Červenec 2010

Začíná boj! Kdo má pravdu? Jaký je váš názor?

31. července 2010 v 21:14 | Restaurace, hospůdka to je jeden velký průšvih! |  Fotofejeton, kritika

Podnikatelé a živnostníci z oborů veřejného stravování, začínají brojit proti vládě, parlamentu. Nelíbí se jim možnost, že budou zrušeny stravenky, nebo z nich placeny daně. Na stravenky chodí do stravoven všech typů, o něco více než padesát procent návštěvníků. Když si představím, že převážně jsou to úředníci placeni z našich daní, policisté a zaměstnanci zahraničních, bohatých firem, typu banka, mobilní operátor, ČEZ apod. To znamená ti, kteří navíc ve většině nevytvářejí žádné hodnoty a mají vysoké platy. Na straně druhé lidé, kteří jsou dělnických profesí, makají od nevidím do nevidím, nedostávají nic. Vše si musí zaplatit z vlastní kapsy. Proč většina pracujících musí na stravenky pro jiné doplácet? Platí, ale nic nedostávají. Nemá to logiku, že ano....

     Já to vidím jinak. Restaurace, hospody a další provozovny vaří příšerně. Viz pořád na Primě s panem šéfkuchařem Polraichem. To je jeden z hlavních důvodů, proč lidi do restaurací nechodí v takovém množství, jako za bývalého režimu. Podnikatelé vaří hnusně, protože nevydělávají, neboť k nim nechodí hosté a kruh se uzavřel. Řešením je, aby se všichni podnikatelé domluvili a začali vařit na výbornou. Jiné cesty není. Já jako tremp jsem přestal se v hospodách stravovat. Raději si otevřu konzervu. Důvod je jednoduchý. Vždy jsem nemile překvapen!

     Nejsem pivař, takže následujícímu moc nerozumím. Podle posledních údajů z minulého týdne jsou výrobci piva tak zvaně za vodou. Mají nebývale vysoké příjmy. Proč, ale pivo stojí jako láhváč cca 8,50 a pivo v restauraci, v hospodě 50, nebo 25, 22, korun. Není to moc velký nepoměr. kdo to vysvětlí?

     Až se pohostinství zlepší, tak tam opět budu chodit. Dnes jsem se vrátil z vandru. Na lístku v jedné lesní restauraci byla svíčková z jelena. Tuto omáčku miluju. (100g masa, celkem 125 Kč). Můj první dotaz byl. Máte vlastní knedlíky nebo je kupujete z fabriky? Servírka odběhla, aby mě informovala, že z fabriky. Tyhle bramborové knedlíky si děláte sami nebo jsou z pytlíku? Z pytlíku, zněla odpověď. I tak jsem si je dal. Moc jsem se, opět mylně, těšil na kulinářský zážitek. Byl to téměř nechutný hnus. Špenát byl přesolen a to hodně, ale na druhé straně sós dobrý, i když zase mírně slaný. Maso vynikající a bylo ho hodně, že jsem to všechno nemohl sníst. V celku řečeno, příště budu raději hladovět a počkám si na jídlo od manželky až doma.

     Úplně mě dorazilo, když  přinesli pivo, ale to nebylo v půlitru, ale v 0,4 sklenici. Proč ne, ale musím to vědět dříve než si pivo objednám a to se nestalo. Musíte vážení restauratéři začít u sebe. Jiné cesty není. A stravenk?. Já jsem důchodce, živnostník. Proč někdo stravenky dostává a já ne. Vždyť ty stravenky já jim doplácím ze svých peněz. Je to správné, morální, slušné?????

Na závěr: Včera a dnes jsme si to užili! V pátek vojenský újezd. Překontrolování letošního korálovce jedlového. Ve hvozdu jsme našli holubinku zelenou, malého kovaříka a jednu penízovku. Na stromech, ale bylo ještě mnoho vysušených jarních hlív plicních. A na několika padlých kmenech začínají ve velkém již vyrážet nové. Máme se zase na co těšit. Houby zatím jinak nerostou....

V sobotu průzkum další rezervace, kde dvousetleté až třísetleté buky a duby. Přenádherné místo. Po houbáchvšak  ani vidu ani slechu. Nikde nic, až na některé maličkosti. Motýlu byla spousta a snímky se vydařily. Tak jsme ještě v tom vedru vyrazili na jednu rozhlednu, viz text výše, a potom ještě na zříceninu zajímavého hradu. Povídání a fotografie brzy....

Expedice: V pátek na tři dny vyrážíme na průzkum zajímavých hvozdů ve vojenském újezdě. Všude tam rostou staré jedle, a tak to bude to pravé místo nejen na korálovce. Prý se tam v nedávných letech ukázal i stročkovec kyjovitý. Přidej se, nedej se. Odjezd v pátek v ranních hodinách z pražského nádraží. Kdo se chcete přidat, tak pište na burle@seznam.cz. Přivítáme každého neboť tam není zas tak moc bezpečno. Mobilní signál žádný a kdyby se někomu něco stalo, tak čím nás více bude, tím větší pomoc budeme moci poskytnout. V přírodě je přenádherně a zejména v takové divočině....

Stačí spacák, karimatka, jídlo a hlavně dostatek vody. Minimálně tři litry! Raději více! A nějakou tu korunku na cestu vlakem domů. Košík na houby žádný, nejlepší je bavlněná taška s dlouhýma ušima přes rameno.

Když se to podaří, ale vlatně už je rozhodnuto. Budeme testovat jeden z nejnovějších aparátu od Olympusu. Pravděpodobně PEN a příště E- 3 a pak ještě E - 30. Každý si budete moci udělat mnoho fotoek. Dokud karta bude stačit. Václav Burle, vandrovník a váš přítel. Celý zájezd je výjimečně zdarma!!! 

AUKCE prodám tento přenádherný samorost!!!

30. července 2010 v 22:15 | Jednoznačně zkrášlí váš interiér, zimní zahradu apod. |  AGENTURA Vandrovník
/Fotografie bude brzy uveřejněna.../
Václav Burle
Velikost, šířka a délka cca 65 cm. Zdravé dřevo, tvrdé, bez kazů. Výška bude upravena dle přání vydražitele. Vyvolávací cena 10 000,- korun. Nabídky posílejte na burle@seznam.cz

MIKOV - Jaký nůž na houby?

30. července 2010 v 20:13 | Dostal jsem nedávno tuto otázku na jednom houbařském servru a tady je moje odpověď |  HOUBY
Václav Burle
Nejlepší nůž, který znám, je vyhazovací od Mikovu. Dělá se několik druhů. Záchranářský, dále pak s jedním železem, se třemi atd. Ty nejlepší, nejkrásnější, umělecké, stojí i mnoho tisíc korun! Není na světě lepšího. Vřele doporučuji. Poradím, kde ho levně zakoupit. Hlavně se poraďte s mojí maličkostí, aby jste pak nesplakali nad výdělkem. Pane obchodní  řediteli! Zase úspěšná reklama, a tak pošlete další prezent. Předem vám děkuji.... 


Poznámka dne: Ve hvozdu je spousta usušené hlívy plicní z jara. To způsobila ta veliká letní vedra. Sebereme, dosušíme, rozemeleme, použijeme v kuchyni.

Na mnoha kmenech po deštích vyrazily plodnice hlívy plicní letní. Máme se zase asi na co těšit Běžte se podívat na místa, kde jste jí na jaře ve velkém sbírali. /smazat/

Jaký nůž na houby, do lesa, nosíte vy? Poraďte, informujte, pochlubte se. V komentářích máte spoustu místa. I fotku můžete poslat na burle@seznam.cz. Nejmenší rozlišení na šířku 800!!! 

Hřiby kavkazští podle informací od zpravodaje nerostou a ani koloděje. Tráva je posekaná, ale je tam strašlivé sucho. Náves i nadále sledujeme!

Někteří korálovci ještě z minulého roku, tam ve hvozdu stále jsou, ale v úplně žalostném stavu!

*   *   *   *   *

Zásadně je třeba rozdělit nositelé nožů, kudel, bajonetů, vyhazovacích, vyskakovacích, na dvě předůležité skupiny. Tou první jsou ženský, které jsou schopné si vzít do lesa cokoliv. Nejvíce, a nikdo neví proč, milují nože kuchyňské. Většinou těch největších velikostí, ale s čepelemi úzkými. Nejhorší je, a to si usilují pokaždé o život, že je nosí v ruce. Stačí málo, a to se již mnohokrát stalo, zakopnou, uklouznou, skloní se před větví, a čepel mají ve svém těle. Krve jak z vola. Pořád jim, ale to platí i pro mužský, můžete vysvětlovat, že taký kuchyňošmidl se zásadně nosí v košíku, nejlépe pak zastrčený do jeho pletiva. Že se nemá používat vůbec, jim nevysvětlíte. Jsou to tvrdé palice.

Mužský, to je kapitola sama pro sebe. Opět je můžeme rozdělit na dvě skupiny. Do té prvé patří těch několik přemálo jednotlivců, které tyto ostré a bodné nástroje vůbec, ale vůbec nezajímají. Asi to nejsou chlapi ale jenom...

Naprostá většina chladné zbraně miluje. Taková ženská si myslí, že nejlépe je koupit tomu svému k vánocům kravatu, chlast, košili, trepky. Omyl , vážené dámy. Kupte tomu svému krasavci přitloustlému, s pořádným břichem, k jmeninám, narozeninám, nůž a uvidíte, jak vám dá přes hubu. On si totiž v ten okamžiku bude myslet, že vám to poradil váš milenec. Přece takhle vynikající nápad manželka sama od sebe mít nemůže, že ano?

Vsadím se, že každý si při získání této chladné nádhery, nebo jejím zakoupením, pěkných několik nocí s ním laskal pod peřinou. I manželské, milenecké, kamarádské povinnosti musely jít stranou. Správný chlap má vždy mít při sobě dva nože. Pěkně ostré, vyblejskané, umyté a vždy připravené k akci.

Správný chlap se stále s nima laská a těší se na nejbližší akci. Jeden má vyhazovací, druhý zase vystřelovací, třetí ho vyndává jen tak za pomocí palce a rychlého pohybu ruky. Nejeden, a není jich málo, má doma celou sbírku. Úžasnou, které si váží více než manželka, milenka, dcera, svých zlatých, stříbrných, platinových šperků. Mnohdy ten nůž je o hodně dražší než ten prstýnek, řetízek. A to nebudu mluvit, psát o multifunkčních nářadích. To je další úžasná kapitola.

Na houby jsou jim všechny ty nože, kudly, bajonety k ničemu. Každý si totiž do lesů vezme ten, který nejvíce miluje, který mu dobře padne do ruky. A ten nej... zanedlouho někde v houštinách ztratí. To je zákon. Může se pouze utěšovat tím, že někomu udělal velkou radost. Již se několikrát i stálo, že ho on, nebo některý ze známých, našel. Bohužel po těch letech v hrozitánském stavu.

Všimněte si, že naprosta většina houbařů, mužskejch, nosí do hvozdů na houby nože, které mohou posloužit k mnohým věcem, například k vyvrhnutí mamuta, ale na čištění hub, jejich krájení, jsou úplně, ale úplně k ničemu. A mezi ně patřím i já! 

Já ale, oproti nim, mám zdravou výmluvu. Málokdy chodím pouze na houby. Když vyrazím, tak to není jen na jeden den, ale minimálně od pátku až do neděle. Nožík, který je určitě na houby nejlepší, by mě byl k ničemu. Musím si totiž uříznout chleba, otevřít konzervu a čepel  poslouží i jako lžíce.  Musí to být takový, který má široké použití.

Správný houbař se neobejde ani bez multifunkčního vercajku. Minimálně musí mít při sobě pořádné kleště. Jak by se jinak dostal za vysoký plot vojenského objektu, obory, a podobně. Mnozí borci to již mají perfektně propracované. Za pomocí kleští vytáhnou hřebíky, otočí půlklády plotu  a protáhnou se na ten   fantastický a milovaný plácek.  Při odchodu zatlučou hřeby a nikdo nepozná, že ten  houbařský ráj byl navštíven.

Roky jsem plísnil choť, proč si na houby nevezme pořádný nůž, kterých je doma spousta. Ona odjakživa nosí  takový červený se dvěma želízky, párátkem a pinzetkou. Nůž podle mne úplně k ničemu. Dostala ho jako malá holčička od svého otce. Nedá na něj dopustit.

Není to tak dlouho, když jsem si jen tak za chalupu odskočil na houbičky. Sáhl jsem po košíčku a vzal ten její nejoblíbenější. No ona vlastně jiný nemá. Byl jsem překvapen, jaká je to při čištění a okrajování hub dokonalost. Budu si ho muset taky opatřit. Není asi na houbaření dokonalejšího nože!!! Co vy na to???
Ing. Jan Valenta
Foto: Ing. Jan Valenta - Koupil jsem jej někdy těsně před ukončením vysoké školy, tj. 1993 a cca po 4-5 letech neustálého otvírání a zavírání v kapse mi praskla vyskakovací pružina. Od té doby je to "slovenská vyhadzovačka". Pokud se nepletu, stál necelých 250,- Kč, ale ten údaj může být zavádějící. Procestoval toho se mnou dost, v r. 1993 se mnou jel stopem až k Barceloně, asi je to srdeční záležitost.

Poznámka -vb-: Máte-li prasklé pero, stačí navštívit jakéhokoliv prodejce nožů Mikov a tam při odevzdání zničeného dostanete zdarma nové. Jinak stačí napsat do výrobního podniku a dostanete ho na dobírku. Pak se platí jenom poštovné.

Vezměte netopýra do ruky a fotografujte

29. července 2010 v 17:07 | Taková příležitost není každý den, ani každý rok.Fotografujte a pak se zde na blogu pochlupte |  Český kras
V bývalém lomu na Chlumu, nedaleko obce Srbsko, se 14. srpna bude konat již VI. ročník celodenní akce"Evropská netopýří noc na Chlumu." Začátek v 10.00 hodin. Navštívíte zdejší jeskyně, takže kromě svačiny, oběda a špekáčků  i baterky do batůžků.

V odpoledních hodinách budou následovat hrátky a soutěže nejen pro děti, výstava fotografií, promítání filmů a přednášky. Budete si moci netopýry pohladit, vyfotografovat, nakrmit. Takto poznáte jejich čtyři druhy. Předpokládaný konec akce je ve 20.00 hodin. Od nádraží půjdete podle netopýřích ukazatelů. Parkování není v blízkosti lomu možné. Informace pro skupiny na tlf. 731 523 599. Užijte si krásný den v Českém krasu. Kdo řekne heslo Vene, tak si bude moci prohlédnout do ještě nedávna uzavřené tajné prostory, ve kterých za války měla Škoda Plzeň uložen svůj archiv. Je tam přenádherná tma a bohovské ticho.

/Více informací o Českém krase ZDE/

Sírovec žlutooranžový IV - ZÁZRAK -. takhle vznikaly báje, pověsti, svatá místa

27. července 2010 v 15:27 | Já to tvrdím odjakživa, že Matka příroda je mocná čarodějka |  - - sírovec žlutooranžový
Foto Jiří Laštůvka a text Václav Burle

Pryč jsou bohužel, nebo snad bohudík časy, kdy lidé byli převelice zbožní. Nejdříve se báli každého šustnutí ve hvozdu, později se stále klaněli bůžkům a dokonce mnohdy na pořadu každého dne bylo i obětovávání bohům, prírodě. Nezapomínalo se ani na lidské, dětské oběti. Byl to čas, kdy krev tekla proudem.

O mnoho staletí později se začalo věřit na zázraky, všude vyrůstaly křížky, kříže, boží muka, kapličky, kostely. Nezapomínalo se ani na smírčí kříže. Zejména v naší středoevropské krajině býval lid převelice zbožný. Mnohdy to přerostlo i v pogromy, pálení čarodějnic. Bab to zbožných, z nichž mnohé pomáhaly lidu, neboť byly nebývale na tu dobu znalé a úspěšné v léčitelství.  Na mnohých místech byly zázračné studánky, prameny. Přišel slepý omyl si oči a ihned zřel. Chromý zahodil berle a odšoural se k domovu.

Mnohým se ukázal nějaký ten svatý, nejčastěji panenka Mária. A vyslovil dotyčnému proroctví. Tam se vzali Jeníček s Mařenkou za ruku a vydali se za kouzelným světýlkem z lesa, kde zabloudili. To byly a stále jsou ty stovky ba tisíce křížků, obrázků, později fotografií madon a dalších svatých, na kmenech stromů, skalách, kamenech.  Nemluvě o lidech, kterým z nouze pomohli skřítci, víly, světlušky. A to jsme ještě nerozebrali Ježíšovo plátno a další zázračné předměty. A jak takové báje, pohádky, zázraky taky mohly vzniknout? Podívejte se co vyfotografoval Jiří Laštůvka. Na božím stromě, boží zázrak. Chce mu Matka příroda něco říci? Určitě ano. Jen jest-li pochopí.....  Stát se to v dávných časech, tak k této zvláštnosti budou putovat desetitisíce lidí. Dnes to štěstí má pouze námi milovaný Jiří! 
Jiří Laštůvka
Napište do komentářů koho vám to připomíná.....


