Červenec 2011

Hřib nachový, který si to chudák nepěkně odnesl

30. července 2011 v 20:37 | Taky houbaři nepřetržitě plení lesy. Kde je chyba? Kdo je konečně poučí! |  - - hřib nachový
Hřib nachový /foto bude/


Zadívejte se na snímek. Poznáte, co je na něm tak divného, neskutečného?


V minulém roce jsem /Musím to dopsat až tady bude ten snímek. Jinak by jste to dočetli bez fotografie do konce, ale nemělo by to smysl. Poenta by byla ztracena..../


Zajímavosti aneb Česká dráha: Agentura Vandrovník - spolek milovníků přírody - často využívá služeb Českých drah. Povětšině jsme starci a stařeny, takže sleva až 60%. To nemá chybu. Vláda vážně uvažuje, že nám tuto kapitalistickou vymoženost zanedlouho zruší. Bohužel musíme konstatovat, že česká dráha je jeden velký nepořádek. V pátek jsme navštívili rezervaci u Plzně a jeli jsme tam, jak jinak, než, vlakem. Následují naše postřehy. O hlavním nádraží v Praze ZDE !

* * * Vyrazili jsme rychlíkem z Prahy a z ničeho nic jsme se pořádně lekli. Koukáme z oken a nejsme v tom leknutí, úžasu, schopni zjistit, kde to jsme. Pochopili jsme zanedlouho, že projíždíme Prokopským údolím a najednou z ničeho nic koukáme do jednoho z nejutajovanějších objektů České republiky. Vlak byl pro nás z neznámého důvodu odkloněn. Nám to ale nevadilo, neboť jsme si pěkně užívali zajímavých a pro nás neobvyklých výhledu. Vždyť vždy jezdíme podél Berounky a dnes jsme se vláčkem vyšplhali na náhorní plošinu nad Prahou.

Z úžasu, velkých zážitků, jsme se probudili, když jsme měli přesedat v Rokycanech na lokálku. Zde nová nástupiště, ale informace naprosto žádné. Rychle se snažíme zjistit, kde stojí ten náš vláček motoráček. Nikde nic. Odcházíme složitou cestou, tunelem, na nádraží pro informace. Vlak nám před pětiminutami ujel, neboť náš rychlík měl zpoždění. Je vymalováno. Máme zkažený den, neboť další vláček motoráček jede za dvě hodiny. Přesunujeme se do města.

Je pátek a Rokycany žijí poklidným životem. Rozhodujeme se, že si půjdeme něco zakousnout. Cestou ledacos nakoupíme. Já levně klapky proti slunci na brýle. Cena výhodná, funkce úžasná a navíc polarizační. Ono to fakt úžasně funguje. Navštěvujeme krámky, jsme samá legrace, špasujeme s prodavačkama. Zkrátka si to přenádherně užíváme. V centru je málo lidí, vše zde funguje, jako za starých dobrých časů. Je to tady o sousedských vztazích. Pěkné a české. Nádhera. Vstupujeme do městského informačního centra, ale tady téměř nic pro nás výletníky, trempíky, vandrovníky, nemají. Jsou tady sice tři posezení u internetu, ale to nepotřebujeme. Bereme si jednu mapičku a odcházíme konečně něco malilinkatého pojíst.

Hle řeznictví. Každý z nás si objednává jeden gram něčeho. Já mám zájem o teplou sekanou. Ostatní o nějaké ty salámy, tlačenky, ovary apod. Krám je plný, na první pohled je vidět, že masna má dokonalé výrobky a tak dobře prosperuje. Lidi jsou z nás v šoku. Koukají na nás jakobychom spadli z nebes. Slovo si bere Marian: "Madam, jak poznáme jest-li to, co si koupíme bude naprosto dokonalé, chutné a udělá to dobře našim vnitřnostem. Pouze ochutnáním těchto na pohled vynikajících výrobků. Stal se zázrak všichni jsme mile překvapeni vůní a chutí všech těch delikatesů. Každý si kupujeme dvacet deka prima primisima teplé až vařicí sekaný. Bohužel pravý český nefalšovaný rohlík ani housku nemají, tak si bereme krajíčky chleba. Fakt jsme si pochutnali. Jdeme po náměstí a debužírujeme. Hle automat. Vcházíme v ruce sekanou v papíru a ženeme se k pípě. Břuch má opět dobrou náladu. Fakt jsme si pochutnali. Představte si, že v tomhle bufíku si vaří vlastní knedlíky a ceny jsou velice přijatelné. Pokecáváme s kuchaři, ale pro plný žaludek nemůžeme ochutnat ty nádherně vypadající česká jídla. Takže příště.

Přesunujeme se k nádraží. Vcházíme do tunelu a koukáme, že každé nástupiště má vlastní výtah. To jsou ale věci. My starci to obdivujeme. Vždyť zanedlouho to budeme moc potřebovat. Moderní vláček motoráček přijíždí. Je na první pohled hezký, ale! Ten projektoval nějaký pořádný trouba. Sednete si do fotelu a koukáte do předělu, sloupku, mezi okny. Souvislé sklo je tam, kde je sedadlo. Pouze na kraji vagónu je to tak jak to má být. To jsem zvědav, jest-li nám tento nesmysl někdo kompetentní vysvětlí. Třeba ten, co dostal jako železniční ombudsmán ty milióny, než musel odejít s padákem do nenávratna. Zkrátka šlendrián za drahý naše prachy.

Při návratu to bylo stejné a od železničářských bossů neprofesionální. Poučeni, ptáme se průvodčího v motoráku, z kterého nástupiště pojede rychlík na Prahu - ze třetího, zní odpověď. Motoráček přijíždí náhodou na toto nástupiště. Rozhlas nesrozumitelně něco blekotá. Pro rachot kolem nás, ničemu nerozumíme. Nikde není nic napsáno, zkrátka džungle. Najednou koukáme, že rychlík dojíždí na druhé nástupiště. Bereme si rychle torny ze země a utíkáme do tunelu. Měli jsme obrovské štěstí. Rychlík nám neujel!

Jedeme pomalu, na trati se stále pracuje na obnově. A víte co je pořádný průser? Pro lidi ve vsích a městečkách jsou snad ty protihlukové bariéry přínosem. Pro vandrovníky, turisty, je tomu ale úplně naopak. Dnes z vlaku už nic nevidíte, neuvidíte. Pro nás milovníky výhledu to není dobré, je to dokonce moc špatné.

Zubry jedeme fotografovat. Hajný hlásí, že tam opět jsou!!!

27. července 2011 v 16:46 | Přihlaste se u Magdy. Vyjedeme z hodiny na hodinu. Pouze na vlastní nebezpečí. |  - - zubr
Zubr! Kdo udělá nejlepší a nejkrásnější fotografii? Vítěz obdrží vchodové dveře zdarma. Jako další ceny, slevy na dveře interiérové, vchodové, včetně zárubní!!!


Více ZDE !!!

Hřib satan, který si to vůbec nezasloužil. Lidi o houbách nevědí nic !!!

27. července 2011 v 9:38 | Mluvíme o ochraně přírody, ale osvěta je naprosto nedostatečná. Nebo máte jiný názor? |  - - hřib satan
Hřib satan - Součástí tohoto článku je i ANKETA !!!

Na nálezy chráněných, ohrožených, vzácných hub, moc štěstí nemám. Pohybuji se po lesích hodně, dokonce i v místech, kde prokazatelně se vyskytují. Vše marno. Matka příroda si se mnou stále hraje, a tak nějak mě moc nepřeje. Ale občas i štěstí na připraveného sem tam sedne.



Prolezl jsem křížem krážem, metr za metrem, proslavenou lokalitu, kde satani pekelníci nádherní jsou dosti často viděni, sebráni a mnohdy to s taky houbaři nedopadne dobře. Naprostá většina z nich vůbec neví o jakou houbu se jedná, co to vlastně sebrali. Šup s tím do košíku a rychle na pánev. Vždyť je to hřib. Vůbec netuší, nebo nechtějí vědět, že mnohé hřiby jsou chráněni, ohrožení, jedovatí. Více je tady ale hřibů nachových. Ani na ty nemám moc štěstí.

Téměř každodenní kontrola plácku ukončena, ještě se trochu proběhnout, zacvičit a rychle do pracovního procesu. Odcházím po vyšlapané stezce k domovu. Najednou koukám, radostně se kochám. Ano, to je on pekelník. Ten, který pochází z pekla, kde je tak blaze, kde se tak pěkně žije. Že by jste raději do nebe? Když budete mít štěstí, tak vás tam svatý Petr určitě nasměruje. Kdo má ale rád houby, kdo je miluje, kdo bez nich nemůže žít. Tak jedině do pekla.

V nebíčku neustále pějí andělé ty své litánie. Každý zdejší obyvatel sedí, polehává na obláčku. A strašně se nad tím štěstím nesmírným nudí. O houbu tady nezakopne ani náhodou. Ale i zde se někdy stane zázrak, když některý ten mráček, obláček, vypadá jako hříbek, muchomůrka, vatovec. V pekle tam je to úplně obráceně.

Všude poletují ženský, bez nich by peklo nebylo peklem. Děti stále někomu provádějí alotria, strašně se tam chlastá vynikající, to nejlepší pitivo, a karty. Představte si, že se tam pořád ozývá - tuti, re, boty. A hub je všude kolem neurekom. Houby totiž jednoznačně patří k peklu. Bohužel tady převažují, až na několik plodnic, ty smrtelně jedovaté. Ale ty mají potrestaní lidé nejraději. Jsou totiž nejchutnější, kam se na ně hrabou ty pozemské jedlé. Jako kdyby pan Smotlacha již někdy v pekle byl. On už dávno říkal, že ty jedovaté jsou nejchutnější. Jenže tam na zemi to bylo vždy pouze jednou. Tam v pekle je to furt, stále, imervere. Dobrou chuť.

Bohužel zase tak velkou radost mít nemohu. Není to můj pravý nález. Satan leží celý na boku vedle dubu na udusané zemi, ale překrásně se na mne telí. Co se to asi stalo. Usedám k němu, opírám se o strom a představuji si příběh.

On, mladý, kdyby se ještě chodilo na vojnu, tak těsně před nástupem. (Takový překrásný pár jem opravdu o několik dní později na tom samém místě potkal - více ZDE). Štíhlý, vysoký, nádherný kluk, z kterého by měli radost v každé rodině. Šohaj, který tancuje verbuňk.

Ona menší, s překrásným úsměvem, velká houbařka, která ale o houbách neví vůbec nic, tak jako její milý. Láska veliká, přenádherná, bohovská, ale houby od nich dostávají pořádně na zadek.

Ona pomalu prochází po okraji svahu a už je slyšet její výkřik. Hřib, krásný a barevný. Vytrhává ho ze země, prohlíží a najednou si není jistá. Přichází on, jejího srdce šampión. Podívají se zamilovaně na sebe a pekelníčka pokládají ke stromu, jako do hrobečku. Ještě se několikrát otočí a litují, že si ho nemohou vložit do košíčku.

Sen končí, vyndávám fotoaparát a dělám několik snímků. Nejen pro sebe, ale i pro vás přátelé. Jest-li máte krásnějšího, zajímavějšího, tak pošlete na burle@seznam.cz.




Zajímavost: Na pražském celorepublikovém semináři firmy Adobe se hovořilo o problematice starých a nových fotoaparátů. Konstatovalo se, že zrcadlovky se začínají sunout do propadliště dějin. Jejich místo zaujímají fotoaparáty bez zrcátka. Zatím je úspěšně, po celém světě, prodává Olympus a Panasonic. Jejich oblíbenost stoupá, o čemž svědčí neustálý nárůst prodeje. Olympus dokonce ukončuje výrobu zrcadlovek, které měly označení E! Na trh, právě v těchto dnech, dodává nové Peny, řady 3, které jsou od předchozích typů výrazně vylepšené. Lze na ně dokonce použít i objektiv makro od Panasonicu, který není ale nejlevnější - 20 000,- Kč. (Vyzkoušet si je můžete na některých akcích Vandrovníků.)

Důvody jsou zřejmé. Pravé zrcadlovky se dají - zejména s mnohým příslušenstvím - vážit na kila. Bezzrcátkové pak na gramy. Samozřejmě s dalším vybavením, zejména výměnné objektivy, taky něco váží. Většina amatéru, ale používá fotoaparát pouze se základním objektivem.

Hlavním důvodem vynikajícího nástupu moderních bezzrcátkových zrcadlovek je především možnost stále nových vylepšení, technologií. Pravé zrcadlovky, i z tohoto důvodu, mají již vše za sebou. Podle nejnovějších informací ze světa fotografie, i renomované firmy Nikon a Canon v brzké době předvedou své bezzrcátkové fotoaparáty. Máme se na co těšit!!!

Poznámka: Taky se divíte, když vidíte, jak tatínek, maminka, za kolem táhne vozík s "miminem"? Nejen, že je to nebezpečné - jak jsme zde na blogu již psali - ale to děťatko, které sedí u země, dostává všechen ten sajrajt z aut, jako první do plic a to na plný ceres.

Jak uvedla v těchto dnech ČTK, je tento způsob trávení dovolené, volných dnů, dokonce protizákonné. Současný zákon zakazuje vjezd těchto vozítků nejen na silnice, ale dokonce i na cyklostezky.

Poznámka: Nejen Krkonoše, ale i všechny turistické oblasti mají již několik let nové neobvyklé značení. Stejné se ve značném množství vyskytuje i uprostřed lesů, hájů, u vod a strání. Nemalý podíl na něm mají kromě turistů i houbaři a další milovníci přírody, automobilisty nevyjímaje.

Jedná se o papíry, papírky různých gramáží, ale bohužel vždy barvy jasně bílé. Tyto značky, které zanechávají v přírodě ženy všeho věku, září doslova na kilometry daleko. Sedíte na hřebenech, koukáte do kraje a všude vidíte ty svítící, ve slunci zářící, značky. Jdete po značené turistické cestě, a doslova na každém kroku papírová značka. Český klub turistů vážně uvažuje, že přestane osazovat značení, malovat turistické značky, neboť to pro nebývalý rozmach dámského značení již není potřeba. Bude se pouze udržovat zimní značkování.

Nejhorší je to v místech, která jsou určena, vybízejí k posezení. Uděláte pár kroků stranou a všude bílé papírové značky. Bývá jich tam spousta. A stačilo by tak málo. Vždy je po vykonání práce vložit pod kámen, nebo udělat podpatkem díru a papír tam uložit k dlouhodobému rozkladu. Dalo by se to možná i vyřešit výrobou papíru hodně tmavého, černého, který by v přírodě nezářil v dál. Jednoznačně ten úkryt je pro něj to nejlepší a nejsprávnější.

Ochrana přírody, včetně ministerstva vnitra a zastupitelství, v těchto dnech připravují zákon, který má tomuto zlořádu zabránit. Nejnižším trestem bude, že přistižená osoba bude po dobu jednoho týdne, na své náklady, procházet a uklízet ty nádherné kouty české, moravské a slezské přírody. Dámy neblbněte. Jsou tady lidi, zvířata a překrásná Matka příroda.

Čechratka černohuňatá - Tapinella atrotomentosa - Čechračka tmavohlúbiková

25. července 2011 v 14:33 | O této houbě se hovoří od nepaměti a vždy s nejistým výsledkem |  - - černohuňatá
Čechratka černohuňatá

!!! NEKONZUMOVAT je NEBEZPEČNÁ !!!

Čechratka černohuňatá nikdy nebyla houbou, která by byla pro kuchyňské zpracování oblíbená a využívaná. Neustále, rok za rokem, se o ní ale stále hovoří, a to tak, jak přicházejí nové generace houbařů. A to trvá dodnes. Není chutná, má pachuť, nakyslou vůni i chuť, a tak se doporučovala pouze na zavařování do směsí. Skleniček pak bylo o hodně více. Již starý pán Smotlacha říkával, že jde o houbu chuťově podřadou.

V poslední době se ukázalo, že je dokonce, při větší konzumaci, pro lidský organismus nebezpečná. Nesprávně se uvádí, že jenom způsobuje zažívací potíže. Ono je to ale pro lidský organismus ještě horší, nebezpečné. (Kdo to vyzkoumal a vyhlásil, se nám bohužel nepodařilo zjistit). U její přítelkyně, čechratky podvinuté, je dokonce v nejnovějších atlasech znak lebky, jedovatá! Raději ani čechratku černohuňatou nebudeme konzumovat, byť v nepatrném množství.

