Květen 2011

Černokřídlec smuteční - Odezia atrata -

31. května 2011 v 17:26 Motýli
Černokřídlec smuteční

Martin v komentářích píše, že tato fotografie je příšerná. Má samozřejmě pravdu. Bohužel můj nový fotoaparát nemá žádné makro. Pro mne a věřím, že i pro mnohé z vás, je ale důležitější vědět o jakého motýlka se to jedná. Byla jich plná louka a to člověka samozřejmě zaujme. Žádný z nich neposeděl, každý byl hned v trapu, jako kdyby věděl, že je fotografem neustále sledován. Byla to ale na orchidejové louce pěkná podívaná.

Vstavač vojenský - Orchis militaris -

31. května 2011 v 16:34 | Konečně jsem ho našel a ani jsem nevěděl, že je to on, |  - - vojenský
Vstavač vojenský (silně ohrožený druh)

Je těžké - a ono to ani nejde - určit, který náš vstavač, či prstnatec, je nejkrásnější, který nejvíce lahodí oku člověka. Vojenský určitě by obsadil přední místo. Je to vysoký a štíhlý krasavec.

/V - VI, 25 - 50 cm, silně ohrožený druh/ roste jak na suších, tak i mokřejsích místech. Pozná se zejména podle přilbovitého tvaru květu.















mmmmmmmmm
mmmmmmmmm
Píše se, že kvete od května po červen. Na lokalitě byl koncem máje už jenom tento jediný.

Houževnatec tygrovaný - Lentinus tigrinus - Húževnatec tigrovatý

31. května 2011 v 12:17 | Požádali jsme nejlepší amatérské mykology o určení |  - - tygrovaný
Houževnatec tygrovaný

Procházeli jsme přenádherným zámeckým parkem, kde mohasetleté stromy a dřeviny. Byl to dobře strávený den, kdy jsme se mohli poučit, pod čím že to ty naše milované houby rostou. V rohu areálu, na pařezu, úplně u země, tyto plodnice. Bohužel byly dosti unavené, neboť všude, i když poblíž rybníček, převeliké sucho. Jednu malinkou plodnici jsem přinesl na přednášku České mykologické společnosti v Praze panu ing. Jiřímu Burelu. Ten bez mrknutí oka jí určil jako houževnatec tygrovaný.

Po příchodu domu jsem prolistoval všechny své atlasy, a že jich mám, a nikde o něm ani zmíňka. Projel jsem internet, a tam taky téměř nic. Dnes jsem zaskočil do největšího pražského knihkupectví a projel všechny atlasy o houbách. Nikde nic, až jsem narazil na atlas od slovenského autora. Ten tam tygrovaného měl, ale fotografie, v knize, tak i na internetu, nesouhlasily s mojí nalezenou plodnicí. Takže vás milovaní houbaři a mykologové prosím o určení. Ono podle toho mramorovaného klobouku, by to asi zase nemělo být zas tak náročné, že.... Doufám, že to nedopadne, jako s tím dlouho neurčeným šindelovníkem severským. Dlouho nic a pak najednou bylo jasno! A zde je ten snímek!
(19. května 2012) - Uběhl přesně rok a my jsme se opět procházeli tímto parkem. Nezapomněli jsme ani se podívat na pařez, na kterém v minulém roce vyrostla ta loňská nádhera. Letos opět převeliké sucho, a na stejném pařezu vyrostl opět nový houževnatec tygrovaný. Je ale hodně vyschlý a vedlejší plodnice to hodně odnesly. Ta barevná nádhera se asi kvůli suchu nedostavila. Tak zase za rok.

Houževnatec tygrovaný je přenádhernou houbou, viz tento snímek, který vytváří různé, zajímavé, tvary. Klobouk nedosahuje žádných velkých rozměrů, cca až 10 centimetrů, má lupeny sbíhavé se zubatým ostřím. Třeň až cca 5 centimetrů. Jedlý, ale tuhý, roste od května do listopadu. Vyskytuje se spíše nehojně, a to jak samostatně, tak i ve skupinkách na listnatých stromech, pařezech.

Foto: Stanislav Jirásek

Sírovec žlutooranžový aneb pohádkový příběh

29. května 2011 v 23:47 | Podobných setkání bychom chtěli prožít více. Ty je třeba si ale vychodit. A to se nám daří!!! |  - - sírovec žlutooranžový

Sírovec žlutooranžový a jeho příběh

Procházíme lesíkem, všude kolem nás mnohasetleté stromy z celého světa a u každého z nich cedulka s vysvětlujícími údaji. Nádherná podívaná.

Již zdálky vidíme, jak u trčícího torza stromu září do dálky kus zlata nejvyšší kvality. Přicházíme blíž a zázrak Matičky přírody se naplnil. Přenádherný sírovec žlutooranžový. Obrovský, měkoučký, jak stvořený na hody celé houbařské rodiny. A ještě na sousedy, kamarádky a kamarády, zbude.

To je ale jenom část tohoto zázraku, té přenádherné a neopakovatelné podívané. Stačí se podívat do vykotlaného pařezu. Je jenom třeba se modlit, aby i zde se ten zázrak, přenádherný okamžik zrodu, naplnil. Převeliká škoda, že jsme si na ten zrod ptáčat nemohli počkat.

Žluťoučké zlato, které mnoho znalých houbařů nejen obdivuje, miluje, ale i s velkou chutí konzumuje.
... a zázrak se naplnil!

ZUBR !!! Vstavač nachový, vojenský, sírovec žlutooranžový, kosatec sibiřský a žlutý, orlíček obecný, prstnatec májový, pýchavka dlabaná a taková zvláštní houba...

29. května 2011 v 21:19 | Výprava mykologickobotanická se převelice vydařila. Kdyby takových bylo povícero.... |  - - zubr

Výprava mykologicko - botanická se vydařila - - - Vstavač nachový I/2010 ZDE

Vrch vévodí celé zdejší krajině. Vypadá to tady podobně, jako v té přeslavné písničce:

Hercegovina, lautra rovina, tu musela vybojovat infantérie. Haf haf
Tu musela vybojovat infantéria

Tady kráčela historie lidstva. Ještě před příchodem praotce Čecha, který stanuvše na nedaleké hoře Říp, rozhodl zde o naší budoucnosti. Jeho pohanské vnuknutí ještě v současné době se ukazuje jako převelice, pro nás správné a výhodné. Jenom kdybychom tak neblbli, že... Nikdy se lidé neměli tak dobře, jako v současné době. Umíme si toho ale vážit?