Rozhledna Šelmberk aneb zřícenina hradu se vrací ke své slávě

27. července 2010 v 11:11 | Udělat si jednou putování od rozhledny na rozhlednu je zážitkem na celý život. Zejména když je to správné počasí. |  Rozhledny, výhledy
Václav Burle
Okrasou  zříceniny Šelmberk jsou děvuchy, které sem míří ze široka daleka. Tato přijela z Pelhřimova, kde příkladně pracuje Klub českých turistů.  Téměř každý týden připravuje nějaký ten zájezd, pochod, sjezd vody, Nechcete si vzít příklad?Václav Burle

Další okrasou celého areálu je byliná zahrádka, kde se každý může poučit a pokochat se tou voňavou nádherou. Je zde co obdivovat. Určitě zde prožijete pěkné chvíle a děcka se zde vyřádí jak nikde jinde. Přijeďte poznat středověk.
  
Dávno jsem zjistil, že nedaleko našich domovů jsou místa přenádherná, která nenajdeme na celém tom božím světě. Jezdíme do daleka a vůbec nevíme, že tu krásu a ponaučení máme doslova za humny. Takto jsem nedávno, čirou náhodou, objevil zříceninu hradu Šelmberk nedaleko Mladé Vožice. Jedu do rezervace pod Blaníkem na houby a najednou koukám, že na kopci vyčuhuje zřícenina starobylého hradu. Vůbec jsem o něm  neměl tušení.

Jsou dvě možnosti:  pro borce, houbaře, milovníky pírody, vandrovníky. Pěšky po červené, z náměstí pak přes kopec, kde přenádherná kaple a historická alej. (3 km). Nebo pro   paďoury autem až na parkoviště u hradu. (10 kroků). Že se nestydíte!

Zřícenina  patří městu Mladá Vožice, ale celý areál má  v užívání dobrovolná organizace rytířů, milovníků středověku. 

Václav Burle
Z rozhledny je přenádherný výhled do okolí, ale nečekejte žádné daleké výhledy. Budete však spokojeni a konečně poznáte, jak je naše česká země bez dálnic, cyklostezek, továren, aqauaparků kouzelná a barevná. Určitě vás nadchne, co je to zde na zřícenině za lidi, že dokázali ze svých prostředků udělat takový velký kus práce. Dejte jim prosím najevo, že si toho vážíte. 


Danar je neziskovou organizací zabývající se historicko řemeslně vzdělávacími aktivitami s cílem pozitivně ovlivnit zejména mladou generaci. V současné době nabízí mnoho originálních aktivit a programů s důrazem na vzdělávací charakter a odlišnost od konzumní zábavy. V současné době zde probíhá dětský, rytířský tábor.  Patří jim poděkování nás všech, neboť oni za vlastní peníze a z darů příznivců,  dali a neustále dávají prostředky na zvelebení Šelmberku. Je až neuvěřitelné, kolik práce zde vykonali. Nejvíce je to vidět na věži, která zároveň slouží jako rozhledna. Vstupné je minimální, tak prosím nebojte se dát více. Pomůžete tak dobré věci!
Václav Burle
Společenská organizace Danar, tady každoročně pořádá rytířský tábor po děti. Když ti vaši potomci budou mít zájem, nic nebrání je sem vyslat. Spaní v bývalé hájovně, nebo pod historickými stany. O vše je tady příkladně postaráno.
Václav Burle
Dětem se tady bude líbit a přespat tady může  i vy. A co si tady udělat svatbu? Stačí pro nevěstu sehnat historický kostým s obrovskou vlečkou a ženich dostane brnění, aby nezlobil.  A potom hup na kůň a tryskem na pořádnou žranici. Vůl pečený nad ohněm v celku, kančí guláš ve velkokotli, labutě plněné jablky, křepelky, ančovičky, pstruzi na šalvěji, omáčka se švestkou z openěk, bramboráky s růžovkami, a pokračovat můžete dále i vy....
Václav Burle
Společnost pomalu ale jistě hrad opravuje a vrací ho ke slávě. Najdete zde již kovárnu, pec na chleba, stanový rytířský tábora téměř opravenou rozhlednu. Když i vy tady necháte nějaký ten grošík navíc, tak o to rychleji obnova bude pokračovat. Ať se vám tady líbí....  

Žižkův dub u Turovce, jižní Čechy

26. července 2010 v 16:34 | Každý je má rád. Mnozí je objímají a snaží se z nich získat energii |  Stromy to je láska má
Procházeli jsme krajem jižních Čech, rázovali  po hrázích rybníků, kde jsme obdivovali historické stromy, které nejen svými kořeny drží hráze před provalením, ale poskytují nám i emotivní zážitky a rozhozené větve do všech stran nám navíc dávají stín. Živočichům, zejména ptákům, broukům,  pak navíc  ubytování. Bez nich by nemohli vůbec existovat. Pro houbaře je to tady všude ráj. Právě zde rostou ty nejvzácnější a nejchráněnější houby. Příroda budiž pochválena. Jenom nechápeme proč odpovědné orgány, například rybáři, kteří mají rybníky ve vlastnictví, pronájmu, když vidí, že  strom padnul, nebo byl z bezpečnostních důvodů podříznut není nahrazen novým. Proč jsou mezi nimi takové mezery, díry? To se napaříklad týká rybářství Blatná!

     Šli jsme jak banditi po silnici za sebou. Najednou jsme naráz zastavili a koukali na sebe jak debílci. Nádhera, krása, něco neskutečného. Krasavec košatý, vysoký, rozmáchlý na všechny strany. Vůbec jsme o něm nevěděli, nikdy jsme o něm neslyšeli  a on se na nás díval z vysoka říkající si: "To koukáte pitomečkové. Jste nic. Jste nuly. Já už tady na ten krutý, bláznivý svět koukám...." Nějak se zadrhl. Pro své obrovské stáří si již nemohl vzpomenout, jak na tom božím světě již dlouho jest. Určitě se  to bude počítát na mnoho století. Kdo ví něco víc, tak tady v komentářích jistě rád odpoví!
Petr Stříž
Foto: Petr Stříž - Snímek je z léta roku 2009.
Václav Burle
Václav Burle
Foto: Václav Burle - O rok později, léto 2010.    

Kluci a holka naházeli batohy do škarpy a začali vytahovat fotoaparáty. Já byl utahanej jak pes, a tak jsem si řekl ON neuteče. Vyfotím si ho někdy v klidu příště. Zalehl jsem, tornu pod hlavu a koukal jsem na ten frmol kolem. Najednou kouknu vlevo, vpravo, dozadu a všude jeden hřib vedle druhého. Malí, střední, velcí, ba i dva obrovský. Všichni koukali do koruny dubu a tak nic neviděli. "!Pozor, ani se nehněte!" zařval jsem. Koukli na mě a jak sklopili oči, tak je rovněž uviděli. Nastalo obrovské nábožné ticho. Matka příroda nás opět odměnila. "Zázrak!" Ozvalo se tiše z davu. "Něco takového jsem nikdy neviděl," dodal další. 

     Náš den zde skončil. Nedaleko jsme vybudovali ležení a fotoaparáty cvakaly jeden přes druhý. Bohu a přírodě chvála. Bohužel jsme si houby nemohli vzít sebou. Ještě nás čekala dlouhá a náročná  cesta. Košíky jsme neměli a v bavlněných taškách s dlouhými uchy přes rameno by dlouho nepřežily. Stejně ti nejkrásnější skončily v našich útrobách. Byly moc dobří. Dobrou chuť. Dubáci to nebyly. Že by......

     Přesně po roce jsem se tam vrátil na jednu zajímavou lokalitu. Bohužel pro sucho již několik měsíců nic moc. Pouze jeden přívěskatý a jeden neznámý. Tak jsem si šel v klidu vyfotografovat Žižkův dub. Jen jsem na něj kouknul a hned jsem se rozplakal. Naplnilo se přísloví.  Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítra. Pak je ještě jedno, ale na to si teď nemohu vzpomenout. 

    Mnohosetstaletý  dub postrádal jednu větev. Dokonce jí nečas vylomil z kmene. Důkaz, že člověk má konat hned a nenechávat nic na pozdější časy.
Václav Burle
Hořejší část vypadá na první pohled moc dobře.
Václav Burle
Nevíte někdo co takováto rána pro dub znamená? Neměl by se kmen nějak opravit? A jak?


P.S. telegram - jak se tam Jájí a vy holky máte. Dobrý? Jak vám vaří? Nemáte hlad? Voda je studená nebo vařicí? A přestaňte kouřit a chlastat. Není to zdaví a stojí to moc peněz. Raději mě kupte, místo cigaret a flašek ohnivý vody, nový foťák. Tam na Západě jsou levnější!!!!