Mykologické údaje - /VII - XI, NEJEDLÁ, pro lidský organismus ve větším množství nebezpečná./ Plodnice je velká a masitá. Třeň krátký a tlustý, tmavě hnědý. Je dobrým určujícím znakem. Vyskytuje se hojně, na mrvém dřevě smrků a borovic, a to jak jednotlivě, tak i více plodnic pohromadě. V ranném mládí připomíná suchohřib.


Plodnice dorůstají velkých rozměrů a jsou většinou nenapadané hmyzem. Je velká škoda, že je nejde využít k jídlu. Jak by řekl starý pan Smotlacha, je to velká národohospodářská škoda. Jak jsem tak u nich seděl a debužíroval, a vše dokončil koukáním do placatky, napadla mě taková myšlenka a nebylo to poprvé.

Za těžkých dob, kdy bylo nedostatek potravin, pravděpodobně jí lidi ve velkém pojídali. Ruští lidé houby znají a bohatě je využívají. Napadlo mne, jak to bylo za II. světové války na východní frontě. Ruská vojska, den co den dostávala různé kaše. Jistě to nebylo nic příjemného. Určitě k nim byly vynikající plodnice ryzce peprného. Možná, že nechyběla v ešusech, v polních kuchyních ani čechratka černohuňatá. Vždyť ještě nedávno se z ní dělal u nás vynikající guláš, než se objevila zpráva, že k jídlu je naprosto nevhodná.


Poznámka: Zarážející je, že i v nejnovějších atlasech se čechratka černohuňatá uvádí jako jedlá. Dokonce na internetových stránkách receptů. Z toho pramení ty tisíce dotazů houbařů, zejména na internetu, neboť stále narážejí na informace, které si vzájemně odporují. Je však chvályhodné, že se snaží dopátrati se pravdy. A o tom to je, že přátelé.

Špička travní - Marasmius oreades - tanečnica poĺna

24. července 2011 v 19:40 | Vůbec se o ní nehovoří, snímky neexistují. Nějak rychle se na ní zapomnělo! |  Špička travní
Špička travní

Vyfotografovat špičku travní, není zas tak jednoduché. Houbař má málokdy u sebe srp a nůžky. Ona je inteligentní, a tak se před všemi dobře ukrývá v trávě. Vždy se moc zlobí, když jí někdo sebere pro kuchyňské využití. Ale, jak si tak hoví následně v bramboračce, tak je moc spokojena, že posloužila dobré věci. A my jí za to chválíme a voláme aleluja....

Už je to dávno, kdy tato houba byla jednou z předních lučních a lesních plodů v kuchyni. To bylo ještě v dobách, a není to zas tak dávno, co lidé uměli všechno, co mělí kolem sebe, zpracovat v jídlo. On totiž často býval i veliký hlad.

Například v první polovině třicátých let minulého století to v době krize došlo tak daleko, že po lesích, lukách a stráních se nenašlo nic, co by se nedalo proměnit v potravinu. Tenkrát se lidičky dobře naučili znát zejména houby.


Bylo několik let po II. světové válce, potraviny byly na lístky, těžko se sháněly. Lidi dělali mnohé i špatné věci, aby si trochu vylepšili jídelníček. To byla ještě doba, kdy všichni, zejména matky, dobře věděly, jak využít všeho, co by se dalo vložit do hrnce, na talíř. Od jara do podzimu dokázaly jídelníček zpestřit. V zimě to bylo ale o hodně horší. V některých rodinách i zoufalé.

Často jsem od mamky slyšel. "Udělám bramboračku. Dojeď pro houby a nějakou zeleninu." Sedl jsem na kolo a prošmejdil louky kolem řeky, zejména tam, kde se připravovala dostihová mládež na své závody. Možná, že ty koňské koblížky ídělaj špičkám obecným moc dobře. Vždy jsem jich měl za okamžik plno. I nějaká pečárka se našla. Budu se muset jít podívat, jak to tam vypadá v dnešní době.

Se zeleninou nebyl problém. Kolem Vltavy byly snad odjakživa usídleni Bulhaři a ti s ní uměli převeliká kouzla. Pak přišly sedmdesátá léta minulého století. Zelináři museli odejít, pole s černozemí byla zavezena městským odpadem a mělo se stavět obrovské zázemí pro autobusy. Do dnešních dnů je tam obrovský smeťák a nikdo si neví rady, jak všechen ten bordel odstranit a vrátit celý prostor přírodě. Zelináři skončili bůhvíkde a my ten zázrak přírody dovážíme z daleké ciziny. Kam jsme to dopracovali!

V této oblasti byly i obrovské skleníky na květiny, včetně jihoamerických rostlin, kaktusů. Po - sametové revoluci - se vše zničilo, rozkradlo, neboť kytky jsme letecky dostávali z Holandska, ale i z Latinské Ameriky. Byly levné, aby po likvidaci českého květinářství se vše i v této oblasti zdražilo. A to trvá dodnes. Nechci malovat čerta ne zeď, ale ještě budeme rádi za ty špičky travní. Že by se historie začala opakovat?


Mykologické údaje:



Hřib přívěskatý II/2011

24. července 2011 v 19:26 - - hřib přívěskatý
Hřib přívěskatý II

Mezi zkušenými a letitými mykology se říká, že dnešní houbaři, těm předešlým, nesahají ani po kotníky. Oni měli les a jeho plody, zejména houby, v malíčku. Ono jim ani nic jiného nezbývalo. Nebyly moderní informační prostředky a všude bylo daleko. Černobílá fotografie ani ta pozdější barevná nebyly nic moc. Nezbývalo, než zvolit písemný styl, který dokázalo do posledního puntíku houbu popsat. To částečně trvá až dodnes. (pokr. brzy.)


Chráněné, ohrožené, vzácné houby, téměř vůbec neznám a určitě nejsem sám. Houbař se učí nejvíce tím, že je v přírodě potkává, může si je prohlédnout, osahat. Na snímku, podle mne, jsou dva plaváci a jeden, ten malý, přívěskatý. Je podle vás obvyklé, že houby různých druhů rostou takhle pohromadě?

(Snad brzy přidám další fotografii, ale blog zlobí. Nejdou vkládat menší fotografie tak, aby je text obtékal. Na opravě se prý usilovně pracuje!)

Holubinka révová - Russula xerampelina - Plávka vínovočervená

22. července 2011 v 16:22 | Uměl by jste někdo alespoň hodně přibližně říci, kolik červených je jedlých a nejedlých? |  - - révová
Motto: Les se začínal naplňovat světlem, když jsme do toho chráněného hvozdu, tak jako téměř každý den, vstoupili. Bylo krátce po šesté hodině a již velký zázrak. Našli jsme pečárku Bohusovu. Za hřbitovní zdí začínající sírovec, opodál rezavec dubový s tělem plným slz. (O několik dnů ho někdo doslova chirurgicky, ostrým nástrojem, odřízl. Proč? to jsme nepochopili.) Cyklisty jsme se lekli, když nás málem všechny na zvířecí stezce přejel. Vrhli jsme se na jeho tašku, abychom překontrolovali, co že to v rezervaci našel. Dva kováři a jinak nic.

Moc se snažíme narazit na první hřiby nachové. V lese však není ani houbička. Obdivujeme odkvetlé okrotice bílé a žasneme, kolik je zde všude kolem nás i odkvetlých lilií zlatohlavých. Většina má ožrané květy, semeníky.

Bez povšimnutí přecházíme rudé holubinky. Hledáme přece hřiby nachové. Nikde nic, a tak začínáme dišputovat kolem holubinek. V jednom se shodujeme. Je to hloupé, že ty přenádherné plodnice necháváme v lese napospast přírodě. Budeme to muset napravit. (O několik dnů později, zde nalézáme hřiba satana.)

Vracíme se do civilizace a pospícháme na pracoviště. Bez peněz se bohužel žít nedá. Jsou moc potřebné, tak i my se musíme zapojit do tržní ekonomiky, aby nás nenavštívil exekutor. Je to neustálý blázinec, který bohužel nikdy nebude mít konce.