Vrchu, podle archeologických výzkumu, vévodilo haltštatsko laténské hradiště. Posléze i Keltové si zde vytvořili důležité sídlo. Doba se měnila, ale lid ze širokého okolí si sem stále nacházel cestu. Katolická církev posléze sem pořádala velkolepé poutě, aby tímto způsobem přivedla lid na pravou víru, aby zapomněl na své pohanské tradice. Severní část kopce je les, jižní pak louka plná chráněných rostlin. Právě zde vede naučná stezka.


Vrch, zejména jeho jižní bezlesá část, je významnou lokalitou chráněných rostlin, především prstnatce nachového, kterého je zde, rok co rok, přemnoho jedinců. Posadit se zde do trávy, plné lučních květů, a pozorovat veškerou tu krásu, je zážitkem na celý život. Přemnoho lidí a nejsou to ani milovníci botaniky, se sem stále v brzkém jaru vrací, neboť se nemohou nabažit té krásy nesmírné, ba vesmírné. O rezervaci se především starají dobrovolníci, milovníci přírody a tohoto kraje obzvláště.






Vstavače, prstnatce, jsou ozdobou naší vlasti. Mnohé tyto rostliny nacházíme v přírodě pouze v několika kusech, další jsou pak relativně hojné. Podle mého názoru tomu tak ale není. Je to jen takový velký klam.

Pryč jsou ty dávné doby, kdy těchto orchidejí byly plné louky, než se ekonomové rozhodli rozšiřovat zemědělské plochy. Odvodnily se podmáčené louky, které byly domovem těchto bylin. Rovněž ze suchých luk jsme tyto vzácné rostliny vyhnaly. Dnes se díváme se zlobou na tehdejší lokality, ze kterých v současné době koukají jen poklopy odvodňovacích rour. Tenkrát se udělaly převeliké chyby, které bohužel nejdou napravit. Co by se stalo, kdybychom ty podmáčené louky vrátily. Objevily by se tam i orchideje? Co myslíte?

Říká se, a tvrdí to i odborníci, že prstnatců májových je hojně. To jistě ano, ale na několika podmáčených lučinách, kterých je v rámci republiky převelice málo. V letošním roce jsme například zjistili, že na mnohých lokalitách jich výrazně ubylo a jsou bohužel i tak nějak maličtí, zakrslí. I já bych chtěl na tuto problematiku znát názor odborníků, státních přírodovědců, botaniků (?)

Na tuto bohovskou lokalitu jsme v letošním roce přijeli hodně pozdě. Tam, kde v minulých letech vstavačů nachových bylo mraky, dnes po nich ani památka. Bylo nám do breku. Takovou dálku se za nima táhneme a úplně zbytečně. Ze spodní části přichází on a ona. Dáváme se do řeči. "Už jsou odkvetlí, že?" Odpověď byla jasná a srozumitelná. "Přijeli jste mládenci pozdě. Už to mají všichni za sebou. Ale tam dole ve stínu, jich ještě několik, docela slušných, ještě je." Heureka, zvítězili jsme. Zanedlouho nacházíme další jedince. Mnozí na tom již nejsou nejlépe, ale zpracování fotografií dnes umí divy.

Procházíme přenádhernou rezervaci po vrcholové a dolní cestě a dalekohledy propátráváváme terén. Nikde nic, krom těch několika rostlin. Louka však kvete mnoha barvami. Co barva to některá z rostlin, o nichž nemáme ponětí. Převelice nám chybí některý ze znalých botaniků. Neměli nás v tento fantastický den nechat na holičkách. V každém případě si to vynahradíme příští rok. Musíme ale přijet ve správný čas.













Vstavač nachový patří mezi nejkrásnější orchideje naší rodné země. Když se vyvede, a takových je naprostá většina, tak vyroste vysoko k nebi do ztepilé krásy. Konkurovat mu snad může vojenský.


Na snímku jsou vidět listové znaky vstavače. Prsnatec je má zjednodušeně řečeno i na lodyze.

ČÁST II
aneb
ZVEDÁME KOTVY A JEDEME DÁL


Zámecké parky milujeme. Tento má naprostou převahu starých mnohasetletých stromů a keřů. Je to jedna velká nádhera. Dřeviny jsou popsány cedulkami, a tak studujeme, vzájemně se zkoušíme a hned je jasné, že jsme ve většíně případů úplně vedle. Jak ale plebejec přes přírodu má znát kdejaký cizi, cizokrajný strom, že. Podívejte se prosím na první fotografii. Uprostřed ten nám všem drahý vrch, ale poznáte ten strom vpravo? Pište na burle@seznam.cz a prvních deset obdrží slevu na dveře a zárubně.

Obcházíme zahradou, parkem, zámek, který byl ještě v nedávnlých letech ruinou. Renovace, oprava, stála 158 miliónů korun. Moc se ale všechno povedlo. Naším posláním bylo podívat se po houbách. Parky jsou v tomto nepřekonatelné a proto je mykologové, tak rádi navštěvují. A světe div se, zanedlouho jsme úspěšní. Tolik krásy jsme si o Matičky přírody ani nezasloužili.


Netrvá to dlouho a potkáváme první přenádhernou plodnici sírovce žlutooranžového. Kolem setkání s ním jsme prožili velký příběh, který pokračuje samostatným pojednáním ZDE!


....a už tu máme další záhadu. Je to snad choroš šupinatý? Plodnice jsou malé, nevysoké, nemohou se odlepit od země. Trápí je převeliké sucho. Jsou ale nádherně zbarvené s překrásnou mozaikou na klobouku. Je na co se dívat. Více o této houbě ZDE!

