Srpen 2011

Pampeliška bavorská - Taraxacum bavarieum -

29. srpna 2011 v 22:12 | Chodil jsem kolem ní roky a vůbec jsem jí neviděl. Konečně jsem pochopil. |  FLORA
Pampeliška bavorská


(...text bude následovat, brzy!)

Poznámka: Ke korálovci ježatému, článek od Stanislava Tutky, jsem na vaší žádost vložil anketu. Tak můžete klikat!!!

,,,,,,,,,,,,,,

Otákárek fenyklový aneb den se vydařil

28. srpna 2011 v 20:37 | Vandrovníci si to užili a objevili řadu zajímavostí z dílny Matičky přírody |  Motýli
Otákárek fenyklový

Již za úsvitu jsme vkročili do mykologické rezervace v Českém krasu. Zamotali jsme se, a z ničeho nic v křovinaté džungli nevěděli, jak se z ní dostat ven. Koukáme a kolem nás, kam oko pohlédlo, přenádherné, dozrálé, slaďoučké a převeliké ostružiny. Takové množství jsem naposled viděl před třiceti lety v Blanském lese. Moc jsme si to přesladké tajemství užili. Více než desítka přátel, Vandrovníků, dokonce vylévala z čutor a lahví vodu, a plnila je nádhernými lesními plody. Doma, ve večerních hodinách, jako když se to najde....

Mykologickou rezervaci jsme prošli křížem krážem, ale žádných velkých úspěchů jsme se nedočkali. Sucho, jak někde na Sahaře. Nikde ani houbička. Pouze maliny a ostružiny. Museli jsme pospíchat, neboť nás ještě čekala návštěva koněpruských jeskyní. Pro přátele nekup to, když to bylo téměř za pakatel. Agentura Vandrovník se opět vyznamenala. Děkujeme Magdičko....

Za naše objevné cesty nás Matička příroda následně odměnila. Nikdy bych nevěřil, že ještě mohou růst koniklece a bylo jich tam několik. Našli jsme i pampelišku bavorskou, hořce brvitého. Největší radost mě udělal hřib medotrpký, dokonce ve třech provedeních. Ó, jak dlouho ho již hledám a doposud marně.

Zde byly, ale bohužel, již ne v plné kráse, každý z nich po konci svého žití, v plůtku z umělého pletiva na ploty a u každého bílá cedulička. Nějaký mykolog se tady o ně dobře postaral. Ukázal je lidem, ale zároveň je upozornil - netrhat!!! Víme, kde je v příštím roce hledat. Jste srdečně zváni.

Kolem nás začal poletovat otakárek fenyklový. Pomalu jsme se za ním plížili a každý z nás si udělal několik fotografií. Byl to hrozný neposeda. Jak se někdo přiblížil, frknul na vedlejší rostlinu. někomu však bohudík na chviličku poseděl. Tento je můj první. A jak jste na tom vy? Jest-li máte zajímavý jeho snímek, tak posílejte na burle@seznam.cz a nejlépe se zajímavým textem. Už se moc těšíme.


......

Pozvánka: Příští týden jedeme do rezervace opět. Můžete se přidat. Ceny mírné, zážitky a ponaučení nesmírné. O legraci není nikdy nouze. Jede se vláčkem motoráčkem a pak něco přes deset kilometrů pěkně po svých. Udělejte něco pro své zdraví a rozšiřte si obzory v Českém krasu a v jeho okolí. Je to překrásný a na přírodu přebohatý kraj. Vandrovníci vás rádi přivítají ve svých řadách.


Koněpruské jeskyně na straně jedné nádhera, na straně druhé je co zlepšovat. O tom všem někdy příště....

Poznámka: RESTAURACE U ADAMA - /na heslo burle.blog.cz 5 - 10% sleva na jídlo/ - Všichni co se touláme nejenom Českým krasem víme, jak je obtížné se chutně a cenově přijatelně najíst. Až se budete toulat Českým krasem, Karlštejnem, tak navštivte restauraci U Adama, budete naprosto spokojeni. Ceny rozumné, a vy navíc dostanete slevu, kterou nejlépe ihned utraťte za nějaký ten dortík a kafíčko. Podporujte nejen svého šerifa, řezníka, zelináře, ale i Adama. Jedná se o rodinný podnik, ve kterém obsluhuje maminka a přítelkyně našeho Adama. V kuchyni pak vládne Michal Endršt, který v pořadu televize Prima "Ano šéfe!" získal tři zlaté hvězdičky. Na jeho kulinářských výrobcích je to bezesporu vidět, cítit, chutnají brilantně. V studeném údolí Karlštejna nebývá zrovna ani v létě moc teplo. V restauraci vás po těle pohladí, polaská, příjemné teplíčko z krbových kamen, dubové dřevo.
V minulém roce Cech kuchařů a cukrářů rozjel převelkou akci, která má dosáhnout například i toho, aby si všude šéfové kuchyní vařili vlastní a různorodé české knedle. V současné době je doslova zázrakem, když někde na ně narazíte. Ty superlevné tovární, nejsou doslova k jídlu a dokážou i kvalitní jídlo zkazit. Zdejší kuchař, tří zlaté hvězdičky, Michal Endršt, je připravuje přímo exscelentně. A nezapomeňte, že zde na heslo burle.blog.cz máte slevu. Dobrou chuť!
A kde restauraci U Adama najdete? Je to úplně jednoduché. Musíte projít celým Karlštejnem a je to poslední restaurace po pravé straně. Naproti ní je odbočka ze silnice ke hradu.



Některé houby jsou převelice inteligentní jako člověk

27. srpna 2011 v 22:32 Houbové perličky
Houby se umí bránit predátorům

mmmmmmmmmmmmmm
mmmmmmmmmmmmm
......

Hlíva plicní v roce 2011

27. srpna 2011 v 20:30 | Nepamatuji bohatější úrodu plicní než byla v roce minulém |  - - plicní
Hlíva plicní v roce 2010 a v roce 2011

Již s přicházejícím jarem, vyrážely houbařské party Vandrovníků do lesů a hvozdů, aby zachytily první nápor hlívy plicní. Nikdo si v tomto čase neuměl představit, že by se nekonaly mimořádné hody, jako v roce 2010. Houbaři byli natěšeni, jak jí využijí v kuchyni - ono se ale stále neví, jak plicní hodnotit s hlívou ústřičnou - a zejména usuší, rozemelou na prášek. Využití je pak přeobrovské. (Doporučuji si zde na blogu přečíst sušení bedel na prášek a jeho dokonalost v kuchyni.) Dokonce se hovoří, že výrazně napomáhá při snižování cholesterolu...

V minulém roce bylo hlívy plicní všude přestrašně hodně. Nebylo lesa, kdy by se nevyskytovala v nebývalém množství. Navíc plodnice, jedna jako druhá, byly ve vynikajícím stavu. Radost pohledět. Já tak přebohatý rok na tuto houbu nepamatuji a to již mám na sobě sedmdesát křížků. Máte stejný názor, nebo jiný?

Letošní rok - až na několik týdnů - houbám nepřál a stejně tak to bylo i u hlívy plicní. Na jaře, kdy je její hlavní období, téměř nic a ve druhé současné vlně, také nic moc. Navíc plodnice nevypadají dobře. Jsou oschlé a k odnesení k domovu se jich zase tak moc nenajde. Samozřejmě, že někde to může být lepší. Je již jasné, že plicní nám letos radost neudělala.


/O plicní se můžete na tomto blogu mnohé dozvědět. Klikněte na této stránce v pravo nahoře na plicní a otevřeou se vám další články a fotografie./

Víte, že... ing. Miroslav Smotlacha se účastnil přednášek ČsMS už jako osmiletý chlapec? V redakci mykologického časopisu pomáhal od svých šestnácti let. Již tenkrát, vedle odborných článků, uveřejňoval mnoho zpráv organizačních i redakčních. Jednatelem mykologické společnosti se stal v roce 1962. Zdroj: ČMS!

Hlíva nálevkovitá (miskovitá) - Pleurotus cornucopiae - Hliva lievikovitá

26. srpna 2011 v 23:56 | Hlív je mnoho druhů a poznat je není zas tak obtížné, že?! |  - - nálevkovitá
Hlíva nálevkovitá


Mykologické údaje: /JEDLÁ, což je pro každého houbaře velice důležité, neboť je podobná hlívě plicní, která rovněž končí v kuchyních. Nálevkovitá, oproti plicní, má výraznou nožičku, dlouhé sbíhavé lupeny a síťový žilnatý třeň. Vyskytuje se od VI do pozdního podzimu XI./

Velice mne udivilo, že je nejenom čistě bílá, ale má mnohdy i odstín podobný hlívě ústřičné. (tuto zajímavost jsme již zde na blogu řešili u hlívy plicní.) Roste mnohde i hojně na kmenech a pařezech listnáčů, jak se na hlívu sluší a patří, v trsech. Šíře klobouků někdy dosahuje i 15 cm, délka třeně mírně pod 10 cm.