* * * * *
Domníval jsem se, že rudou holubinku nebude problém určit. Ó, jak jsem se zmýlil. Mylně jsem se totiž domníval, že většina červených je nejedlých, protože jsou palčivé. Jak jsem tak listoval v chytrých knihách, proklikával internet, tak jsem naopak zjistil, že mnohé z nich jsou jedlé. Nezbývá nic jiného, než abych si jí z lesa přinesl a začal určovat znaky. Potom, a to jsem přesvědčen, jí určitě určím......

Chuť: po požití se nic neděje. Bojím se přidat větší kousek, abych následně nelitoval. Po dlouhé chvilce, tam někde uvnitř úst, nepatrný nepřijemný pocit. Je to neznatelné a ne zas tak nepříjemné. Do feferonky, nebo do chilli v jídle, to má přemnoho daleko. Takže jedlá!

Klobouk: Spíše rudý, než červený, popraskaný, vykukují bílé fleky. Mladé plodnice ukazkově zavinuté. Starší mají několik centimetrů po desítce.Pokožka je silná, pevná.

Třeň: K deseti centimetrům nemusí mít daleko. Až tři cm tlustý, zavalitý

Lokalita: VIII - X, zejména podhorské lesy, smrčiny a bory.

Použití: Je to téměř vynikající, tedy dobrá holubinka. Používáme jí do směsí s ostatními holubinkami. Může mít trošilinku nepříjemný závan, který vařením vymizí.

Je nezaměnitelná!

Pečárka Bohusova - Agaricus bohusii - Pečiarka trsovitá

22. července 2011 v 15:19 | Do dnešního dne jsem rok co rok chodil kolem ní, a nevěděl, která bije! |  - - Bohusova
Pečárka Bohusova - VZÁCNÁ

/Jedlá, VII - XI,/ V Čechách se vyskytuje vzácně. Nacházíme jí v trsech, zejména v listnatých lesích, ale i v zahradách, parcích. Klobouk je neprve polokulatý, velikost po rozvinutí i přes deset centimetrů. Třeň až patnáct centimetrů vysoký, tři cm široký. Dvojitý bílý až nahnědlý prsten. Na bázi třeň zašpičatělý. Plodnice je bílá, po poranění červenající. Vůně a chuť je houbová, příjemná.

Od pondělka do čtvrtka Agentura Vandrovník pořádá pro každého příchozího mykologickou ranní procházku, spojenou i s protažením těla na mučících nářadích. Co by nejen houbař pro svou kondici, zdraví, neudělal.

Kráčíme ke hřbitovu a hned u cesty divný shluk hub. Já jsem začal mít jasno, neboť v těchto dnech byly její snímky na internetu. Než jsem stačil otevřít ústa, tak se ze zadu ozvalo Bohusova. A já dodal pečárka. Proč se ale jmenuje Bohusova? Tak to teda nevíme. Na tom samém místě, jsem jí s odstupem mnoha let několikrát viděl. Jenže jsem nevěděl o ní tehdá nic, takže mě nezajímala. Ona zase nevypadá na první pohled tak dobře, že by byla vhodná na talíř.


Poznámka: Píše se v odborných knihách, že je vzácná, ale hned se přidává, že je jedlá a výtečná. Můžeme jí sbírat, nebo jí máme raději chránit???

Záměna: pečárce Bohusově jsou podobné další. Například rumištní, pařeništní. Pečárka koroptví, může vyvolat vážné zdavotní problémy - zvracení a nevolnost.

Pečárky to je ještě hodně nepopsaná kapitola. Vždyť teprve v nedávné době se zjistilo, že jsou to houby, které dokáží do sebe vsoukat mnoho nedobrých, pro zdraví člověka, škodlivých látek. Třeba se najde někdo, kdo nám tuto otázku pomůže ozřejmit!!!

Hřib satan aneb, jak se otrávit téměř k smrti

22. července 2011 v 14:12 | Lidi jsou nepoučitelní. Do atlasů se nepodívají a nenechají si ani poradit. Není co dodat. |  - - hřib satan
Hřib satan a jak se neotrávit, dát si pozor!

Na dotaz, zda mohou jít domu, se lékař rozčílil, podíval se na kolegu, sestru, a téměř zařval. "Vy jděte třeba do pr.... , ale toho vašeho vnuka si tady raději necháme." Při odchodu z ambulance ještě ucedil mezi rty. "Koho nám to sem ten nahoře posílá. To je tak těžké naučit se znát několik jedlých hub?

Jsou lidé, kteří nedají dopustit na houbaření. O houbách nevědí vůbec nic, ale po hospodách, na rodinných sešlostech, o nich umí přenádherně vyprávět.

V Praze je les, ve kterém se houbám moc daří. Rostou tam i ty nejvzácnější, nejkrásnější. Když příjde jejich čas, tak je tam každoročně kolodějů jako naseto. Lidičky odcházejí s plnými koši. Bohužel v nich mají sem tam i satany a dokonce hřiby nachové. Až do minulého roku jsem si nemyslel, a vůbec bych si nepřipustil, že je tolik spoluobčanů, kteří o houbách nevědí nic a nedokáží rozeznat koloděje od nachového. Příběh na toto téma je ZDE. Seberou vše, co vypadá jako hříbek a doma pak mlaskají do aleluja....

V minulém roce jsem tohoto spoluobčana z vesnice potkal v háji s vnukem. Kouknul jsem jim do košíku a obdivoval tu nádheru nesmírnou, vesmírnou. Najednou koukám a vidím, že je tam několik nachových a minimálně jeden satan. Začal jsem vysvětlovat, že to nejsou kolodějové, a jak jsem tak na souseda koukal, bylo jasné, že jsem u něj za vola. Dokonce jsem mu vysvětlil, proč houby chráníme a jaká pokuta za ně hrozí.

Uběhl rok a potkal jsem ho před samoobsluhou. Zeptal jsem se ho co houby. On zakroutil hlavou, jako že nic neroste a začal vyprávět příběh.

Představ si, že několik dnů po té, co jsi nám vynadal, vnuk našel parádního hřiba. Byl to opravdu pěkný kousek. Vysoký, klobouk rozmáchlý, ale ještě na koncích hřibovitě zavinutý. No paráda. Jako od Mánesa. Udělali jsme smaženici a jenom jsme blahem mlaskali.

Po chvilce manželka říka, jest-li se nám nezdá, že to jídlo je nějak nahořklé. Ani jsme jí neodpověděli, jenom jsme se zatvářili ať nevotravuje.

Uběhla nějaká ta hodina a fakt nám bylo blbě. Zavolal jsem na pohotovost a už jsme fofrem jeli. Vnuka si tam nechali a my jsme sežrali spoustu živočišného uhlí. "Že jsem na tebe tenkrát kamaráde nedal!"

Následovala od něho dlouhá přednáška o jedovatosti hub s připomenutím, hřib satan je sice jedovatý, ale po dlouhé tepelné úpravě je jedlý a dobrý. Jenom se bohužel můj soused ty houby naučil dosti pozdě, že? Tohodle satana, který jim způsobil takový neblahý zážitek, by určitě raději nepotkal. Stále si klepe na hlavu, že tu smaženici nedělal na plotně déle.

Poznámka: Až ho potkám, tak ještě musím zjistit, jak ti lékaři zjistili, z čeho ta otrava je. Dělali rozbor, nebo jim snad stačil popis hub od postiženého?


Bělolanýž obecný - Choiromyces venosus - Bielohĺuzovka obyčajná

20. července 2011 v 21:08 | Má to tak někdo štěstí. Zázrak však vždy přeje připraveným. |  - - bělolanýž obecný
/...klikněte pod článkem na komentáře a dostanete se na ANKETA!!!/

Houby nerostou, ale mezi houbaři jsou jedinci, kterým skřítci v lesích, za jejich lásku k Matce přírodě, hodně přejí. Již několik skalních houbařů letos doslova zakoplo o bělolanýže obecného. Většina milovníků lesa, a hub zejména, se s touto raritou ještě naopak nikdy nesetkala, tak si pojďme o něm trochu popovídat. Třeba i my ostatní budeme mít někdy taky trošilinku toho štěstíčka. /Kdo něco víte, tak pište do komentářů./

Plodnice bělolanýže se zas tak často nenacházejí, neboť se dobře umí ukrývat, maskovat v půdě. Při troše štěstí jim z mechu, zeminy, vykukuje malilinká část. Zvěř je ale bez problému nachází, vyhrabavá je a konzumuje. Mnohdy po takovém nájezdu, ty lesními tvory zapomenuté, nacházejí houbaři. Jeden mykolog měl nebývalé štěstí, když narazil na svah nad potokem, který strhla voda po bouřce. Plodnic bělolanýže tam byla spousta. Mnozí i zkušení houbaři si bělolanýže mnohdy pletou s pestřecem obecným.

To je také důvodem, proč v zemích, kde se vyskytují pravé lanýže, se cvičí zejména psi a vepři na jejich vyhledávání. O něco takového jsem se v minulosti pokušel i já. Třeba se poučíte, nebo alespoň trošilinku zasmějete. ZDE !!!

Houba je jedlá, roste od července do září ve všech druzích lesů, ale zejména v listnatých. Plodnice je kulovitá až nepravidelného oválovitého tvaru. Každý kdo jí našel jí přirovnává k bramboře. Výjimečně se nachází ve velikosti i kolem dvaceti centimetrů, většinou však kolem 6 - 10 cm. Po rozříznutí je vnitřek špinavě bílý, mramorovaný, protkán cévkami. Později se barva mění v okrovou, žlutohnědou, s tmavšími skvrnami. Aróma u čerstvých plodnic je silné, i když pro některé jedince, zejména u starších plodnic, až nepříjemné. Hovoří se dokonce o pachu po myšině. Mlaďoulinké plodnice nevoní, nemají ještě aróma ani chuť. Podobné je to i u jiných hub. Některým chutnají, voní, další jsou opačného názoru. V této souvislosti bychom mohli připomenout hadovku smrdutou. Vajíčko ještě nevoní, to až starší plodnice.

Starší plodnice bělolanýže začnou páchnout, smrdět, a v tom okamžiku se na něj vrhají mouchy, rozličný hmyz, slimaci. Houba je tak velice brzy znehodnocena. Opět podobnost s hadovkou smrdutou.

Podle nejnovějších poznatků lze zdůraznit, že někde je bělolanýž poměrně hojný, ale nejvíce je oblastí, kde se pravděpodobně téměř, vůbec, nevyskytuje. Bylo by dobré konečně lokality výskytu jednotlivých hub začít mapovat. Podobně jako se to dělá u rostlin.

Použití bělolanýže obecného je velice všestranné, ale i zde platí, čím méně, tím více. Byl by hřích, při výrobě pokrmů, používat průmyslová, ale i domácí koření ze zahrádek. Pokrm je nejlépe připravit jednoduše tak, aby houba dokázala své nejlepší já předat pokrmu. Tedy našemu jazýčku a nosíčku. A vo tom to je.

Používá se do polévky, omáček a zejména na těstoviny. Nejlépe je použít recepty, jako kdybychom měli k dispozici pravý italský, francouzský, lanýž. V knihách a na internetu je jich přemnoho, takže je z čeho vybírat. Ve srovnání s pravými lanýži, podle odborníků, je bělolanýž v kuchyni ve všech směrech podřadný.

Nejlépe je ho spotřebovat co nejdříve, ještě jako čerstvé, přejemně nastrouhané koření. Jeho uchovávání je problematické. Doporučuje se uzavřená sklenička, která se přechovává doslova jen několik dnů v ledničce. Někdo tvrdí, že v ní vydrží i čtrnáct dní. Při sušení rychle ztrácí to nejcennější - vůni i chuťové aromatické látky. Takže na sušení zapomeneme. Hovoří se rovněž o konzervaci kvalitním olivovým olejem.

Ti, kteří již měli možnost bělolanýž obecný ochutnat doporučují jednoduché recepty: Nakrájet na přejemné plátky, prudce osmahnout na nejvalitnějším, nejlépe domácím sádle. Pokmínovat, osolit a debužírovat a celý svůj zážitek napsat pod tento článek do komentářů.

Další si z dětství pamatuje následující. Opéci nasucho, osolit a s velkým požitkem si pochutnávat, pomlaskávat.

Významný mykolog Martin Chochel, který jich v nedávných dnech našel v oblasti Karlových Varů několik, popisuje, jak se dají nalézt. Ono je to jednoduché. Je potřeba se pozorně a neustále dívat kolem sebe a hledat vykukující, mělce v půdě zasazené "brambory". To je po těch, které zanechá zvěř jediná možnost. Nebo máte snad jiný postřeh? Plodnice - podle Martina - nejsou vidět nikdy celé, ale jen takové náznaky, světlé flíčky. Mykolog Martin Chochel dokonce tvrdí, že v některých lokalitách jsou hojní. Podle něj je jejich chuť jemně oříšková.


Foto: Michaela Minaříková


Foto: Michaela Minaříková


......i zde se údajně dají nalézt!

Pstruzi aneb zamyšlení o lepších časech

19. července 2011 v 15:08 | Tenkrát byly ryby všude. Dnes, aby jsi je pohledal. Kde se stala chyba? |  ZVĚŘ
Pstruh v bývalé a dnešní přírodě. To se to ale změnilo. Příroda dostáva na zadek....

Na našich toulkách kolem říček a potoků, občas narazíme na rybáře, zejména pstruhaře. Vždy jsou to od nich stejné nářky. Už to není co to bývávalo. Ryb je málo, navíc je likvidují ve velkém kormoráni a další predátoři. Co se vysadí, tak rychle zmizí. Každý rybář se dušuje, že rybu nebere, ale vždy jí vrací řece. Taky jsem rybařil, ale to, co se děje dnes, je více než divné! Kdyby se ryby každoročně do říček nevracely, tak už dávno by nebylo co lovit. Někde se stala chyba, kterou možná nepůjde ani vrátit zpět do lepších bývalých časů.


Bylo to někdy po II. světové válce, když už jsem začal pobírat rozum. Radotín byl obcí, kde byly úřady a základní zdravotnictví. To znamenalo nutnost občas tuto ves navštívit. Vždy jsem nutil rodiče jít na můstek nad potokem, kde se v průzračné vodě slunily stovky ryb, zejména pstruhů. Byl to vždy pro mne okouzlující zážitek. To trvalo snad do poloviny padesátých let minulého století. Pak se začal vodní život vytrácet, až tam nebyla ani jedna rybička. To trvá dodnes. Bohudík na horním toku je to trošilinku lepší. Dokonce se tam snad dodnes vysazuje potěr k dalšímu rozvoji a následnému přenesení do jiných říček a potůčku.

Nasnímat ryby alespoň takhle, není zas tak jednoduché. Chce to trochu toho štěstíčka a dobré světlo ve vodě. Zejména malou hloubku. To se tady povedlo, neboť se jedná o rybníček u jednoho krkonošského hotelu. Bylo tam ještě několik kaprů, mnoho sivenů a jedna podměrečná štika.

Příběh: To byl jeden nájemce několika hotelů v nádherné krkonošské dolině. Za restaurací, kde se vaří na výbornou, již byla pouze okouzlující příroda. Zde uzavřel potok mříží a za ní osadil několik desítek pstruhů, sivenů. Příchozí si může půjčit udici, rybu chytit a nechat si jí od vynikajících kuchařů upravit na jakýkoliv způsob.

Další hoteliér mříž u dna tajně narušil, nechal tam vložit plechovku, a když přivezli ryby, tak z ní v noci odstranil dno. Ryby se tak dostaly na jeho území a měl na několik dnů vystaráno. Jó, kdo umí, ten umí.

Vedro nás vandrovníky ničilo, a tak jsme již byli moc rádi, když jsme se konečně po náročném pochodu mohli uložit na terasu restaurace. Usedli jsme do pohodlných seslí, nohy položily na vedlejší a pěkně hééézky jsme si to užívali. Pivko dokonalé, svíčková super a koprovka neměla chybu. Jako od maminky. I ty knedlíky si kuchaři dělají sami.

