Červen 2011

Tetín

28. června 2011 v 19:52 | Zde kráčela dávná historie a nástupní místo do nejzajímavějších částí Českého krasu |  Český kras
Tetín
Pohled na Tetín z Damilu, kde vyhlídka .... (dopíši později i další snímky budou!)

Není to nejlepší snímek, ale dá se kolem něho diskutovat. Není nás hodně, kteří si uvědomujeme, že nejlepší fotografie krajiny, vsí, hradů a zámků, jsou ty, na kterých chybí výdobytky současného moderního světa. První snímek je zajímavý, je ale pokažen novou výstavbou v popředí. Nedávno jsem dostal zajímavý snímek památného dubu. Bohužel, autor zapomněl odstranit vedle něho čnějící teletník. Strom to je nádherný, ale zemědělská stavba na fotografii vše pokazila. A vo tom to je....

Pořízeno z levého břehu Mže. Nad řekou tetínské skály, na kterých hrádek Tety, kde nyní rostou převzácné rostliny. Vpravo Damil, uprostřed Kóda, vlevo místo, kde přebohatá vegetace jedné velice chráněné byliny. V pozadí v oparu brdské Hřebeny s Hradcem, Písky, Plešivcem, Studeným vrchem. A mezi tím vším zplanýrovaná příroda s golfovým hřištěm. (Všechny snímky jsou výřezy z originálů.)

...moc by nás zajímalo čípak je to housenka? Korálice trojklanná!
..... jaký je potřeba teleobjektiv, objektiv na fotografování zvěře?
Vandrovníci putují kolem Tetína...

Hřib satan I/2011 - Boletus satanas - Hríb satanský

28. června 2011 v 11:21 | Houby jsou plné záhad. I satan má jednu, o kterou se houbaři stále přou. |  - - hřib satan
Hřib satan

Fotografie nebude, protože jí nevlastním. Starou, černobílou, mám někde v archivu, ale hledat jí nebudu. To by byla nekonečná fuška a výsledek by byl nevalný. Už se nepamatuji, jak kvalitní ten snímek byl. Raději budu důvěřovat Matičce přírodě, že nějakého satánka pro mne někde v lese připraví. To ale neznamená, že si o něm nemůžeme popovídat, že.....

FOTO
V posledních letech, a zejména letos, jsem se honil světem lán, abych konečně si mohl nasnímat toho pekelníka hřiba satana. Vše marné. Prolezl jsem kdejaká křoviska, našel zajímavé houby, i toho přívěskatého. Ale ten čertovský nikde. Ani v té přeslavné houbové rezervaci nebyla ani houbička. Dnes jsem si jen tak vyšel na procházku za chalupu a najednou se stal zázrak. Byl tam. Matička příroda mě odměnila. Děkuji matičko. Více ZDE!!!


V souvislosti s hřibem satanem se zejména v posledních letech, zejména od dob internetu, hodně probírala jeho možnost konuzumace. Již dříve se vědělo, že jsou oblasti, Polabí, kde lidé ho pojídají odjakživa. Naučili se ho zpracovávat a to především správnou tepelnou úpravou. V atlasech se již objevuje poznámka po uvaření jedlý. I když všichni dobře vědí, že hřib satan je chráněný, mizí jeho plodnice z lesů ve velkém. Před internetem byly naopak oblasti, kde ho houbaři, pro jeho jedovatost, nesbírali. Podobně je to s chráněným hřibem nachovým, který je rovněž v syrovém stavu jedovatý. Jeho si lidé navíc pletou s hřibem kolodějem. Na těchto dvou chráněných plodnicích je vidět, že lidé, houbaři, ještě mnoho věcí kolem hub nevědí, nebo jsou nepoučitelní. Ukazuje se, že zejména činnost České mykologické společnosti je velice potřebná a nezastupitelná...

Hřib satan - / VI - IX, jedovatý, po tepelné úpravě jedlý./

Nacházíme ho vzácně, v malých skupinkách, v teplomilných listnatých lesích, zejména od června do podzimu na vápencovitých půdách pod habry, duby, buky, tam, kde se vyskytuje teplomilná květena. Klobouk až 25 cm, třeň masitého hřiba je břichatý, až 8 cm. Po nálezu několika plodnic je nezaměnitelný. Uvádí se, že v České republice je 40 lokalit jeho výskytu. Podle nenovějších údajů pamalu z našich krajů mizí.

Jedovatý, ale po správné tepelné úpravě je jedlý. Po požití syrových plodnic, stačí ochutnat malilinkatý kousek, který chutná jemně po oříšcích, nebo nedostatečné tepelné úpravě, nemilé bolení břicha, žaludku, dávení až sedm hodin. Problémy doprovází dehydratace. Tepelná úprava by měla trvat minimálně přes 25 minut. Vůně je nepříjemná, až hnilobná, hřib doslova páchne. Čím je houba starší, tím je to nepříjemnější.




Zajímavost ze světa hub: Známý propagátor léčivosti hub Ivan Jablonský, při své návštěvě Číny, kde se zajímal o jejich pěstování, zjistil nemilé věci. Například žampiony se tam ve velkém pěstují ve velkých množstvích. Bahno ze zamořených řek, plné pesticidů a dalších svinstev, se používá jako krycí zemina. I voda v něm vyvolala značné pochybnosti o dodržování zásad bezpečné výroby potravin. Zdroj: Milada Mikulcová.

Lilie zlatohlávek III/2011 v bílých svatebních šatech

27. června 2011 v 22:18 | Nestává se to tak často, aby se vandrovník setkal se zázrakem. Jen kdyby ho pochopil.... |  FLORA
Lilie zlatohlávek v bílém

Již přemnoho let jezdíme na vysokou horu, která již z velkých dálav je vidět, jak ční až do nebes. Mnohdy vrcholová plošina mizí v mracích. Tam nahoře starý prales a v něm kout, kde přehodně lilií zlatohlávků. Bohužel, mnohé letos vypadaly, jako kdyby přešly mrazem a další byly okousané od zvěře. I tak jich tam bylo plno.

Stezka se kroutila na prudkém srázu a kolem nás jich byla všude spousta. Jedna krásnější než ta druhá. Jsou to začarované květy, neboť se nefotografují zrovna moc dobře. Tam nahoře fouká stále vítr, rostliny se kývají v rychlém rytmu a tak ani stativ neuspěje. Jediná možnost je použít ..... ale to je strašná piplačka a výsledek stejně nejistý.

Z ničeho nic najednou všichni tuhneme. Něco takového nikdo z nás ještě neviděl. Je to podobný zázrak, jako když jsme našli v Českém krasu žlutý kosatec bezlistý. Bílé přírodní lilie, nás vítají úsměvem. Matička příroda nás opětovně odměnila. Děkujeme.

Kdyby tak ještě človíček, vandrovník, neznalý botaniky, ještě věděl, co pak to ta příroda tady s lilií provedla. Je to normální, nebo se stal zde ve starém pralese zázrak? A bude se snad ještě letos, nebo v příštím roce opakovat? Pomůžete nám to vy, co těmto záležitostem rozumíte nám to vysvětlit?
---dokončení zítra!
....

Teslíny aneb důležité vstupní místo do vojenského újezda

26. června 2011 v 23:37 | Je moc dobře, když v odlehlých místech vznikají hospůdky. Vážme si toho a podporujme svojí hospodskou. |  Brdy centrální
Teslíny mají hospůdku
Teslíny - více zde na blogu v několika článcích - bývávaly zapomenutou obcí na hlavní silnici na Plzeň. To se od zahájení výstavby amerického radaru změnilo. Bylo kolem něho hodně "slávy" a kde je mu konec. Hrůzostrašné je, že v době, kdy se měl začít budovat, neměli Američané nekreslený ještě ani jeden jeho výkres. Obec začaly navštěvovat tisíce turistů, zejména cyklistů, neboť paní ex Parkánová s panem Bursíkem a předsedou Klubu českých turistů panem Stráským tady otevřeli do vojenského prostoru cyklostezku a tím zničili zdejší úžasnou krajinu. O likvidaci hnízd čápa černého a orla mořského ani nemluvě. A důvod, proč ve vojenském újezdě stezku zřídili? Chtěli tímto hloupým činem zavřít ústa odpůrcům radaru. A stačilo tak málo. Neotevírat cestu přes Horní hráz Padrťského rybníka, ale naopak turisty pustit přes hráz Dolního rybníka a bylo by vymalováno.

Je chvályhodné, že místní lidé, kteří v Teslínech žijí ve velké shodě, zde otevřeli hospůdku. Je tady problematické parkování, tak vězte, že můžete vjet do otevřených vrat na zahradu. Zde zaparkujete auto, kolo, motocykl a možná i stan si zde postavíte. Nedaleko je turistická, tedy povolená, cesta do vojenského prostoru. Je jenom škoda, že vstup do prostoru Teslínského kláštera je zakázán. Po pravdě řečeno, ono tam stejně nic není k vidění. Jenom můžete mít pocit, že jste ho navštívili a v jeho rozvalinách rozjímali, ba se i pomodlili. Už i ten historický seník ve vsi stát zboural. Tak dlouho váhal s jeho opravou až už bylo pozdě. Na jeho rozvalinách najdete pietní místo a opodál mnohosetletý památkově chráněný buk.


V těchto dnech se zde slavily letní vánoce. Snímek je z okamžiku, kdy ještě místní i vzdálenější obyvatelé této oblasti nedorazili. V pozdních odpoledních hodinách to zde vypuklo na plno. Hudba vyhrávala, místní byli za lyžníky, sáňkaře, proto ty lyže opřeny o hospůdku. Zásluhou především paní hospodské a jejích kamarádek a kamarádů je to tady úžasné. Ihned po vstupu máte pocit, že jste přišli do rodiny, ke známým, na návštěvu.

Na stole delikatesy, zkrátka jako doma, vynikající pochoutky. Netrvá dlouho, a jak tak na ty dobroty koukáte, dostane se vám této věty - berte si je toho dost....

Na nás všech nyní je, navštěvovat tuto hospůdku v co největším množství a co nejčastěji. Pouze tak se bude ještě více v sortimentu vylepšovat a ceny budou neustále padat dolu. Pak se určitě dočkáme i okamžiku, kdy zde vyroste nová zděná a nefalšovaná česká středověká hospoda, včetně raubířů, loupežníků, formanů, brdských skřítků. Sovětští vojáci, kteří zde bojovali ještě nedávno proti kapitalistům, budou mile překvapeni. Zkrátka český ráj to na pohled.

.....

ZÁHADA

26. června 2011 v 23:24 | V lesích člověk často narazí na nevysvětlitelné věci. A tohle je jedna z nich! |  Kritika, politika
Pomůžete vyřešit tuto záhadu?

Ve hvozdu jsme narazili na tento nápis. Přistoupili jsme blíž a nestačili se divit. Strom byl opravdu oříznut. Uvnitř asi jedna třetina živého kmene. Vše směrem ven oříznuto. Proč. Co je účelem? Proč to lesník dřevorubci nařídil?

Není to nebezpečné? Houbař, návštěvník lesa, dítě, prochází lesem, zafouká větřík.... Kmen v oříznutí rupne a človíček, milovník hvozdu, přírody, má strom na hlavě. A nedej Bože, aby byl v lese sám. Potom mu ani mobil nepomůže.

V pátek jsme byli ve vojenských lesích překontrolovat korálovce jedlové. Procházíme přes hřeben, svítí slunce, bezvětří. Z ničeho nic práská větev monohosetletého buku, zvedáme hlavy a vidíme, jak k zemi se řítí pořádný kus větve. A to nebyla oříznutá.....

Náprstník, dopíši později

26. června 2011 v 22:38 | Za mých dávných mladých let, jich bývalo všude plno. A dnes.... |  FLORA
Náprstník
mmmm



mmmmmmm

Kterápak to je - 3? Poradíte?

26. června 2011 v 22:33 Neznáme houby
Neznámá 3
....

Štítovka jelení - Pluteus cervinus - Štítovka jelenia

26. června 2011 v 22:14 | Jedná se o velice zajímavou houbu, o kterou se stále vedou spory. Vyřešíme je? |  HOUBY
Štítovka jelení
Jedná se o velice zajímavou houbu, která je plná protikladů. V jejím případě by se měla připomenout pohádka - ani nahá ani oblečená. Převedeno do mykologie - jedlá, nejedlá. Zajímavá je především tím, že v pozdním jaru, v letech, kdy houby ještě nerostou, v letošním roce pro přílišné sucho, jí nacházíme ve správných listnatých starých hvozdech poměrně v hojném počtu. Je možná pro mnohé - a to se týká i mé maličkosti - taková divná....

Štítovka jelení - /jedlá, od jara do zimy, V - XI, hojně/

Jedlá, nevalné kvality, a proto se pouze přidává v malém množství do směsí. Nacházíme jí v listnatých a smíšených lesích, parcích, zahradách, kde vyrůstá z pařezů, padlých kmenů, větví. Jednotlivě, ale i ve skupinkách. Někdy to vypadá, že roste ze země, ale to je omyl. Někde tam je ukryto mrtvé, tlející dřevo, ale třeba i piliny a jiný dřevní odpad.

Chuť je nahořklá, kyselá. Vůně po lesní půdě, bramborách. Mnozí houbaři tvrdí, že její vůně je až nepříjemná. Další, že vše je nevýrazné. Je vidět, že co člověk, to jiný názor. A zde je asi ten zakopaný pes. Dokonce významný mykolog hovoří o sklepním zatuchlém pachu, který dokáže zlikvidovat kterýkoliv pokrm. Pravdou je, že není uvedena v seznamu tržních hub a to o něčem vypovídá. Mnoho plodnic tam není uvedeno pro jejich křehkost (muchomůrka pošvatá). Špatně se přepravují.

Obsahuje hodně vody a v lupenech se ukrývá přehodně drobného hmyzu. Mnohdy je to na jaře, zejména v suchém období, téměř jedina jedlá houba, kterou můžeme nalézt. Důvod je jednoduchý. Houby vyrůstající ze dřeva, dokážou nejen si z něho brát potřebné látky, ale zejména tekutinu. Štítovka jelení je podobná penízovce širokolupenné, která dříve jedlá, dnes se nedoporučuje konzumovat. Dokonce jedna ze štítovek je mírně halucogenní - vrbová.

Houbaři se nepřetržitě přou o její kvalitě pro kuchyňské zpracování. Klobouk až 15 cm, široký a bohužel křehký, s hrbolkem. Lze nalét i hodně velké plodnice. Nedá se zaměnit za žádnou jedovatou hubu. Chybí jí prsten i pochva. Mnozí houbaři, ale jsou přesvědčeni, že k záměně dojít může. To se již ale pohybujeme ve vědeckých kruzích. Pravdou asi bude, že se jí musíme dobře naučit znát. Už jenom proto, že vytváří různé barevné odstíny. Třeň je vysoký, téměř jako šířka klobouku - 12 cm. Šítovek je několik druhů, ale jelení je nejhojnější a "nezaměnitelná."

...když štítovka jelení, tak samozřejmě ti její jmenovci nemohou v žádném případě chybět! Jsme do obory pozvaní, takže si sežeňte delší skla a brzy vyrazíme. Snad už porostou houby a to tady pak bude mykologický ráj.

Neznáme 2, poraďte prosím.

25. června 2011 v 0:05
Neznámá 2
,,,

Neznámá 1, poradíte prosím?!

24. června 2011 v 23:41 Neznáme houby
Neznámá 1

Miluji ty padlé mnohasetleté stromy. Převelice často nás houbaře umí zajímavě překvapit. Dlouho nic, tak jako dnes. Na padlém buku, každý rok pěkných pár kilo hlívy ústřičné a nikdy na něm žádná jiná houbička. A dnes kmen obalen maliličkými šupinovkami. Uvidíme co z nich vyroste.

Čím starší strom, tím více ozdoben mechy a různobarevným jejich květenstvím. Nádhera. A tam seděla tato plodnice. Zajímavé je, že další, opět na padlém a mechem zarostlém buku, ale vzdušnou čarou o kilometr dál. Vždy osamocená se dívala z vysokého trůnu do okolí. Výhled má naprosto dokonalý. Jest-li se neztratí a my jí opětovně najdeme, tak třeba se o ní dozvíme více....
...

Skvrnopásník jilmový - Calospilos sylvatus aneb vyfotografovat motýla je jednoduché. Musí se ale dostavit následující podmínky.

24. června 2011 v 23:16 | Ještě tak vědět, o kterého krasavce, nebo krasavici se to jedná, že... |  Motýli
Skvrnopásník jilmový

Vyfotografovat tohoto záhadného motýla, který má tělíčko zbarvené a uspořádané jako sršeň, vosa, včelička, bylo strašně jednoduché...

Ono k tomu stačí několik maličkostí. Nejdříve musí zadout pořádný vítr. Potom spadnout z nebe krupky a v okamžiku na to, se pořádně rozpršet. Když se motýlek nestačí schovat, tak to dostane vše dohromady naplno a je vymalováno. Pak sedí na kmenu, kouká a nestačí se divit. To se to fotografuje, když se ani nehne a uletět nemůže.

Bohužel není to zase tak jednoduché. Tma, jak po pořádné bouřce a ani vysoké iso nepomůže. Pak to dopadne tak, jak vidíte. To ale není důležité. Otázkou je, jest-li to konečně bude nějaký ten vzácný, ohrožený, nebo dokonce již zlikvidovaný, který se znenáhla objevil.


Tak už víme o jakého létavce z květu na květ se jedná a je to bomba. Podle odborníka na slovo vzatého Martina Chochola, to bomba bohužel žádná není....

Skvrnopásník jilmový: (text někdy později...)

Protivínské hory - houby i rybaření

23. června 2011 v 12:54 | Nebojte se k nám přidat. Jezdíme i vlaky, jízdné skupinové, takže za hubičkju a legrace nepřeberně. |  Houbařské plácky
Protivínské hory a vandr přes celé pohoří a navíc ještě zpět...
Na fotografii pouze malý výsek Protivínských hor. Ten nejvyšší vrch je Vysoký Kamýk a na něm rozhledna. Příroda je zde pohádková. Nejdříve z Protivína přes louky, kolem rybníků a pak přenádherný hvozd, kde listnaté i jehličnaté lesy, tůně, potoky, rybníčky, ve kterých kromě ryb i raci. Pro houbaře je to zde ráj na zemi české. Když jsem nejdříve napsal následující řádky, tak jsem byl vandrovníky přinucen tam ihned o víkendu vyrazit. Z nádraží to je na Kamýk deset kilometrů a do Písku pak dalších dvacet. Bylo to tak všechno úžasné, že jsme si to v neděli dali ještě jednou na opačnou stranu.

Už je to bohužel hodně dávno co jsem se do protivínského hvozdu, při služebních cestách na českobudějovické letiště, často zatoulal. Vzpomínkou na zdejší lesy rovněž jsou dny po černobylské jaderné katastrofě. Tolik hub pohromadě jsem před tím, ani potom, nikdy neviděl. Nejen, že jich byla spousta, ale byly to přenádherné, až umělecké plodnice. A v houbách ani červíček. Nemohu samozřejmě tvrdit, že ten houbařský zázrak byl způsoben jadernou katastrofou, ale v každém případě je to hodno zamyšlení.

Ve dnech po Černobylu, rakouské a německé televizní stanice neustále upozorňovaly, aby lidé houby nesbírali, neboť jsou plné škodlivých látek, radioaktivity apod. V našich sdělovacích prostředcích nepadlo o tomto problému ani slovo. V jižních Čechách nebylo v té době téměř nikoho, kdo by nekoukal na zahraniční televize, takže se tato informace rychle rozšířila po celé republice. Do dnešního dne však stále nevíme, jak houby byly tenkrát napadnuty. Pravda nebo fáma?

Hřeben Píseckých a Protivínských hor se táhne od okresního města Písek od severu k jihu, až po jadernou elektrárnu Temelín, zjednodušněji napsáno. Vévodí mu několik vrchů. Nad Pískem je dokonce rozhledna - Jarník - radiokomunikační zařízení, a nad Protivínem, na Vysokém Kamýku, další, postavena ve čtyřicátých letech minulého století Němci, jako zeměměřičská věž. Někteří milovníci dalekých výhledů jsou přesvědčeni, že tyto věže, kterých je po republice devět, měly i jiné poslání. Bohužel věž je přerostlá stromy, takže výhled nulový.

Jestliže se rozhodnete tuto oblast Jižních Čech navštívit, začněte na rozhledně Velký Kamýk. Z ní přehlédnete nejen celé Písecké a Protivínské hory, ale i vzdálené kraje.

Přemýšlíte, kde letos strávit houbařskou dovolenou, prázdniny? Tábořiště v Protivíně je dobrý nápad! Ceny mírné a vlakem lze cestovat po jihočeských památkách a lokálkou se dostanete třeba až na Šumavu. Výletů lze zorganizovat nepřeberně a pak stačí nahoře kliknout na ty zelené houbařské plácky a pokračovat na některý z nich. Blanice a přilehlé rybníky jsou rybářským rájem. Nevýhodou je, že budete muset každodenně mít nějakou tu rybu na houbách. Dobrou chuť a napište nám zde do komentářů a vašich houbařských placech. Určitě mnoho přátel potěšíte! Vždyť mnozí dnes přemýšlejí kam letos na houby vyrazí.

Agentura Vandr - slevou na dveře a zárubně ocení každého, kdo nám napíše svůj prožitek z ochutnávky "čertova vejce"! Více informací zde na blogu, když si vlevo pod rubrikami do vyhledávače napíšete hadovka smrdutá. Už jste byl někdo z vás tak odvážný?



V lesích, tedy i v Protivínských horách, houby nic moc. Spíše vůbec nic než moc. Prošli jsme za dva dny šedesát kilometrů hvozdem a hub jsme viděli pomálu. Protože mne má Matička přírody moc ráda, tak poslední slovo patřilo mé maličkosti. A zde je jeden maličký, ale do poslední tečky pravdivý příběh:

Už jsme se blížili k výchozu z lesa, kde rybníček, na břehu vodník chytá ryby, poblíž chata, jejíž součástí je veliký, ale bohužel opuštěný včelín. To by bylo na další povídání.

Jdu v čele a tu koutkem oka zahlédnu houbičku u pařezu. Zastavím, a protože na mne přišlo nutkání, rozepínám poklopec, vyndavám přítele. Kouknu, kam to budu směrovat. V mém věku je to už převelice důležité. Podle proudu se totiž pozná, jak je to s prostatou.

Koukám na zem a nestačím se divit. Tři přenádherní zdraví hřiby a hned vedle dvě nožky, ale hlavy pryč. Jak plodnice měly tmavé klobouky, tak vůbec nebyly vidět. Velký úžas a gratulace ode všech vandrovníků a vandrovnic. Tři dny se touláme lesy - v pátek putování za korálovci - a nikde jsme neviděli ani houbičku a najednou z ničeho nic, na konci vandru, takový zázrak. Děkujeme Matko přírody. Jediné houby, které jsme za tři dny potkali, byly štítovky jelení a maličko lišek.

Když jsme v sobotu po ránu vstupovali do lesa, tak jsme měli jít po cestě, kde tyto hřiby. Domluvili jsme se, že půjdeme trochu stranou abychom navštívili Zlatou louku a přilehlý rybník, kde raci. Poenta je v tom, že při nedělní zpáteční cestě po našem bohovském nálezu za několik minut kolem nás procházeli tři místní houbaři a za okamžik i rodinka. Stačilo málo a vůbec bychom se s těmito krasavci nepotkali. A vo tom to je, že přátelé?

Poznámka: Cestou jsme dišputovali, kam se asi poděly ty dvě hlavy hřibů. Člověk je bezesporu nevzal, ten by tam veliké, pěkné a nečervivé nožky, nenechal. Zbývá tedy pouze zvěř. Víme vůbec, jak často a v jakém množství zvířata houby konzumují?

Nevíte někdo o které se jedná. Já znám siky z Brd, ale tyhle na ně nevypadají....






Jindřichova skála, Brdy vojenský újezd

23. června 2011 v 11:52 | Pojdme se na paměť zdejších obyvatel vrátit k názvu Vísecká skála! |  Stromy to je láska má
Jindřichova skála
Foto: Vladimír Hroch - První kdo nás s tímto stromem seznámil byl bezpochyby významný autor knih o Brdech, Jan Čáka. V bibli, všech milovníků této přenádherné krajiny, "Střední Brdy - krajina neznámá" nám předvedl fantastickou kresbu torza tohoto věkovitého dubu. Strom ode dávna stojí na hraně skály a žádné větry, nepříznivé podmínky, ho bohudík nezlikvidovaly. Přejme si, aby to tak zůstalo i nadále.