ANKETA V chorošovec sírový

26. července 2010 v 16:11 Ankety
Jakmile zde otevřeš diskusi, klikneš na jednu z odpovědí, a tím vyslovíš svůj názor, anketa se ti zviditelní.... 

Šindelovník severský I / 2010 - Climacodon septentrionalis - Zubček severský

26. července 2010 v 9:51 | Houbařina není jen o houbách, ale i o životě |  - - šindelovník severský

Šindelovník severský
připomíná hrozen nebeský
vzešlý z letitého javoru
odemyká v srdci závoru.

Renata Pinkasová

POZOR!!! Nejdříve jsem si myslel, že tahle plodnice je sírovec žlutooranžový. Dokonce jsem se ptal mnohých mykologů a amaterských mykologů, jest-li tento sírovec je jedna plodnice, nebo je tento trs mnoho plodnic. Nikdo z nich nenapsal, že to sírovec není, nezdůraznil, že je to šindelovník severský. Není se čemu divit, neboť o této houbě asi nikdo moc neví. Proč ne, tak to zatím nevím! Uvidíme co se dozvíme. Jeden významný mykolog, vynikající fotograf, dokonce napsal, že by za to dal mnoho, kdyby se s ním konečně setkal!

Článek měnit nebudu, nechť se stane mementem nejen mé hlouposti, neznalosti.

POZOR!!! ZDE je rok 2011, ZDE rok 2012...

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: Šindelovník severský - /VZÁCNÝ, nejedlý, VIII - XI/ - roste na listnatých stromech. Kromě lesů i v parcích, zahradách, alejích. Je to agresivní parazit.

Poznámka: Proč se o této houbě ví tak strašně málo. Co je toho důvodem. Proč je o ní všude, včetně internetu, tak málo informací. Souvisí to snad nějak z její vzácností? Kdo víte, tak prosím pište do komentářů, nebo na burle@seznam.cz. Případné zájemce, fotografy, vezmu na jeho prohlídku....

Slovo má mykolog Stanislav Jirásek: O šindelovníku severském je toho na internetu hodně. Nevím, kam jsi se díval. Já jsem se ho snažil též jednou vyfotografovat a protože byl vysoko, tak se mi to nezdařilo. Článek o něm najdeš v - Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 na straně 347. Patří mezi lošáky.

Slovo má významný slovenský mykolog Vladimír Kunca: Je zaujímavé, že s fotkou tejto plodnice som sa stretol pred jej nálezom 3x - v dvoch súkromných galériách a v jednom propagačnom materiáli. Nevedel som čo to je, a ani v teréne sme so Stanom nemali ten správny tip.

Václav Burle na www. nahuby.sk: Člověk se stále učí. Našel jsem krásnou plodnici a již jsem udělal její dvě fotografie. Teď pojedu udělat třetí. Vložil jsem jí na blog jako sírovce oranžovožlutého. Snímky viděly stovky houbařů a nikdo nenapsal, neřekl, že to sírovec není, že je to šindelovník severský, zubček. O této houbě jsem nikdy neslyšel a určitě nejsem sám. Jsem rád, že jsem na těchto úžasných stránkách (nahuby.sk.) na něj narazil. Už umím další houbu, o které ale bohužel nic nevím. Ale vím, že nejsem sám! Nechcete někdo o zubčeku napsat nějaký textík?

Vladimír Kunca: Tak, človek se stále učí. Ani ja by som ho nespoznal, ale ako sírovem by mi bol podozrivý. Inak hĺadal som narýchlo nejaké texty k tejto hube a nič, ani náznak.


*Sírovec žlutooranžový I najdete ZDE a II ZDE (...a co takhle Martine, nebo i vy ostatní, nějakou tu kresbičku na toto téma?)

- - - ANKETA na téma chorošovec sírový ZDE - - -

(24. 7. 2010) - Mám problém. Je tohle jedna plodnice nebo je jich mnoho?

Text pod fotografii: Plodnice na snímku je přibližně 60 cm vysoká a 25 cm široká. Hloubka vystupující houby (mušle) se dá počítat na milimetry. Sírovce budeme pravidelně pozorovat a zde na stránce vás informovat. Podle jednoho tamějšího obyvatele, houba roste na stromě, prokazatelně, již několik let, aniž byla utrhnuta....
(9. 10. 2010) - Mám problém. Jak rychle šindelovník severský roste? Je normální, prokázané, že na jednom stanovišti roste roky?

Text pod fotografii: Po dvou měsících a něco, tato velká plodnice co do šířky a výšky podstatně povyrostla a hloubka doshuje cca 10 centimetrů. Je pořád měkká, ale nevhodná na kulinářské hody. Šindelovník je podle odborníků nejedlý. Zajímavé je, že na stromě roste snad oddedávna a nikdy nebyl odtržen. To ho nikdo nepovažoval za sírovec žlutooranžový? A co to v této souvislosti znamená nejedlý. Co by se asi stalo, kdyby ho někdo pozřel?

/Zde bude další fotografie z konce listopadu!!!/

* * * * *

Tulák ten se měl. Hodil ranec, deku, přes rameno a toulal se krajem snů. Jó, kde ty loňské sněhy jsou. Tam se zastavil, tam si lehnul, stéblo trávy v hubě a pozoroval přírodu, život kolem sebe. Pasoucí se srnky, lišku, která čarovala kolem, jelena, který si přišel překontrolovat své nastávající. A samozřejmě to ptactvo nebeské. V kapse neměl ani vindru a žaludek křičel o svá práva.

Zaskočil do mlýna, kde na něj čekali jak na smilování boží. Práce hodně a lidí málo. Pomohl na statku, kde bylo třeba. Zejména o senách a žních, byla jeho forota nezastupitelná. Narubal a nasekal dřeva na zimu. Nezapomněl postarat se o dobytek, brav, ošetřit koně, ale mnohdy i panímámu. Život to na jedné straně přenádherný, na straně druhé převelice ukrutný. Nezáviděníhodný.

Pan Morávek o tom uměl přenádherně vyprávět a nebyl sám... Na všechno toto jsme zapomněli a dnešní mladí nevědí o životě vůbec nic. V této souvislosti mě napadá následující pitomost. Proč se začalo říkat u nás tulákům tremp. Vždyť tramp vznikl v Americe o hodně později a je to vlastně nic víc než tulák věčně hledající práci. Nejdříve jsme se obraceli k USA, pak k SSSR, dnes zase k USA. Kde, kdy a jak to asi skončí. Což se začít hlásit k historii našich předků. Nebylo by to důstojnější, chytřejší a logičtější?

Dnešní tulák - a když je navíc důchodce - ten se má. Hodí tornu přes ramena, v ní karimatku, spacák, jídlo, pití, které by mu i v superinterhotelu záviděli. V kapse moderní multinářadí. Tam opraví auto, traktor, zahradní traktůrek, ale i nouzově přistálé letadýlko. Nezapomene ani na panímámu. Tu pomůže na poli, poradí rodince, že tyto houby ne, jsou nejedlé, jedovaté. Pomůže, podrží, při instalaci satelitní antény. Vyčistí bazén u hnusně opravené chalupy, opraví čerpadlo, aby se následně se šťabajznama pak na Adama koupal a řádil po celý den. Tulák, důchodce má vystaráno. V kapse má totiž bankovní kartu a to nemá chybu. Jedno mají společné. Vždy je to s úsměvem a s písničkou na rtech a všude rozdávají spousta srandy.

* * * * *

(Bylo nemyslitelné, aby tulák neznal houby. Dají se připravit na ohýnku, ale mnohé chutnají i syrové. Dá se tedy konstatovat, co tulák, tremp, to houbař.)

V pátek jsem to ještě v poledne v práci zapíchnul a vydal se, jak ten Honza s buchtama od mamky, do světa. Po celý týden lilo jak z konve a na severu zase vážně hrozily povodně. Bylo jasné, že to bude převelice mokrý třídenní vandr. A tak tomu taky bylo....

Měl jsem štěstí, že od nádraží jsem chytil stop až na okraj hvozdu. Tímto, ještě pane Petře s chotí, mnohokrát děkuji. Stále pršelo až chvílemi lilo. V lese to však nemá chybu, není to tak hrozné. Jak já to toulání v takovém nečase miluju. Chce to mít jenom to správné vybavení. Vysočina je v tomto nečase přenádherná, neopakovatelná. Sice vidíte pouze na několik desítek metrů, neboť všude opar, mlha, voda, která se neustále vypařuje. Pro fotografa přírody, je to ale ten nejúžasnější čas, tedy nečas. Snímky, když se povedou, jsou fantastické. A tak tomu bylo i na druhý den.

