Květen 2010

Blatouch bahenní - Caltha palustris

31. května 2010 v 17:29 | Na jaře je této překrásné zlatavé byliny všude plno |  FLORA
Václav Burle
Zima odchází, jaro přichází. Jakmile sluníčko se přihlásí o svá práva, voda z tajícího sněhu se začne ohřívat, tak z ničeho  nic, ze dne na den, se všude tam, kde  byl již odjakživa, se začne objevovat ta zlatavá nádhera. Blatouh bahenní je jednou z malá rostlin, která každoročně  ohlašuje  nový život na naší zemské polokouli. V přírodě začíná  nejkrásnější, nejbohatší část roku. Pro botaniky a ostatní amatérské i profesionální vědátory, začínají hody. Bůh buď pochválen.
Václav Burle

UPOZORNĚNÍ

30. května 2010 v 19:40 HOUBY

Víte něco více o čirůvce májové a chcete poradit ostatním a ověřit si i své znalosti?

Potom si klikněte ZDE a dole pod článkem opět v ANKETĚ

/To jsem zvědav jak to dopadne/

Vachta trojlistá

30. května 2010 v 18:48 Vachta trojlistá
Vachta trojlistá
......

Prstnatec májový II /2010- Dactylorhiza majalis - /L; P

30. května 2010 v 17:49 | Je to zajímavá lokalita. Na jaře plná vody až nad kotníky. |  - - májový

Už jsme prochodili za vstavači a prstnatci mnoho koutů naší drahé vlasti. Míst jejich výskytů není mnoho, ale i tak se jedná o značné úsilí. Bohužel na mnohé zázračné lokality se již letos bohužel nedostaneme. Možná, že ještě v červnu budeme mít nějakou tu šanci. Nehceš se přidat. Cestujeme levně a rychle.

Na hřebenu jednoho předšumavského . pokračování někdy příště!!!

Je to až divné, jak fotografie nedokáže vynachválit tu krásu této louky. Ve skutečnosti je to o hodně, ale hodně krásnější.
V odborné literatuře se píše, že májový dorůstá až padesáti centimetrů. Proč já nacházím pouze ty menší. Můžete mě to někdo prosím vysvětlit.
Kvítka jsou to přenádherná....
Variace v bílém....
Na této lokalitě jsou májových tisíce a vody téměř až "po kolena".
I zde se ukázalo, že vachta trojlistá není zas tak v přírodě početná. Zde jsme našli pouze dvě rostliny.
... a to je která, poraďte prosím. Rovněž jich tam bylo málo.

Vstavač obecný (kukačka) II/2010 - orchis morio / Z; vp

30. května 2010 v 14:23 | Járo nás vždy umí překvapit svojí krásou. Neničme přírodu. To by se nevyplatilo! |  - - kukačka
Dodnes nevím, jak rozpoznat jednotlivé vstavače, prstnatce. A dokonce nevím, jaký je rozdíl mezi prstnatcem a vstavačem. Poradíte? Ale, že jsou krásní a budou ještě přenádhernější, protože stále budou vzácnější. Domnívám se, ale možná že mylně, že již znám kukačku. Je to jednoduché. Ona totiž neroste na podmáčených loukách, ale naopak pěkně v suchu.
Šumavské louky nad řekou Blanicí, východně od Boubína, jsou přenádherné. Něco tak překrásného jsem naposled viděl jako kluk někdy těsně po II. světové. A kvůli nim jsme se pohádali až na nože. Ano, na nože, které někteří z nás vytáhli z pochev a vyhrožovali. Jeden dokonce vytáhl mačetu, kterou si uvolňujeme cestu přes kopřivy a další neřád: "Pravdu mám já!!!" "Ne, pravdu mám já!" A kdo nás rozsoudí? No přeci vy kluci a holky, znalci, odborníci, kteří nyní čtete tyto řádky. Pište dole do komentářů.

Louky, které jsou chráněné a tedy zemědělsky neobhospodařované, byly rozkvetlé neskutečnými barvami. Od zelené, červené, žluté, přes modrou a bílou až po stříbrnou a zlatou. A my blbci na sebe koukali a strašně se hádali. Začínali jsme dišputovat. Já, který přírodě a zejména zemědělství vůbec nerozumím, a proto přírodu mám rád, totiž tvrdil, že takto rozkvetlé, různobarevné, tedy rostlinně přepestrá společenstva, jsou pro krávy velice chutné, pravým božím požehnáním a nám človíčkům by se to vrátilo v kvalitním mase a mléce. Někteří, ale bylo jich moc málo, se přidali na mojí stranu a ti ostatní nám vyhlásili válku. Kde je tedy pravda? Oni totiž tvdili, že krávy, takhle bohatě prostřené lučiny nemají rády a nežerou je. A proto asi lidi ty překrásné louky odvodnili, pokryli chemií, zničili.

Prosím, nevíte co je to na hořejším snímku za kytku - ta žlutá s vysokým stonkem bez listů a ta uprostřed nahoře co má ty penízky?

Vstavač kukačka má různé barevné odstíny. Od bílé, přes růžovou, rudou až po tmavě červenou. (Snímek je z jiné lokality.)

Tornu s karimatkou na záda, přidat něco k jídlu a hlavně dostatek vody. I termoska s teplým čajem a placatice s něčím ostřejším, příjdou k duhu. Spoléhat se na studánky a prameny je v dnešní době již převeliký hazard. (O tomto problému se zde na blogu někde píše.) Většinou pokus končí přinejmenším bolením břicha a pořádnou sráděrou. Bývávaly časy, kdy jsme se vždy po putování těšili na hospodu a na umění kuchaře. To je dnes již bezpředmětné, neboť se nikde již nevaří, nebo prachbídně. (Pan šéfkuchař, dnes televizní hvězda Polraicht, s televize Prima, má pravdu. A já Václav Burle dodávám. Problém je v tom, že restaurace, hospody, restauračky, putyky, nemají zákazníky. A nemají je proto, že špatně vaří a čepují drahé pivo. Majitelé a hospodští se brání tím, že nemohou vařit na jedničku, nebo dokonce každodenně vařit, protože nemají zákazníky. A kruh se uzavřel. Je vůbec nějaké cesty, jak tento problém vyřešit. Já Václav, přezdívaný Vene tvrdím, že ano. A zde je návod. Přestat nakupovat knedlíky ve fabrikách. Maso, ryby a další suroviny v mrazírnách, supermarketech, hypermarketech, a jak se ty všechny velkoobchody jmenují. Zelí v pytlíkách atd. atd. Ale začít vařit poctivě, z místních surovin, tedy dobře. Ó, jak bychom si rádi a s láskou pochutnali na domácí vepřové. Maso od řezníka přímo ze statku - víte například, že jenom za poslední jeden rok klesla "výroba" vepřového v naší milované vlasti o polovinu? Ještě nedávno jsme byli soběstační a dnes dovážíme padesát procent spotřeby prasečího ze zahraničí! A možná, že dokonce z Číny! A čerstvé, pěkně kulaťoučké červené a zelené zelíčko přímo z pole. Pak už stačí ohřát, ochutit, přilít domácí sádlíčko a pochoutka je dokonalá. A vo tom to je. V této souvislosti s láskou vzpomínáme na hospodu u Černého vlka v Borové Ladě, kde ráno vyběhli na borůvky do šumavských hvozdů a k obědu byly fanstické borůvkové knedlíky. Byly však úplně dokonalé ale až v tom okamžiku, kdy jsme zaběhli naproti do samoobsluhy a zakoupili kelímek smetany. Tou jsme knedlíky ozdobili a pak jenom mlaskali a mlaskali, a říkali. "Kdybych to býval věděl, tak jsem k Černému vlku nechodil." My jsme se totiž vždy přežrali tak, že bolení břicha bylo pod širákem u potoka opravdu, ale opravdu nepředstavitelné.......)

Na vandru za klenoty přírody, vždy si říkáme, že příště přibalíme vařič, kotlík a ešusy. Rozdělávání ohně - bohužel - je složité a moc dlouho trvá, než se něco uvaří - a to je přeobrovská ztráta času - a navíc v dnešní době je rozdělávání ohňů v přírodě zakázáno. A to je správné! Bohužel v našich letech, a při naší obezitě, bychom toho stejně moc nesnědli jenom bychom se zase přežrali.

Vstavač obecný, kukačka /IV - V/
- silně ohrožený!

Na této lokalitě, těchto přenádherných orchidejí rostou stovky, ba tisíce. Ne vždy tomu tak bylo. Není to tak dlouho, jak nám před volební místností vyprávěli sousedé, co louku přepadli divočáci. Celou jí přeryli, zničili. Kukaček tam příští rok bylo něco přes deset kusů. Obrovské neštěstí, které nemrzelo jenom odborníky, ale i lidičky z nedaleké vesničky.

Všechno je však pro něco dobré. Příroda si poradila. Ukázalo se, že i když prasata vyryla hlízy kukaček, které pro jejich chutnost milují a umějí je pro vynikající čich vycítit, nic moc se nestalo. Vstavačům to jen pomohlo se dobře vysemenit a podpořilo to
růst nových rostlin. Za několik let obecných výrazně přibylo, a tak je tomu do dnešních dnů. Odborníci však doporučili v této oblasti černou zvěř výrazně zredukovat, ale ta je přemnožená téměř po celé republice.

Co se vandrovník všechno nedoví, když dokáže promluvit s místním lidem. Jak jsme tak seděli před volební místností - hasiči z nedaleké hasičárny neustále přinášeli pivo za pivem, volby nevolby - tak jsme vedli nekonečnou dišputaci na téma, jak zachránit tamější orchideje.

Víte například, že hlízky vstavače obecného, kukačky, obsahují slizové medikamenty, které by mohly být pro medicínu zázrakem? Tento příběh však nemá a ani nikdy nebude mít konce, neboť i těchto bylin je nesmírně málo. Snad někdy se stane zázrak a louky se přemění v orchidejové plantáže. Ale to už je spíše otázka pro básníka, který umí psát ve verších i pohádky, že ano?

Důležité je, pro udržení tohoto mohutného stavu rostlin, se odborně a s láskou věnovat sečení luk. Nestačí kosit, jak se komu zachce, ale naopak plánovaně. Po letech se zjistilo, že kosa musí zapracovat jednou, nejlépe dvakrát ročně. Nekosení - a i nepravidelné kosení - znamená rychlé ubývání orchidejí. Je to cesta do pekel. Rovněž se negativně pak mění druhové složení luční vegetace. Sekání otav již nemá na luční společenství zásadní vliv. Jó, tamější lidé jsou poučeni a příkladně se o svou louku starají. Poděkování nás všech.

Louka je to květnatá, druhově přebohatá, bydlí zde i cvrček a nad květy poletují motýlci, zejména modrásci a okáči. Přejme si, aby to tak zůstalo na časy věčné.

.... a aby toho nebyl konec, tak jsme dišputovali i o tom, jest-li by nebylo možné to tak nějak zařídit, aby orchideje bylo možné rozšiřovat i na okolní louky, které jsou pastvinou. Jak to udělat? A jde to vůbec? Jaké jsou možnosti? Nevíte někdo něco???? Ono by totiž stačilo nějaké malé nebo větší neštěstí, například příval dešťové vody, někdo to tady více pohnojí chemíí, mrvou apod., a zdejší lokalita by mohla zmizet. A bylo by vymalováno. Dá se něco vymyslet na větší rozšíření orchidejí, jejich záchranu?

(Pozn. - bylo prokázáno, že kukačka se vysemeňuje do třiceti dnů od květu.)

Letos se tam ještě pojedeme podívat. Můžeš vyrazit s námi i ty, ale za jediné podmínky. Vezmeš vařič a větší hrnec a něco pro nás uklohníš. Ahoj a nezapomeňte tady na blogu klikat na hvězdičky!!!
A to je on, všech motýlků šampión. Nevíte ale, prosím, který to je? První kdo odpoví, sleva na dveře a zárubně. Samozřejmě je to ten chráněný, ohrožený. Oni jsou totiž všichni silně ohrožený a chráněný.... Ale, že je krásný?

Poznámka od Mirka: Dost váhám, jestli mám napsat o rozlišení mezi vstavači a prstnatci.Jedná se o dva rody z čeledi vstavačovitých.Ty podstatné znaky jsou na hlízách.Doufám že je nikdo nebude dloubat!

Prstnatce mají hlízy zploštělé, prstnatě dělené nebo vřetenovité, na konci rozeklané. Nejvyšší lupeny vždy odstávají, alespoň dolní listeny delší než květy.

Vstavače mají hlízovité kořeny, listy nedělené, celokrajné, nahoře přecházejí v listeny, žilnatina souběžná, vyjímečně síťnatá. Květy oboupohlavné, symetrické. Teď chápu zastánce "tiché" ochrany účinkující i proti profesionálním a samozvaným ochranářům. Dobrodružství lze zažít při hledání nových lokalit.To co postrádám je symbioza s profesionály, užitek by měly mít obě strany. Rozdělování na "vědce" a ostatní, je holá blbost, každý někdy a nějak začínal a svoji pozici by si měl obhájit. S tak zvanými "setřelovači" s primitivními drzými otázkami postačí nekomunikovat.

* * * * *
Vyprávění od Mgr. Michala Jirouše. Nádherné fotografie najdete na www.photonature.cz:
V loňském roce jsme měli bohužel smůlu. Petrovi se nepodařilo přesně najít nádhernou lokalitu, kde rostou na jednom úžasném místě krásné vstavače kukačky. Nevadí, Jirka je dokonale obeznámen s celou lokalitou, a tak nebyl větší problém místo výskytu letos rychle objevit.

Po příchodu na krásnou a chráněnou louku, mě chvílemi přecházel zrak. Dokonalá nádhera, přesně taková, kterou jsem dlouhou dobu hledal. Louka měla naprosto všechno, co jsem si jen mohl přát. Krásně vykvetlé vstavače kukačky, dokonalé světlo, louku plnou různobarevného kvítí a nádherné pozadí rozkvetlých stromů. Nikdo na nic dlouho nečekal a všichni dokonale "rozcvakáni" se vrháme k místům, která jsou našemu fotografickému srdci nejmilejší.

Každý si tady našel opravdu to svoje a nápady se na takovém místě dostavují v takové míře, že člověk neví, co fotografovat dříve. Porůznu jsme si vypůjčovali techniku jeden od druhého a zkoušeli různé blbosti s hloubkou ostrosti, nasvíceného pozadí a mnohé další fotografické hrátky. Na krásně rozkvetlé louce plné orchidejí, jsme strávili nějakou tu hodinu a zapomněli velmi rychle na čas. Další den nás čekalo ještě intenzivnější fotografování orchidejí a člověk si musí přeci jenom trochu odpočinout, zvláště pak, když je ještě nemocný.