Jindřichova skála je ve vojenských Brdech převelice zajímavým útvarem. Na vrcholu vyhlídka, kde návštěvníky před nebezpečím pádu chrání litinový plůtek. Není v nejlepším stavu, ale určitě se brzy najde někdo, kdo ho opraví a uvede do bývalé krásy. Jednat se musí ale - pane veliteli - rychle než ho někdo odcizí.

Z vrcholové části je - zejména v období, kdy stromy nejsou olistěny - přenádherné podívání do údolí Červeného potoka. Stěna je zde vysoká téměř třicet metrů. Zajímavý a neopakovatelný je pokoukání na hrad Valdek a na Beranec, který se vypíná nad ním. Bývávalo to i obráceně. To bylo v době, kdy se opravovala věž hradu. Uvnitř bylo lešení a nahoře překrásný výhled nejen na Jindřichovu skálu, ale i na celé okolí zdejších Brd.

Z Jindřichovy skály jsou vidět i Křivoklátské kopce - Krušná hora, všem zdejším obyvatelům památný Velíz, Děd u Berouna a další.

Jak píše pan Čáka v knize, Jindřichova skála se tento hřebínek jmenuje teprve od roku 1910. Dříve to bylo prostě a přijatelně Vísecká skála, podle nedaleké vísky stejného jména. Majitelé panství si v dávných dobách vše přejmenovávali podle svých nálad. Zde to měl na svědomí jeden ze služebnictva, který dával jména některých míst podle členů majitelů panství. Pojďme se vrátit k pojmenování Vísecká skála. Co je nám po nějakých buržoustech, že... Vzdejme tímto počinem chválu zdejším minulým, současným a budoucím obyvatelům, kteří se tady na pány přehodně nadřeli.

Poznámka: Vlastimil Hroch v této oblasti našel před několika dny parádního koloděje. Klobouk cca 15 centimetrů. Bohužel, plodnice přišerně páchla. Nemáte někdo nějaké vysvětlení? Setkal jste se někdo s něčím podobným?

Peškův dub letní, památný strom, Brdy vojenský újezd

23. června 2011 v 11:40 | O tomto stromě se toho moc neví. Nemáte někdo více informací? |  Stromy to je láska má
Peškův dub u Těně
Fota: Vladimír Hroch - Všimněte si, jak jarní zeleň zamaskuje všechny ty škaredé stavby a veškerý nepořádek, který umí vytvořit jen člověk.


Moc jsem se snažil o tomto dubu letním získat nějaké informace. Marně. kdo něco víte, tak prosím pište dole do komentářů. Děkujeme

Peškův letní dub je stár přes 300 let. Jak to dokáže někdo spočítat jsem do dnešního dne nepochopil. Nadmořská výška 522 m/m, výška více než sedmnáct metrů a obvod kmene téměř pět metrů. Říká se, v lidovém podání, že pod ním leží švédští vojáci z dob třicetileté války. Co vzít minohledačku a jen tak pro zajímavost se snažit zjistit zda zapípá. Určitě je pohřbili v uniformách, a tak tam nějaký ten kov pravděpodobně bude....


Vladimír Hroch - Slíbil jsem, když jsi zde uveřejnil mé fotografie Peškova dubu, že se pokusím od místních zjistit o něm něco více. Peškův dub, památný strom, stojící u cesty do lesů středních Brd, nedaleko obce Těně, je starý přes 300 let. Nachází se v nadmořské výšce 522 m/m, obvod kmene 470 cm a vysoký je 16 metrů. Podle pověstí jsou pod ním pohřbeni Švédští vojáci z 30ti leté války.

V blízkosti dubu vedla železnice hraběte Henri Strousberga převážející železnou rudu. Do dnešních časů je zde patrný zpevněný můstek přes potůček.

Jan Čáka, v knize "Středni Brdy krajina neznámá" v kapitole Železo z Brd, píše: železem se zabývají již první písemné zprávy o naší krajině. V Pobrdských železných hutích nabývá stále většího významu oblast Komárovska. V dávné historii vystupuje jméno Pešíků z Komárova, rytířů mající v erbu obrněnou nohu s ostruhou. Nejslavnější z onoho rodu byl na začátku 16. století Kunata Pešík z Komárova, hejtman Podbrdského kraje. Jeho syn Jindřich se pak připomíná jako hornický a hutnický odborník. Časem však rodina Pešíků Komárov nedokázala udržet. Musela ho prodat.

A zde je má teorie. Peškův dub byl původně nazýván Pešíkův dub. A to na počest Podbrdského hejtmana Kunaty Pešíka. Prodáním Komárova jméno Pešík postupně zaniklo v pamětech a lidé název zkrátili na dub Peškův. Mé teorii nahrávají i data. Na začátku 16. století byl pan Kunata Pešík slavným hejtmanem. Třicetiletá válka trvala 1618-1648, což zapadá do pověsti o pohřbených švédských vojácích pod oním dubem. Podle mého názoru Peškovu dubu nebude scházet moc do 400ti let, ale myslím, že dub se původně jmenoval Pešíkův dub.



Korálovec jedlový 2011

22. června 2011 v 12:49 | Tak jsme se vrátili a něco objevili, ale nevíme jest-li se jedná o korálovce? |  KORÁLOVEC
V minulém roce, právě v této době, na nám známe padlé jedli, vyrostl první korálovec jedlový. V pátek se pojedeme do vojenského prostoru Doupov podívat, zda se bude i letos historie opakovat. Odjezd od Agentury Vandrovník v 06,00 hodin a o víkendu, jak je již domluveno.....

PROSBA !!! - již v minulých letech jsem vás vyzval, aby jste do komentářů napsali i o vašich nálezech korálovců. Určitě nejen mne by zajímalo, kolik jich v roce bývá nalezeno. Prosím pište, ať o korálovcích získáme zajímavé informace. Děkuji.

Můžete posílat i články, fotografie. Krátké do komentářů a já je potom přetáhnu do článků, delší a snímky na burle@seznam cz.

A nyní můžete se sázet, zda ho tam v pátek najdeme, tak jako v minulém roce, nebo naše snaha bude marná. Sázky pište do komentářů!

(O korálovcích zde na blogu, když si v tomto článku vpravo nahoře kliknete na zelený název korálovec!!!)

Je sobota před půlnocí a my jsme dorazili. Ve hvozdu houby nic moc. Trocha lišek, o mnoho více štítovek jeleních, byla i hlíva plicní. Nás ale zajímali korálovci jedloví. Na jedlích pouze ještě několik plodnic z minulého roku, ale na Padlé jedli něco čemu vůbec nerozumíme. Určitě nám poradíte.

Na místech, kde korálovci vždy se objeví, jsme zjistili tyto útvary. Máme tomu snad rozumět, že se korálovci derou na svět? Nebo je to úplně o něčem jiném. Máte s tím někdo nějakou zkušenost?

Přesně to kopíruje místa, kde korálovci v minulých letech rostli. Že by to byli oni?

Stanislav Jirásek: Pane Burle, z tohoto Vám nic říci nemohu, krom toho jsem korálovce jedlového fotil jednou a to na Šumavě, když jsem tam byl ma mezinárodním srazu mykologů. Mě to spíše připadá jako nějaké plasmodium. Rád bych pomohl, ale bohužel.



Zámek Valeč aneb liliovník tulipánokvětý

20. června 2011 v 15:05 | A trochu i o tom, jak to tady na úbočí vojenského újezdu Doupov chodí |  Stromy to je láska má
Liliovník tulipánokvětý, Valeč, vojenský újezd Doupov
Je to divné ta slova vůbec vyslovit, ale je to naprostá pravda. Zámku, který byl v nedobrém, ba dokonce hrůzném stavu, pomohl k nové slávě, hrůzný požár. Od tzv. sametové revoluce se tady mnoho změnilo. Zámek je opraven, ale podle mého názoru současné expozice turisty nepřilákají. Mají o ně naprostý nezájem, o čemž svědčí i ukončení činnosti vynikající restaurace, vinárny, cukrárny, na náměstí. Dům je dokonce na prodej. Zajímavé je, ale muzeum nedaleko náměstí a zámecký park, kam vstupné dobrovolné.

Valeč je nejvíce známá působením podvodnice, která v samotné Valči, ale i na těch nejvyšších úřadech, ze všech udělala pořádné pitomce. Všichni na jejích manýrech prodělali poslední kalhoty. Bohužel, tak jako vždy, nedozírné škody zaplatil občan. Tedy i ty příteli.
...

Hadovka smrdutá aneb Žižkův dub

20. června 2011 v 12:25 | Tak tohle jsem v životě nezažil, neviděl. Víte jak chutnají? Pochlubte se. |  Hadovka smrdutá
Hadovka smrdutá

Žižkův dub majestátně se tyčí na okraji zajímavé přírodní rezervace, kde houbařský ráj. Patří mezi nejstarší stromy v České republice. Možná, že dokonce on je ten nejstarší. Na první pohled nevypadá, že by ho trápila nějaká ta zlá houba, jako toho z Českého krasu. Přejme mu, aby tady byl na tom boží světě co nejdéle, když už pamatuje toho slavného Jana, že ....

Při našich vandrech, když to jde, se snažíme navštěvovat zámecké parky. Mnohé jsou naprosto úžasné a plné zajímavých hub, rostlin. To byl i tento případ. Zdejší přenádherný zámek se pro veřejnost otevírá pouze jednou ročně a to právě v polovině června.

Procházíme kolem zámecké zdi, necháváme za sebou hřbitov. Podle kaple schází z lesa ona - houbařka. Není už nejmladší, spíše naopak. Na první pohled je z její štíhlosti vidět, že se přírodou pohybuje denně. Tak jde usuzovat i podle jejího bojového oblečení. Jenom ta bavlněná taška, místo košíku, jí nejde k pleti. Proč se ale tahat do lesa s košem, když, kdo ví jest-li se něco vůbec najde.

Vyčkáváme až sejde na cestu a zahajujeme dišputaci: "Dobrý den madam. Tak co rostou?" Odpovědí je nám mávnutí rukou. "Lidi kecají, že nosí plné koše. Nikde nic. Jenom několik sežraných plodnic holubinek. Je to naprostá bída." Vesničanka je na první pohled pořádně naštvaná, rozlobená. Holt vajíčka od slepiček bude mít bez hub, jenom na slanince. Škoda, že nás na ty domácí vejce nepozvala. Určitě bychom jich spořádali desítky.

Potřebujeme si zkrátit cestu, ale před námi elektrický ohradník a za ním nedaleko spousta krav. Budeme i tady odvážní nebo, to raději obejdeme? Vnuknutí rozhoduje. Raději si nějaké ty nepříjemné metry přidáme. A udělali jsme moc dobře. Ono se tam pase, povaluje i několik pořadně obrovských bejků. Teprve teď čteme všude kolem cedule. V ohradě jsou bejci. Nevstupovat, nekrmit. Určitě těmi bejky nemysleli nás!

A už je tady on, mezi českými duby šampión. Ten smrad v jeho blízkosti se nedá vydržet. Za okamžik ale, tak jako ostatně i jindy, zjišťuji, že ten odér není zas tak hnusný. Začíná být docela i příjemný. Že bych si ho vzal do firmy a začal s ním obchodovat?

Prohlížíme strom, fotografujeme a všechno ostatní jde stranou. Nedá mě to ale a začínám hledat zdroj té divné vůně. Samozřejmě dobře vím co hledat. Netrvá to dlouho a hle jedno vejce. Vstupuji mezi prastaré stromy a tam dvě již pěkně rozvinuté plodnice. A všude kolem desítky, přehnaně i stovky, dalších vajec. Zázrak .....

Dišputujeme, zda je sebereme a sežereme. Bohužel, v bojových podmínkách, bez kuchyně a patřičného vybavení, neřešitelná situace. Vařič a několik ešusů nám náš problém nevyřeší. Jedině zanést je do nějaké vesnické hospůdky a tam je uklohnit v neskutečnou dobrotu. Tedy prý! Já jsem ještě nikdy tu odvahu nenašel je ochutnat. Vy, kteří ano, tak napište dole do komentářů několik řádek o těchto vašich kulinářských hodech. Více pak ZDE a ZDE!

Po pravdě řečeno nebyl by žádný problém si je někde uklohnit. Je to jen otázka peněz. Jsem si ale naprosto jist, že všichni do jednoho by byli stejně proti. Já jsem ale rozhodnut to ochutnat. Nevím ale jak na to. Co ta příprava vše obsahuje? Poradíte?



Jak připravit vajíčko k snědku. Prý je to vynikající delikatesa. Najde se někdo, kdo nás poučí? Podle vašich ohlasů se hadovka pravděpodobně moc nekonzumuje. Spíše se o tom jenom hodně mluví. Tak jak na to:

Nejpoužívanější způsob je tento. Vajíčko zbavíme kožovitého obalu, který je dosti tuhý. Mnozí odborníci tvrdí, že je to zbytečné, ba nesprávné, neboť právě ten obal obsahuje důležité látky pro lidský organismus. A pak postupujeme, jako když děláme řízek v trojobalu. Vajíčko nakrájíme na plátky, obalíme a smažíme. Někomu výsledek připomíná rybí file, dalšímu zase nějaký z pikantních sýru. Zkuste a napište sem na blog.

Pachu, čti smradu, se nemusíte bát. Vajíčko je ho prosto. S touto částí hadovky smrduté se dá v kuchyni přehodně laborovat. Hovoří se o přípravě tlačinky, pečenáčů a jenom čert ví o čem ještě. Máte nějaké konkrétní zkušenosti? Dobrou chuť!

Důležitá je informace pro ty, kteří přežívají v přírodě - trempové, vandrovníci, vojáci, partyzáni, bandité, ztracení turisté, cestovatelé, apod. Vajíčko hadovky smrduté lze konzumovat syrové.



Říká se mu čertovo vejce a člověk se nemůže tomuto pojmenování ani divit. Je to takové divné, navíc rostoucí ze země, tedy pro vejce nepřirozené. Navíc na ohmat nepříjemné. A když se pak podíváte na to, co z toho vyleze, tak to vložit do úst je naprosto nepřijatelné. Správný houbař, vandrovník, to však stejně jednou zkusit musí. Co když to bude naopak chutnat božsky. Ale jak na to, že....

Prha chlumní (arnika) - Arnica montana -

19. června 2011 v 23:55 | Vandr Agentury Vandrovník se opět vydařil. Příjemně strávený víkend, i když stále mokří. |  FLORA
Prha chlumní (arnika)

Vydali jsme se téměř na druhý konec republiky, abychom překontrolovali některé zajímavé mykologické a botanické lokality. Na houby jsme moc úspěšní nebyli, i když některé zajímavé zkušenosti jsme udělali, ale kytičky nás nezklamaly. Po jarních bylinách přišli ty letní, které se naší lásce k přírodě zajímavě odvděčily. Dokonce jsme u lilie zlatohlavé udělali zajímavý objev. Uvidíme, co nám k němu paní profesorka z UK napíše.

Lokalitu, která až tam u nebe, známe již dlouho. Rok za rokem plánujeme, jak na ní vyrazíme. Pro jiné akce se nám to ještě nepodařilo. I letos jsme tam zavítali pozdě, ale i tak nás tam čekaly mnohá překvapení. Příští rok se tamější jaro bez nás již neobejde. Moc jsme zvědaví ná upolíny vysoké, vstavače, lány sibiřských kosatců a na další zajímavosti. Je to tam jedna veliká nádhera.

Je to až divné, že fotografie neumí vystihnout naprostou skutečnost.... Nejdříve jsme trošilinku, tedy pořádně, bloudili. Nevzal jsem si do kapsy mapu, neboť jsem byl přesvědčen, že obrovskou zamokřenou louku bez problému najdu. Opak byl pravdou a při tom stačilo hned napoprvé popojít o několik set metrů dál.

Kráčeli jsme přes louky a lesíky za sebou, jak indiáni na válečné stezce. Za okamžik jsme byli mokří až po pas a ještě hůř na tom byly boty. Každou chvilku pršelo a podle toho jsme také vypadali. Z ničeho nic, z veliké dálky, na nás, pod jediným stromem, zlatavě zazářily byliny. Bylo to naprosto úžasné. Na snímku bohužel ta zlatavá barva tak nevynikla. Ve skutečném světě, oko vše vidí lépe, velkolepěji.

Prha arnika, nově prha chlumní. Nikde na loukách ani jediná a kolem letitého stromu jich byly stovky. Vypadalo to, že obklopily svého smrkového miláčka, jako by ho chtěly uchránít před nebezpečím. Kdo byl ten nepřítel? Vstavač májový? Nebo snad kosatec sibiřský, upolín nejvyšší, kůrovec? Nebo desítky druhů motýlů, můr? Na to určitě odpověď nenajdeme. Byla to ale nádhera nesmírná.

Foto: Jiří Let - Prha chlumní se v přírodě nevyskytuje hojně. Je to svátek, když jich člověk najde povícero pohromadě, jako v této luční rezervaci. Je státem chráněná. Patří k ohroženým druhům. Správa chráněné oblasti Slavkovský les jí má dokonce ve svém znaku.

Nacházíme jí od června do srpna, vzácně. Není to žádná zakrslá bylina, neboť dosahuje výšky i kolem šedesáti centimetrů. Patří mezi hvězdnicovité. Když se skloníme, tak ucítíme omamnou, silnou, vůni.

Vyskytuje se na chudých loukách, pastvinách, na lesních světlinách, rašeliništích. Na kyselejší půdě.

V našem případě je zajímavé, že na této obrovské lučině, rezervaci, roste hojně pouze na jednom místě v blízkosti smrku. Pravděpodobně to nebude moc zamočené místo. Podobně jsou na tom i zdejší vstavači, kteří se vyskytují na okraji prostoru.

V ještě nedávných dobách byla ve velkém sbírána pro léčitelské účely. I proto došlo k jejímu značnému úbytku. Nejhůř se ale na ní podepsalo "moderní" zemědělství, kdy se vysušovaly louky, které se následně přeměňovaly v pole. Téměř v každém článku pokládám tuto otázku: domníváte se, že by bylo možné vrátit tyto změněné louky přírodě?

Text Jiří Let: "Posílám chráněnou krásku od řeky Střely, kterou jsem s děckama objevil o minulém víkendu. Na lokalitě jich bylo asi 50 kusů. Dlouho jsem na ni nikde nemohl narazit , až nyní na mém oblíbeném místě u Střely. Znal jsem ji z dětství od babičky, která měla její listy naložené v žitné a přikládala mě je na častá dětská poranění. Arnika roste naštěstí stranou všech cest a tak snad vytrvá. Dnes se tam znovu chystáme přespat, tak udělám ještě pár fotek."