ČÁST III
aneb
TADY JSME SI TO POŘÁDNĚ UŽILI


Sírovců žlutooranžových tady bylo požehnaně, ale nikdo z nás neměl tendenci si je odnést domu. Z tohoto nádherného přírodního koutu by to bylo barbarství. Po jejich prozkoumání jsme se raději začali věnovat bylinám. A to jednoznačně stálo za všechno to úsilí. Nemilé bylo, že se nikdo z nás nevyhnul zapadnutí do zdejších bažin. Boty, fusekle, špinavé nohavice, okamžitě příšerně páchly.

I zde to již měly orchideje za sebou. Několik přenádherných kousků se však ještě našlo. Jinak to tady na ně bývá velkolepý pohled. Je jich v časném jaru přemnoho a dokonce několik druhů. Který je to ale na snímku to nevím. Jediné co je neoddiskutovatelné, že se jedná o vstavač. Že by zase nachový? Jak poznat, rozeznat, tyto rostliny, je pro mne stále záhadou. (Vstavač vojenský, zde na blogu článek.)

Na zdejší lokalitě je přemnoho vzácných, státem chráněných květin, které se ve volné přírodě téměř, nebo vůbec, už nevyskytují. Je na co se dívat, o čem s přáteli dišputovat. Podmáčená louka je zde příkladně upravena, takže není třeba vstupovat dovnitř. Všude na okrajích, ale i na centrálni cestě, která prochází středem louky, rostou veškeré zdejší byliny. Stačí zakleknout a fotografovat dlouhé hodiny.

Jak nastoupení vojáčci, z dávných dob českých dějin, postávají kosatci sibiřští ve vysoké trávě, kterou ještě značně přesahují. Letos se ukazuje - alespoń podle našich zkušeností - že tyto chráněné rostliny byly zaskočeny suchem. Nejsou tak velkolepé a četné jako v letech minulých. Přibývají sibiřští, ale i žlutí v přírodě, nebo je jich naopak stále méně. Máte na tuto otázku názor?













Umělecká fotografie kosatce sibiřského, která je na prodej - cena 5555,- korun českých.


...že jsou to krasavci inteligentní!


Na louce se sibiřští i žlutí dobře doplňují. Je jich téměř stejný počet. Zejména jejich zásluhou je louka přenádherně barevně nakomponována jako od nejlepšího světového malíře.


... žlutá barva rostlin se nesnímá zrovna moc dobře. Tady se to vydařilo.

Žlutý se tak často v krajině nevidí. Je ho do přehršle. Je to takový problém ho uměle v přírodě doplňovat? Nebylo by zas tak od věci, kdyby se vlhké louky, okraje rybníků, tůní, rozesvítily jeho zlatavou barvou....

Jó, kdyby se tak lidi dali dohromady a společně s kompetentními začali zakladát menší vodní plochy a kolem nich osazovat přírodní rostliny. Nebyl by to způsob, jak jich co nejvíce vrátit do krajiny? Zaslepovat drenáže a vracet louky do podmáčeného stavu.









Všude kolem, v různých barvách, se pýchou vypínal chráněný orlíček obecný.

Když jsme vystoupili z autobusu a ubírali se do rezervace, koukáme a nestačíme se divit. Okraje lesních cest, byly na každou stranu pokoseny. V padlé trávě stovky, ba tisíce, orlíčků obecných.

Posléze jsme všichni pochopili. Na loukách a při komunikacích, jich tady bylo nekonečné množství a navíc v kouzelných barvách. Kam se oko podívalo, tam v bílém, modrém, růžovém až tmavém provedení. Orlíček umí ale oblažit zrak milovníků přírody.










Nevíte prosím co je toto za rostlinu? Bylo jí tam všude spousta.


... a ještě něco málo pro potěchu oka a duše. Co všechno ta matička přírody nevytvoří, že? Dodatečně jsem byl poučen, že se jedná o vstavač vojenský. A aby ne, když ten květ, hlava, má na sobě helmu, přilbu.

ČÁST IV
aneb
FRČÍME NA ZÁPADNÍ HRANICI


Hamounství je příšerná věc. Ve středních Čechách jsme si to přenádherně užívali, ale člověk už je takový. Zkrátka blázen, který nemá nikdy dost. Přespali jsme pod stany, někdo pod širákem, večer se popíjelo, vyprávělo, zpívalo. Mnozí ale ještě neměli fotografii toho, jiný zase onoho, a tak se muselo brzy ráno vyrazit na orchideje na šumavské louky. Já jsem tušil, že to nedopadne dobře. Vždyť konec května je už pro většinu květin pozdě. A tak to také dopadlo. Ještě štěstí, že na podmáčených loukách bylo májových a dalších bylin neurekom.

To si to tak v klidu a pohodě šineme přes pole a louky k dalekému lesu, v jehož údolí od nepaměti rozlehlá zamokřená louka. A tam je království orchidejí a mnoha dalších chráněných bylin. V tůních a jarních loužích, pak přebohatý život obojživelníků. Strašně rád sem jezdím pozorovat čolky.
Vstupujeme do lesa a zanedlouho louka. Všichni zcepeníme a nevěřícně koukáme na jeleny a laně. Něco takového se podaří jednou za život. Zaleháme na zem, další, kteří jsou platfusáci a kolení žebráci, se ukrývají za stromy. Fotoaparáty mají koncert. Na zem padají objektivy, jak v roztržitosti mnozí nevědí, který na aparát nasadit. Pozdě večer je jasné, že nikdo neodjížděl bez nádherného snímku.

Vycházíme na louku, když proti nám se valí tenhle divný bejk, velký jak lokomotiva . Bereme roha. Ještě štěstí, že jen na nás pokukuje, ale bohudík nás nechává na pokoji.

Přední trojice se chystá vstoupit na další louku. Jeden z nich zvedá ruku. Pomalu a v tichosti se přibližujeme. Nádhera, krása, převeliký zážitek. Vůbec bych nevěřil, že takové překrásné kusy tady ještě žijí.


Podobných skupinek tam bylo několik. Kde jsou ale jejich milenci, manželé...

xxxxx

Tenhle náš miláček přišel v roce 2012 o jedno oko. Bohužel se nám zatím nepodařilo zjistit, jak se to přihodilo.

zzzz
xyz

"Zdrhejte volové! Už je ten buldozer zase tady!!!"

"To není von," volá někdo. "Tenhle je jinej, hubenější. To jsme se teda dostali do pěknýho průseru!"

"Možná hubenější, ale o to bude rychlejší! Zdrhej!"

Víkend končí. Odjíždíme do civilizace s přesvědčením, že příští týden to dopadne při nejmenším stejně a možná, to si všichni přejeme, to bude ještě lepší. Snad už konečně porostou houby. Kytky, alespoň ty jarní končí, a my si musíme najít jiná dobrodružství. A vo tom to je!!!

Na začátku června se vydáme do jednoho z nepropustných hvozdů, kde samá jedle. Chystáme se sem již dlouho, tak to snad konečně vyjde. Bude to tady houbařský ráj?


Pýchavka dlabaná více ZDE! Nyní ještě mnoho hub nebylo, ale zanedlouho to vypukne. Taky se těšíte?

Lilie zlatohlávek I/2011 - aneb už to začíná

29. května 2011 v 20:36 | Na lilie uspořádáme fotografický zájezd. Známe místo, kde jsou jich desítky. Jenom se modleme, aby nám je dřív nezlikvidovala zvěř! |  FLORA
Lilie zlatohlávek, co do krásy, královna květů (zde ve vyhledávači najdete další lilie.)

V Českém krasu se už objevují první poupata. Jak to vypadá tam u vás, Martine? Máme se na co těšit? Vydaří se naše dvoudenní výprava, jako v minulém roce?

Lilie zlatohlavá je rostlina, která se fotografuje sama. Je nádherná a snímky dopadají velice dobře. Jenom je problém, že možností při jejím snímání je přemnoho. Jak potom vybrat ten nejkrásnější, nejpůvabnější. Platí tady jedno pravidlo. Mazat, mazat, mazat a pak si nechat jen těch pár nejlepších fotografií.

Pojedeme vlakem, ve kterém je místa habaděj. Jest-li si umíte zazpívat, jste přeborník v mariáši, máte rádi rozvernou společnost, tak se přidejte. Ceny mírné, legrace nesmírná. Problém je, že po takovém vandrování, pak přemnoho bolí nohy a člověk je špinavý, zpocený, až za ušima. Zdrávi došli....

Jakmile nastane doba "Akce lilie zlatohlávek" tak tady bude více informací. Připomínáme, že skupina má ve vlaku velice dobrou cenu! Nezapomeneme ani na ostatní rostliny a samozřejmě i na houby. Věnovat se budeme i historii tamějšího kraje.

* * * * * *

I v pražských lesích, které jsou mnohdy úžasné, májí i bezzásahové části, rostou lilie zlatohlávek. Není jich moc, kde jich ale je, že? Mám ale jeden problém, kterému nerozumím. Lilie v Praze jsou, oproti například těm na hradišti v západočeském kraji, takové drobounké. Čím to je? Je to snad jiný druh?


nnnnnnn

Poradíte kterápak to je?

27. května 2011 v 22:34 FLORA
Kterápak to je poraďte prosím....


vvvvv

Korálice trojklanná - III / 2011 aneb pro dobrotu na žebrotu

27. května 2011 v 22:24 | Příští rok si jí pohlídáme a snad jí konečně nasnímáme v květu |  - - korálice trojklanná
Korálice trojklaná a lýkovec vonný

PODLE SEBE SOUDÍM TEBE

Jeden poslal mejl, abych mu řekl, kde roste ten lýkovec vonný a korálice trojklanná, Celá ta jeho prosba vyzněla tak nějak divně, surově. Odpověděl jsem, že není problém, že ho tam rád zavedu. Chtěl jsem se na něj rovněž podívat a nasnímat ho novým aparátem. To se mu vůbec nelíbilo.

Za týden se telefonem ozval, že tedy jo, že má čas, a tak pojedeme. Položil jsem jednoduchý dotaz. Mým, nebo vašim autem. Chvíli se ošíval a pak z něj vypadlo, že každý pojedeme svým, neboť on strašně moc pospíchá.

Sešli jsme se ve Svatém Jánu a vyrazili nahoru do kopců. Hned jsem se na místo vonného netrefil, ale žádný problém, neboť ten flek byl jenom o kousek dál na okraji lesa u veliké louky. Bohužel po něm nebylo ani stopy. Omluvil jsem se a řekl: "...co podnikneme dál? Podíváme se do lesa a zkusíme najít tu korálici?". Téměř nic neřekl. Jenom, že pospíchá, musí ještě vyřídit nějaké záležitosti a byl pryč. Jemu nešlo o nic jiného, než aby získal snímek rostliny, kterou asi v archivu ještě neměl.

Já se začal toulat po okolí se snahou najít nějakého vonného jiného. A měl jsem asi štěstí. Jenom to nemohu posoudit, neboť nevím, jak takový lýkovec vonný bez květů vůbec vypadá. Poradíte někdo, prosím?

Procházel jsem lesem hledaje houby. Najednou koukám a pode mnou korálice trojklanná a opodál další. Viz foto na této straně. Udělal jsem několik snímků. Nebylo to jednoduché, neboť makroobjektiv nevlastním. Prý příjde na trh na podzim. Zavolal jsem dotyčnému, že jsem byl asi v obou případech úspěšný, že neměl pospíchat do civilizace. Dostal jsem vynadáno! Prý jsem ho úmyslně zavedl úplně někam jinám, jen abych mu neumožnil si vonného nasnímat.

Vážený pane. Já se jmenuji Václav Burle a zakládám si na cti a čestnosti. Veškeré mé úmysly byly poctivé. Vaše slova beru jako urážku a doufám, že příští rok na tom místě vonný vyroste. Pravděpodobně už jsme přišli pozdě. Potom budu vyžadovat satisfakci!!! Ono je to ale jednoduché. Najděte si internetové stránky Josefa Buriána, Český kras. On mě taky požádal a lýkovce vonného, kterého tam našel, i když někde opodál. To bude jeden z prvních důkazů, že nejsem žádný lhář.... Požaduji od vás písemnou, dopisem odeslanou, omluvu. Václav Burle

Divné rostliny lze nalézt v Českém krasu

27. května 2011 v 21:39 | Co je to za krasavice nevím. Poradíte? |  Český kras
Český kras a divné věci

Tak jsme vyrazili podívat se do Českého krasu na lýkovec vonný a zejména se pokochat první pořádnou houbou. Ani jedno se nekonalo. Lýkovec odkvetl a houbičky jsou schovány neb mají přeobrovskou žízeň a vodní lázeň nikde. V lesích je příšerně sucho. Jak jsme tak polehoučku, pomaloučku procházeli lesík, tak jsem ještě našli na známém místě dvě korálice trojklanné. Udělali nám přeobrovskou radost.

Uprostřed hvozdu jsme však narazili na takové divné kytičky, které neznáme a navíc máme pocit, že je tam někdo přesadil ze své zahrádky. V přírodní rezervaci se snad jedná i o barbarský čin. Poznáte prosím o jaké rostliny se jedná??? Jsou ale moc krásné.

Vypadá to na nějakou lilii? Matička příroda je mocná čarodějka, ale i velká umělkyně. Najdete na snímku lidskou tvář?
... a toto vypadá jako orlíček. Ale bílý?



A zde je dokonce v jiném barevném ladění...

A zde je místo pro vaše povídání!!!

Sírovec žlutooranžový aneb druhý pokus

26. května 2011 v 14:58 | Tak se zase pokusíme ho sledovat od zrodu po smrt!!! |  - - sírovec žlutooranžový
Sírovec žlutooranžový / II pokus
(I pokus ZDE!)

Na dnešní mykologickobotanické vycházce jsme opětovně našli mladého, do světa se deroucího, sírovce žlutooranžového. Jsou to na jednom pařezu takové dvě maličké kuličky, cca 2 centimetry. Bohužel, plodnice jsou na pařezu, který je hned vedle lesní asfaltové, dosti frekventované, cesty. Zítra na něj dáme cedulku s žádostí o jeho zachování. Budou to testy dva. Jeden na sírovce a druhý na človíčky, zda utrhnou nebo neutrhnou. Cedulku zlikvidujou. Součástí toho článku je anketa, kde si můžete vsadit, jak to dopadne. Vítězové obdrží slevu na dveře a zárubně.

Co myslíte? Jsou tyto dvě plodničky na pařezu jednou plodnicí, nebo jsou to plodnice dvě. To prosím není hádanka, to je žádost, prosba, o vysvětlení. Je snad pařez sírovcem prorostlý a jako jeden organismus vyhodil do světa dvě houbičky. Je dospělý sírovec jedna houba, nebo každá jeho "mušle" je samostatnou plodnicí?

Podobně jsme to již jednou tady řešili u jiného sírovce. Pak se ukázalo, že to sírovec nebyl, ale byl to šindelovník severský. Trvalo to dlouho než jsem to poznal. Všichni se hádali, dišputovali, o něm jako o sírovci. V sobotu máme kolem něho cestu, tak se podíváme, jest-li se už náhodou neobjevil. Nechcete se někdo přidat. Stále je několik míst volných....

(ponděli 30. května) - Mylně jsem se domníval, že obě plodnice se budou zvětšovat stále do větší koule a pak se začnou přeměňovat v mušle. Omyl. Obě se vrátily k pařezu a spojily se. Šířka cca 9 centimetrů. Cedulka s výzvou - prosíme netrhat, byla osazena. Kolem plodnice prochází přemnoho lidí - maminky s kočárky, sportovci tady hltají své denní kilometry. Nikoho sírovec nezajímá.....
(čtvrtek 2. června) - Jak je vidět na snímku, sírovec je už jednou plodnicí a vytvořil opět nepravidelnou kouličku. Šířka cca 10 cm, výška cca 5.5 cm. Obal tam zůstal. Cedulka prosíme netrhat, výzkum, zmizela. Večer jí tam půjdu opět vložit! Je nepochopitelné komu může ten text, ve kterém je i to kouzelné slůvko prosíme, vadit. Žijeme v divné době.

(sobota 4. června) - osadil jsem novou cedulku a vyrazil s Vandrovníkem na Vysočinu....

(čtvrtek 9. června) - Cedulku nikdo neodcizil, sírovec téměř nepovyrostl. Je naprosto stejný. Tomu tedy nerozumím. Asi mu to dlouhodobé sucho neudělalo dobře. Asi jsem na základě poznatků udělal objev...

(čtvrtek 16. června) - Cedulka tam stále je! Důvod je jednoduchý. Plodnice povyrostla hodně malilinko a je hodně tvrdá. Jedná se vůbec o sírovec. Těšili jsme se, jak se houba promění v obrovskou plodnici a ono vůbec nic. Možná, že viníkem je sucho. Nebyl důvod, aby jí někdo odcizil.

(čtvrtek 30. června) - Cedulka tam stále je! Dnes výzkum skončil. Cedulku jsme odstranili. Plodnice se vůbec - viz poslední snímek - nezměnila. Pouze je tmavší a buď utržená, nebo odpadla sama. Jest-li to byl sírovec žlutooranžový, tak pravděpodobně kvůli suchu se nerozrostl.

Při té příležitosti jsme překontrolovali lokalitu hřibu nachového. Našli jsme pouze jednoho unaveného koloděje. Všude v lese je příšerné sucho. Tam, kde v minulém roce byly tisíce hřibů dubových, tak letos ani jeden. To se ale stává. Z dob svého mládí vím, že byly roky, kdy houby vůbec nevyrostly.

(2. června 2011) - Ono se říká, že co Čech, Slovák, Moravan, Slezan, Šumavák, Jihočech, ale i ti všichni i tam u vás, jsou houbaři. Není to pravda. Houbařů a zejména amatérských mykologů je přestrašně moc málo. O tom například svědčí i členská základna ve společnostech, návštěvnost mykologických přednášek, kde já starý kmet, jsem tam snad nejmladší. Můžeme si to ukázat i na vynikajícím novém časopise Svět hub. Chlapcům z redakce se nepodařilo - viz začátek tohoto textu - sehnat patřičný počet čtenářů, aby si časopis alespoň zaplatil náklady. Je to převeliká škoda. Je ale okamžik, kdy se dá říci, že všichni jsme houbaři. To je ten každoroční okamžik, kdy televizní a rozhlasové stanice, včetně novin a časopisů vyhlásí - r o s t o u!!!