(Brzy pojedu překontrolovat novou lokalitu na korálovce jedlové a bukové. Nechceš se přidat?)

Přespal jsem v lese. Celtu přehodil přes dva ležící padlé velikány a obložil ještě větrem ulámaným smrčím. Suché větve nacpal pod sebe. Pelíšek to byl dokonalý. Déšť více či méně bušil do maskované plachty a já poslouchal hlasů lesních tvorů. Jak já miluji tyto chvíle, ale méně již takový divný strašidelný, zlý, pocit. Být v lese sám, není zrovna ten nejlepší nápad. No jo, ale když on nikdo se mnou nechce jezdit. Všichni jsou již v Mexiku, nebo v supermarketech, aqauparcích.

Ráno jsem uvařil polívku z konzervy a ještě čaj do termosky. Poprchávalo a zima, jak na Sibiři. Zahřál jsem se výstupem na jeden z nejvyšších vrcholů Vysočiny. A pak přišel ten neopakovatelný zázrak, kvůli kterému jsem začal psát tento článek. Pro který se tak rád toulám přírodou.

Vyšel jsem na vrchol, ale bohužel vyhlídka do kraje žádná. Bylo doslova vidět jen na několik metrů. Lesní cesta nebyla ani vyznačena na mapě. Co následovalo, bylo jako dárek od víl a houbových skřítků za to, že mám hvozdy, lesy, lučiny, stráně, palouky, rostliny a veškeré tvory, vody, tak rád.

Mlha se přede mnou najednou, pouze uprostřed výhledu, rozestoupila a já zahlédl zlatý poklad. Na něj padlo více světlo a on se jasně rozzářil do tmy. Něco takového se stává pouze v pohádkách a já to zažil na vlastní oči.

Představte si všude kolem mlhu a před vámi, na stopadesátiletem stromě, možná bude i o hodně starší, v pozadí rozevlátá skála, ze které by mohli klidně vyjet rytíři Vysočiny, zlatý poklad, který jakoby stále více vyrůstal ze stromu. Když jsem přišel blíž, tak bylo jasné, že to žádné zlato nebude, ale o to více ještě úžasnější sírovec žlutooranžový. Byl v tom kouzelném prostředí hvozdu přenádherný a zážitek to neopakovatelný. Ó díky matko přírodo!!!

* * * * *

Na všech fotografiích na této straně je šindelovník severský!!!

Chorošovec sírový alias sírovec žlutooranžový. Za mlada jedlý. Já o něm nevím téměř vůbec nic. Pouze to, co se píše v atlasech a tam toho není mnoho. Takže pojďme kolem něho dišputovat. Pište své připomínky, informace, názory, postřehy, do komentářů a já to pak přetáhnu do článku.

1/ Je pravda, že dokáže udělat ve zdravém stromě ohromnou dutinu?
2/ Napadá jen nemocné stromy nebo i zdravé?
3/ Kolik roků dokáže na jednom stromě vegetovat a přivede ho snad až k smrti?
4/ Jak často ho v přírodě vidíte?
5/ Jak rychle roste?
6/ V které době odchází a jak?
7/ Mám jeden problém: Našel jsem přenádherného sírovce a najednou mě napadla myšlenka, na kterou neznám odpověď, tak prosím o radu.... Je sírovec žlutooranžový jednou plodnicí, nebo má více plodnic??? Myslím to takto: Jeden velký kus sírovce má potom řadu, desítky, vybíhajících mušlí. Je každá ta mušle samostatnou plodnicí nebo celá houba je jednou velkou plodnicí?? To je to samé, jako co bylo dřív - slepice nebo vejce. Přeji hezký a úspěšný den. Václav Burle.

Další otázky můžete přídávat a sami si na ně i odpovídat. /Dokončení, pokračování příště..../


Jiří Laštůvka: Sírovec může mít jednu plodnici i více plodnic. Sám to poznáš tak, že roste buď z jednoho místa (třeně), nebo roste z více plodnic na kmeni. Dle tvé otázky, na kterou se ptáš na mušle, je odpověď už předem napsaná. Rostou po hromadě, znamená to, že se jedná o jednu plodnici. Rostou jednotlivě, roztroušeně po celém kmenu, jedná se o více plodnic. Podívej se na tuto fotografii, zde se jedná o více plodnic, nebo se podívej na tuto fotografii, zde se jedná o samostatnou plodnici. Kapišto muhehe.

Na této třešni, roste sírovec už několik roků. Je pravdou, že v loni růst vynechal, ale letos už opět vyrostl. Stane se, že i na jednom stromě vyroste dvakrát do roka. Podívej se na celkovou fotografii. Je zde památka po předloňským sírovci. Hezky je to vidět na fotografii č. 039. Jak roste nahoře, tak po levé straně rostl před předloni a tak roste po několik sezón až do skonání dřeviny, na které roste. Roste jak na živém i odumřelém dřevě. Pro svoji krásu, představuje pro hostitelský strom jistou zkázu, protože působí hnědou hnilobu dřeva.

Velký Blaník - hora všech věrných Čechů - rozhledna

21. července 2010 v 13:25 | Zde kráčely české dějiny. Není nikoho, kdo by ještě na jeho vrchol nevkročil |  Rozhledny, výhledy
Ne, nebojte se, nebudeme zde psát podrobné informace o slavném Blaníku. Vše potřebné si najdete na internetu. Naopak se budeme věnovat faktům, které nikde nenajdete.
Pravdou je, že zejména v letošním roce se krajinou mnoho lidí netoulá. Kempy jsou poloprázdné, trochu hlučnější jsou cyklostezky a některé vodní cesty. Je to tam hrůza. Zde na blogu je již popsáno několik rozhleden a další mohou za vaší pomoci přibývat. Pište do komentářů své zkušenosti a informace pro ty, kteří se na danou věž vypraví. Fakta i maličkosti jsou někdy neocenitelné. Pěkné výhledy....
Václav Burle
Když se vydaří počasí, tak z husitské rozhledny je přenádherný výhled. Máte pocit, že jste uprostřed kotliny a obzor se pozvolně vzpíná k nebesům. Pravděpodobně největší dohlédnutelnou vzdáleností je radiokomunikační věž Cukrák, nedaleko hlavního města. Víte, co je to za městečko na fotografii. Kdo napíše na burle@seznam.cz  jako první, obdrží slevu na dveře, jak venkovní, tak i interiérové.

Václav Burle
U silnice je placené, hlídané, parkoviště. Ceny mírné a v nedaleké obci v zámečku infromační středisko, kde vám se vším poradí. Je zde i muzeum, kde se vše dozvíte o tomto pěkném kraji. Jeho součástí je i restaurace s venkovním posezením. Když budete mít štěstí, tak na náměstí bude stát náklaďáček se spoustou levných kuřátek, syrových. Levně nakoupíte a někde v ústrání upečete. Děti budou nadšené, umazané a popálené. No, nekup to.... 

Výstup na Blaník není zas tak jednoduchý. Je to pořádný krpál, který se však dá obejít po delší, ale pohodlnější lesní cestě. Hned na úpatí si můžete zmačknout stopky a zkontrolovat si, jak jste na tom s fyzičkou, se zdravíčkem. Na vrcholu se pak dozvíte výsledek. Součástí věže je i občerstvení, kde agregát dodává potřebou energii lednicím. Takže i v horkém dni se slušně a studeně občerstvíte.  Je zde všude pořádek a řád. Za to patří poděkování nedaleké obci ....... 
  
Václav Burle
Zde je jednoznačný důkaz, že blaničtí rytíři, chlouba to českého národa, existují. Tenhle vše sleduje, co se na turistické stezce na vrchol děje. Poslouchá, kouká, vyhodnocuje informace. A až zjistí, že je zle, tak dá informaci do podzemí svým druhům.  Zatím obrůstá mechem, neboť zjišťuje, že se lidé z české kotliny nikdy neměli tak dobře jako dnes. Ale občas zakroutí hlavou nad jejich každodenní morálkou....
Václav Burle
Jistě není třeba připomínat, že zdejší kraj, louky, lesy, jsou rájem pro houbaře. Bylo to až pohádkové, co na trase bylo plodnic. Nemohu si vzpomenout, jak se jmenute tato na snímku, ale vím, že se jí říká dubová, i když jí na dubu ještě nikdo neviděl. Všude kolem byl les provoněn vůní hadovek smrdutých. Byla jich tam spousta. Bohužel již žádná vajíčka, takže kulinářské hody se nekonaly.