Dišputujeme o všem možném, zejména o kytičkách, houbách. Popijíme něco ostřejšího. Najednou koukáme, jak ze dveří vychází domovník s velkým podběrákem. Míří k dravému horskému potoku a my jsme zděšeni. Vyslovujeme sprostá slova a jsme zděšeni, že se ryby chytají takovým otřesným způsobem. Zvedáme zadky a následujeme ho, zvědavi co se bude dít. U vody dva kluci, jejich mamka. Domovník strká podběrák do vody a vylovuje klukům kopací míč. V tom okamžiku jsme se moc styděli. S domovníkem jsme si všechno vyříkali a on od nás odešel pěkně pod parou.


Aféra kolem léčivosti lesklokorky aneb lidi jsou nepoučitelní

18. července 2011 v 21:50 | Tisk, rozhlas, televize, píší naprosté hlouposti. Odpovědní pracovníci to vědí, ale pro ně jsou důležitější peníze než ochrana lidí! |  ? léčí nebo zabijí ?
Opětovný podvod na lidi! Jsou doopravdy tak hloupí? Proč ty zločince redakce podporují?

Nejmenovaný časopis, v nedávných dnech, uveřenil veliký článek, včetně vynikajících fotografií, o léčivosti lesklokorek. Celý tento neskutečný lživý výplod měl několik nedostatků. Nebyl uveden ani autor textu, natož snímků. Z toho jednoznačně vyplývá, že se jednalo o placenou inzerci. Solidní časopis, vždy na konci uvede text - placená inzerce. Tímto způsobem se výrobci snaží nehezky, neprofesionálně, hloupě, přesvědčit nezkušené občany, zejména ty dříve narozené, aby nosili penízky do kasiček zahraničních dodavatelů potravinových doplňků z hub! Je až hnusné, že tam uveřejnili fotografii českého mykologa. Ten se nevědomky propůjčil k tomuto neskutečnému podvodu na našich spoluobčanech. Vina jednoznačně padá nejen na redakci, ale i na velice známého šéfa jednoho zajímavého televizního pořadu pro kutily!

Textu je tam jen několik řádek, 9, 240 liter, ale ty chytrým způsobem přesvědčují potencionální zákazníky, tedy vaše babičky, dědy, že potravinové doplňky jim dopomohou doslova k zázraku při jejich zdravotních obtížích. Celý minimální text je ukončen informací, kde se dá lesklokorka zakoupit. A výsměch na konec. Závěr si udělejte každý sám. V následujících řádcích se všichni prodejci, výrobci, odtahují od zodpovědnosti, kdyby se někomu při konzumaci těchto "zázraků" něco stalo. To již je důvodem, proč by odpovědné orgány státu měly neprodleně zasáhnout!!! A zde ty divné písmenka jsou:

UPOZORNĚNÍ
DOPORUČOVANÉ RADY V ČLÁNKU, SPOJENÉ SE SAMOLÉČITELNOU APLIKACÍ HOUBY, JE VŽDY NUTNÉ KONZULTOVAT S OŠETŘUJÍCÍM LÉKAŘEM!!!

A já dodávám. Znáte nějakého lékaře, který doporučuje lidem k vyléčení houby???

Poznámka Václava Burleho: I já patřím mezi staré lidi, kteří mají řadu chorob. Není to ještě tak dlouho, co jsem musel na operaci obou očí. Od lékařky jsem dostal doslova rozkaz začít před výkonem konzumovat potravinový doplněk na zlepšení prokrvení očí. Protože jsem byl strachy podělán, tak jsem vydal několik tisíc korun, abych náhodou něco nepokazil.

Po operacích, v nedávných dnech, mě ta samá oční lékařka nakázala, že nemám ty potravinové doplňky brát, neboť pan primář z významné pražské oční kliniky to nemá rád. Samozřejmě jsme si to s paní doktorkou na tvrdo vyříkali a všechny peníze, které jsem musel investovat, jsem od ní dostal zpět. Snad jí to napříště poučí. Nešlo mě až tak o těch několik tisícovek, ale o pravdu. Když kážu vodu, abych nepil víno.

Dnes jsem seděl v tom obrovském očním komplexu a vedle mne usedla 85letá dáma. Z ničeho nic si začala stěžovat na ty samé potravinové doplňky. Zdůraznila, že jí to strašně moc zatěžuje rozpočet a žádné zlepšení nepřichází. Myslíte si snad, že tak starému člověku ještě něco z potravinových doplňků může pomoci? Ať se stydí všichni ti výrobci, lékaři, propagátoři z řad i České mykologické společnosti. Je to doslova zločin na našich rodinách, spoluobčanech! A proč i lékaři? Protože oni dobře vědí, že jde o podvod, ale mlčí. Proč asi? Že by z toho měli nějaký ten přínos?

Dnes to bylo tvrdé. Na kliniku jsem nastoupil v 07,00 hodin a skončil v 11.00 hodin. Když mě pan doktor seznamoval s výsledkem, tak jsem zavedl řeč na potravinové doplňky na oči. Měl jsem výhodu, že jsem byl předem podrobně informován, že je doslova nepřítelem jejich používání. Jeho slova byla jasná a srozumitelná. "Nebrat, není to potřeba, jsou to vyhozené peníze! Stačí, a to doporučuji, jíst přiměřeně, zdravě, podle známých zásad zdravé výživy. Pak vyjmenoval zeleninu, která má velice příznivý účinek na zrak - brokolice, mrkev a dál jsem si to bohužel nezapamatoval. Chrlil to jako inteligentní a zkušený lékař. Proč takových nemáme víc? Je třeba ještě něco dodávat? Těším se na vaše reakce a doufám, že vás již bude víc, kteří se postavíte na stranu pravdy. Na závěr ještě dodám. Neexistuje žádná studie kliniky, laboratoří, vědeckých ústavu apod. která by prokazovala léčivost hub. Netvrdím, že houby v sobě nemají léčivé látky. Tvrdím ale, že v sobě mají i látky nezdravé, ba jedovaté. Zde na blogu je na toto téma mnoho článků včetně bohaté diskuse nejen lidí z Čech, Slovenska, ale i ze zahraničí. Smutné je, že naprostá většina věří například této hlouposti - již před 4000 lety staří Číňané.... Příště napíši glosu o nové knize Léčivé houby. To je taky pořádný průser!!!

(Privítám fotografie všech lesklokorek. Děkuji.)



Příroda je mocná čarodějka. Jaké neskutečné věci dokáže vytvořit.

17. července 2011 v 19:00 | Je to ona, nebo je to nějaká její napodobenina? Že by robertek? |  houby jinak
Příroda tropí hlouposti

Někde zde na blogu je rubrika o takových divných, nebo naopak roztomilých houbičkách. Třeba tam uvidíte několik se milujících párů.

Nyní jsme dostali od neznámého ctitele těchto stránek snímeček, který je naprosto dokonalý, nepřekonatelný. Jenom jsem nepochopil, jest-li ta plodnice je opravdová, nebo je to umělecký výtvor skláře, keramika. Zkrátka mistra....

Nabízí se i myšlenka, že někdo zakoupil přístrojek dokonalé napodobeniny a zapíchl jej do půdy.



Korálovec jedlový 2011 - Padlá jedle -

16. července 2011 v 21:47 | Konečně se stal zázrak a první jedlový se vydral na svět. Byli jsme mile překvapeni a těšíme se moc, jak to kolem nich letos bude.... |  KORÁLOVEC
Korálovec jedlový 2011 (...nebudu o lokalitě Padlá jedle vyvářet nové články. Vše bude pokračovat zde na této stránce!)

V pralese Doupova máme až tam nahoře u nebe, skupinu hodně starých stromů. Jedna se o tří torza buků, jenž mají v průměru hodně metrů. Jeden zdravý, byl již dávno rozčísnut bleskem na dvě poloviny. Zatím stojí a daří se mu dobře. Toho nejstatnějšího z nich, v nedávných dnech, zlomil vichr, a tak se odporoučel k zemi. Koždoročně jsme na něm sklízeli nepředstavitelné množství hlívy ústřičné. Poslední dva roky se na něm neobjevila ani jediná. Nyní budeme zvědavi, zda na torzu a padlém kmeni se nějaká ta hlíva objeví. Je to nádherný kout české země.