A teď ještě trošilinku k fotografování hub. Určitě se zase najde někdo, kdo bude oprávněně tvrdit, že tento snímek není nic moc a bude mít pravdu. Důvod je jednoduchý. Je ještě ráno a v lese je na pořizování fotografií ještě tma. Tento byl pořízen ISO 3200. Je na něm v pozadí vidět to převeliké zrno, které ale nemusí být mnohdy na překážku, ale spíše naopak. Pro informaci však snímek nemá chybu, že!
Je jaro, v lese příšerné sucho, houby až na několik výjimek - choroš šupinatý, sírovec žlutooranžový, sem tam několik suchých holubinek - nerostou. Nedaleko od tohoto našeho sledovaného sírovce se však do světa hrnou lilie zlatohlávek. Je to převeliký a překrásný koncert. Na ten každodenní zázrak v pražských lesích se může s námi podívat kdokoliv, kdo má rád přírodu a houby, rostliny, obzvláště. Vychází se od pondělí až do čtvrtka vždy v 06,00 hodin. Součástí je i takové maličké cvičení na protažení těla v přenádherném lesním chrámu. V pátek se s Agenturou vandrovník vyjíždí na výlet a o víkendech pak vlakem, autobusem, nebo auty na expedice. Přidej se , nedej se. Braň s námi přírodu!!!

Agentura Vandrovník, uspořádala pro zájemce první část kurzu o zpracovávání fotografií na počítačích. A tady je první výsledek. Pokusil jsem se vytvořit něco jako 3D. Vidíte, jak vznikla na snímku hloubka? Zkuste ještě takový ten pokus. Pamatujete se, jak v novinách, časopisech, bývaly fotografie, a když člověk tak divně se na ně zakoukal, tak uviděl trojrozměrný prostor. Tady to funguje podobně.....

Z rozhledny Kbíl

25. května 2011 v 23:17 | O tomto stožáru jsem dlouho nevěděl až náhoda dala vědět, že i zde existuje rozhledna |  Daleké výhledy
Rozhledna Kbíl

Z rozhledny Záboří

25. května 2011 v 22:12 Daleké výhledy
Z rozhledny Záboří
Naše drahá vlast je přenádherná. Praotec Čech nám to vybral moc dobře. Jenom kdybychom si to pořád tak nekazili. Až na několik výjimek, žádná rovina, žádná poušť, ale úžasné kopečky i převeliké vrchy. Vod přemnoho, jak řek, potoků, tak i potůčků, studánek, tůní, rybníčků i převelikých, na vodní tvory bohaté rybníky. Zejména v posledních letech, na kopcích vyrostlo přemnoho rozhleden, ale i z mnohých vrchů jsou fantastické výhledy. Bohužel, takzvaný pokrok nám zamlžil a znečistil oblohu. Málokdy se vydaří, že je opravdu vidět předaleko.

Na snímku se díváme, z rozhledny Záboří, na jih. Poznáte ty kopce?

Tento slavný a významný vrch, byl všemi, kdo v tomto kraji žili, milován. Sem se pořádali poutě a v dobách nejtěžších, tady lid hledal útěchu i ochranu. Zejména z jižní strany je viděn až od hranic. Stával zde hrad a nedaleko ještě strážní věž. Pod ním stávala raketová základna PVOS a opodál sovětská vojska vybudovala sklady pro jadernou munici. Nedávno tam byly složené rakve německých vojáků, padlých na území našeho státu. Teď je tam přeobrovské úložiště propadlých bankovek. ....pokračování příště!
Vlevo je ten vrch s předchozím textem. Ale jak se jmenují ty vrchy vpravo. Na jednom je retranslační věž a na dalším mr. Poslední kopece nese nám všem drahé jméno. Více severozápadně, na snímku není vidět, další dominanta, která nese nám další drahé jméno.
Tento snímek určitě nikomu nebude dělat problém. Směr východ. Pro toho, kdo nemá rád ničení přírody a moc se bojí, aby to náhodou neudělalo bum, tak i pro toho, kdo naopak miluje nové, progresivní technologie. Uměli by jste ale pojmenovat ta pohoří vzadu, které jsou v oparu? A jaká dvě významná města pod nimi leží?
Tahle fotografie už nebude tak jednoduchá, ale za pomoci mapy, by to něměl být problém. Severovýchod. Úkolem je poznat ty dva vzdálené vrchy. Ten první protáhlý je v první třetině, ten druhý ve třetí třetině. Jsou to zde hlavní orientační body. Z toho jednoho prý jsou v zimě vidět i Alpy. Ten flek uprostřed není UFO, ale asi kapka na objektivu. Dokončím to zítra. Přidám ještě dvě fotografie. Zatím dobrou noc a hezký zítřejší den!!! Stal se zázrak, naučil jsem se konečně dělat rámečky.

Křemenáč aneb závojenka podtrnka, a tak stále rok za rokem dokola

24. května 2011 v 23:29 | Má to tak někdo štěstí, že vlastní pohádkovou houbovou zahradu |  Jiří Let
Pohádková zahrada Jiřího Leta
Závojenky podtrnky, krasavice inteligentní. Čím si to asi Jiří, jeho manželka a syn zasloužili, že je houby mají rok za rokem tak rády? Ani do lesa se trmácet nemusí. Navíc není v jejich silách všechny ty plodnice zpracovat. Ještě že mají dobré sousedy a sousedky, kteří na ně již stojí fronty a pak následně mlaskají nad talíři....

Vzpomínáte si milovníci tohoto blogu ještě na fotografie desítek, stovek křemenáčů, které Jiřímu každý rok vyrůstají na zahradě. Na jaře pak, jako v pohádce, se objeví nepočítaně závojenek podtrnek.

Na snímku je výřez zahrady, hub, a tak to vypadá ve vysoké trávě na celém pozemku. Zajímavé je, že na vedlejších lokalitách nenajdete ani jedinou plodnici. Jsou to ale záhady kolem té naší, tak milované mykologie, že!

Již dnes se máme na co těšit. Zanedlouho naskočí v kalendáři léto a to se můžeme již těšit na ty Jiřího křemenáče. Kolik jich tam letos asi vyroste? Určitě vandrovníci k Jiřímu vyrazí. Nenechají si tu krásu, záhadu, ujít.