Chroust a osvobození Československa Rudou armádou

20. července 2010 v 15:16 | Roháči jako bojovníci z druhé světové války aneb sovětský film |  Hmyz
To má tak někdo štěstí. Já je naposled viděl v ranném dětství, kdy ještě v Praze létali v jarních měsících chrousti. Kde ty loňské sněhy jsou. Chrousta už jsem neviděl.... Ale Martin, zapálený milovník přírody, ví každoročně, kam na ně. Holt štěstí přeje připraveným. Stejně zapálený v této souvislosti je i náš milovaný kamarád FR. Bohužel nevím, jak se doopravdy jmenuje. Ten rovněž o roháčích ví mnohé.

Dovolte malé odskočení: Bylo to někdy v padesátých letech. Do kin přišel sovětský film Pád Berlína. S jeho premiérou po celé republice se čekalo na oslavy osvobození Československa Rudou armádou. 9. května bylo kino narvané do posledního místa. Židle byly přistaveny i do chodbiček. Nedalo se dýchat.

Nevím koho z nás to napadlo, ale byla to rošťarná světové velikosti. Za takové hříšky se v té době chodilo do kriminálu, nebo na nucené práce. Byli jsme kluci, kteří si vůbec neuvědomovali co by z takové legrácky mohlo být. Musíme pochválit a poděkovat určitým lidem, komunistům, kteří to bohudík pochopili jako srandu malých uličníků a neudělali z toho exemplární potrestání.

V tomto roce se chroustům nebývale dařilo. Všude jich bylo v lesíku nad naší obcí plno. Nachytali jsme je do pytlíků a přinesli do kina. Když vystartovaly sovětská bombardovací letedla nad Berlín a začaly shazovat pumy, tak my všichni jsme do paprsků z promítací kamery na plátno, vypustiy desítky chroustů. Začal strašný poprask, řev. Byl tisíckrát silnější, než když šla Rudá armáda na zteč.

Hmyz se zaplétal ženským, ale i všem ostatním do vlasů a nikdo nevěděl co se to děje. Rána za ránou do obličeje a do toho bojový ryk z plátna a strašlivý, strašidelný, nepříjemný, hluk chroustů. Vše ukončil křik rozsviťte. Promítání skončilo. Promítání sovětského filmu a to v den svátku osvobození Československa Rudou armádou. Bohudík někdo rozumný rozhodl. Otevřít dveře, vyvětrat, vyhnat ten dotěrnej hmyz a pokračovat......

Kolik jich asi v naši přírodě je. Přibývají nebo jsou v ohrožení....

Jsou to velcí rytíři, bojovníci, ale proč se nemají rádi to teda nevím....







Korálovce od přátel tohoto blogu

20. července 2010 v 11:48 | Pojďme mapovat korálovce v České republice |  KORÁLOVEC
V minulém roce jsem měl převeliké štěstí na korálovce jedlové. Na jedné lokalitě jsem našel jednoho a na další čtyřiadvacet kusů. Ve skutečnosti jich asi muselo být o hodně víc. V tom chumlu se mnohdy nepoznalo,  jest-li se jedná o jednu plodnici nebo více. Letos jsem na stejném jedlovém padlém kmeni již našel dalšího. Celkem tedy za svůj houbařský život 26 kousků. Jste ještě někdo - prosím - větší přeborník?

Korálovci sice nepatří mezi přísně chráněné houby. Mezi veřejností se vypráví, že důvodem je, že některý z odborníků je zapomněl mezi chráněné, tedy státem chráněné, zařadit. Všichni však víme, že je netrháme, ale pouze obdivujeme,  fotografujeme a kolem nich bádáme. Více informací najdete  ZDE  nebo na stránkách pana Kudláčka http://kudluvfotoatlashub.blog.cz/.

Již několikrát jsem vás požádal - zejména prostřednictvím www.nahouby.cz  aby jste na burle.blog.cz poskytli veškeré informace a fotografie o korálovcích. Výsledek byl naprosto minimální. Spíše žádný. Máme si to vysvětlovat tak, že je ve hvozdech nenacházíte a ani ve své houbařské historii nenalezli?  Určitě i vás by zajímalo, kolik jich asi v českých, moravských a slezských hvozdech je, že ano?  Tak se prosím polepšete, pište a snímky posílejte na burle@seznam.cz a já jak vaše texty, tak i  snímky zařadím na toto místo....

*  *  *  *  *  *
Od houbařského přítele jsme v minulých dnech dostali tip na hojný výskyt korálovců v jisté oblasti Šumavy. Popsal nám místo, řekl od jeskyně prudce vlevo, ale ty jeskyně jsou tam tři. To byl také důvod, proč  jsme i přes celodenní pátrání v dané oblasti nic nenašli. Hvozd je to však krásný, rozvodněná řeka nám zpívala své melodie, takže jsme si den, i přes houbařský neúspěch, přenádherně prožili. Korálovci byli prý ještě malí, tak si je určitě ještě užijeme. Budeme ale potřebovat pravděpodobně buď průvodce nebo ještě lépe podrobnou mapku, že ano, příteli.... 

*  *  *
Ivo Krejčíř
Foto: Ivo Krejčíř. Kamenická soutěska. Nejen já bych chtěl například vědět, jak často se najde korálovec v takovém tom krásném provedení do široka. Na tomto snímku to není ani jeden z nich.

Vážení přátelé tohoto blogu. Když posíláte snímky, tak prosím přidejte i zajímavý text. Všechny nás zajímají třeba vaše emoce při nalezení vzácných, krásných hub, rostlin, brouků atd. Nebo jiná vyprávění. Snažte se prosím, udělejte nám radost.

Tohohle hřiba nevím, poradíte, prosím? A už je jasno!

18. července 2010 v 22:35 | Bádáme, bádáme a pak přijde nějaký ten trouba a všechno je k ničemu! |  Hřibovité
Václav Burle
Jihočeské rybníky a hvozdy jsou rájem pro mykology,  amatérské i jiné houbaře. V těchto dnech (17. 7. 2010) tam fantasticky zapršelo, přehnala se jedna bouřka za druhou. Potoky a řeky se naplnily vodou až po okraj. Během několika dnů to tady všade vypukne. V pozadí na obzoru vojenský újezd Boletice, vpravo Knížecí stolec a vlevo nejvyšší vrchol této oblasti Lysá. Tady je ten ráj na ty nejvzácnější, chráněné houby. Jenom na ně narazit, nebo vědět, kde se pravidelně rok co rok objevují. Děkujeme pane fořte a vám všem lesákům, dřevorubcům, ženám a děvčatům, které vysazují nové stromky. Ještě jednou děkujeme za to, že si své plácky a zkušenosti nenecháváte pro sebe. Děkujeme!!!

Byli jsme překontrolovat hřiba  přívěskatého - úspěšně - a několik metrů opodál, přes cestu, jsme našli dalšího krasavce. Neumíme ho však zatím určit. Plodnice byla vysoká cca šest centimetrů, a tak si na rozřešení budeme muset opětovně počkat až do pátku. Určitě se ale najde mykolog, který již podle barvy třeně, tvaru a dalších znaků bude mít jasno. Poraďte prosím. Na této lokalitě nás asi v nejbližší době očekávají hody. Konečně zapršelo, a tak se máme asi na co těšit. Přidej se - nedej se... 
Václav Burle
Hřib vyskočil a než se stačil nadechnout, tak začal usychat. Netrvalo dlouho a krajinou se přehnalo několik bouřek. Uvidíme, jest-li to pro něj bude znamenat další start do života, nebo naopak to bude pro něj konečná...

Na první pohed  je vidět, že o koloděje ani kováře se nejedná. Chybí pro ně tak typická mřížka. Že by to byl některý z těch vzácných, chráněných??? 

- A zde je ON, neznámý hřib šampión -

Václav Burle
Za týden jej navštívíme a uvidíme, jaký se z něj stal chlapák. A budeme zase vědět víc.... (Velikost hřibu na snímku cca 6 cm.)  A  už je jasno. Někdo ho odcizil a je po bádání.... /A to prosím v mykologické rezervaci státem chráněné!!!/

Perleťovec dvanáctitečný - Boloria selene

16. července 2010 v 22:50 Motýli
Není ohrožený.  
Alois Vlk
Foto: Alois Vlk

Bělozářka liliovitá -

16. července 2010 v 15:18 | Bělozářek je možná v přírodě i hodně, ale co je to hodně. Chráněné! |  Bělozářka liliovitá
Bělozářka liliovitá - neuměl by jste jí někdo nakreslit? Dokončení někdy příště....
nnnn
Bělozářka liliovitá -
mmmm








mmmmm

Bělozářka větevnatá -

16. července 2010 v 11:51 FLORA
Hned za chalupou mě na jižním stepním  svahu roste liliovitá. Roky si říkám, že si jí konečně musím nasnímat. Pozdní jaro uteče vždy nějak rychle a já vždy zaváhám. Tak snad zase příští rok. Při expedici na rudohlávka jehlancovitého jsem čirou náhodou letos narazil na větevnatou. Konečně jsem poznal, jaký je mezi nimi rozdíl....Václav Burle
Václav Burle
Bělozářka větevnatá











Václav Burle
nnnn-
Václav Burle
Květy ještě nemusí být vidět, nebo jsou již odkvetlé, ale podle listů se dá jednoznačně určit.

