Únor 2011

FOTO dne - borovice ??? - 28, února 2011

28. února 2011 v 17:22 | I já jsem se domníval, že dřeviny slušně znám. Omyl.... |  FOTO dne
Borovice, ale která????
Domnívám se, že toto je ta "přeslavná" borovice černá, která napáchala, páše a bude i nadále páchat na stráních v Českém krasu....

...kdo umí, tak jistě podle šišek a jehlic pozná, která to borovice je, že!

Slunečná, ráj zejména pro ty nejmenší, ale i dospělí si příjdou na své - Šumava

28. února 2011 v 17:19 | O víkendu pak můžete částečně nakouknout do vojenského újezda Boletice |  Šumava
Vynikající tip na dovolenou! Když řekente, že vás posílá burle.blog.cz, tak určitě bude i slevička....

Lomy - Holý vrch - pravděpodobně dostanou pořádně na prdel - Český kras

28. února 2011 v 12:21 | Zatím se toho mnoho o jejich likvidaci neví a to je pro nás všechny varující |  Český kras
PROBUĎME SE A ZAČNĚME JEDNAT, ZAJÍMAT SE, NEŽ BUDE POZDĚ....
Český kras je převelice bohatý nejen na klenoty přírody, živočichy, byliny, houby, ale i na různé otvory do Matičky země. Jeskyňky, jeskyně, propadliny, lůmky, lomy. Dokonalé, a zájemci vyhledávané, jsou zejména zatopené výtvory vytvořené lidmi. Známá je především Velká a Malá Amerika. Nejsou však v tomto ráji české krajiny jediné. Připomeňme například Homolák, který je zejména pro milovníky slunce nenahraditelný, ale i lom, ve kterém se sice ještě těží, a tedy přístup zakázán, Holý vrch. Všechny však mají jedno společné. Jest-li se nebudeme bránit, tak zmizí pod nánosy odpadů zejména z hlavního města.
Před časem, se na veřejnosti objevil dokument, ve kterém se psalo, že lom Holý vrch bude přeměněn v přírodní ráj na zemi. V přenádherném přrírodním a neopakovatelném prostředí, měl vzniknout zatopený lom s veškerým potřebným zázemím pro návštěvníky. Naskýtá se ale otázka, jest-li by nebylo lepší, nechat ho co nejvíce přirozený. Ony všechny ty výdobytky civilizace, by mu naopak mohly dát pořádně na zadek. Aquaparků je všude přemnoho, ale přírodních zákoutí, krás, které navazují na zajímavé chráněné rostliny, houby, živočichy, naopak převelice málo. Říká se, že dílo má přebohatý pramen kvalitní vody. Bohužel lidé se stále více od přírody, dek, vrbiček, přírodních popelníků, termosek, pytlíků s jídlem, vzdálují...

Jeden takový příklad máme na hranicích s Německem. Podnikatelé tam pro naše lidi, v aquaparcích a v podobných zařízeních, vytvořili takové finanční podmínky, které asi nelze odmítnout. Málokdo si chodí již odpočinout k rybníkům, přehradám, na koupaliště. Lidé již odmítají štípající, kousající hmyz. Vadí jim ležet na trávě, a občerstvení hledat u nějakých zastaralých kiosků. Tento přemoderní způsob léta je však poněkud nešťastný. Vede do záhuby, vzdaluje člověka toho nejkrásnějšího co na jedinečné planetě Zemi máme. Vůbec si neuvědomujeme, že to máme jako jediný v širém vesmíru. Vzdalovat se od Matičky přírody a vyhledávat beton, zejména pro milované ratolesti, nevést děti a mládež k přírodě, je cesta do horoucích pekel!

Netrvalo pravděpodobně dlouho a tento fantastický návrh, vrátit lom Holý vrch přírodě, byl smeten tvrdě pod stůl. Důvodem byla výstavba železničního tunelu Barrandov, Praha - Beroun. Čas ale ukázal, že toto obrovské horní dílo je v době ekonomické krize a špatných geologických podmínek neproveditelné. A to je také důvod, proč se o další osud této jedinečné přírodní lokality začít více zajímat. Asi navštívím pana Ratha. Vždyť mnohé mě ještě dluží a stejně tak mého ..... pana Romana. Uvidíme jak pořídím!

Zpravodajci, bývalí spolubojovníci z dávných dob, hlásí, že lom Holý vrch, který v současné době má již šest pater, v blízké době skončí s těžbou. Na jedné straně o surovinu, stavební kamenivo, již není takový zájem a na straně druhé, majitelé přilehlých polností odmítli své majetky prodat. Nyní jsme tedy na tahu my, milovníci přírody a Českého krasu obzvláště!!! Musíme rovněž zdůraznit, že tento lom již není v CHKO Český kras, ale pouze na jeho okraji.

Musíme společně, ale co nejdříve zjistit, co můžeme od zastupitelů, politiků, ekonomů, lobistů, přírodovědců, čekat. Musíme jednat nebo bude pozdě!!!
...a toto je snímek lomu Holý vrch z druhé strany.

/....pokračování bude neustále následovat!/
Toto je lom od Holého západně přes silnici. Býval až šedesát metrů hluboký a dnes, až na zadní převelice zajímavou strž, kde jsme nedávno objevili neznámý vstup do nitra země, musíme prozkout, je již zavezen, Teď se vše vrší do výšky. Denně sem najíždí desítky nákladních aut, které se mnohokrát obracejí. V současné době se sem vozí rubanina z pražských tunelů, jak silničních, tak i metra.

Bohužel, snímek nevystihuje úplně pravdivě, přesně, tu hloubku zdejší strže. Ta ještě zavazena odpadem není, ale určitě to nebude dlouho trvat a i ona zmizí před zraky návštěvníků. I sem je vstup zakázán.
Právě tady jsme objevili vstup do podzemí. Bohužel, vstupní otvor je zakryt obrovským vylomeným kamenem a otvor je tak pro malého kluka. My ale tento problém určitě vyřešíme a náhlédneme do nitra...
/... dokončení této části brzy, jen co mě něco světoborného napadne. Zůčastnit se můžete ale i vy!!!/

















Zajímavosti z okolí - (Zdroj vedení Lomu Holý vrch).

Lom leží mimo Chráněnou krajinnou oblast Český kras, těsně na její severovýchodní hranici. Nižší obsah rozpustných složek ve zdejším vápenci je důvodem, proč zde nejsou výrazné krasové útvary, jako v blízkosti Mořiny a Tetína. V sousedství lomu začíná Karlické údolí v délce cca 4 km, končící u obce Karlík. V těchto místech stával stejnojmenný hrad, který údajně býval místem odpočinku Karla IV. při jeho cestách na Karlštejn a venkovským sídlem jeho manželek, které podle dochovaných zpráv neměly na Karlštejn přístup. Dnes se již těžko hledají pozůstatky tohoto hradu a jeho hradeb.

Původní dobývací prostor byl v severovýchodní části rozšířen tak, aby mohlo být vytěženo celé ložisko a maximálně využita technologická úprava. To vše se děje dle plánu o využití ložiska a povolení příslušných orgánů statní správy. Ukončení těžby a zahlazení stop po těžební činnosti se předpokládá v časovém horizontu 10 let.

Společnost při přípravě likvidace lomu, postupuje v souladu se zájmy obce Mořina, která po ukončení těžby a provedení cílené rekultivace, počítá s využitím tohoto prostoru pro rekreaci. S ohledem na přítok spodní vody se předpokládá, že se v části lomu vytvoří jezero a na zbytku plochy se počítá s místem pro pláž, sportoviště a tábořiště, opatřeným zdravotnicko sociálním zázemím. Stěny lomu jsou již při postupu těžby tvarovány do předepsaných závěrných sklonů, které zabezpečí jejich stabilitu a tím bezpečný pohyb v tomto prostoru. V rámci přípravy ukončení těžby je zpracován přesný plán na osázení zelení tak, aby nová kultura byla v souladu s okolní přírodou a zajistila co nejrychlejší splynutí opuštěného lomu s okolím.

Uskutečnění tohoto záměru by zvýšilo atraktivnost celé oblasti, protože kvalitní koupaliště v blízkosti Prahy na trase do Karlštejna a Koněprus se jistě stane předmětem zájmu mnoha návštěvníků, kterým toto ojedinělé prostředí nahradí nebezpečnou "Velkou Ameriku".




Dub letní - Pod cihelnou - Podbrdsko

28. února 2011 v 11:48 | Zde v okolí je několik zajímavostí, ale prozrazovat bohužel takto veřejně nemůžeme.... |  Stromy to je láska má
Dub letní, Pod cihelnou -
Určitě jste si všimli, že toto je první z dubů, který má v bohatém množství na sobě listí ještě z minulého roku. Nevíte někdo, proč tomu tak je?

Je převelice zajímavé, že v této oblasti pod Skuhrovem se do dnešních dnů dochovalo několik historickcý dřevin. Všechny najdete zde na blogu.

Od severu na jih - Drahlovice, dále 8 a dalších dubů pod historickou vsí Skuhrov, V Chaloupkách a Pod cihelnou. Bohužel ani o jednom památném stromě nemáme mnoho informací. Jest-li někdo víte více, tak prosím pište zde do komentářů.

...pokračování brzy!

Mnohdy je černobílá fotografie více vysvětlující, než ta barevná. Vrací nás o mnoho staletí zpět. A vo tom to je....

FOTO dne - Český kras nás ještě překvapí - 27. února 2011

28. února 2011 v 0:13 | Pomalu ale jistě zde dochází k mnoha změnám, které se nám vandrovníkům vůbec nelíbí... |  FOTO dne
Lomy v Českém krasu zanikají...
Nepoznáváte tento lom? Určitě vám ale něco připomíná. Do tohoto prostoru je vstup pod pokutou 15 000 korun přísně zakázán. Je to zde opravdu nebezpečné, zejména i proto, že se tady stále těží a odstřeluje. Nebude to již dlouho trvat a i tento lom, jako ten na druhé straně silnice, pravděpodobně zanikne. Bude to přeobrovská škoda. Nebylo by lepší řešení na jejich využití pro rekreaci všech našich spoluobčanů? Bohužel, tady my bojovníci za krásy přírody neuspějeme. To víte, vyšší zájmy. Více informací k této problematice uvedu v nejbližším článku o lomech v Českém krasu. Budete se moc divit, jaká zvěrstva se tady všude - až na pár výjímek - připravují....
V zimní období se v oblasti lomů, Českého krasu, objevují všemožní dravci, kteří k nám přilétají až z dalekého severu. Bohužel nevlastním žádné dlouhé sklo, ale miluji lehnout si na záda a pozorovat jejich letecký den na zimní, modré obloze. Nevíte prosím někdo, co je toto za dravce?


FOTO dne - Zimní přechod Brd - 26. února 2011

27. února 2011 v 23:18 | Vandrování s dobrou partou je nenahraditelné. Je to fantastický doplněk šťastného života... |  FOTO dne
Zimní přechod Brd...
Rok od roku je stále méně lidiček, kteří v zimní době hází torny na plece a vyrážejí do přírody. Naprostou většinu našich přátel odrazují mrazy a spousty sněhu. Nechtějí prý mít mokro v botách. Opak je však pravdou. Nejlepší a nejzdařilejší putování se odehrává právě za marazíků. Nohy jsou v suchu, nikde žádná voda, a když se ještě vydaří slunný den, tak je to naprostá paráda. Ani si člověk nemusí lehat na záda, jak se zpívá v té písničce.

Tremp, vandrovník, turista, pionýr, skaut, dobře ví, že po celých Brdech - Hřebeny, Třemšínské, Vojenské - mají pře-veliké ubytovací možnosti. Tady je seník s voňavým poležením, tady starý, ale poctivý trempský srub, partyzánská zemljanka, vojenský bunkr, ubytovna, odstrojená strojovna. Na pořádné karimatce se to spí lépe než doma u mamky. A ta hvězdná obloha bez jakéhokoliv světelného šumu. No prostě nádhera.

Příště, jestliže vydrží chladné a slunešní počasí, se půjdeme pokusit potkat zubra. Přidej se, neseď doma za pecí!

Dub letní - V Chaloupkách - Podbrdsko

27. února 2011 v 22:44 | Tak tenhle krasavec má něco společného s Národním divadlem... |  Stromy to je láska má
Dub letní, V Chaloupkách a Národní divadlo - 330 let, obvod 550 cm.
Strom je to překrásný, ale již na první pohled je vidět, že není v dobrém stavu. Větve jsou oschlé, ale tak nemocně vypadají duby - pravděpodobně z důvodu špatného ovzduší - v celé republice . Musíme počkat na jaro, léto až se i tento strom zazelená. Pak budeme moudřejší.

Jak já miluji ty záhady kolem map. Na té, kterou vydal Klub českých turistů, je opodál u hráze rybníku, který letos na své hladině přivítal tisíce bruslařů, vyznačen ještě jeden dub letní. Bohužel tam po něm není ani památky. Nikde žádné torzo, velký pařez, zkrátka nic. Čert ví, jak to tady je. Možná, že opětovně nějaký kartograf to podělal stejně jako ten, který na Krkavčinu, ve vojenských Brdech, nakreslil zříceninu hradu. Spousta vandrovníků, turistů, milovníků zřicenin, hradů a zámku, jí tam hledalo a opětovně nikde nic. Nebo si z nás všech, pořádně vystřelil.

Zajímavé však je, že doslova několik metrů od tohoto dubu je další památný strom a to lípa. Ta zase na žádné mapě nakreslená není. Že by opravdu kartograf zazmatkoval?

Zde je podle mne příklad k zamyšlení. Proč již dávno není u tohoto památného stromu vysazeno několik jeho potomků? Na co čekáme? A co ta plechová nástěnka hned vedle kmenu? Tak to už je vůbec nepochopitelné, že....
...a zde je ta, chráněná státem, lípa, doslova několik metrů od památného dubu.

FOTO dne - už jsou všude, bude jich víc, nebo.... - 25. února 2011

27. února 2011 v 19:18 | Jsou nádherní, vznešení, ale nesvobodní. Jsou za plotem! |  FOTO dne
Je to tak správné? Nevím! A co vy...
To si tak kráčíte přes brdský hřeben a z ničeho nic máte za zadkem takové to bojové americké nebo snad britské auto. Pes radostí poštěkává, jako kdyby věděl, kdo mu občas nenápadně, aby páníček neviděl, dává z torny laskominy. Známý fořt, který nás před mnoha lety stále v brdských campech buzeroval, až to došlo tak daleko, že jsme se pobratřili. Nadával, že děláme oheň, pak zase, že ho neděláme, protože je mu zima a rád by se u nás ohřál. A tak stále dokola. Trvalo to moc dlouho, než jsme pochopili, že si z náís stále, pořád, furt, imervere, dělá srandu. Čti legraci.
"Tak co hoši, zase na vandru? To se tak někdo má. My dělný lid dřeme až do úmoru a Pražáci si zase vyrazili na víkend do našich revírů. Já vás kluci varuju. Žádný přespávání v seníkách!!! Zvěř je vysílená, potřebuje naprostý klid. Takže žádné řvaní, zpívání, halekání. Naprostý klid, nebo vám nasypu broky do prdele...." Začal vytahovat okýnko.
Najednou rozrazil dveře a říká. "Hele vy bejci, nechcete se podívat na vysokou?" Naskákali jsme do auta a na přívěs s ňamkama pro zvěř a cele oddáni jsme se těšili, jak malí kluci. Co vám mám povídat. Navštívit oboru a vidět veškerou tu nádheru stojí i za ty broky do zadku.

Z povzdálí jsme pozorovali fořta, jak sype do žlabů, přidává nádherně zelené, kvalitní seno. Nikde nic, ale pochvllenku je vidět v lese převeliký pohyb. Fořt pomalu odchází k nám a vysoká se pomaloučku a s grácií sobě vlastní, přibližuje k prostřenému stolu. Zážitek na celý život. Nikdy však není asi vše dokonalé, jak by si človíček přál. Ty největší kusy, s přebohatým parožím, se stále drží mezi stromy. Odcházíme, aby i oni si mohly dát dlabanec....

Na straně druhé v celé brdské oblasti přibývají, jak sluneční elektrárny, soukromé chovy vysoké zvěře. Na některých farmách jsou desítky jelenů, daňků, muflonů, někde se stavy blíží až ke stovce. Vysoká a další zvěř ztrácí svobodu ve hvozdech a naopak se stává hospodářským zvířetem. Je to tak dobře, co myslíte?

Skupinka 8 dubu letních a dalších, Skuhrov - Památné stromy - Podbrdsko

27. února 2011 v 19:12 | Státem chráněna je skupina 8 dubu, ale opodál jsou další.... |  Stromy to je láska má
Skupina 8 dubů letních, severně od Skuhrova...
Zejména ten krajní dub letní je nepřehlédnutelný krasavec. Určitě pamatuje několik staletí. Na první pohled je vidět, že celá skupina stojí na bývalé hrázi, předávno již zrušeného, rybníka. Nyní protržená. Na mapě však žádný potok není, i když ve skutečnosti tady jeden se spoustou vody a pěkně bublající, žvatlající teče. Příště prozkoumáme, jak je to možné....

Krajní velikán je pořádný a statný Jura. Určitě má několik staletí již za sebou.

Jak ale tyhle letité a přenádherné stromy fotografovat. Není to vůbec jednoduché a já jsem na to zatím nepřišel.
Když se totiž na ty snímky dívám, tak určitě nejsou špatné, ale nevystihují úplně ten pocit, když se ke stromu blížíte, okukujete ho ze všech stran a vidíte tu jeho mohutnost. Na těch fotografiích ten pocit není asi vyjářen úplně dokonale.
Jedno řešení tady však je. Nasnímat si rovněž historický strom a poslat jej na burle@seznam.cz. Rád ho tady na blogu uveřejním. Určitě i vy znáte řadu, nebo jen několik starých, letitých historických, panmátných stromů. Budete si na toto téma povídat?

Přibližně sto metrů na jih je další skupinka starých, zajímavých dubů. Jeden z nich toho rovněž přemnoho pamatuje. Kdo ho tady a proč asi vysadil? Jedno je však jisté. Nikdo se to už nedozví, ale ten bahatýr dubový tady stojí dodnes a ještě dlouho jej budeme na širém poli obdivovat. Co tady ale zůstane po nás. Není již čas si rovněž vysadit svůj strom?


FOTO dne - v Praze tam je blaze. Tam mají všechno - 24. února 2011

27. února 2011 v 18:41 | Nejsou v našich zemích původní, jsou s nima problémy, ale.... |  FOTO dne
Za Radotínem....

Představte si trojúhelník. Fotografováno z nedaleké silnice, vlevo vesnice, v zadu a vpravo železniční koridor Praha - Plzeň. A na poli přenádherné trofejní stádečko mufloní zvěře. A co že to tam dělalo. Nic víc a nic méně, než že stálo a pozorovalo šrumot na rušné vozovce. Při průjezdech vláků se jenom podívalo, překontrolovalo, jest-li strojvůdce jede na čas a dál se slunilo na téměř jarním slunci. Jenom nevím, kam se potom odebralo. Přes trať do prudkého svahu lesa. Nebo snad dokonce přes silnici a následně přes Berounku na moderní golfové hřiště. Pravdou je, že v hlavním městě operuje několik takových stád.... Příští týden jdeme vyhledat stádečko zubrů ve vojenském prostoru Boletice. Nechceš se přidat.....
......

Dub letní - Drahlovice - Podbrdsko

26. února 2011 v 22:33 | Vyhledávejme nové následovníky historických stromů a označujme je! |  Stromy to je láska má
Dub letní, Drahlovice - Stáří 300 let, výška 25 metrů, obvod 420 cm.....

Na první pohled je vidět, že tento chráněný strom má divně oříznuté některé větve, tak dva metry nad zemí. Proč? Že by nějaký druh ochrany, nebo spíše někdo potřeboval tvrdé, kvalitní dřevo na topení. Záhadou rovněž je, že veškeré chráněné dřeviny v této oblasti, až na několik výjímek, lípa, jsou duby letní.

O tomto dubu jsem zatím nezjistil mnoho informací. Je to stále stejné. Mladí lidé se již svých předků neptají, a tak se rychle zapomíná. Možná, že někdo něco o něm najde v nějaké kronice. Na první pohled je asi zřejmé, že se jedná o strom, který vyytyčoval územní hranici. Dříve se to dokonce dělalo tak, že se vysadil strom, osadil mezník, kámen, a několik mladíků dostalo pořádný výprask, aby si místo zapamatovali. To se bohužel už nedělá, a tak neznáme určení těchto stromů.

Na Podbrdsku, tak jako po celé republice, mnoho starých památných stromů, není.
Stále se zamýšlíme nad tím, proč tomu tak je. Odpověď nenacházíme.
Jednoznačně však můžeme zdůraznit, že naši předkové si stromů a přírody uměli více vážit.
Po nich zde alespoň staré, historické dřeviny zůstaly. Po nás nezůstává, kromě betonu, naprosto nic.
Jakmile strom doroste, tak my neumíme nic jiného, než ho podříznout. Vidíme pouze ty peníze, teplo, které nám v době drahých paliv poskytne. Jednoznačně je to cesta do pekel.
Stát sice umí chránit těch pár set dřevin, ale ještě bohužel nenašel systém, jak vyhledávat nové, perspektivní stromy, které se pak dožijí mnoha set let. Mělo by to být takové kolečko. Za jeden současný historický strom v dané oblasti, dát do popředí, a označit tabulkou, následovníky. Jinak se brzy stane, že žádné historické a památné stromy nebudou.

Zimní putování na Valdek od V Hrocha

25. února 2011 v 10:27 | Podívat se do Brd v zimním čase, kdy všechno lupe pod mrazem je neopakovatelným zážitkem. |  Brdy centrální
Náš zimní výšlap začal kontrolou stavu kláštera Svaté Anny Dobrotivé v Zaječově. Musím konstatovat, že klášter, později též sídlo černých baronů, je stále ve špatném stavu. Celý jsme jej obešli a udělali pár snímků. Zima -7, slunce pracovalo na plný výkon, ale hlavně naprosté bezvětří. Nádhera. Plán zněl - přímou čarou terénem na Valdek přesně podle přiložené fotografie. Počasí fantastické. Šli jsme po louce dost z kopce k lesu, sněhu tak 5 cm. Všude ryto od divočáků. Došli jsme k lesu a vstoupili. Tam teče Červený potok, v létě normálně překonatelný po kamenech suchou nohou, k hradu tak 400m, jenže zde nastal problém. Teplotu jsem odhadoval na -10 a v noci asi nebyla daleko do -20 stupňů. To co jsme viděli se nedá jinak nazvat než povodní. Koryto potoka plné ledu, po kterém se valí a rozlévá z koryta horská říčka a všude kolem ledové plochy. Šli jsme 300m nahoru i dolů, všude stejný stav. To se nedalo přejít. Když už jsme našli místo, kde by to šlo, tak risk, že člověk spadne do peřejí, kde jsem odhadoval hloubku někde až do pasu, by v -10 stupních - a auto asi 1km daleko - bylo asi i o ohrožení života.

Je jasné jak to vzniklo, já si ani nepamatuju, že bych v tak extrémních mrazech byl u takového potoka, ale koryto plné kamení, kterým protéká voda a cáká na kameny v takových mrazech to na kamenech vytváří led, který neustále nabývá a tlačí tu vodu nahoru. Dá se říci, že led zvedl koryto potoka a rozlil do okolí. To jsem ještě nëzažil, aby v takových mrazech byla velká voda. Vrátili jsme se zpět na louky a prošli se po nich za krásného sluníčka až nám bylo horko, jak jsme lezli do kopce od potoka. Bylo nádherně, zima a nad námi silueta Valdeku, hradu, který se nám nepodařilo pokořit.
Foto:

Stroček trubkovitý aneb záhada. Co asi odstartovalo jeho obrovský výskyt v minulém roce?

24. února 2011 v 22:31 | Poradíte, jaký je váš názor |  Stroček trubkovitý
Prohlížel jsem si houbařské blogy a to po kliknutí na stroček trubkovitý. Všude se píše, že v minulém roce ho všude bylo plno, což mohu potvrdit. Více je v článcích zde na blogu. Ale nemáte představu, nápad, proč se to za těch padesát, čtyřicet let, stalo? Co ty stročky rozjelo, kde byl asi ten impuls. Počasí? Nebo co? Já vím, že stoprocentní odpověď nenajdeme, ale pokecáme....

Pamatné stromy - je to zvěrstvo, nebo není to zvěrstvo

22. února 2011 v 22:23 | Celý život si myslím, že je třeba se o přírodu starat a ne jí likvidovat |  Stromy to je láska má

Vy kdo víte poraďte. Kde je pravda? Bude se to těm broučkům líbit?
Souhlasíte s kácením těchto letitých stromů?
Poradíte, vysvětlíte?

Českou republikou proběhla v těchto dnech následující zpráva, kráceno:  V Lednici na Břeclavsku začala regenerace zámeckého parku, který je společně se zámkem zapsán na seznamu svěových památek UNESCO. Celá akce přijde na 20 miliónů korun. Projekt zahrnuje vykácení 734 přestárlých stromů, likvidaci náletových dřevin a ošetření stovek dalších. Zároveň bude vysázeno tisíc nových stromů a keřů.

Václav Burle: Není to tak dlouho co jsem o tomto parku zřel vynikající dokumentární film. Další byly v České televizi. Téma bylo stejné. Staré, letité stromy je třeba zachovávat a nelikvidovat ani jejich torza a padlé kmeny. Důvodů je hodně. Jeden je naprosto zřejmý. Mnoho druhů hmyzu žije právě v souladu se starým stromem, torzem, pařezem, kmenem. Takže se ptám co se to tam děje a je to správné? o houbách ani nemluvě. Co myslíš ty Martine, který jsi zrovna na tuto problematiku odborník na slovo vzatý..... 

Brdy - Knížecí studánky II

21. února 2011 v 23:04 Brdy Hřebeny
Knížecí studánky II a  ZDE  Knížecí studánky I .....

OMLUVA - Až budete číst tento článek, tak vězte. že hájovna i uvnitř byla již opravena, příkladně ve stylu brdského lesnictví zařízena.  Tímto se zdejším brdským lesníkům, fořtům, hajným omlouvám. 
Václav Burle
Když se tak toulám v této části Hřebenů, tak si vždy uvědomím, jak jsem šťasten, že jsem poznal zdejší Brdy ještě v dávných zlatých časech. To se ještě chodilo pěšky, vandrovník  potkával povozy, bryčky. Nikde žádné auto, žádný cyklista v barevném dresu a ani mnohopočetný řvoucí peleton. Jenom přenádherná boží příroda. Zdejšího hajného jsem osobně, na rozdíl od jeho ženy, moc neznal. Ve hvozdu jsem ho nikdy nepotkal, ale on o nás dobře věděl. Jeho drahá a milované polovička byla bohudík veliká vyprávěčka. Dokonce jednou, již po sametové revoluci, hovořila v českém rozhlase, zejména o období výstavby nedaleké raketové základny. Jak by se dalo k tomu záznamu dostat? A existuje vůbec? O zdejším polesí věděla vše, včetně vypálení veřejnou bezpečností a milicí nedalekého trempského srubu U dvou studánek pod Stožcem. Nemáte prosím někdo jeho fotografii? Tehdejší zdejší campy - a že jich tady bylo - převelice překážely z důvodu utajení vojenských objektů a zařízení. I turistická trasa musela být přeložená. Zdejší hřeben se musel pořádně obcházet.  U západního vjezdu byla ve finském domku strážnice a nedaleko u silnice betonový bunkr, který je tam dodnes.  Ještě dnes na Stožci, hned za křížem, je poznat okop pro ležícího kulometčíka a jeho obsluhu.
Václav Burle

Václav Burle
Hájovna existuje snad ode dávna. Neznáte  někdo její historii? Po odchodu paní hajné na onen svět, jí již žádný hajný, fořt, natrvalo neobsadil. Začala chátrat, než si Lesy uvědomily, že by byla velká škoda - kterou by jim nikdo neodpustil - jí nechat zpustnout. Byla opravena, ale uvnitř v současné době nic moc. Chybí ruka stálého hospodáře. Jenom mám obavu, aby nepřišel  moderní lesník a hájovnu nezmodernizoval. Na dvůr nepoložil betonovou dlažbu a nedej Bože, aby vykácel ty staré stromy.
Václav Burle
Přes louku začíná obora Aglaia. Vstup přísně zakázán a ono ani nejde se tam dostat. Ohrazení je opravdu bytelné a také se tam střílí. Říká se, že příroda je tam úchvatná. Rostliny pro botanika, houby, které nemají konkurenci a lecjaký mykolog by nad nimi zaplesal. Někde tam jsou ještě pozůstatky parku. Obora je dnes jenom takovým prdítkem. Dříve se rozkládala až za cestu, dnes dálnici, do Prahy. Kolem  jsou ještě vidět sloupy ohrazení. Formani si museli vždy otevřít vrata, za sebou zavřít, a pak pokračovat do královského města.
Václav Burle
mmmmmm
Václav Burle
nnnnnn
Václav Burle

Knížecí studánky! Víte ale co ten název znamená?

Ano, je to jméno pro zdejší hájovnu. Je to pojmenování i nedaleké studánky. To všechno ano, ale ve skutečnosti je to úplně jinak.

Václav Burle
....a tak to má být. Poutník přistoupí, skloní se, studánku vyčístí, aby i ten další vandrovník měl naprosto čistou vodu. Děláte to i vy?

Ani já jsem to nevěděl. Nedávno jsem se z určitého, pro mne velice důležitého záměru, vydal od studánky po potoce. Nejdříve jsem objevil zařízení na odečet zdejšího pramene a pak koukám, že na stromě je nějaká cedule. Přicházím blíž a už se i v mé  hlavičce rozjasnilo. Tady jsou ty pravé Knížecí studánky. Jedná se o  pramen, který i v parném letě dává poutníkům dostatek lahodné,  zdravé a chutné vody. (Nevíte o tomto místě prosím někdo něco víc? Kdo tam například přidělal tu cedulku?) Říkáte, že voda není chutná, protože je bez chuti? Máte jistě pravdu, vždyť jsme se to učili ve škole. Vy jste snad neprožili ten fantastický pocit, když jste byli  uprostřed hvozdu, slunce pralo na plné obrátky a vám již dávno došla voda? Náhle narazíte na pramen, studánku, naplníte na kameni ležící hrneček a s chutí se napijete, svlažíte rty. To je chuť, zážitek, co..... 

Jaký je váš názor na používání studánek, pramenů. Je to v dnešní době ještě bezpečné, zdravé?  
Václav Burle
Václav Burle
...a zde jsou ty správné Knížecí studánky. Je to prameniště a po studánkách ani stopa. Možná, že tady byly v dávných dobách a podle nich byla tato oblast pojmenována. Důežité je, že o toto místo se někdo dobře stará. Potok je upraven, ale s citem v souladu s přírodou. A tak to má být. Jenom by mě zajímalo, jak moc je tady voda kvalitní. Třeba někdo ví a rád nám tady na naše otázky odpoví. 

Pokračování asi zítra v noci i snímky budou!

Václav Burle





















I tohle jsou Knížecí studánky
Václav Burle
Lidi, kteří si říkají turisté, nebo nedej Bože trempové, jsou nepoučitelní, nebo neumějí číst. Zejména v létě je přísně zakázáno rozdělávat v lesích oheň. To není žádný výmysl lesníků, hajných, ale naprosto správná a zkušenostmi opodstatněná záležitost. Stačí jeden uhlík, zafoukání větru a les je v plamenech. Človíček odejde, oheň předpisově zalil, zahrabal, ale stejně to není nic platné. Náhoda je náhoda. Přestaňme blbnout, přátelé.....
Václav Burle
Už je to moc dávno co tady v okolí začaly vznikat první campy, tábořiště. Při budování nedaleké raketové základny, které v té nejvyšší velikosti byly pouze v republice dvě, další byla u Brna, zde došlo k jejich naprosté likvidaci. Armáda si nepřála, aby se tady pohybovaly nějaké ty "živly"! Stejně většina z nich posléze nacházela uvnitř plotu. Dopíši později.....

FOTO dne - Řezník který umí, to je pán - 23. února 2011

21. února 2011 v 22:39 | Koupit si dnes uzeninu to je sázka do loterie. Tady budete spokojeni! |  FOTO dne
Jaroslav Suchý, řezník a uzenář
Václav Burle
Ať si každý říká co chce, ale za našeho mládí byly uzeniny o převelice mnoho lepší, poctivější. Dnes se to nedá  požívat. Párečky, buřtíky, špekáčky, to nemělo chybu. A víte kam se dovážely nejlepší párky. No přece do automatu Koruna a na Pražský hrad, kde bydlel pan prezident. Tam na Václavském náměstí se na ně stály fronty. Jó, kde ty loňské sněhy jsou.

Nedávno jsem dostal až nepříčetnou chuť na párečky. Protože jsem chtěl mít jistotu, že si opravdu pochutnám, tak jsem koupil jeden párek, dvě nožičky, ale šest různých druhů. Chcete si tipnout, jak jsem dopadl? Ano, vyhráli jste, žalostně. Jeden velký hnus bez chuti a zápachu. Kde je problém? Nevím! Třeba někdo z vás vysvětlí, poradí....

Vraceli jsme se z kopců nad Černošicemi, pořádně hladoví a najednou koukáme - řeznictví, výrobna, majitel Jaroslav Suchý. Tak jsme do řeznictví zapadli a hle, zázrak. Mají teplou sekanou. Něco tak fantasticky dobrého už jsme dlouho nejedli. Cestou na nádraží jsme kousali, hamali, debužírovali, jen kdyby ty housky bývaly byly taky tak dobré. A víte jak to pokračovalo, skončilo. Rozběhli jsme se zpět, i kdyby nám měl vlak ujet. každý jsme koupili další kilo. V našich domácnostech pak byly další lukulské hody....

A ceny oproti Praze pro zákazníka dokonalé. Jenom pozor. V uzeninách se neprodávají pouze výrobky pana Suchého, ale i další od různých konkurencí. Takže nestačí ukázat na výrobek, ale je nutno se zeptat, jest-li opravdu daný výrobek je od vynikajícího a poctivého řezníka pana Jaroslava Suchého.

Podobný řeznický podnik, výrobna, je na náměstí v Berouně. Doporučujeme. A navíc příklad - dršťková polévka tam stojí pod deset korun a v Praze více než dvacet korun. O kvalitě, chuti ani nemluvě. A vo tom to je. Vybírat, ochutnávat a špatné výrobky nekupovat.

A aby vám bylo hodně špatně, tak ještě naproti řeznictví v Černošicích navštivte tamější cukrárnu Hájek, Hájková. Další dokonalost, Další kulinářské, lukulské,  hody. Raději si ale nechte dorty zabalit. Ono maso a lahůdky v podobě dortů nejdou moc dohromady, že... -vb-  

Hájek, Hájková - FOTO dne - zastav se poutníku a potěš se.... - 22. února 2011

20. února 2011 v 17:10 | Ne pouze krásou, koníčky, živ je člověk, že.... |  FOTO dne
Tak tady to nemá chybu - Hájek a Hájková....
Václav Burle
Až se budete vracet z těch překrásných, na přírodu bohatých lesů, luk a strání Českého krasu, od břehů řeky Mže, z lomů, jam a jeskyní. Z vydařených houbařských, fotografických, botanických a zoologických  zážitků,  tak se zastevte v Černošicích. Hned u nádraží je vynikající cukrárna. Takové dortíky, kávičku, chlebíčky nikde jinde jen tak neochutnáte. Delikatesa vesmírná to tady je. Pište do komentářů, jak jste byli spokojeni.....

Není na tom světě vše ale jenom pozitivní. Velký problém je u cukrárny  s parkováním. Jak se budete blížit, tak využijte hned první možnosti, kde ponechat auto, i kdyby jste měli jít trošku déle pěšky. Za ten kulinářský zážitek to bezesporu stojí. A prozradím vám jedno převeliké tajemství. Po 18 hodině jsou tady velké slevy. Vše se musí vyprodat, neboť druhý den by tyto vynikající delikatesy byly již k ničemu.  Pro poutníky, kteří se právě v pozdějších hodinách vracejí z výletů je to převelice výhodné, že... Dobrou chuť. Doporučuji ten velký dort s borůvkama a vídeňskou kávu. Představte sei, že i šlehačku si tady dělají vlastní a bez rostlinných olejů, pouze z pravé české smetany. Užijte si to!     

Lípa - Dobřichovice - Památné stromy

20. února 2011 v 17:08 | I v tomto kraji bývávalo přehodně historických stromů. Nezačneme je vysazovat, vyhledávat? |  Stromy to je láska má
Lípa malolistá, svatojakubská,
Václav Burle
Snímat historické stromy, není vůbec jednoduché. Jednou překáží, uprostřed lesa, koš na odpadky, podruhé - a to je na mrtvici - silniční značka, kterou tam umístil nějaký ten barbar, který zrovna fotografy nemusí. Nejhorší je, když se vám na snímek nemůže vejít vše, co by jste na něm chtěly mít. To je případ právě této nádherné lípy, jejíž součástí není jen řeka Berounka, ale i dobřichovický zámek.  Jak tam dostat strom, zámek, řeku  a aby tam navíc nepřekážely výdobytky dnešní společnosti - auta, autobusy, lidi, moderní lampy, silniční značky. To je neřešitelné. Ano, mohl by pomoci počítač, ale co když tam zrovna překáží obrovská betonová zeď a zde navíc moderní a jasně modrý most. Ať se budete činit do úmoru, stejně se vám záměr, konečného a zdařilého výsledku, nepodaří splnit....
Václav Burle
Zdejší občané se o historickou lípu, u které postávali, posedávali, jejich dávní předci, příkladně starají. Co je to však platné, když jenom o pár metrů dál, u vodní elektrárny pod zámkem, ořezali další staré, zdravé stromy. Kmeny nechali a vršky hlavních větví ořízli. Jenom se modleme, aby nezaschly. Opodál z nich úhledně složené a nařezané dřevo na topení. To si ti krasavci ztepilí určitě nezasloužily.   Nebo snad ano? 

Václav Burle
Je to   strom, který byl rozhodnutím Okresního úřadu Praha-západ vyhlášen v roce 19.. památným stromem. Je to  i nejhezčí  lípa okresu i celého Poberouní. Byla vysazena před křižovnickým zámkem při postavení sochy svatého Jana Nepomuckého v roce 1729, tedy v roce jeho svatořečení. Lípa má nyní obvod 484 cm, výšku 28 m a stáří 282 let. Každých 5 až 8 let bývá pravidelně ošetřována.

Lípa srdčitá (Tilia cordata) má srdčité listy, které jsou menší než u lípy velkolisté a mají na rubu v paždí žilek rezavé chomáčky chlupů. Čaj z lipového květu pomáhá při nemocích z nachlazení a při horečce. Lípa má také velký význam jako pastva pro včely, které její nektar přeměňují ve zvlášť kvalitní tekutý med. Měkké lipové dřevo sloužilo mistrům řezbářům při tvorbě slavných oltářů.

Původně u sochy sv. Jana Nepomuckého byly vysazeny lípy čtyři, jak bylo tehdy zvykem, ale již v roce 1788 po velmi tuhé zimě jedna lípa mrazem pukla. Další lípa, od sochy nakloněná k zámku, jako dožívající torzo musela být v roce 1993 poražena.  Zasazena však byla lípa nová, náhradní. (Zdroj městský úřad Dobřichovice.)

Chráněná lípa je blízko řeky a desetiletá voda dosahuje až k její patě. Několikrát byla při ledových zácpách v obklíčení ker až do výše 1,5 m, a to při ledochodech v letech 1940, 1941, 1942 a nejvíce ve dnech 9.-15. března 1947. Byla také svědkem největší povodně (asi pětisetleté) v květnu 1872.

Známe svatojánskou noc, svatojánský chléb, svatojánské broučky (světlušky) a 32 povětrnostních pranostik, vše je ale vztaženo ke svatému  Janu Křtiteli (24.6.). Ale dobřichovická Svatojánská lípa je svým jménem vztažená ke svatému Janu Nepomuckému se svátkem 16. května.

*  *  *  *  *
Prušákova zahrada v Dobřichovicích - Lípa srdčitá (Tilia cordata), ve východní části Prušákovy zahrady, byla vyhlášena jako památný strom v roce 1998. Její obvod dosahuje 330 cm, výška činí 31 m a stáří je asi 150 let. Tato lípa vyniká výškou. Je to dvoják a proti rozlomení je opatřena asi ve výši 15 m úvazkem, který fixuje oba kmeny. Roste ve skupině s dubem s obvodem 430 cm.

Dub letní (Quercus robur) v Prušákově zahradě ve východní části má obvod 430 cm a výšku 20 m. Jeho stáří je asi 250 let. Má mohutně klenutou korunu a je nejmohutnějším dubem v Dobřichovicích. Je bohužel nemocný a proto nebyl vyhlášen památným stromem. Oba stromy můžete nejlépe obdivovat z ulice generála Pellé. Půjdete-li ulicí nahoru směrem k tenisu, pak za ohybem ulice doprava se vám po cca 50 m otevře, přes kamennou ohradní zeď, krásný pohled na oba stromy. (Zdroj MÚ Dobřichovice a občané.)