Vachta trojlistá - Menyanthes trifoliata /L; P

29. května 2010 v 22:21 | Hledal jsem jí dlouho, než jsem se s ní potkal... |  Vachta trojlistá
Podmáčená louka, plná stovek prstnatců májových, na jednom z hřebenů předšumaví, ukrývala další skvost přírody - vachtu trojlistou. Moc jsme jí chtěli letos konečně najít, ale tak nějak se stále nedařilo. Už jsme dokonce chtěli vyrazit do botanické zahrady v Třeboni, kde právě nyní kvete. Na botanicky přebohaté louce jsme sice našli pouze dva kousky, ale ty zrovna byly v tom nejlepším stavu pro fotografování. Krasavice byly vyparáděné a jako modelky s chtivostí jim vlastní, připravené na zvěčnění. Ve větříku se vykrucovaly, jak nejlépe placené celebrity. Ty světové pitomosti již převzaly i rostliny. Kdy a kde to všechno asi skončí.....
Fotografování nebylo vůbec jednoduché. Vždyť jsme stali po kotníky ve vodě. Ti kteří měli sportovní obuv, botasky, byli ve výhodě. Sice rovněž měli v botech vodu, mokré fusekle, ale nám v kanadách neustále přitékala kapalina se shora. Mnozí si však nedokázali přestavit, že neudělají dokonalý snímek a tak si do té vody i lehli. Co fotograf neudělá pro svého koníčka, že ano..... Ono to ale jinak stejně nešlo, když kolem byly stovky prstnatců májových rovněž připraveny na fotografování v záři reflektorů.
Vachta trojlistá
/V - VI/ ohrožená
/15 - 30 cm/
Patří mezi vachtovité

Někteří odborníci tvrdí, že je podobná jeteli, ale to není pravda, je o hodně krásnější.

Květy má v hustých hroznech, na okrajích vousaté. Listy přízemní. Vyskytuje se na vrchovištích, rašeliništích, v příkopech, na mokrých loukách, vzácně, ale na místě výskytu za dobrých podmínek i mnoho rostlin. Plodem je tobolka. Vyžaduje dostatek slunce a především vody. Rozšířená od nížin až po hory.

Jedná se o starou léčivou rostlinu. V listech a kořenech hořčiny, které se bohudík již v lékařství nepoužívají. Jinak by to byl pro vachtu její konec. Droga se používla i na ochucení piva. Již v 16. století se od jejích léčivých účinků ustupovalo, neboť přetrvával názor, že je jedovatá. Chuti hořké.

Její latinský název pochází z řečtiny, kdy menyein značí nápadný a anthos květ. Druhový název je z latiny a znamená trojlistý. V řečtině ale menyanthes rovněž znamená - krátko kvetoucí.

Její zkázou, tak, jako i ostatních rostlin, které mají podobná, stejná stanoviště, byla v minulosti likvidace podmáčených luk, meliorace. Vyžaduje ochranu.




Kropenatec jetelový - Chiasmia clathrata - Listnatka ďatelinová

29. května 2010 v 21:04 Motýli

Tak jsme se vrátili ze Šumavy a bylo to fantastické Brzy budou články a fotografie. Byli jsme moc úspěšní. Nyní prosím poraďte. Co je to za motýla?

Václav Burle
Nemohu k němu najít na internetu žádný text. Snímky ano, ale jinak jako by nebyl...

Tremping nejen na řece Střele od Jiřího Leta

28. května 2010 v 14:19 | Existují ještě trempové, nebo jim již odzvonilo. Diskutujte!!! |  Potoky, říčky
Jiří Let
(Foto a text: Jiří Let a Václav Burle) I já jsem od ranného mládí trempoval a to jak pěšmo, tak i na keně. Už za nás - někdy v padesátých letech,  kdy jsme se začali toulat - už to nebylo nic moc. Ten pravý, nefalšovaný tremping se odehrál mezi I a II světovou válkou. /Nedávno v rozhlase hovořil profesionální vědec, odborník na tuto záležitost. Takovou spoustu pitomostí jsem již dlouho neslyšel./ Byla to doba - a tu je možná právě v době voleb si připomenout -  kdy vzniklou republikou vládl v rodinách hlad a navíc byl nedostatek práce. To byl ten hlavní důvod, proč tremping vznikl. Pro tenkrát, většinou početné rodiny, bylo požehnáním, když nejstarší kluci, alespoň od jara do zimy, vypadli a jeli se uživit na venkov.

/Ten název tramp vznikl u nás jako dopad bídy v USA. Trampové tam cestovali po celých státech, přeskakovali z nákladních vlaků na další, občas vystoupili a to zejména tam, kde zrovna byla nějaká ta sezonní práce. Plantáže, sběr plodin, těžba dřeva, velké stavby apod./ 

Ti v České republice postavili stan, celty a ostatní výzbroj, výstroj, pocházely z poválečných zásob, vybudovali přístřešek, a to vždy na jednom z nejkrásnějších koutů přírody. většinou nedaleko vody. Potůček, říčka, řeka, tůň, rybníček, rybník, zatopený lom.  Pak už stačilo vyndat kytaru, ukulele,  hrnec, a lžíce posloužila jako palička na bubínek. Vyvěsily se zpuchřelé,  smradlavé deky a nechaly  se prohřívat, tedy desinfikovat na slunci.  Z přístřešku pak časem vznikla zemljanka, bouda, chata, která se za desítky let proměnila v haciendu, za kterou by se nemusel stydět ani nejbohatší farmář někde v Mexiku. Dnes tyto sruby, stavby, mají cenu zlata. Jen kdyby nebyly ty neustálé problémy s tím, komu pozemek pod "vilou" patří! Neznamenalo to ale úžasnou dovolenou. Kluci,  a sem tam i nějaká ta holka, se museli také najíst. Samozřejmě se i kradlo, ale především se pomáhalo na polích při sklizni úrody, v lese, lomech. Všude tam, kde se dala najít nárazová obživa.

Jiří Let
Současnou zajímavostí je, že lidé, mladí i staří,  a není jich málo, utíkají opět na své sruby, chaty. haciendy.

Důvodem je, že mají problémy se splácením nájmů, dluhů. Začínají tam trvale žít. Do rachoty dojíždějí, ale finančně se jim to vyplatí a navíc utekli z toho městského blázince.

 Začínají opět žít v souladu s přírodou. pro děti, zejména ty malé, je to požehnání.

Trempink již není to, co bývávalo. Pryč jsou ty dobré, zlaté časy. Po hvozdech, ale stále zanikají staré campy, aby vznikaly nové. Leží na rušných místech, ale mnohé - a to je dobře - žijí v utajení. Jsou hoši a holky, kteří se neustále toulají krajinou, od jednoho místa ke druhému, ale i tací, kteří po příjezdu vlaku zapadnou do hospody, aby jí opustili až k ránu. Po vyspání někde pod smrčkem, pak nedočkavě čekají až hospodský načepuje první zlaté pivko.
Znám jeden překrásný camp pod Hřebeny Brd, kam každoročně, v pozdním podzimním čase, přijíždí téměř stovka taky trempů, aby zde uskutečnili potlach. Naprosta většina z nich vyrazí do přírody pouze o tomto víkendu.... 

V žádném případě to však neznamená, že trempink začíná být mrtvý. Vznikají nové trempské osady. Je totiž stále více těch, kteří v dnešním kapitalismu mají obrovské problémy, stejně takové, jaké byly za první republiky. Novodobí trampové přespávají den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, v bývalých muničních kopkách Protivzdušné obrany státu, na raketových základnách, v rozpadlých staveních, fabrikách, ale staví i boudy, sruby, v okolích velikých měst, kde si pak hledají nárazovou práci, nebo žebrají v ulicích, kradou v okolních vesnicích, chatových oblastech. Dnes se těmto trempům říká nehezky bezdomovci. Na tomto příkladě je vidět, že trempink je nekonečný....