Její použití v kuchyni je převeliké. Zkušení houbaři si jí však nejvíce cení v polévkách, ale dá si použít, zejména mladé plodnice, i do skleniček.

Poznámka: I v nejnovějších mykologických atlasech se uvádí, že především roste, vyskytuje se, zejména, hlavně, na jilmech. Tady se názorně ukazuje, jak se ty knihy o houbách stále dokola opisují. Vždyť, kde je jilmům, již několik desítek let, konec, že?!

Významný český mykolog, Jaroslav Malý, vynikající fotograf nejen hub, jak on to dělá?, snad oprávněně tvrdí, že hlíva nálevkovitá naopak "je na našem území dosti vzácná."

Václavova jedle aneb nalezena nová jedle s korálovci jedlovými

26. srpna 2011 v 19:51 | Zajímavé je, že všechny kmeny jsou nedaleko sebe a mladé jedličky nikde! |  - - Václavova jedle
Václavova jedle alias Vénova jedle

Korálovec jedlový (Hericium flagellum) je jedním ze tří druhů korálovců, lignikolních saprotrofních až parazitických dřevokazných hub rostoucích na našem území, které svým tvarem připomínají mořské korály. Podle Červeného seznamu hub České republiky, jde o vzácnější druh (neboli téměř ohrožený druh), který vyžaduje další pozornost, a zároveň podle návrhu novely vyhlášky 395/1992 Sb. o silně ohrožený druh. Roste nepříliš hojně na živém či odumřelém dřevě jedle bělokoré (Abies alba), případně smrku ztepilého (Picea abies), méně často i buku lesního (Fagus sylvatica), především v podhorských až horských polohách.

Těžiště rozšíření v České republice leží v horských lesích pralesovitého charakteru (jedlobučiny a suťové lesy s víceméně přirozenou druhovou skladbou a dostatkem starých stojících a padlých stromů), zejména na Šumavě a ve vyšších polohách moravských Karpat, a v územích s hlubokými zaříznutými údolími (například na Křivoklátsku, v Moravském krasu, ale i jinde).

Plodnice kulovitého tvaru, o průměru 15-40 cm, jsou krémově zbarveny, v mládí obvykle s perleťově narůžovělými tóny. Krátký silný třeň je mnohonásobně rozvětven ve větévky, které jsou na koncích pokryty svazečky ostnů. S tímto druhem se můžeme setkat od srpna do prosince, přičemž k největší tvorbě plodnic dochází zejména v září a říjnu. Výskyt korálovce jedlového je ohrožen úbytkem jeho nejčastějšího hostitele jedle bělokoré.

Text: Renata Linhartová


(26. srpna 2011) - Houby nebyly, i když nebylo zase takové sucho, nikde ani plodnička. Už vím, proč je současné období na houby, tak zkoupé. Je to jednoduché. Houby nemají rády, když se slunko na ně moc směje. A dnes trhalo historické rekordy...

Do hvozdu jsme vkročili krátce po rozednění. Byl to vynikající nápad, protože za několik hodin jsme pro vedro z lesa utíkali do starověké hospůdky na kachničku se zelím a bosáky.

Ze tří korálovců na Padlé jedli, zbyl jediný. Vypadá to, jakoby ty dva vedle sebe sám zlikvidoval. To je ale pitomost, že? V minulém roce jich bylo na kmenu přes třicet, letos jenom tři. Bohužel již nevypadá dobře. Lze konstatovat, že letošní divné povětrnostní podmínky ani korálovcům nepřály. Na vedlejším kmenu se začínají objevovat hlívičky hnízdovité.

Na Polenu bylo korálovců jedlových něco pod deset. Ono se to špatně počítá, neboť některé srůstají do sebe. Zajímavé je, že jedna plodnice vyrůstá z jeskyňky, kde byl vloni jeden obrovský kousek. Jeho zbytky se tam ještě dívají k nebesům. I zde se již korálovci jedloví odebírají na věčnost.

Na hrdinově jedli letos nevyrostl ani jediný. Kmen je to relativně mladý a krásný. Co se stalo ale nezjistíme. Uvidíme příští rok.

