Zimní Brdy se spoustou sněhu, kdy teploty klesaly i pod dvacet stupňů, nebyly pro hrdiny bujující se zbraní v ruce proti německému fašizmu, žádnou procházkou rájem. Nejhorší nebyla jen ta zima, ale především ta čistě bílá a neporušená peřina. V té byla vidět jakákoliv stopa. Dalo se z ní číst jak z knihy. Nebylo pouze gestapo, wehrmacht, české četnictvo, ale i agenti a přisluhovači, kteří i za malé výhody dokázali napáchat nepředstavitelná zvěrstva, škody.
Zkuste se vžít do té dávné doby a zamyslet se nad tím, jak by jste se zachovali vy. Pomáhali by jste, nebo by jste raději hráli role mrtvých brouků. Vzali by jste samopal a výbušniny a šli do akce??? Vypravili by jste se pod rouškou tmy s batohem s jídlem k partyzánům? Na fotografii je to uprostřed Brd pohoda, sluníčko svítí, hřeje. Ale tam někde v houštinách, v lomu, jsou oni. Oheň rozdělat nemohou, mají mokré boty, ošacení a kručí jim v břiše. Bez pomoci hrdinného obyvatelstva Brd by v žádném případě nepřežili. Važme si všech těch hrdinů, kteří nám všem pomohli vybojovat svobodu.....
My vandrovníci, trempové, houbaři, botanici, zoologové, milovníci přírody, se často zastavujeme na místech, kde se ukrývali bojovníci za svobodu lidstva. Na Brdech je mnoho památníků, kde se, když procházíme v blízkosti, zastavíme, a dišputujeme o té hrůzné době. Není to zrovna tak dlouho, co jsme v mrazu usedli v jednom lomu pod horou, kde měl zázemí ruský partyzánský oddíl, rozdělali oheň a zavzpomínali. I houbaři se v nás nezapřeli.
HOUBY - Začali jsme přemýšlet, co, a jak moc, houby pro partyzány znamenaly. Co myslíte? Byly důležitou součástí jejich stravy? Při dišputaci jsme se všichni shodli, že určitě ano. Kdyby nic jiného, tak nedostatek potravin, hlad, je musel přinutit si je každodenně alespoň přidávat do jídla. Dalším důkazem je, že lid tento dar lesa a luk, převelice dobře znal. Bohužel o sběru plodnic a následném sušení, přípravě, jak u partyzánů, tak i vojáků na frontách, moc nevíme. Zapomněli jsme se zeptat.
Zamyšlení - Již od mladých let jsem se o partyzánské hnutí nejen v Brdech a v Podbrdí zajímal. Vždy jsem byl udiven, jak málo se o něm hovoří, píše, jak se informace, poznatky, zážitky, den ode dne propadají v propadlišti dějin. Zejména po příjemném setkání v jedné bývalé hájovně, v rodině, ve které všichni partyzánům a odbojářům pomáhali, jsem to konečně pochopil. Měli štěstí, nebo si dávali hodně pozor, že se na ně nepřišlo, nikdo je nezradil. Všichni toto hrůzné období okupace přežili.
Ono zas těch co se do odboje zapojilo, tak moc nebylo. Naopak, ihned v květnu 1945, ale i krátce před tím, se vyrojily snad stovky odbojářů, partyzánských pomocníků. Opak však byl pravdou. Je dokonce znám příklad, že jeden vytvořil skupinu občanů, kteří si vzájemně potvrzovali odboj. A tady prokazatelně vznikl ten okamžik, proč se mnoho o boji proti fašizmu nehovořilo, nepsalo. Jakmile by se začalo do všeho vrtat, tak by pravda začala vyplouvat na povrch.
Podbrdím se dokonce snad začal šířit strach. Nebojovníci, podvodníci, zápecníci, se dostali na funkce a vládli kraji. Hrdinové, partyzáni a jejich pomocníci se museli stáhnout do pozadí. Ti, kteří věděli, byli na pravdě Boží, ruští velitelé oddílů odcestovali a o většině z nich už nikdy nikdo neslyšel. Jenom tušíme co se v té době v SSSR asi dělo.
Nedávno jsem vyhledal potomky jedné rodiny a byl jsem překvapen první větou syna hrdiny. "Neříkejte a nikde nepište, že jsem o těch věcech s vámi hovořil já. Nepřeji si být jmenován!" Ty záležitosti z období II. světové, okupace, jsou mezi tamním lidem ještě asi hodně žhavé. Začaly padat jména, dokonce lidí, kteří ještě žijou, jak se až po válce zapojili do odboje a celý život s tímto pozitivním znamením neoprávně žili a jejich potomci ještě žijí.
Všechna tato svinstva, zlořády, zkrásněla, vylepšila slova jeho matky. "Lidi, kteří partyzánům a odbojářům pomáhali, to nedělali pro metály, jakákoliv poválečná ocenění. Oni to dělali, protože byli vlastenci. Po celý život se při černých hodinkách, mnozí i četli knihy, povídalo o českých dějinách a tak nepřicházelo v úvahu, že by v našich zemích se na tisíc let mohli roztahovat němčouři."
Pak začala jmenovat rodiny, o kterých se snad do dnešních dnů ani neví, že odboji a oddílům v lesích pomáhaly. Nikdy o tom nemluvily, na poválečné slavnosti k pomníkům nechodily, do životopisů to nepsaly. V srdcích ale tito pracovití lidé věděli, že udělali vše co vůči národu museli udělat a také udělali. Naopak ti, kteří nehnuli ani brvou po válce vylezli z "ilegality" psáno hanlivě v uvozovkách, a začali si hrát na hrdiny, partyzány, odbojáře. Není již čas je vyhledat a konečně jim poděkovat?
* * * * *
Na počátku šedesátých let, vedl v Dobříši Klub českých turistů Tomáš Čech. Obrovský to nadšenec pro toulky přírodou a její velký obdivovatel. Každoročně, nejen v brdské oblasti, organizoval dálkové pochody, přejezdy hor, a přemnoho dalších kulturních a poznávacích vycházek. Na jeho akce s nadšením přijížděly tisíce turistů z celé československé republiky. Rovněž organizoval ve spolupráci se Sporturistem, ale i soukromě, poznávací zájezdy do zahraničí. Ne ty co se celý den válíte na pláži u moře, ale naopak takové, kdy si musíte hodit tornu na záda a denně nachodit po horách desítky kilometrů. Přespávalo se pod širákem, pod stany, na salaších. Před zimou se všichni pak sešli na tancovačce, kde se promítaly diapozitivy ze společných toulek. Byla to přenádherná setkání přátel, turistů.
Naprosto výjímečný byl pochod po stopách partyzánského hnutí v Brdech. Tomáš znal přímé účastníky, pamětníky, a tak se procházelo místy, kde se to vše v době II. světové války odehrávalo. Na stromech ještě byly cedulky s označením těch nejdůležřitějších míst a příběhů, které se tam odehrály. Dnes již po těchto památkách není téměř ani stopy. Domnívám se, že to už bohužel nikoho nezajímá. Pro mladé lidi je to tak dávno, jako pro nás napoleonské války. Na školách se o partyzánském hnutí na Podbrdsku nemluví, státní a místní úřady to rovněž nezajímá. Chcete důkaz. Pomníku pod Kuchyňkou stále vévodí na textu partizán. Přes mnohá upozornění byla sice tabulka opravena, ale opět tam zůstalo to měkké i! Je potřeba ještě něco dodávat. V Rožmitále pod Třemšínem bylo otevřené nové muzeum. Kolik si myslíte, že tam bylo partyzánskému hnutí, historii, na kterou můžeme být všichni hrdi, věnováno místa?
Kraj pod Třemšínem, tou svatou horou, je i mým krajem. Náš rod zde prokazatelně existoval již na začátku 17. století. To je jeden z důvodu, abych vám všem nyní připomenul období II. světové války, partyzánské hnutí. Bez vaší podpory a konkrétní pomoci
to ale sám nezvládnu. Pomůžete mě popsat tyto události na Podbrdsku.....
to ale sám nezvládnu. Pomůžete mě popsat tyto události na Podbrdsku.....
Jedna z obcí, která se zapojila do boje proti německému fašizmu. Poznáváte jí.....
Kraj Podbrdský je rozsáhlý a všude jedna vesnice vedle druhé. Tam žili a stále žijí stateční lidé, kteří v první polovině čtyřicátých let minulého století, každou chvilku po nocích, v létě i v zimě, podporovali statečné bojovníky nejen ty spadlé z nebe. Tajemné postavičky vycházely ze stavení, chalup, statků, aby přinesly potraviny a další potřebné věci. Mnozí - a nebylo jich málo - se aktivně zapojili do bojů, sabotáží. Mnohdy to bohužel neskončilo dobře.....
Poznámka I: Když se podíváte do současných turistických map do textových částí, tak tam o partyzánském hnutí, na rozdíl od těch z dob před sametovou revolucí, nenajdete až na malou výjimku naprosto nic. Je to normální? Je to přijatelné? Nezapomínáme moc rychle na hrdiny?
* * * VZPOMÍNKY PAMĚTNÍKŮ * * *
(vybráno z archívů měst a obcí Podbrdského kraje)
Dopis (22. 5. 1945), který je nadepsán: Slavným českým partyzánům od parašutisty nadporučíka Vasilije Petroviče Majského. Vyjadřuji velkou vděčnost a vzdávám čest českým partyzánům města Rožmitálu, vedeným soudruhem Františkem Duškem. Poskytli nám neocenitelnou pomoc a podporu v těžkých dnech před revolucí a statečně bojovali za revoluce proti německým banditům. Sláva českému národu a jeho nejlepším synům partyzánům.
Velitel partyzánského oddílu nadporučík V.P.Majski
Hovoří badatel František Hála z Rožmitálska: Po roce 1945 založil učitel Dušek Rudou stráž Partyzáni. Sepsal všechny možné kamarády, dokonce jim začal vystavovat legitimace. Vytvářeli si takové báje, kde že všude bojovali, že zabili tolik a tolik Němců… To ale vůbec nebyla pravda.