/Pokračování bude následovat, když se i vy přidáte....Na téma tremping, je zde na blogu řada článků./

Jiří Let

/Jiří Let/ - Nevím, jestli se mohu považovat za trempa, v tom pravém slova smyslu. Do přírody vyrážím většinou na jednodenní vejšlapy. Nebaví mě pobývat dlouho na jednom místě. Nejraději mám toulání hezkou přírodou, takže jsem spíš tulák. Nebo je to totéž? U nás na Plzeňsku se používá taky výraz čundrák.

Jedinečné údolí říčky Střely, jsem ve svém životě prošel již mnohokrát a myslel si, že jej znám dokonale. Putování malebnou vesničkou - Malá Černa Hať -  kolem prastarých stavení,j ako je Čoubův a Kozičkův mlýn, Železný hamr až k nejmenšímu českému městečku Rabštejnu nad Střelou, bylo vždy nádherným setkáním s historií a divokou nedotčenou přírodou. V údolí, jako by se zastavil čas někdy na počátku minulého století, a vy jen čekáte, že se na cestě před vámi objeví povoz naložený obilím, jedoucí k jednomu z mlýnů. Ze snění vás tu a tam vyruší skupinka turistů, kteří zde většinou jen rychle proletí, spěchajíc na vlak.

Nedávno jsem při brouzdání po internetu narazil na informaci, že v údolí se nachází starý trempský kemp Silver River, zaujalo mě, že v mém oblíbeném údolí existuje něco takového. Nejprve jsem bláhově hledal na internetu nějakou tu informaci, kde bych ho nalezl, ale nikde nic. Trempové si velmi dobře ochraňují svá díla. A to je velmi dobře, protože takováto kouzelná místa je třeba chránit, před nenechavci a hlupáky.

Znám jedno místo u Odlezelského jezera, kde měli trempové v jednom starém kamenném lomu celou vesničku. Nevím ani jak se kemp jmenoval, s kamarády jsme mu podle vzhledu říkali Šervůd. Dokonale zapadal do přírody, nic nenarušoval, jen velmi pozorný člověk si ho při procházení všiml. Trempové měli dohodu s majitelkou lesa, že zde mohou pobývat. Na oplátku jí zase pomáhali s lesem. Majitelka zemřela a nový vlastník pozemku nechal všechny sruby srovnat se zemí, ačkoliv les je v kamenitém terénu stejně nevyužitelný.
                                                                                                                                                                                        Nezbylo Nic jiného, než Silver River vyšlapat pěkně po svých. S kamarádem, také velkým obdivovatelem Rabštejnska, jsme prolezli horem dolem strmé stráně nad řekou tolikrát, že jsme již nedoufali v jeho nalezení. Nakonec jsme přece byli úspěšní. Jak skvěle vybrané místo pro srub, ani kouř, rozplývající se v hustých větvích, to místo neprozradí. Kolikrát jsem blízko něho procházel a neměl tušení, co se zde ukrývá.

Hned další volnou sobotu jsem vyrazil na řeku s tím, že na Silveru přenocuji. Dorazil jsem na místo, tou dobou zde nikdo nepobýval. Kemp je perfektně vybavený, co se týče vaření i nocování. Předchůdci zanechali vzorně připravené dřevo na oheň, dokonce i láhev vína pro prochladlé poutníky. V zápisníku byla spousta záznamů z nedávných jarních víkendů a dokonce v zimě na Silvestra se zde trempovalo.

Bylo to poprvé co jsem v lese strávil noc naprosto sám a musím říci, že je to fantastický zážitek. Člověk si najednou uvědomí, že je součástí přírody, malým kouskem lesa. Jediným společníkem je oheň, který mu poskytne nekonečné divadlo. Všem vřele doporučuji vyzkoušet.





Tahle je pravděpodobně chráněná

27. května 2010 v 22:57 FLORA
Malá, krásná, Český kras.
Václav Burle
Václav Burle
nnnnnnn
bbbbbbbb








Václav Burle
bbbbbbb

Pryšec chvojka - Euphorbia cyparissias

27. května 2010 v 22:33 | Kam se člověk podívá, tak všude rostou rostliny. Je nemožné je znát všechny. |  FLORA
/Mirku, Petře, ale i vy ostatní. Co je to za rostlinku? Suchá skála a všude kolem kosatec bezlistý/

A už je to zásluhou pana inženýra Mirka jasné. Kolem nás jsou tisíce rostlin a asi není v silách člověka je všechny poznat. Dokonce je to nemožné a to je na tom to krásné, kouzelné. Stále je co poznávat, objevovat. Ještě Bohudík, že máme kolem tohoto blogu lidičky, kteří o kytičkách vědí mnohé a nezištně poradí, ale i nám občas, tedy převelice často, vynadají. A tak je to správné. Chybičkami se amatérský botanici stále učí a poznávají neustále ta kouzla matičky přírody. Není nic krásnějšího, než se toulat hvozdy, kopci, lesíky, pastvinami, močály, divočinou, kolem řek a potoků. Bohužel nebo Bohudík je jaro, my jezdíme za těmi chráněnými a nemáme již čas vyrazit - až na těch několik výjimek - na několikadenní vandry. Ale až současný nápor chráněných bylin skončí, tak nás čekají kouzelné chvíle někde na putování naší přenádhernou přírodou. Stačí přece tak málo, torna, karimatka, celta, voda, trocha jídla a hvězdy nad hlavou....  /Zítra nás opět čekají vstavačové louky na Šumavě a pozítří vyřešení záhady na hradišti u vojenského újezda Doupov.... To zase bude radosti, že jsme zase v divočině!/ 

Pryšec chvojka /IV - V; 15 - 30 cm/ - Velmi hojná rostlina na suchých až velmi suchých stanovištích. Trávníky, okraje cest, louky, rumiště, mělké půdy. Roní bílé mléko, které je jedovaté. Z tohoto důvodu ho dobytek ani zvěř nespásá. Není to však žádná "plevelná" rostlina, neboť je jedinou živnou rostlinou housenek lyšaje pryšcového. Někdy je tento pryšec napadán rzí hrachovou, pro kterou je mezihostitelem.  Poznáme jí podle rezavě červených puchýřků na rubu listů. (Zdroj D. Aichele)

Václav Burle
V literatuře jsem objevil tento nádherný obrat - je plevelí....

Žádost o umělecké dílo

27. května 2010 v 1:15 | Vítěz nejlepšího ztvárnění se může přihlásit o slevu na dveře a zárubně |  AGENTURA Vandrovník
Václav Burle
Neuměl by jste někdo prosím tuto plodnici čirůvky májovky vylepšit, udělat jí očíčka, nosánek, vlásky atd. a pak jí vložit na www.nahouby.cz?  A rovněž poslat na burle@seznam.cz.

Kamejnice modronachová - Buglossoides purpurocaerulea

26. května 2010 v 10:53 | Rostlina, kterou jsou ohodnotil jako běžnou, omyl! |  FLORA
Vraceli jsme se z brdské rezervace, kde jsme byli úspěšně obhlédnout vstavače. U cesty najednou jeden z nás říká, která je tahle. Já promptně -protože jí znám, neboť roste přehojně na mém májovkovém place - říkám: "kamejka, všude hojná, patří mezi plevele!" Byl to velký omyl způsoben tím, že jsem jí v letošním roce často viděl.

"To nebude plevel, ta bude určitě vzácná, chráněná." řekl jeden z nás. A já dodal, neboť jsem si vzpomenul - modronachová!

