Hlíva dřevní - Ossicaulis lignatilis (asi...)

4. října 2010 v 12:35 | ... a už to zásluhou ing. jiřího Burela a Jiřího Laštůvky víme, asi.... |  - - dřevní
Hub jsou plné lesy, louky, zahrady. Rostou na celé planetě ve značném množství.  Některé jsou tak titěrné, že je k jejich prozkoumání potřeba ten nejlepší mikroskop . Není na světě nikoho,  kdo by je poznal všechny. To není v silách člověka. A tak se nemůžeme divit, že i my o nich víme pramálo. A to je na tom to krásné. Každý chlap má již od dob zrodu v sobě zakodováno to neustále hledání, objevování, bádání. A houby jsou k tomu, v této hektické době,  jako stvořené.  Právě snad proto, je více houbařů než houbařek. nebo je to snad jinak?

Naše houbařská parta je  v podzimních měsících ujetá na hlívu ústřičnou a korálovce. Známe ale i tu plicní - letos na jaře jí po celé republice bylo přehojně - a dokonce i dubovou, hnízdovitou. Olivovou, fialovou, nám pomohl, pomocí úžasných fotografií, objevit Radek Pilař od Českého ráje. (Zde na blogu!) Ty jsme ve hvozdech ještě nepotkali.  Ale oni určitě jsou i další....

Traverzujeme suťovitým polem z hřebenu od proslaveného zlomeného buku. Triedr prozkoumává vzdálenější okolí a snaží se zachytit nějakého toho jelena, srnce,  nebo nedej bože, nový bohatě obsypaný hlívovník.

"Tamhle je nějaká bílá, vypadá to jako hlíva. Je nějaká hlíva bílá?" říká Tony a dalekohled Petra se koukne naznačeným směrem, který  dodává.  "Jdeme se tam mrknout!"

Fotíme, koukáme, bádáme, dišputujeme a jsme úplně, ale úplně vedle. Jednotní jsme však v názoru, že to určitě bude hlíva. Jsem pověřen jí v pondělí odnest  na přednášku České mykologické společnosti. Jediný, kdo nás může zachránit je ing. Jiří Burel, zvaný Burlík. Neplést si prosím s Burle. Ten první je významý mykolog evropského formátu a ten druhý Václav, neví o houbách  vůbec, ale vůbec nic! 

Přednáškový sál je zaplněn, těžko se bude hledat volná sesle. Na dlouhém stole před, vysokoškolskou tabulí, se v talířcích kupí desítky, chtělo by se napsat, stovky plodnic. Mykologové v rychlosti určují, píší lístečky, mnohdy se dohadují, jest-li je to opravdu ona. Pokládám tu naší houbu před pana xyz a prosím o určení. Usedám a těším se, až houba bude rozklíčována a doputuje k mé maličkosti zpět. Bohužel se opětovně, tak jako tehdá s korálovcem jedlovým, k nám nedostala. Byla vyhozena do odpadků. Nic jsme se nedozvěděli! Zítra 23. října  jenom kvůli ní vyrážíme opětovně do vojenského hvozdu. Chceme vědět, o kterou se jedná. A v pondělí se již odbýt nedáme. Pan inženýr Burel nám opětovně zachrání zadek.

Podíval se, přivoněl a moc jistý si nebyl. Váhal mezi hlívou a nějakou strmělkou. Bohužel neměl mnoho času, Poznávačka měla vypuknout během několika minut. Slíbíl ale, že se na ní doma podívá a dá nám vědět. To také splnil! Hlíva dřevní, ale ne na sto procent. I tak pane Burel děkujeme!!! Po ověření na stránkách Kudláčka - Jiří Laštůvka - už jsme měli jasno. Je to ona, asi....

Václav Burle
Můj osobní názor po přivonění je, že pravděpodobně moc k jídlu, i když je jedlá, nebude. Nebo máte jinou zkušenost?
Václav Burle
Stále při houbaření dělám jednu zásadní chybu. Vždy se zapomenu podívat, zjistit,  o jakou dřevinu se jedná. A to se stalo i v tomto případě. Když se mě pan Burel ptal, jaký strom, tak jsem byl úplně vedle a strašně moc jsem se styděl.

Hlíva dřevní (Ossicaulis lignatilis) (Pers. : Fr.) Redhead & Ginns

Text mykologických údajů: Jiří Laštůvka

Klobouk 3 - 12 cm v průměru, vyklenutý až plochý, nepravidelný, jednostranně protažený až laločnatě kadeřavý, ve stáří až mírně nálevkovitý a zvlněný, hygrofánní. Barvy bělavé, později světle našedlé, povrch jemně hedvábitý a za sucha čistě bílý.

Lupeny velmi husté, barvy bílé až krémové, úzké, široce připojené nebo trochu sbíhavé.

Třeň 3,5 - 7 cm vysoký, 0,3 - 1,7 cm tlustý, excentrický, někdy i středový, válcovitý, bílý, bíle plstnatý nebo jemně vločkatý.

Dužnina vůně moučná, chuť taktéž moučná

Výtrusy vejcovité až téměř kulaté, 4 - 5,5 x 3,5 - 4,5 µm, hladké, neamyloidní.

Výskyt: v kyselých květnatých bučinách na kmenech mrtvých, někdy i živých stromů listnatých i jehličnatých. Jsou to např. buky, duby, topoly, jilmy, jírovce. Nalezena byla na buku, ale v Praze v Kinského sadech na živém kmeni Pávie červené, v Žofínském pralese hojně. Upřednostňuje buky.

JEDLÁ

Možnost záměny: Strmělka kmenová - Clitocybe cruncicola - nejedlá, Líha jilmová  Lophyllum ulmarium - jedlá.

Zajímavosti: Roste pouze na dřevní hmotě a rozkládá ji. Vyvolává hnědou hnilobu dřeva. Někteří autoři ji uvádějí v rodu Strmělek.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martin | 4. října 2010 v 12:36 | Reagovat

Asi nálevkovitá. Prý je jí v lesích hodně, ale já jí ještě neviděl.

2 Janina | 5. října 2010 v 9:09 | Reagovat

Nevím jestli je to nálevkovitá, ale té se rovněž říká miskovitá. Je jedlá.

3 Josef z Brd | 29. října 2010 v 21:37 | Reagovat

Tak tak je to ona.

4 Václav Burle | 2. listopadu 2010 v 12:23 | Reagovat

Plodnici jsem předložil na mykologické přednášce již před čtrnácti dny k určení. Jenom jsem viděl, jak jí jeden hází do koše. Včera jí dostal přímo do ruky pan ing. Jiří Burel. Konstatoval, že miskovitá to není, ale nedokázal jí na místě určit. Vzal si jí domu, tak uvidíme....

5 -vb- | 9. dubna 2011 v 15:53 | Reagovat

A už víme podle pana ing. Burela a dalších mykologů dřevní!!!

6 Václav Burle | 15. listopadu 2011 v 23:08 | Reagovat

Šli jsme kolem toho pařezu, tak jsme na ní mrkli a je tam. Zatím jsou plodnice začínající, malé, tak uvidíme co se tady stane. Budeme sledovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama