Listopad 2010

Ptactvo nebeské. NEZAPOMEŇME přikrmovat!!!

28. listopadu 2010 v 18:17 | Nezapomínejme na ptačí kamarády. Víte vůbec, že den co den ubývají? Víte proč? |  PTACTVO NEBESKÉ

KAŽDÝ HOUBAŘ MÁ NĚKOLIK KRMÍTEK
doma i v lese

Foto: Vojtěch Novotný - (Nevíte někdo co je to za ptáčky?)

Říká se, že co Slezan, Moravan, Čech, to houbař. Samozřejmě, je to pravda jen částečná. Ve skutečnosti, je pravověrných houbařů převelice málo. Profesionální, lze spočítat na deseti prstech. Amtérských, vynikajících, příkladných fandů - to jsou ti, kteří v České republice dělají záslužnou osvětovou činnost - je jen o několik více. Určitě jich nebude více jak padesát. (Nebo se mýlím?) Většina, taky houbařů, patří do kategorie - rozhlas včera povídal, televize ukazovala, že už rostou! Následně vyrazí do lesů, naplní mrazáky, nasuší a tím jejich "láska" k přírodě končí. V posledních letech se navíc ještě ve hvozdech objevují houboví "plenitelé" kteří dodávají veškeré jedlé i nejedlé plodnice, zejména do různých asijských velkovýroben levného, ale mnohdy i vynikajícího stravování.

Kolik ale z nás houbařů se věnuje přírodě celoročně? Jak jí vracíme ty přenádherné zážitky, zejména z období, kdy sbíráme ve hvozdech houby a další lesní plody. Věta určitě hodna zamyšlení. Kolik z nás se - zejména v zimní kruté době - věnuje tvorům nebeským. Přikrmujeme a děláme to dobře? Nebo jim mnohdy naopak škodíme, vytváříme zdravotní problémy? Neubližujeme jim? Víme vůbec, že ptáci z naší přírody, ale i z lidských sídel mizí?

PŘIKRMUJEME PTÁKY A JAK TO DĚLAT
!!! Pomozme jim překlenout nedobré zimní období !!!

/V současné zimní sezóně jsem zjistil, že z okolí mého domku výrazně ptactva ubylo, zmizelo. Navíc krmítko okupoval jeden kosák, který tam nepustí ani svého druha. Něco se nedobrého kolem tvorů nebeských děje. Nebo je to jinak?/


Foto: Vojtěch Novotný (Nevíte někdo co je to za ptáka?)

Dle současných znalostí se ptactvo přikrmuje pouze v období vysoké sněhové pokrývky a mrazú. Při oteplení je lépe nekrmit, ptáky nrerozmazlovat. Oni si umění potravu najít.

Zásadně do krmítek, která rozvěšujeme i v "našem lese", nedáváme jakékoliv zbytky z našich kuchyní. Dnes již není problém zakoupit odpovídající semena a tam, kde je to možné, podporovat nejen svého šerifa, ale i zamědělce, od kterého můžeme získat například slunečnicová, maková, lněná, řepková, semínka. Vynikající jsou lojové koule, ale i zavěšený kousek loje. Ovesné vločky, strouhanka, piškoty, ovoce. Dávejme ale pozor, kde nakupujeme. Někdy se stává, že si ptactvo nabízené potravy nevšímá, Proč asi?

Zkušený a poučený houbař, milovník přírody, se na zimní období dobře připraví. Včas si udělá zásobu bukvic, které ptákům rozdrtí, nezapomene na šípky, jeřabiny, ořechy. Vhodná jsou i semena ze smrkových či borových šišek. Mnohým pěvcům připravíme ráj podáním obyčejných jablek - kos, kvíčala.

Nesmíme zapomenout zavěsit, umístit krmítka tak, aby se k nim nemohly dostat kočky a jiní predátoři.

Ptactvo nebeské nám to potom oplatí koncertem v blízkosti našich domovů. Ó, jak přenádherné je ptáky pozorovat a ti kteří z nás umí, navíc udělají i fantastické fotografie. Třeba nás tady někdo brzy poučí, jak nejlépe ptáky fotografovat, kamerovat. Lze snímat například přes sklo oken? Jak na to....

Samostatnou kapitolou je přikrmování vodních ptáků. Zásadou je, nedávat jim čerstvé pečivo a především tvrdé, které jim může vážně poranit vnitřek zobáků apod. Velké kusy je dokonce mohou i udusit. Nejlepší jsou rohlíky, vánočky, housky, staré dva až tři dny. Házíme je do vody, aby se namočily a tak ptákům nepoškodily zažívací ústrojí.

Nedáváme NIC z kuchyně, naší domácnosti. Je to nebezpečné. Můžeme se domnívat, že ptákům vánoční cukroví moc chutná, ale opak je pravdou. Oni si možná pochutnají, naplní potravou svá tělíčka, ale potom někde v skrytu trpí a uhynou na zažívací problémy. Problémem je rovněž sůl! Přesolené rohlíky a další pečivo. Text Václav Burle.

/Vyčerpávající informace na toto téma, lze najít na internetových stránkách České společnosti ornitologické - www.birdlife.cz nebo u českých ochránců přírody www.csop.cz./
Foto: Vojtěch Novotný (Nnevíte náhodou někdo co je to za pěvce?)
Foto: Vojtěch Novotný: (Nevíte někdo co je to za zpěváčka)

POZOR: zde bude vyprávění Vojty Novotného o fotografování ptactva nebeského. Máte se na co těšit!!!

Bondarcevka horská - FOTO týdne (48) - Stamislav Jirásek - Trsovec horský

28. listopadu 2010 v 17:52 | Stanislav Jirásek je významný český mykolog. Navštivte jeho internetové stránky! |  - - bondarcevka horská
Bondarcevka horská - Trsnatec horský
Foto: Stanislav Jirásek - / http://muchomurka1.blog.cz/ / "V září 2003 byla pro naši skupinu uspořádána výprava do Boubínského pralesa, kde nám byl povolen vstup a možnost zkoumání a fotografování. Já jsem zaznamenal výskyt 16 druhů, a krom tohoto pěkného kousku bondarcevky horské, jsem zde nafotografoval ještě další 4 druhy a to plstnateček severský, rezavec uzlovatý, slizečku porcelánovou a troudnatec růžový. Pochopitelně, že zde bylo i mnoho dalších druhů."


Hlíva po šesti letech - Vršíčky!

27. listopadu 2010 v 22:15 | Každý rok jsme tento hlívovník překontrolovali a kde nic, tu nic! |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná Vršíčky

Václav Burle
Někdy v roce 2004 jsme poprvé a naposled na tomto stromě objevili hlívu ústřičnou. Pravidelně rok co rok jsme několikrát kolem hlívovníku prošli, překontrolovali, a od té doby, tam hlíva nevyrostla. Letos se konečně stal zázrak. Již koncem října se tam objevily krátce za sebou dva mikro trsíčky, které ne a ne povyrůst.  Více snímků z dávna  ZDE !!!

Málokterá fotografie je tak do detailu vynikající, aby vystihla veškerou tu krásu vesmírnou. Bohužel na snímku nejsou  vidět ty další trsy hlív, které ještě pokračují nahoře až vysoko k nebesům. Když takový zázrak člověk vidí ve hvozdu na vlastní oči, tak je dojat, jakou ta Matička příroda má sílu, porozumění pro cit a nádheru. 

Na spodním snímku je vidět současný stav (27. 11. 2010). Hlívy už byly přestárlé, takže pro kuchyň nevyužitelné. Teď se v rámci bádání můžeme už jenom těšit, jaký zázrak se zde stane příští rok. Za tímto hlívovníkem je další buk, na kterém jsou další přenádherné trsy. Bohužel moc vysoko a pro nás bez žebříku, stoupaček, nedostupné.Václav Burle
nnnnnn

Šindelovník severský - od Jaroslava Svobody

25. listopadu 2010 v 16:36 | Autor kresby je nejen vynikající mykolog, ale ještě lepší kreslíř hub!!! |  - - šindelovník severský
Šindelovník severský - Na této adrese www.jarsvoboda.cz najdete další vynikající kresby hub!!!

Jaroslav Svoboda
Šindelovník severský, kterého mám na mém webu, vyrostl v srpnu 2002 v lokalitě Buky u Vysokého Chvojna, kde náš královéhradecký mykologický klub jednou za čas koná průzkumy. Protože se jedná o houbu opravdu vzácnou, plodnici jsme nechali růst na stromě (jednalo se o starý buk) a její obrázek jsem pořídil přímo v terénu (jinak všechny odborné ilustrace hub dělám doma, protože jedna ilustrace trvá cca 5 hodin). Při kresbě šindelovníka mě zachytila i kolegyně mykoložka Míla Dobešová a tato fotka se rok na to dostala i do novin,

(....bude to asi pokračovat???)
Jaroslav Svoboda
bbbbbbbb

Šindelovník severský od Ladislava Špeta

25. listopadu 2010 v 10:53 | Zatím je šindelovník stále záhadnou houbou. Ono o něm není moc informací. Proč? |  - - šindelovník severský
Šindelovník severský (část I ZDE)!
Ladislav Špeta
Foto: Ladislav Špeta: - (www.nahuby.sk tam najdete další zajímavé fotografie autora a to pod Ladislav Ladislav). Dobrý den, pane Václave, potěšil mě Váš zájem o informace o šindelovníku severském. Zásílám Vám pár informací o nálezu a pár foteček, bohužel fotky nejsou moc kvalitní, šindelovník byl ve výšce cca 2 metry, foceno z ruky a dost svítilo sluníčko.

Položka byla nalezena dne 11. srpna 2010 na břeclavsku. Trs o délce asi 80 cm rostl na dubu. Ve výšce asi dvou metrů. Nálezcem byl Jiří Polčák na společné výpravě. Z dálky jsme mysleli, že se jedná o sírovec žlutooranžový, po bližším ohledání, bylo jasné, že to není on. Barva bílá až šedobílá. Exikát odebral a později identifikoval Luboš Straka.

Fotoaparát kupujeme -

23. listopadu 2010 v 23:24 AGENTURA Vandrovník
Ahoj, nadzdar, zdar....

Uvažujete o koupi nového fotoaparátu? Ježíšek, vánoce se blíží. Tak se poraďte! Dnes se dá koupit i o několik tisíc levněji!!!! Za ušetřené peníze se pak dá pořídit  další příslušenství a hlavně pořádná karta, že.... Hlavně nekupujte již zastaralé přístroje, kterých je všude plno. Za o něco více se dají pořídit i nové modely!!! -vb-

HEMOROIDY - a já vám od bolesti odpomůžu aneb není houbaře, vandráka, člověka, který je nemá!

22. listopadu 2010 v 13:09 | Nestyďte se a uhánějte k lékař. Nechte si udělat i test na stolici! |  Kritika, politika
Žijeme ve velice uspěchané době, která na straně druhé nám přináší málo pohybu a sedává zaměstnání. A máme na hemoroidy zaděláno!

Při toulkách hvozdy, na řekách, v horách, ale i v jiných prostředích, vždy po krátké době poznám, kdo s touto nemilou, nepříjemnou  nemocí,  má problémy. Pak stačí několik milých slov a všichni děkujou, jak jsem jim rychle a bohudík bez osobního zásahu, pomohl od bolesti. To mě naučila Tymákovská, Radnická,  bába...

Hemoroidy mají pouze jednu pozitivní vlastnost. Dobře se na toto slovo učí jódlovat. A to je tak asi všechno. Pak už je to jenom o bolesti, nepříjemnostech. Nebudu se zde rozepisovat, vše se dá najít na internetu, takže jenom ve zkratce.

Jedná se jednoduše řečeno o křečové žíly na nesprávném místě. Hemoroidy v konečníků způsobují, při zejména tvrdé stolici, nemilé, nepříjemné bolesti, které bohužel po vyprázdnění nekončí, ale naopak přetrvají přemnoho hodin. Existuje jednoduchý trik, dnes zvaný - burleovůvzázrak!!! Převelice mnoho lidí trpí, ale žádný lékař jim ho nesdělí, protože neví, nezná, a sám trpí.  Je úplně zbytečné se stydět a nejít ihned do ordinace! Čím víc se tento zdravotní problém odkládá, tím větší problémy! Příznakem je svědění, různé tlaky, bolesti a to zejména pří a po vyprázdnění. Průvodcem je jasně červená krev a tady je to již dosti nebezpečné. Ta krev může signalizovat problémy ještě horší. Už jste si udělali kontrolu, test,  stolice? Je to zdarma, může se vám to, jak se říká v televizní reklamě eklovat, ale neváhejte, ať si nezaděláte ještě na větší problémy.

Hemoroidy léčíme především správnou životosprávou. Znamená to hodně pít a přijímat co nejvíce vlákniny. Tady mají houbaři převelikou výhodu. A teď už víte, proč většina houby sbírá, suší a konzumuje!

Dejte si ale pozor na lékárníky. Oni samozřejmě poradit umí, ale také potřebují prodat to nejdražší a to, co jim momentálně zaplňuje regály. Nejlepší je vyhledat lékaře.

Mnohdy je potřeba přistoupit k operaci. Mnohá zařízení, zejména nemocnic, jsou na tento jednoduchý zákrok každodenně připraveni. Nebojte se, budete mít na dlouho, nebo i napořád pokoj. A to za těch několik hodin strávených u doktora určitě stojí.

A nyní na závěr ta rada: Bude se vám to možná zdat hnusný, ale je to převelice užittečný. Znal jsem lidi, kamarády, kamarádky, horolezce, trempíky, vandrovníky, houbaře atd., kteří po stolici, někde v přírodě, děsně trpěli. A stačilo tak málo. Je potřeba hemoroid strčit zpět do lůna organismu. Stačí si něčím namastit, nebo nejhůře jen navlhčit prst, a zatlačit. Čím dřív se to udělá, tím lépe. Po chvilce veškerá bolest odezní a človíček nemá zakažený den, víkend, dovolenou. A vo tom to je!!!   
Václav Burle
Vzpomínka na podzim....      



DŮCHOD to je pořádný průser a nelžou nám náhodou?

22. listopadu 2010 v 11:24 | I houbař, milovník přírody, musí myslet na stáří. Nesmí uvěřit lžím a musí si uvědomit, že nikdo mu nepomůže. |  Kritika, politika
V Praze, tam je blaze! Ale na venkově - je to bohužel - úplně obráceně!

Říkáte, že ten nadtitulek je hloupý? Není. Uvedu jeden jediný příklad. Lidé z vesnic, městeček, utíkají a všichni se ženou do hlavního města. Kolem něho a v něm, vznikají obrovská satelitní městečka, sídliště. Českomoravskoslezské kraje se vysídlují. Samozřejmě oprávněně. Kde je ještě dnes možné najít slušnou práci za odpovídající  mzdu, že ano.... Budou mladí lidé ještě žít na vesnicích, kde práce není a o kultuře a sportovním vyžití ani nemluvě? Bohužel nás navštívila taková divná doba. A to vše dohromady přináší a přinese problémy kolem důchodů. Budou ještě existovat????

Z 10 000 000 obyvatel, hodnoty vytváří necelých osm procent lidí - přesně, podle statistického úřadu 786 632 jedinců. To jsou ti, co živí celou naší společnost. Bohužel situace je taková, že v současné době je více lehkoživků než pracujícího lidu. Pravdou však také je, že mnozí mladí lidé by pracovat moc chtěli, ale není kde. Veškeré zboží se dováží ze světa a já nechápu z čeho ho ještě kupujeme. Kde bereme ty peníze na jeho nákup????

Pamatujete si, jak ještě nedávno ministerstvo vnitra, armáda, nemohly sehnat .... 

Výsluhy armáda, policie apod.

/...pokračování bude průběžně následovat. Musím jít vyložit náklaďák!/



Plíseň v bytě aneb jak za pomoci houby jí zlikvidovat!

22. listopadu 2010 v 11:15 | Lidé se mylně domnívají, že plíseň odstraní pomocí chemie. Je to velký omyl! |  HOUBY
Není snad dne, aby například v hospodě někdo, právě v tomto pošmurném podzimním období, neřešil problém s plísní v bytech, rodinných domcích, ale i v průmyslových, zemědělských a jiných provozech.

Zejména od doby, kdy začaly být energie drahé je to převeliký problém nejen estetický, ale zejména i zdravotní. Plísně v místech, kde žije člověk, je převeliká a nebezpečná záležitost. Doslova zde jde, jak o zdraví, tak i o život. A to prosím vůbec nepřeháníme. 

Člověk se oprávněně snaží šetřit. Pryč jsou doby, kdy všude byly v místnostech kamna na tuhá paliva a ty potřebovala spodní přívod studeného vzduchu. Bytové, ale i ostatní místnosti, tak stále byly provětrávané. Plíseň, až na výjimky, neměla šanci.

Pak přišla doba lenosti, tak zvaného pokroku. Přestali jsme házet uhlí do sklepů, ukládat dřevo, vynášet popel. Byli jsme tehdá stále špinaví až za ušima. Lenost a pohoda zvítězila. Nastoupilo ústřední topení, nejdříve na uhlí, později na elektřinu, plyn. Vzpomínám si, jak někdy v polovině devadesátých let stál metr krychlový zemního plynu 2,50,-. Dnes se blížžíme k 15,- korunám počítáno se vším všudy.

Tabulka cen při vytápění průměrně velkého rodinného domku

- přímotopy 40 000,- Kč
- akumulace el. 35 000
- zemní plyn 32 000
- černé uhlí 26 000
- štěpka 25 000
- dřevěné peletky, brikety 23 000
- hnědé uhlí 16 000
- tepelné čerpadlo 14 000
- dřevo 7000 

Najednou se začalo ukazovat, že takové topení je převelice drahé, nevýhodné. Nastala doba usilovného  zateplování, výměny oken, nevětrání. A zde začala cesta do pekel. S tím se spojil i problém se zamlžováním oken. Této problematky bylo a stále je plný internet.  Trvalo  to moc dlouho, než se lidem vysvětlilo, že je nutné větrat a že není správné, zejména po stránce zdravotní, utěsňovat byty, jen aby ani trošíčka tepla neunikla. Bohužel se ukazuje, že ani tudyma cesta nevede a to zejména tam, kde je v rodinách málo peněz. Začíná se, tak jako v dávných dobách, topit pouze v místnosti, kde se žije a v těch ostatních začíná být studený odchov. V žádném případě to neznamená, že je to špatně. Možná, že je tomu právě naopak! Zdraví se posílí a příroda nebude dostávat tak na frak....

Neznamená to, že plísně nás v našich obydlích začínají opouštět. Zatím se likvidovaly pomocí chemie, ale jak nás upozornil člověk nanejvýš v této oblasti kovaný, ing. Jiří Baier, významný mykolog, který se touto problematikou od nepaměti zabývá, chemie nic neřeší. Spíše naopak, zadělává na další, zejména zdravotní, problémy. Bohudík se mykologům, houbařům, podařil mimořádný kousek.

"Vypěstovali" houbu, která dokáže plísně beze zbytku a pro lidský organinismus nezávadně  na dlouho odstranit.

Koupíte si sáček, nasypete obsah do vody, zakvedláte a štětečkem, štětcem, opatrně a s láskou, potíráte plísní postižené místo. Výsledek je viditelný velice brzy. Důležité je, že nanesená houba ve stěně zůstává i nadále. Hovoří se, že dokáže přežít i více než jeden rok. Kdyby se plíseň nedejbože opětovně objevila, houba se probudí a začne plíseň opakovaně požírat. Houba není pro zdraví lidí jakkoliv nebezpečná.

/Jest-li o této problématice víte více, nebo máte konkrétní zkušenosti, pište zde do komentářů, nebo na burle@seznam.cz/

Hřib (suchohřib) meruňkový - Boletus armeniacus - Suchohríb marhuĺovožltý

21. listopadu 2010 v 17:27 | Nemáte prosím někdo jeho fotografii? |  - - hřib meruňkový
Hřib (suchohřib) meruňkový

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: Hřib (suchohřib) meruňkový (Boletus (Xerocomus) armeniacus Quél.) roste velmi vzácně pod jehličnany nebo ve smíšených lesích, ev. listnatých lesích svazu Tilio-Acerion. Alternativou přírodního biotopu jsou často lipové výsadby ve městech a na vesnicích. Je teplomilný. Průměr klobouku je jen do 7 cm, zprvu je pravidelně polokulovitý, později rozložitý. Barva pokožky je oranžovohnědá, později světle hnědá, sa sucha rozpukaná. Třeň je válcovitý, žlutavě zbarvený, červeně žíhaný, vláknitý. Póry jsou žlutavé až tmavě okrové. Dužnina je žlutá, po poranění přechází do meruňkového zbarvení. Výtrusný prach je olivověhnědý. Hřib meruňkový je velmi podobný hřibu žlutomasému (Boletus chrysenteron) - někdy je považován pouze za jeho oranžovou formu - a skupině hřibů kolem něj. Od ostatních se liší hlavně zbarvením klobouku do meruňkové barvy a zmíněným oranžověním tkáně při poranění. Stran jedlosti musím poznamenat, že mezi ním a "babkou" nebude žádný významný rozdíl. Pakliže jde ale o druh a nikoliv náhodně vytvořenou barevnou formu, neměl by, vzhledem k jeho vzácnosti, končit v kuchyních.

S plodnicí této houby jsem se poprvé setkal ve svém rodišti - Malé Veleni - pod jednou z největších lip v obci. Jeho identifikaci jsem řešil poměrně dlouho, nicméně, pak jsem se dozvěděl, že jde o druh na ústecku (UL) relativně hojný. Od té doby si všímám a zjišťuji, že se tu a tam, v jižně situovaných habřinách, v sousedství babek, skutečně vyskytuje a bývá přehlížen. Díky možnému srovnání je zde tato houba i vcelku dobře poznatelná.

/Zdroj: www.nahuby.sk - Dr. Ivona Kautmanová:/ Suchohríb marhuľovožltý je veľmi blízko príbuzný suchohríbu zltomäsovému a niektorí odborníci ho dokonca považujú len za jeho farebnú varietu. Líši sa najmä nápadne sfarbeným klobúkom a mimoriadne zriedkavým výskytom. Hojnejší je v južnej Európe, najmä v oblasti stredomoria, ale ani tam nepatrí medzi bežné druhy. Najviac nálezov zo Slovenska pochádza z oblasti Malých Karpát a Záhoria. Je to výborná jedlá huba, ale natoľko vzácna, že si skutočne zaslúži plnú ochranu zákona a preto ju obdivujme najmä pre jej krásu a nie pre chuťové vlastnosti. Pokuta 500.-Sk je na dolnej hranici sadzieb a má skôr výchovný efekt.

Jiří Laštůvka - FOTO týdne (47) - aneb, komu čest, tomu čest!!!

19. listopadu 2010 v 14:00 | JIří Laštůvka alias Jiří Kudláček, houbový král hvozdů Vysočiny |  FOTO týdne
Jiří Laštůvka amatérský mykolog, kterého všichni mají rádi...
Jiří Laštůvka, Kudláček, Kudla, je vynikajícím amatérským mykologem, který nejen houby zkoumá, přemnoho o nich ví, ale s láskou se o své zkušenosti, znalosti, dělí i s houbaři nejen z České republiky. Pro širokou obec houbařskou pořádá přednášky, každoročně několik výstav a přispívá i do regionálního tisku. Je jeden z mála, který z plna srdce, s láskou, dělá vynikající osvětovou práci kolem těchto darů lesa, přírody. Několikeré jeho internetové stránky, nejen o houbách, jsou chloubou československého internetu. Děkujeme.....

Hlíva ústřičná - VRŠÍČKY - 2006 až ??? / historie jednoho buku

18. listopadu 2010 v 11:08 | Znám tento strom již dávno, ale fotografovat jsem začal 2.12.2006 |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
/Omylem jsem v počítači smazal tento  zajímavý článek o hlívovníku, který jsem sledoval mnoho let. Přehlédl jsem se o řádek a ťuknul delete a bylo hotovo. Bohudík jeden počítačový mág zachránil částečně text a snímky mám někde v archivu. Tak snad se podaří celý článek obnovit. Následně za několik dnů jsem dostal od mága strašně vynadáno, že prý zachránil i fotky, tak ať ho prý nepomlouvám!/

Je dobré se vracet na stejná místa, vytáhnout zápisník a dělat si poznámky. Ve stáří, jako když se to najde. Sledujte jednotlivé stromy, jednotlivá naleziště, místa, kde se nejčastěji ty, nebo ony houby vyskytují. A vše dokumentujte fotografií. Je dobré si také z internetu pořídit mapy 1:10 000, nebo ještě podrobnější a tam pomocí symbolů hub si vše zaznamenávat...

*  *  *  *  *  *

Byl to velkán, který ve vojenském  pralese těsně pod hřebenem, přesahoval všechny okolní buky. Určitě měl několik set let. Pravidelně jsme na něj chodili sklízet hlívu ústřičnou. Jak šel rok za rokem, tak bylo vidět, že po zdravotní stránce se mu již moc nedaří. Po jednom zimním vichru se ulomila silná větev, která se položila blízko kmene. Netrvalo dlouho a i na ní, ve velkém množství, vždy vyrostla hlíva. Vždy jsme si - i do sněhu - sedli k jeho kořenům a obdivovali veškerou tu krásu přírody. V podzimním a zimním čase, když už na dřevinách chybělo listí, bylo vidět daleko pod hřeben. Jenom jsme koukali, málem slzy v očích, a nestačili se divit, co je zde ve hvozdu zvěře. Jelení, srnčí a spousta divočáků. Sem tam přeběhla liška a i jezevce, kunu, jsme zahlédli.

Někdy v  roce 2008 zůstalo z buku pouze třímetrové torzo. Roztržený kmen ležel opodál, včetně silných větví. Konec jednoho života v přenádherném vojenském pralese. Vždy, když k němu přicházím, si vzpomenu na mého německého ovčáka. Tady jsme v každém ročním období odpočívali. Pes je již v nebi a mě se moc stýská. Jenom lituji, že jsem ovčáka, tady pod zbytkem stromu nepochoval...
Václav Burle
Tenhle snímek překrásného trsu hlívy ústřičné je asi můj nejpovedenější. Zhotovil jsem ho krátce - a to už je hodně dávno - po zakoupení prvního, a také zatím posledního, digitálního fotoaparátu značky Olympus. Bylo  brzy zrána, světlo minimální a všude mlžný opar.  Mlha v přírodě dokáže vytvořit pak na snímcích pravé divy. Je to o potlačení rušení hlavního motivu a o rozostření pozadí. A to opar umí udělat bravurně. Jenom kdyby takových přírodních příležitostí bylo víc....
Václav Burle
/2. 12. 2006/ - To je stejná fotografie, ale  pořízena ze předu. Bohužel jsme již přišli pozdě a hlíva byla již přezrálá. Tento hlívovník dával rok co rok, a stále dává přebohatou úrodu. Když jsme před mnoha lety na něj narazili, tak to byl překrásný stojící mohykán. Potom přišel první vichr a kousek odpadl na zem. Druhý již z krasavce udělal jen stojící několikametrové torzo. Hlíva se má bohudík stále k světu. Je o čem zde bádat.... 

Petr Stříž
Foto: Petr Stříž  Umělecký snímek  jednoho z naší trempské party. Autor si jí převelice cení, neboť po mnohohodinovém ležení v mokru, se mu konečně podařilo aparátem zachytit tu přenádhernou kapku. Od té doby je z nás nešťastný. Tvrdíme totiž, že to není nic moc. Ale až se mu podaří v té kapce zachytit vlastní autoportrét, tak teprve potom to bude to pravé ořechové.

DVEŘE - ZÁRUBNĚ
EUROOKNA
pouze od firmy
Václav Burle
(tlf. 257 941 315)
houbaři a milovníci přírody
mají převeliké slevy
  zaměření, montáž, doprava  

I dnes jsme, na jedné ležící haluzce,  hlívy našli. Torzo zatím tuto houbovou zimní královnu nevydalo. Je děsivé, že pod zlomeným bukem zůstala pouze jedna větev. Všechny ostatní byly vytěženy. A to prosím v  "pralese", kde by mělo  vše zůstat na věky věků na svém místě. Jó, prachy jsou prachy. Dnes z lesů mizí kdejaká větévka. Důvodem je velkozpracovávání na pelety a podobné výrobky do kamen, krbů. Nemělo by se to však přehánět. Jinak v lesích bude málo hmoty, která se proměňuje v humus. Nepřehánějme to páni zbohatlíci z lesů a hvozdů České republiky.

Václav Burle
Již minule, 29. listopadu 2009, jsem nenápadně Petra provedl kolem tohoto torza buku, pod kterým bylo ještě několik větví po jeho rozlomení, a několik polen, které lesáci zapomněli z chráněného pralesa odvést.

Přelomený kmen, ležící na zemi, na kterém bývávaly desítky kilogramů hlívy, byl v nedávných letech bohužel odstraněn. Pro nás houbové badatele zločin nebývalé krutosti.

Petr vůbec nic nezaregistroval, i když kolem plodnic prošel několik metrů. Není se čemu divit. Byly tmavé, tedy čerstvé, barvou splývající s dřevní hmotou. Já je viděl, neboť po letech jsem již věděl na co se mám dívat, co mám hledat.

4. prosince, když jsme přicházeli k hlívovníku, Petr již neměl žádný problém. Plodnice uviděl z několika desítek metrů, neboť za těch pár dnů výrazně přirostly. Opět se nastačil divit, jaká je příroda mocná čarodějnice. Bohužel ani nejkrásnější, nejdokonalejší fotografie, film, nedokážou vylíčit tu krásu, ten přenádherný pocit při jejich pozorování, zkoumání. Člověk si právě na takovýchto místech uvědomí, že stále o houbách nic nevíme. A to je to krásné, co nás stále nutí kolem nich bádat, toulat se lesy, hvozdem, ale i kolem potoků, říček. Musíme pospíchat, protože v našem věku už mnoho času nemáme. Komu já asi ty stromy s hlívou předám, aby pokračoval v naší bohulibé činnosti... Hlásí se někdo dobrovolně?
  
Trs Překrásné hlívy ústřičné, které můžete vidět na předcházející fotografii u paty buku. Moc by nás zajímalo, jest-li si autor na kapičku počkal, nebo jí vytvořil za pomoci počítačové techniky. Kde je asi pravda, že ano? Já bych neměl tu trpělivost čekat až se tam vytvoří. Foto Petr Šebes (Tento trs jsme si po vyfocení odnesli do civilizace!)

Tyhle malé plodnice jsme tam ještě nechali. Až je překontrolujeme, tak zde, na tomto místě uvedu další podrobnosti. Jejich snímek po týdnu máte o kousek níž.

/11. prosince/ - jsme zbývající hlívy ústřičné sebrali. Nechali jsme pouze malý trs na torzu buku ve spodní části. Můžete si ho prohlédnout na hořejším snímku. Budeme ho nadále sledovat a i my jsme zvědaví, jak to dopadne.

/26. prosince/ - Podívejte se nahoře na stojící torzo kmene. V jeho úžlabí uvidíte malý, nepatrný trs, který jsme tam ponechali za účelem bádání. (Ten větší, jsme již 11. prosince sebrali.) Dnes jsme zjistili, že mrazem se trochu scvrknul, ale má se stále k světu. Kousek od něj - několik centimetrů- vyrostl nový, ale hodně malý, další trs. Snímek zde uveřejním v nejbližších dnech.... /Je uveřejněn úplně dole tohoto článku./

Čím je hlíva ústřičná tmavší, tím je mladší, čerstvější, zdravější. Nejmladší jsou asi plodnice, které jsou až do černa. Pak se mění na tmavě fialové. Starší jsou světle hnědé. Nebo je to jinak? Někdo tvrdí, že barvu hlív dělá množství světla, druhý zase množství vody.... 

Takovéto plodnice je asi hřích trhat, ořezávat. Nechte jim ještě nějaký ten čas a budete odměněni velkým množstvím hub, obrovskou hmotností, váhou.

Ten samý trs, ale po týdnu. Vidíte jak opět změnil barvu. Jsem z toho jelen. Už jsem se domníval, že těm odstínům rozumím, ale opět vím, že v této souvislosti nic nevím.

Tahle ještě tak stará nebude, je to pravděpodobně hlíva ve středním věku. Vynikající na všechny možné kuchyňské úpravy. Nebo máte jiný názor?

Zatím jsem vybádal, ale nevím jest-li je to pravda, že když má hlíva ústřičná tuto světle nahnědlou barvu, tak je už stará a když má tuto velikost, tak je asi nejlepší jí usušit a rozemlít na prášek.

Zapomenutá polena jsou rok od roku stále plná hlívy ústřičné. Kdyby tady lesáci nechali tan dlouhý, tlustý zlomený kmen, tak, jak to bylo v minulosti, tak to tady mohl na hlívu být ráj.

Udělal jsem dva objevy - Zmrzlá hlíva přestává růst, aby se po oteplení opět vydala k nebi. To sice není zas tak velká novinka, ale ta druhá stojí za informaci. Z oříznutého trsu hlívy ústřičné, začaly vyrůstat nové hlívičky! To jsem - i přes velké úsilí - zjistil poprvé. Máte s tím někdo prosím nějakou zkušenost?

Všechny plodnice jsem si již odnesli, ale tyto nepatrné jsme tam ohledně badatelské činnosti zanechali. Snímek byl pořízen 26. prosince. Nyní již budeme jenom čekat.....

14. března 2010 - Když odešel sníh, tak už tam na kmenu nebylo vůbec nic. Jsou to ale záhady, že ano....
  
 2. listopadu 2010

12. listopádu 2010
Hlíva již slušně na polenu povyrostla a je dokonce okousána od zvěře. Nabízí se otázka, jak hlíva lesním tvorům chutná. Pravděpodobně to nebude nic moc. Jinak bychom veškerou dostupnou zvěři, nenacházeli. Nebo je to snad jinak?  
Václav Burle
Celkový pohled na poleno. Všimněte si, jak od minula již vyrazily plodnice i na jeho bocích.
Václav Burle
...a zde ještě detail. Plodnice jsme tam nechali pro další bádání. Tak uvidíme, jak to zde příště dopadne. (27. listopadu 2010) - Dopadlo to špatně. Všechny sežrala zvěř. A hvozd je pokryt prvním letošním sněhem. Svítí a pálí slunce. Je tady přenádherně.

Václav Burle
/27. listopadu 2010/ -  Vůbec jsem si jich nevšiml. "Hele, koukni nahoru..."  řekla Jají. A tam úplně na špičce torza buku, velice pěkný, začínající, trs hlívy ústřičné. Tam žádná zvěř se nedostane a tak opět můžeme bádat. Ty tři malé trsy na kmenu, jsme očesali. Koupíme kuřata a bude zase super gábl.

/...pokračování někdy příště!!!/


Recept na hlívu ústřičnou: Vykašlete se na jídla, do kterých se lije smetana, přidávají ochuchovadla!!! Hlívu, tento dar Boží, která je prý léčivá, upravujte přírodně. Máte-li jiný názor, tak napište do komentářů a já to na toto místo přetáhnu....

1/ Hodně hlívy, zelenina, těstoviny. Opakuji hodně hlívy, aby její chuť, vůně, vynikla! Nejhorší co můžete udělat je, když jí zničíte v tzv. drštkové polévce. Tam hlívu neucítíte, pouze ty dochucovadla!

2/ Rýže, velké množství hlívy, zelenina, zkrátka takové rizoto. Hlíva tam musí mít převahu! Pamatujte si, že zejména u hub v jednoduchosti je síla!

3/ A co takhle kuře na hlívě. Zkuste a napište, jak jste byli spokojeni, jací jste borci, kuchaři.... Koupíme kuře za 39,90 Kč za kilo. Vložíme do většího pekáče. Přidáme velké množství hlívy, brambory a musíme vložit zejména větší množství libečku lékařského. Delikatest. Možná, že se vám to napoprvé zase tak moc nepovede. Budete se muset naučit vkládat tolik libečku, aby to vašich chuťovým buňkám bylo příjemné. A vo tom to je!


Ucho stře....nebo snad boltcovitka střevovitá? ... aneb to jsou ale věci -

16. listopadu 2010 v 13:27 | Tak tohle může vyřešit pouze odborník podle fotografie. nebo se budeme muset na Týřov vrátit |  HOUBY
(Sedím u počítače a snažím se zjistit, co je to vůbec za houbu. A nikde žádná zmínka. V atlasech nic, tak ještě projedu internet. Třeba něco někde vypadne....)

Ale už vím, jaký je rozdíl mezi houbařem, amatérským mykologem a mykologem. Zde je definice od významného českého mykologa ing. Jana Borovičky.

"Amatér je ten, který nemá mikroskop. Mykolog je naopak ten, který mikroskop má!!!"

Takže já Václav Burle, který o houbách ví naprosté prdlajs, se zítra stanu mykologem. O houbách nebudu vědět sice stále nic, ale budu mít mikroskop. Hned zítra si ho jdu koupit - zn. Olympus, ten prý je nejlepší, elektronkový, s fotoaparátem a další nejmodernější technikou, abych mohl jedoduše a rychle měřit i ty nanomikrometry.

*  *  *  *  *
Je to snad poslední listopadová neděle, která se opravdu povedla. Slunce hřeje, pálí, jako kdyby to mělo být naposled. Podzim vytváří s touto žhnoucí hvězdou společně fantastické barvičky, úžasné světlo, pro fotografování.  Rozhodujeme se, maje ještě trochu toho nedostatkového času, že ještě před slavnostní houbařskozvěřinovou krmí - já jsem měl zajíce na smetaně, brusinky, šlehačka - navštívíme zříceninu hradu Týřov.

Jdeme jak povstalci po zvířecí stezce za sebou. Místy  zde hrozí pád do Berounky. Na nově vybudované vyhlídce, na takovém malém ostrohu nad řekou,  přenádherný pohled do údolí Staré řeky.  Kopec nad hradem září sluncem, tak jako zřícenina.  Údolí řeky je častečně  prozářené sluncem, ale jsou tam i stíny. Zkrátka nádhera. Fotografujeme jak zběsíli, ale pak se doma ukáže, že jsme moc úspěšní nebyli. Na výstavu v Galerii ve dveřích to určitě nebude.
  
Václav Burle
A teď se opětovně prokázalo, jaký je rozdíl mezi amatérským houbařem  a mykologem. Na padlé  větvi chorošovité houbičky. Všichni procházejí kolem, ale mě něco řeklo, že jsou takové divné, zajímavé.  Možná v podvědomí jsem měl informaci, že něco  takového jsem ještě nikdy neviděl. Tak jako vždy, ve mě bojuje rozhodnuít. Zastavit, vyndat fotoaparát, fotit. Když já ale to neustálé vyndavání, zandavání, zalehávání, nemám vůbec rád. Zvědavost ale zvítězila.

Je to opravdu boltcovitka střevovitá?  Víte prosím někdo o této houbě víc? Je opravdu vzácná? Zde bude klidně váš text i s příjmením, nebo bez, jak chcete...
Václav Burle
Z toho všeho mě napadla  myšlenka. Hub je přemnoho, milióny, nebo snad i miliardy. Kdo to kdy spočítá a co do toho všechno zahrne, že ano! Všichni procházíme hvozdy, lesy, lukami, stráněmi a všude jsou houby. My je však nevidíme, protože je neznáme. Mnohokrát bychom se divili, jakou že to vzácnost, raritu, jsme přešli. A určitě to byly i plodnice, které ještě nikdo neurčil. Viz poslední případ na přednášce  mykologické společnosti. (Srbsko - Bubovice.)

O den později, jsem jen tak v letu, na mykologické přednášce, oslovil pana ing. Jiřího Burela s dotazem, co je to za houbu. Vždycky mám špatné svědomí, ba se hrozím, že ho při této příležitosti, když má hodně práce, otravuji! On se podíval, trochu váhal a pak vyřkl ortel. To je ucho s......           vzácná to houba. Pak měl ještě k ní proslov, ale to jsem tak nějak a bohužel zapomněl. Třeba to ještě doplní. Plodnici zařadil do poznávacího kolečka. Zajímavé ale je, že k mojí maličkosti vůbec nedoputovala. Někdo jí musel vyhodit. Asi to nebyl mykolog, ale houbař. Určitě se domníval, že je to nějaká" plevelná" plodnice. Nebo snad pro svou vzácnost ukrást?

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE:

/zde budou fotografie té záhadné houby, brzy/
Václav Burle
Nedávno jsem si přečetl v regionálním tisku, že hrad Týřov se bude ve velkém opravovat. Státu však již   chybí  peníze. Máme obavu, že památky budou první, kde se začne šetřit. Máte někdo nějakou informaci, jak to ze zříceninou, vypadá,  dopadne?

 (Česká republika má v současné době téměř 500 000 nezaměstnaných, ale hodnoty vytváří necelých osm procent pracujících - 786 632 lidí všechny živí! Víte například, že máme více úředníků, policistů atd. než za bývalého režimu. A navíc přibyli strážníci, různé bezpečnostní organizace atd. Nemakačenku je moc. Proč strážníci mají v Praze v chuchelských stájích 13 koní, o které se stará 21 strážníků. Tato legrace nás daňové poplatníky stojí majlant, desítky miliónů. . Pravdou však je, že ze sedla koně je krásný pohled na ten boží svět. A pro nás mužsky jakbysmet. To takhle čekáte na autobus a najednou vidíte ty velké nádhernoé zadky koní a tam nahoře pak takové dívčí malé a překrásné. To je pak pohled na ten bořží svět. Při tom chlap pochopí, proč je krásné ten boží svět prožít. Místo abychom pracovali, vyráběli, tak všechno dovážíme i ze vzdáleného světa. Jestliže nedokážeme vypěstovat ani český česnek, tak to už je co říci. Proč ho, tak jako ostatní věci, musíme dovážet z Číny? Víte, že  ještě nedávno jsme vyprodukovali 100% vepřového. A dnes již jenom procent padesát. Vepřové, hovězí, již dovážíme z Ameriky. Dokonce ani tu hlívu ústřičnou neumíme dodat na trh. Ta je z Polska. Bývávali jsme velmoc ve výrobě cukru. Navíc jsme vyráběli cukrovary a technologii posílali do celého světa. Dnes již cukrovary u nás neexistují a cukr, naše bílé zlato, dovážíme. A to raději nebudu psát o situaci v armádě. To je jedna velká rozkrádačka. Kde to asi skončí. Co myslíte?) Dokončení někdy příště!   
Václav Burle
Vandr na hrad Týřov určitě stojí za tu námahu. Nejlepší, jak zde na Křivoklátsku, tak  i v nedalekém Českém krasu, je to v jarních měsících. Pod zříceninou vtéká do Berounky Úpořský potok, který je přísně chráněnou rezervací. Sem nesmí vstoupit noha člověka. Ale na jejím  okraji uvidíme veškerou zdejší rostlinnou krásu, včetně, když budeme mít štěstí raků, vranek a dalších zdješích zázraků přírody.

Nedaleko je vesnička Skryje, kde památník J. Barranda a muzeum na téma, jak žily naše babičky. Každý, kdo se zajímá o zkameněliny si zde příjde na své. Samozřejmě restaurace, penzióny, na doteku zelené značky se silnicí vyhlídka. Zde panoramatická informační tabule, na které je zachyceno vše na co se díváte. U mostu pak rozsáhlý vodácký kemp, kde si můžete postavit stan a v restauraci se stravovat. Ve Skryjích je jedna velká vzácnost, která po celé republice nemá obdoby. Na budově, kde se vyučují dítka chybí již dlouho v názvu škola písmeno o - takže zde mají šk la! Jest-li vám nějaké to o přebývá, tak ho tam přidělejte. Občané Skryjí vám budou vděční. (Dobrej fór!)

Čihovitka masová - Ascocoryne sarcoides - Vrtidlovka másitá

15. listopadu 2010 v 11:04 | Taky, tak jako já, si všímáte, jak je ta slovenština překrásná?! |  Čihovitka masová
Čihovitka masová



......
mmmmmmm
nnnnnnnn


MYKOLOGICKÉ ÚDAJE:

Hlíva aneb letos jí není ve vojenském u Padlé jedle nic moc

14. listopadu 2010 v 23:20 | Všude kam se podíváme se jí v letošním roce moc nedaří. Co je to za záhadu? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Tak jsme si řekli, že nejen krásou přírody, bádáním kolem ní, je člověk živ. Je potřeba naplnit hlívou ústřičnou, na zimní období,  i spíže. Procházeli jsme ty obrovské prostory křížem krážem a nikde nic. Sucho! Možná, že to hlívám nevyhovuje. Oproti minulým letům je to v letošním roce nic moc. Spíše úplné nic, než moc....

Trvalo to doslova několik hodin, než se ve vysílačce ozval hlas mé drahé polovičky. "Mám jí! Spousta a přenádherná."  "Jíva zde Vrba a kde jsi?" odpovídám a už je jisto, že se budeme dlouho  hledat. "Nevím, ale je zde krásně. Házím se na bobek a vytahuju zásoby! Máte ještě někdo hlad?" 

Vysílačka opět zahlaholí.
"Všem, já jí mám taky.  Obrostlý celý strom. Jájka je severovýchod od bodu korálovce! Jdu k ní a čekáme!" Václav Burle
Tak tenhle trs už není nejmladší. Je ale zdravý, čerstvý, pěkný. Přesně takový jaký má být. I když ty malé, tvrdé jak kámen miluji víc. Ale trhejte takové robátka. To je barbarství. nebo snad ne? 

Václav Burle
Fotografovat hlívu ústřičnou z takové dálky je málo vypovídající. Věřte, že ty trsy jsou ve skutečnosti impozantní. To je další hlívovník, který jsme nalezli. Je tam ještě několik dalších, ale plodnice jsou nejen vysoko, ale ještě potřebují nějaký ten čas, aby zvětšily svůj objem. Takže zase někdy příště.

V tomhle vojenském hvozdu je mnoho podobných míst, ale hlívu tam nenajdete.  Proč v podobném, nebo úplně stejném prostředí, někde rostou a jinde zase ne! To jsou ty neustálé záhady, které tak moc milujeme.

V lesích chybí staré, doupné, stromy. Vše se z lesů odváží a to není dobře. Nedávno jsme se toulali Křivoklátském a ani tam o žádný téměř nezavadíte. Současné vyvážení je cestou do pekel. Již to dnes negativně na přírodě vidíme. Nedej se, přidej se!
  
Václav Burle
Tenhle trs byl na opačném ležícím kmenu, než ten na první horní fotografii. Ty malé jsme tam samozřejmě, jak nám ukládá lesní zákon a matka příroda, nechali. Oni nám ještě vyrostou. A vo tom to je.
Václav Burle
....a ještě jeden trs. Je dobré chodit na mykologické přednášky, besedy. Opětovně jsem byl na té včerejší vyveden z dalšího omylu. Domníval jsem se, že takovéto hlívy jsou pro kuchyňské zpracování nejlepší. Hlavním důvodem pro mne byla ta jejich masitost. Pan ing. Aleš Vít ale řekl, zdůraznil: "Nejlepší jsou ještě ty mladé, malé. Jsou měkoučké na rozdíl od těch větších, takže i lépe stravitelné."

Je však ale správné - likvidovat - již ty nedospělce? Není škoda nepočkat až dorostou?  Ta výtěžnost hlívy, nejen ústřičné, je snad rovněž důležitá. Asi bude záležet na tom, co s plodnicemi chceme udělat. Například prý ten kouzelný prášek, pak zase na tom stáří hlívy snad tolik nezáleží....  
Václav Burle
Už jsem se lekl, že nemám snímek s celkovou situací. A světe div se, našel jsem ho, a tady je. Opět stejný problém. Na snímku z dálky není vidět ta velikost a bohatost trsů, plodnic. Navíc nejsou vidět ty, které jsou na opačných stránách kmenů. Všechno je ale zadokumentováno na videu. 
Václav Burle
Na hlívu, jak ústřičnou či plicní, je jednoznačně nejvhodnější podobný kletr. Pevná konstrukce zaručuje, že se plodnice nepomačkají a při otevření horního víka, a pohybu, houby, mají možnost dýchat. Postraní kapsy poslouží na vložení termosky s horkým čajem. V lesích již bývá zima a tak teplý nápoj vždy příjde vhod. Do ostatních se dá vložit futráž, triedr, fotoaparát a další, tak pro houbaře, vandrovníka, potřebné věci. 
Václav Burle
Tenhle konkrétní náklad vážil přesně dvacet kilo! Pěkně se to hvozdem na té desetikilometrové zpáteční cestě pronese. Je třeba si však uvědomit, že nepodstatnější hmotnost, my stále říkáme váhu, tvoří kapalina, jak my říkáme, voda. Po uvaření, usušení, toho zase tolik nezbude. To čištění, řezání, ukládání je pak prachsprosta robota....

Otázkou je, co potom s hlívou, tou nebo onou, udělat. Usušit a pak podávat lidskému organismu  jako medikament? Komu není rada tomu není pomoci. Co ale, když to tak opravdu funguje? Kdo nás konečně rozsoudí? Bude to dnes, zítra, za mnoho let, nebo snad dokonce nikdy?! Jeden opravdu prokazatelný léčivý účinek plodnice hlívy mají. Vynikající a včasnou stolici. Že se usmíváte? Tak věřte, že přemnoho lidí s ní má problémy. To se dá jednoznačně dokázat například na ziscích v lékárnách. A to nepočítáme i jinou přírodní léčbu, že ano. 


Pařezník jemný - FOTO týdne (46) - Karel Netsch - Pńovka malá

14. listopadu 2010 v 23:08 FOTO týdne
Pařezník jemný
Karel Netsch
Takhle by měly vypadat snímky nejen hub. Pěkné, vynikající, hodno zamyšlení. Plodnice pařezníku jemného ostrá a ty barvičky v rozmazaném pozadí,  úžasné. Ještě tak vědět, čím to bylo fotografováno a další potřebné údaje.

Hlíva aneb šoulání se lesem při hledání hub - VRŠÍČKY X/2010

14. listopadu 2010 v 22:54 | Společnost kamarádů a kamarádek je příjemná, ale když se šlověk toulá jen tak sám. Tak to rovněž nemá chybu! |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
*** FOTOFEJETON O POSLEDNÍM SLUNEČNÍM VANDROVÁNÍ HVOZDEM***

Ze čtvrtka na pátek jsem měl v noci přenádherné sny. Jak duch jsem se pohyboval ve starém bukovém lese, který připomínal vojenské Vršíčky. Slunce probarvovalo spadané listí a mezi  mnohasetletými  stromy, zářily mraky všemi možnými barvami v pomalu se loučící, do červena zbarvené, kouli na obloze. 

Ještě za tmy jsem otevřel obě očka a ihned si uvědomil, že můj sen mají na svědomí ty přenádherné kočky, které v televizi a v rozhlase hlásí počasí. Již několik dnů pořád opakovaly, že pátek bude slunečný, teplý, přenádherný. To samé v sobotu a pak už to bude až do konce roku hrůza. (Pravda to docela nebyla, protože i neděle se vydařila.) Bylo rozhodnuto. Na robotu zapomínám, utíkám  a vyrážím do hvozdu. Pěkně sám, bez těch partyzánů, banderovců. Bez přátel, kteří stále  o něčem debatují, halasí, a pořád někomu zvoní mobil, i když je to přísně zakázané.  Celá ta parta mnohdy, tedy často, vypadá jako když ustupuje při Slovenském národním povstání, nebo utíká přes Československo na Západ. Bude pohoda, klídek, jen takové myslivecké šoulání se posledním rozzářeným  podzimním lesem.
Václav Burle
Vzal jsem to zlehounka  po hřebenu a dával pozor, aby větvička pod nohama nelupla. Doufal jsem, že když se budu v tichosti šoulat, tak zase, po dlouhé době, zřím nějakého toho kance, bachyni s mladýma, nebo dokonce jelena, laň. Takhle kouzelné světlo deroucí se přes větve dubů a zejména buků se tak často nevidí. Pro fotografa ráj to ve hvozdu. Co si budeme ale povídat. Zejména jsem chtěl prohlédnout těch několik hlívovníků, které sem již dlouhá leta chodím pozorovat, ale také odstrojovat.

Na prvním padlém buku - více ZDE   a  ZDE - ani houbačka. Před časem jsme tady sebrali docela slušnou úrodu, ale těm předešlým z minulých let se nevyrovanla.

* * * * *

A už vidím torzo buku a pod ním několik padlých větví, ale hlavně pěkně tlustých polen. Ty bývají každý rok rovněž pěkně obrostlé. - Více ZDE - ale až někdy za dlouho, neboť jsem omylem celý článek vymazal. Text bohudík jeden počitačový mág zachránil, fotografie bohužel ne, ale ty mám někde v archivu, a tak je budu průběžně navracet. Na jednom z polen je  stále co pozorovat. Hlívy značně povyrostly a na druhém začínají se vytahovat k nebesům. Tady zanedlouho bude přebohatá úroda. Určitě je nikdo neobjeví, neboť sem nikdo nechodí a hlívičky jsou pěkně do barvy čerňoučké a tak nejsou vidět ani na několik metrů. Kdo neví kde a co hledat je bez šance.

* * * * *

Při zpáteční cestě jsem objevil novostarý hlívovník - viz snímek nahoře.- Znám ho roky, ale již dlouho se na něm ústřičná neobjevila až dnes. Byl jsem mile překvapen. Všimněte si těch velkých trsů u země. Bohužel, na odnesení ke sporáku již nebyla vhodná - červivá. To se občas stává, že od kmene se do nich pouští nějací neřádi. Na plodnicích jsou viděř stovky, tisíce takových maličkých dírek. Kdo by to jedl, že ano.

* * * * *

Už jsem se blížil k poslednímu stromu, - více  ZDE  a  ZDE - na kterém, rok co rok, dokonce i  několikrát, přebohatá úroda. Proti kráčel děda s velkým vnukem, nebo spíše s mladým synem. Měli plné dvě velké igelitové tašky. Bylo jasné, že na hlívovníku nic již nezkontroluji.

Hodil jsem řeč, ale vše jsem z dědečka musel páčit. Jó, houbař si nerad o "svých" hlívovnících povídá. Dělal jsem, že o houbách nic nevím a o hlívě už vůbec ne. Začal vyprávět o České mykologické společnosti, o jednotlivých aktérech. Koukal jsem jak blb spadlý z měsíce.  Že se člověk dozví mnohé po hospodách, to ano. Ale i na lesní cestě?   Z jeho slov jsem se nestačil divit co že se to na tom houbařském světě děje...

Došel jsem ke stromu a úplně jsem se zhrozil. Před týdnem jsme sebrali veškerou hlívu, která již hrozila, že přeroste, nebude k jídlu. Nechali jsme tam desítky, téměř stovku, malých a o trochu většich plodniček. Děda očesal úplně všechno. Nenechal tam vůbec nic. Pak jsem pochopil ta jeho slova, že z  hlívy dělá především houbový prášek. Barbar, nebo jenom léčitel, který má právo sebrat vše. Tak na tohle nemám slov, nebo neumím správně odpovědět. Co myslíte, je nutné brát i ty malé, střední a nejmenší hlívy???
Václav Burle
Nejdříve jsem, jen tak koutkem oka, uviděl proběhnout po svahu zrcátka. Ztuhnul jsem a začal, já slepec,  rekognoskovat terén. Trvalo to dlouho, alespoň jsem si to myslel, když se něco hnulo několik metrů ode mne. Zaostřil jsem a vidím, že  šest metrů přede mnou se, v klidu a pohodě, pase ona. Cvakal jsem snímek za snímkem, ale světlo už nebylo nic moc. Večer se nachyloval a stromy všude házely stíny.

Z ničeho nic koukám na malý pohyb a oni to další. Bylo to celé stádečko. Nasadil jsem zoom a začal propátrávat terén. A tak jednoduše vznikly tyto snímky. Štěstí přeje připraveným, že?
Václav Burle
Jsou to sika nebo viržinský?
Václav Burle

/Pátek se vydařil a v sobotu nás čeká další vojenský hvozd, přespání v hájence na seně a pak přemístění se na Křivoklátsko.  V neděli budeme již padat na ústa, ale musíme si ten poslední sluneční vandr pořádně užít. Pak už budou jen ty zimní, stále v mokrých botách a s kulichem na hlavě.

Ve večerních hodinách nás pak ještě čeká hospůdka, kde zvěřinové hody. Zajíc na smetaně, divočák se šípkovou, ale i se zelím.  Zvěřinový gulášek, paštička, husí játýrka, bažant alla na mnoho způsobů, domácí knedlíček, zvěřinová klobáska přímo od šéfa kuchyně. A těch delikatesů bude ještě o mnoho víc. Svatý Hubert, ale nejen on,  nám poděkuje, že tu matičku přírodu milujeme.  Ještě štěstí, že ty hody doprovody budou trvat několik týdnů. A věřte, že si to hezky, ale hééézky užijeme. Nedej se, přidej se!!!!/

(Protože to píšu v neděli, již po návratu, tak oznamuji. Měl jsem zajíce na smetaně s brusinkami a šlehačkou. Vynikající dlabanec. Něco tak fantastického jsem už roky neměl. Až na tu umělohmotnou šlehačku. Tu jsem  vyhodil. Dobrý šmak i vám. Nechcete se přidat. Ceny mírné. Stačí, když jenom řeknete - víš i já budu jednou ty dveře, zárubně, potřebovat. Tu poslední větu prosím berte jako nepodařený, nebo podařený, vtip. Zdrávi došli. ) 
Václav Burle
A to je ona, tak krasavice z vojenského hvozdu jedna.....

Hřib nachový II/2010 aneb být či nebýt, chránit nebo nechránit?

10. listopadu 2010 v 14:38 | Houbařů je hodně, ale málo který umí rozeznat nachový od koloděje. Co s tím? |  - - hřib nachový
Hřib nachový ZDE !!! Všichni se diví, když u táborového ohně, v některém z vandrovnických campů, začnu tvrdit, že Praha a její okolí je plné vzácných druhů, jak z rostlinné, mykologické, ale i živočišné říše. Netrvá to nikdy dlouho a na základě argumentů již všichni patří mezi věřící.

Když například vystoupíte z metra a přesednete na Smíchovském nádraží na vláček nebo na autobus, tak doslova během několika minut jste v lůně té nejpřenádhernější přírody. Ocitnete se v ráji mykologů, houbařů, botaniků. Má to ale i stinné stránky a jeden z problému se nyní pokusíme vyřešit, nebo alespoň dopad na ničení přírody omezit. K tomu budu ale potřebovat znát váš názor, abych neudělal ještě větší škodu, botu.

Ještě v Praze existuje přírodní rezervace, dubohabrový les, kde nacházíme mnoho mykologických zázraků. Do jeho středu vedou jen čtyři přístupové cesty. Jinak, než po svých, se tam nedostanete. V jihozápadní části se vyskytuje přemnoho státem chráněných hřibů nachových. Některý rok je jich mnoho, jindy zase jen tak několik. Bohužel již mnohokrát jsem se přesvědčil, že amatérští houbaři nedokážou rozlišit nachového od koloděje, kterých zde rovněž roste přemnoho. Üplně zbytečně tak o nachové přicházíme. Dostal jsem nápad, ale nejsem si tak zase jistý že je dobrý, aby u každé přístupové cesty byl osazen informační panel, na kterém budou obě houby vyobrazeny s náležitým textem. Nejsem si však jistý, zda naopak tyto tabule nepřilákají do zdejšího lesa ještě více "bláznů" fotografů a nedej bože, i požírače chráněných hub. Můžete mě prosím poradit. Mám tam ty tabule osadit????

Vyjádření České.....

Vyjádření odboru....

Vyjádření Ing. .......

LYSOHLÁVKY, tak tyhle ještě ve fotoalbu nemám!!!

9. listopadu 2010 v 10:53 | Lysohlávky jsou houbami plné rozporu. Na jedné straně krásné, na straně druhé zneužívané. Nebo jak je to: Kde je asi pravda. |  HOUBY
* * *Exkluzivně pouze pro vás, Ing. Jan Borovička, biogeochemik, Üstav jaderné  fyziky AV ČR - http://borovicka.blog.idnes.cz/c/15244/Kladivo-na-lysohlavky.html * * *

Lysohlávka není jenom  jedna, ale je jich více druhů. Oblíbili si je, kromě fotografů, i malíři, protože jsou krásné, fotogenické a zasazené do přírody, i malebné. Bohužel se o nich nejvíce mluví ve spojení nejen  s mladými lidičkami. Dokážou, na straně jedné, přivodit zajímavou, možná i příjemnou  náladu, halucinogenní barevné sny, ale na straně druhé,  jsou pro zdraví člověka hodně nebezpečné. Ve většině zemí, včetně České republiky, je jejich prodej zakázán. V nedávných dnech MF Dnes o nich přinesla zajímavé pojednání....

Eva Bobůrková v něm poukazuje  na studii vědců z Kalifornské univerzity, ve které se na lidských dobrovolnících prokázaly příznivé účinky halucinogenu na duševní stav a náladu pacientů. Je jím látka psillocybin, která je v některých  lysohlávkách.

Možná, že brzy budou léky, jejichž základem bude psilocybin,  významně pomáhat zejména pacientům s rakovinou v konečném stadiu.  Zbaví je depresí, strachu a úzkosti.

Ve světě přibývá nových studií na využití těchto hub v medicíně. Po zákazech z minulých dob, se dnes  dochází k názorům, že zbytečně zavrhujeme látky, které mohou lidem, pacientům, pomoci.  

Zdroj: Eva Bobůrková, MF Dnes, a Charles Grob z USA.