaktní bloky, obrácené vzhůru nohami a pod nimi je něco, co připomíná konzistencí a pórovitostí kvalitní beton. Takže stačí, aby pršelo o chvíli déle a všechna voda z polí, včetně jakž takž úrodné vrchní vrstvy zmizí v korytech řek, kde udělá paseku v rybí i rostlinné obsádce. Jediné řešení je změna technologie obdělávání, která bude umět tu ,,betonovou" nepropustnou vrstvu zkypřit a pro vodu zprůchodnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama