Říjen 2010

Suchopýr pochvatý - FOTO týdne (44) Josef H. - Eriophorum vaginatum

30. října 2010 v 17:56 | Autor snímku je profesionální lesník z vojenského újezdu a vášnívý fotograf.přírody. |  FOTO týdne
Suchopýr pochvatý
Josef H.
Text  ZDE, ještě ho časem doplním. Nechcete to udělat vy?

Getsemanka už je jenom jedna. Rozhodl o tom jeden občan!!!

30. října 2010 v 17:51 | Když se chce, tak jde všechno. Děkujeme mládeci Kouřile, |  Brdy Třemšínsko
Václav Burle
Na hřebenu z leva - Getsemanka I, Getsemanka II. Dnes již jenom jedna přírodní rezervace Getsemanka, která se rozšířila o prostor mezi nimi a o další velkou rozlohu na jejich okrajich  až k silnici a k lesním cestám. Pravděpodobně se Getsemanka rozšířila téměř o jednou tolik. V pravé části pak přírodní rezervace Na skalách.

V popředí, v prameništi Vlčavy, ty příšerné smrkové monokultury. Ty musí jednou zmizet a i sem se musí vrátit původní prales, který propojí všechny okolní současné přírodní rezervace. Z zády fotografa hřeben Třemšína a opodál rezervace Hřebenec.

Časem, tak jak je již dnes napsáno ve stížnosti, se obě tyto rezervace spojí a bude se pokračovat přes prameniště Vlčavy (Skalice) až do rezervací Třemšín a Hřebenec. Takže všechny tyto současné přírodní rezervace vysoké hodnoty se spojí v jednu. První etapa - spojení s rezervací Na skalách - může proběhnout velice rychle. Druhá část - Třemšín a Hřebenec bude trvat předlouho. Nejdříve bude třeba "zlikvidovat" monokultury smrku v prameništi a začít tam vysazovat hodnotné zejména listnaté dřeviny. Úkolem bude navodit stejné prostředí, jaké je dnes v současných rezervací. A tak se bude pokračovat stále dál a dál, až Brdy budou jednou rezervací, jedním obrovským pohádkovým hvozdem. Jenom ale ďábel a anděl vědí, kdy se to stane nebo nestane. Je to ještě daleko a to se možná lidstvo již samo zlikviduje. Potom zde ten obrovský pohádkový hvozd vznikne sám od sebe. Jsou to ale věci, myšlenky, že ano....

Getsemanka I a II  neexistují. Je už pouze jedna Getsemanka!!!
Rozhodl o tom jeden občan. Kdo to asi byl?

Tímto děkujeme mládencům z odboru životního prostředí KÚ Středočeského kraje
Ing. Michal Maxa Ph.D, Mgr. Radek Kouřil, Mgr. Pavel Vaňhát, Ing. Josef Hrdina LČR.

My houbaři, trempové, vandrovníci, turisté, zkrátka milovníci přírody, děkujeme!!!
Václav Burle
Jedna z nejcennějších  částí dnes již jedné Getsemanky. Ochrana se kromě některých živočichů, týká zejména ohrožených, chráněných rostlin. Na jaře se zde každoročně koná velkolepý zázrak matičky přírody. Je na co se dívat. Vstup přísně zakázán! Veškerý ten zázrak je vidět z okrajních cest. Není nutné vstupovat do prostoru, kde je přemnoho zajímavých semenáčků dřevin. Sešlap by je vážně poškodil. Buďme rozumní a chovejme se zde více než slušně. Všechny ty "zákazy" jsou oprávněné. Jsou ve prospěch nejen přírody, ale i nás lidí.

Všechen ten frmol kolem Getsemanek způsobila jedna stížnost, ve které si Václav Burle stěžoval na kácení v této přírodní rezervaci. Vše se - 19. ledna 2010 - na Středočeském krajském výboru, na převelikém zasedání odpovědných pracovníků, vysvětlilo a to ve prospěch Lesů české republiky. Vedoucí zdejšího polesí, Ing. josef Hrdina, vše názorně vysvětlil a bylo navíc konstatováno, že naopak on se o zdejší rezervace stará příkladně, jako žádný jiný v republice. Kácení podle vyjádření odborníků bylo oprávněné. Mělo prosvětlit rezervaci, aby chráněné rostliny měly ještě více možností se vydat k nebesům.

Více  ZDE a ještě ZDE

/Na tomto konkrétním příkladě je vidět, že občan má u úředníků zastání.  Všichni pochopili, že se jedná o správnou věc a je třeba jí rychle vyřešit. A to se stalo! Je tedy čas popojet a začít řešit další podobný problém. Stížnost, nebo lépe řečeno žádost, v nejbližší době odejde od Václava Burleho na Západočeský krajský úřad. Na pořadu dne je další problém kolem brdské přírody. Nedej se - přidej se!!!/   

/DOPIS z odboru životního prostředí Středočeského krajského úřadu ze dne 1. 11. 2010/

Dobrý den.

Na žádost  Mgr. Rybkové bych Vás rád informoval o aktuálním stavu rozšíření přírodní rezervace Getsemanka, respektive spojení obou jejích částí v jeden celek. V současné době probíhá zaměření hranic nového zvláště chráněného území, které provádí firma Zeměměřičská společnost, spol. s r.o. na základě smlouvy uzavřené se Středočeským krajem. Termín vyhotovení záznamu z podrobného měření změn a jeho předání Středočeskému kraji je dle smlouvy stanoven do 31. 12. 2010. Celková výměra po spojení obou částí Getsemanek činí cca 56,6 ha a průběh hranic je lehce odlišný od původního návrhu. Navrhovaný průběh hranic byl upraven po projednání se zástupcem LZ Dobříš, ing. Hrdinou.

Dále probíhá výběrové řízení na zpracovatele plánu péče o rozšířenou přírodní rezervaci Getsemanka, které Středočeský kraj provádí prostřednictvím svého Odboru finančního a investic. Toto výběrové řízení není dosud ukončeno. Dle předpokladů tvorba plánu péče bude probíhat v příštím roce a hotov by měl být zhruba na podzim roku 2011. Poté bude návrh plánu péče připomínkován a zhotovitelem dopracován. Zároveň bude Odborem životního prostředí a zemědělství, oddělením ochrany přírody a krajiny zpracován návrh na vyhlášení zvláště chráněného území dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a příslušné prováděcí vyhlášky.  Tento návrh bude projednán s dotčenými vlastníky, dotčenými obcemi a úřady. Délka procesu vyhlašování záleží na množství připomínek k návrhu a normálně se při dodržení zákonných lhůt bude pohybovat okolo 150 dnů. Ve výsledku to znamená, že by rozšířená přírodní rezervace mohla být vyhlášena v první polovině roku 2012. Zdá se to být poměrně vzdálené datum, nicméně věřím, že zajištěním zaměření lokality odpadá největší překážka (zejména s ohledem na jeho finanční náročnost) pro vyhlášení zvláště chráněného území Getsemanka. Dalším nutným předpokladem je však vstřícný postoj Lesů ČR, s.p., které však v takovém případě nejsou reprezentovány jen ing. Hrdinou, který je k návrhu spojení Getsemanek velmi nakloněn. Pokud budete mít zájem o další informace z průběhu vyhlašování, tak se můžete obrátit přímo na mě.

 S přáním hezkého dne
Michal Maxa


Hlíva ústřičná 2010 - 2011 / lokalita U ležící panny

30. října 2010 v 17:47 | Tenhle padlý kmen a jeho torzo známe již dlouho, ale.... |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Lokalita U padlé panny
Václav Burle
xxxxxxxxx
Václav Burle
Padlý kmen, není to ten, na kterém leží ona, čarodějnice tohoto hvozdu, ale ten opodál. Známe přemnoho let, ale teprve nyní jsme usoudili, že i on je vhodný na bádání. Plodnice na hořejším snímku, jako desítky dalších z tohoto padlého torza, jsme odnesli 16. října. Při další naší návštěvě 29. října na ležícím kmenu vyrazily již další, které ještě ale potřebují nějaký ten čas navíc.

Václav Burle
Co nás převelice zaujalo bylo na torzu stojícího kmene hnízdo přenádherných hlív ústřičných. Ty vyrostou a spory se pak rozletí do širokého i dalekého okolí A vo tom to je. Vždycky v lese něco nechat. Důvod je ale jednoduchý. K nim se v žádném případě nedostaneme. Sice jsme na vojně lezli na stupačkách po telefonních sloupech, ale kde těm stupačkám je konec, že ano. Stejně bychom to již neuměli, jenom bychom se zabili. 

Zde bude pokračování textu, až se tam příště podíváme, a snímků....

Václav Burle
A zde to samé hnízdo hlív ústřičných pod jiným úhlem. Uvidíme co z nich vyroste....

Korálovec jedlový 2010 říjen - HRDINOVA jedle

27. října 2010 v 22:51 | Jak já tyhle chráněné, nechráněné korálovce miluji. Zatím mám na ně přeobrovské štěstí. Chvála ti Matičko přírodo! |  - - Hrdinova jedle
Často jsem - osobně a především přes moderní techniky - tázán, jak to dělám, že mám na ty vzácné houby takové štěstí. Je to úplně jednoduché. Chodit, chodit, rok za rokem, a stále chodit, po lesích všeho druhu. Nestačí samozřejmě jen tak na hodinku, dvě, někam zaskočit. Ale naopak hodit bágl na záda, přibalit karimatku, spacák, vařič a hlavně vodu. A přibrat k sobě nějakého toho kamaráda, kamarádku. Samozřejmě nesmí chybět přítel nejvěrnější - pes! Pak už je to o kráse přírody a je jedno, jest-li člověk něco najde či nenajde. Vždy je Matkou přírodou, za každého počasí, odměněn. Ale to znáte stejně tak dobře jako já, že ano? A když máte štěstí, dobře komunikujete, je na vás znát každým pohybem, slovem, větou, odstavcem, že přírodu milujete, tak se setkáte s ním, pánem lesů tamějších. Děkujeme Josífku.....
Pojedeme vám je předvést pravděpodobně již tuto sobotu. Odjezd v 5,30 hodin. Potom se přesuneme do campu a uděláme si opět héééeezky. Někteří vyrážejí již zítra, v den významného státního svátku. Střecha je opravena, takže se již nemusíte bát nepříznivého počasí. Více na, však víte kde....

Významně pomáhá studium starých tisků, různých časopisů z minulého a předminulého století. Návštěva oblastních knihoven, muzeí, archivů. Tam se člověk nejen o hvozdech dozví mnoho nejen krásného, ale pro houbaře i potřebného. Bohužel, již několikrát jsem se setkal s tím, že různí státní ouředníci, ředitelé, před takovými blázny jako jsem já, mnohé údaje, fakta, zatajují. Přísně tajné, proč asi? Naposled jsem měl tento problém s ředitelem jihočeského muzea, který jsem do dnešního dne nevyřešil. Bohužel, i jako důchodce, musím pracovat, protože mě to baví a i ty penízky jsou milé, abych konečně pomohl dobudovat ten socialismus. Co to kecám: Chtěl jsem napsat kapitalismus, tržní ekonomiku. Potom není čas se přes týden rozjet a muzeum v Budějcích osobně navštívit.
Jenom přeškoda veliká, že jsme tyto korálovce jedlové potkali až na konci roku. Neustále je budeme i pro vás sledovat a kolem nich, tak jako u těch ostatních z jiných hvozdů, bádat. Jak dlouho na svých stanovištích vydrží? A jak to bude v letech příštích? Máte i vy nějaké zajímavé zkušenosti, poznatky. Pište dole do komentářů!

Nejlepším a stoprocentním úspěchem najít korálovce, bondarcévku horskou, kotrče Němcova apod. je naučit se zdravit a být k lidem milý, přívětivý, laskavý. Několikrát pozdravíte fořta, hajného, jejich panímámy. Necháte se pozvat na oběd, večeří a vše dokonáte v hospůdce, kde posedíte, pokecáte s dřevaři. S těmi hochy, kteří den co den vykonávají tu nejtěžší práci pro celou naší společnost. Čím lidé víc pracují, tedy ti pracující, tím menší odměna a poděkování. Všimli jste si, že u těch všech lehkoživků je to úplně naopak! A když jste navíc mladí a oni mají dcéry, tak jste za vodou. Ukáží vám ty krásy v těch všech našich pohádkových hvozdech . A vo tom to je. (Dokončení příště, třeba mě ještě něco napadne. Můžete se přidat, mládenci, děvčata, každého věku. Přivítám každého, kdo chce s námi nejen kolem korálovců bádat. Stačš napsat zde do komentářů, nebo na burle@seznam.cz.)
mmmmmm
mmmm
Až na několik fotografií je zde na blogu vše fotografováno jedním z prvních digitálních amatérských aparátů.

