Září 2010

Květnatec Archerův fotoaparátem Lukáše Rathouského

28. září 2010 v 18:43 | Lukáš se rozhodl sledovat 4 květnatce po celý jejich růst. Uvidíme jak to dopadne! |  HOUBY
V letošním roce se nikde moc o květnatcích Archerových nemluvilo a už asi hovořit nebude. Už není jejich čas. (Jak mě přesvědčil významný mykolog Jiří Laštůvka, tak to není pravda. podle něj, právě nyní je jejich nejlepší čas!)  Lukáš našel čtyři přenádherné kousky a slíbil nám, že je bude pozorovat po celou dobu jejich růstu. Zde jsou jejich první fotografie, tak uvidíme, kam se až dostaneme.  

FOTOREPORTÁŽ LUKÁŠE RATHOUSKÉHO

"Letos na jaře jsme řezali bukové dřevo na zimu a houby vyrostly na tomto mistě, takže zakladem jsou bukové piliny.  Předpokládám, že podhoubí se dovezlo z lesa s dřevem ." Lukáš Rathouský.


Lukáš Rathouský
(19. září 2010) - O květnatcích se v minulých letech psalo jako o závod. V letošním roce na blozích a internetových stránkách o houbách, nic moc. Ale asi máme nedostatek informací, neboť jen Jiří Laštůvka v současné době jich pozoruje dvacet. Možná, že nám o svých pozorováních něco napíše. Kolik jich asi v jednom roce na území naší republiky  vyroste?  Dá se konstatovat, že se pomalu, ale jistě po  území Čech a Moravy, nemluvě o Slovensku rozšiřují. 
Ve skutečnosti je toto, právě ze země vyskočivší vajíčko maličké. Nebude to však trvat dlouho a z lůna vyskočí ke slunci přenádherný krasavec. Kolik asi houbařů již mělo štěstí se s Archerovým seznámit?

Lukáš Rathouský

(27. září 2010) - Na tomto snímku je již o den starší. Rychle se zvětšuje a před svým vstupem na svět se nenechá ničím odradit. O květnatcích víme stále ještě moc málo. Máte-li nějaké informace, zajímavosti, zkušenosti, tak pište do komentářů pod tímto článkem. (...pokračování brzy.)
Lukáš Rathouský
(30. září 2010) - A tady se již pravděpodobně dere na svět....
Lukáš Rathouský
... a už vyrazil do světa.
Lukáš Rathouský
... a už dospěl. Třeba nám autor - Lukáš Rathouský- napíše ještě textík, více informací, jak o samotných plodnicích, tak například i o tom, jak květnatec jim v domácnosti změnil život.



  








































Bondarcevka horská - utrhl jí nebo neutrhl?

27. září 2010 v 23:06 | Kdo ví, tak nám tady jistě rád odpoví. |  - - bondarcevka horská
FOTOGRAFIE BONDARCEVKY HORSKÉ ZDE NA BLOGU VČETNĚ TEXTU

Tak už je to pravděpodobně zase tady. Někdo si stále myslí, že je papežštější než samotný papež. Vzácné, chráněné, ohrožené houby netrháme, ale pouze obdivujeme, fotografujeme a těšíme se z jejich bytí na tomto božím světě. Nic víc, nic míň. A už vůbec je nenosíme z lesa ani na vynikající výstavu hub. (Z článku, který proběhl nejen internetem není však úplně jisté, zda jí dále jmenovaný na výstavu opravdu přinesl, nebo jen ochutněl v lese. Kdo ví, tak nám tady jistě rád odpoví. Nemáte prosím někdo její snímek?)

Na konci září 2010, těsně před svátkem svatého Václava proběhla tiskem tato zpráva: "Za největší vzácnost na výstavě, letos považuji dva hřiby smrkové, jeden je odrůda citrónový a druhý bílý. Oba jsem našel u Velkých Karlovic." Říká pořadatel výstavy, významný mykolog, Jaromír Durček z Kopřivnice. "A bondarcevku horskou, tu jsem v životě viděl a našel poprvé," prozradil na houbu řadící se mezi vzácné a vyskytující se převážně v horských lesích a pralesích. "Mám takový zvyk, jak najdu něco, co neznám, tak to ochutnám. Jo to jsem si dal. Dvě hodiny jsem měl spálenu pusu i jazyk, je šíleně hořká," řekl na adresu bondarcevky.

A já Václav Burle dodávám. Chráněné houby, mezi které bondarcevka horská pro svou převelikou vzácnost jednoznačně patří, nesbíráme, na výstavy nenosíme. Pouze obdivujeme, fotografujeme a těšíme se z veškeré té krásy. Nic víc, nic míň.

Odpovědi na "nahouby": Hanýžka: Jasně, takže než bychom přinesli jednu plodnici na výstavu a poskytli tak osvětu stovkám lidí, necháme všechny neználky v okolí trhat plné koše nebo třeba i vykopávat - nedozvědí se totiž, že jde o vzácnost. No nic, aspoň že my v Brně máme na vzácné druhy Vladimíra s "papíry", takže nám nemůže nikdo vyčítat střet ze zákonem. :p Já vím, je to marné, marné, marné. Ale já už pár zdí hlavou prorazila a dokonce strom hlavou pokácela (nešťastnou náhodou, neničím přírodu, muhaha).

Vlk: Podle mě má ta houba na výstavě, kde ji uvidí stovky lidí a také si ji vyfotí, větší význam a moc své vzácnosti, než někde v lese, kde jich může být a určitě je spousta

Ikarusi: Lze ctít jakýkoliv názor,tedy i páně Burleho, ikdyž velmi silně připomíná názor jedince,jenž si osobuje míti patent na rozum,ale naštěstí vždy tento jeho názor,názory, budou přehlasovány rozumnými vyjádřeními ostatních,viz Hanýžka ,vlk a jistě i ostatních,kteří se už třeba radši z krajní nechutí k Panu Václavovi nevyjadřují..já to činím poprvé a naposledy

Odpověď Václav Burleho: Vám všem, co jste se vyjádřili k bondarovce horské. V jedné věci se pletete. To nejsou mé názory. To je názor zákonů České republiky, pana Smotlachy, profesionálních mykologů, milovníků přírody. Vy jste si snad v mnoha atlasech hub ještě nevšimli té značky "houba chráněná!!!" A takové plodnice již ze zákona netrháme a na výstavy neodnášíme....

Je to to samé jako kdyby jste tvrdili, že se na silnicích nemusí dodržovat pravidla, zákony. Co kdyby takhle někdo přestal dodržovat značku dej přednost na hlavní silnici, pravidlo pravé ruky. A vo tom to je i o houbách. Zákon je zákon. Ten si nevymyslel žádný Václav Burle. Už jste to pochopili. Kdyby si každý takovou vzácnou houbu utrhl, tak bude vymalováno. Zkrátka se to nedělá....

Jenom jsem udiven, že v této záležitosti hraje velení České mykologické společnosti roli mrtvého brouka. Proč asi?????

Zdeněk: Hanýžka si odpověděla sama, když napsala, že veškerou špinavou práci za ně dělá pan Antonín, který má na to gebír!

Boletice, vojenský újezd, !!! ENCYKLOPEDIE !!!

27. září 2010 v 13:24 | Spolupracujte a pište údaje do této encyklopedie |  Boletice
Vojenský újezd Boletice, předhůří Šumavy, patří, v současné době, mezi nebeské ráje České přírody. Není to ještě tak dlouho, co hlupáci z řád ničitelů přírody - prachy jsou prachy, a to ostatní nám může být ukradeno, po nás potopa - politiků a podnikatelů, to tady chtěli zničit výstavbou různých megalomanských projektů. Rozumní lidé, z řad neziskových a dalších organizací i jednotlivců, jim to prozatím zatrhli. Poděkování nás všech, těmto zatím neznámým hrdinům!!!

Vojenský prostor, újezd, jak se doposud říká pro ruském způsobu, je přebohatý na zajímavou přírodu. Najdeme zde, jak chráněné rostliny, tak i živočichy. Je to zde houbařský ráj. Zajímavé lesy, dřeviny, zarostlé i obhospodařované louky, které mohou vzdáleně připomínat buš, džungli. Zlikvidované vesnice, osady, samoty, u jejichž zdí rostou dnes již historické stromy, které by si konečně zasloužily ochranu od orgánů České republiky.

Téměř přes celý prostor se táhnou opevnění, pevnůstky, z třicátých let minulého století, které měly zastavit průlom fašistických jednotek do naší rodné vlasti. Jednu z nich dokonce pravsěpodobně navštívil sám Adolf Hitler, aby se na vlastní oči přesvědčil, že by na nich jeho jednotky dostaly pořádně na prdel. Bohužel, první zrada našich spojenců ho před tím nářezem uchránila. Ta druhá zrada našich našich západních spojenců, po ukončení II. světové války, otevřela komunistům veškerá dvířka do našich historických zemí.

O celé území se zde i nyní dobře stará armáda České republiky. Je zde řada střelnic a dalších zařízení, které pomáhají nejen našim vojákům se dobře připravit na obranu vlasti a zejména v současné době na mise v zahraničí. Prostor je často využíván i vojsky NATO, ale cvičila zde i armáda USA. Je to paradox, že všichni dnes bojují na místech, kde jsme křičívali urá, hurá, za Stalina, Chruščeva, Brežněva, Putina. Na více než dvacet let se ve vojenském újezdu Boletice usadila i vojska Střední skupiny sovětských vojsk. Co tady po nich zůstalo budeme objevovat i za vaší pomoci. Kdo něco víte o této krajině, prostoru, tak pište zde pod článkem do komentářů a zajímavo fotografie posílejte na burle@seznam.cz.

*** pozor *** více o zaniklých vesnicích, osadách apod. najdete ZDE na internetových stránkách "zaniklé obce".

*** údaje u jednotlivých hesel budou neustále doplňována o nová data, a to zejména za vašeho přispění, že ano?

Arnoštov - vesnice na severním okraji současného vojenského újezdu. Bývávala zde sklárna, železniční vlečka na odvoz dřeva ze zdejšího hvozdu, která byla zřízena po kalamitě v roce.... . Vlečka končila na trati Volary - Prachatice - Číčenice na zastávce Spálenec. Dodnes je viděna v terénu, ale mostek je po povodni zničen.

Ze sídla majitele sklárny "Zámeček, neboli Panský dům" je dnes penzión, který se již těší až ho navštívíte. Hned vedle je bývalý hotýlek, který byl nedávno zrekonstruován pánem z Niderlandu. I zde se můžete ubytovat. Jídlo domácí, zacházení nadstandardní. Na obě zařízení je možno se přihlásit na telefonu----------- . Na heslo tremp Václav Burle si určitě vymodlíte slevu.

Bohužel do vojenského prostoru je vstup zakázán, ale i na jeho okraji je to ráj pro houbaře, borůvkáře, fotografa přírody, divé zvěře, každého milovníka přírody. O víkendech je otevřena přes vojenský újezd silnička k Lipnu do Záhvozdí. Na silnici ze Zbytin ohrada s vyhlídkovou věží, ze které si můžete prohlédnout stádo pratura.

Beníkovice -

Bezděkov - bývalá obec. Dnes několik zbořenisek. U ruiny Wiltschekova statku přenádherná mnohosetletá lípa. Nedaleko řada pevnůstek ze třicátých let minulého století.

Břevniště - bývalá obec.

Blanice - Nad Arnoštovem, tam kde vedla železniční vlečka, pramen Blanice. Kdyby jste ho hledali, tak ho nenajdete. Jedná se pouze o podmáčenou louku, která je v létě víceméně vyschla. Říčka je nejdříve čůrkem, který teče ve škarpě přilehlé asfaltky. Brzy se však mění ve stále bujnější potůček. V Arnoštově už je hodně veselý, žvatlavý, a občas, tak divoký, že sousedé z něj mají i vážné obavy. V určitých místech, se zde kromě jiných chráněných živočichů a rostlin, nachází perlorodka říční. Veliký to klenot nejen Blanice. Jedná se o ohroženého živočicha. Celý tok až po silnici do Volar je přirodní rezervací.

Boletice - vesnice s významým kostelíkem. Vstup zakázán! Zde byl štáb Střední skupiny sovětských vojsk.

Břevniště - bývalá obec.

Červený dvůr - kousek od Chvalšín u silnice psychiatrická léčebna. Lékaři vynikající, personál a sestřičky milující. Součástí ústavu je rozlehlý, překrásný park, kterým vede naučná stezka. Určitě stojí za návštěvu. Nástupní místo pro výstup na Kleť, která vévodí celému boletickému prostoru. Pro vojáky, vandrovníky a pytláky vynikající orientační bod.

Hodňov - železniční zastávka u rybníku Olšina. Nedaleko vojenská ozdravovna. Přístup dovolen. Z hráze překrásný pohled na kopečky do prostoru. Doporučuji.

Chlum - jeden z nejvyšších kopců na severním okraji újezdu. Pod ním jižně výcvikový prostor Ondřejov a dopadová plocha. Starý jedlový hvozd, kde vzácné, chráněné houby.

Chvalšiny - městečko na východním okraji pod Kletí, na silnici Vodňany - Netolice - Lhenice - Český Krumlov. Velké náměstí se stromy, starobylý kostel, muzeum, které má divnou otevírací dobu. Benzinová pumpa, obchod, restaurace, ubytování, kemp. Nedaleko léčebna Červený dvůr. Křešín, kde si můžete prohlédnout opevnění ze třicátých let. Právě zde byl Adolf Hitler na inspekci.

Kment - jeden z kopců. Pod ním jižním směrem úžasná kaplička, pod kterou pramen, studánka. Vojskem příkladně opravena. Děkujeme!

Knížecí stolec - druhý nejvyšší vrchol zdejší oblasti. Vojska Střední skupiny sovětských vojsk tady vybudovala maršálskou pozorovatelnu - více zde někde na blogu - která měla sloužit při vpádu na Západ až k Atlantiku. Dnes je na vrcholu opět "pozorovatelna" kterou vybudovaly vojenské lesy. Je zde schodiště se zábradlím a lavička. Rozhled za přéznivého počasí je fantastický.

Korálovec jedlový, ježatý, bukový - při obrovském štěstí se tady dají tyto vzácné a chráněné houby nalézt. Snímky a text ZDE na blogu.

Křešín - Zde si můžete prohlédnout pevnůstky ze třicátých let minulého století. Právě zde byl na návštěvě Adolf Hitler. Přijel se přesvědčit, zda by bunkry daly jeho jednotkám na prdel! (Článek zde na blogu.)

Kuklov, Kuklveis - dnes několik chalup a ruiny kostela. Sice to nemá s újezdem nic společného. Je to na hřebenu Blanského lesa, ale zdejší zřicenina hradu, ale i samotný kostel stojí za návštěvu.

Květná - bývalá vesnice.

Loutka neboli Žabák - rybník s vysokou hrází, tedy spíše malá přehrada. Tady cvíčívala armáda brodění tanků pod hladinou, v součinosti s transportéry.

Lysá - nejvyšší vrchol boletického prostoru.

Nová Pec - vesnice na břehu Vltavy, Lipenského jezera. Tábořiště, penzióny, železniční stanice. Odtud se dá vyrážet do všech koutů této části Šumavy. Nezapomeňte navštívit Moldaublick!

Olšina - opravdu pěkný a převeliký rybník na jižním okraji újezdu. Hráz je turistům přístupná, nedaleko železniční zastávka Hodnějov. Z ní pak přenádherný pohled severním směrem na kopce, kde pod nima bylo významné a obrovské cvičiště Varšavské smlouvy. Dnes je část využívána jako střelnice.

Olšina - potok, který pramení pod Chlumem, Ondřejovem. Je to zázrak přírody, neboť na jaře fantastický ráj pro obojživelníky. Ale jen do okamžiku, než tady projede banda civilních vandalů na džípech. Pak jsou tady jen tisíce jejich mrtvolek.

Ondřejov - Dříve vesnice, dnes dopadová plocha, ruiny statku, které dnes slouží k výcviku obrany a naopak i k dobývání budov. Rovněž se zde cvičí přepady kolon, vozidel. Nedaleko ženijní pracoviště, odpalovací jáma. Přistávací vrtulníková plocha.

Osí - bývalá vesnice.

Podvoří - vojenská ubytovací základna, střelnice. Shromaždiště vojsk při manévrech.

Polečnice - potůček, pak říčka, která mnohokrát ztrpčila život obyvatelům Českého Krumlova a přilehlých vesnic, osad, samot.

Polná -

Slunečná - dnes ekologický statek, jehož majitelem je emigrant, významný český fotograf, který s aparátem projel celý svět. Na stará kolena si našel tento kout šumavské přírody. Tvrdí, že nikde to není krásnější a pohodovější. Součástí nemovitosti je penzión a možnost nákupů bioproduktů z jeho farmy. Dobrou chuť.

Spálenec - bývalá vesnice mezi Arnoštovem po toku Blanice až po železniční zastávku Spálenec, kde končila železniční vlečka z hvozdu pod Knížecím stolcem. Před úplnou devastací jí zachránili chalupáři, kteří si to tady dodnes pěkně užívají. Opravená chalupáři kaplička a muka. Pracoviště akademie věd.

Střední skupina sovětských vojsk - tady měla kasárna, kde sloužilo cca 200 vojáků, kteří zabezpečovali spojení a rušení zahraničních rádií, televizí. Pravděpodobně, tady byl i odposlech.

Svatý Michal - kaple, nebo maličký kostelík ve středu prostoru. Hledal jsem hledal, ale nikdy nenašel. Nevím jest-li vůbec existuje.

Šavlová Lhota - dříve vesnice a dnes dopadová plocha. Na vrcholu u lesa kaplička se starou lípou. Je to až pohádkové, že je poměrně v dobrém stavu. Vojáci si asi dávali moc dobrý pozor, se do ní netrefit. Stačilo by několik hodin práce a kaplička by se opět zaskvěla v plné kráse. Najde se nějaký chytrý a nábožný generál, důstojník, který by vzal zednickou lžíci do ruky a šel příkladem? Dobrovolně se hlásím na vojenské cvičení za účelem její opravy. Degradovaný svobodník Václav Burle. burle@seznam.cz.

Špičák - jeden z vrcholů, ze kterého měla vést sjezdovka včetně vleků, lanovky. Ještě štěstí, že se tento hloupý projekt podařilo zastavit. Nedaleko lovecká chata.

Turistická zelená značka - ministerstvo obrany některé okrajové části vojenského újezdu zpřístupnilo veřejnosti. Mapa ZDE !!!

Turistická ......... značka -

Turistická ......... značka -

U Kokše - rybníček, zbořenisko. Stávala zde snad odjakživa hájovna. Dnes je tady lovecká chata, která je pravděpodobně postavena na bývalé hájovně.

Vítěšovice -

Volanec 818 -

Volary - střediskové městečko celé této oblasti Šumavy. Ubytování, obchod, benzinová pumpa, autobusové a železniční nádraží. Nástupní místo na Boubín. Je to sice pěkná štrapáce, ale fantastická. Nazpátek můžete přijet vlakem. Nedaleko přenádherné tábořiště, ale nebudu prozrazovat, neboť pak by nás tam bylo moc. A Václavská náměstí v lůně přírody nemám rád. Tak jedině přes e-mejl.

Záhvozdí - osada na západním okraji prostoru, nedaleko Vltavy, na silnici Volary - Lipno. Také zde je penzuión, telefon -------------- . Na heslo Václav Burle určitě si dojednáte slevu!!! Nedaleko opevnění z třicátých let, u silnice, je možno nakoupit nefalšovaný český med. Doporučuji. Na heslo Burle, určitě sleva! Na kopci pod lesem zajímavá hájovna. Nebojte se tam nakouknout. Na heslo Burle, nedostanete nic a ještě na vás vypustí psa!!!

Zlatá - bývalá vesnice. Dnes pouze ruiny několika stavení.

Železnice - jižní částí prostoru vede železnice Český Krumlov - Volary, která je turisty přehodně využívaná.

Korálovec bukový od Jiřího Šálka

26. září 2010 v 21:21 | Každý nemá zrovna u sebe fotoaparát. A tak musí posloužit pouze mobil. |  KORÁLOVEC

Tento snímek pořídil bohužel pouze mobilem Jiří Šálek. Pro informaci je však dostačující.
Jiří Šálek
Lokalita na severu Moravy, jihozápadně od Ostravy. Snad nám Jiží pošle k jeho nálezu nějaký vypovídající text.... 

Korálovec ježatý - Máte jeho snímky, tak tady je můžete mít i s textem!!!

26. září 2010 v 20:06 | Málokdo má takové štěstí najít ve hvozdu nějakého toho korálovce |  - - ježatý
Již řadu let se snažím zjistit, kolik asi korálovců v našich hvozdech každoročně vyroste. Sleduji internet, ptám se mnoha mykologů a houbařů, ale výsledek nic moc. Spíše nic, než moc. Znamená to snad, že korálovců existuje v přírodě tak málo? Oni zatím nepatří mezi chráněné a ani mezi ohrožené. Pouze se doporučuje je sledovat. Není již čas jim obstarat definitivu? (Dokonce od jednoho významného profesionálního mykologa jsem slyšel, že korálovci nebyly zařazeni mezi chráněné jen proto, že se na ně tak nějak zapomnělo...) Text ke korálovci ježatému ZDE !!! Podle informace z října 2011, budou korálovci patřit pravděpodobně mezi státem chráněné houby.



Poznámka: Na vaše přání jsem k tomuto článku vložil anketu. Mnohému z vás otázky bezesporu nebudou stačit. Můžete se rozepsat o vašich nálezech korálovce ježatého do komentářů a já potom váš příspěvek přetáhnu sem do textu....

Stromy ve Velké Chuchli, kácíme a ničíme. Proč?

21. září 2010 v 10:34 | Většina lidí nemá vztak k přírodě. Je jim ukradena |  Velká Chuchle a okolí
Za bývalého komunistického režimu byl po stránce devastace dřevin klid. Mělo to jednoduchý základ. V obci byl každý zemědělec, koňák, zahradník, zahrádkář, sadař. Ti všichni měli k přírodě vztah. To se zanedlouho rychle změnilo. Dnes lidé nevědí o přírodě nic, a tak se k ní také chovají!!!

Václav Burle
Všechen ten průšvih začal hned po tzv. sametové  revoluci. V okolí se začalo hodně stavět. Lidi prodali pozemky, bývalá úrodná pole. Investor neudělal nic jiného než, že vzápětí vykácel přenádhernou více než  dvoukilometrovou alej směrem do Lochkova, kde bylo i několik chráněných lip. A toto barbarství se začalo nebývale rozmáhat. Po povodních byly vykáceny všechny stromy podél Vltavy, které byly částečně nahrazeny novou výsadbou. Ta se však neujala a zbytek zničily vandalové. Dnes tam, kde byly historické stromy není téměř nic. Pro zajímavost si zde přečtěte něco málo o chráněné lípě srdčité.

Na snímku je přenádherný kaštan, který byl součástí statku. Hned u vstupní brány, několik století, byl nejen jeho ozdobou, ale i chloubou obce. Ze dne na den byl položen. Jest-li důvodně to již dnes nikdo neposoudí. Jsem však přesvědčen, že mohl být odborně ošetřen a další staletí rozdávat lidem radost. Věřte nebo nevěřte, ale do dnešních dnů tam nebyl vysazen žádný jeho potomek. Není to škoda. Teď budeme koukat do nové betonové zdi.
Václav Burle
V nedávných dnech byla, z důvodu osazení silniční značky, ořezána tato obrovská větev. Celkově měla olistěnou plochu 50 metrů čtverečních. Kvůli kousku plechu, byla vážně zničena historická lípa, které je 110 let. Aby toho nebylo dost, tak po ořezání se zhjistilo, že silniční značka je tam zbytečná, a tak byla odstraněna. Je ještě třeba k tomu něco dodávat....

Ve Velké Chuchli byly tři nádherné zahradní restaurace. Uprostřed parket k tanci, kolem desítky, stovky stolků a židliček. A všude přenádherné historické stromy, převážně kaštany. Hudba hrála, lidé se dobře bavili. Kde ty loňské sněhy jsou. Co se s přenádhernými stromy stalo. Byly vykáceny.... Proč? Většinou to vždy proběhlo strašně rychle bez informování občanů. Proč asi, že ano?

/...pokračování k této tématice bude následovat!!!/  

Hřib borový - snímek Františka Hanzla fotografie roku 2010

20. září 2010 v 22:53 | Zatím se jedná o nejlepší citově zaměřenou fotografii letošního roku. |  - - hřib borový
Hřib borový
František Hanzl
Foto asi od Františka Hanzla - text nechám vážení přátelé na vás. Všem, kterým jsem fotografii ukázal se shodli na jednom citovém názvu. Napište dole do komentáře, co vám na první pohled tyto dvě houby připomínají. Podle mého názoru právě s pohledu citu, patří tyto plodnice mezi nejlépe nasnímané v letošním roce. nebo máte jiný názor? -vb-

Hasiči ani požárníci se bez bojového Trabantu neobejdou!!!

20. září 2010 v 0:18 | Tak tohle je opravdu pravda. Kdyby tam nebyl on všech hasičských aut šampión, tak by historický statek vyhořel. |  video
Video - Bez Trabanta s velkým T,  by byli neschopni jakéhokoliv bojového zásahu....


Vojenský újezd Boletice II/2010 aneb jedeme na houby do Afganistánu

19. září 2010 v 21:38 | Třídenní putování v nejkrásnější části vlastí, je něco úžasného. |  Boletice
*** JEDEME DO AFGANISTÁNU NA HOUBY A ZACHRÁNIT SVĚT *** JEST-LI NĚCO UMÍŠ, ZNÁŠ, TAK SE K NÁM PŘIDEJ *** ANI KAJMANI JE NEZACHRÁNILI *** DOSTALI CHLAPCI, OD STARÉ SOCGARDY, NA PRDEL *** OREL TO BYL PŘENÁDHERNÝ, ZÁŽITEK KOUZELNÝ *** JELENI NÁM NEDALI SPÁT A MÁLEM NÁS PŘEVÁLCOVALI *** JEDLOVÝ HVOZD, TAM U NEBE,  NÁS OKOUZLIL *** PŘI POHLEDU NA TĚCH 47 PEVNŮSTEK, ČLOVĚKA NAPADAJÍ RŮZNÉ VĚCI *** HUB BYLO VŠUDE JAK NASTLÁNO *** LIBEČEK LÉKAŘSKÝ JE DO HOUBOVÝCH POKRMŮ PRAVÝ POKLAD *** PŘÍŠTÍ TÝDEN JEDEME OPĚT *** PŘIDEJ SE, NEDEJ SE ***
Václav Burle
Miluji staré, ještě černobílé filmy, na kterých je vidět krajina, příroda. Dnes už taková místa člověk těžko hledá. Podobný  pohled je už dnes zázrakem. Většinou historická města, osady, vesnice, hyzdí moderní budovy, elektrická vedení, vodní globusy, dálnice  a jiný bordel. Není nic krásnějšího, než s písničkou na rtech, jít jeden za druhým, historickou úvozovou  cestou a koukat se kolem na tu krásu nesmírnou.
Václav Burle
Václav Burle
Stoupali jsme hore po dopadové ploše a jen koukali abychom nestoupli na nějakou tu nevybuchlou munici, střelu, raketu. Ještě štěstí, že jeden z nás na to z vysoka kašlal a koukal, kde co lítá. "Orel"! V tom okamžiku jsme všichni zalehli na záda, pod hlavu dali torny a koukali na tu krásu nebeskou, nesmírnou. Ve skutečnosti celý ten nebeský koncert vypadal o tisíc procent lépe než na fotografii. Nebe modré, slunce zalilo celou krajinu, ale velký pták byl na té převeliké obloze nic moc. Teleobjektiv není zas tak úžasná věc na fotografování dravců. Jsou tam nahoře maličcí a najít ho zoomem není vůbec nic jednoduchého. Uvidíme, jest-li někdo z kámošů a kámošek bude mít lepší snímek. Domnívám se, že je to orel mořský, ale nejsem si zas tak jistý. Byl totiž hodně, ale hodně veliký. Mořského jsem již několikrát viděl, ale tenhle je  svou vizáží ve všem předčil.

