Červen 2010

Červíci - VADÍ - NEVADÍ

30. června 2010 v 9:03 | Byly časy, kdy houby byly vyhledávané i s těmi červíky. Často totiž býval hlad. |  HOUBY
Součástí tohoto zamyšlení je ANKETA... (klikni pod článkem na komentáře, tak se na ní dostaneš a nezapomeň prosím klikat na hvězdičky! Děkujeme!)

/Neumíte prosím někdo kreslit. Přivítal bych k tomuto minipovídání kresbu, jak z houby leze červ. Nebo něco takového podobného. A kdyby dokonce byl snímek, tak by to nemělo chybu!/

Udělali jsme si takový maličký odskok do brdských lesů na Padrťské rybníky. Úkolem bylo překontrolovat hnízdo čápa černého. Celou cestu jsme se těšíli, že se stane zázrak a rodinka bude mít na vysokém smrku mladé. Zázrak se však, od dávných dob zdejší plánované výstavby amerického radaru, bohužel opět nekonal. Další hnízdo zlikvidováno. Nebo se snad v příštích letech do tohoto prostoru čáp černý vrátí? Jeden zázrak se však stal. Na hnízdě si hověl orel mořský...

Procházeli jsme lesem a koukali po houbách. Kde nic tu nic. Jedno vajíčko hadovky, nějaký ten choroš, ale hned na začátku naší pouti mladý chorošovec sírový. Krasavec inteligentní, hodný nakousnutí. Štěstí jsme měli až na hrázi Horního rybníka. Několik ožraných holubinek zelených a spíše menší než větší hřib dubák. A zde je ten důvod proč píši toto zamyšlení.

/Na toto místo od Vás přivítám pěkný snímeček hřiba, hříbka, i kresba nebude vadit, dubového..../

Péťa se po něm vrhl řka: "Ten je červivý," a udělal pohyb k odhození. Včas jsem ho zastavil s udiveným výrazem - "já ho beru!" Mnozí na mě koukali, že jsem na hlavu. Hřiba jsem prohlédl, odřízl třeň a zjistil, že klobouk je téměř zdraví. Šup s ním do batůžku. Ještě několik nějakých plodnic a budou škvarečky k televizi.

Uvědomil jsem si, že je spousta houbařů, kteří červivé houby neberou. U nich to ale může  znamenat i jedna, dvě, tři, chodbičky a už letí plodnice  pod smrček. Přitom tam už žádný červ není. Vždy jsem naštvaný, když narazím ve hvozdu na místo, kde se valí desítky, ba stovky hřibů, ale i jiných druhů.  Důvodem je jejich i mírná červivost. Hřib se rozkrájí na menší kousky, a jak je tam jen náznak "masobiopotraviny" pryč s ním. Jiný by si těchto plodnic jinak vážil. Podobní houbaři všechno zničí,  místo aby udělali radost těm chytřejším, kteří si uvědomují, že nic se neděje, je to příroda, je to zdravé.

Tady ani osvěta našich prvotřídních přednášejících z ČMS nic nezmění. Odpor některých houbařů k červům je tak obrovský, že houby nejedí. Možná jen ty průmyslové se supermarketu. To ale není důvodem proč je nevybíravým zpsobem ve hvozdech likvidovat, že ano.... Tedy ty červy, houby. Ne ty přednášející.

Dobře si pamatuji, jak v dávných časech, když lidi sušili houby, neměli problém, když byly plné červů. A já to tak dělám dodnes. Důvodem bylo, že lid si hub vážil. Dobře věděl, že v dobách nouze, bídy, jim mnohokrát houby i s těmi červíky (proteiny) zachránily bytí.

Vždy se dobře bavím, sedíc před stanem u ohniště, když kolem auta procházejí človíčci. Houby přenádherné se SUŠÍ  na kapotě, střeše. "Kde jste to našel? My ani o ně nebrnkli". Prohlíží nakrájené, sušící se plodnice. Po papíře vylézají zpět do lesů mraky červů. Všichni jsou zděšeni, vyděšeni, na mrtvici. Nedovedou pochopit, že všichni vylezou a ti co jsou již přeříznutí, usušení, se stávají v pokrmech delikatesou. Začíná mnohohodinová dišputace, která pokračuje u táboráku dlouho no noci.

Poznámka: Víte proč je drahá elektřina?: Sedím v kanceláři a vstupuje odečítačka elektřiny z PRE. Podává lejstro a říká, že v pátek přijde odečíst proud. Říkám, ať si ho odečte hned. Ona nemůže, protože dostala příkaz nejdříve celou obec obejít a všechny písemně upozornit, že v pátek příjde v dopoledních hodinách odečíst elektřinu. Dodávám, a jak to mají udělat ti všichni co chodí do práce? Odpověď jsem nedostal!!!

A víte jak  to bylo za komunistů. V obci se vylepilo několik plakátku a všichni věděli, co a kdy je čeká. Byly tam ale dva údaje - dopoledne, a k večeru. Jak je možné, že tenkrát to šlo a dnes nic nejde. Proč je to nyní všechno složitější....  
Václav Burle
Květnatče, nemáš náhodou ty snímky rozkrájených hřibů královských? 





Vyjádřete se umělecky...

29. června 2010 v 14:44 AGENTURA Vandrovník
Tenhle krasavec, zrůda, chrání naše naleziště hřibu královských. Neuměl by jste ho někdo poítačově vylepšit, nebo naopak zlotřit? Kreativně se vyjádřit? Výtvory pak posílejte na burle@seznam.cz a já to převedu sem na blog. Nejmenší rozlišení na šířku 800. Poj0dme se pobavit....
Václav Burle

Přeslička největší -

29. června 2010 v 14:03 | V pátek jedeme na toho jehlancovitýho a pak přepadneme toho hospodského! |  FLORA
Mapa v ruce, torna na zádech, feldflaška u pasu.... Touláme se Vysočinou a hledáme jednu významnou, přenádhernou, botanicky zajímavou,  vstavačovou louku. Louka zarostlá vysokou vegetací, že nevidíme jeden na druhého. Pátráme, koukáme a orchideje, rosnatky, nikde. Všude kolem se ozývají nadávky a samozřejmě na mojí osobu. Zase se tvrdí, že jako zaměřovač, navigátor, připravovač expedicí, jsem na ....... .

Konečně jsme se dostali k potoku. Všude spousta smradlavého bahna, ale já stále si vedu svou. "Tady to musí někde být!" Většina to vzdává a odcházejí na polní cestu. Já se s Jájí vrháme do toho největšího bordelu. Za okamžik máme bahno až za ušima a jak jinak, než jako obvykle jsem tam zahučel do odvodňovacího kanálu, který jsem pro ty dvoumetrové kopřivy neviděl. Jájka nadává - "to nemám zapotřebí, příště už nikam nejedu!" A odchází ve svých stopách zpět. To ale udělala strašlivou chybu. Vždy přece stačí si říci - vydržet! vydržet! vydržet!!! Já už jsem rovněž rozhodnut to vzdát. Je mě moc blbě, už nemám sílu pokračovat, jsem na omdlení.

Vstávám a strašně páchnu. Takhle mě do auta nikdo nevezme. To bude zase keců. Pořád koukám do mapy a v duchu si říkám. "Vždyť je to tady, ale kde je ta vstavačová louka?"  Zapadám do bahna, už nemohu ani vytahovat kanady z toho bordelu. Koukám, jak vůl na nová vrata od statku. Přede mnou něco přenádherného. Louka, která nemá obdoby. Sice zamokřená, ale všude prtnatce, vstavače, a jak jsem zjistil o něco později, i ty rosnatky okrouhlolisté. Bůh mě má rád, zázrak se dostavil. Holt, kdo umí ten umí. A kdo neumí, ten čumí. 

Koukám, obdivuji tu veškerou boží nádheru, fotografuji. A už vím, že to nedopadne dobře. Do té mapy jsem koukal, tak nějak moc, blbě. Tu první louku jsem považoval za tu vstavačovou a to byla kardinální chyba. Kdybych se podíval lépe, tak bych musel vidět, že ta zlatá je až za potokem. Stačilo se na ní převelice jednoduše a v suchu dostat z druhé strany od polí.

Hospůdka v nedaleké vsi hučela a veškeré osazenstvo bylo spokojeno, dobře se bavilo. Při mém vstupu všichni zmlkli a z ničeho nic se rozesmáli na celé kolo. Musel jsem vypadat, jak americký bojovník proti teroristům. Bláto až za ušima, úsměv na rtech žádný. Ale to jen do okamžiku, než jsem ho vykouzlil od ucha k uchu.

"Volové, von jí našel..." a už se sápali po mém foťáku. Beze slova se zvedli, zaplatili a hned mě masírovali, abych jim ukázal kde to je. Celou cestu nadávali, když viděli, jak je vedu po kvetoucí polní cestě, pak kousek přes pole a už sami pokukovali na tu nádheru. Boží, překrásný den se opět vydařil. Já mám vyděláno v peněžence a navíc jsem navýsost spokojen, že i oni jsou spokojeni.
Václav Burle
bbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbb
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm


Václav Burle
bbbbbbbbbb
mmmmmmm



Václav Burle
/...pokračování a dokončení brzy./

Meduňka

29. června 2010 v 13:22 FLORA
Tak nyní jsem z toho jelen. je tohle meduňka lékařská? Našel jsem jich desítky ve hvozdu Českého krasu.  Všude se píše, že je zplanělá, ale tahle v rezervaci je co????? Pište do komentářů.  
Václav Burle
bbbbb

Brdy vojenské / hájovny, lovecké boudy....

28. června 2010 v 11:35 | Kde jsou ty divné časy, kdy zde vedli válku hajní s pytláky |  Brdy centrální
Lovecká chata VÁCLAVKA - najdeme jí snadno jižně od Padrťských rybníků. Dnes leží na cyklistické stezce, která byla pojmenována na nepočest madam Parkánové - cyklostezka naštvaného čápa černého. Opodál byl nedávno vybudován luční rybník. Za to patří lesákům dík. Tůní, rybníčků, rybníků, ale i velkých louží, je stále ve hvozdech zbytečný nedostatek. Bpuda je v žalostném stavu. Není již čas jí renovovat a otevřít.
Václav Burle
Tento kout vojenského újezdu nepatří mezi ty vyhledávané, ba krásné. Je to tady takové divné, ale rychle se měnící k lepšímu, neboť smrk se tady rychle dere k nebesům. Lesáci  zde před lety všude kolem vybudovali smrkové monokultury, které proťaly cesty jako podle pravítka. Nejhorší bylo, a tato praxe stále pokračuje, že pomocí koryt, struh, žlábků, svedli veškerou vodu rychle z lesa pryč. To jsou ty povodně a nedostatek vody ve zdejších lesích. Negativním příkladem je obtoková strouha kolem Padrťských rybníků. Nedej bože, aby něco smrkům ubližovalo. A co takhle začít raději vysazovat původní dřeviny, kterým podmáčená půda nevadila. Není to hřích v současné době zde neuchovávat tu nejlepší a nejzdavější pitnou vodu?

Šípověnka jívová - Acronicta auricoma - Mramorovka rakytová

28. června 2010 v 10:50 Motýli
Jako prckové, kteří se denodenně, od rozbřesku až po tmu,  toulali přírodou, jsme housenky jakékoliv velikosti, barvy, nenáviděli, byly něčím příšerným a ještě navíc chlupatý. Jak tak šel čas, tak jsme zmoudřeli a pochopili, že příroda je mocná čarodějka, a že je nutností se jí nadosmrti věnovat. Není nic krásnějšího, než objevovat její tajemství. Mužský, chlapi, to mají v krvi  - stále zkoumat, hledat, objevovat něco nového..... /Tuhle jsme sice objevili, bylo jich tam několik, ale bohužel nevíme ke komu patří. Pomůžete?/ 

Václav Burle
/PR AS/ -

Vemeník zelenavý - Platanthera chlorantha

27. června 2010 v 19:57 | Nebo je to ten druhý - dvoulistý |  - - zelenavý
Vemeník dvoulistý je ZDE!
Květ vemeníku přiomíná anděla, andělíčka. Ó, jakou to krásu dokáže matka příroda vytvořit.
vvvvv
vvvvvvv

Okáč ječmínkový - Lasiommata maera / okáčovití

27. června 2010 v 18:33 Motýli
Vandrovník si jen tak kráčí přírodou od Horního a Dolního rybníka, uprostřed hvozdu plného hub a bylin, a kolem něho  poletují záhadní, neznámí motýlci.  Krasavci to inteligentní. Jen tak si poletují od květu na květ a vůbec netuší, jak je ten jejich sladký život, plný medoviny a nektaru, krátký. Mnohých je bohudík ještě hodně, dalších, a těch je nejvíc, převelice maličko. Někteří, a není jich zas tak málo, z naší české, moravské a slezské krajiny již bohužel vymizeli. Nejhorší na tom je, že o této jejich situaci, kromě několika odborníkú, téměř nikdo neví. Jak to změnit? Zachráníme nějakého toho motýlka, druh?

Já stále foufám, že takového vyhynulého krasavce někde najdu. Pak zde vystavím jeho snímek a budu žádostivě čekat až nějaký odborník, třeba Martin Chochel, napíše. Pane Václav, vyfotil jste  již vyhynulý druh. Blahopřeji. Kde jste ho viděl??? To bude radosti na Starém bělidle....
/Podrobnosti najdete ZDE/
Václav Burle
Před roky jsem si z novin vystřihl kresby nejběžnějších  motýlků. Teď sedím, počítám jejich tečky, kontroluji barvu a jsem z toho všeho tak nějak hodně tumpachovitý. Tyto klenoty přírody se nikdo nenaučí přes noc. Poradíte prosím, co je to za krasavce. A je to on nebo ona?  (Upozorňuji, že netuším, jest-li ten prostřední snímek odpovídá těm ostatním...)
Václav Burle
Fotografovat motýlky není vůbec jednoduché. Běhaté za nimi, opatrně se kryjete, jen aby na ně nedopadl stín,  a oni stejně na poslední chvíli odlétnou na druhou stranu loučky. Můžete běhat hodiny, dny  a stejně žádného neulovíte. Znám jeden způsob, ale ten používají pouze vandalové. To není nic pro mne. Poradíte prosím jak na ně?????
Václav Burle
Okáč ječmínkový -

Parkánová * radar USA * čáp černý

27. června 2010 v 17:12 | Jaké neštěstí dokáže udělat jedna politička a nikomu to nevadí. To je ta demokracie! |  Brdy centrální
Václav Burle
/2008 a 2009/ Co myslíte, mohou se ti dva mít rádi, milovat se? Odpověď je neskutečná, ale zní ANO! Viděli jsme to na vlastní oči. Orel se vykrúcal na modré obloze v úloze stíhače. "Napadal" čápa černého, ale vždy v posledním okamžiku výkrutem změnil směr. Čáp mu nezůstal nic dlužen. Ve správném okamžiku i on  změnil směr a rychlostí mu vlastní se od mořského odpoutal. Předpisově využíval teplých proudu a nebývalou rychlostí vystoupal do výšin brdského nebe. Takhle se honili po obloze půl hodiny. Určitě měli radost z krásného jarního dne. Jenom doufám, že jim nebude vadit žiltkový plot paní Parkánové a zpřístupnění Padrťských rybníků tisícovkám cyklistů panem Bursíkem a madam Bioodpad. Snad tam i letos zahnízdí....
Václav Burle
OREL MOŘSKŸ využívá /27. června 2010/ opuštěného místa čápů černých k odpočinku. Z této přenádherné vyhlídky má fantastický výhled na celou armádní kotlinu Padrťských rybníků. Možná zde i zahnízdil, ale to jsme prošvihli. Není to nemožné v této oblasti již mladé údajně vyvedl....
Václav Burle
Hnízdo čápa černého  ve vojenském prostoru Brdy. Roky, ba staletí, zde vyváděl do světa své mladé potomky. Tady je učil prvnímu zamávání křidel a s láskou rodiče pozorovali své mladé při jejich začátečnických výkrutech.

To je to přeslavné hnízdo, kde nynější ředitel ZOO Praha pan bobek přidělával čápům černým vysílačky a pak jako pracovník Českého rozhlasu se svými přáteli nás pak na rozhlasových vlnách seznamoval s jejich cestami a návraty z Afriky.

Posléze se již zločineckého scénáře ujala Vlasta Parkánová, Martin Bursík a madam bioodpad, společně se svými kolegy z poslanecké sněmovny a senátu. V souvislosti s výstavbou amerického radaru, žiletkového plotu, zde nejen čápa  černého zlikvidovali . Do dnešního dne zde nezahnízdil. Není již čas zde v Klašteře Tesliny, který je nedaleko hnízda, každoročně zapalovat svíčky a připomínat si tuto devastaci přírody, živočichů?

Na místě, kde měl stát radar USA, který ještě neexistoval ani na papíře. Čas ukázal, že to měl být jenom strašák na lidi Ruska. Na veřejnost prosáklo, že tento moloch by stejně nefungoval. Aby madam Parkánová se svými společníky zavřela ústa odpůrcům radaru, tak jako ministryně obrany otevřela Padrťské rybníky cyklistům. A to byl pro čápa, ale i pro celou přírodu této oblasti konec.

Na cyklistickou stezku, která byla vybudována přes blata, rašeliniště, vyjely tisíce, desetitisíce, statisíce turistů. Na ten zmar, bordel, v této fantstické krajině, se nemohla rodina čápů černých dívat. Zmizela z Čech a už se zde několik roků neukázala. Zmizela z místa svého domova a my všichni se na to koukáme jako by se nic nestalo. Stalo přátelé....  Ve vojenském  újezdě již čáp černý nehnízdí. Zlikvidovali jsme zas kus  své historie, svého svědomí. Dá se to ještě změnit? Co vy na to paní Vlasto Parkánová????

Láska je mocná čarodějka i mezi houbami...

26. června 2010 v 14:20 | Také máte nějaké ty zvláštnosti, rarity? Posílejte! |  Houbové perličky
V přírodě to vídáme častěji. Dva stromy srostlé do sebe. Dokonce i několik kmenů se promění v jeden. Nyní se můžete přesvědšit, že i houby mají tendenci se k době tulit, dávat se dohromady. Není to jen výsada člověka. Holt láska je láska, tak to přejme i těm houbám.
Foto: Jiří Laštůvka
Alois Vlk
Foto: Alois Vlk - Tulí se k sobě jak dvě hrdličky. Pro houby to musí být ve hvozdu strašné a nespravedlivé. Den co den koukají na človíčky, jak se k sobě v lesích tulí, laskají, obšťastňují. Některé mají dokonce to štěstí, neštěstí, že pozorují ho, jak jí položil do mechu a ty vzdechy je, houby, přivádějí k šílenství. Tak proč tu lidskou nádheru, také nezkusit. Přejme jim to.  

Maloočka smaragdová - Micromata virescens

26. června 2010 v 13:48 Hmyz
To si takhle milovník přírody, ať houbař, turista, vandrovník, lovec, dřevorubec, nebo pytlák, kráčí hvozdem a obdivuje  veškerou  tu  krásu boží. Jeden kouká po houbách, druhý po holkách, třetí po borůvkách, další co by v lese ukradl, pohodil, lovec pak přemýšlí, jak by zvěři pomohl. Všichni však zapomínají na ten malý svět kolem nás. Těch maličkých je ohromné více, než těch velikých. Dejme si ruku na srdce a přiznejme, že ten mikrosvět vůbec, ale vůbec neznáme. A to je škoda. Vždyť dnes i ten nejlevnější fotoaparát umí zázraky. Polepšíme se?
Václav Burle
/PR AS/ - Tenhle je dokonale maskovaný. Na snímku to již není vidět, ale na stéblu trávy nebyl vůbec rozeznatelný. Pořád někam pospícháme a již neumíme posedět, poležet a několik hodin takového pavouka pozorovat. Byl jeden lesník z Jizerských hor, fotograf, který to uměl dokonale. Budu muset ty jeho knihy opět oprášit. A co vy, nemáte také nějaké pěkné snímky hmyzu....

Příběh:  I samečkové to mají rádi a o samičkách ani nemluvě. Když on dostane chuť, příroda zavolá, tak se opatrně, bázlivě, se strachem,  k samičce přibližuje. Za ty věky jejich bytí se mnohé naučili. Je to velký rituál, který má svá pravidla. Člověk se stále diví, jak je to možné. Kdo to všechno vymyslel. On musí u ní vzbudit oprávněné přesvědčení, že se neblíží kořist, nýbrž zájemce o rozmnožení rodu. Když je povšem, když si užili, tak samička časem klade vajíčka. Vylíhnou se mininka, která musí dvakrát přezimovat a teprve ve třetím roce brzy na jaře dospívají. A tak je to stále dokola od dávných dob a věřme, že se to bude opakovat do skonání světa.

Maloočka smaragdová je u nás hojná. Na světě, především v rovníkové oblasti, je jich na 700 druhů. Mnozí jsou větších rozměrů a velmi nápadně zbarvení. V České republice z těch mnoha žije jediný - maloočka smaragdová. Najdeme jí na slunných místech, bylinná vegetace, okraje cest, louky. Ten náš je dobře maskovaný, zelený, a tak uniká pozornosti. 



HOUBY ENCYKLOPEDIE

26. června 2010 v 8:59 | Tady budou a jsou veškeré odkazy kolem hub. |  HOUBY encyklopedie
/Zde za vaší pomoci vyrvořim adresář všech odkazů na houby, houbaření. Bez vaší pomoci to však nepůjde. Odkazy, které zde budou chybět, pište dolu do komentářů a já je následně přetáhnu do encyklopedie. Děkujeme./
(Každého, kdo tady má odkaz, prosím o svůj nejkrásnější snímek houby. Děkujeme.)

Foto: Václav Burle

Česká mykologická společnost                 ttp://www.myko.cz/
- ing. Landa Jaroslav -
- ing. Burel Jiří -
- ing. Aleš Vít
- ing. Borovička Jan

Česká vědecká společnost  pro mykologii  -  http://web.natur.cuni.cz/cvsm/


BIOLIB            -  http://www.biolib.cz/cz/main/?pagewidth=2
BOTANY          -  http://botany.cz/cs/
DAMYKO         -  http://www.damyko.info/ForumA/portal.php
NAHOUBY.cz   -  http://www.nahouby.cz/
NAHUBY.   sk http://www.nahuby.sk/


Ing. Jan  Borovička  je biogeochemik. Pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV ČR (odd. jaderné spektroskopie, skupina aktivační analýzy) a Geologickém ústavu AV ČR (Laboratoř environmentální geologie a geochemie), aktivně spolupracuje s Mikrobiologickým ústavem AV ČR. Zabývá se interakcemi hub a geologického podloží, rolí hub v geochemických cyklech stopových prvků a taxonomií a ekologií velkých hub. Zaměřuje se především na biogeochemii zlata a stříbra a taxonomii lysohlávek, holubinek, pečárek, muchomůrek a slzivek. Je zakládajícím členem občanského sdružení Fórum Věda žije  a šéfredaktorem Mykologického sborníku.


Kudláček Jiří     - http://kudluvfotoatlashub.blog.cz/
                         - http://kudlacek.blogspot.com/
                         -  http://www.kudlacek.estranky.cz/fotoalbum/kudluv-fotoatlas-hub           
                         -  http://www.kudlacek.estranky.cz/fotoalbum/kudluv-fotoatlas-hub

Pravým jménem Jiří Laštůvka.  Je  vášnivým mykologem, který veškerý volný čas věnuje houbaření a bádání kolem hub. Své znalosti - a to je chvályhodné - si nenechává pro sebe ale předává je  široké veřejnosti. Pro příchozí - ve "svém" revíru v oblasti Žďárska a Železných hor, - pořádá mykologické akce, vycházky, setkání. Vždy na podzim organizuje v Hlinsku výstavu hub, která je i setkáním houbařů z celé nejen České republiky. V současné době vytváří i velice sledovanu houbařskou hlídku v deníku Chrudimské noviny, kde jí můžete sledovat.  (já jawohll).


INTERNETOVÉ STRÁNKY houbařů:
Bárta Josef     http://www.nahouby.estranky.cz/ alias Joska

Burle Václav    -  http://burle.blog.cz/
Václav Burle
Foto: Václav Burle - Korálovec jedlový.
  
Havránek P.    - http://www.smrze.cz/

Ing. Pavel Havránek CSc., alias Karlík Garlík se rozhodl věnovat  kultivaci smržů na odborné úrovni se zázemím na katedře botaniky PřF UP v Olomouci. Spolu s několika dobrovolníky by rád pořídil izoláty in vitro z plodnic zaslaných z řad nadšenců.

Houbař časop. -  http://www.houbar.cz/

Jirásek Stan.   -  http://muchomurka1.blog.cz/
Stanislav Jirásek
Foto: Stanislav Jirásek -
Stanislav je velký žertéř. Poslal nám přenádhernou houbu, ale zapomněl napsat, která to je! Kdo jí určí jako první získá slevu na dveře a zárubně.  


Stanislav Jirásek, dnes již postarší pán se celý svůj život věnoval mykologii. Houbám rozumí jak málokdo. Pravidelně přispívá na přední internetové portály o houbaření. Biolib, nahuby.sk atd. V současné době je vážně nemocen, a tak mu všichni přejeme brzké uzdravení....
  
Naturfoto         -  http://houby.naturfoto.cz/

Pilař Radek     http://houbarina.blog.cz/

Dnes ještě mladý chlapec, roker, který má i vlastní kapelu. Veškerý volný čas věnuje houbaření v oblasti Českého ráje. Na to, že se houbám věnuje krátkou dobu, udělal pořádný kus práce. Jeho blog je zajímavý, i když, bohužel, mu v poslední době nevěnuje mnoho času. Je to škoda především pro nás všechny. Třeba se polepší. Pravidelně, zejména na jaře, kdy se objeví první smrže a kačenky, pořádá pro širokou veřejnost, houbařskou obec, expedice s výkladem, které jsou převelice mezi houbaři oblíbené. Bohužel mě nikdy nepozval. Já se mu ale nedivím a vůbec se na něj nezlobím. Důvodem je, že jej stále přesvědčuji, aby se dal konečně ostříhat!


???????????      -  http://www.nasehouby.cz/
,,,?????????       -  http://www.idsystem.cz/mushrooms/
??????????        -   http://nahouby.webnode.cz/uvod/

ATLASY:
atlas hub          -  http://houby.gnosis9.net/index.html
                         -  http://leoprsk.webz.cz/
                         -  http://atlashub.wz.cz/
Míra                   -  http://www.idsystem.cz/mushrooms/czechnames.htm


KLUBY:
*** Mykologický klub Hořovice
Jedná se o dobrou, dobře sehranou,  mnohačlennou partu, která pravidelně pořádá mnoho akcí kolem houbaření. Na podzim, kdy v Hořovicích jsou Cibulové dny, trhy, vždy uspořádají výstavu hub, kterou  navštěvují davy lidí. Letos, 2010, se trhy a výstava budou konat ...... Vřele doporučujeme. I pro dět je to tady doslova ráj. Součástí je totiž veliká pouť.   

*** Mykologický klub Choceň - http://www.idsystem.cz/mushrooms/chocen.htm

Pravidelně pořádají výstavu hub a další zajímavé akce pro širokou veřejnost. (podrobnosti příště.)


*** Mykologický klub Plzeň    - http://www.mykoplzen.estranky.cz/

*** M. klub Slavkovský les     - http://mk-slavkovsky-les.tewet.info/

*** Mykologický klub Úpice    - http://houby.svet-stranek.cz/

I zde pořádají řadu zajímavých akcí, ale podrobnosti neznám. Jistě se nám někdo ozve a pak to zde dopíšeme. Představte si, že již mám asistentku, která rozumí vaření a ráda uklízí. 

OSTATNÍ

Korálovec jedlový aneb přenádherné vyprávění od Jiřího Laštůvky

24. června 2010 v 16:13 | Káží vodu a pijí víno. Nechávejme vzácné a chráněné houby ve hvozdech. Když to takhle udělá každý, tak naši následovnící je už nikdy neuvidí! |  KORÁLOVEC


Jiří Laštůvka
Foto: Jiří Laštůvka

Korálovec jedlový - Hericium alpestre

Pers. 1825

VIII. - XII.

Jedlý - vzácný

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Russulales - holubinkotvaré »  čeleď Hericiaceae - korálovcovité


Tato houbička se mi neustále stranila, nebo jsem nevěděl, přesně kde ji hledat. V říjnu 2009 mi převezl Jirka Burel a Aleš Vít korálovce na výstavu až ze Slovenska. Pídil jsem se, kde korálovec roste, jaké má optimální růstové podmínky apod.

     Po zjištění mi kamarád "Google" vygoogloval, že v okruhu patnácti kilometrů mám dvě podobné rezervace, kde by se mělo korálovci dařit. Jedna v CHKO Žďárské vrchy a druhá CHKO Železné hory. Rozhodoval jsem se kam se nejprve podívat. Vyhrál náš kraj, naše Železné hory. Rozhodování bylo těžké. Do pralesa jsou dvě příjezdové cesty. Nakonec vyhrála jednodušší, ale delší cesta. Vypravil jsem se po vyznačené cestě. Po několika metrech se na mě smál Dřevomor červený - Hypoxylon fragiforme, který mi též chyběl v mé sbírce. Po dalších cca padesáti metrech rostla zajímavá, ne tak častá Rosoloklihatka čirá - Neobulgaria pura. Též chybějící v mém, houbo atlase.

      Kousek od rosolovky, ležel starý, mohutný, ztrouchnivělý bukový kmen. Nedalo mi to sejít z cesty a podívat se, zda náhodou neskrývá svá bohatství. Bylo tomu tak. Prvonález korálovce bukového se konal. Po vyfotografování a pokochání, jsem pokračoval po cestě k nedaleké oplocence. Před oplocenkou ležela stará stoletá jedle. Už z dálky byla vidět krásná bílá koule.

     To bylo radosti při zjištění, že se jedná o korálovce jedlového. Najít naráz oba dva druhy jsem nečekal. Po vyfotografování a obejití oplocenky, jsem skočil do úvozu a pádil směrem k autu. Přes cestu v úvoze byl spadlý mohutný kmen opět staré jedle. Při podlézání jedle, bylo další překvapení. Třetí kousek po takové krátké chvilce. To bylo radosti. Druhý den mi bylo slíbené, že si mohu přijet do Chotěboře, vyfotografovat korálovce ježatého. Suma sumárum. Za 24 hodin se mi poštěstilo vyfotografování všech tří u nás rostoucích korálovců. Všechny tři druhy jsou jedlé, a vzácné. Korálovec jedlový patří k nejkrásnějším houbám, které se u nás v lesích objevují. Vyrůstá ve vyšších polohách, především na starších padlých kmenech a pařezech jedlí.

     Podle Červeného seznamu hub České republiky jde o vzácnější druh, proto netrháme, pouze obdivujeme a fotografujeme. Možná záměna s velmi podobný korálovec bukový. Korálovec jedlový: jeho rozlišovací znaky jsou ostny, jež jsou v tomto případě rozmístěny na koncích větviček, jsou vodorovnější a zpravidla delší. Větvičky nejsou tak rozvětvené a plodnice je více shloučená.

Další názvy: korálovec horský


Popis: Plodnice 10-40 cm v průměru, čistě bílá ve stáří nažloutlá, kulovitá nebo vejčitá. Třeň kratičký, který se mnohonásobně větví v holé větévky. Ostny 1-2 cm dlouhé visící ve svazečkách na konci větévek, barvy krémové až okrové. Dužnina bílá, křehká, neměnná, chuti jemné, vůně nevýrazné. Výtrusný prach je bílý.

Ekologie: Výskyt srpen až prosinec v kyselých květnatých bučinách (jedlobučiny či smrkové bučiny) na živých nebo odumřelých jehličnatých stromech v podhorských a horských polohách. Jako dřevinu upřednostňuje jedle, najdeme jej však i na smrku. U nás velmi častý v Žofínském i Boubínském pralese.

Jedlý.

Možné záměny:  Korálovec bukový - Hericium clathroides, který má kratší ostny hřebenovitě uspořádané po celé délce větviček a ne jen na koncích. Vyskytuje se pouze na dřevě listnáčů a má také menší výtrusy. Je jedlý. Korálovec ježatý - Hericium erinaceus, který má více zaoblené plodnice a ostny dlouhé až 6 cm a roste na živých kmenech listnáčů. Parazituje hlavně na dubu a buku a je taktéž jedlý.

Zajímavosti: Není vhodný k sušení a pro jeho vzácný výskyt jej nesbíráme. Je v Červeném seznamu hub, protože je ohrožen úbytkem jedle, na které se nejvíce vyskytuje a je zařazen mezi téměř ohrožené druhy. Způsobuje bílou hnilobu jedlového dřeva. V poslední době díky špatnému ekosystému zaznamenává tato houba ústup a stává se vcelku vzácnou. Rozkládá odumřelou dřevní hmotu. Z kulinářského hlediska je z něho výborná drštková polévka.

Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie NT (téměř ohrožený).


Více fotografií v  galerii
Jiří Laštůvka
Foto: Jiří Laštůvka

Hřib dubový I /2010 - Boletus reticulatus - Hríb dubový

24. června 2010 v 13:19 - - hřib dubový
Do tohoto rozsáhlého vševypovídajícího článku, přivítám zajímavé informace o této houbě a prvotřídní fotografie, které na jednotlivých snímcích ukáží na jeho celou etapu života. Od zrodu až po skon a tak podobně. Fotky posílejte na burle@seznam.cz a texty zde dole do komentářů nebo rovněž na e-mejl. Rozlišení fotografie nejméně na šířku 800!

Pozdní podzim přináší některým houbařům konečně vytouženou pohodu, klid. Houbařská sezóna končí a pouze několik bláznů - myšleno v dobrém slova smyslu - pokračuje v lesích ve zkoumání zimních hub, zejména hlívy ústřičné, korálovců a stále doufají. věří, že konečně udělají nějaký ten zajímavý objev, kterým dají ostatním mykologům na zadek.

Mnozí nadávají, že letos to nebylo nic moc. Druzí jsou zase převelice spokojeni, že takové hody ještě nezažili. Všichni však mají jedno společné. Jsou nespokojeni, že budou zase muset čekat do příštího roku. Málokdo si však uvědomuje, že kdyby houby rostly, jak tráva na louce, že by neměli houbaříci z houbaření žádnou radost. Právě ta nejistota, radost, když se najde první hřib, liška, masák, je nevyčíslitelná. Málokdo si asi umí představit, jak by to bylo hrůzné, kdyby na každém kroku, za každým keřem a stromem, vyskočila nějaká ta vzácná plodnice. V takovém případě by houbaření již nebylo ono, že ano? Bylo by po radosti, houbaření by se stalo všedností, jak každodenní cesta do rachoty....
Jiří Laštůvka
Foto: Jiří Laštůvka /další texty a snímky, například ZDE/

Bláznů, kteří se i ve sněhu, mrazu, toulají hvozdem, nebo dokonce přespávají pod širákem, v seníku, ve starém trempském kempu, jen aby jim něco z toho zimního houbového světa neuteklo, je přehršle. Všichni se těší, jak malý děcka, na jaro, až povyskočí ze země první houby - kačenky, smrže, později májovky. Pak to všechno na čas utichne a opět nám příroda nabídne další rok co rok se opakující zázrak. Lesy jsou plné hřiba dubového. I pro neskalní houbaře nastávají hody. Kdo, nebo co, to vlastně ten dubový je.....


Maroš Durdiak
Foto: Maroš Durdiak

HŘIB DUBOVÝ
je mezi houbaři, zejména na jaře, nejvyhledávanější plodnicí. Není se čemu divit, neboť po smržích, kačenkách, májovkách, patří mezi tak dlouho po zimě očekávanou houbu.

Není to žádný drobeček. Šířka kloboučku a výška plodnice, přesahují i 25 centimetrů. Chuť a vůně je podle znalců výtečná, ba nepřekonatelná. Dubák je sice houbou jara, ale nacházíme jej až do podzimu.

Jeho lokalitou jsou především listnaté lesy, zejména duby a buky, dubohabřiny. Nacházíme ho však i pod jinými dřevinami - bříza, lípa, ale i v jehličnatých lesích. Přednost dává nížinám a když je to správné klima, tak je ho plný les. Stvořiteli chvála. Nezapomínáme procházet rybniční hráze. Upřednostňuje jižní, teplé svahy, kde má teplíčko.

Jeho nevýhodou je převeliká červivost. Bohužel jsou také houbaři, kteří místo aby se srovnali s tím, že plodnice jsou napadené od bot až po klobouk, je stále vyndavají z půdy, rozřezávají na kousky a doufají, že se najde alespoň jeden, který by se dal využít v kuchyni. Nedal! Jistě si umíte představit, jak to potom v tom lese vypadá. Nic stejně nenajdou, ale plácek je na několik následujících roků zničen.

Ještě horší - podle vyjádření předního českého mykologa Stanislava Jiráska - jsou mnozí také houbaři a není jich zas tak málo, kteří po nalezení první slušné plodnice, nedočkavě rozhrabávají široké okolí, aby našli ještě ty skryté, ale zdravé hříbečky.

Mnozí i přední mykologové hřiba dubového neuznávají jako samostatný druh, ale pouze jako varietu hřiba smrkového. Oficiálně se ale již na něj pohlíží jako na samostatný druh (Stanislav Jirásek.)

Pro alespoň trochu zkušeného houbaře, záměna není možná. Stává se však, že se každoročně najde někdo, kdo si ho poplete s hřibem žlučovým. Pak je o zábavu v rodinách, domácnostech, mezi přáteli postaráno. I mé maličkosti se to v dávných dobách dětství stalo:

* * * * *
Bylo nebylo to na konci čtyřicátých let minulého století. Skončila II. světová válka, kdy houby zachraňovaly tisíce lidí před hladem, nebo byly vynikajícím doplňkem válečného a poválečného stravování. Bez nich by bylo někdy dost v břiše krušno.

Byl jsem kluk, který se sotva naučil chodit. Se strýcem, tetou a jejich děckama, jsme vyrazili na první dovolenou. A to do Starých Splavů u Máchova jezera. Lesy nic moc, samé borovice. Strýc byl velký houbař, a tak hned druhý den jsme vyrazili. Byly to doslova a do písmene houbařské orgie. Les plný hřibů. Košíky během okamžiku byly plné přenádherných plodnic.

Od kojeneckého věku jsem chodil s rodiči na houby. Mamka jim opravdu rozuměla a především byla odborníci na kdejakou jedlou "prašivku". Co ostatní lidé neznali, tak z toho ona dokázala udělat pravé houbové hody.

Ve hvozdu u Máchová jezera se mě ty hřiby moc nezdály. Strýc však byl odborník, houbař, na slovo vzatý, vždyť radil téměř všem obyvatelům Prahy. Nesměle jsem se ozval. Dostal jsem promptně vynadáno. "Na to jseš moc malý, aby jsi radil Houbaři."

Unavení, utahaní, hladoví a žízniví, jsme dorazili do hotýlku. Strýc Václav se ihned domluvil se správcovou, že nám udělá vynikající smaženici. Pro ty mladší - v té době byly ještě potravinové lístky! - . Přinesli jsme vrchovaté košíky a správcová nás doslova a do posledního písmene poslala do zadní části těla - do prdele!!! Nejdříve si myslela, že si z ní děláme legraci, než si uvědomila, že kvůli srandě bychom netahali takovou dálku tak těžké košíky.

Ano, máte pravdu, přitáhli jsme hřiby žlučové.....

* * * * *
V této souvislosti ještě několik řádek: Třicátá léta, hospodářská krize, znamenala i ve vesnicích v okolí Prahy hlad. Doslova nebylo co dětem dát do úst. Tady se obnovily znalosti houbařských generací, které se ihned předávaly sousedům. Snad proto jsme ve znalostech kolem lesních plodů a jejich využívání ve světě jedineční. To se ale týká všech slovanských národů. Vždyť téměř každý Čech vyráží do lesů za touto pochoutkou. Pro mnohé je však v této souvislosti jídlo až na místě druhém. Umění přežít, zachránila v této době mnoha rodinám život. Například v okolí Lochkova a sousedních vesnic, nezůstalo v lesích nic co se dalo sníst. Jistě není třeba připomínat, že houby byly na prvém místě. Právě ve zlých časech přibývají houbaři a protože v břiše bručí a bručí, tak je nouze naučila sbírat a konzumovat i tak zvané prašivky. Jak já tento výraz nemám rád...
Radek Pilař
Foto: Radek Pilař - (Další texty a snímky ZDE!) Autor snímku je nejen vynikajícím fotografem, ale i houbařem. Jen tak si zaskočí do lesa a odchází s plným košíkem. Kdo umí ten umí. Jsou to ale roky usilovné práce. Když už ale člověk ty plácky zná, tak má na věky věků vystaráno.

Jaroslav Malý, vynikající fotograf hub, má ZDE přenádherné snímky hřibů dubových. Všimněte si zejména uvodní fotografie, která má na klobouku vše vypovídající symbol.

Ing. Jan Borovička - Tak už rostou hřiby - .Jaro končí, léto se blíží, a protože nám pěkně prší, v lese se začínají objevovat houby, které si Češi cení nejvíc - hřiby. Byl jsem v lese, vyfotil jsem, nasušil jsem, zvítězil jsem : ) Ale vážně - představím vám to hlavní, s čím se teď v lese můžete, když budete mít štěstí, setkat.

V sezóně hřiby moc nesbírám, protože - až na určité a zcela konkrétní výjimky - houby nejím, a když jdu jako na mykologickou výpravu, tak na hřiby prostě nemám čas (a ač mi to málokdo věří, prostě je nechávám být). Ale teď na jaře je hub ještě málo a taková bramboračka s dubovými hřiby, to je delikatesa! Proto vyrážím v červnu každoročně na svá oblíbená místa (člověk se přece nemůže pořád vztekat nad novinami). Když se počasí podaří, nejdu domů s prázdnou. Abyste neřekli, že vám vůbec nic neprozradím, tak alespoň jednu zajímavost - v tuto dobu má smysl chodit zejména na lesní okraje či prosvětlená travnatá místa listnatých lesů, dále jsou vynikajícími místy pro hřiby habřiny a porosty lip (remízky, boží muka, aleje) - často i mimo les.

reticulatus-IMGP0586.jpg

Hřib dubový (Boletus reticulatus) je vynikající na sušení, protože tak vynikne jeho aroma. Na jaře bývá naneštěstí často červivý, ale pokud ne moc, tak to snad až tak nevadí - při sušení se pár červíků dá zbavit. Koneckonců - v Itálii jsou za nekřesťanské peníze prodávány sušené hřiby, které jsou děravé jak síto... Tento druh hřibu roste jen pod listnáči a od hřibu smrkového (Boletus edulis) se pozná především podle pokožky klobouku, která je jemně plstnatá (není hladká a lesklá). Za sucha je často políčkovitě rozpukaná - a to také u hřibu smrkového neuvidíte. Plodnice na fotografii rostly pod mohutným habrem na okraji smrčiny v Posázaví (14.6. 08).

Fakta: V roce 2010 hned brzy na jaře vypukly s hřiby dubovými doslova orgie. Byly jich plné lesy. A v součtu nebyly ani moc červaví.

Naopak rok 2011 nebyl na dubové hřiby jen chudý, on byl doslova katastrofický. Přehnaně napsáno, v celém českém hvozdu nebyla ani jedna plodnice. Tak to bylo špatné. Jednoznačně to zavinilo převeliké sucho, které trvá i v době, kdy píši tyto řádky. Je konec července.

ÚSPĚCH je když....

24. června 2010 v 12:02 | Toto je téma dne na ústřední blog. Bude-li hodně kliknutí na hvězdičky vyhrajeme auto! |  AGENTURA Vandrovník
* * * * *
Mám sedmdesát let.  Úspěchem je, že jsem se tohoto věku v dobrém zdraví dožil!!!  Poznal jsem mnohé a také bohužel  zjistil, že nepřítelem všeho míra je sám sobě  člověk. Člověk člověku vlkem!

Veliký úspěch bude, až se dožiji devadesáti a utvrdím se v přesvědčení,  že člověk se začíná měnit k lepšímu.... 

Převelikým úspěchem bude, až se dožiji sta let /100/ a zjistím, že jsem celý život prožil bez jediného výstřelu, bez války, a po lesích, lukách, stráních, ve vodách a na obloze, je převeliké množství  přenádherných rostlin, živočichů, a že se člověk o ně s láskou sobě vlastní úspěšně stará. 

I Vám všem přeji, aby jste se v dobrém zdraví, pohodě, dožili té stovky. Václav Burle /burle.blog.cz/.  



Tužebník obecný - Filipendula vulgaris

22. června 2010 v 13:12 FLORA
Přírodní památka, ta samá, kde byl kosatec sibiřský. Mokrá až vlhká louka, vstavače, kuklíky potoční, ocúny....

Václav Burle
........

Václav Burle
Tužebník obecný
/V - VII, 30 - 80 cm/
růžovité

Vyskytuje se na vlhkých, zamokřených loukách, ale i na mírně suchých trávnících. Zejména v prostředí střídavě vlhkých, vysychajících.  Roztroušeně. Slabě jedovaté glykossidy. Dobrým rozeznavacím znakem jsou listy. Dosti časte opětovně kvete i na podzim.  Nacházíme jej od nížin až po pahorkatiny.

Používal se v dávných dobách i jako léčivá rostlina, zejména kořeny. Z natě se dělával salát a přidávala se i do medoviny.

Neměl by jste někdo více informací na přípravu salátů z  "plevelných"  rostlin? Něco jednoduchého, co by mohl vandrovník připravit zejména v lůně přírody.... Cestou nasbírá, následně připraví, zakape, a je na dlouho nasycen! A navíc nemusí mít v torně tolik konzerv.



  




Václav Burle
Květy bílé nebo narůžovělé, 6 četné.  Uspořádány jsou do bohatých kruželovitých květenství.  
Václav Burle
Listy jsou velice zajímavé, jako kdyby pocházely z dob temnot, pravěku. Jsou důležitým rozeznávacím znakem.

Kosatec sibiřský - Iris sibirica - kosatcovité

21. června 2010 v 18:09 | Zloději, zloději, jednou se ti ucho utrhne a to bude moc, ale moc dobře. |  FLORA
Václav Burle
Strážci a čističi lesů. Je jich hodně, jsou různí a pro svou velikost jsou dobře utajení. Pojďm,e začneme je objevovat. I ten středně drahý fotoaparát dokáže je zadokumentovat. Jenom tak ještě vědět, který to je. Věřím, že ze zdejších přátel tohoto blogu se najde nejeden, který bez mrknutí oka řekne, že který to Ferdík je..... A nezapomínejte na motýlky!
Václav Burle
Pohled na tento Boží svět, je jak fotografií, tak písmem nemožný. Aby člověk tu krásu vstřebal do sebe, vychutnal, musí být její součástí. V tichosti a ve vší úctě, skromnosti,  si sednout pod mnohosetletý dub, opřít se o jeho kmen a kochat se vší tou nádherou. Mnozí jen tak polehávají, druzí si do sluchátek pouští vážnou hudbu, dalšímu stačí  ke všemu tomu štěstíčku ještě cigaretka a nějaký ten hlt ostřejšího, voňavého. Zde si člověk uvědomí, jak na té zemičce není vůbec nic. Jak nic neznamená. A vzápětí dodá, proč si stále my lidé tak znepříjemňujeme to živobytí. Proč se vlastně nemáme rádi? Proč si stále děláme nějaké ty naschvály?  Nádhera, krása, vyprovokuje bezesporu každého jedince vzpomínkou na  rodiče, dávné předky.  A v myšlence dodá. Byla by to nádhera, lehnout si na záda, a všechnu tu krásu jim ukázat, a pak s nima všecima vyrazit do hvozdu na houby a do té staré a ošuntělé hospůdky.  Kdy už do háje zeleného někdo vymyslí stroj času......

*  *  *  *  *  *

Téměř pokaždé, když vyjíždím z Prahy - směr jih - se zastavují na jedné přírodní památce. Roste tam řada chráněných rostlin, včetně orchidejí  a na pokraji u lesa i hub. V neděli brzy po ránu jsem tam rovněž juknul. Koukám, kde se tam na louce objevila čerstvě vyšlapaná cestička. Na zvěř to nevypadalo. Stal jsem se stopařem. Držím stopu, sem tam juknu, co na lokalitě přibylo, nebo naopak ubylo. Koukám, že stezka dál nepokračuje. Přede mnou dva velké dloubance do země. Někdo tady opětovně něco ukradl. Kdybych tak věděl co to bylo. Pravděpodobně, podle velikosti otvoru, trsy kosatce sibiřského....

Václav Burle
Kosatec sibiřský    - /V - VI/
 silně ohrožený - 30 až 100 cm

Nacházíme ho v místech, která jsou alespoň v předjaří krátkodobě zaplavována  vodou a později jen vlhčí. S kolísavou hladinou spodní vody. Takových lokalit není zase tak mnoho. Nesnáší kosení a hnojení. Rašelinné louky, hlinité a bahité výživné půdy. Vyskytuje se převážně na prostorech neobhospodařovaných, velmi vzácně a v menších porostech. Stonek je dutý.

Je to jedna z mnohých rostlin, které dostaly na zadek rekultivací půdy, odvodňování, drenáže. Byla doba, kdy vstavačové lokality, rašeliništní pozemky, zamokřené louky se předělávaly na pole a zemědělsky využitelné louky. Byla to cesta do pekel, ze které se dodnes nemůže příroda zmátořit. Bohudík se našli jedinci, kteří vracejí tyto historické pozemky do původního stavu. Děkujeme! Lze se  domnívat, že kosatec bude nacházet stále nové lokality ke svému, již ne přežívání, ale  k pomalé a jisté expanzi. Jen aby to nebylo jen naše zbožné přání. Čas nám dá snad za pravdu.  
  
Václav Burle
Následující řádky prosím nečtěte. Nejste oprávněn! Teoreticky, dají se nějak kosatce sibiřské, chráněné, rozmnožovat. Mapříklad pohazovat semínka někde na této louce, rezervaci.
Václav Burle
Kosatců je strašná spoustá. Jen těch chráněných je příliš málo. Je jejich ochrana dostačující? Nedalo by se udělat něco víc....  
Václav Burle
Toto nacházíme v brzkém jaře na místech, kde v minulém roce ve velkém kvetly kosatce sibiřské. Koloběh se dokončil, nebo snad opětovně  začal?
Václav Burle

Hřib královský II - konečně se usmálo štěstí

21. června 2010 v 0:01 - - hřib královský
/Hlavní článek o hřibu královském ZDE/ Měl jsem štěstí. Hřib královský nalezen a to prosím ve značném množství. Za to patří poděkování M. děkuji! Článek brzy....

Václav Burle
To je  přesně to místo, kde roste doslova v úžasném, nepředstavitelném množství. Dlouhý jižní až prudký svah, a nahoře vystupující oásy klidu, pohody, nevysoká a řídká tráva, kvalitní zemina, kamení, občas vystupující skála na povrch. Bohužel snímek vystihuje jen výsek okolního až parkového lesa. Všude kolem mnohasetleté duby, buky, habry, ale i stoující, ležící,  odumřelé kmeny.

Bohužel již zde proběhl človíček, taky si říkající houbař. Hřiby vytrhl, rozřízl a když tam našel téměř jedinou chodbičku od hmyzu, tak je pohodil. Je třeba ještě něco dodávat?

Ne vždy se chodí  do hvozdu s košíkem. Na průzkum plácků, lokalit, stačí batůžek a v něm voda, něco málo k jídlu, i triedr příjde mnohdy vhod. Popřípadě, že se něco úžasného najde, stačí krabička na určení plodnic a jedna, dvě bavlněné tašky s dlouhýma ušiskama přes rameno a je vystaráno.... 
Václav Burle
Kdyby se tak tady ještě stal zázrak a na této padlé jedli se objevil některý z korálovců....

Korálovec jedlový I / 2010 - zázrak se naplnil! První na Padlé jedli!

19. června 2010 v 21:07 | Korálovce z minulého roku jsme jeli překontrolovat a ještě jsme všechna zavazadla naplnili hlívou plicní. Tento korálovec jedlový je můj šestadvacátý. Kolik jich asi ještě letos přibude? |  KORÁLOVEC
Václav Burle
(19. června) - byl nalezen. Převeliká škoda, že jsme ho neobjevili dříve... (Lokalita Padlá jedle).
Václav Burle
(3. července) - o čtrnáct dní se na šířku zvěršil o patnáct centimetrů. Již není bílý, ale mírně do žluta. Vypadá to, že pro sucho se mu moc dobře nedaří. Uvidíme co bude dál.
Václav Burle
(30.7.1910) - Netrvalo to dlouho a tady už to má za sebou. Jsem zvědavý jest-li tam letos vyrostou ještě další.

POZOR 5. září se opětovně stal zázrak!!!
Václav Burle

(5.9.2010) -   Na úplně stejném místě, kde ten letošní jarní zahynul, vyrotl úplně nový. To jsou ale věci, že ano!

* * * * *
Ten pozorovaný korálovec jedlový, na Padlé jedli, z minulého roku, již téměř zmízel. Jsou tam pouze nepatrné zbytky. Toho  dalšího  co bydlel v poraženém kmenu je stále méně a méně. Již vypadá jako ztouchnivělé dřevo.

POZOR - (5. září 2010) - jak na Padlé jedli, tak i v ztrouchnivělém špálku vyrostly desítky korálovců jedlových - čtěte zde na blogu korálovec jedlový II/2010)!

Vstávali jsme ještě za tmy a telefóóóóny drnčely všemi směry. Pršelo jen se lilo a kotě doma nebylo,  a do té nepohody se nikomu nechtělo. Já jsem ale načálnik a tak jsem rozhodl. "Nebuďte blbí, ve hvozdu bude nádherně a stromy nás před vodou ochrání."  A ještě jsem dodal. "Mé zlomené koleno, pokročilé revma, hlásí, že bude brzy po dešti a příjemné počasí. Je lepší se toulat lesy pod zamračenou deštivou oblohou, než když slunce neví,  kdy s tím vedrem přestat."  Setkali jsme se s jarním deštíkem, ale i s pořádným lijákem,  i s přenádherným zamračeným počasím. Když jsem odcházeli z lesa, tak sluníčko v plné síle zapadalo za horů. (Zapadá slunéčko za Tymákovsků horů. Zas jeden den v prdeli, chvála pána bohu. Jeden den v prdeli, na druhý čekáme. Snad sa tě civile, snad sa tě dočkáme.) Akorát ty snímky se moc nepovedly. Pod olistněnými stromy byla tma, jak v hrobě.  Spousta hlívy  plicní,  za chvíli jsme jí neměly kam dávat a desítky  humorných příběhů. Hezky, ale hezky jsme si to dnes užili.

/Jest-li se chceš pokochat a poučit následujícím textem, tak si přečti články o korálovcích z minulého roku! ZDE ! Jinak nebudeš vědět, která bije! Rovněž ZDE, kde je rozhovor s Jiřím Laštůvkou o tom, jak své první našel on. Vřele doporučujeme. /

Představte si, že ti z minula tam ještě jsou. Ten co bydlel ve kmeni, se proměnil v něco, co připomíná ztrouchnivělé dřevo, nebo vzdáleně mořskou houbu. Na Padlé jedli byly ještě zbytky dvou - z mnoha rozpadlých plodnic. A na místě jednoho z nich vyrostl nový korálovec jedlový , o kterém pojednává dmešní  článek....
  
Václav Burle
* * * Dnes již víme, že korálovec jedlový se rodí i na začátku jarních měsíců. Bohužel jsem udělal chybu, že jsem Padlou jedli nejel překontrolovat dříve. Dnes (19. června 2010) bychom věděli, kdy ten zázrak začal. Budeme si muset počkat na příští rok (2011) kdy se polepším a vše zjistím. Jest-li ale někdo něco víte, tak pište dole do komentářů, nebo na burle@seznam.cz. Přivítám i snímky a texty. Hlavně od Tebe Vlastičko!

Máme-li kolem korálovců úspěšně bádat, tak potřebujeme co nejvíce informací. Pište, mejlujte, posílejte fotografie, postřehy. Vždyť my bohužel - a to je převeliká škoda -  ani nevíme, kolik jich v jedné sezóně, jak v Čechách, tak i na Slovensku vyroste. 

Kromě předchozích faktů zde máme jeden nový, který přetvoří atlasy hub a doplní další mykologické i odborné publikace. Od dnešního dne se bude všude uvádět následující věta: "Korálovce se objevují výjimečně i v jarních měsících." Zatím se všude uvádělo, že rostou v podzimním období. Vidíte k čemu může být dobrý blog o mykologii....

* * * Dnes již víme, že korálovec jedlový přežívá pomalu se rozkládající  až do jara, do okamžiku, kdy se rodí nový jedinec. Co ještě ale nyní nevíme - je, jest-li se tam opět, tak jako v minulém roce, objeví nových 22 jedinců. Nebo jich bude více, nebo naopak méně. Jedno je však již jisté. Jeden tam nastoupil cestu do života. A vy ho máte zde na fotografiích!

(Při jeho zkoumání mě opět napadla ta stejná myšlenka z minulého roku. Jednalo se  tehdá  o jedince, nebo to bylo několik plodnic srostlých do sebe. Ten dnešní má asi vedle sebe maličkého bratříčka. Je to samostatná plodnice, nebo je s tím velkým svázaná myceliem? Potom by to nebylo 22 kousků, ale o mnoho více...)

Zajímavost: V minulém roce, hned vedle korálovců, rostlo téměř pohromadě několik skupinek hlívy hnízdovité. Kromě jediné sestavy, všechny zmizely, aniž se dokázaly rozjet do nádherných plodnic. Nějak moc se jim na tlející jedli nedařilo.  Fotografie a text najdete ZDE!

/Již příští týden pojedeme pravděpodobně tohoto korálovce překontrolovat. Je tam totiž spousta hlívy plicní, možná i ústřičné - o tomto problému bude úvaha v článku hlíva plicní - přeci jí tam nenecháme. Nebude to dlouho trvat, a já už ty houbové expedice fyzicky nezvládnu. Rozhodl jsem se, že svá hlívová místa prodám nejvyšší nabídce. Kdo máte zájem,  tak pište a nabízejte na burle@seznam.cz. Nebo dole v komentářích. O hlívu je stále větší zájem a to samozřejmě nejvíce o tu boží, přírodní. Léčí rakovinu, jak prsu, tak i děložního čípku, prostaty atd. Omlazuje, léčí vysoký tlak, cukrovku, bradavice. Zahlazuje vrásky a omlazuje. Je to především vynikající prevence na všechny choroby a zejména na stáří. A pak to nekup.... Každý rok přinesu na stovky kilogramů. Mnohdy je však již z lesa zamražená, plná vody. Moc se to pronese. Dnes plný košík a dvě narvané bavlněné tašky s dlouhýma ušima přes ramena. Odhaduji to tak na třicet kilogramů... /
Václav Burle
 /Pokračování asi příští týden. Dokončení v roce 2011!!!/
Václav Burle
Na snímku je korálovec z roku 2009. Pořízeno 19. června 2010. Vy co jste se zde na blogu zůčastnili ankety dnes již víte, jak jste hlasovali. Správna odpově'd zní, že korálovec jedlový vydrží až do léta. Ovšem v jakém stavu, že ano....
Václav Burle
Na torzu kmene Padlé jedle jsme v minulém roce rovněž pozorovali hlívu hnízdovitou, která je státem chráněná. To je vše, co z ní zbylo. Ostatní plodnice zmizely. Její historie je zde.... (5. září 2010 již rostou úplně na stejném místě znovu. Jenom doufám, že se promění v krásné plodnice a ne opětovně v škaredé. uvidíme.

/V příštích dnech odjíždíme do vojenského prostoru xyz, kam jedeme rekogniskovat terén. Máme informaci, že se zde nachází zapomenutý hodně rozlehlý jedlový vrch. Možná, že v podzimních měsících zde budou korálovci a ještě dříve stročkovec kyjovitý a v okolí spousta hlívy ústřičné. Pěkně si to užijeme. A co ty! Budeš stále sedět za pecí nebo vyrazíš s námi do hvozdů. Stačí málo: spacák, karimatka, hodně vody, spousta jídla od tvé maminy, hlavně koláče, buchty ke kafíčku, abychom měli co hamat a koho chválit./    








Hlíva plicní alias ústřičná a záhady kolem nich

19. června 2010 v 20:56 | Vojenský újezd Doupov je na hlívy bohatý a já byl za pitomce! |  - - plicní
/O dnešním perfektně straveném dni, si můžeš, můžete, musíš, přečíst ZDE Jinak se ztratíš, nebudeš dostatečně informován. Dnes to bylo ve vojenském hvozdu dokonalé. Proč jste se nepřidali? Tento článek je jeho pokračováním! /

* * * Tak tady máme malou, velikou záhadu. Rozluští jí někdy někdo? * * * Dávní mykologové tvrdili, že ústřičná i plicní jedno jsou * * * Dnešní jí zařazují do samostatné kolonky. Kde je pravda? * * * Kdo ví, tak dole v komentářích se vyjádří * * * A nezapomeňte tam klikat na hvězdičky * * * V této souvislosti se ukazuje, jak většina atlasů je úplně k ničemu. Opisují se jeden od druhého a až na výjimky nepřinášejí nic nového. * * * Pouze ten jeden je nepřekonatelný. Pouze v něm se píše v několika větách o této problematice * * * Dodatek na konci článku * * *Václav Burle
Považuji se za vynikajícího mykologa přes hlívu ústřičnou i plicní. Dnes jsem se bohužel probudil a zjistil, že to tak není. V doupovském hvozdu jsem byl dnes za úplného blbce. Roky - od té doby co jako mladý kluk jsem tady běhal před tankem, za tankem s kulometem, nebo vysílačkou na zádech, a křičel - urá za Stálina, za matičku Rus, sem jezdím sbírat metráky hlívy ústřičné a v posledních letech kolem ní i bádám. Od konce léta každoročně ústřičnou sleduji až do časného jara. Například jsem se vážně zabýval otázkou, jest-li mladé plodnice ze zimního období se ještě v jarních měsících rozjedou do světa. Nerozjedou, nebo snad později a to se tato hlíva ústřičná přejmenuje asi na plicní? Výsledek mě nemile překvapil. A proč za blbce? Teprve dnes jsem zjistil, že zde na jaře rostou neuvěřitelná kvanta hlívy plicní. To ale bylo pro mne překvapením. Kdybych sem nešel překontrolovat korálovce jedlového, tak bych se to nedozvěděl nikdy. A jsme u jádra věci, takže bádejme o následujících otázkách....

Jedinečný rozhovor s nemykologem Václavem Burlem o velice závážném problému. Je hlíva plicní léčivá a je samostatným druhem, nebo je to hlíva ústřičná obarvená na bílo?

Vy jste pane Václav zastánce v těchto otázkách čeho?

Kdybych to věděl, tak bych určitě obdržel Nobelovu cenu. Mým problémem je, že na tuto otázku stoprocentně neznají odpověď ani přední čeští, slovenští mykologové. O vědcích, lékařích, včetně těch ze světa, ani nemluvě. Snad je tímto rozhovorem vyprovokujeme k projevení názoru. Tedy, jest-li nějaký mají. Oni často hrají role mrtvých brouků. Stoprocentní jistotu mají pouze různí šarlatáni, kteří se ve velkém snaží z lidiček vytáhnout co nejvíce peněz. Připomeňme si v této souvislosti slova profesorky z vysoké školy, která se zabývá potravinami, výživou, zdravím. Pronesla je v České televizi a má pravdu! "I kdyby potravinové doplňky fungovaly, tak těch látek je tam tak málo, že nemají na organismus žádný vliv." Já Václav Burle však vím, že hlíva plicní a korálovec jedlový, úžasně, nepřekonatelně, umí vylepšit sexuální život...

...a problém je tedy v čem?

Otázka to není složitá a možná ani odpověď. Například by mrknutím oka mohl vše rozřešit jeden z předních mykologů ing. J.B. Stačilo by, kdyby provedl zkoušky na DNA a bylo by vše jasné!!! Hned by se vědělo, jest-li jsou to hlíva jedna nebo dvě! /Dokončení pod následující fotografií./

Václav Burle
Hlíva na snímku zajistě vůbec nevypadá jako plicní. Jestliže uvážíme, že jsme jí našli na jaře, tak to musí být jednoznačně ona. Ale barva a možná i jiné znaky, tomu neodpovídají. Jak je to vlastně. Dá nám někdo vysvětlení, nebo si počkáme na rozhřešení pomocí DNA...

HLÍVA PLICNÍ
/Jedlá/ - V lesích se začíná objevovat V - IX, kdy jí zvolna vystřídá hlíva ústřičná. Vyskytuje se hojně a poměrně na stejných lokalitách, v listnatých a smíšených hvozdech. Nacházíme jí i v parcích, zahradách.

Kdo si jí jednou vystoupuje, tak může rok za rokem s jistotou chodit na stejné místo opětovně sklízet. V kuchyni si najde své místo. Zejména v chudších časech, které nás s velkou pravděpodobností čekají. Dá se přidávat do čehokoliv. Od masa, přes polévky, těstoviny, rýži až ke kuřeti....

