/Ten samý strom z minulého roku 2009 - 2010 najdete ZDE /
Před čtrnácti dny (2. října 2010) na stromě byl pouze jeden trs nevalné kvality. To byl ještě ale buk v plné síle. Dnes se všechno změnilo. Strom odešel do věčných lovišť a torzo kmene se obsypalo značným mnořstvím hlívy ústřičné. A to ještě ten zázrak neskončil. Buk má na sobě přemnoho nových plodniček, a tak můžeme zanedlouho očekávat další zázrak. Nedej se, přidej se. Agentura Tremp je laciná, ale zážitky fantastické. Zítra například vyrážíme do Českého krasu na mykologickou vycházku s jedním s předních evropských, světových, mykologů. O několik set metrů dál jsme překontrolovali další hlívovník. Text a snímky ZDE !!!
O houbách vím houbeles. Považuji se za neznalého houbaře, ale co se týká zejména hlívy ústřičné, tak tady jsem borec, mykolog. O hlívách vím mnohé.
Tento hlívovník sleduji již dlouhý počet let. Nebyl snad rok, abych zde s přáteli nebádal a jako odměnu si vždy neodnesl k domovu pěkné množství plodnic. Vždy jsem si oddechl, když jsem se vrátil do civilizace. Ta váha hub byla nesmírná. Hodně se to proneslo. Naposled jsem zde byl 9. října 2010. Na kmenu pouze jeden nevelký, ale již ke sklizni vhodný trs. Vůbec jsem si neuměl představit, co se zde za čtrnáct dní stane za bohovský zázrak.
Pomalu stoupáme, po zvířecí stezce, jako partyzáni, jeden za druhým, na vrchol k nebesům. Je mírný chládek, v údolí u Prahy po páté hodině již mrzlo, ale tady vládne ještě přenádherný podzim. Sluníčko prosvětluje listnaté stromy, které září mnoha barvami. Všichni se těšíme co nás ve hvozdu čeká. Začátek byl úžasný, protože nás laňka pustila na dostřel našich fotoaparátů. Vůbec nás nezaregistrovala, nebo byla již tak zkušená, že pochopila, že naše trempskohoubařská parta je úplně, ale úplně neškodná.
Vyšli jsme ze zákruty, lesní, nepoužívané cesty. Převeliké množství letošního listí, nám bránilo v pohybu. Jako jeden muž a jedna dáma, jsme z ničeho nic zvrdli na místě. Náš miláček, hlívovník pod cestou, zmizel. Teprve když jsme přišli blíž vidíme, že několik málo metrů nad zemí, je nepřízní větrných nebeských sil zlomen. Kmen leží opodál. Na první pohled je vidět, že je hodně ztrouchnivělý a na mnohých místech poničený. Hlíva se za ty roky rovněž na něm hodně podepsala. Napadlo nás to všechny současně. Snad lesníci kmen neodvezou ke spálení. Byla by to přeobrovská škoda. Na něm by se, po další desetiletí ,kolem hlívy, přenádherně bádalo.
/...pokračování pravděpodobně ještě dnes, včetně asi fantastických snímků!!!/
Fotografie převelice moc umí klamat. Neumí zachytit tu celkovou atmosféru všeho toho krásna. Ve skutečnosti, ty hlívy byly velkolepější a mnohé jsou na bocích a na druhé straně torza kmene. Aby si to človíček vychutnal, tak by musel být veškeré té nádheře přítomen.
Stále mám problém pochopit barevné odstíny hlívy ústřičné. Domnívám se, že když je tmavá až do černá, tak se jedná o plodnice mladé, té nejvyšší jakosti. Takhle pevné a hutné houby, jsem snad ještě nikdy nenašel. Dnes nás Matička příroda odměnila za naše každodenné úsilí za její ochranu.
Tady bude další povídání, které nikdy zde na blogu neskončí. Chcete se na něco zeptat? Máte nějaké zkušenosti s hlívou, chcete se pochlubit textem, fotografiemi. Piše zde do komentářů a snímky posílejte na burle@seznam.cz
Tento hlívovník, krasavec, rodí každoročně ty nejparádnější, nejzdravější, hlívy ústřičné. I jiné druhy se na něm, nebo v okolí, objevují. Je to zázrak přírody, tohoto vojenského újezdu. Jen se modleme, aby ho někde neodvezl ke spálení. Bezesporu, i vy byste na něm rádi bádali, že ano?
/....dokončení textů a snímků brzy!!!/
Tak tihle dva trempíři, náš nový přírůstek do bandy, jsou fantastičtí. Láska je provází na každém kroku, při každém pohlednutí jejích očí na sebe. Něco tak nádherného, živelného, jsme nejen nikde neviděli, ale snad ani ve svých životech neprožili. Ó, jak jim všichni závidíme...
Odmítli dopravu, že se o sebe postarají. Vyrazili již v pátek, přespávali v lese a na místě srazu již na nás čekali s teplým čajem a kávou. I sušenky vybalili. Proběhli v naší přítomnosti hvozd, měli mnoho otázek, a jak se objevili, tak také nenápadně zmizeli. Zítra je ale uvidíme na mykologické expedici. Oni se těší, jak malé děti.
Zde hledá
Tak jsem čekal, kdy začnete popisovat dnešní den a jak vidím, tak jsem se dočkal. Moc se těšíme na ty fantastické fotografie.