Tu starou jedli, tam ve hvozdu vojenském, u nebes, jsem dobře znal roky. To jsem ještě stoprocentně nepoznal, že to tato dřevina je. Stáří jí moc poznamenalo. A jak to bylo dál? Stačí si zde přečíst, jak jsme se seznámili s ředitelem vojenských lesů. Klikněte si zde na DOUPOV!

Pokračování rok co rok průběžně!!!!
Překontrolováno - 15. 1. 2011 - Malé plodnice již zmizely, ale ty velké vypadají stále dobře. V zápětí napadala ve hvozdu spousta sněhu a korálovce pod ním zmizely.... Uvidíme, co tam bude až sníh odtaje.

Překontrolováno - 12. 3. 2011 - Stále tam několik korálovců je a nevypadají zase tak špatně.

Překontrolováno - 20. 5. 2011 - Stav je téměř nezměněn, jak ukazuje tato fotografie. Žádný nový se ještě na žádné lokalitě neobjevil.

Překontrolováno - 14. 10. 2011 - ZDE !


Hlíva 2010 - 2011 U Zlomeného buku

26. října 2010 v 23:37 | hlívy ústřičné zde bylo málo, ale přesto jsme udělali fantstický mykologický objev |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Václav Burle
Každý fotograf ví, že existuje nekonečné množství barevných odstínů. Vyfotografovat plodnici ve skutečné barvě je mnohdy  dosti obtížné. Na tomto snímku se odstín hodně přibližuje. Stačí oproti slunci například změnit polohu a už vyjde fotografie úplně jinak. To je vidět na snímku dole pod článkem. Jedná se o stejné houby, ale každé fotografie je jiná. Mnohdy, vše špatné dokáže napravit blesk.

/Lokalita Zlomený buk, zde bude na pokračování až do doby, kdy hlíva zde ve vojenském újezdě skončí své pokukování  na tento svět. Pravděpodobně někdy na jaře. Nebudu již psát z každého vandrování samostatný článek. Zájemci se sem budou muset vracet. Stačí vpravo nahoře kliknout na "hlíva ústřičná - shrnutí"/

*  *  *  *  *
Houbař těžký život má. Nejhorší je to brzké  vstávání. Tma jako v pytli,  a aby toho nebylo málo, tak se k tomu ještě přidala pořádná mlha. Jak se říká, nebylo vidět na krok. Štěstí, že existují mlhovky. Stálo to ale za to. Hlívy ústřičné ve zdejším vojenském újezdě nic moc, spíše nic, než moc. Jeden přenádherný trs -foto zde brzy - pak několik menších a malých. Jejich doba zde ještě nenastala. Možná za čtrnáct, nebo snad jednadvacet dní. Nejhůře dopadl náš, již roky badatelsky úporně sledovaný Zlomený buk. Na něm pouze tři maličké plodnice, což je na tuto pozdní dobu, na rozdíl od minulých roků, převelice málo. Vypadá to, že ve hvozdu je malá vzdušnost, ale kdo ví.... (O Zlomeném buku je zde již několik článků z minulých let. Stačí kliknout na hlíva ústřičná - shrnutí!)

!!! ALE STAL SE BOHUDÍKY OPĚTOVNÝ ZÁZRAK !!!

NARAZILI JSME NA DALŠÍ PADLOU cca 300LETOU JEDLI, A NA NÍ  10 KORÁLOVCŮ JEDLOVÝCH. MÁME NA DALŠÍ ROKY VYSTARÁNO NA DALŠÍ BADATELSKÝ ZÁMĚR.
MATIČKA PŘÍRODA A FOŘT, NÁS MAJÍ RÁDI. DĚKUJEME VÁM VŠEM. Letos jsme tak zatím našli 50  plodnic.  - VÍCE  ZDE -

Václav Burle
Barva, odstín, hlívy ústřičné, je stále záhadou. Mladé plodnice bývají černofialové, což značí velice zdravou a pěkně vypadající houbu. Mnohdy bývají světlé hnědé, nebo úplně jiné! Čím je to asi způsobené?  Někdo tvrdí, že množstvím vody v plodnicích, další zase, že vlhostí ve vzduchu, v lese. Znáte snad někdo z vás pravdu, nebo alespoň máte nějakou domněnku: Sem do komentářů s ní!

LANÝŽ letní - Tuber aestivum - Hĺuzovka letná

26. října 2010 v 22:29 | Je to vynikající parta houbařů. Sice se stále pošťuchují, ale mají se rádi. A vo tom to je. |  - - letní
Poznámka: (27. srpna 2011) - Lanýž letní je pod ochranou České republiky, jako houba přísně chráněná státem, a to v kategorii paragrafu 1 - kriticky ohrožený. Je smutné, že jej předevčírem přinesli dva významní houbaři, členové České mykologické společnosti, úmyslně, jako exponát na výstavu hub v Praze, kde byl vystaven. Je k tomu ještě třeba něco dodávat? Co nám asi k tomu řekne vedení České mykologické společnosti. Co myslíte? Nebo budou opětovně hrát role mrtvých brouků. A co profesionální mykologové, kteří mají dělat osvětu a ochraňovat zákony nejen kolem hub!


To má někdo štěstí aneb štěstí přeje připraveným!!!

* * * * FOTOREPORTÁŽ IV - Radka PILAŘE * * * *

"Vyrostl v hlinitopísčité naplavenině u řeky Jizery, kousek od Malé Skály. Vázaný je pravděpodobně na habr. Jirka Burel má strašlivé štěstí - protože já zde po nich marně pátrám 20 let a on jen přijede, tak o něho zakopne... Ale radost z lokality mám velikou. Jiřik ho vzal na pondělní pražskou mykologickou přednášku, a potom na přesné určení, protože má podezření, že se nejedná o Tuber aestivum, ale o ještě vzácnější varietu Tuber mesentericum. Tak uvidíme, budu informovat." napsal exkluzivně pro burle. blog.cz Radek Pilař.

Na snímku je dobře vidět, jak mládenci, zdatní to mykologové, pravděpodobně zazmatkovali. Nejdříve se na lanýže vrhli, rozřízli ho a teprve pak si vzpomněli, že si ho nevyfotografovali!!!

Zapomněli na známý slogan Václava Burleho - pozorujeme, bádáme, fotografujeme, a teprve pak kroucením vyndáme ke zkoumání.... Holt se nemohli dočkat, kterého vlastně to objevili. Jen tak mezi námi, zatím to stále ještě nevědí. Máme se určitě na co těšit.

A už je jasno - lanýž letní, Tuber aestivum!





Fotografie Radek Pilař: Dnes ještě nevíme, který pak to je. Ing. Jiří Burel se svými kolegy určitě zjistí více a pak si zde budete moci přečíst podrobnosti....

Ing. Jiří Burel: "Co se týče lanýže, zatím byl konzultován jen po mejlu se Slávkem Valdou, prý to asi bude "obyčejný" Tuber aestivum."

Inzerát: Koupím knihy - Ježaté houby - a - Lošáky korálovce! Autoři Dvořák, Hrouda, vydala Masarykova univerzita v Brně.

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Jedlý, vzácný, VII - XI/ - Tuber je rod z čeledi lanýžovitých. Jeho výskyt je zejména v oblastech jižní Evropy. Lanýže rostou pod zemí a nemají nadzemní část. A to je ten problém, proč je v přírodě nenacházíme tak, jak bychom si přáli. V této části světa, plodnice bývají až v hloubce cca 30 centimetrů. Roste zde lanýž zimní v součinnosti s duby. Dá se pěstovat i "uměle" za předpokladu, že se vysadí duby a pak se desetiletí čeká na úspěch.

Známe i méně aromatický lanýž letní a bělolanýž obecný, jehož aroma je převelice ostré. O tom zde někdy příště, když se podaří a vydaří.

Kulinářským skvostem je lanýž zimní. To je ten drahý, předrahý a v kuchyních vyhledávaný. Jak říká pan ing. jiří Burel. "To k vám v prvotřídním podniku přistoupí. Několikrát s lanýžem přejedou přes struhátko a je vymalováno. Za tu trochu ničeho zaplatíte pak majlant!"

Všeobecně je známo, že lanýže rostou pod zemí, a tak je dosti nesnadné je najít. V zahraničí se využívá k jejich vyhledání psů, vepřů a dalších zvířat s dobrým čichem. V naší českomoravskoslezskoslovenské přírodě sem tam má někdo štěstí, protože je vyhledává zvěř, která je vyhrabává, a tak je může nalézt i houbař, který má dobrý zrak a není líný takové prostory po zvěři překontrolovat. Plodnice snadno nehnijí, dlouho vydrží v půdě. Jsou to převážně tmavé kuličky, ve velikosti několika centimetrů - 3 až 10. Plodnice je nepravidelná a hrbolatá. Výtrusný prach je hnědý.

Vnitřek houby je nejprve bílý, později do žluta až do hněda s žilkatým mramorováním. Viz foto Radka Pilaře. Pro kulináře, znalce je nejdůležitější jeho chuť a vůně. Aromatická, tzv. lanýžovitá, příjemná.

Trochu si popíchnu, když napíši, že to globální oteplování asi existuje. Lanýž se prý rozšiřuje i do naší středoevropské oblasti, kde je rok od roku tepleji. O tom svědčí i příchozí z řad hmyzu, pavouků atd. Doposud se ale vyskytuje stále zřídka. Jeho společníky jsou listnaté stromy. Nejčastěji se nachází do hloubky cca 10 cm. Jeho "příbuzný" je bělolanýž obecný.

Lanýže jsou velice ceněné, ale jejich výskyt je poměrně vzácný. Připomeňme si v této souvislosti údajně valašské přísloví - lanýžů je jako šafránů!!!
ZAJÍMAVOSTI

(14. 7. 2009 - Vyškovský deník) - informoval o nálezu bělolanýže, kterého našli v lesích okolo Slavkova u Brna Miroslav Hennlich a Otto Henych. Ještě vzácnější kořist se povedla Vlastě Klimešové z Moravských Málkovic, která s rodinou vyrazila do nedalekých lesích na Hvězdlicku. Objevila vyhlášenou kulinářskou delikatesu pravý lanýž. Jeho cena se na světových trzích může vyšplhat i nad sto tisíc korun za kilogram.

"Ve smrčině jsme našli vykukovat kousek hlavičky a postupně jsme ze zeminy vyhrabali několik bradavičnatých útvarů podobných bramborám. Na řezu byly krásně mramorované s kořeněnou vůní. Napadlo nás, že by mohlo jít o lanýže," řekla Klimešová.


Jenže ověřit nález bylo pro rodinu nesmírně obtížné. Na Vyškovsku se jim nepodařilo najít natolik fundovaného odborníka, který by jim s neobvyklým nálezem poradil.

V Moravském zemském muzeu v Brně, kde funguje pro Vyškovany nejbližší houbařská poradna, se dozvěděli, že bude v provozu až od poloviny srpna. A další známé poradny se nacházejí mimo Jihomoravský kraj.

Vypomohl teprve Václav Koplík z Ratíškovic v hodonínském okresu z tamního mykologického kroužku.

"Jedná se nepochybně o Lanýž černovýtrusý - Tuber melanosporum," určil houbu podle fotografie Koplík.

S lanýži má už své zkušenosti. Právě on pomohl Henychovi s Hennlichem identifikovat bělolanýž. Předtím ho ale držel v ruce naposledy před dvěma lety. Lanýže se totiž v českých krajích objevují jenom zřídka. Nacházejí se ve velmi teplých oblastech, převážně v oblasti Istrijského poloostrova.

"U nás není chráněný, je ale nesmírně vzácný. Snad k objevu lanýžů dopomohly hojné deště. Předchozí roky byly totiž sušší. Výtrusy dokáží v zemině zůstat v klidu i desítky let a čekat na svou příležitost," vysvětlil Koplík.



OCHRANA HUB - na nekonečné pokračování

26. října 2010 v 11:57 | Pojďme dišputovat kolem ochrany . Ať nenapácháme neodvratitelné škody. |  Ochrana hub diskuse

Kolem ochrany hub je mnoho mýtů, nepřesností a málokdo má v této záležitosti jasno. Pojďme tedy, na toto téma, dišputovat a dobrat se konečně nějakého patřičného závěru!!!

!!! Dnes jsem si udělal převelikou radost! Pamatujete se ještě, jak jsem s českými úřady začal bojovat o spojení dvou přírodních rezervací, kde se navíc začalo kácet? Na rozsáhlém jednání na středočeském krajském úřadě se ale dokázalo, že oprávněně! Mnozí, a nebylo jich málo, spíše přehodně, tvrdili, že jsem blb. Proč se do takových věcí pouštím, že stejně nemohu uspět. Určitě ale v tom bylo i mnoho závisti, minimálně právě od těch státních úředníků. A výsledek? Povedlo se! Rezervace se spojují a dnes tam už běhají geodeti a vyměřují. Místo dvou rezervací bude jedna, ale téměř jednou tak veliká. Navíc o prostor, který byl mezi nimi. Kdybych kolem přírody neudělal nic víc, tak jsem jenom v této cause udělal mnoho. Jsem spokojen. Ještě to ale nekončí, protože dnes rozjíždím podobnou akci. Brzy budu informovat.!!!

Je hloupé, a já to vím, tady psát v první osobě. Ale jak jinak zde rozpoutat diskusi, že ano. Uvedu na začátek jeden příběh, který zatím nemá konce. Pojďme zjistit kdo má pravdu a kde ta pravda je!
asmera
Foto: asmera - (třeba dostaneme příjmení). O této fotografii by se dalo dlouho diskutovat a napsat řadu glos, úvah, článků. Nechcete se dole v komentářích do toho pustit?

V letošním roce (2010) byla, nejen po celé české republice, přeobrovská úroda hub. Pro fotografy přírody, hub, převeliký svátek. Naposled něco takového bylo v době, kdy bouchl Černobyl. Nynější hospodářský boom, technická revoluce, přinesla do většiny rodin, více či méně, modernější digitální fotoaparáty. Fotografování se stalo jednoduchou záležitostí. Už není tak moc třeba to umět, vypadla fotokomora, vyvolávání filmů a dělání fotografií v koupelně. Stal se zkrátka zázrak. Další používají mobilní telefony. Co že to má společného z ochranou hub? Moc!!! A do toho ještě internet, který dává převeliké možnosti poukázat na své ego.

Mykolog, státem placený, ale i ten amatérský mykolog, jest-li oprávněně či neoprávněně, to máme právě v dišputaci posoudit, vyfotografuje plodnici chráněného a vzácného hřibu. Nejdříve v přírodních provedení, tak jak ho matička příroda stvořila. Pak ho vykroutí (houby se vykrucují, nevyškubávají, neuřezávají) a podívá se pod sukničku. Snímky přenádherné, ale houba dostala na prdel a je zničena. Zázrak pak uveřejní na internetu. A co se nestalo....

Amaterští houbaři nepochopili, že ten státní mykolog, ale i ten amaterský mykolog, - neplést si pojem mykolog a houbař - například ing. jiří Burel, na to mají právo. Amatérští si to vysvětlili po svém, že se to asi dělá normálně. Že bez znaků pod sukénkou se houba nemůže vystavit na internetu. Vždyť tak je to i v každém atlase. Začala likvidace chráněných plodnic. Do toho se ještě přidalo takové to závodění, kdo najde chráněných hub nejvíc, nejkrásnějších, největších, nejširších. Mnozí je dokonce vědomě sbírají na sežrání. Další je pak neumí rozeznat - viz koloděj a hřib nachový. Sem tam se někdo ukecne, pochlubí a lokality vzácných, chráněých, ohrožených plodnic, zná každý. Auťáky již nesměřují na víkend za babičkou, maminkou, ale na ty lokality. Dokonce se i utíká z práce, jiný si zase udělá pracovní cestu přes tato naleziště. Začal jeden velký blázinec. A to je potřeba rychle usilovnou výchovnou činností zastavit, nebo ne? Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat, aby v příští sezóně to již bylo o slušnosti, správnosti, o té správné ochraně nejen hub!.

/...pozor zde dopsat ještě tu důležitou myšlenku biotopy/

A jsme u jádra pudla. Slovo má ing. Jiří Burel: (převzato z nahouby.cz)

= = = To že někdo vnímá červený seznam jak vnímá, není chybný postoj v zásadě v obecné rovině, jen musíme rozlišovat: a) co říká zákon, byť se třeba i mě nelíbí a b) že se něco nemusí brát zcela striktně, ale jako vše s rozumem

= = = To je něco ala... na dálnici smíte pokud není uvedeno jinak, jet 130 km/h, na silnici té a té 90 km/hod, v obci 50 km/hod, v obci na silnici té a té třídy 80 km/hod...... vše dle legislativy (předpisů)

A pak je třeba doporučující rychlost (do zatáček, v tunelech, za vlhka) --- v modrých značkách. A pak se stane, že ani policie někoho, kdo jede o 3-4 km víc změří a nepokutuje. Nebo třeba i o 10 km/hod víc. A přitom je to porušení předpisů...

A přitom třeba na dálnici za vlhka a mlhy sice podle jednoho předpisu můžete jet 130 km/hod, podle jiného obecně třeba musíte přizpůsobit rychlost stavu vozovky a viditelnosti a bla bla... ale nikdo Vám nedá pokutu aj e to závislé i od auta... A bude někdo pokutovat v nějakých případech nouze řidiče (veze ženu do nemocnice...)?

Kam mířím: i když zákon říká něco konkrétně, je spousta doporučení, kterými se můžete řídit, ale nemůžete je de facto vymáhat. A i když třeba někdy překročíte zákon, stejně na vás sankce nedopadne a někdy dokonce jste v morálním právu ho porušit, resp. existuje důležitější důvod, proč ho porušit!!

= = = Vztáhnu poslední na houby: Objevíte novou lokalitu, lidem a ochranářům neznámou s koncentrací vzácných druhů, z nichž jsou 2 zákonem chráněné druhy a 2 druhy v červeném seznamu!!
1) podle zákona byste nesměli zákonem chráněné druhy utrthnout a dokladovat. V tom případě Vás ale mykolog, resp. ochranář, vyžene, že nemáte druh věrohodně ověřitelně doložen a nemůže při striktním výkladu cokoliv co se týče ochrany na místě dělat, protože to nemá podloženo argumentem. Doporučí Vám, abyste požádal příslušný úřad o vydání výjimky na sběr plodnice houby s tím a tím zdůvodněním. Po čase orgán třeba výjimku udělí, ale houby už na lokalitě nerostou, a jste tam, kde jste byl a musíte čekat a lokalitu sledovat, než znovu vyrostou a vy je můžete sebrat.

Smyslem zákona přitom bylo díky výběrovému seznamu druhů ochránit cenné lokality, kde rostou. Filozofická otázka - co víc pomůže ochraně lokality, nesebrání houby s rizikem zničení lokallity prvním investorem, lesnickým zásahem atd. Nebo utržení plodnice houby a iniciace třeba vyhlášení zvláště chráněného území či dohody ohledně managementu na lokalitě? //Poznámka: u rostlin a živočichů toto neplatí, tam v žádném případě netrhat a neodchytávat!!!, u hub se jedná totiž o plodnici, nikoliv vlastní houbu-organizmus!!/

Poznámka Burle Václav: Rostlinu je ale také třeba evidovat, zkoumat, herbář?

2) Problém je, a na to naráží Václav Burle, že lidi často vytrhnou vzácné houby jen tak, a krok bé - tj. zaherbářování sběru, zaevidování na příslušných místech, nahlásení někomu, kdo je to schopen udělat - neudělají Pak toto přijde napůl vniveč, protože jim jen zbude fotka, na které mohou ukazovat ostatním a říkat "toto nesbírejte a netrhejte, tak jako jsem to udělal já!"

3) A pak to má třetí rozměr, že často pro správné určení je nezbytné houbu vytrhnout (vykroutit) nebo dokonce nechat určit nějakým odborníkem, i když je podezření na vzácnější. Jinak lidi -mykologové nevyrostou odborně, resp. pomaleji.

Každý důvod sebrání vzácnější houby má však jinou váhu v každém jednotlivém případě. A je na morálním přístupu (a respektování zákonů) každého z nás, co s tím provede.
Jako většinu z nás nenapadne přelézt plot do Boubína či Žofína, tak už ale na Karlštejn klidně jdete, přitom status mají stejný? Proč?!

Jako mnozí trpí, když vidí umírající zvíře, ale nijak je netrkne, že třeba svým chováním k tomu nevědomky pomohli (nákupem výrobků a produktů nejen z tohoto živočicha, ale třeba jen tím, že pole pro kupovaný výrobek je dnes na místě areálu výskytu tohoto druhu a ten teď nemá kde žít.. atd. Odsuzovat někoho jako Vaška Burleho za to, že má tu mez posunutou na rozdíl od průměru populace je špatné. Na druhou stranu se mi mnohdy nelíbí, tolik konfrontační jeho i jiných, forma prosazování byť chválihodných zájmů.

Václav Burle: Vidíte pane Burel a vo tom to je. Přesně jsem chtěl jenom jedno. Aby mykologové se k věci vyjádřili, vysvětlili a udělali nějaký závěr. A to jste teď udělal. Určitě se shodneme v jednom. Netrhejme zbytečně houby a to jak chráněné, ohrožené, tak i vzácné. To je to samé pravidlo, jako nekopeme do hub, které nepotřebujeme, nebereme, neznáme. Ani "prašivky" - jak já to slovo nemám rád - neničíme. A vo tom to je. Takže věřím, že při příští sezóně tady budou fotografie stojících vzácných hub a ne různě ležících.

- - - ZAJÍMAVOSTI - - -

Hřib moravský
Oranžovohnědý klobouček a noha, která i u mladých hub praská, se nedají s ničím splést. Tenhle teplomilný hřib roste hlavně na jihu Moravy a Čech. Dá se najít zejména pod duby a habry na hrázích rybníků až do konce září a když nepřijdou noční mrazíky, i později. Je to naše nejvzácnější a nejvíce chráněná houba.
Pokuta za sběr 50 000 korun

Hřib Kluzákův
Tenhle hřib s výrazně zbarveným kloboučkem i nohou je mimořádně vzácný a roste pouze v ČR. Poprvé byl popsán před rokem právě v rezervaci Luční, kde je prozatím jeho jediné místo výskytu.
Pokuta za sběr 50 000 korun

Hřib žlutonachový
Tato nejedlá houba roste v listnatých lesích a v symbióze s duby a habry na hrázích rybníků. Mladá houba má bělavý klobouk, který brzy zežloutne, staré plodnice jsou žlutočervené i olivově zelené barvy.
Pokuta za sběr 10 000 korun

Hřib Le Galové
Klobouk hříbku, pojmenovaného po francouzské mykoložce, prochází zajímavou přeměnou. Nejprve je bělavý, pak hnědý a u starých hub hnědoolivový. Pozor, je jedovatý! Roste od června do října.
Pokuta za sběr 5000 korun

Hřib bronzový
Má nohu až patnáct cm vysokou a černohnědý klobouk široký i pětadvacet cm. Roste až do začátku října pod duby, buky a kaštany. Lidé si ho často pletou s hřibem borovým a to je chyba, sbírat se nesmí.
Pokuta za sběr 5000 korun



Chřapáč jamkatý - Helvella lacunosa - Chriapač jamkatý

24. října 2010 v 22:54 | Chcete vědět více o houbách? Navštivte ve Svatém Jánu Kavyl |  - - jamkatý
/...chřapáče jsou houby překrásné, fotogenické. Máte-li přenádhernou plodnici, pošlete  jí na burle@seznam.cz  Bude zde uveřejněna na blogu. Nejlépe, když ještě přidáte zajímavý text. Stačí několik řádek, nebo  naopak celé slohové cvičení. Děkujeme./

Hovořit, psát o Českém krasu, by bylo nošením dřeva do lesa. Zdejší ekocentrum  Kavyl,  http://www.ekocentrum.eu/program-cinstina-letni-skola   již roky úspěšně a zajímavě seznamuje návštěvníky, učitele, studenty a další zájemce se všemi  aspekty přírody. V neděli 24. října 2010 se zde konala, za značného zájmu odborné i laické veřejnosti, podzimní vycházka za houbami.  Po obědě, který byl spojen se zajímavou diskusí nejen o houbách, ale i o rostlinách a dalších zajímavostech zdejší chráněné oblasti, připravili studenti zdejší školy, z nalezených plodnic, výstavu. Ve vedlejším přednáškovém sále, pak významný český mykolog,  PhDr. Rostislav Fellner, CSc,  neobvyklým, ale vynikajícím způsobem, hovořil o mnohých zajímavostech kolem hub. Bohatě při vystoupení používal názorné, neobvyklé,  pomůcky. Spokojenost přítomných byla převeliká. Pěkně prožitý den zakončila diskuse, která byla ukončena "násilně"!!! Mykologická a houbařská veřejnost, by si snad nechala ujet i poslední autobus. Po jarní houbařské vycházce byla i tato podzimní, dobrou, příkladnou přípravou na novou houbařskou sezónu.

Václav Burle
Ve Svatém Janu pod Skalou, jsme nejdříve prozkoumali Ivanovu jeskyni, pramen,  přilehlé budovy, kostel. Počasí, na rozdíl od předešlého dne, kdy svítilo slunce, které probarvovalo zlatem listy, bylo pochmurné. Bohudík deštík nás nezaskočil. Pršelo boíhudík trochu severněji v křivoklátských lesích.

A už je tady pan profesor Fellner s košíkem, nezbytným deštníkem a kudličkou. Vyrážíme do kopců pod vyhlídkovou skálu, pod níž je známá, ale nepřístupná jeskyně. Začíná pana Rostislava houbařský koncert. Začínáme, většina z nás, být zděšeni co předvádí. Nestačíme se divit, čučet. Každou chvilku se shýbá, v ruce novou plodnici a vypráví, vysvětluje. Následuje nejen ke každé houbičce bohatá diskuse. Ta lidem vybavuje další otázky kolem mykologie. To by nikdo nevěřil, co se houbař může během krástké doby všechno naučit.

A v čem je problém? My rovněž hledáme houby, ale nemáme tu zkušenost. Jsme slepí jako patrony z brdských vojenských lesů. My nic v té spoustě listí nevidíme. Koukáme, pátráme a nikde nic. A pan profesor opět a opět předvádí nové houby. Amaterští houbaři se začínají chytat, ale já stále nevidím nic. Konečně objevuji u nebe choroše. Alespoň nějaký maličký úspěch.

"Tady nic moc není", říká pan Fellner. "Je vidět, že na vápenci úspěšní nebudeme. Vystoupáme nahoru, tam je kyselá břidlice." Začíná koncert číslo dvě. Příjemně strávený den v překrásném Českém krasu. Škoda, že podobných akcí mykologové profesionální i amaterští nepořádají víc....
Václav Burle
  
MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Jedlý,
nehojně od jara do podzimu/ -
 Chřapáče jsou nezaměnitelné. Mají laloky, klobouk u jamkatého až 7 cm široký a až 5 cm vysoký. Jak se dočtete níže v poznámce, lze nalézt i rarity. Třeň nevysoký až 8 cm, který je nepravidelně válcovitý, žebernatý. Laloky 2 - 3. Jsou sedlovité, a v různých barevných odstínech, převládá ale šedá.  Modrošedá, tmavošedá až černošedá. Vyskytuje se nehojně jednotlivě nebo i v malých  skupinkách. Je zaměnitelný s podobným chřapáčem přilbovitým.  

Chřapáče jamkatého můžeme najít během léta, ale i v chladnějších podzimních měsících roku. Roste především v listnatých lesích. Najít ho můžeme i v trávě nebo mechu lesních cest a palouků. Výjimkou není ani na hnijícím dřevě. Vydat se za ním můžeme takřka do celého mírného pásu severní polokoule. Pro svou jemnou chuť a slabou zemitou vůni lze chřapáče přidávat do nejrůznějších houbových pokrmů. Nejvhodnější pro přípravu jsou ovšem mladé plodnice, protože ty starší bývají tužší.

Poznámka: Na přednášku v Praze, 25. října 2010, někdo přinesl chřapáče jamkatého, který měl přeobrovské rozměry. Vůbec jsem nevěděl, že něco takového může existovat. Byl to přenádherný krasavec. Chtěl jsem si ho s dovolením přítomných ukrást a vyfotografovat. Bohužel jsem na to po sázce s Petrem zapomněl. Nemáte někdo takovou krásnou plodnici na snímku? Pošlete na burle@seznam.cz. Děkujeme.  

V SÁZCE JSEM NAD Petrem VYHRÁL FOTOAPARÁT
 Nikon 3100 cca 20000,- Kč

(Zajímavost, možná i humorná) - Jeho přítelkyně, nastávající manželka, nádherná, překrásná děvucha, vstoupila do přednáškového sálu a uviděla nejkrásnějšího a nejinteligentnějšího chlapa a hned u něj usedla. Později si přisedl i on, všech hub v českomoravskoslezkých lesích šampión - Petr! Trochu překážel, ale co se dalo dělat, že ano?

Najednou z ničeho nic se u nás v talířku objevila hlíva hnízdovitá. Říkám PK, hele zase někdo přenesl chráněnou houbu. To není dobře. Ty se trhat nemají.

Petr se na mě obrátil slovy "chceš přes hubu!!!" Hnízdovitá chráněná není a dodal vsadíme se. A já jsem najednou byl na mrtvici, neboť v ten okamžik jsem o houbách všechno zapomněl. Už jsem o to její ochraně začal pochybovat. Petr však natáhl ruku a já jí musel přijmout. Vsadili jsme se o Nikon 3100, což je nový forrestův miláček. Svědkem se stala jeho milá. A tady máš Petře  odpověď!

"Nejedlá a poměrně vzácná houba, zařazená do Červeného seznamu, jakožto ohrožený druh." Citát od významného českého mykologa a vynikajícího fotografa hub J. Malého.

Ten fotoaparát Nikon 3100 se dvěma objektivy mě prosím předej v pondělí na přednášce.

POZOR - místopřísežně prohlašuji, že vše nahoře je pravda - tedy o té sázce. Jenom není pravda, že jsme jí uzavřeli a není pravda, že to bylo o ten fotoaparát. Kromě základu je vše fabulace. Pravda ale je, že ta jeho nastávající je chytrá, inteligentní a přenádherná. A umí péct a vařit, a o houby má převeliký zájem. S velkou rychlostí a zaujetím si psala recept pana Víta na vynikající krmi z ryzců smrkových,  ale i jiných. Hezký den vám všem přeji já!!! 

Následuje text, (29. října 2010) jako odpověď na slova pana Petra na nahoubách: Zdravím vás všechny co milujete les, houby. Bylo počtvrté hodině ranní, když jsem otevřel počítač. Nemohu už pořádně spát a za chvilku jedeme hledat další korálovce do vojenského újezda. Následující řádky píši pouze proto, že jsem o to byl požádán panem Petrem. /viz jeho povídání níže./ Kdybych je nenapsal, tak bych dostal "do držky", jak on říká! A byl bych napaden, že odmítám diskutovat.

1/ Něco málo k sázce: Ano řekl jsem na mykologické přednášce. "Tu chráněnou hnízdovitou jsi určitě přinesl ty, že ano?" Myšleno pouze jako popíchnutí. Petr odpověděl: "Chceš do držky, ta chráněná není. Vsadíme se o 10 000,- korun". V tom okamžiku jsem byl tak zaskočen, že jsem vůbec nevěděl, jak se jmenuji. Teprve za dlouho mě napadlo, že snad ani chráněná není!

Doma jsem zjistil, že není, že je pouze zapsaná v Červeném seznamu. A to je pro mne rozhodující. Je úplně jedno - to je můj názor - v kterém seznamu houba je. Pravdou je - viz zde příspěvek Honzy, který zde mj. uveřejnil její nádhernou fotku - že se v lesích vyskytuje minimálně. A to pro mne znamená to kouzelné slůvko chráněná. Dnes možná ještě není, ale za pár let třeba, určitě, bude!!! Jsem přesvědčen, že my normální a neznalí amatérští houbaři, bychom měli takto uvažovat. Kapišto???

Můj článeček, povídka, šprým o sázce o fotoaparát značky Nikon 3100, majitel pan Petr, byl pouze fabulací pro pobavení, což se vynikajícně povedlo, viz ohlasy lidí, kteří to vzali naprosto vážně. Sežrali to i s navijákem, viz počet otevření, kliknutí, na tento článek. Na mojí obranu musím dodat, že v závěru článku jsem vysvětlil, že se jedná pouze o humorný příspěvek. Kapišto? Jinak si vážím pana Petra, že to také tak vzal, neboť on humoru rozumí!

2/ Zaroveň mě pan Petr "napadnul" že na těchto stránkách kritizuji fotografie vás nahoubařů. To zásadně odmítám. Já jsem pouze tvrdil, a za tím si stále stojím, že je hloupé hlavní motivy, plodnice, dávat na střed snímku a upozornil jsem na něco čemu se říká Zlatý řez. Na toto téma se rozjela diskuse a výsledkem je, že těchto hloupých fotografií ubylo. Na nejen toto téma jsem začal otiskovat rozhovor s profesionálním fotografem, který, opět podle kliknutí, si přečetlo hafo nejen houbařů.

Byl jsem rovněž napaden, že nikomu jeho fotografie nepochválím. To není pravda. Chválím a to hodně. Například dnes tu Honzovu hlívu hnízdovitou. Posílám chválu ale mejly, neboť nechci být zase kritizován nějakým dítětem z gymnázia - viz hloupýburle.

Nemohu chválit zde fotografie, protože pochybuji, že o to někdo vůbec stojí! Navíc zde jsou snímky zmenšovány až na neúnosnou míru a různě hloupě ostřihovány, ono to zde ani jinak nejde, a tak není co hodnotit. Naposled jsem třeba pochválil -Javas- jeho kačeny. Snímáno novým nikonem 5000 s dlouhým sklem. Pochválil jsem ale pouze čistotu snímku, ostrost a pěkné barvy. Víc jsem nemohl, protože oříznutím to nemělo už se zlatým řezem nic společného. Ty fotografie měly jednu zásadní ale velikou chybu. To ale určitě udělalo to oříznutí.

A proč - ptá se pan Petr - nedávám fotky sem na nahouby, aby je ostatní mohli chválit, kritizovat? Je to jednoduché. Dávám je na burle.blog.cz  a tak není třeba je opakovat zde. Nebo snad ano?

Strašně rád bych se o vašich, mých snímcích povídal. Přestavoval bych si to takhle. Snímek, pod ním napsáno, clona, čas, atd. a potom obšírná citová, ale zejména odborná diskuse. To by byl fantastický počin nejen pro začínající fotoamatéry, ale i pro ty zkušené. To se ale tady na nahoubách dělat nedá!!! A navíc, fotku sem dodnes neumím vložit. Já o počítačích nevím vůbec nic a v mém věku se to už učit nebudu....

3/ Pan Petr  dále napsal - a tomu nerozumím, že na blog nedávám snímky z některých akcí. Nejsem si toho vědom! Navíc mnozí, většina, lidí, si nepřeje, abych na internet dával jejich "portréty". To se stalo právě předevčírem, když jsem k těm novým korálovcům chtěl přidat fotku starého fořta s jedlovými. Člověka, který pravidelně blog navštěvuje a na základě toho nám těch deset krasavců ukázal. V neděli je jedeme překontrolovat.

Doufám, že jsem ti Petříku  odpověděl na vše, jestli ne, tak prosím připomeň.

Vstavač bledý - FOTO týdne (43) Pavel Mathé - Orchis pallens

24. října 2010 v 18:43 | Pavel Mathé má přenádherné fotografie na www. nahuby.sk. |  - - bledý
Vstavač bledý
Foto Pavel Mathé Slovenská republika.

Vstavač bledý je převzácná orchidej. V České republice jsou známy pravděpodobně tři lokality. Jedna - podle České televize - bude z důvodu výstavby železniční tratě navíc zlikvidována. Další máte ZDE na blogu!

Přichází sice v těchto dnech tuhá zima, sníh, závěje, mrazy, vánice, vichřice. Neříkejte ale, že se již netěšíte na jaro, kdy, tak jako každý tento čas, vyrazíme opět na luka, do lesů a hájů, překontrolovat tyto naše miláčky. Můžete se i vy přidat s přáteli tohoto blogu.

Lošák zprohýbaný -

23. října 2010 v 20:40 HOUBY
Jan Bartoš / brzy...

Lošák zprohýbaný je hojná houba, ale pro nevalnou kvalitu v kuchyňi je jeho využití  zanedbatelné.  Zkuste ho použít v tříobalu jako řízek. Někteří si to nemohou vychválit, a pak nám zde do komentářů napište, jak jste byli, či nebyli, spokojeni. Výhodou těchto plodnic je, že rostou  do zámrazu. Jeho podobným přítelem je drobnější lošák ryšavý. Sbírají se pouze mladé plodnice a křehké lámavé ostny se snažíme odstranit, nebo lošáky oddělit od ostatních hub. Mohli bychom si je hodně znečistit. Starší plodnice jsou výrazně nahořklé. /Dokončení příště./ 
Jan Bartoš
Foto Jan Bartoš

Znaky lošáka zprohýbaného jsou na snímku dobře patrné. Máte-li někdo fotografii plodnice v krásnějším provedení, posílejte na burle@seznam.cz.
Jan Bartoš
(Text bude pokračovat.)