Houby nerostou, a tak jsem se jal hledat další kmen s korálovci. A světe div se, povedlo se. Najednou z dálky na mne vykouklo něco bílého. Přišel jsem blíž a už na mne koukala zdechlinka. Byl malý, ožraný, končící pouť světem. Jak je mým zvykem, obešel jsem kmen staré padlé jedle, a tam byl on šampión. Vypadá to, že ještě poroste do krásy a velikosti. Myslel jsem si, že tady ve vojenském hvozdu jsme na korálovcíh skončili. Ukazuje se, že tomu tak není. Budeme ho na Václavově jedli ještě dlouho asi sledovat. Více bude zde!

Všechny tři kmeny s korálovci jedlovými, jsou několik desítek metrů od sebe. Před dvěma lety jsme dokonce našli jedno malilinkaté torzo kmene, na kterém rostl rovnět jeden. Zde na blogu je někde jeho snímek. Od té doby jsme ho však - a bohužel - již nenašli. Pravděpodobně tady před přemnoha lety, byl jedlový háj. Kde je konec loňským sněhům. Dnes zde není ani jediná jedle, mladá jedlička. Pokusíme se vojenské lesy přesvědčit, aby začaly vysazovat. Hrdinova jedle je vzdušnou čarou zdálena cca jeden kilometr.

Stanislav Jirásek: Ke korálovci jedlovému mohu dodat, že by mněl jít množit zrovna tak, jako korálovec bukový nebo ježatý. Chce to mít substrát, ale v takovém stavu, aby to vyhovovalo jeho životním podmínkám. Čili, jak se ptáte na stará jedle, tak si myslím, že by to mělo jít naočkovat a čekat co to udělá.

Co se týče ochrany, tak si myslím, že to není tak důležité. Ti takzavaní houbaři, jej budou sbírat stále. Záleží to spíše na preventivní výchově českého národa k estetice a správnému houbaření. Nějaké soutěže, kdo více nasbírá a podobně, nás připravují o vyhynutí mnoha dalších druhů. Není to však jenom v houbách, ale týká se to veškeré přírody, včetně v ní žijících druhů. Nejhorší predátor je člověk.

* * * * *

Ouplně, ale ouplně jsem zhloupnul, čti zblbnul! Když jsem nové korálovce objevil, tak jsem se zamýšlel, jak lehlou jedly pojmenovat. Nevím proč, ale měl jsem utkvělou představu, že pozítří mám svátek. To mě přivedlo k nápadu jí pojmenovat jedle Svatého Václava. Byla to tak utkvělá představa, že jsem se chystal, po návratu do našeho společného příbytku, manželce přestrašlivě vynadat, proč ještě nekoupila pěkně vypasenou, nakrmenou husu. Vždyť Svatý Václav je již pozítří. Vymýšlel jsem ve hvozdu strategie, jak jí přinutím, aby ihned odjela do města a husu, pěkně kulaťoučkou, někde rychle zakoupila. Celou cestou jsem přemýtal, co se to stalo, že na můj svátek celá převeliká rodina zapomněla. Praděd byl Václav, děda byl Václav, strýc byl Václav a já jsem byl Václav. Na svatého Václava se vždy u nás debužírovalo nad několika husičkami. Dokonce moje máme jich několik den co den krimila. Ani to nestačilo. Vždy se musely přikoupit další. Byl jsem z toho ze všeho tak zblblý, smutný a rozváděl v mysli nepěkné scénáře. Cesta z hvozdu vždy trvá dlouho, ale dnes byla pouť nekonečná. Měl jsem nehezké myšlenky.

Již jsem se těšil, až zastavím u Martinky, majitelka zájezdní, staré, historické, formanské hospody, a dám si, tak jako vždy, kachýnku se zelíčkem červeným i bílým, a k tomu přidám několik druhů knedliků. Ono to nealkoholické pivo není zrovna ono, ale je to pořád lepší, než nějaká limonáda, pramenitá voda, že ano?

Martina vykoukla z kuchyně a já jem se do ní hned zostra pustil. Douvám, že dnes je husička, když mám pozítří svátek. Podívala se na mne jako na blázna. "Husička nebude, ale bude vynikající kachýnka z chlupatým knedlíkem!" řekla a vyvalila na mě obrovské vnady, které v tom horku snad vůbec nebyly zahaleny.

Já jsem však vehementně vyžadoval husu. Pěkně kulaťoučkou, masitou, plnou husího sádýlka. To už kolem byli štamgasti, výhoda zapadlých hospůdek, kuchař, pomocná síla. Koukali na mne jak na boží hovádko. "Václave", děla Martinka. "Václava je až za měsíc!" Trvalo to delší dobu, než jsem pochopil. Já jsem z té jedle, kterou jsem slavnostně pojmenoval za Václavovu, úplně zblbl. Jistě, až za měsíc. Víte jak dělá samopal vzor 26, jakou má kadenci? Kachýnka s chlupatým knedlem byla vynikající a víte proč? Protože plavala v husím sádle. A vo tom to je!!!



Lošák ryšavý - Hydnum rufescens - Jelenka ryšavá

26. srpna 2011 v 19:15 | Je to zajímavé co se to všechno v lidském mozku děje. |  - - ryšavý
Lošák ryšavý


Lošák ryšavý podle mého názoru není zas tak hojný, jak se mnozí domnívají. Já ho potkávám málokdy, nebo se pohybuji v nepsrávných lesích. A jakou zkušenost máte vy?

Příroda s naší mozkovnou dělá divné, i když převelice zajímavé věci. Určitě i vy jste mnohokrát řešili otázku - tady jsem už přeci někdy byl! Tohle jsem již dávno zažil. A při tom víte, že jste v daném místě nikdy být nemohli a prožití té příhody vůbec nepřipadá do úvahy. S tím úzce souvisí sny. /dokončení v noci i snímky budou!/

S lošáky jsem se ve velkém setkával v 70 letech minulého století v Novohradských horách, kde jich rostlo převeliké množství. Lesy, zejména na podzim, jich byly plné. Všude byly ve velkém rovněž plodnice mlynářek, žemliček. Domnívám se, že tyto houby vyhledávají vyšší polohy, podhorská a horská pásma. Dopíši asi zítra i snímky budou....

Hořec brvitý - Gentianopsis ciliata - Pahorec brvitý

25. srpna 2011 v 16:20 | Přenádherná rostlinka, která má několik názvů - hořeček a trličník.... |  - - brvitý
Hořec brvitý (C3)



Již řadu let jsem toužil se s hořcem brvitým potkat. Dělal jsem pro to mnohé, i neskutečné, ale zázrak se až do dnešního dne nekonal. Lokalitu, kterou jsem měl od jednoho profesionálního ochránce přírody, jsem méně či více pravidelně procházel. Vždy marně. Pohyboval jsem se zde často, neboť jsem tudyma projížděl za houbama do vojenského prostoru. Prožil jsem tady překrásné chvíle a přenádherná setkání s milovníky matičky přírody.

Dnes jsem se rozhodl nechat práci pro bližní a stát na ostatních a doslova jsem utekl do hor. Nejdříve jsem překontroloval fantastický plácek na houby, ale tam nebyla ani jedna plodnice. V noci pršelo, jedna bouřka za druhou, ale v lese sucho. Tyhle průtrže ihned stečou do vodotečí a uhánějí k móři. Voda se nestačí pořádně vsáknout. Nejhorší jsou ale ta současná příšerná vedra. Teploměry na sluníčku praskají.

Opatrně jsem slezl do lůmku a nejdříve nakoukl do tůní, zda tam není nějaký ten obojživelník. To víte že ano. Plížil jsem se jako indián na penzi a stejně jsem ty žabáky uviděl, až když začali skákat do vody. Tak jako vždy se vyhřívali jeden vedle druhého na pláži a bohužel se nenechali překvapit.

Dole už po mé maličkosti pokukoval mladý zdatný kluk, vzezřením a výbavou, jako kdyby vypadl z některé z knih pana Foglara. Pokecali jsme, zejména o lomech kolem Prahy, které jsou neustále zaváženy všelijakým odpadem, svinstvem. On totiž mládenec je geolog, a veliký fanda do starých, ale i novějších lomů. Průserem je, že ty zázraky přírody, které vytvořil člověk, jsou mnohdy zatopené velice kvalitní vodou. Mnoho lidí se u nich opalovalo - a to dokonce bez plavek - pěkné pokoukání to bylo na ty slabší protějšky. Každý ty prožitky v nich měl převelice rád. Ale to je na jinou kapitolu vyprávění. Jenom je divné, že ty statisíce lidí, kteří do nich chodili, chodí, ještě nevzali hole a nezačali je bránit. Prý se uvažuje o zasypání i obou Amerik. Ochraňuj nás Bůh.