V minulém roce jsme našli prvního korálovce již v brzkém jaru. To bylo důvodem, proč jsme v letošním roce na lokality, kde se vyskytují, poměrně často zajížděli. Dočkali jsme se až dnes, 16. července 2011. Rovněž jsme si ověřili, že to něco z jara, nemá z korálovci nic společného. Jak se to tam objevilo, tak to také bez užitku zmizelo.

Nejdříve jsme navštívili hrdinovu jedli, kde stále korálovci z minulého roku. Jsou to už jen takové velké trosky. Vypadají jako ztrouchnivělé dřevo. Kdyby člověk nevěděl co hledat, tak si jich vůbec nevšimne. Nejinak tomu bylo i u Polena. V jeho "jeskyňce" rovněž ten starý. Jinak nikde po novém žádná stopa. Poleno po zimě nevypadá moc dobře, stejně tak, jako Padlá jedle. Nebude to již dlouho trvat a tyto jedle odejdou beze stopy do nenávratna. Co se ale stane s myceliem korálovců? Jak ho zachránit? Poradíte? Možná by bylo vhodné na místa těch starých, přivést staré padlé jedle odjinud. Pomohlo by to? Nebo se to má vše nechat na Matce přírodě? A co kolem nich vysázet jedle nové?

Našli se mezi námi i tací, kteří odmítali jít k Padlé jedli: "Stejně tam nic nebude. V tom vedru chodit po lese je pěkná pitomost." Musím se, i když nerad, přiznat, že stejně jsem to cítil i já, a když jsem si ještě vzpomněl na tu dlouhou zpáteční cestu, tak jsem byl ochoten ihned hodit zpátečku. Ještě štěstí, že jsme to neudělali.

Již z povzdálí bylo jasné, že jsme sem opět dorazili úplně zbytečně. Stačilo ale obejít padlý kmen, kde na něm uprostřed se na nás usmíval on, korálovec jedlový šampión. Ještě je moc maličký, cca pět centimetrů, ale my všichni doufáme, že se na světě neztratí ale naopak přemění se brzy ve statného krasavce.

** ** ** ** **
!!! nejdříve dopíši Poleno a pak začnu zde psát o Padlé jedli. Ano byli jsme úspěšní!!!
-Do čtrnácti dnů sem uspořádáme expedici pro fotografy a mykology. Hlaste se u Magdy-

(4. srpna 2011) - Miluji vláček motoráček, nepohrdnu ani párou a problém nemám ani s elektrikou. Proč jako důchodce nevyužít výhod novodobého kapitalismu. Byli nebo nebyli komunisti v tzv. totalitě žabaři. Měli sice vyrovnaný rozpočet, ale slev pro důchodce, jako novodobí kapitalisti, nedosahovali. Dnes je stát zadlužený až po hlavu, ale slevy rozdává, jako kdybychom nebyli před bankrotem. Sleva na vlak až šedesát procent a MHD dokonce zadarmo. Má to vůbec nějakou logiku?

Vlak má ale proti autíčku mnoho nevýhod. Ta nejpodstatnější je, že co autem ujedeme za hoďku a půl, trvá mašince hodin přehodně. Auto naopak, ale přehodně ničí životní prostředí. Je to ve většině zbytečná věcička. Já mám formana již sedmnáct let. Nikdy žádná závada a moc ho mám rád. Proč si většina lidiček musí kupovat stále nová auta, když ta jejich původní by jim rovněž přibližovací povinnost splnila. Co si budeme povídat. Možná, že pro většinu, zejména mužskejch, je to taková velká hračka pro dospělé chlápky. Nepodstatné ani není, že dávají navenek, že na to mají. Je to velká legrace, neboť většinou na úvěr, nebo z bazaru. Následně navíc zaplatí téměř jednou tolik. Má to logiku? Nemá. ale ekonomika se hýbe, i když tento způsob je cestou do pekla. Potřebujeme vůbec tolik nepotřebných věcí?

Vlak má pro náruživého výletníka, vandrovníka, houbaře a mykologa, přeobrovskou výhodu. Jinde vystoupí a na úplně jiné trati, po mnoha kilometrech, nastoupí. To fakt nemá chybu. A když má navíc kamaráda, řidiče kamiónu, tak není o čem dále hovořit. Po domluvě už čekám na silnici ku Praze a společně pak mašírujeme k domovu. Jiné možnosti totiž není. Veřejná autobusová doprava, zejména ta lokální, naprosto zkrachovala. Chudáci lidičky, kteří na vesnicích nemají auta. Jsou doslova vyřazeni z dnešní společnosti.

Auto je doopravdy dobrá věc, ale jeho nevýhodou je, že se k němu vždy musíme vrátit. Bez něho je to o větším rozletu krajinou, přírodou!

Vlak si to šupajdil podle Ohře. Vystoupil jsem v bodě B, hodil na záda baťůžek a už jsem si to šupajdil do doupovských hor. Kilometrů na korálovce je to spousta, cesty tam nahoře žádné, pouze zvířecí stezky. Ale ta obrovská radost, když tam jsou. To nevyhradí ani zájezd k moři, do dalekých krajin.

Pak přeběhnout opatrně kolem střelnice, vojenské policie, a modlit se, že se najde nějaký hodný člověk, který zapomenutému houbaři v liduprázdné krajině zastaví. Pak stihnout vlak a v tichu a v teple kupé si ten dnešní velkolepý zážitek vychutnat. Jen kdyby človíčku tak nesmrděli nohy. Boty promočené, kalhoty promočené, celý promočený. Placatice druhá, ale úplně plná. Přidat se můžeš i ty. Je to jednoduché. Stačí vstoupit do řad Vandrovníků, zaplatit roční poplatek a pak si to jen užívat.

Příště korálovce navštívíme společně a pak si ještě u pevnůstky, na okraji doupovských hor, uděláme posezení. Oheň bude, kytára bude a dál už to znáte.


Je to divné, ale dnes už vím, že korálovci jedloví jsou fotogeničtí a nefotogeničtí. Tihleti jednoznačně patří do té druhé skupiny. Čím to je, to doopravdy nevím. Zde se navíc podepsala tma. Kdyby plodnice byly na staně druhé, kde bylo přece jen více světla, pak by to možná dopadlo lépe. Malí nejsou, na to není možné se zde vymlouvat. Ten vpravo má na šířku přes čtyřicet centimetrů. Asi to bude tím, že jsou maličtí, nedorostlé mají vlásky. Za nějaký ten týden, až přestanou mít tu divou bílou barvu, určitě budeme mít více toho štěstíčka.


Trvalo to dlouho, než jsem se naučil rozeznávat jedlového od bukového, ale stejně v nich stále tápu. Víc snímků zatím dávat nebudu. Počkáme si, jak dopadnou ostatní v příštích dnech, po expedici...

(19. srpna 2011) - V minulém roce jich na kmenu bylo přes třicet a dnes pouze jediný. Za cca čtrnáct dní ho zase pojedeme překontrolovat. Tahle pozorování nás strašně moc baví. (Nezapomeňte se podívat na Poleno, tam je to moc zajímavé!)


Čím je korálovec jedlový starší, tím je krásnější. Den ze dne jsou jeho jednotlivé části propracovanější, ostřejší. Jenom, kdyby tam nebyla taková tma. Ten den bylo zataženo a nad našimi hlavami jedna bouřka za druhou. Celkem zde zatím vyrostly tři plodnice. Dvě krajní odumřely, zůstal jenom tento prostřední!

Zvonek kopřivolistý - Campanula trachelium

16. července 2011 v 21:37 | Tolik jedinců pohromadě jsme ještě neviděli. Dokonce tam bylo několik bílých rostlin |  FLORA
Zvonek kopřivolistý
Posadili jsme se pod mnohasetletý buk, jehož obrovité kořeny nám vždy poslouží jako sedátka. Vyndali jsme z toren gábl a nějaké to pitivo, a koukali na tu veškerou krásu kolem nás. Z ničeho nic kolem nás začalo hopsat toto ptáče. Za okamžik bylo jasné, že se jedná o velkého šprýmaře. Létat ještě neumělo, ale na poskakování mezi kameny bylo již přeborníkem. Každou chvilku se ozvalo bezpečnostní pískání jeho matky. On na nic nedbal a dělal si z nás pořádnou švandu. Povyskočil na větývku a začal se naparovat ze všech stran. Miláček se vůbec nebál a nechal se fotografovat doslova z několika centimetrů. Matka ho průletem srazila a on rychlostí světla odhapkal někam do úkrytu. Ó, jak my tyto zážitky milujeme....