Hlíva 2010 - 2011 lokalita Vršíčky pod cestou

23. října 2010 v 17:38 | Buk to byl přenádherný, ale matička příroda ho poslala na onen svět |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
/Ten samý strom z minulého roku 2009 - 2010 najdete  ZDE /
Václav Burle
Před čtrnácti dny (2. října 2010) na stromě byl pouze jeden trs nevalné kvality. To byl ještě ale buk v plné síle. Dnes se všechno změnilo. Strom odešel do věčných lovišť a torzo kmene se obsypalo značným mnořstvím hlívy ústřičné. A to ještě ten zázrak neskončil. Buk má na sobě přemnoho nových plodniček, a tak můžeme zanedlouho očekávat další zázrak. Nedej se,  přidej se. Agentura Tremp je laciná, ale zážitky fantastické. Zítra například vyrážíme do Českého krasu na mykologickou vycházku s jedním s předních evropských, světových,  mykologů. O několik set metrů dál jsme překontrolovali další hlívovník. Text a snímky  ZDE !!!

O houbách vím houbeles.  Považuji se za neznalého houbaře, ale co se týká zejména hlívy ústřičné, tak tady jsem borec, mykolog. O hlívách vím mnohé.

Tento hlívovník sleduji již dlouhý počet let. Nebyl snad rok, abych zde s přáteli nebádal a jako odměnu si vždy neodnesl k domovu pěkné množství plodnic. Vždy jsem si oddechl, když jsem se vrátil do civilizace. Ta váha hub byla nesmírná. Hodně se to proneslo. Naposled jsem zde byl 9. října 2010. Na kmenu pouze jeden nevelký, ale  již ke sklizni vhodný trs. Vůbec jsem si neuměl představit, co se zde za čtrnáct dní stane za bohovský zázrak.

Pomalu stoupáme, po zvířecí stezce, jako partyzáni, jeden za druhým, na vrchol k nebesům. Je mírný chládek, v údolí u Prahy po páté hodině již mrzlo, ale tady  vládne ještě přenádherný podzim.  Sluníčko prosvětluje listnaté stromy, které září mnoha barvami. Všichni se těšíme co nás ve hvozdu čeká. Začátek byl úžasný, protože nás laňka pustila na dostřel našich fotoaparátů. Vůbec nás nezaregistrovala, nebo byla již tak zkušená, že pochopila, že naše trempskohoubařská parta je úplně, ale úplně neškodná.

Vyšli jsme ze zákruty, lesní, nepoužívané cesty. Převeliké množství letošního listí, nám bránilo v pohybu. Jako jeden muž a jedna dáma, jsme z ničeho nic zvrdli  na místě. Náš miláček, hlívovník pod cestou, zmizel. Teprve když jsme přišli blíž vidíme, že několik málo metrů nad zemí, je nepřízní větrných nebeských sil zlomen. Kmen leží opodál. Na první pohled je vidět, že je hodně ztrouchnivělý a na mnohých místech poničený. Hlíva se za ty roky rovněž na něm hodně podepsala. Napadlo nás to všechny současně. Snad lesníci kmen neodvezou ke spálení. Byla by to přeobrovská škoda. Na něm by se, po další desetiletí ,kolem hlívy, přenádherně bádalo.

/...pokračování pravděpodobně ještě dnes, včetně asi fantastických snímků!!!/
Václav Burle
Fotografie převelice moc umí klamat. Neumí zachytit tu celkovou atmosféru všeho toho krásna. Ve skutečnosti, ty hlívy byly velkolepější a mnohé jsou na bocích a na druhé straně torza kmene. Aby si to človíček vychutnal,  tak by musel být  veškeré té nádheře přítomen.
Václav Burle
Stále mám problém pochopit barevné odstíny hlívy ústřičné. Domnívám se, že když je tmavá až do černá, tak se jedná o plodnice mladé, té nejvyšší jakosti. Takhle pevné a hutné houby, jsem snad ještě nikdy nenašel. Dnes nás Matička příroda odměnila za naše každodenné úsilí za její ochranu.  
Václav Burle
Václav Burle
Tady bude další povídání, které nikdy zde na blogu neskončí. Chcete se na něco zeptat? Máte nějaké zkušenosti s hlívou, chcete se pochlubit textem, fotografiemi. Piše zde do komentářů a snímky posílejte na burle@seznam.cz  
Václav Burle
Tento hlívovník, krasavec, rodí každoročně ty nejparádnější, nejzdravější,  hlívy ústřičné. I jiné druhy se na něm, nebo v okolí, objevují. Je to zázrak přírody, tohoto vojenského újezdu. Jen se modleme, aby ho někde neodvezl ke spálení. Bezesporu, i vy byste na něm rádi bádali, že ano?

/....dokončení textů a snímků brzy!!!/

Václav Burle
Tak tihle dva trempíři, náš nový přírůstek do bandy,  jsou fantastičtí. Láska je provází na každém kroku, při každém pohlednutí jejích očí na sebe. Něco tak nádherného, živelného, jsme nejen nikde neviděli, ale snad ani ve svých životech neprožili.  Ó, jak jim všichni závidíme...

Odmítli dopravu, že se o sebe postarají. Vyrazili již v pátek, přespávali v lese a na místě srazu již na nás čekali s teplým čajem a kávou. I sušenky vybalili. Proběhli v naší přítomnosti hvozd, měli mnoho otázek, a jak se objevili, tak také nenápadně zmizeli. Zítra je ale uvidíme na mykologické expedici. Oni se těší, jak malé děti.  





Čirůvka fialová - FOTO týdne (42) Igor Kramár - Povabnica fialová

20. října 2010 v 0:25 | Igor Kramár má na www. nahuby.sk přenádherné fotografie. Doporučujeme! |  FOTO týdne
Čirůvka fialová - povabnica fialová
Igor Kramár
Foto: Igor Kramár Slovenská republika - text ZDE 

Václavka není jenom jedna! aneb to jsou ale věci, že ano?

19. října 2010 v 18:10 | Václavky stojí za to abychom alespoň některé dobře znali. |  HOUBY
To jsme se takhle toulali vojenským Doupovem, cesta to byla dlouhá a vysilující,  a ve hvozdu kontrolovali výskyt hlívy ústřičné. Najednou koukáme a na mnohasetletém obrovském  ležícím kmeni, obrostlém mechem, záhadné plodnice ve velkých trsech. Koukáme, dišputujeme a všichni jsme úplně vedle. Zjišťujeme, že zase nic nevíme, neumíme a že nás může jedině zachránit náš milovaný a všemi ctěný mykolog, ing. jiří Burel. Chvála jeho nezištné pomoci nám neznalým. Děkujeme Jiří... 

Nedočkavě jsme v pondělí vyrazili na přednášku České mykologické společnosti v Praze. Pan inženýr se podíval řka: "V kolika metrech rostla?" Koukali jsme na něj jako nějací hlupáci. Nenapadlo nás nic jiného, než, že myslí výšku....  Na jeho dotaz jsem vůbec nezareagovali. Podíval se na nás a vše mu bylo jasné. No inženýr, že ano! "Myslím nadmořskou výšku!" To už jsem se konečně chytli.  "Kolem 800 metrů," říkáme. "Václavka xyz. Oni jsou dvě. Jeden druh roste v nižších polohách a ten druhý ve vyšších. Toto je tedy prokazatelně ten druhý!!!"

Ze strany inženýra Jiřího Burela to byl přeobrovský mykologický koncert....  Podobný tomu, jak pan Prošek chytal na Berounce  před II. světovou ryby.  Pořád nechápu, jak se to za dvacet let mohl Jiřík všechno tak perfektně, dokonale, naučit. Tiše závidím a pláču, že jsem se k houbám nedostal dřív. Teď už to nezvládnu.

/Máte její fotografii? Bude uveřejněna ZDE/

Mykologické údaje Ing. Jiří Burel: Dva druhy s "pavučinovým" prstenem na listnáčích, ale i na jehličnanech

Armillaria gallica - václavka hlízovitá - nižší polohy, zejména lužní lesy - velehojně

Armillaria cepistipes - václavka drobná - vyšší polohy, často i zdánlivě ze země z ponořeného dřeva - velehojně

V cca 400 metrech je potkáte ale obě a asi nerozlišíte

S blanitým prstenem:
A. mellea (medově žluté barvy) je na listnáčích v teplých oblastech - vzácně

A. ostoyae (tmavě šupinatý klobouk) je na jehličnanech ve všech výškách, ale téměř neroste na padlých kmenech - spíše na pařezech, kolem nich, na stojících... velehojně

A. borealis - subjektivně menší trsy, mohutnější houba, spíše jehličnany, spíše nepozemní růst (problematický druh k určení) - asi nehojně, ale neumí se poznávat

A. socialis - bez prstenu, teplomilné a lužní lesy nížin supervzácná

A. ectypa - bez prstenu, bažiny, rašeliniště - velesupervzácná


HOUBY - mužský jsou stále hravé děti - HŘIB

19. října 2010 v 12:28 | Tento článek je odpovědí na kritiku agentury Tremp!!! |  Turistika
V článku o cyklistice jsme byl - v tom dobrém slova smyslu - "napaden" a nebylo to poprvé, ohledně agentury Tremp. To mě přivedlo k napsání tohoto článku. Věřím, že na všechny vaše otázky srozumitelně a věcně odpoví.... 
Václav Burle
A tahle malůvka - autor Václav Burle, tedy já -  výstižně vystihuje, co agentura Tremp a její parta podniká. Dalo nás dohromady zejména  houbaření. O houbách jsme věděli málo, spíše, s ohledem, kolik těch mykologických zázraků existuje -  nic. Mnohé jsme se již naučili, pochopili. Neumíte si ani představit, jak taková dobrá parta, spolek, dokáže všechny ty mužský a ženský semknout. Ten se věnoval té plodnici, ona druhé, jiný zase onaké. A pak stačilo jít v poklidu hvozdem a už se ze všech soukaly potřebné, tak chybějící  informace. To by jeden nehoubař, který se chce stát houbařem, nebo nedej Bože mykologem,  nikdy, ale  nikdy nezvládl. A vo tom to je. Netrvalo dlouho a už zde byl "odborník" na motýlky, další na kytičky, dřeviny, obojživelníky, zvěř, brouky, živočichy. Jeden druhému dával a dává nesmírné poznatky. Bohužel, nás to odvedlo od víkendového vandrování. To se přeměnilo na botanické, mykologické, zoologické a další návštěvy, exkurse, expedice,  české, moravské, slezké, ale i slovenské krajiny.  Někteří, kteří nemají problémy se zdravíčkem, jezdí i za klenoty přírody do zahraničí. Přidej se, nedej se!

Ty namalové plodnice na olejomalbě není zas tak těžké nepoznat. Kdo bude první až třetí - pište na burle@seznam.cz - dostane slevu na dveře i zárubně. A pak, nekup to, že ano?

ŠŤASTNÝ CHLAP, KTERÝ MÁ KONÍČKA A NESEDÍ DOMA ZA PECÍ

ŠŤASTNÁ ŽENA, KTERÁ MÁ MUŽSKÝHO, KTERÝ MÁ  O NĚCO ZÁJEM. ALESPOŇ MÁ OD NĚHO POKOJ

ŠŤASTNÁ RODINA, KTERÁ I S DĚCKAMA MÁ POŘÁDNÝHO KONĚ.

/pokračování a dokončení brzy. i fotky budou!/

Hlíva ústřičná U Padlé jedle 2010 - 2011

13. října 2010 v 18:28 | Už to zase začalo. To bude zimní krásy a fantastického bádání ve vojenském lese. |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Václav Burle
Byli jsme to zkouknout již 2.října. Kromě korálovců  jedlových a hlív hnízdovitých, nikde nic moc. Až  najednou, při  zkoumání lety prověřeného torza hlívovníku,  stovky titěrných, ani ne milimetrových hlíviček. Na  stromě jich bylo neurekom. Teď musíme počkat, co nám příroda připraví za zázrak. Vyrostou v obrovské plodnice? Nebo snad zaschnou? Nebo příjde nějaký kuchařík a ještě malé je orve. 

Čekání na to, co se ještě stane, bude  až do jara nekonečné. Snímáme, pozorujeme, bádáme, a pak někdy jemně, opatrně, vložíme do krosen. Dobrou chuť. Hlíva ústřičná se dá použít v kuchyni na všelijaké úpravy. Houba s masem, rybou, zvěřinou, nebo jen tak v těstovinách, je krmě dokonalá, hodná cti na jakémkoliv stole, příležitosti.

(16. října) - Hlívičky na hořejší fotografii mírně povyrostly, ale již přehodně jsou  na nich vidět  titěrné kloboučky a nožičky (čti třeně). Dole u  paty stromu - pořád nevím co je to za dřevinu. Domnívám se, že dokonce jedle, ale nejsem si jist - vyrostl pěkný, středně velký trs. Vůbec si neuvědomuji, jest-li jsem tam před čtrnácti dny vůbec něco viděl. Pravděpodobně ne. To to tak rychle vyrostlo? Samozřejmě jsme ho sklidili.

Opodál ne ležícím kmenu bylo tolik hlívy, že jsem naplnil větší bavlněnou tašku. V kuchyni, jako když se to najde, že ano.

Korálovec na Polenu ještě vykukuje  z dutiny, na Padlé jedli pomalu ale jistě odcházejí další do věčných lovišť a hlíva hnízdovitá nijak moc nepovyrostla. 

Václav Burle
(29. října) - Ve hvozdu svítilo slunce  na plné obrátky, barevné listí, listnáčů všech druhů, hrálo celou mozaikou barev. Těsně nad utrženým trsem z minula, vyrostl další. - Viz snímek vpravo.  -  Opět skončil v naší tornistře. Zajímavé je, že na zbytcích toho minulého vyskočio několik malých hlív. Opět budou příště další hody.

Je ale divné, - viz fotografii nahoře -  že ty malé titěrné hlívičky,  nepovyrostly ani o mikron a přitom pod nimi již vyrostly dva slušné střední trsy. Kde je zakopaný pes nevíme.

....ale začátkem roku 2011 je všechno jasné. Udlělal jsem obrovskou chybu. Ony ty malé plodničky nejsou houby, ale, pravděpodobně, konečky nějakého mechu. Jo, stále se musíme učit!

Recepty jen pro Vás: Receptů na použití hub v kuchyni je všude přemnoho. Mají však jednu chybu. Houby jsou tam většinou až na druhém místě. Příklad - houby a pak se napíše sýr a nejlépe silné aromatické chutě. Po houbách tam potom není ani stopy. My na to půjdeme obráceně, od lesa. Ty houby tam musí býti lahodně cítiti, musí jich být plné chřípí a chuť se musí rozložit na jazyku. A vo tom to je.

I/  Uděláme si takové vynikající ošizené francouzské brambory. Pak bude jen na vás, jak dokonale je připravíte. Méně je někdy více. Brambory, trocha cibule, česneku, snítko libečku, vejce, ale ne moc. Přidáme velké množství hlívy, přiměřeně k bramborům, ale raději více.  Zapečeme a posypeme jemně pažitkou. Můžeme to udělat na velkém plechu i půl na půl. Na tu druhou půlku pro milovníky chtných sýru přidáme jemně Modřence. Dobrou chuť a napište do komentářů, jak se vám to povedlo. A věřte, že příště to bude ještě lepší.

II/ Na plech rozprostřeme velké množství těsta na bramborák a do něj přidáme velké množství hlívy ústřičné. Šetříme s kořením, aby hlíva zavoněla a v ústech jsme jí cítili! Příště ještě přidáme uzené, ale pravé, tedy vonící, mající chuť. V žádném případě to průmyslové, nevoňavé, nechutné.

A na Silvestra, na alkoholické hody, ještě přidáme odpovídající množství kyselých, ale krásných houbiček ze skleniček. Uvidíte co to s vaším manželem, miláčkem, milencem udělá. Platí to i obráceně. Dobrou chuť. 


Odjíždíme v neděli v 07,00 hodin. Ceny zůstávají stejné jako v minulém a letošním roce.  (Nezapomeňte teplé prádlo, pláštěnky,  kulichy a klapky na uši. Bude pořádná zima.)

Cyklistika alias pěšák, tremp, vandrovník - DISKUSE

13. října 2010 v 10:37 | Jsou kolaři jako kobylky ničící přírodu, nebo NE |  Turistika
Dolní Padrťský rybník....  Fotografováné z Horní hráze.

- Diskutujme na téma cyklista, pěšák a snažme se najít kompromis. Vo tom to je -

(e-meil od Aleše Zahradky) - Dobrý den! Předem bych Vám chtěl pochválit blog, je plný užitečných informací, nádherných fotografií a mnoho dalšího. Jen mě zaráží jedna věc (na jednu stranu se ji nedivím). A to je je Váš negativní postoj ke kolařům. Pro upřesnění bych chtěl říci, že jsem jednak pěší, tak i turista na kole. Myslím si, že je to vše o lidech a chování. Lidé se nedají házet do jednoho pytle (neříkám, že vy to děláte). Jsem vášnivý cestovatel po Brdech, Českém krasu, Křivoklátsku a krásné přírodě vůbec. Její krásy si užívám jako pěší, tak jako kolař. Všude samozřejmě nejezdím - dodržuji nejen psané, ale i nepsané (hlavně) zásady chování se k přírodě. Všude nejsou k dispozici asfaltky.

     Jaký je váš názor na působení kola na lesních cestách - většinou TZ KČT? Pokud je cesta vyloženě sjízdná a jízdou nenaruším její ráz ani okolí, tak zde nevidím problém. Pokud se najde problematická pasáž pro kolo, sesednu a vezmu bicykl na ramena. To samé platí pro místa po dešti, kde hrozí vyrytí brázd po pneumatikách. Bohužel většina cyklistů toto nedodržuje. Opět se dostávám na začátek: chování a vzájemná ohleduplnost. Při dodržení zásad, které by každý kolař měl znát, by nemělo docházet k narušení prostředí více, než u pěších - můj názor. Myslím si, že větší škody nadělají lesníci (brázdy), bohužel. Žijeme v uspěchané společnosti a já jako student nemám času nazbyt, proto je kolo ideálním prostředkem k objevování nových míst v naší malebné zem. Často vzdálenějších od domova. Zajímal by mě váš názor ohledně této problamatiky. Děkuji za odpověď. S přáním hezkého dne Aleš Zahradka.

*  *  *  *  *
(odpověď Václav Burle:) - Vždyť jsi si na všechno, na konci svého dopisu, odpověděl Aleši sám. V posledních větách píšeš, že žijeme v uspěchané době. A vo tom to je. V tom je celý ten problém. Lidi nemají na nic čas, nemají pohodu, nemají čas na rozjímání v lůně Matky přírody.

Ale vezmu to pěkně od začátku. Já jsem člověk, který to má do dřevěné bedny již hodně blízko. /Ještě štěstí, že vyrábím dveře, tak si jí udělám sám. Při dnešních cenách rakví to nebude mít chybu./ Hodně pamatuji. Měl jsem to štěstí, že jsem ještě poznal přírodu, krajinu, lesy, hvozdy, vody, stráně, louky, hory, v "původním" stavu. My totiž rychle zapomínáme a mladí lidé nevědí vůbec nic. Žijí pouze pro dnešek, ve své době. A to není dobře. O historické krajině a o historii vůbec, nevědí opět vůbec nic.

!!! Na dveře, zárubně, je velkotruhlářství Burle Václav. Poctivá práce, poctivé dřevo. Nádhera, klasika, prověřená věky!!!  Zaměření, doprava, montáž. Slušné a vždy poctivé jednání. Tlf 257 941 315, více zde na blogu!!!

Možná, že jsem zaujatý, protože jsem ještě poznal tu pravou a nefalšovanou přírodu. 
Když jsme v padesátých letech minulého století jezdili na vodu, tak jsme na řece byli většinou jediní. Bylo to něco fantastického. (Někde tady o tom píši na blogu.) Často jsme neměli co do huby, protože nebyly hospody, krámy. A samozřejmě ani peníze. Zachrańovaly nás lesní plody, zejména houby a pytlačení. Ryba byla v kotlíku, na plechu, roštu,  snad každodenně. Všude bylo daleko. Dnes je kolem řek všechno, ale je to dobře? Je to o přírodě, nebo již jen o kšeftu.

S láskou a také se slzami v očích vzpomínám, jak jsem jeli Vltavu, a když jsme přijeli k hrázi přehrady Orlík, tak zrovna vše uzavřeli a začali to obrovské jezero napouštět. Stále si nadávám, proč jsem neměl fotoaparát a nenasnímal to přenádhrné končící údolí. Tenkrát nás to bohužel nenapadlo. Mysleli jsme si snad, že se nemůže nic stát. Stalo se - zmizelo pouze jedno překrásné říční údolí.  Zvedněte ruku, kdo by jste nechtěl sednout do stroje času  a dojet se podívat, jak to tam tenkrát vypadalo?!

Ne neuhýbám. Uvádím pouze podobný příklad, který úzce souvisí s kolařením  v přírodě.  

Současnost je děs, běs, jedna velká hrůza.
A jak to vypadá dnes na řekách? Stačí dojet do Českého Krumlova a koukat na vodu. Je to jedno obrovské mraveniště. Já rád používám výraz Václavské náměstí. Ti na lodích, převažují gumáky, nevědí o vodáctví, řece, přírodě, vůbec nic. A navíc převeliké procento je jich, více či méně, ožralých. Večer si nesednou společně k jednomu ohni, aby si zazpívali, popovídali, udělali si sami zábavu. Ale ihned utíkaj do první putyky. Najíst se, vožrat se.  A zazpívat si národní, či trempskou písničku....?  Je to obrovskej blázinec, který nic nemá společného s přírodou, vodáctvím. Pro některé, taky podnikatele, je to obrovský byznys a nic víc. Dnes to není o Matce přírodě, o poznávání, kamarádství, ale pouze o prašulích. Po nás potopa!!!

A co mě vadí na cyklistice? To samé co na vodáctví. Reklama - tam kde jsou penzióny, kolotoče, stánky, apod.- kolaře masíruje, kam se mají jet podívat, vyřádit. A tak vznikla ta Václavská náměstí. Je to jedna velká hrůza. Podívejte se například na okolí lipenského jezera. Tady příroda dostala pořádně na prdel. Zmizela a její místo nahradily cyklostezky a moderní hnusné budovy, na kterých jsou přeobrovské dluhy a nikdo je nechce koupit. To samé je v mnoha dalších oblastech Šumavy - viz Švancmberský kanál, pramen Vltavy, Modrava, Březník atd. atd.
Václav Burle
Václav Burle
Dole pod článkem je e-mejl mého známého, Josefa Buriána, vynikajícího  fotografa,  který mě peskuje. Jest-li oprávněně nebo neoprávněně, to nedovedu posoudit.Takže, zde máš Josífku další argument. A jsem zvědav, jak se s ním ty i vy ostatní ztotožníte. 

Všimněte si toho snímku užovky obojkovité. Ano máte pravdu, je mrtvá. Přejetá velocipedem. A takových tvrorů na cyklostezkách, silničkách, lesních a polních cestách, je spousta. Dokonce již několikrát proběhla tiskem a ostatními sdělovacími prostředky informace, že mnozí mladí je z hlouposti likvidují i úmyslně. Je třeba ještě k tomu něco dodávat? Pravdou je, že i na lesních cestách je mají na svědomí i automobilisté, kteří si zde zkracují cestu.

Na hořejším  snímku je slepejš, který teď někde pospává ukryt před zlou zimou. Kdyby tak věděl, co ho na jaře při opalování, vyhřívání na asfaltové cestě čeká, tak by určitě ze svého pelíšku již nevylezl na světlo boží!

Václav Burle
Já jsem zmije obecná, od Matky přírody jedovatá. Já vás mám všechny ráda a očekávám, že i vy mě budete milovat. Věřte, že já vám nic neudělám. Jenom mě prosím nedrážděte, klacíkem do mě nešťouchejte a hlavně mě nemlaťte.  Ono to věřte nebo nevěřte moc, ale moc bolí.

 /V jarní  době agentura Tremp Václava Burleho uspořádá přemnoho expedic do přírody. Fotografové mají přednost. Ceny mírné, zážitky přeobrovské. Stačí spacák, karimatka, celta, ešus, bagr./

Ještě si myslíte, že cyklostezky jsou dobrým nápadem?
Nejsou! Je to stejná pitomost, jako když se Český ráj rozdělí dálnicí!!! Stojí to přeukrutně moc peněz a mnohé nejsou vůbec využívané. Pouze velký humbuk a skutek utek. Viz cyklostezku Malá Chuchle soutok Berounky s Vltavou. Je poloprázdná! A zde máte jeden důkaz....

Po levém břehu Berounky, od Berouna, vede Českým krasem převelice navštěvovaná cyklostezka. V jarních měsících minulého roku na ní bylo nalezeno přejeto více než 200 mladých  užovek. Buďte prosím všichni opatrní. Oni za vaši vášeň pro kola a sport nemohou....  Dospělí jedinci se po stezce přes den netoulají, ale ti malí nezbedníci se rozprchnou po vylíhnutí na všechny strany a pak dochází k úrazům, umrtím. Pro přírodu, tedy pro všechny z nás, je to obrovská škoda! A to ještě nevíme, kolik zraněných se jich odplazilo zemřít někam do ústraní. Těch dvěstě kusů bylo pravděpodobně jen zlomkem.

Je děsivé, že profesionální státní ochránci přírody, spolu s vědci, odborníky, se stezkou nesouhlasili a argumentovali například tím, že dojde k ničení přírody, což se také stalo. Bohužel výplata z našich daní jim byla přednější než pravda. Poslechli rozkaz nadřízených, že cyklostezka je třeba a že nic neznjičí. Nevím jest-li mám napsat, že se jim nedivím. Faktem je, že kdyby neposlechli, tak by dostali padáka a určitě by nebyl zlatý....

A víte co je úplně nejhorší?  Lidi se nezdraví. Pěšácka parta, věku starého, se potká s mladými cyklisty, kteří až očividně dávají najevo, že patříme do krematoria a na tomto světě překážíme. Já na to mám jeden recept. Čekám jest-li pozdraví a když ne, tak já "dobrý den." Většina bohudík odpoví. A snad se i zamyslí. V žádném přípaě ale neřeknu ahoj, nazdar. Jsou to hňupové, kteří si vyjeli na kola, ale ne do přírody. Ta je nezajímá o ní nevědí vůbec nic!

To jsem takhle jednou na vrcholové asfaltce před Knížecí Plání narazil na orchideje hned u cesty. Veliká vzácnost a další byly opodál na louce. Jen ty květy přenádherně  zářily z trávy. Udělám si test, řekl jsem a zalehl poblíž. Na cyklostezce projížděly stovky  kolařů. Nikdo, až na jednu výjimku - otec, matka a dvě malé děti - je vůbec nezaregistroval. A to většina měla na sobě, u sebe, ty nejdražší fotoaparáty. Je třeba ještě něco dodávat?

Nejvíce mě vadí následující svinstva, která bez problému posvětil i Klub českých turistů. A to už je co říci.

Radar v Brdech a devastace tamější přírody
Jednou se Johny z USA rozhodl, že v Brdech postaví radar. Rozumní lidé se spojili, řekli, že je to blbost do nebe volající. Přidali se  vědci, odborníci, kteří jasně ukázali, že takový radar nebude fungovat, a že navíc ještě neexistuje ani na výkresech. Dříve jsme lezli do zadku CCCP a dnes USA. Našli se kolaboranti, hlupáci, a tento nápad začali prosazovat. - A kde je mu konec, že!!! -

Nejen ve vojenském prostoru začaly demonstrace. Aby politici, zejména madam Parkánová a Herr Bursík, zacpali hubu protestujícím, tak se rozhodli, že zpřístupní újezd turistům, čti cyklistům. A tak dostaly Brdy pořádně na prdel a ještě dodnes se z toho nevzpamatovaly a již ani nevzpamatují. Je dokonáno.... (... a takhle by se dalo mluvit, psát, i o dalších oblastech  naší milované vlasti.)  

Oblast Padrťských rybníků se stala  o víkendech veřejnosti přístupná, bohužel. Moc nástupních míst není, ale všude je na kolech poměrně blízko. Vybudováním cyklostezky, zde došlo k výraznému poškození přírody. Proč musí být na Horní hrázi obrovské silniční značky "sesedni z kola, nasedni na kolo"! Proč na bažinu byl navezen štěrk, kámen, písek? A tak zničena kolonie obojživelníků, mloků. Nyní ještě chybí postavit občerstvení, opravnu kol. Později pak hotýlek, penzióny, golf a podobné šílenosti, jak si někteří taky podnikatelé přejí. /Máš ale Aleši pravdu, že i vojenské lesy tady tomu moc nepřispěly. Viz například obchvatný kanal!/

Výsledkem například je, že po tisíciletích, zde snad poprvé nazahnízdil čáp černý, orel mořský. Jedná se o hnízdo, které nynější ředitel ZOO Praha propagoval prostřednictvím českého rozhlasu. Pamatujete se určitě na pořad Odyssea, kdy byli sledováni čápi černí při jejich návratech do Afriky a zpět. V té době měli opadál v lovecké chatě sídlo ornitologové, kteří do této oblasti nepustili živou duši. Já jsem tehdy málem dostal přes hubu a vše jsem málem vysvětloval vojenské policii.

A stačilo jenom zapnout mozek a dát na rady odborníků. Vše by se vyřešilo, kdyby stezka cyklistů vedla po Dolní hrázi, po asfaltové silnici. Jenom armádu stála úprava okolí, například nové výstražné tabule, žiletkový plot apod. desítky miliónů korun. Zbytečně vyhozené peníze, které dnes ve státní pokladně chybí na školství, zdravotnictví, důchody.

V této souvislosti bych chtěl upozornit na cyklistické informační tabule. Je to jednoznačně jedna velká hrůza, děs, běs. Jsou na každé mezi a jejich oranžová barva svítí na kilometry daleko. Něco takového do přírody nepatří. To si instalujte tam u vás v Praze, ale v našich hvozdech, na lukách a v polích, to nechceme. 

Směrovníky pro turisty, zejména pěší, taky nejsou nic moc, ale do přírody zapadají. A zejména, když jsou unavené věkem. To samé se týká pásového značení. Když je obnoveno, taky to není nic moc, ale zanedlouho úplně splyne s přírodou. A vo tom to je. Tvrdím, že naprostá většina kolařů o přírodě nic neví a vůbec je nezajímá.

/Po Horní hrázi jede parta asi 25 cyklistů a další se vynořují. Od značky cyklisto sesedni, cyklisto nasedni je jich nepřetržitý proud. Najednou, ještě z lesa, začíná madam řvát: "Volala Máňa, že se máme zastavit v Lídlu a koupit..." a začíná na celý hvozd vyřvávat jednotlivé položky. Je třeba ještě něco dodávat! Manželka mě silou drží řka: "Neblbni, sedni si, vždyť oni jsou schopni tě zabít!"/

Potkáváme se, ale děláme, že se neznáme a vzájemně si znepříjemňujeme život. Proč?
Posledního německého ovčáka jsem měl patnáct let. Byl to miláček a všude chodil  s náma. Spal vedle nás pod celtou, jedl z jednoho kotlíku, ešusu,  a stále na nás dával pozor. Nepustil ke mně žádnou ženskou. Byl  příkladně vycvičen. Ale ve spojení s cyklistou, to bylo o život.

Sestupujeme z prudšího kopce a najednou vycítím, že pes vyráží. "Zpět", řvu. Zarazí se a kouká. V tom okamžiku ho málem přejela parta kolařů, která obrovskou rychlostí se v tichosti vyřítila z vršku. A stačilo tak málo - zazvonit, písknout, začít zpívat písničku, zařvat jedeme. A já bych si psa přidržel. On byl totiž vycvičen, že když se pachatel rozběhne, tak musí vyrazit a konat. On ale neumí rozeznat pachatele a cyklistu. Oba totiž utíkají, jsou v pohybu.Tento problém je všeobecně známý. Pejskaři si stále v této souvislosti na kolaře stěžují. A stačilo by podle okolností zavolat: Doooobrý deeeen....

Stejný problém pěšáci mají a nemusí mít ani hafana. Jdete a najednou se kolem vás přeřítí on, oni. A představte si, že zrovna v tom okamžiku by někdo udělal úkrok na stranu. A bylo by vymalováno. Ten úlek, když z ničeho nic vedle vás projede kolař, je děsivý.  Cyklista by měl vždy o sobě dát vědět!!! Kapišto?

Nejhorší jsou závodníci, sportovci. Jim nejde o přírodu, ale o rekordy.
Není jich zrovna málo. Na kole, na ruce, mají měřáky a stále si kontrolují, jak jedou rychle, daleko, a jest-li je to lepší než minule. Řítí se po cyklistických stezkách, silničkách, krajinou, jako když jedou Závod míru, nebo ten ve Francii. A nejhorší je, když jich je několik vedle sebe, za sebou. To už jde mnohdy o život. Patří závodění do přírody, na turistické cesty?

A proč musí projíždět tou nejvzácnější, nejkrásnější přírodou, v těch hnusných pestrobarevných dresech, které jsou vidět na kilometry.  A o estetickém měřítku ani nemluvě. Umíte si představit ten zážitek, když ona a on přetékají na všech stranách, ale na sobě mají nejmodernější, nejbarevnější oblečení, které je ale určeno pro mladé štíhle sportovce. Do přírody, tedy i na kolo, by mělo být oblečení nenápadné, aby splynulo s okolím. Tedy žádná oranžová, fialová. rudá, žlutá apod.

Píšeš Aleši o huntování lesů samotnými lesníky. Ano, máš pravdu. Ale ono je to ještě horší.
Do hvozdů se ze všech stran říti amerikanismus. Tam, kde doposud byla fantastická příroda se dostává dysnylend. Uvedu příklad. Všude jsou ty hnusné cyklistické oranžové značky. A lesníci, aby splnili plán vůči turistům, neudělali například na Třemšíně nic jiného, než že tam přidali informační tabule. V té kouzelné přírodě, je to pořádná rána pro oko milovníka přírody. 

Dříve jsme si jenom podle mapy, buzoly, pamětníků,  museli vše vyhledat sami. Někdy to trvalo i týdny, měsíce, než jsme hledaný objekt objevili.  Znamenalo to hovořit s místními, lesníky, hajnými, dřevaři. Zkrátka komunikovat. Dnes tam jsou americké tabule. Je to správné? Nemělo by to být snad o přírodě a ne o kšeftu? A proč se to dělá? No přeci kvůli cyklistům, kteří profrčí krajinou a na nějaké přemýšlení nemají čas. Krásný a hrůzný v tomto smyslu je pořád cyklotoulky na jedné televizní stanici. Tam je to příkladně vidět i slyšet.

Po nás potopa
Není jich zrovna málo. Ale už to nejsou cyklisti, kteří chtrějí poznávat přírodu. Jsou to mladí a hloupí borci. Klidně se řítí rezervací cestou necestou, ani zvířecí stezky nevyhledávají. Skačou přes kameny, pařezy, pro přírodu zničující  smyk je jim potěšením. A tzv. podnikatelé z okolních penzionů jim, za souhlasu státu, ještě ty stezky budují. Je to šílené. A do toho ještě ti na motorkách, čtyřkolkách. Kdy a kde to asi skončí? V každém případě příroda dostává pořádně na prdel.

"Omlouvám se", ale v uvozovkách.
Nejhorší likvidátoři nejsou lidi, tedy ani cyklisti, ale stát, který dělá ty největší šílenosti. To všichni vidíme kolem sebe - beton, asfalt, a nyní se ještě likviduje vzácná a nám všem dráhá, a tak potřebná, zemědělská půda. Sluneční elektrárny, větrníky, dálnice, které prochází tou nejvzácnější krajinou, přírodou. Zatím skončím jako kmet takto - Současný svět je velký blázinec..... Lidi probuďte se a začněte myslet. Prachy nejsou všechno. Uřezáváme si větev pod sebou!!! Václav Burle 

A nyní několik řádek pro usmání. Podle nich třeba poznáte kdo jsem.... (humorista, vandrovník, a snad i slušný a čestný člověk.)

Stáli jsme takhle v Brdech na Jordánu, tam, jak je ten bunkr z třicátých let. Umazaní, vše maskovaný a zejména náš věk odpovídal. Přijela obrovská skupina mladých lidí na kolech. Dívky přenádherné, kluci před vojenskou základní službou, na kterou již bohužel nemuseli již nikdy jít. Zkrátka ňoumové.

Podíval jsem se na ně zlým pohledem: "Co tady děláte? Jste v zakázaném prostoru! Od každého z vás dostanu pokutu 2000,- korun. Vy ale asi ještě nemáte žádný příjem, že ano! Tak to bude za pouhých pět set." Všichni byli dokonale zaskočeni a holky na mrtvici.

Nechal jsem je chvilku přemýšlet a pak jsem se je snažil zachránit. "My vám tu pokutu odpustíme, ale pouze za podmínky, že nám s něčím pomůžete." Ozval se příšerný jásot, že tedy ano.

Ukázal jsem jim na tři protiletadlové zrezivělé kanóny, které stály za pevnůstkou. Byly ale téměř funkční. "Potřebujeme je dostat tam nahoru na kopec. Tak se do toho pusťte. Do večera máte co dělat!"

Koukali na nás nevěřícně a přemýšleli jak to zvládnou. Jedná dívka se na mne podívala řka. "Vy si z nás děláte legraci, že ano?" Já odpověděl. "ANO!"

Byli rozumní a tak se z jejich houfu ozvalo: "To jste nás tedy dostal."