Dub u Vonoklas - Památné stromy - Český kras

19. února 2011 v 23:10 | Rovněž se mu říká dub Na Vráži, Havraní dub u Karlštejna, Dub Karla IV. |  Stromy to je láska má
Dub letní, že by 750 let?Václav Burle
Václav Burle
Nebyl to žádný břídil, ten Krkavec královskocísařský. Již od dávných dob, nosil zprávy z Pražského hradu na Křivoklát. Nebyl to pro něj žádný problém, tu pro nás nekonečnou vzdálenost překonat. Zde to měl rád, nikdo neví proč, tady vždy usedl, ozval se na celý les a pozoroval okolí. To byla ještě doba, kdy všude byly překrásné jen jehličím, listím, květy, vystlané cesty. Nikde beton, asfalt, jak je tomu bohužel dnes. Když se ujistil, že v zemi české je vše, tak jak má být, roztáhl křídla a ládným skokem se pustil kolem Mže za svým posláním. Vždy na něj bylo spolehnutí. Věky utíkaly, jak voda v řece, čas se nedal zastavit, ale vždy se další krkavčí potomek postaral o splnění služby svých předků.....

V naprosto tichém, obtížně průchodným hvozdem, se v dáli ozývá, jen tak vánkem pročechraná, česká píseň. Už jsou slyšet kopyta koní, křik sokola, štěkot psů. Družina, která se zastavila ve zbraslavském klášteře na ranní gábl, přebrodila Mži u dnešních Černošic, i když nejpoužívanější brod byl již u Radotína. Vybral si král s rytíři, doprovodem, divnou pouť. Na Karlštejn se oddedávna jezdilo horem a v žádném případě kolem široko daleko zarostlé řeky. Že by si cestou chtěli ještě užít lovu?

Jak se tak blížili k dubu, tak viděli, že tam už na ně čeká havran královský. Dávno uplynula voda v Mži, kdy královskou službu vykonával spolehlivý rod krkavčí. Kde ty loňské sněhy jsou. Všechno to plémě lidské královské havrana pozdravilo a už se všichni těšili na královské hody na Karlíku.
Václav Burle
Dub, podle pověsti královskocísařský, má podle mnohých 750 let, odborníci - ale nepochopil jsem jak to umí spočítat, když navíc je dutý, neboť nějaký trouba si v něm rozdělal oheň - tvrdí, že je stár kolem 350 let. Pravdu se už nikdy nedozvíme. To by se musel stát jenom zázrak, kdyby se v nějaké historické listině něco objevilo. I zázraky se stávají.

Výška cca 14 metrů, obvod 5,5 metru, což je velice úctihodné. Památný dub (vyhlášen 19..) je příkladně odboríky ošetřen, zejména otvory po odlomených větvých jsou zakryty stříškami. Když se budeme o něj řádně starat, tak nám udělá ještě hodně radosti.

Naší vandráckou partu vždy historické, památné, hraniční stromy, doháněli k úžasu, k radosti, ale mnohdy i k pláči. Vždy jsme si uvědomovali, že život člověka je převelice, na tomto božím světě, krátký. Neustále se nám v hlavě honila myšlenka, proč těchto nádherných velikánů je v přírodě českomoravskoslezské přírody tak málo. Není již čas se nad tím zamyslet a udělat potřební opatření.

Při dišputacích jsme došli k názoru, že je třeba vyhledat pěkné, starší dřeviny, ty označit, a dát jim šanci, aby se proměnily v běhu času v památné, historické stromy. Umožnit přištím generacím našich potomků, aby i ony měly možnost se touto krásou kochat. Máte na to přátelé i nepřátelé, nějaký názor? Pište do komentářů....

/U každého stromu na tomto blogu přineseme další snímky z období jara, léta a podzimu. Přidejte se, nedejte se!!!/

FOTO dne - Byli jsme mladí - 21. února 2011

19. února 2011 v 21:30 | Ať si kdo chce co říká, ale naše dětství bylo fantastické. Lituji dnešních generací, že to nepoznaly a ani nepoznají.... |  FOTO dne
Byli jsme mladí a....
Václav Burle
Václav Burle
Jako úplně malí klucí jsme se i my dali na trempování. Vzorem nám byli starší sourozenci, kteří každou sobotu po práci házeli telata a usárny na záda a spěchali na smíchovské, branické nádraží. O prázdninách, dovolených, pak tahali pramice a sem tam nějakou tu keňu z milované vesničky několik to kilometrů k řece, aby přepádlovali do Braníka a pak opět v potu tváře úplně vygumování dotáhli lodě na nádraží. To je už ale jiná kapitola.... 

Hádky, které jsme mezi sebou měli, se týkali pouze toho, kam vyrazíme příště. Těžko jsme hledali shodu. Jeden chtěl lézt do nitra matičky země, druhý zase jen tak se povalovat u řeky poblíž stanu z ukořistěné celtoviny.  Valet se u bublajícího kotlíku a těšit se na ten dlabanec a pak zase lenošit
a koukat pánu Bohu do oblak. Ještě šěstí, že tenkrát bylo horolezectví teprve v plenkách. To by nedopadlo dobře. Bohudík, byli jsme i tací, kteří chtěli být stále na pochodu. To ale nebylo vůbec jednoduché. Byli jsme kluci za groš kudla a dělalo nám problém ty torny, usárny, telata, tahat na stále odřených zádech. Nouze a naše síly zvolily následující postup. Jít a jít, pak lehnout, hodit deku a cestou stále zkoumat, bádat. A to nás dodnes neopustilo. A vo tom to je.

Protože jsme byli z vesnic jižně od Prahy, tak náše zájmy byly v Brdech, v Českém krasu, kolem Sázavy, Vltavy, Berounky, na křivoklátsku apod. Velkou roli sehrávalo především železniční spojení. Jo to ještě byly zlaté doby. Lidičky si tehdá ještě povídali, společně se zpívalo, houbaři se vzájemně znali, holky byly krásnější, takové baculaté a v hospodách se po domácku vařilo. Kde to mu je již konec. Nejhorší je, že lidé strašně rychle na ty dobré věci zapomínají. Myslí si, že dnešní doba je ta nejlepší. Strašně moc se pletou!

...pokr. příště.)