/Dokončení rozhovoru.../
...a proč to neudělá?

Jó paní redaktorko, to dnes stojí nemalé peníze. A co myslíte, že je pro současnou vědu důležitější. Ušetřit, nebo se konečně dobrat pravdy?

Ušetřit to je jasné, ale pořád nechápu o čem mluvíte! Nejste také náhodou na hlavu, jako většina houbařů?

Předpokládám, že jste chtěla říci rybářů, že ano.... Houbaři jsou svatí muži a navíc je jich velice málo. Ať počítám jak počítám, tak jsem to na prvním místě já, a pak několik desítek dalších. Tak asi deset! Není pravda, co Čech to muzikant a houbař. O houby se téměř - až na několik zapálených pitomců - nikdo nezajímá. Viz například fantasticky malé náklady dvou časopisů. A na odborné přednášky, kde zdarma, vstup volný, pouze z lásky, fantasticky a fanaticky přednáší několik odborníků - například J.B, a J.B. - chodí několik důchodců, kteří zde spíše přemýšlejí, kolik bude stát v příštím roce krematórium.

To jste se asi přeřekl. Vy jste řekl dvakrát stejné iniciály...

Já nemohu za to, že ti dva svatí muži, borci, které všichni tak vroucně milujeme, se jmenují téměř stejně. Jeden pochází z borovicového lesa, a ten druhý je přes ropu. Ta v Mexickém zálivu mu prokazatelně ale nepatří! On by nikdy, opakuji nikdy, neznečistil přírodu. Stačí když... si jen občas zahraje na porušovatele přírodních zákonů! On je spíše přes ty barely.

Nerozumím té vaší úvaze, že Češi nejsou houbaři....

To je madam, - ale vám to dneska úžasně sluší. Že vy jste byla u lékaře na liposukci? - úplně jednoduché. V lese, mimo sezónu, nepotkáte živáčka, natož houbaře a to až do okamžiku, než televize, rozhlas, oznámí, že rostou. V tom okamžiku vypuknou v lesích orgie... Jak to začne, tak to také skončí. Lidi si nabagrujou ty nejhorší houby, jako jsou hřiby a ty zdravé, které umí vyléčit napřiklad rakovinu děložného čípku, prsu, prostaty, bradavice, cukrovku, tam klidně nechají. O houbách totiž nevědí - až na mne - vůbec, ale vůbec nic! V této souvislosti si prosím na slavném houbařském blogu burle.blog.cz přečtěte článek o našich přátelích z východu - ZDE!

To jsem nevěděla. To ale není dobře, jak vy odborníci to změníte?

Zase se slečno mýlíte! My to změnit nechceme a ani nemůžeme. Umíte si představit, jak tisíce, statisíce, milióny lidí, den co den běhají po lesích, tedy lépe řečeno jezdí na čtyřkolkách, v tereních autech a sekerkama odsekávají hlívu, jen aby omládli, byli ještě krásnější a preventivně si prodloužili život na stovky ba tisíce let? To už tady bylo a stále je. Někteří chodí na titěrné hříbky s hráběma, sbírají chráněné houby. Například hřiby královské a ještě se na internetu chlubí. Stejně je to se sběrem například korálovců, kteří údajně - a jen tak mezi námi, je to pravda! Nevyzkoušíme to spolu. Mohli bychom to dělat denně, ba každou minutu - zvyšují sexuelní aktivitu. Stejné, a bezesproru ještě účinnější je na milování hlíva plicní.

A vy nějakého toho, jak jste říkal že se to jmenuje, máte?

Pro vás krasavice inteligentní, houbou krásy nezasažená, všechno. Právě dnes jsem si jí na vás přichystal. Ochutnejte, prosím. Pěkně ty syrové plodničky pomalu, s láskou a citem kousejte, převalujte v té vaší přenádherné pusince. Cítíte tu fantastickou, příjemnou, slabou chuť ředkviček? A teď ochutnejte čerstvě urvaného korálovce jedlového. Ten vás rozparádí tak, že tady zdemolujete celý objekt. Nebojte ale, já vás zachráním. V případě, že budete ještě sexuelně neukojená, vás postříkám pěnou z minimaxu.

"Ach, uch, asi to začíná zabírat... Já vás Václave chci! Rychle, hned a tady!" Koukám jak blbec, vona už na sobě nic nemá. Dostávám strach. V sedmdesáti letech je to na infarkt a následou kremaci. Utíkám, ale plodnice z ní udělaly divy. Klidně by mohla běžet na olympiádě maratön a určitě by přiběhla jako první. A ptom, že houby nejsou účinné, léčivé. To může pouze tvrdit ten trotl Venouš.

"Jejda! ty můj andělíčku strážníčku, ufufuf, panenkomária, boževšemohouci, to je ale nádhera. Ještě, ještě, ach, ach, ech, ech, něčeho takového jsem se nikdy nedožila. Vůbec jsem nevěděla, že to existuje. Knihám a pornofilmům jsem nevěřila a ono je to v houbách. áaaaaaaaaa, děkuji, děkuji, děkuji. Ještě, ještě, ještě. To je ale nádhera. To budeme Václave dělat několikrát denně a já jako poděkování budu s vámi jezdit na hlívu plicní a korálovce jedlové. Uděláme si pořádnou zásobu. Vy omládnete, narostou vám nové zuby, srdce budete mít jako zvon a tlak jako miminko."

Přijíždí rychlá a transportuje mne na ARO. Bylo to sice fantastické, ale nikdy více. Já jsem houbař, možná i trochu mykolog a toto nemám zapotřebí. Moje orgie, to je hvozd.

Všichni odešli. Paní redaktorka zvedá telefon, kupuje prostory, stroje a to všechno na leasing. Kamióny vozí hlínu, slámu. Sadba hlív a dalších hub je v celé Evropě, Asii, vyprodána. V Brdech na bývalé raketové základně, doslova přes noc, vyrostla nová moderní fabrika. Svět je zaplaven ne potravinovým doplňkem, ale skutečným zázrakem. Funguje to a není to viagra. Je to naprosto přírodní a nemá to chybu. Všichni jsou spokojeni - faráři, papež, stát. Rodiny nebývale drží při sobě. Nevěra neexistuje a všude spousta dětí. O důchody se nemusí nikdo bát. A stačilo tak málo. Pouze zjistit, že houby jsou ve stravě nepřekonatelné.....

A nezapomínejte prosím klikat na hvězdičky. Děkuji!
Václav Burle
Tak takhle vypadá tzv. hlíva plicní.
Václav Burle
A toto je hlíva ze stejného kmene. Není to snad spíše hlíva ústřičná?
Václav Burle
A zde opět barevnější. Všimněte si těch malých zbarvených do fialova.... Je to určitě hlíva plicní? Kdo dá za to ruku do ohně! NENÍ SNAD ÚSTŘIČNÁ A PLICNÍ TOTEŽ? Jestliže se plicní umí zabarvit do odstínů ústřičné, proč by se nemohla ústřičná zabarvit do bílé hlívy plicní! Kde je pravda???

Když projedete internet a seznámíte se s hlívou plicní, tak se často dočtete tyto asi nepravdivé informace. Všude se tvrdí, že když je hlíva bílá, tak je mladá. Když je tmavší, tak je starší a dokonce stará. Na této fotografii vidíte, že to pravda není. Já jsem dokonce přesvědčen, že u hlívy ústřičné ta světlehnědá barva neznamená stará. Spíše to bude asi souviset s vlhkostí lesa, plodnic.
Václav Burle
Jeden padlý kmen a košík je plný. Vytahují se bavlněné tašky přes rameno a při cestě do civilizace to váží třicet kilo. Pěkně se to z vojenského újezdu pronese. Košík v torně nemá chybu. Nosit jej naopak v ruce, po celý den po lesích, je o život. Navíc batoh má veliké postraní kapsy, kam se vejde voda, jídlo a třeba i placatice. Letošní jaro se na hlívu plicní opravdu, ale opravdu vydařilo a to ještě není všem dnům konec. Dnes jsem navíc objevil při úspěšném hledání hřibů královských další lokalitu.

Jak je to tedy... je hlíva ústřičná a plicní jedno, nebo každá je jiná?
Kde je pravda a existuje vůbec? Dá se to vůbec zjistit?

/...Zde je místo na vaše argumenty. Pište zde na stránce do komentářů.../

Dodatek 1 - Podle informací, které jsem na jaře 2010 dostal, tento rok byly lesy plné hlívy plicní. Napište do komentářů, jest-li to bylo podle vašeho názoru normální nebo naopak neobvyklé!

Dodatek 2 - Nezapomeňte, že když již nemáte sílu si všechnu hlívu plicní odnest, tak se na lokality vraťte později. Najdete jí pravděpodobně pěkně usušenou a zdravou. Pak stačí jí jenom dosušit a uskladnit, nebo jí proměnit v houbový prášek, který najde v kuchyni mnoho možností využití.

Václav Burle

(30. července 2010) - Ve hvozdu je mnoho hlívy plicní z jara. Je usušená, což udělala ta letošní vedra. Na několika kmenech po deštích varazily další nové plodnice. Začíná pro hlívu plicní letní sezóna.

V roce 2011 na místech, kam každé jaro jezdíme na hlívu plicní, nebylo vůbec nic. Teprve v polovině června vyrostla, ale oproti minulému roku nic moc. Jak jste dopadli vy? Taky si myslíte, že rok 2010 byl na tuto houbu převelice úrodný?