Zvonků je několik druhů, které ve větších množstvích pohromadě nevídáme. Když jsme vystupovali z miniautobusu, tak hned na vojenské asfaltové silničce do nitra vojenského újezda Doupov, jsme doslova ztvrdli nad tou záplavou zvonků kopřivolistých. Nejen, že jich tam byly stovky, ale navíc to nebyly žádní třasořitkové. Většina rostlin měla více než jedenapůl metrů. Velice nás překvapili bílé květy na několika bylinách. Nádhera, která tak často není k vidění. Je to již druhý zázrak. Vždyť nedávno jsme narazili na bílou lilii zlatohlavou. Celý vandr byl završen - proto jsme tam jeli - nálezem prvního korálovce jedlového. Co asi z něj vyroste? Každý jsme našli několik hřibů smrkových, masáků, holubinek, mnoho lišek a dokonce jednoho klouzka modřínového. Sucho tam zas takové není, ale houby nerostou....

Nás, co o přírodě toho moc nevíme, vždy překvapí nějaká ta zvláštnost, neobvyklost. Sem patří právě okamžik, když se potkáme úplně s jinak zbarvenou rostlinou. Nejdříve to byl žlutý kosatec bezlistý, o kterého měli velký zájem takoví ti divní zahradníci, skalničkáři. Potom lilie zlatoholávek. Je ta bílá, neobvyklá barva, snad úplně normální? Poradíte, jak to vlastně je? A aby to nebylo tak jednoduché, tak musíme zdůraznit, že tam byly i bílé zvonky zbarvené lehoulince do modra. Změní se snad ta bílá v modrou? Nebo naopak v bílou?

Pravdou je, že se vůbec nedá říci, které zvonky jsou hezčí - ty bílé, nebo modré? Možná, že přišel čas, že i ony budou, tak jako náprstníky, brzy v různých odstínech!
....
V letošním roce jsme se hub ještě nedočkali. Nejdříve jsem na hřiby narazil v Protivínských horách a nyní v doupovských hvozdech. Byla to radost veliká, když jsem se s tímto krasavcem setkal. Usedl jsem vedle něj, vytáhl placatici a podělil se s přáteli s tímto neopakovatelným okamžikem. Přejme si, aby jich i letos bylo co nejvíce...

.....



Oměj šalamounek -

15. července 2011 v 22:01
Oměj šalomounek 2009 ZDE
.......
To jsou přesně ta místa, která šalomounek miluje. Vyšší nadmořská výška, vlhko a daleko od civilizace. Podle profesionálního ochránce přírody, prý jsou ještě lidé, kteří ho systematicky likvidují. Jaký k tomu mají důvod, ale nevěděl. Možná proto, že je převelice jedovatý!!!
....

Jestřábník alpský -

14. července 2011 v 22:46 FLORA
Jestřábník alpský
Jestřábník alpský

Text dopíši někdy později....

Jestřábník oranžový - Hieracium aurantiacum

14. července 2011 v 22:45 | Chcete-li tuto bylinu vidět ve vší kráse, tak se vypravte do Krkonoš. Budete určitě spokojeni. |  FLORA
Jestřábník oranžový - /C3/
Horní Mísečky jsou důležitým nástupištěm na jeden z hřebenů Krkonoš. Z Jilemnice sem zajíždí autobus. Je zde i velké parkoviště pro auta. Následně se přesedá na další bus, který vyjede nahoru k Vrbatově boudě. Pak už je to kousek k prameni Labe, Labskému vodopádu a na Labskou boudu. Ona to tedy žádná bouda není, ale naopak je to obrovský betonový objekt, který se má zlikvidovat. Nechápu proč! A vy?

Jestřábník oranžový zahlédneme již dosti zřídka, a to pouze v několika kusech. Nejinak je tomu i v Krkonoších, kde jsou ale místa, kde jich je na malém prostoru přehojně. To je případ i Horních Míseček, kde oranžový roste ve velkém mezi ubytovacími zařízeními. Objevuje se vysoko i v kopcích. Jeho neopakovatelná barva umí přenádherně probarvit krkonošské louky.

Botanické údaje: V České republice existuje více než 100 druhů jestřábníků, kteří se mezi sebou navíc ještě kříží. ...dopíši někdy později.
Po hřebenech se jak korálky na náhrdelníku, skládají pevnůstky ze třicátých let minulého století. To tam na druhé straně hranic, ještě bývávalo Německo. Kde ty loňské sněhy jsou. Všude mezi nimi, kolem nich, se vyskytují ty nejchráněnější, nejvzácnější byliny. Právě nyní příroda ve vší tichosti a počestnosti se rozhoduje, jest-li jich bude stále více, nebo naopak nás začnou ještě zřetelněji opouštět. S Matičkou přírodou se totiž pravděpodobně něco děje.

Zvonek český - Campanula bohemica -

14. července 2011 v 16:07 FLORA
Zvonek český /C, §3/
Zvonek český se vyskytuje pouze v Krkonoších. Podle nových výzkumů ho stále ubývá. Nám se to ale moc nezdálo, neboť byl všude. Pořád se to někde modralo. Na snímku v dáli Sněžka.



Podle botaniků rostlinu je nutné dlouhodobě sledovat a začít dělat patřičná opatření.

Při toulání jsme zvoneček český viděli na každém kroku, ale vůbec nám nedošlo, že se jedná o takovou vzácnost. Nikdo z nás si totiž do torny nepřibalil atlas rostlin. To nám udělalo značné problémy.




Botanické údaje: někdy později....
Pramen na místě, kde stávala Reinerova bouda. Dnes se stejně jmenuje zdejší studánka. Pro poutníka pravý poklad. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, jak moc je pití vody ze studánek a potoků zde v Krkonoších bezpečné. Ve vnitrozemí se již jedná o pořádný hazard.



Suchopýr pochvatý 2011 - Krkonoše

14. července 2011 v 10:08 | Tato bylina patří v Krkonoších mezi nejkrásnější. Vystupující z mlhy a svítící bílým jasem nemá chybu |  FLORA
Suchopýr pochvatý 2009 ZDE
Ona byla a je krásná mladá děvucha z východních Čech od Jaroměře. On tam někde poblíž dokonce vlastní rozlehlý les, v jehož jedné části rostou ty nejvzácnější byliny. Junák dělá vše pro to, aby se o nich nevědělo. Jakmile by se tam zřídíla nějaká ta rezervace, tak to rostlinám bezesporu nepomůže. Mohla by to být i jejich smrt. Jsme na tu krásu pozváni a já se moc těším na pantoflíček.

Ze studánky neustále zurčela čirá a chutná voda - a prý že voda je bez chuti. Tak tahle nebyla. Všude kolem, v zmáčené půdě, stovky těch nejkrásnějších suchopýrů. Bylo se na co dívat. Co obdivovat.

Mladé lidi, tak jak je naším dobrým zvykem, jsme vyzpovídali do posledního písmenka. On byl chtivý se oženit, ale ona se stále zdráhá. Udělali jsme jim politické školení mužstva, přidali jsme slovo Boží, a světe div se, my jsme toho ogara přesvědčili. Rozhodnuto, uděláno. Svatba se bez nás neobejde. Pozvání jsme rádi přijali. A tak to má být. Vandrovník se až diví, co že se nám to na cestách vždy přihodí...


To je přesně to místo, které má suchopýr pochvatý rád. Nejlepší je to u zdroje vody. V tomto případě zde vyvěrá, začíná, potůček, který se znenanáhla mění v bystřinu padající do údolí. Není tady sám. Kolem něho řada dalších chráněných bylin. Je tady co obdivovat. Do rezervace nevstupujeme, vše je vidět z turistických cest. Dobré je přibalit si do torny dlouhé sklo a je vystaráno! Jsme rozhodnuti se sem ještě na podzim vrátit. To už porostou houby!

...budu pokračovat!
....
...