Po návratu do domovů jsme určitě každý vytáhl atlas a začali studovat. A tady je výsledek:
(Velice nerad používám, tedy nepoužívám, to slůvko plevel. Ono to v našich krajích  znamená něco špatného, hrůzného, nepotřebného, co je nutné ihned zlikvidovat. A to není pravda. Tak zvané plevelné rostliny jsou stejně v přírodě důležité jako ty chráněné. Když zavítám do rybářství, tak dokonce mnohé plevelné rybky jsou dokonce ohrožené, tedy přísně chráněné!)
Václav Burle
Omluvte prosím nedokonalost některých snímků. Vytahuji je z archivu pouze pro informaci. To se týká té spodní. Udělal jsem jí z výřezu. Jsou ale na ní vidět veškeré znaky tété vzácné rostliny. Ještě jednou prosím za odpuštění. Jest-li někdo máte vynikající fotografii rád jí na této stránce uveřejním, tak jako jakýkoliv text.

Václav Burle
Kamejnici se ještě nedávno říkalo Kamejka. Ohrožený druh /IV - VI/ /30 - 50 cm/ - Patří mezi vzácné rostliny, tedy jí chráníme. Může nás plést, že místy se vyskytuje hojně, v uskupení hromadném. Slovem místy znamená malý, nebo neveliký plácek. V rámci české republiky není lokalit zase mnoho.

Listnaté řídké lesy, křoviny, křovinaté stráně, okraje luk. Na jedné lokalitě roste hned vedle vstavačů nachových. Zajímavostí je, že je živnou bylinou pro tesaříka - Opsilia coerulescens.

Dobrý den,
nevím, zda mám vynikající snímek, ale určitě o nějaký fousek lepší než ta vyříznutá kamejka, tak posílám k případnému využití. Je z NP Podyjí, fotografováno 13. 5. 2010. Kamejku jsem potkala při cestě po červené turistické značce směrem od vinice Šobes k Železným schodům. Většina lesních okrajů tam byla doslova obsypána smolničkou obecnou, ale v jednom místě se to silně modralo kamejkami. Slovo kamejnice se mi moc nelíbí, ale pokud to tak přírodovědci pojmenovali, tak s tím asi mnoho nenadělám. Radka Páleníková
Raduška Páleníková
Foto: Radka Páleníková




Prstnatec májový I/2010 - Dactylorhiza majalis /V; as

23. května 2010 v 15:31 | MLADÍ proti STARÝM, že by začal boj na život a na smrt? |  - - májový
Uháněli jsme na Šumavu za prstnatci a vstavači, a ještě jsme stačili nakouknout na jednu jejich zajímavou lokalitu v Brdech. Kolem tohoto krasavce jsme prošli bez povšimnutí všichni, kromě Péti. Šel sice poslední, ale svým ostrozrakem nám udělal radost. V klidu a pohodě jsme udělali několik snímků a nenápadně se vzdálili. I tak jsme se styděli, že jsme ho vystresovali. A tak to má být - nerušíme, netrháme, jenom bádáme, koukáme a fotografujeme. Bohužel se stále na jaře plní zachranné stanice koloušky. Lidé jsou nepoučitelní.
Na zamokřenou louku již jezdím několik let. Ve staré literatuře jsem se dočetl, že tady rostou prstnatci, kteří mají ve svém názvu překrásný dodatek májový. Proč asi, že ano? Nikdy jsem však na ně neměl štěstí. Dnes jsem si přibalil do kapsy bundy dalekohled. Byl to vynikající nápad. Jak jsem tak projížděl louku, tak najednou něco barevného. Bohužel oči mám v kélu, tak jsem nemohl zaostřit. Přišel jsem blíž a nastala radost přeobrovská. Zkoumání obzorkou pokračovalo a hle několik dalších. Celkem se jednalo o necelých deset kousků. Oproti dávným časům neustále ubývají. Lze je zachránit v naší přírodě? Kdo ví, nebo má nějaký názor, tak nás tady v komentářích jistě rád poučí, že ano.... A předem děkujeme.

Poznámka: O týden později jsme na zdejší louky opět nahlédli a byli jsme štěstím bez sebe. Objevili jsme totiž další plácek, kde jich bylo více než patnáct a na nedaleké další loučce jsme ještě našli jednoho. Už se těšíme co zde objevím v roce příštím.

Prstnatec májový
/V - VI,/ 15 - 50 cm/
chráněný,
ohrožený druh

Vyskytuje se na rašeliništích, mokrých loukách, prameništích, pasekách, na celém území České republiky. Ke svému růstu potřebuje dostatek vody a slunce. Nesnáší zastínění. Známe jej v mnoha formách, variací. Na některých lokalitách je každoročně - oproti minulým stoletím - již několik jedinců, na dalších pak se jedná o desítky až stovky rostlin. Ubývají a není síly, jak jejich ztrátám zabránit.

Název se vztahuje na dobu kvetení. Vyskytuje se téměř po celé Evropě. U nás od nížin až do hor. V Alpách například až do 2000 metrů. Výjimečně ve vyšších polohách ho můžeme nalézt i v červenci.

Zde na burle.blog.cz jsem již několikrát upozornil, že chráněné rostliny - klenoty přírody - nás pomalu, ale jistě opouštějí. Právě na prstnatci májovém se to dá dobře dokumentovat. V dávných dobách rostl "téměř" na každé podmáčené louce. Jednalo se o stovky ba tisíce jedinců. Bohužel je to jediná orchidej, která se dá za určitých podmínek přesadit. A to se pravděpodobně děje i v současné době. Aby jim ruce upadli! Je snad toto vandalství důvodem proč tyto byliny ubývají?

Po včerejším debaklu pod Bezdězem, nedaleko Máchova jezera, jsem takový úspěch nečekal. Měl jsem v hlavičce přenádherný pocit, že i na šumavských loukách budeme úspěšní. Člověk míní a osud, stáří, mění. Nasedli jsme do aut a vyrazili směr jih - Písek, Vodňany, Husinec, Prachatice a minimálně návštěva tří rezervací.

Před Dubencem řidiči říkám: "Zastav prosím u té benzinky! Mám infarkt." Tedy spíše tomu říkám ucpané potrubí. Protože mě všichni dobře znají jako ohromného srandistu, tak si nebyli jisti co se děje. Kucí jeli dál a ten můj forman mě odvezl..... Putování, na které jsme se tak moc těšili skončilo. Tak zase v sobotu se na Sumavu vrátíme a v neděli nás čekají louky u Střely, kde zároveň překontrolujeme lilie zlatohlávek. Na jedné zalesněné, zastíněné loučce jich jsou desítky.

Doktoři dneska umění neuvěřitelné věci. Děkujeme! Pročistí vám potrubí a za dva dny vás "vyhodí" do rachoty. Není to tak dlouho, co se na tyto zdravotní problémy umíralo. Jsme šťastní lidé, ale proč stále tak blbneme? Vládo, poslanci, senátoři, probuďte se a konejte jako chlapi ....
Měl jsem velký problém. Nevěděl jsem, jak poznám, který prstnatec, popřípadě vstavač, je který. Když jsem uviděl májového, tak po prostudování jeho krásy mě bylo jasno. Všimněte si, že na listech jsou stejné flíčky, body, jako na květech. Znamená to snad něco, co se týká určení?
Na snímku je vidět skutečná - tedy v tomto případě nepatrná - velikost prstnatců májových. Na louce jsou dobře ukrytí a člověk musí se dobře dívat, aby je nepřehlédl. Kontrolní otázka - jakou kadenci má samopal vzor 29? - Co to píši za pitomosti! Chtěl jsem se zeptat. Viděl jste, nejen letos, někdo prstnatce májové vyšší. Dokonce vysoké až padesát centimetrů?

Prstnatec pleťový aneb jak být za pitomce

22. května 2010 v 22:29 | Tak moc jsem po něm toužil až jsem se málem utopil |  - - pleťový
Informace byla stoprocentní, a tak jsme za prstnatcem pleťovým s velkým očekáváním vyrazili. Cesta autem na sever netrvala dlouho, vždyť na místo to bylo z Prahy jen co by jsi kamenem dohodil. Nejhorší bylo vymotat se z hlavního města. Jó když tady člověk nejezdí pravidelně, tak není problém několikrát minout ten správný výjezd směrem na Mělník. Byl jsem za úplného blbce. To jsem si užil sprostých slov od spolucestovatelů. Stačilo by, kdyby měli na klíně mapu a tak, jako já sledovali ukazatele. Oni ale jen kecali, jak to bude nádherný den. Zklamání nás všech bylo obrovské. A kdo myslíte, že to odnesl, kdo byl za vola? Takže dnes bez fotografií.

Pršelo téměř celý den a občas i velice hustě. Byli jsme za okamžik několikrát promočení až na kůži. Zachránila nás obsluha občerstvení v obci Ohrada. Polévka frankfurtská, domácí, výborná, více než plný talíř. Vše završil maďarský gulášek s domácím knedlíčkem a pivíčko. Blaho hned brzy po ránu. S něčím takovým se člověk dnes už nepotkává. Výběr českých jídel přeobrovský a aby ne. Kde se dobře a poctivě vaří, tam se dobře daří a o zákazníky není nouze. Tady je spíše odhánějí, neboť v týdnu nestihají. Až tam přijedete, tak stačí říci heslo prstnatec pleťový a hned máte protekci. Je to domluveno. Porce v tom okamžiku bude pro vás přímo neskutečná. Dobrou chuť. (Raději jim ale pro připomenutí předložte tento článek.)

Věděli jsme, že u rybníka pod Bezdězem roste nejen prstnatec pleťový, ale také například rosnatka okrouhlolistá. Když jsme k vodě na hlavní hráz přišli, tak nám bylo jasné, že najít orchideje nebude vůbec jednoduché. Všude kolem rybníka rákosiny, zamokřené, zarostlé louky. A hledejte, když nevíte přesně kde. To jsem - jako hlavní organizátor, šéf - dostal pohlavků, nadávek a musel jsem i zaplatit v naturáliích v hospodě řadu položek. Tento výlet mě přišel moc, ale moc draho. Příště se na všechny vyprdnu. Mám to zapotřebí? Když navíc každou akci organizuji já a to prosím téměř zadarmo. Za několik tisícovek za den. (Prozradím vám tajemství. Zítra jedeme na Šumavu. Jedna lokalita na vstavače a prstnatce je tutová, ale čert ví jak to dopadne. Doufám, že mě neseřežou a nevyhodí z auta. Já se jim, ale na straně druhé nedivím. Všichni očekávají fotografické zážitky, které lze docílit pouze při několika jarních dnech a nic. To člověka doopravdy na...., naštve, že ano!)

Aby byl klid, tak jsem vybral jeden prostor na rekogniskaci terénu. Louka to byla krásná, ale mokrá a všude samá díra. Rozhodli jsme si to namířit na zarostlou hráz. Když jsme k ní přicházeli, tak najednou koukáme a před námi stoka. Bohudík přes ní padlý kmínek. S úlevou jsem si oddechl, že nebudeme muset se trmácet zpět. Vstoupil jsem na stromek, udělal několik krůčku, pak prásk a já se ocitl nejen ve vodě, ale po pas v bahně. Pro všechny přenádherný, kouzelný, neopakovatelný zážitek. Já byl ale moc, moc, na...... , naštvanej.
Nebude to dlouho trvat a labuť nebude na hnízdě sama Matka příroda opět zvítězí. Je to přenádherné podívání pozorovat na vodě její drobotinu. Zážitek, který nemá obdobu.

Dorazili jsme na silničku, která prochází po hlavní hrázi. Koukáme, před námi dům, bývalý mlýn, dnes fořtovna Lesů České republiky. A uvnitř sám fořt s chotí. Okoštovali jsme nějaké to tvrdé pití, já se umyl a vyždímal oděv. Ještě štěstí, že slunce se na mě obrátilo tou teplou stranou a mraky odešly v dál.

"Pane fořt", říkám a pokračuji. "Tady někde u rybníka rostou orchideje. Že víte kde?"

Pán všech okolních hvozdů, lesů, lesíků, vod a strání se zamyslel: "Jó rostou, ale kluci, nevím kde!"

A bylo vymalováno. Vrátili jsme se do hospody a začali s výslechem paní hospodské. Byli jsme přeúspěšní.

Cestou přes ves, jsme se ptali kdekoho: "Nevíte prosím, kde je tady ta proslavená louka prstnatců pleťových? Mají jich tam být stovky!" Všichni na nás koukali, jako na nějaké pomatence. Nikdo nevěděl, jakou to mají u obce neobvyklou zvláštnost. A navíc jim to bylo úplně jedno. Lidi příroda nezajímá! Oblíbenější jsou sobotní a nedělní supermarkety, hypermarkety! Teprve doma jsem si uvědomil, že lidé z vísky, kde mám ve vlastnictví pevnůstku ze třicátých let, taky nevědí, že nedaleko rostou desítky kosatců bezlistých. Zkrátka to tak je a nikdo to nezmění. Společnost a škola zaspala!

Paní hospodská, výborná, tedy vynikající to kuchařka, se zamyslela, aby zjistila, že na náš dotaz nedokáže odpovědět. Přišla však s vynikajícím nápadem. Na hrázi rybníka, u stavidla, bydlí v malém bílém domečku pan Š, který o zdejší přírodě ví všechno. Vysvětlili jsme jí, že tam už jsme byli a žádný bílý domeček jsme tam neviděli. Přesvědčila nás, že to pro nás bude ten správný muž. Odebrali jsme se ke stavidlu.

Hledáme domeček, ten tam byl, ale na vratech a vrátkách zámky. Nikde nikdo! Na velké ceduli napsané telfonní číslo. Voláme, ale nikdo nám aparát nebere. Procházejícího manželského páru s psíkem jsme se zeptali, jest-li neví, kde bychom našli pana Š.

Hází s námi řeč a ukazují na fořtovnu. Pan Š je totiž fořt, který nás málem všechny vožral. A kruh se uzavřel. Nezbylo, než se odebrat k paní hostinské a tam to ještě přiživit. Lidi o přírodě, ani té nejbližší, nevědí NIC!!! Tak zase za rok... To nám prstnatci pleťoví již neutečou.

Po celodenní, namahavé a neúspěšné expedici, jsme ještě stačili navštívit rozhlednu na Vrátenské hoře. Schody nám dali hodně zabrat. Neměli totiž konce. Vyhlídka byla zajímavá, ale bohužel nedokonalá. Nad republikou, naší rodnou vlastí, se stále udržuje smog, spojený s velkou vlhkostí. Daleké rozhledy se bohužel nekonaly.

Věž má jednu nevýhodu. Je totiž celá opláštěná, takže cestou nahoru žádný výhled. A to je špatně. Rozhledny, které v jednotlivých etážích mají alespoň nějaké to okénko nemají chybu. Jako vzor sem patří ta v Kryrech. Na každém patře je výstavka fotografií. Člověk se tak může zastavit a pokochat se snímky. Tímto způsobem totiž může zašifrovat, že se zadýchává, nemá kondici, je zkrátka kripl.