Mléčivec horský - Cicerbita alpina

16. července 2010 v 11:34 | Ö, té radosti. Náhodou jsem se strefil. Je chráněná! |  FLORA
Letošní léto je takové divné - horké, parné, slunce se snaží,  jako by to měl být jeho konec. A v tom saharském vedru jsme se vydali prozkoumat šumavský, nepropustný, neprůchodný, prales. Byla to pěkná pitomost. Proč jsme raději nezůstali ve stínu lip zahradní restarurace. Ještě štěstí, že jsme všichni měli ve feldflaškách a v lahvích, spoustu vody.

Z té neprůchodné buřeně, plné snad třímetrových kopřiv, na nás několikrát vykoukla tato záhadná rostlina. Výška dva metry a pohromadě rostlo vždy několik rostlin. Nikdy jsem je ještě ve hvozdu neviděl. Určitě zase budu mít smůlu. Vzácná, chráněná, to určitě nebude. Nebo, že by ano.... Poradíte?

PORADILI - /Chráněná, ohrožená, vzácnější druh vyžadující pozornost. dopíšu později!!!!
Václav Burle
bbbbbb
Václav Burle

nnnnnVáclav Burle
bbbbbb  

Tak tenhle je určitě a prokazatelně samec

15. července 2010 v 11:55 | Matka příroda den co den koná zázraky. Stačí se jen umět dívat |  O houbách pod jedlí
Jsou lidé, kteří v okolí svého žití nevidí vůbec nic. Pak jsou další - a není jich málo -  kteří každou chvíli druhé upozorňují  na zajímavá umělecká díla, která umí vytvořit pouze matička, naše drahá, příroda. Dokonce některá skalní města si na toto téma vytvořila živnost.

Vždyť to při toulkách hvozdy, přírodou, znáte sami. Naprostá většina lidí je slepá, ale tu se najde někdo, kdo z houští, ze země, skal, bažin, stále  vytahuje nějaký ten přenádherný samorost.  Ostatní jsou od tohoto okamžiku chudáci, neboť mu nedokážou odřeknout roli soumarů. Výsledek je pak fascinující. Přátelé pak koukají na tu krásu nesmírnou a v duchu si říkají: "Jakžto, že já sem ten samorost, tu nádheru, neviděl. Vždyť jsem jí překračoval a na ní koukal?" A vo tom to je, přátelé zelených lesů, hájů, vod a strání....

Je zajímavé, že děcka se rychle naučí dívat kolem sebe a ve všem vidí něco pohádkového, překrásného, nádherného. Bohužel jim to - alespoň většině - dlouho nevydrží.  Vždyť to znáte sami. Skála, kámen se promění v želvu, hada, králíka, ale i raketu, rohlík, koblihu. To samé platí i o houbách. Většina plodnici utrhne, sežere a nevidí vůbec nic. To se ale v žádném případě nestane umělci, fotografovi velepřekrásných snímku Toníku Houbovi. Bohužel jeho praée jméno a příjmení na blogu neznáme. A zde na následujícím snímku máte důkaz. A vy můžete k této fotografii v komentářích psát kratičké a zajímavé textíky. To jsem zvědav co z vás vyleze....

/Pozor, máme zájem o snímek té hadovky, Dej nám prosím souhlas..../

Antonín Š
Foto: Antonín Š - dál nevím! 

NEBOJME SE * * * NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎME * * * VYHRAJEME!?

13. července 2010 v 11:11 | NEDEJME SE * * * PŘIDEJTE SE |  AGENTURA Vandrovník

PETICE

na záchranu Jizerky

  Zde je PETICE k podepsání jinak na WWW.jizerka.net

Zastavme prolomení stavební uzávěry na Jizerce výstavbou penzionu na bývalém čísle popisném 1

Uprostřed náhorní plošiny Jizerských hor leží civilizací málo dotčená osada Jizerka. Pro svoji jedinečnost a přírodní krásy je tato obec nejen součástí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, ale je též začleněna do soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000, patří mezi vesnické památkové rezervace a je v centru Jizerské oblasti temné oblohy.

Na Jizerce číslo popisné 1, uprostřed nejkrásnější louky 200 m od okraje národní přírodní rezervace, je však schválena výstavba velkého penzionu s restaurací. Na protest místních obyvatel proti výstavbě při  projednání územního řízení nebyl brán zřetel. Na tento projekt je dokonce žádána dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod.


Proč si myslíme, že by k plánované výstavbě penzionu č.p. 1 nemělo dojít:

•    Výstavba nového penzionu se nachází v 2. zóně CHKO Jizerské hory, ve vesnické památkové rezervaci, 200 m od okraje národní přírodní rezervace,  na louce, která je charakteristická svým barevným vřesem, rozmanitou horskou květenou a unikátním tokaništěm vzácných tetřívků.

•    Tato poměrně výrazná budova na horizontu při pohledu od Bukovce značně naruší ráz celé obce v kontextu s přírodou. Po původní stavbě nezbyly žádné základy, nová plánovaná výstavba je též naprosto odlišná od původní stavby.

•    Na Jizerce stojí 34 stavení. Z tohoto počtu je 11 objektů veřejného ubytování různých kategorií, v tom 8 s možností stravování a občerstveni a 2 s vybavením pro menší kongresové akce. Dále jsou na Jizerce čtyři podnikové chaty,  Horská služba, jedno muzeum, dvě neobyvatelné ruiny a zbytek jsou podnikové a soukromé rekreační objekty.

Z výčtu vyplývá, že na Jizerce je dostatečná nabídka služeb pro turisty a dle našeho názoru není nutné tuto kapacitu navyšovat zničením nenahraditelných přírodních a krajinných krás.


Na Jizerce se nachází ještě několik míst, kde kdysi domy stály. Řada z nich je přitom na méně exponovaných místech než plánované č.p.1. Proto si myslíme, že výstavba penzionu Jizerka č. p. 1 by prolomila stavební uzávěru, zvláště v případě, že by stavba byla dotována z veřejných zdrojů (Evropských fondů). Domníváme se, že by naše orgány veřejné správy i samosprávy měly tuto lokalitu chránit před zničením.

Neradi bychom se dočkali doby, kdy na Jizerce bude diskotéka, půjčovna čtyřkolek, golfové hřiště či sjezdové tratě a vleky. To by byl konec jednoho výjimečného místa naší země.

Z výše uvedených důvodů žádáme, aby orgány veřejné správy i samosprávy tuto lokalitu chránily před zničením a zamezily na území Jizerky prolomení stavební uzávěry jakož i dotování takovéto výstavby z veřejných prostředků.

Lužnice, Sázava, Vltava, atd. atd. Jedeme na vodu

12. července 2010 v 12:11 | Dostávám řadu dotazu na problematiku vodáctví, tak zde začíná vyčerpávající povídání o vodě |  Turistika
/ZDE začíná nekonečný seriál o splouvání řek, říček a potoků. Máte-li k dané problematice co říci, pište dole do komentářů  -nezapomeňte klikat na hvězdičky-  nebo na burle@seznam.cz. 
A nezapomeňte posílat zajímavé fotografie./

* * * Lze houby sbírat z canoe, pramice, kajaku? * * * Jak to bylo na vodě v dávných časech, a jak je to dnes * * * Bylo to tenkrát lepší? * * * Půjčit nebo nepůjčit? * * * Náhlédneme do starých českých filmů * * * Co tenkrát houby znamenaly pro vodáka! * * * Patřilo děvče, squav, na vodu? * * * Poslat potomka na tuto nebezpečnou plavbu, nebo neposlat? Toť otázka hodna Hamleta * * * Krást nebo nekrást. A byla to vůbec krádež? * * * Staré dobré časy se bohužel již nikdy nevrátí! Možná ale, že tady jedna možnost je. Začne to všechno znova po skončení třetí nukleární války, kam neodvratně směřujeme. * * * Nebo snad ne? * * * Pravda pravdoucí však je, že současná situace na řekách je neúnosná. Zde je vidět, jak člověk dokáže přírodu, ale i sebe likvidovat * * * 

Od doby, kdy do naší vlasti se navrátil tvrdý kapitalismus, mají lidé více možností si splout nějaký ten český, moravský, slezský tok. Hodně se rovněž jezdí i do zahraničí. Pryč jsou bohužel ty dobré staré časy, kdy si člověk musel všechno pořádně zasloužit. Tedy i tu vodařinu. A pak se dostavila ta přeobrovská slast, radost. Človíček to zase dokázal.  Dnes je vše moc "jednoduché", stojí to hodně peněz, a tak to není ono. Radost se nedostavuje, kouká se do peněženek, kolik to stálo.  Není to tak nějak - až na výjimky - nějak ono!!! Bohužel v dnešních časech se k tomu přidává alkohol, neznalost a neláska k přírodě.


ZAČÍNÁME OD KONCE

(ŠUMAVA, VLTAVA 2010) - Je polovina července a zatím to v této oblasti vypadá - a jak je to tam u vás? - docela poklidně. Turisti, a další taky cestovatelé, nedorazili. Cyklistů je pomále, přehršle,  a navíc oni navštěvují cyklostezky typu Václavské náměstí, kam skalní milovník přírody, Šumavy, už ze zásady nevkročí. Pěší vandrovníky s krosnou na zádech by jsi spočítal denně na jedné ruce. Tábořiště a kempy jsou poloprázdné a dokonce na některých penziónech visí cedule -  na prodej.  Hospoda, která v dávných dobách byla obložena reklamními panely - padesát českých hotovek - měla v pravé poledne pouze halušky za 95,- korun. Celosvětová krize si našla cestu i do západních oblastí Čech....

Poznámka 1 - (protože si vážím práce dělného lidu šumavského, tak nebudu uvádět jména, názvy. Oni jsou v tom nevinně a navíc nemohu podtrhnout své zdroje, že ano. Za všechno špatné může státní a obecní správa, živnostníci a podnikatelé. A ti se v následujících řádcích určitě najdou!) - Na začátku lipenského jezera je významná obec, která bohužel veškerou slávu má již dávno za sebou. Odjakživa je zde veřejné vodácké tábořiště, kde se odedávna vybírají slušné poplatky, včetně i současného poplatku pro obec. Travnatá udržovaná plocha, kde na louce přes silnici, i zde bývávalo tábořiště,  občas bohužel přistává vrtulník rychlé lékařské pomoci. Uprostřed, pěkná, stylová, trempská, vodácká, bouda s venkovním i vnitřním občerstvením. Kde jsou ty zlaté trempské časy, kdy tady od večera až do rána zněly ukulele, okaríny, mandolíny a kytáry. Tady kluci peesácký dělali do našich holek a mnohdy nám to pak na vodě, cestách,  dali pořádně sežrat. (Pokračování  pod perličkou.)

- O - O - O -

Perlička 1 - Jednou - to snad už není ani pravda, jak je to dávno - jsme se toulali v okolí hranice. Torna, na ní deka, ešus, kotlík, sekerka a pořádný bajonet. Nechyběla ani udice, chleba a především polívky a kafe v kostkách.  Mnozí z nás ještě používali telata a uesky.

Najednou proti nám z lesa vyšla babka s bandaskou plnou borůvek a košíkem těch nejkrásnějších hub. A jak jinak než já blbec jsem pronesl tu  zlořečenou otázku: "Bábrlinko je to ta správna cesta na Mnichov?" Ta dobrá stará žena se pokřižovala, přenádherně se na nás  usmála řka: "Jistě mládenečku, už to nemáte daleko!" Všichni se chechtali až se za břich popadali. Netrvalo dlouho a sranda skončila....

Rachot. Skřípot. Řev! Před náma gazík, za náma gazík. Nebylo kam se pohnout. Před náma vlk, za náma německý ovčák. Rvali stopovací šňůry, ještě štěstí, že měli košíky. Jinak bychom se určitě strachem  posrali. Vpředu automatčíci, vzadu automatčíci. Pořád se na něco čekalo a to bylo to nejhorší. Nevěděli jsme která bije. Vše vyřešil příjezd dalšího gazu s důstojníky, kontráši. Pěšky nás jak zvěř hnali na rotu. Zase dlouhé čekání. Bohudík, že jeden z nás měl tu správnou občanku, tedy mámu. Vše se vyřešilo v klidu s ponaučením, že takové srandy se nám nemusí vyplatit!!! Měl pan důstojník pravdu. Mé srandičky mě často zkomplikovali život.

- O - O - O -

Perlička 2 - Černý vlk, borůvky

Perlička 3 - bouda, občerstvení urna polívka

Perlička 4 - čk erotická povídka vodácká

Perlička 5 - aneb jak se státi manželkou

Perlička 6 - film Král Šumavy

Poznámka - pivo minulost a současnost

Poznámka - proč již v restauračkách není frmol

Perlička 7 - cesta do Jiljí


(Dokončení poznámky 1...) Za celé ty desetiletí se obci nepodařilo - proč asi, nevíte někdo - to tady alespoň trošílinku zvelebit. Záchody s umývárnou, které snad pamatují I. světovou. Určitě začátek té II. světové. A stačilo by tak málo. Zázemí umístit někam do rohu pod stromy a opodál, tak aby to nerušilo, osadit sluneční panely na ohřev teplé vody. Ö to by se vodáci, pěšáci, kolaři, konečně měli. Voda horská, šumavská, by byla téměř zadarmo a panely by se rychle zaplatily. Proč to nejde....?! Věřím, že po této mé minimálně sté interpelaci se konečně něco stane. Jenom prosím postavte vše tak, aby to působilo starodávným  šumavským duchem a nehyzdilo moderní úpravou přírodu, okolí. A především vysaďte po celém tábořišti stromy, keře. A to takové, které za stovky let tábořiště promění v úžasný park. Přebývat  hodiny na rozpáleném slunci není určitě to pravé ořechové! Proč to už dávno někoho nenapadlo. Toť otázka, že ano?

Obrovskou výhodou tohoto tábořiště v Nové Peci je železniční stanice. Vlakem se můžeme pohodlně a na základě slev dostat do mnohých míst této přenádherné oblasti. Nedaleko zastávky, od které odjíždí i minibus na Jelení, býval fantastický, po celé Šumavě proslavený hotel. Těch tancovaček co tady bylo. A jak takový rej vypadal? Chcete to vědět? Bylo to fantastické, něco úžasného. Vařili tady českou, moravskou, slovenskou baštu, která široko daleko neměla konkurenci. To byla ještě doba, kdy se zde zastavovaly všechny autobusové zájezdy. Servírky roznášely nápoje, na rukách plata a na nich hrnéčky s polévkami. Vy jste již před sebou měli přichystaný talíř. Slečna v bílé  zástěrce, s krajkou ve vlasech, přicupitala, v předklonu vystavila překrásná tajemství a nalila tu chutnou dršťkovou. To bylo ještě v časech, kdy si restaurace vytvářely vše vlastní z těch nejlepších surovin. To se ještě knedlíky nedovážely z fabriky, omáčky se nedělaly z plechovek a v drštkové jste neměli tři dršťky. Česnečka voněla, neboť byla vyrobena ne z čínských stroužků, ale z těch českých, moravských. A kdo nevěří, tak ať se někdy v takové stravovačce podívá do lednice. To bude ale překvapení. Uvědomujete si vůbec, že se dnes už nestravujeme, ale pouze hnusujeme a to je také jeden z důvodu proč úplně zbytečně tloustneme? Jó, vy chcete vědět, jak taková šumavská tancovačka vypadala. Pusťte si  v klidu domova kazetu s filmem Král Šumavy. Tam to je. A napište potom prosím do komentářů, zda by se vám taková tancovačka, zábava, líbíla.... 

V závěsu následoval číšník, který na každé ruce nesl snad pět talířů s hlavním jídlem. A další v každé ruce více než pět půlitrů s točeným. Cena koruna a něco! Tenkrát se právem tomuto moku říkalo pivo, české zlato. Dnes je to převeliký průser. A to vím o čem mluvím. Když jsem měl infarkt, tak vedle mne na lůžku ležel převelice důležitý muž přes pivo. Noc co noc jsme tento problém probírali. /Více bude v poznámce./

Proč ten frmol v restauracích a po hospodách již není. V čem je problém? /Více v poznámce./ Byly to krásné doby, kdy se všude ještě žilo. Jak rádi vzpomínáme na zahradní restaurace, kde hrál symfonický orchest, melody boys, dechovka, lázňský orchestr.... /Tento článek budu neustále doplňovat tak, jak budou naskakovat v mé kebulce nové myšlenky. Můžete se klidně přidat. Nadávejte, kritizujte, chvalte. Tento blog je Váš!!!




/....pravděpodobně bude následovat nekonečné pokračování..../