Náš houbařský a poznávací vandr byl jasný. Zaparkovat v městečku pod Kletí, navštívit hospodu, dát gábl,  hlavně pivko a vydat se do prostoru. Člověk vždy něco naplánuje a pokaždé je to o něčem úplně jiném, že ano?  Do prostoru, újezdu, nás zejména lákal starý, neznámý, jedlový hvozd!!!

Muzeum zavřené, otvírací doba divná, tedy pro nás katastrofální. Asi nemají zájem o návštěvníky. V sobotu otevřeno od 13 hodin a v neděli dokonce zavírací den. My ale nemůžeme čekat. My musíme ve hvozdu bádat a připravovat se na žhavou akci v Afganistánu. (Kdo jako první, druhý, třetí, uhodne o jaké městečko se jedná, bude mít právo s námi vyrazit na některý z jarních vandrů. Odpovědi posílejte na burle@seznam.cz.)  

Naplnit si žaludky, to je dnes přeobrovský problém. V restauračce nikdo, k jídlu pouze minutky. Zdechlý řízek za 138,- Kč. Jinak kilo masa stojí cca 100 korun českých, branborový salát u nás v jídelně pět korun.... A vo tom to je!

V nedaleké hospodě zase jenom minutky, ale mají guláš. Protože nenávidíme ty hrůzostrašné tovární knedle, tak si k němu objednáváme chléb boží, vezdejší, dejž nám dnes. "Chleba nemáme!!!" Hrubě a tvrdým hlasem zdůrazňuje servírka. Zase bohužel dojde na konzervy a plynové vařiče, bagry, ešusy! Chvályhodné však bylo, že v obou restauračkách měli desítku pivo. Pánbůh to zaplať, alespoň, že tak. 
Václav Burle
Pohled z východu na západ - (Není jednoduché vybrat tu správnou fotografii. Udělal jsem jednou pitomost, že jsem si nepřekontroloval fotoaparát. Měl jsem ho po celou dobu nastaven na špatné hodnoty. Ještě štěstí, že máme zoner.) Tady to moc nevypadá, protože je to snímáno z kopce. Ve skutečnosti, tam nahoru, to je pořádný krpál, lemovaný pevnůstkama z třicátých let. Jedná se o dopadovou plochu těžké střelnice. Dole je pak několik pěchotních lehkých střelnic. A ten náš jedlový hvozd, je ještě za dalším podobným údolím. (Chceš vyrazit tam do těch šumavských lesů s námi? A co ti v tom brání?)

Libeček lékařský, to je zázrak přírody a v kuchyni nemá chybu! Náměstí městečka na hořejší fotografii je opravdu, ale opravdu veliké, ale bohužel rozděleno hlavní silnicí a přenádherným, starobylým kostelem. Na náměstí  pak staré stromy a dokonce alej a všude kolem historické domy. Bydleli zde Němci, kteří se po II. světové, na své přání, vrátili do své domoviny. /"Chceme zpět do říše, heil."/

Kouzelná madam, vyvalena z okna, na nás koukala, jakoby jsme spadli z nebe. "Co bude dneska k obědu panímámo!" volá na ní jeden z nás. Slovo dalo slovo a já odjížděl ku Praze s autem plným čerstvého, ještě pěkně zeleného libečku, a to včetně kořenu na zasazení. Taková opeňková omáčka s libečkem je mana boží. Lepší omáčku pod maso neznám. Ale to pouze za předpokladu, že se udělá přírodně, bez jakéhokoliv koření, chemie,  z Mexika a podobných lokalit.  

Čeká nás Afganistán a jenom doufáme, že tam bude i čas na houby. Po přečtení následujících řádků pochopite, proč do Afganistánu pojedeme my, přestárlá garda. Jenom my můžeme zacghránit svět, protože to umíme....

Táhneme se jeden za druhým, tiše a v poklidu, jak jsme naučení ze základní vojenské služby, ale i z pravidelného putování přírodou. Podrobně prohlížíme ten větší bunkr z třicátých let století již minulého, a nenápadně se snažíme přejít volný prostor, na kterém jenom sem tam vysoká tráva a stromek.

Z dálky slyšíme, jak se k nám blíží hukot bojových vozidel. My blbci stojíme a koukáme, místo abychom zapadli někam do křoví. Výcvik z dob vojenských manévrů Varšavské smlouvy, nám však zanedlouho dává ten správný signál. Kryjeme se stromky, ale je nám to najednou houbeles platné. Kolona plně naložených Kajmanů a dalších doprovodných vozidel, se blíží k nám na shromaždiště. (Čti parkoviště pro BVP, tanky, kanóny.) Padáme do okopů pro ležícího střelce a to dva metry pod betonovou plochou. Jeden z Kajmanů zaparkoval doslova několik metrů od naší pozice. Navíc kulometčík, jako jediný z vojáků, zůstal u své zbraně. (Je to postavení střelce vysoko nad vozidlem, takže má vynikající rozhled.) Máčkáme se do okopů a kdybychom měli lopatku, tak se snad ještě zakopeme hlouběji. Ostatní vojsko udělalo diskusní kroužek a my slyšíme každé slovo. Kdybychom byli agenti, tak jsme hrdiny. Dozvídáme se věci, o kterých jsme nikdy ještě neslyšeli. Vojsko jede do Afganistánu....

Je to celé takové divné. Za nás, když jsme den co den bojovali proti Západu, kapitalismu, to chodilo úplně, ale úplně jinak. Jakmile jsme někam přijeli, tak ihned byli romístěny stráže a každý byl seznámen se svou pozicí v kruhové obraně. Kopalo se kopalo, stále se kopalo. Polní lopatka, v lepším případě i krumpáč, lopata. A dnes???? Byl jsem udiven. Kdyby měli alespoň jednoho strážného, tak nás hned dostali. To se bohudík nestalo. Matka příroda nás má rada. Být tak teroristy, tak jsme tuto jednotku dostali velice snadno. Nejdříve toho kulometčíka, pak několik granátu do hloučku a salvou to pokropit ze samopalů vzor 29, nebo i 58. A bylo by vymalováno!!! 

Tiskli jsme se do okopů. Pomalu, ale jistě, jsme na sebe v tichosti a klidu dávali maskované celty a na ně trsy trávy, bodláků, zbytky keřů. Objevovali jsme mikrosvět. Všude kolem nás spousta pavouků a různých brouků. Měli jsme však strach, že se do noci asi nezvedneme. Nechtěli jsme skončit v nějaké vojenské, nebo nedej Bože policejní cele. Uběhly dvě hodiny a vojsko začalo odjíždět. To by jste nevěřili, jak jsem si hluboce oddechli.  /Vojenské a jiné úřady upozorňuji, že tento příběh je zcela vymyšlen a my jsme nikdy v tomto prostoru nebyli. Pouze je to pohádka na dobrou noc. Václav Burle/

....
To není žádný z nás. To není  ještě mrtvola někoho z nás přikrytá plachtou. To je pouze náš načálnik, kterému se ještě nechce vstávat. Že by byl ještě ožratý? Vařiče hučí, vzduchem se line  vůně kafe, čaje, a přebohaté snídaně. Pod sebou karimatku, na ní spacák a pod hlavou batoh. Po probuzení pořád nadával, že zase viděl úplné hovno. Hvězdy, galaxie, tu noc zářily na obloze jako pominuté. On však měl brejle zašité někde v torně, aby si je ve spánku nezlomil.

Ivo Krejčíř
Foto: Ivo Krejčíř - Vůbec se nedivíme, neboť jsme se vůbec nevyspali. Neuvědomili jsme si totiž, že je konec září a začíná jelení říje. Celou noc, my ležící uprostřed louky pod smrkem, který byl stvořen ze tří  kmenu srostlých v jeden, nás obcházeli troubící jeleni. Byli jsme vyděšeni a stále v duchu přemítali co udělat, když se k nám vydají. Ještě štěstí, že nás snad trochu před nimi chránily dolní převislé větve stromu. Kdo měl baterku, tak doufal, že když jí posvítí té příšeře do světel, že vezme roha. Kdo ví, jak by to asi dopadlo, kdyby se k nám vydal jenom jeden z nich.  Ale, tak nebo onak, byl to přenádherný zážitek je pozorovat. Na to se bude vzpomínat po celý zbývající život. Příroda je mocná čarodějka, že ano?

Vzhůru do prostoru k nebesům a na houby: Pomalu stoupáme vzhůru do hvozdu (viz první snímek). Krpál je to přeukrutný. Vždyť na zádech máme pořádný náklad. Nejtěžší jsou ty litry pitné vody. Čeká nás však překrásný den. Slunce svítí, ale přesto duje studený vánek. Je to moc příjemné. Táhneme se pomalu, nenápadně, mnoho metrů od sebe, abychom nebyli moc nápadní. Občas se zastavujeme. posedáváme  a koukáme  do dálav na tu českou krásu. Ö, jak je fajn, že lidičky přestali do přírody jezdit. Kdyby nebylo těch Václavských náměstí, někde v těch profláklých turistických protorech, tak by snad byl na světě zase ráj.

Václav Burle
Téměř pod vrcholem, tam kam dopadají těžké granáty, na nás vykoukne kaplička s hodně  starou lípou. Je až s podivem, že všechny ty salvy, téměř ve zdraví přežila. Zde v Boleticích se armáda o podobné historické stavbičky příkladně stará. Jsou opraveny a dokonce studánky vyčistěny. Není již pane generále čas, opravit i tuto krasavici? Vojáček hodí nahoru pár cihel, trochu malty a fasádní barvy, a to pak bude zase krása. Němci, potomci bývalých obyvatel,  vám pak určitě udělí nějaký ten jejich řád.

Vstupuje do lesa, který je nádhrný, ale i hnusný, zarostlý veškerou buření, kterou člověk zná. 

 Slovo dostává mapa a buzola. Musíme přesně zaměřit, abychom se z té džungle dostali na místo, kde chceme propátrat jedlový les a nalézt nějaké ty korálovce jedlové, bondarcévku a snad i stročkatce kyjovitého. Jó, my víme, že stejně najdeme houbeles, ale strávíme překrásný víkend. Aa vo tom to přece je, že ano? 

Snažíme se nalézt lesní cestu, která prochází přes hlavní vrcholy hřebenu. Pomalu se  prodíráme po zvířecich stezkách, které jsou v terénu hodně patrné. Tady v prostoru musí  být kapitální zvěře spousta. Pokukujeme po houbách, ale nikde nic. Pouze nám neznámé plodnice, ale všude přemnoho lišek. Tak velké a překrásné plodnice jsem už dlouho neviděl. Vykrucuju jednu z nich, abych se trochu nasytil. Je nádherná, ale spodní část nožky má zkaženou. Usedáme u rozvalin starého Wiltschkova  statku, který musel být fantastický a dišputujeme:  

Je taková nakažená houba ještě jedlá? Brát nebo nebrat?  Jeden říká, že pan Smotlacha říkal, že jamile je houba chycená, nahnilá, a podobně, nebrat. Je to nebezpečné. To například platí u babek, které bývají rychle napadány plísní. No jo, ale když ty lištičky jsou tak přenádherné. (Na zpateční cestě v neděli, jsme jich natrhali mnoho, ale do bavlněných tašek jsme házeli pouze ty dokonalé.) Dopadová plochy byla plná bedel. Srdce bolelo, že ty mladé, ještě uzavřené, již nebylo kam dávat. Jedna možnost tady byla. Cpát je do toren, ale ty jsou nepromokavé, uzavřené a to by určitě nedopadlo dobře.
Václav Burle
Pohádková lípa, která musí mít mnoho sta let. Jak se tak na ní koukám, tak čekám, že se každou chvilku otevře a vystoupí z ní nějaká ta zakletá princezna, nebo víla? Kdo ví. Vidíte, jak roztahuje ruce a říká. Tady je to pana Wiltschka. Nevíte poutníci někdo, kam se poděl....

Usedáme pod lípu. Připravujeme gábl. Vařič hučí, kotlík začíná vypouštět ze svých útrob neskutečnou vůni. I houby v něm jsou. Domluváme se na průzkumu okolního hvozdu. Při čekání na ham ham, procházíme rozvaliny a kontrolujeme pevnůstky z třicátých let. Po chrochtání a říhání následuje poobědní povinný klid.

Vyrážíme ve skupinkách do hvozdu. Vysílačky si požvatlávají. Ó, jak my tyto průzkumné houbařské, květinové, broučkařské a podobné  mise milujeme. To už je ale na jiný, samostatný článek. Tak pokračování někdy příště.... 

V neděli se v odpoledních hodinách nenápadně vracíme do civilizace. Až na jednu výjimku, poblíž Arnoštova, tady neexistují žádné pořádné cesty, silnice. Vše je to o přírodě, o zvířecích stezkách, lesních a lučních cestách.

Kráčíme v tichosti jeden za druhým, výjimečně dva vedle sebe. Všude díry po těžké vojenské technice, zalité vodou. Ráj to tady na jaře obojživelníků. (Někde tady je článek, jak v tomto újezdě parta hlupáků rozjezdila v terenních auťácích na tisíce malých žabiček.) Cesta je téměř neprůchodná. Přední hlídač zvedá ruku a ukazuje do křoví. V tichosti tam mizíme, zaleháme a čekáme. Co je to zase za blbost. Že by cvičeníčko, nebo  srandička? On je ale vážný a ukazuje prstíkem na rtech ať jsme potichu. A už je slyšíme....

Několik metrů, zase bez jakéhokoliv zajištění, přechází skupina asi patnácti vojáčků. Nenápadně vykukuju, ale musím dávat moc velký pozor, aby se nezaleskly brýle. Přemýšlím, že si je vyfotím na památku. To by byl fantastický snímek. A co si je ještě natočit na video? Vzápětí si uvědomuji, že cvaknutí závěrky, by nás mohlo prozradit. Jsou od nás ne více, než pět metrů.

Koukám a napadá mě, že by to klidně mohli být moje děti, vnuci. Vypadají tak děcky,  a jak jsou vyběhání, štíhlí, tak vypadají na ještě méně let než jim je. A tohle nezodpovědně posíláme do světa bojovat. Je to vůbec dobrý nápad? A kde jsou ti ostřílení staří harcovníci??? - k o n e c -

Václav Burle
(Pohled směrem na východ) - Vlevo vrchol Kletě s rozhlednou, pod ním kouzelné městečko s muzeem, poblíž zámeček s psychiatrickou léčebnou. A tam přenádherný obrovský park, mykologická vzácnost. V pozadí v mlze Novohradské hory.
Václav Burle
Buďte skromní, pracovití, milujte své bližní. A nechlastejte! Pak se sem určitě nedostanete. A i když už, tak lékaři, sestřičky, veškerý personál, je tady na vysoké odborné i lidské úrovni. Budete tady v dobrých rukou. A co vám budu závidět? Že se tady každodenně budete toulat tímto přenádherným zámeckým parkem. A až tady objevíte nějakou tu zajímavou plodnici, tak napište. Park je stále zušlechťován, ale práce tady nikdy neskončí. Škoda, že na jeho rekonstrukci stále chybí peníze. Jinak se s ním nebojte seznámit. Vede přes něj naučná stezka.

Václav Burle
I takovéto případy na svých toulkách přírodou potáváme. Je nám z toho vždy moc smutno. Příroda je ale příroda a ta má svá vlatní pavidla. Jak asi k takovéto tragédii došlo.  Střela myslivce, nebo střelba vojáků? Kdo ví. To už se nikdy nedozvíme.



Houby jsou jedovaté, nebezpečné, všechny nejedlé?

17. září 2010 v 9:48 | Jsou houby vůbec jedlé? Nebo jsou všechny nejedlé, nebezpečné? |  Houbové perličky
/MÁTE ZAJÍMAVÉ SNÍMKY?  ZDE JE MŮŽETE UVEŘEJNIT A POTĚŠIT TAK OKO KAŽDÉHO HOUBAŘE/

Ing. Jiří Valenta
Foto: ing. Jiří Valenta - To je nejkrásnější snímek límcovky měděnkaté, který jsem doposud viděl.

(Podílejte se i vy na vytváření tohoto, nejen houbařského blogu, který denně navštíví kolem 500 houbařů, turistů, vandrovníků, trempů, zkrátka milovníků přírody. Otevřou denně cca 4000 článků, stránek.  Stačí se domluvit na burle@seznam.cz, nebo vždy v komentářích pod jednotlivými články. Co jsou vám platné fotografie ve vašich počítačích, když je nemůže nikdo vidět...)

*  *  *  *  *
Sousední země České republiky Německo a zejména Rakousko se v posledních měsících doslova vyděsily. Veterinární správy těchto zemí, a pravděpodobně i u nás, zjistily, že maso divočáků je dost, ale dost radioaktivní. Zjistilo se, že původcem jsou houby, které tato divá a přemnožená zvěř s oblibou konzumuje.

Tomuto problému se věnoval v televizním receptáři pana Podlahy,  i náš přední mykolog, ing. Jiří Baier. Zdrůraznil, že není se čeho obávat. Týká se to především suchohřibů, hřibů hnědých. Doporučuje, po sebrání plodnice, odstranit z klobouku vrchni část "(kůžičku, pokožku)" ve které se drží nejvíce škodlivých látek. Tento druh je divočáky nejvíce, zejména, konzumován.  V lesích tato houba bývá i nejhojnější.

Na základě informací od odborníků, můžeme tedy konstatovat, že houby sice dobře vstřebávají pro lidský organismus škodlivé, nebezpečné,  látky, ale nejsou pro lidstvo nebezpečné. Člověk by jich musel sníst obrovské množství a to nikomu z nás nehrozí. Je již známo, že do sebe "nasávají" například i drahé kovy, ale i nečistoty z aut kolem dálnic. To se týkalo zejména nedávných časů, kdy paliva obsahovala olovo.  Již delší čas se ve vědeckých laboratořích dělají pokusy, jak využít hub při likvidaci nebezpečných odpadů, skládek, kontaminovaných prostorů, vojenských bojových látek atd.

Důležité je zde připomenout slova významného mykologa ing. Jana Borovičky. "Nesbírejte houby v prostorech, o kterých víte, že nejsou naprosto čistá." S oblibou připomíná výsypky uranového průmyslu v okolí Příbrami. Na nich rostou houby o sto šest, ale sbírat je tam chodí pouze houbař neznalý nebo hlupák. Dostávat pak od takového člověka darem houby ke kuchyňskému zpracování, je o život. Důvěřuj, ale prověřuj!!!

V této souvislosti si vzpomínám na starší český film, ve kterém pan Hrušínský hrál hlavní roli soukromého  pěstitele zeleniny.  V době komunismu byl takový pěstitel milionářem.  Největší pozemek zeleniny a ovoce byl určen na prodej. Pro vlastní použití, pro rodinu, měl určen pozemek jiný. Možná, že tady hovoříme i o současných bio výrobcích. Kdo ví... 

Pro nás vášnivé houbaře, mykology, jsou však nejdůležitější slova Stanislava Mihulky, který působí na Přírodovědecké fakultě JU!   "Státní zemědělská a potravinářská inspekce České republiky pravidelně u volně rostoucích i pěstovaných hub ověřuje obsah těžkých kovů a pesticidů. Odtud také pramení časté obavy ze stop radioaktivity v houbách, zejména v důsledku Černobylu. Přinejmenším na území České republiky jsou však liché. Po havarii jaderné elektrárny se sice obsah radioaktivních izotopů v našich houbách nepatrně zvýšil, ale opakovaná měření potvrdila, že je stále hluboko pod předepsanými hodnotami."  (Citát byl uveřejněn v MF Dnes.) 

Ing. Anton Petrov
Foto: Ing. Anton Petrov - o květnatci Archerově se letos ještě na houbových internetových stránkách nemluvilo. To jste ho nikdo ještě nenašel?

A už tady máme odpověď od Ing. Antona Petrova z Humenného: Ahoj Vašku, zaregistroval som, že si poznamenal, že sa tohto roku nenašiel kvetovec. U nás ich rástlo požehnane. Posielam Ti foto tejto krásnej smradľavej huby. Prvý záber som vystihol vajíčko tesne po otvorení a druhý je už dospelák. Posielam Ti ešte pár fotiek kozákov - sú to tiež nádherné huby. Tono
Ing. Anton Petrov
Foto: Ing. Anton Petrov
Ing. Anton Petrov
Foto: Ing. Anton Petrov, Humenné, Slovenská republika.

Jaké máte zkušenosti rady se sušením hub, Poraďte! /smazat

16. září 2010 v 11:01 | Sušíme správně, nebo houby sušením kazíme? |  HOUBY

Sušení hub v autě  -  a klikejte prosím zde pod článkem na hvězdičky, Děkujeme!!!

18. listopadu 2008 v 12:08 | Václav Burle |  HOUBY

Celý život suším houby špatně, neboť na novinovém papíře. Je to sice způsob pro přírodu šetrný, ale pro zdraví lidí nezdravý. Velice dobře to ale funguje ve spojení s automobilem. Já jsem tremp, který často, zejména když se jedná minimálně o týdenní čundr, využívá auto. Zásadně krájím houby na silné plátky. Důvod je jediný, kdybych krájel na tenké, tak bych je ve vozidle neměl kam dát. Každý říká, tedy pane, vy ale máte ty houby silné.

Již při krájení je dávám na auto. Proto si vybírám místečko, aby sice bylo na slunci, ale rovněž ve stínu. Například částečně pod stromy. Slunce postupuje po obloze. Na plodnice svítí slunce, ale za okamžik jsou ve stínu. Stále však v přírodním průvanu. Je to dokonalé, ale pouze za přepokladu, že je občas obracíme. Tím urychlujeme sušení.

Když se blíží večer, tak je dám do auta. Nejlepší vozidla jsou ta, která například vzadu pod sklem mají dostatek místa. Například forman. Papíry se sušeným úlovkem dávám na sebe a navrch dám ještě několik archů novin. Tím výrazně zabráním přístupu vlchkosti. Ono to fakt funguje. I když je vlhké období, tak se houby nekazí a dají se pak doma dosušit.

Úplně dokonalý způsob je dávat houby do auta a nechat mírně otevřená okýnka. V autě je za okamžik 40 stupňů, ale i řízený průvan. Asi si to dám patentovat. Má to však jednu nevýhodu. Nemůžete beze strachu od auta odejít zpět do lesa. Všude se strašně krade. Nedostatkem také je, že se vám jich do vozidla moc nevejde. Lepší je dávat je na karosérii.

Netrvá to dlouho a to podle sluneční aktivity a houby se lámou. Ale i tak je potřebné je doma dosušit. Ale kam je dát. Nejlepší je, když máte doma chlapa, který miluje pečenáče. Ty krabice od nich jsou pro sušené houby dokonalé.

Slibuji, že již příští rok budu na sušení používat papír na pečení. Máte někdo s ním prosím nějaké zkušenosti?

V zimním období se houby, především hlíva ústřičná, nejlépe suší na rozjetých radiátorech. Nejdříve jí odložíme na chladné místo (např. chodba, sklep) kde jí necháme roztát a trochu zbavit vlhkosti. Pak už krájíme a sušíme.

Poznámka: Odborník na slovo vzatý, Jaroslav Balaštík, který se zabývá potravinářskými technologiemi,  zdůraznil ve vysílání Českého rozhlasu,  že nejsnadnější a nejlepší sušení hub je na přímém slunci. Je to podle něho nejlepší způsob konzervace. A dodává. Není třeba sušit ve stínu, jak se mnohdy doporučuje. A já dodávám - odborník má vždycky pravdu. A nemá-li pravdu, platí vždy bod číslo jedna. A ten zní! Odborník má vždy pravdu!


Komentáře

1 Nuny | E-mail | 1. prosince 2008 v 18:04 | Reagovat
Na sušení hub používám garisíť napnutou v dřevěných rámeččích. Nemusíš obracet a můžeš dávat silný plátky. Schne to samo a můžeš je skládat na sebe. Stačí proložit dvouma klackama.

2 Burle Václav | E-mail | Web | 5. prosince 2008 v 1:20 | Reagovat
Další zajímavá možnost je navlékat houby na dráty /jehly/ a ty zapíchnout například do umělé hmoty. Podle počasí se mohou krájet větší kusy. Výhodou je, že na ně může ze všch stran vzduch, průvan, teplo. Houby se snažíme nesušit přímo na slunci.

3 Burle Václav | E-mail | Web | 5. prosince 2008 v 1:25 | Reagovat
Ten kdo dává nasušené houby do zavařovacích sklenic, tak ty potom uchovává ve tmě. Lepším nápadem je si kupovat pečenáče v těch krabicích z umělé hmoty. Je to dokonalá úschova, neboť jsou zde houby téměř bez přístupu vzduchu, světla. Nemá to chybu. A krabice se dají pořídit i zdarma bez ryb... Používám je již řadu let a snad nikdy jsem neměl problém. Nikdy se houby nezkazily!

4 Rampušák | 17. prosince 2009 v 11:33 | Reagovat
Jak píše pan Burle v článcích o hlívách. Když se začne topit, tak se nejlépe houby usuší na radiátorech. Použijte ale pečící papír, ne noviny!

5 David CH | Před 14 minutami | Reagovat
Dobrý den,
obracím se na vás s velkou prosbou o radu jakožto zkušeného mykologa - včera jsem si pořídil kvalitní sušičku hub (Ezidri) a vyzkoušel vysušit první "várku" hřibů smrkových. Sušil jsem je při teplotě 50 - 60°C asi (jen) 4h. Po sesbírání po usušení (ze sušičky) byly plátky hub na můj vkus až moc "přesušené", plátky při zkoušce kvality vysušení nešly vůbec ohybovat (snad ani o milimetr), jen hned lámat a třepit - byly velmi křehké. Jejich vůně taktéž nebyla výrazná, tak jsem si myslel, že aroma vynikne až když je zavřu do hermetické nádoby, a zkusím přičichnout až další den po otevření. Ale ani po dvou dnech po otevření hermeticky uzavřené sklenice skoro vůbec pronikavě nevoněly, jen velmi mírně. Položil jsem si proto otázku na kterou si nejsem schopen odpovědět - zda-li se houby v sušičce přesušily natolik, že se z nich uvolnilo veškeré houbové aroma, nebo jestli to bylo druhem
sušených hub - hřibem smrkovým, jehož aroma není tak výrazné jako např. u hřiba kováře, suchohřibů atd. Poradíte mi prosím, do jaké míry houby vysušovat, aby byly maximálně aromatické, ale i perfektně a rychle vysušené? Děkuji mnohokrát!
s pozdravem David CH

6 Václav Burle | Teď | Reagovat
Určitě jsi si dobře přečetl návod, jak sušičku nastavit na houby- teplota. Plodnice se po usušení musí lámat, praskat. Nesmí se ohnout. To je špatně. To znamená, že nejsou usušené. Lámání, rupání,  je ten správný příznak, že houby jsou dobře usušené. Já jsem nikdy elektrickou sušičku neměl a tak nemám žádnou zkušenost.
Domnívám se, že aroma se rozjede až houby namočíš a vložíš je do pokrmu. Zkus si udělat polévku, například bramboračku, a uvidíš jak to dopadne. A nezapomeň nás tady na blogu informovat. Moc nás bude ten tvůj pokus zajímat.
Můj osobní názor je, že někdy, z neznámého důvodu, houby fakt aromaticky se neprojeví. Je to asi ale způsobeno nesprávnou kuchyňskou úpravou, postupem. Anebo zrovna nemáš v pořádku chuťové a čichové buňky. To se zejména stává po požití některých jídel, například aromatických, ostrých.
Teplota 50 - 60 stupňů je asi moc. Jde o to co v návodu píšou. Houby se nesmí sušit rychle, spíše pozvolna. Nejlepší je přírodní teplo, teplý průvan apod. Někdy to ale již nejde, podzim, zima. Potom je dobré použít radiátory. nesmí být ale na nich převysoká teplota.
Nádoby, sklenice, by neměly mít přístup světla. Nejlepší jsou nádoby, které přístupu světla neumožňují!!! Václav Burle



Syrovinka II/2010 aneb tady je Krejčířovo

15. září 2010 v 22:39 | Nunyho jsem v životě neviděl, ale vím, že je šťastlivec přes syrovinky |  - - syrovinka
Ivo Krejčíř
Fotografie Ivo Krejčíř alias Nuny:  Zajímavě pojatá plodnice s kouknutím pod sukýnku. Je to něco jiného, nového. A tak to má být....

"Ahoj Vene. Četl jsem na tvém, našem,  blogu o syrovinkách. Nevím, jestli letos rostli na Zlatém potoce. Nedostal jsem se tam. V Hoříkovických lesích mám taky pár lokalit, které jsem navštívil dvakrát a pokaždý se zadařilo. Zase bylo co rozdávat. Řekl bych, že rostou rok od roku více.  Nuny."  

Ivo Krejčíř
Znám Ivu již řadu let. Občas si vyměníme několik informací o houbách, o přírodě Šumavy a Blanského lesa. Vždy mě překvapil, když psal, jak tam v jeho hvozdech roste přemíra syrovinek. Každoročně jich na svých placech nasbíral přehojně. Podařilo se to někdy i vám přátelé? Já jsem nikdy to štěstí neměl. Jednalo se sem tam o jednu, dvě plodnice.

Pojďme kolem nich bádat! Pište dolu do komentářů svůj názor, jest-li v poslední době přibývají nebo naopak je jich stále v lesích málo. Těšíme se na vaše názory. -vb-

P.S. Vy Nunyho určitě také znáte. na nahoubách často, zejména v zikmním období uveřejňoval přenádherné snímky ptáků na a kolem krmítek.... Už jste si vzpomněli?
Ivo Krejčíř
Tolik ryzců syrovinek pohromadě jsem ještě neviděl. Jak si je přátelé děláte. Jen tak položit na tál a pak již šmakovat. Jak je máte nejraději...


Krásnopórka žemlička - Albatrellus confluens - Krasnóporovec a dál nevím

15. září 2010 v 11:35 HOUBY
Krásnopórek mlynářek, ale i krásnóporek žemliček, jsou plné podhorské a horské lesy. Obě jsou jedlé, ale houbaři málo vyhledávané a to je - jak by řekl pan Smotlacha - velká národohospodářská škoda. Nezměníme to?

/O využití jak mylynářky, tak i žemličky, toho moc nevím. Poradíte? Jakým způsobem tyto dvě houby v kuchyni využíváte?/
Václav Burle
mmmmm

Krásnopórka mlynářka - Albatrellus ovinus - krasnopórovec a nevím jak dál

15. září 2010 v 11:30 HOUBY
Krásnopórek mlynářek, ale i krásnóporek žemliček, jsou plné podhorské a horské lesy. Obě jsou jedlé, ale houbaři málo vyhledávané a to je - jak by řekl pan Smotlacha - velká národohospodářská škoda. Nezměníme to?

/O využití jak mylynářky, tak i žemličky, toho moc nevím. Poradíte? Jakým způsobem tyto dvě houby v kuchyni využíváte?
Václav Burle
bbbbb

KRKONOŠE 2010 - Harrachov

13. září 2010 v 23:24 | Není to o přírodě, ale pouze o penězích. Je to cesta do pekel. |  Krkonoše
Krkonoše 2011 - Špindlerův Mlýn - ZDE
Václav Burle
Když příjde v Krkonoších hub čas, tak je to něco fantastického. Letos (2010) byli spokojeni všichni. Byl to každodenní zázrak. Na snímku, jak rostly hřiby na břehu říčky Mumlavy.

Václav Burle
Harrachov - městečko sportu a rekreace. V současné době zadlužené, a tak zde převzal ve všem moc exekutor. Málokdo ví, že největší a jedinou raritou, je tady dvousetletý jilm. Jenom nechápu, proč u něj vévodí bouda na nářadí. Nebylo by lepší umožnit mu větší protor pro život a v jeho blízkosti vysázet sourozence? Jilm patří v České republice mezi ohrožené dřeviny, a tak by si zde v horském městečku určitě zasloužil lepší zacházení. V centru pak si nezapomeňte prohlédnout opravdu velkolepý, zajímavý památník obětem I. světové války.

Mám takový pocit, že dříve to tady bylo kouzelnější. Nečíšel z toho byznys, peníze. Samozřejmě nebylo tolik vleků, lanovek, domy neměly novou fasádu. Každá doba si ale přináší své. Dnes již tady není český obchod. Potravinám tady vévodí mládež z Vietnamu. Čechům zatím patří většina ubytování a stravování a to i v negativním pohledu. Je tady zkrátka draho.

Uveďme si jeden příklad. Součástí sklárny je pivovar a v něm stylová restaurace, tak trochu v německém stylu. Velké stoly, kolem nich židle. Už jenom stačí začít jódlovat. Obsluha vynikající a Maruška v kuchyni vaří jedná báseň. Její výtvory jsou chutné a porce fantastické. Ale veškeré její úsilí hatí ty hnusné průmyslové knedlíky z nedaleké fabriky. Což je problém celé republiky. Kdyby Maruška mohla dělat i vlastní knedle - jak to doporučuje cech kuchařů a cukrářů - tak by to tady nemělo chybu. Pivo, vlastní výroby, je prvotřídní.

Hned po první návštěvě jakékoliv restauračky, znalce zlatého moku zarazí, že se nikde netočí desítka, ale pouze jedenáctka, dvanáctka. Tady je vidět, jak si hospodští váží zákazníků. Důvod je jednoduchý. Z vícestupňového piva je více prašulí! Bránili jsme se stylově. Požádali jsme vždy o sklenku vody z vodovodu. Neumíte si představit co se potom dělo! To byl ale mazec. Naše argumenty ty z hospody však vždy nelítostně převálcovaly.

Je smutné, že se do tohoto zástupů vytahovačů peněz z řad hostů zapojil i Klub českých turistů. Organizace, která má dbát na zdraví svých sportovců. Při návštěvě Vosecké boudy, která klubu patří, měli na výčepní stolici pouze dvanáctku. Tak to už nemá logiku. Neměl by turista, který přechází hřebeny, dostat odpovídající nápoj?
Václav Burle
Krkonoše, to je jedno velké Václavské náměstí. Měli jsme štěstí, že jsme toulky dělali mimo sezónu, kdy to nebylo ještě tak hrozné. Dá se tady vůbec mluvit o přírodě. Nikam nemůžete, a tak se stále pohybujete po asfaltkách nebo pískem vysypaných cestách. Ale ty výhledy stojí za jejich návštěvu. Na hřebenech by měly ale konečně být nějaké jednoduché přístřešky na přespání ze základním vybavením.

A jedno vyprávění pro pousmání: Po celodenní túře, jsme se nechali nalákat na svíčkovou. Koukli jsme do jídelního lístku a tam stálo 135 korun. Zvedli jsme se a odcházeli. Servírka - jak jsme později zjistili dcera kuchaře, což byl zároveň i majitel - nás přesvědčila, že je to nejlepší svíčková široko daleko a masa je 200 gramů. My pitomci jsme se usadili zpět. To jsme ale neměli dělat. Samozřejmě, že ani tady se desítka netočila. Navíc na můj dotaz jsem dostal odpověď, že knedlíky si dělají vlastní.

Když nám ten výtvor přinesli, tak jsme zase chtěli odejít. Hlad nás však přinutil se opětovně usadit. Masa byla polovina, omáčka z nějaké plechovky od velkovýrobce, knedlíky hnusné z fabriky. To víte, že na celou hospodu jsem si řekli své. Udělali jsme ze sebe opětovně blbce.

Tady jsme pochopili, proč si lidi stále dávají smažený sýr s hranolky. Vysvětlení je jednoduché. Na něm se nedá nic moc zkazit. Nesmíte však dumat o tom, jaký to sýr asi je. Čech si české hotovky dávat nebude, protože je to hnus. Lepší je otevřít si konzervu, tak alespoň vandrovník ví co jí, a dobré jídlo si udělat až v lůně domova.
Václav Burle
Tam nahoře u nebe, každý zjistí, jako je to zde krása. Krkonoše jsou ve skutečnosti ale moc malé. Dají se prochodit za několik dnů, týdnů. Houbařský a borůvkový ráj to na pohled. Zde kráčel těžký život původních obyvatel a historie. Proč ale například u té pevnůstky musí být tak velká informační tabule. Když si bunkr chcete vyfotografovat, tak vám tam moc, ale moc překáží. Asi to chce více myslet. Doporučujeme v Harrachově navštívit muzeum lesnictví a myslivosti. Nádhera, která je umocněna vyprávěním kustoda, lesníka a myslivce, pana Rajchla. Psáno hezky česky. Narodil se ve smíšeném manželství, a tak má mnoho co vyprávět o životě a politice této oblasti.

Hospodští tvrdí, že lépe vařit nemohou, protože je málo zákazníků. Pryč jsou ty dobré časy, kdy lokály byly plné zájezdů. Servírky běhaly po sále, v ruce plata s hrnéčky polévek. Číšníci běhali v každé ruce i pět talířů pravých českých, neošizených, jídel. Host zase říká, že toto jíst nebude, a když nebude desítka, tak do hospody chodit nebude. Kruh se uzavřel. Kdo ho rozetne! Všimli jste si, že v restauračkách, putykách, již nemají štamgasti své koutky? Oni si kupují láhváče a na hospody zanevřeli. Tak to je. Pivo i 25 korun, láhváč od 3, 50 do deseti korun českých.

Velkou chybou bylo, že podniky, závody, instituce, se ihned po revoluci zbavily rekreačních zařízení, středisek. Pro milióny lidí, to byla jediná možnost, jak levně prožít dovolenou, prázdniny, v nejvyhlášenějších lokalitách Čech, Moravy, Slezska, Slovenska. Dnes se již nikam nepodívají. Finančně to neutáhnou a navíc ty podniky, závody, již dávno neexistují. Dnes je to pro většinu drahé. nůžky se stále více rozevírají. Spousta lidí v letošním roce vůbec na dovolenou nevyjela. O tom svědčily i prázdné kempy, tábořiště.
Václav Burle
Vidíte, jak tam vykukuje Labská bouda. Objekt to přeobrovský, ale nevyužitý. Není to tady zrovna to místo, které by měla co nejvíce, za nepatrný obolus, využívat českomoravskoslezská mládež? Povídání o tomto kolosu někdy jindy. Nemám dostatek informací. Neznáte nějakého odborníka, který by nám vysvětlil, proč je všude tak draho. Je to oprávněné, nebo z nás dělají pitomce,

Rovněž se ukazuje, jak moc na hřebenech, ale i pod nimi, chybí levné útulny. Místa, kde by především mladí lidé, skalní turisté, vandrovníci, mohli složit na noc hlavu. Do předražených penziónů nevstoupí, a tak jsou nuceni přespávat na černo na horách. Takhle mládež k lásce k přírodě nezískáme. Ženeme je do spáru hracích automatů, alkoholu, drog. Nebo ne?
Václav Burle
Slzy, krůpěje, voda, bystřiny, potůčky, říčky, padající vody, vodopád. Tohle všechno jsou Krkonoše. Jedna velká nádhera. Ale těch lidí!

A druhé vyprávění pro pousmání: Předchozí řádky nejsou, tak úplně pravdivé. V Harrachově jsou i levné ubytovací kapacity, které ale mají i více než pět hvězdiček. Například v jednom přenádherném rekreačním zařízení, které je umístěno v krásné zahradě, za bytelným a vysokým plotem, pořídíte jednodenní pobyt, včetně plné penze, za pouhých 250,- korun českých. A pak to nekup. Přihlásit se ale musíte v kanceláři poslanecké sněmovny nebo senátu.... A pak, že se nůžky rozevírají, že?

Václav Burle
Špindlerův mlýn - Překrásné místo, ale není to tady zrovna levné. Lidi přijedou, vyjedou lanovkou hore, projdou se po horách a rychle pryč. Pouze ti bohatší si zde mohou dopřát několik dní. V jakých rukou asi skončila ta rekreační zařízení podniků, závodů, institucí? Kolik v nich stojí provoz? Jaký je čistý zisk? Otázky na které může odpovědět pouze jeden z vás. Pravdou je, že majitelé penziónů, hotýlku, horských chat, to také nemají lehké. I na ně dolehla krize! A na počet zájemců, je jich nějak moc!

Nejhorší, oproti časům před "revolucí" je, že vše je zaměřeno na auta. Kvalitní hromadná doprava neexistuje. Jestliže například přespáváte v Harrachově a chcete se podívat někam jinám do Krkonoš, tak nemáte bez auta šanci. Ale i když máte vozidlo, tak je vám to houbeles platné. Protože vždy jste nuceni se k němu vrátit. Chtěli jsme například odjet do Špindlerova mlýna, udělat si tam kolečko a pak opět odjet do Harrachova. Byli jsme zaskočeni jízdním řádem. Na putování bychom měli snad jenom tři hodiny. Jinak bychom se do Harrachova nevrátili. A odjet busem někam dál a pak se po hřebenech vrátit, tak to jste úplně bez šance.
Václav Burle
Voda kojenecké kvality, z hor velice rychle utíká! Za celé naše toulání jsme viděli pouze dvě umělé tůňky. Nemělo by těch přírodních být víc?

Václav Burle
Hořepník tolitovitý, dnes prý opět, hořec.
Je to snad ten co je ve znaku Krkonoš?

Poradíte prosím někdo?

...(pokračování někdy, asi!)

















Václav Burle
Kdo odpoví jako první, co je to za krásu, dostane slevu na vchodové, vnitřní dveře a to včetně zárubní. Jeskyně nedaleko Krkonoš....

ANKETA XV - Chřapáč kadeřavý

13. září 2010 v 22:51
ANKETA  ZDE !!!

Probuďte se prosím

13. září 2010 v 17:50 AGENTURA Vandrovník
/Na tento blog denně chodí několik set Vás, milovníků přírody a hub. Otevřete denně kolem 4000 stránek. Proč ale nevyužíváte psaní do komentářů, klikání na hvězdičky a klikání v anketách. Určitě máte na povídání zde svůj názor. Chvalte, nadávejte, ale prosím komunikujte. Už dlouho jsem například neslyšel, že jsem blb a podobně.  Polepšete se, prosím ..../ 
Václav Burle
nnnnn

Mísenka oranžová -

13. září 2010 v 12:15 | Roste v tom nejhorším prostředí. Proč? Že by ho dokonce, tak moc milovala? |  HOUBY
Určitě to taky znáte.... Nádherná lesní cestička, pokrytá jehličím, listím, které zejména na podzim, svou barevností, veškerou tu krásu zdůrazní. Pak příjde lesní ouřada a v lepším případě pokryje cestu kamenivem a navrch ještě přidá písek. Ten za čas les pokryje opětovně jehličím, travou, listím. V horším případě půvabnou lesní, pohádkovou cestičku, pokryje asfalt. Veškerý půvab na dlouhé roky, nebo i na trvalo zmizí.  
Václav Burle
Všude kolem přenádhený šumavský les. Stará smrčina, opodál velká oplocenka s mladýma listnáčema, tady zase březový hájek, každoročně plný kozáků a křemenáčů. O několik set metrů dál až přestárlá bučina, sem tam i s bukem, habrem. A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Významné pro zdejší hvozd je, že všude je mnoho mravenišť, které dosahují i závratných výšek. Jsou to stavby, jak egyptské pyramidy. A to nejen do krásy, ale i do významu. Kde jsou mravenci, tam je les nebývale zdraví a vo tom to je....  

A už jsme u záhady. Proč tato houba si vybrala to nejhorší působiště? Na pískové cestě jich byly stovky. Za několik dnů jich tam snad budou tisíce. Po většinu dne do plodnic pere slunce ze všech stran a po vodě, vlhkosti, ani památky. Jsem zvědav, co zajímavého se o této houbě dozvíme. Kdo víte, tak pište dole pod článkem do komentářů, nebo na burle@seznam.cz. Vše potom vložím zde do článku. Za spolupráci děkujeme! -vb-
Václav Burle
nnnnn
....ale naopak zde je vidět, že roste i z lesní hrabanky.

Mísenka oranžová je jedlá. Při jejím značném množství, je dobré připravit z ní nějaký ten salátek. Máte někdo nějaký zajímavý receptík?

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: brzy....

ANKETA XIV - Syrovinku nacházím:

13. září 2010 v 11:26 Ankety
Anketa ZDE !!!