Už dlouho přemýšlím, jak tak velký prostor nasnímat, aby byla vidět každá plodnice. Ještě jsem na nic nepřišel. Je pouze jediná možnost. Vytvořit obrovskou zvětšeninu a tu si pověsit na stěnu. Jiné možnosti asi není....

Kterýpak z velevážených mykologů a houbařů by nechtěl mít takovou fantastickou zahradu. To by se to bádalo, baštilo, zavařovalo, sušilo, fotografovalo. Majitel, houbař, by nemusel ani vylézt z postele. Tento pozemek musí mít pro znalce přeobrovskou finanční hodnotu. INZERÁT: prodám zahradu, na které rostou každý rok na tisíce plodnic hub. Nabídněte!!! (dopíši později)!

Vážení přátelé. Jest-li rovněž máte nějakou zajímavost z přírody, tak posílejte na burle@seznam.cz. Raději ale pošlete před tím mejl. Dohodneme se.
Jiří Let: Musím potvrdit, že houby opravdu rostou jen na zahradě a v okolí nic. Zřejmě se zde ukázal vliv na způsobu zemědělské činnosti.

Táta celé roky sekal zahradu pouze kosou, což mělo zřejmě velký vliv na růst podhoubí. Kosa, kterou je třeba stále ostřit, trávu pěkně odřízne a nepoškodí kořínky a jejich okolí jako sekačka. Ta je, dle mého názoru, brzy tupá a trávu uráží a vytrhává.

Hned vedle za plotem je také louka, ale tu již obdělávalo družstvo těžkou technikou a po houbách není ani památky, přestože prostředí je naprosto stejné. Jinak závojenky jsou letos totálně červavé, takže se těšíme na první křemenáče.

Motýl, který se ztratil, aby se opětovně objevil

24. května 2011 v 23:11 | Kdyby se nám motýlci do přírody takto vraceli, to by bylo radosti. |  Motýli
Tak tento motýlek u nás vyhynul v roce 1952. Dnes jsem ho fotil na Šumavě. Zkus to dát jako hádanku na svůj web. Ivo Krejčíř
,,,,,

Záhada

24. května 2011 v 10:25 Hmyz
Záhada?
Při toulkách krajinou, človíček vandrovníček často narazí na mnohé záhadné skutečnosti matičky přírody. A zde je jedna z nich. Zbytek odkvetlého květu a na něm převeliké rojení mušek. Nevíte někdo co se to tam děje?

Hořec jarní - Calathiana verna

24. května 2011 v 0:48 | Moc jsme si to s tímto hořcem užili, ale opětovně to bohužel skončilo neslavně... |  - - h. jarní
Hořepníček (hořec) jarní

Po řadu let se snažíme se s hořcem jarním již konečně seznámit. Rezervace, louka, je to nepatrná. Na východní straně rybník, který je všude, mimo jižní hráze, zarostlý letitými stromy. Na samotné hrázi hodně staré, obrovské, vrby. Nádhera. Dalo by se říci, že je v nedobrém stavu, ale opak je pravdou. Je to přírodní skvost a snad právě proto v něm žije převeliké množství obojživelníků.

Hořce jarní kvetou v brzkém jaru, a tak se opětovně stalo, že jsme letos zase, tak jako na vstavače bledé, přivandrovali pozdě. Tak zase příští rok. Místní odborník, botanik a mykolog, nás upozornil, že se občas stává, že vykvetou opakovaně i na podzim. Třeba budeme mít ještě trochu toho štěstíčka.

Na severní straně louky jsou dva plácky, které jsou obehnány dřevěným vysokým plotem. Právě tam, na tom maličkém prostoru, se vyskytují tyto převzácné byliny. Už se moc těšíme až je konečně zříme.

Botanické údaje: Bývával po celé republice hojnější, na desítkách lokalit. Začal se ztrácet, když se přestalo kosit a pást. Dnes je pouze na jedné nepočetné lokalitě v jižních Čechách. Kriticky ohrožený druh. Kvete od dubna do července. Na naší lokalitě na přelomu dubna a května.

Stany jsme si postavili hned vedle rezervace, na právě posekané přeobrovské louce, která se táhne od kuňkajícího rybníka až daleko k lesu, kde z oblak vystupuje keltské hradiště. Jenom jsme si museli hodinku počkat, až ten hrůzný sekající stroj odjede na kutě. Předlouho do noci následoval strašidelně hlučný koncert, snad tisíců obojživelníků. Pro nás obyvatele z města to bÿlo až příšerné, ba nesnesitelné. Jak to ti vesničané mohou vůbec vydržet. Zkrátka na mrtvici, infarkt.

Mnozí hodili již z večera vše do právě vznikajícího sena a odebrali se překrásně a užitečně strávený den oslavit v místní staré, ale přenádherné, české hospůdce. Shodou okolností byl i vynikající hovězí guláš z kližky. Hospoda nevaří, ale shodou náhod zrovna ve vsi probíhala úklidová jarní brigáda, taková velká akce Zet. Večer vystupovalo na prknech hostince navíc ochotnické divadlo. Ženských jak nastláno. Byly nafintěné a všechny do jedné, od těch nejmladších, až po ty vhodné na semletí do mlejna, přenádherné, k nakousnutí. Guláše byly obrovské porce, neboť tak nějak zbyl a někdo ho musel konečně s chutí sežrat. A kdo že to byl? Za padesát plná mísa, tak to oželet nešlo. Mnohým pak z přežrání bylo pěkně v noci blbě. Každou chvilku se ozývaly takové divné chrochtající zvuky, jako kdyby přátelé, vandrovnící, byli v posledním tažení.

A stále, neustále, se vedly řeči, co bude ráno. Mnozí měli strách, že nás všechny převálcuje ten přeobrovský obraceč sena. Kecy a kecy, mnozí se již viděli rozšmelcovaný na prach.

Ráno jsme vstávali za prvních slunečních paprsků, protože nás čekal náročný, ale krásný, dobře strávený den. Snídaně to byly vynikající teplé špekáčky s provázkem a ještě lepší měkoučký chléb, česká nefalšované hořčice. Zase většině bylo špatně. Čajíček to však všechno, jak takž ustál.

