/Omylem jsem v počítači smazal tento zajímavý článek o hlívovníku, který jsem sledoval mnoho let. Přehlédl jsem se o řádek a ťuknul delete a bylo hotovo. Bohudík jeden počítačový mág zachránil částečně text a snímky mám někde v archivu. Tak snad se podaří celý článek obnovit. Následně za několik dnů jsem dostal od mága strašně vynadáno, že prý zachránil i fotky, tak ať ho prý nepomlouvám!/
Je dobré se vracet na stejná místa, vytáhnout zápisník a dělat si poznámky. Ve stáří, jako když se to najde. Sledujte jednotlivé stromy, jednotlivá naleziště, místa, kde se nejčastěji ty, nebo ony houby vyskytují. A vše dokumentujte fotografií. Je dobré si také z internetu pořídit mapy 1:10 000, nebo ještě podrobnější a tam pomocí symbolů hub si vše zaznamenávat...
* * * * * *
Byl to velkán, který ve vojenském pralese těsně pod hřebenem, přesahoval všechny okolní buky. Určitě měl několik set let. Pravidelně jsme na něj chodili sklízet hlívu ústřičnou. Jak šel rok za rokem, tak bylo vidět, že po zdravotní stránce se mu již moc nedaří. Po jednom zimním vichru se ulomila silná větev, která se položila blízko kmene. Netrvalo dlouho a i na ní, ve velkém množství, vždy vyrostla hlíva. Vždy jsme si - i do sněhu - sedli k jeho kořenům a obdivovali veškerou tu krásu přírody. V podzimním a zimním čase, když už na dřevinách chybělo listí, bylo vidět daleko pod hřeben. Jenom jsme koukali, málem slzy v očích, a nestačili se divit, co je zde ve hvozdu zvěře. Jelení, srnčí a spousta divočáků. Sem tam přeběhla liška a i jezevce, kunu, jsme zahlédli.
Někdy v roce 2008 zůstalo z buku pouze třímetrové torzo. Roztržený kmen ležel opodál, včetně silných větví. Konec jednoho života v přenádherném vojenském pralese. Vždy, když k němu přicházím, si vzpomenu na mého německého ovčáka. Tady jsme v každém ročním období odpočívali. Pes je již v nebi a mě se moc stýská. Jenom lituji, že jsem ovčáka, tady pod zbytkem stromu nepochoval...
Tenhle snímek překrásného trsu hlívy ústřičné je asi můj nejpovedenější. Zhotovil jsem ho krátce - a to už je hodně dávno - po zakoupení prvního, a také zatím posledního, digitálního fotoaparátu značky Olympus. Bylo brzy zrána, světlo minimální a všude mlžný opar. Mlha v přírodě dokáže vytvořit pak na snímcích pravé divy. Je to o potlačení rušení hlavního motivu a o rozostření pozadí. A to opar umí udělat bravurně. Jenom kdyby takových přírodních příležitostí bylo víc....
/2. 12. 2006/ - To je stejná fotografie, ale pořízena ze předu. Bohužel jsme již přišli pozdě a hlíva byla již přezrálá. Tento hlívovník dával rok co rok, a stále dává přebohatou úrodu. Když jsme před mnoha lety na něj narazili, tak to byl překrásný stojící mohykán. Potom přišel první vichr a kousek odpadl na zem. Druhý již z krasavce udělal jen stojící několikametrové torzo. Hlíva se má bohudík stále k světu. Je o čem zde bádat....
Foto: Petr Stříž Umělecký snímek jednoho z naší trempské party. Autor si jí převelice cení, neboť po mnohohodinovém ležení v mokru, se mu konečně podařilo aparátem zachytit tu přenádhernou kapku. Od té doby je z nás nešťastný. Tvrdíme totiž, že to není nic moc. Ale až se mu podaří v té kapce zachytit vlastní autoportrét, tak teprve potom to bude to pravé ořechové.
DVEŘE - ZÁRUBNĚ
EUROOKNA
pouze od firmy
Václav Burle
(tlf. 257 941 315)
houbaři a milovníci přírody
mají převeliké slevy
zaměření, montáž, doprava
I dnes jsme, na jedné ležící haluzce, hlívy našli. Torzo zatím tuto houbovou zimní královnu nevydalo. Je děsivé, že pod zlomeným bukem zůstala pouze jedna větev. Všechny ostatní byly vytěženy. A to prosím v "pralese", kde by mělo vše zůstat na věky věků na svém místě. Jó, prachy jsou prachy. Dnes z lesů mizí kdejaká větévka. Důvodem je velkozpracovávání na pelety a podobné výrobky do kamen, krbů. Nemělo by se to však přehánět. Jinak v lesích bude málo hmoty, která se proměňuje v humus. Nepřehánějme to páni zbohatlíci z lesů a hvozdů České republiky.
Již minule, 29. listopadu 2009, jsem nenápadně Petra provedl kolem tohoto torza buku, pod kterým bylo ještě několik větví po jeho rozlomení, a několik polen, které lesáci zapomněli z chráněného pralesa odvést.
Přelomený kmen, ležící na zemi, na kterém bývávaly desítky kilogramů hlívy, byl v nedávných letech bohužel odstraněn. Pro nás houbové badatele zločin nebývalé krutosti.
Petr vůbec nic nezaregistroval, i když kolem plodnic prošel několik metrů. Není se čemu divit. Byly tmavé, tedy čerstvé, barvou splývající s dřevní hmotou. Já je viděl, neboť po letech jsem již věděl na co se mám dívat, co mám hledat.
4. prosince, když jsme přicházeli k hlívovníku, Petr již neměl žádný problém. Plodnice uviděl z několika desítek metrů, neboť za těch pár dnů výrazně přirostly. Opět se nastačil divit, jaká je příroda mocná čarodějnice. Bohužel ani nejkrásnější, nejdokonalejší fotografie, film, nedokážou vylíčit tu krásu, ten přenádherný pocit při jejich pozorování, zkoumání. Člověk si právě na takovýchto místech uvědomí, že stále o houbách nic nevíme. A to je to krásné, co nás stále nutí kolem nich bádat, toulat se lesy, hvozdem, ale i kolem potoků, říček. Musíme pospíchat, protože v našem věku už mnoho času nemáme. Komu já asi ty stromy s hlívou předám, aby pokračoval v naší bohulibé činnosti... Hlásí se někdo dobrovolně?
Trs Překrásné hlívy ústřičné, které můžete vidět na předcházející fotografii u paty buku. Moc by nás zajímalo, jest-li si autor na kapičku počkal, nebo jí vytvořil za pomoci počítačové techniky. Kde je asi pravda, že ano? Já bych neměl tu trpělivost čekat až se tam vytvoří. Foto Petr Šebes (Tento trs jsme si po vyfocení odnesli do civilizace!)
Tyhle malé plodnice jsme tam ještě nechali. Až je překontrolujeme, tak zde, na tomto místě uvedu další podrobnosti. Jejich snímek po týdnu máte o kousek níž.
/11. prosince/ - jsme zbývající hlívy ústřičné sebrali. Nechali jsme pouze malý trs na torzu buku ve spodní části. Můžete si ho prohlédnout na hořejším snímku. Budeme ho nadále sledovat a i my jsme zvědaví, jak to dopadne.
/26. prosince/ - Podívejte se nahoře na stojící torzo kmene. V jeho úžlabí uvidíte malý, nepatrný trs, který jsme tam ponechali za účelem bádání. (Ten větší, jsme již 11. prosince sebrali.) Dnes jsme zjistili, že mrazem se trochu scvrknul, ale má se stále k světu. Kousek od něj - několik centimetrů- vyrostl nový, ale hodně malý, další trs. Snímek zde uveřejním v nejbližších dnech.... /Je uveřejněn úplně dole tohoto článku./
Čím je hlíva ústřičná tmavší, tím je mladší, čerstvější, zdravější. Nejmladší jsou asi plodnice, které jsou až do černa. Pak se mění na tmavě fialové. Starší jsou světle hnědé. Nebo je to jinak? Někdo tvrdí, že barvu hlív dělá množství světla, druhý zase množství vody....
Takovéto plodnice je asi hřích trhat, ořezávat. Nechte jim ještě nějaký ten čas a budete odměněni velkým množstvím hub, obrovskou hmotností, váhou.
Ten samý trs, ale po týdnu. Vidíte jak opět změnil barvu. Jsem z toho jelen. Už jsem se domníval, že těm odstínům rozumím, ale opět vím, že v této souvislosti nic nevím.
Tahle ještě tak stará nebude, je to pravděpodobně hlíva ve středním věku. Vynikající na všechny možné kuchyňské úpravy. Nebo máte jiný názor?
Zatím jsem vybádal, ale nevím jest-li je to pravda, že když má hlíva ústřičná tuto světle nahnědlou barvu, tak je už stará a když má tuto velikost, tak je asi nejlepší jí usušit a rozemlít na prášek.
Zapomenutá polena jsou rok od roku stále plná hlívy ústřičné. Kdyby tady lesáci nechali tan dlouhý, tlustý zlomený kmen, tak, jak to bylo v minulosti, tak to tady mohl na hlívu být ráj.
Udělal jsem dva objevy - Zmrzlá hlíva přestává růst, aby se po oteplení opět vydala k nebi. To sice není zas tak velká novinka, ale ta druhá stojí za informaci. Z oříznutého trsu hlívy ústřičné, začaly vyrůstat nové hlívičky! To jsem - i přes velké úsilí - zjistil poprvé. Máte s tím někdo prosím nějakou zkušenost?
Všechny plodnice jsem si již odnesli, ale tyto nepatrné jsme tam ohledně badatelské činnosti zanechali. Snímek byl pořízen 26. prosince. Nyní již budeme jenom čekat.....
14. března 2010 - Když odešel sníh, tak už tam na kmenu nebylo vůbec nic. Jsou to ale záhady, že ano....
2. listopadu 2010
12. listopádu 2010
Hlíva již slušně na polenu povyrostla a je dokonce okousána od zvěře. Nabízí se otázka, jak hlíva lesním tvorům chutná. Pravděpodobně to nebude nic moc. Jinak bychom veškerou dostupnou zvěři, nenacházeli. Nebo je to snad jinak?
Celkový pohled na poleno. Všimněte si, jak od minula již vyrazily plodnice i na jeho bocích.
...a zde ještě detail. Plodnice jsme tam nechali pro další bádání. Tak uvidíme, jak to zde příště dopadne. (27. listopadu 2010) - Dopadlo to špatně. Všechny sežrala zvěř. A hvozd je pokryt prvním letošním sněhem. Svítí a pálí slunce. Je tady přenádherně.
/27. listopadu 2010/ - Vůbec jsem si jich nevšiml. "Hele, koukni nahoru..." řekla Jají. A tam úplně na špičce torza buku, velice pěkný, začínající, trs hlívy ústřičné. Tam žádná zvěř se nedostane a tak opět můžeme bádat. Ty tři malé trsy na kmenu, jsme očesali. Koupíme kuřata a bude zase super gábl.
/...pokračování někdy příště!!!/
Recept na hlívu ústřičnou: Vykašlete se na jídla, do kterých se lije smetana, přidávají ochuchovadla!!! Hlívu, tento dar Boží, která je prý léčivá, upravujte přírodně. Máte-li jiný názor, tak napište do komentářů a já to na toto místo přetáhnu....
1/ Hodně hlívy, zelenina, těstoviny. Opakuji hodně hlívy, aby její chuť, vůně, vynikla! Nejhorší co můžete udělat je, když jí zničíte v tzv. drštkové polévce. Tam hlívu neucítíte, pouze ty dochucovadla!
2/ Rýže, velké množství hlívy, zelenina, zkrátka takové rizoto. Hlíva tam musí mít převahu! Pamatujte si, že zejména u hub v jednoduchosti je síla!
3/ A co takhle kuře na hlívě. Zkuste a napište, jak jste byli spokojeni, jací jste borci, kuchaři.... Koupíme kuře za 39,90 Kč za kilo. Vložíme do většího pekáče. Přidáme velké množství hlívy, brambory a musíme vložit zejména větší množství libečku lékařského. Delikatest. Možná, že se vám to napoprvé zase tak moc nepovede. Budete se muset naučit vkládat tolik libečku, aby to vašich chuťovým buňkám bylo příjemné. A vo tom to je!
Zde hledá
Muchomurka:
Dobrý a fakt budete pokračovat?
2 Václav Burle
Budu!!! Tohle je jeden z mých nejmilovanějších hlívovníků, který již sleduji roky. Je to úžasné bádání. Člověk rok co rok, zimu co zimu, objeví vždy něco jiného, nového. A to nekonečné toulání hvozdem s přáteli je něco úžasného. Pak si vždy sedneme do campu, rozděláme oheň, něco uvaříme, upečeme, opečeme, popijeme, tiše zazpíváme. Nejlepší a nejkrásnější je to těsně před Štědrým večerem. Nejépe právě v ten den.....