Navíc jsem nebyl spokojený s ostatními návštěvníky a zejména s pánem, který vybíral vstupné. Všech jsem se slušně optal, jak jsou na tom s penízkama. Nabízel jsem jim fantastický obchod! Když mě vynesou nahoru na stožár, tak dostanou od mé maličkosti, ale i od nás ostatních, pět korun. Žádný hlupák se nenašel. Je vidět, že náš lid z podhradí má převysokou inteligenci, a tak to má být, že ano..... Co by se asi stalo, kdybychom potkali někoho ze senátorů, nebo poslanců? Myslíte si, tak jako já, že by nás vynesli i za jednu korunu, nedej bože za jedno euro.

Celé okolí rozhledny nás překvapilo bohatým byliným patrem. Určitě tady bude ráj i pro houbaře. Všude byly tisíce konvalinek krátce před rozkvětem. Člověk, milovník matky přírody, stále objevuje nová přenádherná zákoutí.

Přidej se, nedej se. Nabal tornu a pojeď s námi objevovat přírodu naší drahé, milované vlasti.


Až půjdete z parkoviště na hrad Kokořín, tak si všimněte, jak je to tady v podhradí, až na toto restaurační vynikající zařízení, zdevastované. Po koupališti ani památka a okolní budovy už určitě opravit nepůjde. Nevíte někdo kdo to tady všechno zavinil? Princ Miroslav od nás dostavá pět hvězdiček. Jen aby mu to vydrželo!
Princ Miroslav, podle kterého byl natočen přeslavný film Pyšná princezna, se v době současného kapitalismu musel odebrat jako Pán, z hradu Kokořína, a na parkovišti v podhradí, otevřít vynikající podnik s ještě lepším posezením a kuchyní. Po celodenní túře, to tady nemá chybu. Ceny mírné, obsluha vynikající a rychlá. Příklad, jak by to mělo vypadat v celé evropské unii. Všimněte si té zelené krásy, která posléze skončí na vašem talíři. Doporučuji, a je to doslova koncert vynikajícího kuchyře Miroslava, jeho nezapomenutelné palačinky. Něco takového vám neudělá ani vaše vlastní babička, matka a nedej Bože i manželka, milenka, přítelkyně. Něco tak chutného jsme v životě nejedli. Dobrou chuť!!! Cena 45 korun, ale pozor. Když předložíte tento článek, tak dostanete slevu!!! Stačí říci, že vás posílá tremp Václav, Vene!



Kterápak to je, poraďte....

21. května 2010 v 18:44 FLORA
Rezervace, více či méně podmáčená louka, výška na začátku května 10 - 15 centimetrů.
Václav Burle
Byly jednotlivě po celé louce....
Václav Burle
Kterápak to je??????? 

Císařská rokle aneb vstup zakázán!!!

21. května 2010 v 10:55 | Nikdy bych nevěřil, že na okraji Prahy je takový nádherný kout |  Český kras
Císařskou rokli nevede žádná turistická trasa, je to ta nejpřísnější rezervace. VSTUP ZAKÁZÁN!!! (Fotografie byly pořízeny při mapování  rezervace státním orgánem.) Důvodem je, že tady vede pouze neznatelná "zvířecí stezka", která z větší části prochází potokem. Kdyby tady proudily davy lidí, tak by za chvíli tento překrásný kout Českého  krasu přestal existovat. Chraňme tuto hlubokou krasovou rokli s vyvěračku do posledního dechu. Na skalních výchozech se nacházejí chráněné rostliny. 

/Zajímavé snímky z Českého krasu najdete rovněž na fotografiích Josefa Buriána ZDE/

Václav Burle
Potok, který vyvěrá o kousek dál na konci rokle, má málokdy dostatek vody. Někdy, naopak, po průtřži mračen, zde pak může jít i o život. Cestou uvidíte zajímavé  útvary v tekoucích vodách. Jedná se o pěnovcové hrázky, které vznikají usazováním vápencových sloučenin. Uhličitan vápenatý, uložený v podzemních vrstvách, je rozpouštěn protékající vodou obsahující kysličník uhličitý. Po opuštění podzemí uniká z vody kysličník uhličitý a uhličitan vápenatý krystalizuje. 
Václav Burle
Na konci rokle je několik starých trempských chat, které byly postaveny ve dvacátých letech 20. století. V dolní části, které se říká Prdlák. Jedná se o trempskou osadu Skalnaté údolí, která pamatuje ještě zlatý věk trampinku.  Tyto zajímavé výtvory lidí, kteří milovali a mlují přírodu, jsou ale na straně druhé překážkou bránící zařazení Císařské rokle na seznam UNESCO.

Nádhera! Pěkné místo, které lze v dnešní hektické době vyvažovat zlatem. Navíc zde není elektrický proud, ani plyn, a další "vymoženosti" dnešní doby. Pro milovníky přírody, krásy, je to zde ráj na Zemi. Jedná se o přírodní rezervaci, a tak se zde již nemůže nic stavět. Chaty, které se nesmí vylepšovat, jsou zde již jen na dožití....

Do rokle je ze Srbska nesnadný přístup. Musíte téměř plížením plazením podlézat tunelem, kterým odtéká voda z Císařské rokle. A navíc se tady líbí zmijím. V žádném případě nepřelézejte železniční trať. Je to nebezpečné!!!
Václav Burle
Uměli by jste ještě dnes strávit v této trempské chatě týdenní dovolenou? Nikde nikdo. Všechno si musíte udělat sami. Hospoda a obchod předaleko.... Líbilo by se tady vašim dětem? Jednu výhodu to bezesporu má. Kouzelná a přebohatá příroda. Je zde co zkoumat, a tak si zpestřovat  život na tomto hříšném světě. Rostou zde kouzelné, chráněné rostliny, o houbách ani nemluvě.....

Ze živočichů připomeňme  velkou řadu motýlů a teplomilné pavouky. Z rostlin kavyl Ivanův, oměj vlčí, koniklec luční český, včelník rakouský, kravatku přeslenitou atd.  
Václav Burle
.... a tohle je jedna z nich. Nevíte prosím někdo co to je?  
Václav Burle
Za každou zákrutou potůčku na nás vyjukne zase další překrásné zákoutí. Dívejme se pod nohy kam šlapete...
Václav Burle
..... a máme tady další záhadu. Všude, zejména ve spodní části rokle, se povalují takovéto veliké, dobře zpracované,  kvádry. Nevíte někdo o nich něco více?  Vůbec nechápeme, jak by je dopravili lamači do civilizace. A již zde máme odpověď. Těžil se tady karlštejnský mramor. Poslední bloky byly vylámány kolem roku 1920. Tedy asi v době, kdy se tady začaly stavět první chaty. 

Václav Burle
Císařská rokle je přírodním zázrakem, který je obdivován odborníky s mnoha lidských činností. Voda z vyvěračky tady vytváří početné travertinové kasády a hráze. Vyskytují se zde významná společenství vápnomilných mechorostů. Najdeme zde i řadu chráněných živočichů. Za všechny připomeňme třeba mloka skvrnitého.

Zajímavá informace je, že v dávných dobách svah rokle poskytoval bloky červeného mramoru, pro zkrášlení hradu Kárlštejna.  (...pokračování nekonečné....).
Václav Burle
bbbbbbbbbbbb
Václav Burle
nnnnnnnn
Václav Burle
Putování zde připomíná chůzi džunglí, pralesem. Horní část je přehrazena kamenými bloky, padlými stromy a neprůchodným keřovým patrem. Všude kolem strmé skalní stěny.  Tam někde úplně na konci vyvěračka a ve stěnách očím skryté jeskyně a průrvy. Aragonitová, Uzávěrová a Skalní brána.
Václav Burle
Cestou potkáte řadu bylin, živočichů, keřů a na horní vyhlídce nahlédnete do údolí Císařské rokle. Pak už vás čeká cesta ke Kódské jeskyni a do stejnojmenné osady.

Kačenka - takto se sbírají u Humenného

20. května 2010 v 12:44 | Škoda, že neexistuje příkladná spolupráce s mykology na Slovensku |  - - kačenka česká

FOTOREPORTÁŽ ing. Anton Petrov


Ahoj Vašku, dlhšie som sa Ti neozval, ale pravidelne sledujem Tvoj blog. Videl som, že si tam uverejnil, smrčkovce a smrčky, ale ďalej nič. Pretože u nás už končia, posielam Ti pár fotiek a trochu textu.

Václav Burle
Smrčkovec český - Ptychoverpa bohemica - "obyčajná" káčenka.Táto veľmi obľúbená prvá jarná huba je ľahko rozpoznateľná aj pre laika. Má totiž klobúčik prirastený až k samotnému vrcholuhlúbika.

Vybral som sa so synom preveriť osvedčené miesta. Na prvom sme našli asi 15 maličkých, na druhom 9 tiež mrňavých na treťom iba dve malé plodnice.Bol som prekvapený, že ešte nerastú. Kolega mi totiž volal, že u nich je záplava smrčkovcov a to je od nás vzdialený nejakých 15 km. No nič. Vravím synovi, ešte je as skoro, možno o 3 - 4 dni ich bude viacej. Máme koľko máme, štyri vajíčka a bude hostina.
Tak sme sa otočili, že ideme preč. Ako tak ideme po cestičke, niečo sa mi zazdalo pod tŕnkovým kríkom. Hovorím synatorovi, skus sa tam pozrieť. Tonko junior vošiel pod tie kríky a to ste mali počuť ten výskot, jasot ... Oci, oci, veď tu sú všade. A naozaj bolo ich tam požehnane akoby ich niekto zasial. Kde ste sa pozreli všade smrčkovce. Spolu sme ich tam nazbierali 183 kusov. Bolo že to radosti a aj výborné papaničko. Tono

/V letošním roce, jak jsem vás tady již informoval, vyrážíme na Slovensko na houby a to do oblastí, kde rostou ty nejvzácnější. Snad budeme mít štěstí! Přidat se může každý. Stačí stan, karimatka, spacák. Odjezd vlakem, čím nás bude víc, tím větší sleva. -vb-/



Ing. Anton Petrov
Smrčok obyčajný....

Dalšia akcia bola, keď už smrčky rástli vo veľkom. Partia, zo stranky www.nahuby sme sa rozhodli urobiť expedíciu SMRČKY. Je tu jedno miesto, kde je pánom domácim moj priateľ Vlado Mikula - Kozaroš.
Na tomto mieste cca v okruhu 1 km sa dajú nájsť skoro všetky druhy smrčkov, okrem smrčka pražského. Došli priatelia z Košíc a išlo sa. To ste mali vidieť tú radosť, všade sa ozývalo ach, och, toto som ešte nevidel, bombové, nádherný, tento je fešák, to je ale obor a podobné superlatívy. Čo sme chceli, to sme našli a ako bonús ešte aj vzácny a chránený ušiak zväzkovitý. Samozrejme nechýbala opekačka slaninky, klobások a to všetko preložené vybornou vodou zo studničky + ohnivou vodou z plecniakov. Po nádhernom dni sme sa rozišli bohatší o nezabudnuteľné zážitky z našej prírody. Tono.

PS: Pripájam Ti foto, čo tu všetko rastie.

Smrčkovec náprstkovitý - Verpa coniva var. conica; Smrčkovec náprstkovitý vráskavý - Verpa conica var. cerebriformis; Smrčok černastorebrový - Morchella angusticeps; Smrčok hybridný - Mitrophora semilibera; Smrčok kužeľovitý - Morchella conica; Smrčok obyčajný - Morchella vulgaris; Smrčok jedlý - Morchella esculenta; Smrčok vysoký - Morchella elata; Smrčok hrubohlúbikový - Morchella crassipes.
Ing. Anton Petrov
Smrčok černastorebrastý.....

Drazí slovenští přátelé. U nás v Čechách, oproti minulým stoletím, roste kačenek a smržů stále méně a méně. Pryč jsou ty dávné doby, kdy například kolem Prahy, jich každoročně naši předci sbírali milióny. Jak to v těch dávných dobách bylo u vás a jak je to dnes? Napište nám prosím vaše názory a nenechávejte to pouze na těch dvou od vás.....

Ing. Anton Petrov
Smrčok obyčajný


Toto nekonečné místo je vyhrazeno pro vaše odpovědi, názory:

Super zajímavost NEPŘEHLËDNĚTE / smazat

19. května 2010 v 12:31 AGENTURA Vandrovník




/Jedná se o zajímavou fotografii čirůvky májovky! Jest-li k této houbě máte co říci, tak pište prosím do komentářů a já to pod vaším příjmením vložím do článku. Děkuji!/


/Co se týče té události na Ködě, tak jsem zajím vyzkoumal, nevyzkoumal toto!/



Lýkovec vonný - Daphne cneorum

19. května 2010 v 2:07 | Kriticky ohrožená rostlina. Omamná vůně ládá nejen hmyz. |  - - vonný
Lýkovec vonný je převzácnou, kriticky ohroženou rostlinou. Potkat ho v přírodě je dnes téměř nemožné a proto přeobrovským zážitkem.

Vyšli jsme z lesa, na jarní zelenou louku, a na jejím okraji, v křoviscích, tato krása. Jak jsem se naklonil s fotoaparátem, tak mě zlikvidovala, překvapila, fantastická, neopakovatelná vůně. Kdyby se dal tento odér plnit do skleniček, tak by to byl fantastický, mnohamiliardový obchod. Každý chlap, ale i každý mužský, by se stal u dam a dívek neodolatelný. Ženský by ho za každé okolnosti, v každém prostředí, přetrhly vejpůl. A to přímo na plovárně, v restauraci, ve vlaku a autobusu. Vůbec by neměly možnost vyhledat skrytou místnost, vrbičky, křoví. Přesně tak se to nám všem stalo v Českém krasu. Nejhůř to odnesl profesionální botanik se svým kolegou lesníkem. Příští rok se na lýkovec vonný opět půjdeme podívat. Co myslíte, bude tam ještě? (Jeho GPS je zde na blogu.)
A kde je chyba, že se vyskytuje již tak vzácně.... Botanici tvrdí, že na vině jsou zejména lesníci, kteří likvidují kdejakou slunnou paseku, kterou lýkovec vonný potřebuje pro svou existenci. Páni lesů davají přednost, před ochranou ohrožených druhů, výsadbě stromů. To totiž znamená v budoucnu přítok peněz do kasičky. Lýkovec žádnou korunu nepřinese, že ano.
Lýkovec vonný, zejména ve večerních hodinách, láká svou omamnou vůní hmyz, který potřebuje pro svou další existenci. Vůně je nejen velice silná, nezapomenutelná, ale způsobuje závratě a silné bolení hlavy. Kvete v období května a června, ale dokonce výjimečně i na podzim. Vždy zelený keřík, vysoký 10 až 30 centimetrů, vyhledává světlé a suché listnaté stanoviště, ale najdeme ho i na okrajích lesů na trávnících. Kriticky ohrožený druh!!!
Požití jakékoliv části rostliny je převelice nebezpečné. Stačí pojíst kolem deseti plodů a každému postiženému pak už jenom zahrají traumarš. Začíná to pálením v ústech, následují křeče v břiše a to je již pravděpodobně na všechno pozdě.