Jen jsme vypadli k lesu a vzhůru na hradiště, tak jsme koukali, jak naše noční tábořiště likviduje ta obrovská obracečka sena. Měli jsme to jen tak tak....

Zámek uprostřed vsi je to pěkný, ale úplně do posledního kamene zdevastovaný. Ten už těžko někdo uvede do původní středověké podoby, krásy. Ještě štěstí, že ho rok co rok dostávají do pronájmu čápi. Bohudík za 1 + toaleta venku nemusí nic platit.

Bohužel, čápú bílých je rok od roku stále méně. Zde, v jihočeské krajině, jich bývalo neurekom - jak já mám toto slovo tak rád - . Otázkou je, jestli člověčenstvo jim poskytuje vše, co k životu a k vyvádění potomstva potřebují....

Knotovka lesní (červená) - Melandrium sylvestre

24. května 2011 v 0:03 | Trvalo to dlouho, než jsem zjistil, že kytičky se človíček naučit nemůže. Je jich příliš mnoho. |  FLORA
Knotovka červená
Zajímavé je, že na rozdíl od obou ostatních druhů rodu kvete ve dne. Opilují jí čmeláci a motýli. Duben až srpen, 30 až 100 centimetrů. Vyhledává vlhká místa v listnatých lesích, lužních lesích, na loukách.


Ten den, v polovině května, se nás sešlo na mykologickobotanickou výpravu poměrně hodně. A aby ne, když se šlo na tři lokality výskytu korálovce jedlového. Někteří byli zvědaví, jestli se tam už, tak jako na jaře minulého roku, nějaký objevil. Druzí zase, co si budeme povídat, chtěli zjistit, kde ty padlé jedle jsou. Mnozí náruživí fotografové ještě ani neměli tu čest se s korálovcem potkat...

Jak jsme tak procházeli vojenským pralesem, kde kvetou tisíce chráněných jarních rostlin, koukám, jak sem tam rudá barva. V těchto lesích snad vůbec žádné rostliny v červeném provedení vůbec neexistují. Domníval jsem se, že to asi bude nějaká vzácnost. Opak byl pravdou. Ta červená se však ve hvozdu pěkně vyjímala. Knotovka červená, lesní, je krasavicí lesní.

Již je to dávno, co jsme zorganizovali expedici na chráněné rostliny na několik lokalit Českého krasu. Prvořadou expertkou byla profesorka, botanička, pražské univerzity. Byla vynikající, ale jen do okamžiku, než jsem pochopil....

Skláněla se ke kytičkám a vždy následoval velkolepý koncert. Byla vynikající vypravěčka, plna zajímavých informací, poznatků. To ale jen do doby, než se vandrovníci začali ptát tu na tu rostlinku, pak na tamtu, ukázali na onu bylinku. Botanička mnohdy začala hovořit mimo mísu. Říká se tomu hra do autu. Teprve po letech jsem jí pochopil. Není v silách žádného človíčka, znát kdejakou kytičku, vědět o nich vše. Jenom nás mrzelo, že paní profesorka nebyla schopna říci - kluci, holky, tak tohle nevím. Určitě by v naších očích neklesla, ale spíše naopak, vzrostla. Není na tom nic špatného, když se mluví pravda, že....

Vraní oko -

23. května 2011 v 23:42 FLORA
Vraní oko


nnnnnnnnnn
nnnnnn


mmmmmm

Sasanka lesní 2011 - Anemone sylvestris

23. května 2011 v 13:03 | Potkat jí na vandru je velkým svátkem. Vždyť je jí všude tak moc málo. |  - - lesní
Sasanka lesní - (chh)
Nově sasankovka lesní. Kvete v dubnu až v červnu, výška až 50 centimetrů. Nikdo si jí nemůže splést, je nezaměnitelná. Jedovatá. Chráněná, ohrožená.

Já jsem jí poznal v háji, ZDE, který je dnes součástí Prahy. Již několik let jí tam každé jaro chodím pozorovat. Stále je tam téměř stejný počet rozkvetlých jedinců. Tak kolem patnácti kousků. Přes ně přechází vyšlapaná stezka a je až s podivem, že ještě nebyla zadupána a přejeta kolaři do země. Nabízí se otázka, jak takovouto lokalitu ochránit. Přeložit stezku? Oplotit sasanky? Máte na to nějaký názor?

Nyní na jaře jsme jí objevili i na okraji lesa u rezervace, kde se vyskytuje vstavač bledý. Bylo tam pět kousků, ale opodál byly další roslinky. Uvidíme, jak bude i tato lokalita vypadat za několik let.

Na tuto lokalitu pořádáme každodení mykologickobotanické výpravy. Přidej se, nedej se....
V polovině července 2011 jsem zjistil, že ta pražská lokalita byla z poloviny zničena. Vypadá to, že jí zlikvidovali lesníci, kteří na ní něco kutali. Pokusím se zjistit více. Někdo tam celý porost, včetně zeminy, do hloubky cca dvou centimetrů, jakoby vyhrabal hráběma a vytvořil hromadu o čtverci jednoho metru. Proč to ten dotyčný udělal nevím. Teď se jen musíme modlit, aby tento nelogický zákrok sasankám v příštím roce nevadil. Vyrostou tam, co myslíte?

Řasnatka (více informací v textu!)

23. května 2011 v 0:29 | Všude kam se podíváte jsou houby. Je jich tolik, že se je nikdo nemůže naučit. A to je na tom to krásné. To tajemno, ty záhady, ta všudypřítomná nádhera.... |  HOUBY
Řasnatka

Podobné plodnice každý z nás pravidelně, nejen v lesích, ale i podle potoků, v alejích, zahradách, sadech, parcích, nachází. Vyznat se v nich je obtížné. Ještě, že máme přátelé významné amatérské mykology, kteří vždy nezištně poradí. Některé jsou i jedlé.

"Určení řasnatek je obtížné. Jistotu lze získat pouze po podrobném mikroskopickém zkoumání. I tak je nutné mít bohaté zkušenosti...."

Některé řasnatky jsou jedlé, ale protože málo masité, tak pro kuchyň bezvýznamné. Jedině, když je možnost jich nasbírat převeliké množství.