Rovněž zlatavě žluté květy se nefotografují zrovna nejlépe. Vybral jsem si květ, na který usedl motýlek. Přítelkyně ho začala trápit, neboť ho chtěla přinutit, aby roztáhl křídla. Šťouchala do něj travičkou, ale on nic, nikam neodletěl, naprosto nás ignoroval. A pak, že se motýli snímají obtížně. Tady je důkaz, že tomu tak není.


Moc jsme se divili, co tam všude ještě rozkvetlých kosatců sibiřských. Všude, kam se oko podívalo, to měla většina roslin za sebou, ale stále přikvétaly další a další. Mnohé květy vypadaly moc dobře. Zkrátka zázrak, nebo snad nadmořská výška způsobila zpoždění. Z některých tobolek již semena vypadala, další se teprve vytvářely. To se zanedlouho potvrdilo i u lilií zlatohlavých. V Praze odkvetly a tady ještě malinkatá poupata.


Už je to několik let zpět, kdy jsem si přečetl, že vstavač májový může dorůst i padesáti centimetrů. Připadalo mě to jako naprostý blábol. Ten rok jsem takového nalezl a na dnešním vandru dokonce dalšího, který měl určitě o několik centimetrů ještě více.

Majových zde byla spousta, ale až na jednoho malého a toho velkého, byly všichni již odkvetlí. Příští jaro nesmíme o tuto velkolepou podívanou přijít. Přidat se můžete i vy....

Čas rychle utíká a před námi je ještě dlouhý pochod do centra vojenského prostoru, kde na nás lčekai lilie zlatohlavé. Byl to zajímavý, překrásný, koncert, i když ne vše se vydařilo k naší naprosté spokojenosti. O tom ale brzy více v samostatném článku. Pravděpodobně jsme tady udělali zajímavý objev!
Houby moc nebyly, tak alespoň malá vzpomínka na ně v podobě nalezeného sírovce žlutooranžového. Pěkně se na okraji lesa vyjímal.
Nashledanou na společných toulkách přenádhernou přírodou naší vlasti. Tak zase někdy a někde příště, přátelé...
......

Čepičatka jehličnanová kontra opeňka měnlivá

18. června 2011 v 0:38 | Naučte se tyto dvě houby dobře znát. Jejich záměna je smrtelná!!! |  - - jehličnanová
Čepičatka jehličnanová se dá zaměnit s opeňkou měnlivou!
Je to již několik let, co jsem se začal zajímat o opeňku měnlivou. Považuji ji za nejlepší houbu na přípravu omáčky. Stačí přidat pěkný kousek hovězího, knedlík, nebo rýži, těstovinu, a je to nepřekonatelný delikates. Nesmí se ale v žádném případě zapomenout na libeček lékařský. Jaké množství ho přidat si musí každý vyzkoušet sám. Bez této byliny, omáčka nebude tím, čím jí chceme mít.

Byli houbaři, kteří opeňku dobře znali, ale široká veřejnost buď o ní nevěděla nic, nebo se jí bála z různých důvodů sbírat. Navíc, ještě nedávno se o prudce jedovaté čepičatce jehličnanové toho moc nevědělo. Ve starších atlasech se o ní vůbec nepsalo, i když o opeňce zmíňky byly.

Především zásluhou internetu se o ní dozvědělo co nejvíce lidí a následně se již objevily první články i o čepičatce jehličnanové. Tím obava se sběrem openěk ještě více, a oprávněně, vzrostla. Tento stav trvá dodnes. Více je v článcích zde na blogu.

Je třeba si uvědomit, že prý čepičatka rostla na jednom pařezu společně s opeňkou měnlivou. Zde musí platit jedna zásada - náhoda je totiž blbec! Já to řeším tak, že si vždy prohlédnu každou plodnici. I tak si mnohdy nejsem samotnou opeňkou zas tak jistý. Radějí jí nechám svému osudu, nebo se vrátím za několik dnů až se znaky více projeví.

Pravdou je, že jsem se s čepičatkou jehličnanovou nikdy nepotkal, až nedávno, viz snímky na této straně. Pravděpodobně jsem se pohyboval v lesích, kde se nevyskytuje, nebo jsem byl slepý. Ta slepota není nadsázka, ale pravda. Po operacích je to již výrazně lepší.

Pohyboval jsem se s partou vandrovníků Českým krasem, když jsem narazil na trs divných openěk. Byly to ještě titěrné houbičky, ale i tak jsem se domníval, že to bude asi ona - čepičatka! O týden později, když jsme byli překontrolovat vzácné chráněné rostliny, jsme opětovně kráčeli strží kolem potoka. Měl jsem možnost, protože již několik plodnic povyrostlo, lépe rozpoznat jednotlivé znaky a bylo vymalováno.

Houby byly dosti zdevastované, neboť se usídlily přímo u rozbahněného brodu na turistické a cyklistické stezce. Žádné krasavice to nebyly, spíše naopak. Byly potrhané, unavené, zkrátka vandrovníci se na nich nešetrně vyznamenali. Bylo to ale mé první setkání s čepičatkou a to se počítá. Snímky jsou pouze informativní. Byla tam děsná tma a všude kolem bláto. Fotograf, tedy já, si nemohl zakleknout a ani zalehnout. Jsem ale moc rád, že o této houbě i vy víte zase o něco více. Buďte prosím opatrní.

Pravděpodobně v některém článku, viz odkazy nahoře, píši, jak jí asi znali staří Slované a nedávní houbaři. Kolik asi lidí poslala na onen svět. Nebo naopak jí snad dávné národy dobře znali? A jak je to dnes. Již si jí někdo spletl s čepičatkou? Kdo něco víte, tak pište prosím dole do komentářů. Děkujeme!

Není zas tak obtížné obě houby, čepičatku a opeňku, mezi sebou rozeznat. Jakmile je v přírodě potkáte, tak už si jednotlivé znaky na věky věků dobře zapamatujete. Oni to nejsou úplně tak stejné plodnice. Dají se rozeznat pouhým okem. Nikdy na to ale nespoléhejte. Buďte opatrní.

Batolec duhový -

18. června 2011 v 0:31 | Ta modrá barvička nás převelice hezky překvapila |  Motýli
Batolec duhový
Přidám text. To modrofialové zbarvení nás velice překvapilo....