Dušek se celou dobu schovával u Strakonic u jednoho kováře na seně a "hrdinou" byl až od 7. května, ale to už tam byli Američani. Utekl do Rožmitálu a začal dělat pořádek - byl ustanoven vedoucím stíhání těch, kteří kolaborovali s Němci. Jeho moc přesahovala všechno, zatýkal všechny možné i ty, kteří s tím neměli vůbec nic společného.
Podezřelé místní občany, ale i německé příslušníky soustředil na rožmitálském zámku. Jeho moc byla skutečně velká. Je zaprotokolováno, že přišel za majorem NKVD s tím, že německá žena nabádá k neposlušnosti a nějaký důstojník chce, aby s ním zacházeli slušně. Zeptal se, co s nimi má dělat, a major NKVD mu řekl, že je mu to jedno, ať si je popraví. Dušek je skutečně nechal naložit do auta, odvezl je k Bezděkovu do lesa a tam je zastřelil.
/Pokračování bude brzy následovat.../
* * * * * *
Pavel - v komentářích pod článkem Partyzáni: "Nemohu, než se nesměle ozvat. Píšete o sabotážích a podobně. Bylo by možno napsat něco konkrétního? Jsem z tohoto kraje, ale v životě jsem neslyšel, že by místní "partyzáni" provedli nějakou sabotáž. Pokud vím, skrývali se v lesích, nechali se živit, ale že by bojovali (kromě toho, když se na ně provedl zátah), jsem ještě neslyšel. A to se týká i slavného kpt. Olesinského, který "osvobodil" Příbram až poté, kdy odtud Vlasovci vyhnali Němce."
* * * * * *
Když jsem si přečetl tento text zde na blogu v komentářích, tak jsem na straně jedné byl na mrtvici, na straně druhé jsem si ověřil, že můj poznatek, při toulkách krajem, že lidé ani o nedávné historii nevědí vůbec nic, byl naprosto správný. Oni vůbec nevědí kde bydlí, žijou, co se v jejich nejližším okolí odehrálo, jaké tam mají památky apod. To byl také důvod, proč jsem se do článku o partyzánském hnutí pustil. Brzy jsem však zjistil, že to nikoho nezajímá, že zejména pro mladé lidi je to tak dávno, jako pro nás napoleonské války. Je však smutné, ba hrůzostrašné, s jakým historickým podvědomím vycházejí mladí lidé ze škol. Je až s podivem, že o oblasti, kde se narodili, nevědí vůbec nic. Na toto téma je zde na blogu mnoho připomínek, dokonce humorných. Zde je pane Pavle pro vás odpověď....
Příklad I: O získávání výbušnin v období okupace by se dalo napsat mnohé. Nyní jeden pozdější příklad. Obrana národa Podbrdského kraje, měla své lidi v každé vísce a i mezi havíři z dolu Krušná Hora u Nového Jachymova. Šetřili při práci ve štolách a z takto ušetřeného, ale i odcizeného materiálu vyráběli chlapi po nocích nálože. Již na začátku roku 1940 byly použity k sabotážním akcím na trati Beroun- Rakovník a ke zničení lanovky Králův Dvůr - Nový Jáchymov. Gestapo po následných akcích zanedlouho celou skupinu pozatýkalo. O tom, jak se mu to tak rychle podařilo, je spousta nejasností. Mnozí byli odsouzeni k smrti a v květnu 1943 v Plötzensee popraveni.
Příklad II: Již v letních měsících roku 1939 vydala okupační správa příkaz zničit opevnění, bunkry, pevnůstky, tzv. Pražskou čáru. České firmy měly zlikvidovat vše, co německé vojsko ještě nezničilo ihned po svém příchodu. Destruktoři měli k dispozici velké množství výbušnin, které pomalu a určitě ne v malém množství přecházely do rukou odboje.
Když se navíc podíváte do článku Partyzánské hnutí, tak v anketě je několik odpovědí, jako vždyť to byli komunisti a rusáci. Ano je pravda, že komunistické odbojové hnutí bylo i zde hodně silné. Ale ještě více skupin bylo, dnes bychom řekli, pravicových. Zejména zde působila Obrana národa a řada dalších. Bohužel málo se toho ví i o výsadcích ze Zapadu. Škoda, že to dnes již nikoho nezajímá, což je jen tak mimochodem průser, cesta do pekel. Bez znalosti vlastních dějin nebudeme nic, nikdo!!! -vb-
Zajímavý rozhovor, který mnohé vysvětlí - http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs-eu/100349-partyzani-v-ceskych-luzich-a-hajich/
Zde hledá
Už v Mňačkově knize o partyzánech Smrt si říká Engelchen jsme byli svědky zcela přehnaného patosu. Vyhněte se mu také. Mnoho partyzánů byli hrdinové-záškodníci, ale řada z nich i lupiči a psanci. To je historická skutečnost a to že mnohdy útočili zcela proti koncepci armády a nadělali mnoho škody, o tom si snad také nebudeme dělat iluze - viz např. příklad svévolné a bezkoncepční zavraždění esesáckého důstojníka u Valašských Klobuk, na které následovalo vypálení kopaničářských vesnic...