To ale ještě není konec. Když jsme pak šli za nima po asfaltce, tak najednou koukáme a pětistovka. O kousek dál poletovaly další bankovky. Opět se stal na Brdech zázrak. Svatý Florián nás miluje....
Václav Burle
                                                                                                                                                                                                                                               Aleš

Rybník Rožmberk aneb Matička příroda dostává pěkně na prdelku. A co je toho příčinou?

9. října 2010 v 23:49 | Zde proběhl zářný příklad co je to tržní ekonomika a proč se Evropská únie začíná vracet k ekonomice plánované. |  Fotofejeton, kritika
Václav Burle
Je to až hrůzostrašné, co se dnes v přírodě děje. Evropská únie s pláčem řeší vymírání druhů, jak živočichů, tak i rostlin. Stále upozorňuje na nevhodné chování lidí. Všichni se stále více k matiče přírodě cháváme macešsky!!! Značný podíl na tom mají i sdělovací prostředky. Ukažme si to na jednom příkladě.

Na konci minulého týdne televize, rozhlas a psané tiskoviny, halasně a neustále, referovaly o  výlovu rybníka Rožmberk v jihočeském kraji u Třeboně. S odstupem času lze konstatovat, že se nejednalo pravděpodobně o radu, jak strávit víkend, ale o cílevědomou reklamní akci, pravděpodobně Rybářství Třeboň. To co se tam dělo, je již na uvážení odpovědných orgánů kolem přírody a životního prostředí. Byl to obrovský mumraj a otázkou je, zda je nutné a vhodné, na takovéto akce zvát co nejširší veřejnost. Nemá to již nic společného s rybářstvím, ale se kšeftem, se zviditelněním se. A to asi není dobře.
Václav Burle
Začíná se zatahovat. Všude kam oko dohlédne spousta lidí a na polích, na bojových "parkovištích,"  tisíce aut. Jedni přijíždějí, druzí odjíždějí. O živé kapry je  zájem, ale co jsme viděli, tak v igelitových taškách odcházejících byl tak jeden. A víte kolik stálo kilo? Nevíte? Já také ne. Zapomněl jsem to zjistit.... (A už to víme. Podívejte se na reakci rybáře v komentářích!)
*  *  *  * *
I já jsem si řekl, kluci a holky vyrazíme. Budíček po čtvrté po půlnoci, abychom ještě za šera vešli do lesa a prozkoumali, jaké že to houby tam na třeboňsku  rostou. Následně vyrazíme na hráz přeslavného Rožmberka. To jsme si ale dali.... Košíky jsme sice naplnili, ale výlov nás dovedl k následující dišputaci!!!
Václav Burle
Rybáří síť s úlovkem pomalu unášejí k technickému zařízení. Bude následovat  přemístění ryb na nákladní auta a přeprava do třeboňských sádek. Letošní "úroda" není žádný zázrak, ale na vánoce bude ryby opět dost! K zamyšlení ale je, jaká že to ryba je. Určitě ne ta z dřívějších let, kdy se pouze krmila tím, co v rybníce našla. Dnes se již jedná o velkovýrobu. Ryby jsou krmeny vším možným, a tak to určitě již není to vynikající přírodní masíčko. Je to takové vodní prasátko. A tomu odpovídá i cena. Věci je třeba nazývat pravým jménem, že ano?
Václav Burle
Všude davy lidí, které se snaží dostat se co nejblíže, nebo si zajistit alespoň nějaký ten výhled. Otázka zní: kdyby této akci nebyla ze strany sdělovacích prostředků věnována taková pozornost a výlov byl komornější, nebylo by to lepší???  Určitě ale nejde o lidi, výlov, ale o reklamu. A nemůžeme se divit. Spotřeba ryb je u nás stále na minimální úrovni. Je to tím, že ryba je relativně drahá, ale hlavně na talíři taková hladová 

/...ale i ty se můžeš k podobným akcím vyjádřit zde pod článkem v diskusi!/

Moc jsem se těšil, jak zhodnotím výlovy z konce padesátých let, následně osmdesátých let minulého století. Byl to ale šok. A kde je vina té hrůzy? Jednoznačně na straně sdělovacích prostředků, rybářů  a hlavně toho faktu, že každý má dnes to příšerné přibližovadlo, kterému se říká auto.

V dávných dobách lidičky museli k rybníku pěkně po svých. A to i z velkých dálav, aby si vyslechli  Hoří!!! Ojediněle využili  autobusu ČSAD, vláčku. Na hrázi, kolem rybářů, postávalo nemnoho chladem zbarvených jedinců, kteří čekali až se budou moci vrhnout do bahna, vody, a urvat nějakou tu rybíčku.

Dnes všude davy lidí, které měly jen jeden zájem. Podívat se na rybáře, na jejich pracovní nasazení, ale hlavně ochutnat ty vynikající výtvory, dobroty, z ryb. A opravdu se zde grilovalo, smažilo, popíjelo. A jsme u té tržní ekonomiky a o myšlenkách světových, evropských, ekonomických odborníků, kteří začínají tvrdit, že by se ekonomika měla plánovat. Nepřipomíná vám to nedávné časy? A teď si to ukažme v praxi z hráze rybníka.

Kilo kapra na vánoce stojí cca 70 Kč/kilo. Osmažený kapr zde na Rožmberku stál 450 Kč/kilo. Čerstvý prstruh 430. Bramborák, který v sobě neměl žádné uzené ani salám, 160 Kč/kilo. To znamenalo, že za jeden větší kus, zákazník zaplatil i přes padesát korun. Zatím jsem nikde neviděl, že by se prodával na váhu. Vždycky na kus.  Lidi viděli na ceníku napsáno 16,- korun a tak fronta byla stále nekonečná. Pak byli velice překvapeni. Myslíte, že se někdo ozval. Nevím. I já jsem si frontu vystál a pak jsem čuměl. Na můj dotaz jsem žádnou odpověď nedostal. Nemohu se ale divit. Vždyť máme tržní ekonomiku. A ten bramborák fakt byl přesolený a ........  A tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Jenom se zeptám, kdy tam budou kolotoče, houpačky, střelnice, automaty....

/Prosím napište, jak se na tento problém díváte vy. Mám alespoň trochu pravdu, nebo jsem mimo mísu?/ 
Václav Burle
Co si budem povídat, že jo? Ke spokojenému životu jednoznačně patří dobrá, klasická, českomoravskoslezská krmě. To se musí brzy po ránu na houby a cestou se zastavit u rybníka, řeky, a získat neproto legálně nějakou tu větší rybičku. Pro pytláky to neplatí. Těm ať zaskočí nějaká ta kůstka v hrdle, že ano? Pak už se jenom vaří a vaří, aby ten zážitek byl opravdu kulinářský. Dobrou chuť.

Václav Burle
Šupinovka kostrbatá je možná jedna z těch správných hub k rybě. Již sice starý pan Smotlacha, nestor houbařů, říkával, že není nic moc. Protože tuhá, obtížně stravitelná. My ale třeně jíst nebudeme.

Čas ukázal, že s tou její "nejedlostí" to nebude tak žhavé. Jsou totiž houbaři, kteří se domnívali a stále domnívají, že je to václavka, a tak jí také sbírají. A bez jakýchkoliv problémů. Zejména, když je mladá, půvabná, tak nemá chybu.

Jest-li máte o ní nějaké to povědomí, tak pište prosím dole do komentářů. Děkujeme.  

Václav Burle
Hlíva ústřičná, tak ta je pod rybu mana nebeská. Výhodou je, že když se připravuje vánoční kapr, štika, candát, okoun, tak jsou jí plné lesy. Zkrátka, když někdo umí, tak roky ví kam si jí dojít sebrat. Špatná není ani ta sušená, která dá pokrmu ješě větší, bohatší aróma. A když zrovna hlívu ústřičnou nemáme, tak použijeme jarní hlívu plicní. Že jí ale v letošním roce ve hvozdech bylo....

Hlívě ústřičné právě v této podzimní době čas nastal. Ve vojenském hvozdu jsme již našli tisíce malých plodnic. Několik trsů jsme si již odnesli do kuchyně. Kuře s touto vynikající houbou je ta největší delikatesa. A když se ještě přidá trocha libečku... Příští týden jí jedeme překontrolovat. Nedej se, přidej se! O hlívách je zde na blogu pemnoho článků a fotografií!

Otázkou je, jaká houba je pod rybu nejlepší. A co k ní ještě přidat. Určitě ne ta různá grilovací a jiná koření. To je cesta do pekel. Je to nechutné a hlavně nezdravé, přesolené. Není snad síla v jednoduchosti? Pouze barbar dá na rybu s houbičkama ještě kilo sýra, že jo? Nebo máte snad jiný názor? Pište zde do komentářů!

Sírovec žlutooranžový, objev, ale poraďte. udělejte rozhřešení!!!

9. října 2010 v 22:33 - - sírovec žlutooranžový

V nejbližší dnech  ZDE  http://burle.blog.cz/1007/sirovec-zlutooranzovy-ii-aneb vytvořím pokračování o překrásné plodnici sírovce žlutooranžového. A požádám vás, kteří tuto houbu máte v malíčku, o radu.  Snad se tak dozvíme více o této zajímavé plodnici. 
Dnes jsem, po více než dvou měsících, tuto houbu opětovně "navštívil", vyfotografoval. Jak jsem jí tak pozoroval, tak jsem došel k několika otázkám. Mnoha věcem nerozumím Poradíte? 

Až začnou mrazy, tak se zase na ní pojedeme podívat. Moc nás zajímá, co se z ní časem stane. Co myslíte, jak tam bude dlouho? Pravdou je, že mnoho houbařů kolem tohoto  nádherného trsu prošlo, ale žádný ho neoderval, nezkonzumoval. A to je dobře. Alespoň můžeme i nadále bádat....   

Braňme přírodu. Nedejme se!!!

9. října 2010 v 21:54 AGENTURA Vandrovník
Pěkný večer,

Děkujeme za Vaši podporu, kterou jste vyjádřil(a) podpisem petice proti stavbě na osadě Jizerka. Velice si Vaší podpory ceníme.

Bohužel se zdá, že za stavbou č.p. 1 na Jizerce stojí vyšší úřednický, či politický zájem a stavba zřejmě bude povolena.

My se však nevzdáváme a věříme, že se s danou situací ještě stále dá něco dělat. Pokud nám chcete aktivně pomoci zastavit výstavbu na bývalé sklářské osadě Jizerka, zašlete prosím níže uvedený text (či jeho upravenou verzi) na e-mailovou adresu hejtmana Libereckého kraje, doufáme že se nám tak podaří vyvolat důkladné prošetření celé stavby.

S pozdravem

Spolek přátel osady Jizerka o.s. a www.jizerka.net

www.facebook.com/jizerka

PS: Budeme rádi, když si tento e-mail nenecháte pro sebe a rozešlete ho dále.

--------------------------------------------------

Níže uvedený text (možno pozměnit) zašlete panu hejtmanovi Libereckého kraje na e-mailovou adresu: stanislav.eichler@kraj-lbc.cz

Vážený pane hejtmane,

jako jeden z více než 5.500 signatářů internetové petice (www.jizerka.net) na záchranu přírodních a architektonických hodnot nám předaných minulými generacemi Vás žádáme, abyste se osobně zasadil za zrušení zmanipulovaně vydaného rozhodnutí o umístění novostavby čp. 1 v k.ú. Jizerka, obec Kořenov pod č.j.: MUDESMA/2577/2009/296/SU v přezkumném řízení, které vede váš úřad.

Podle našeho zjištění bylo územní rozhodnutí vydáno na základě argumentu, že se jedná o obnovu stavby na původních základech. Přitom ve skutečnosti:

- Nová stavba stojí, podle starých katastrálních map jakož i podle svědectví pamětníků, na jiné parcele než stála stavba původní.

- Vzhled nové stavby se zásadně liší od stavby původní.

- Původní základy byly fyzicky rozebrány před rokem 1955, nezbyla po nich žádná stopa.

Takovouto výstavbu územní plán obce Kořenov, část 29, osada Jizerka, nepřipouští. Toto je naším hlavním argumentem v Žádosti o obnovu územního řízení.

Nechceme devastaci tohoto klenotu Jizerských hor na základě tak pochybného rozhodnutí stavebního úřadu v Desné a stanoviska obce Kořenov, která jsou v rozporu s platným územním plánem pro osadu Jizerka.

Vyzývám vás, abyste dal najevo svoji osobní angažovanost ve veřejné službě a v dobré věci.

S pozdravem

Kterápak to je?

8. října 2010 v 17:16 Motýli
Kterápak to je?
Václav Burle
...kterápak to je?