Prošel jsem celý lůmek a koukal, jest-li se tam brvitý po letech zase neobjeví. Slunce už pálilo jako zběsilé, a tak jsem se rozhodl pokračovat do dalekých krajů. Když jsem se sunul k východu mezi balvany, tak mnou proskočila myšlenka: kam pospícháš, vždyť je spousta času. Podívej se ještě do té zadní nálety zarostlé části. A udělal jsem moc dobře. kráčím po zvířeci stezce a už jsem je uviděl, jak jejich přenádherná modrá barva září do světa. Bylo dokonáno. Matička příroda mě opět odměnila. (Zítra při cestě na korálovce se zastavíme je pozdravit!!!)


A to ještě není konec - O několik dnů později, jsme se toulali kolem zatopených lomů nad Karlštejnem. Houby bohužel nebyly, protože přeobrovské sucho. Ani po pýchavkách obrovských, na známých placech, ani stopa. Prohlédli jsme si Mexiko, Malou a Velkou Ameriku a pomalu se sunuli přes lom Mořina do civilizace. Prodírali jsme se džunglí nad silnicí k potoku s přáním, již konečně usednout v restauraci U Adama na Karlštejně, kde i vy po hesle burle.blog.cz máte slevu 5 až 10 procent. Nejdříve jsme se vypravili na hrad, abychom pokoukali, jak to tady funguje, jaký je tady šrumec. Na nádvoří dělají perfektního pravého českého turka.

V okamžiku, jak jsme vstoupili do lesíka, jsme se vydali po zvířecí stezce k našemu vysněnému cíly. Dusno, slunce pálilo ze všech sil, jako by to mělo být naposled, a my se těšili na první dobře vychlazené pivko.

Po třiceti metrech jsem se otočil a kráčel zpět. Všichni byli překvapeni a domnívali se, že jsem zase vymyslel nějakou tu taškařici. Mozkovna událost vyhodnotila pomalu, ale přece. Koukám do vysoké trávy a tam na mě koukají nádherné modré květinky. Hořec brvitý. Pěkné dva kousky a třetí měl na stvolu mnoho dalších poupat. Objevil jsem jeho novou lokalitu.

Fotografujeme, mnozí mají radost, neboť jej vidí poprve v životě. Moc se mě ale po chvilce nezdá. Nemá jiné listy? Má vůbec brvitý na stvolu i více květů? Mnoho otázek, které jsem neuměl zodpovědět. O to byla radost větší, když jsem doma zjistil, že to není hořec brvitý, ale - silně ohrožený druh - hořepník luční (hořec hořepník). Brzy zde na blogu vložím snímky a přidám i text....


.... o čtrnáct dní později se u těchto dvou krasavců objevily další dvě rostlinky. Opodál jich, na několika metrech čtverečních, byly vedle sebe desítky. Na celé lokalitě v součtu nic moc!


Poradíte? Na této lokalitě rostou hořci brvitý jednotlivě, sem tam nedaleko další jedinec, ale podobný trs, jako je na snímku, byl jenom jediný. Jaká je vaše zkušenost? Je to jev normální?

HOŘEC BRVITÝ, VII - X, roztroušeně, suché trávníky, okraje cest hlavně na vápenci, prosluněné lesy, křoviny, na kamenitých půdách, opuštěné lomy, což je náš případ. V poslední době se poměrně rychle vytrácí.

Potkat jej můžeme zejména v Moravském a Českém krase, v Bílých Karpatech, Českém středohoří. Je v červeném seznamu C3.

Muchomůrka zelená - Amanita phaloiides - Muchotrávka zelená

24. srpna 2011 v 21:31 | Je to převelice nemilá a nebezpečná potvůrka, ale ještě horší je závojenka olovová |  - - zelená
Muchomůrka zelená


Každý, i méně zkušenější houbař, se nad muchomůrkou zelenou pozastaví a určitě ho nenapadne vložit jí do košíku. Je totiž taková jiná, od prvního pohledu nebezpečná. Ale i takové omyly se stále, sem tam stávají. Zejména u malých, mladých, plodnic. O mnoho nebezpečnější je závojenka olovová, kterou by každý, kdo chodí do lesa, měl předobře znát. Ona naopak od zelené nevypadá vůbec nebezpečně. Připomíná řadu jedlých hub. Její největší smrtelné nebezpečí spočívá v okamžiku, kdy si jí spletete s mladým bílým hříbečkem. Proto nejeden houbař mladé hříbky nesbírá, nevyhrabává je holí, ale počká si až více vyrostou. Vždyť ale ty trpasličtí hříbci, tak dobře ve skleničkách vypadají a ještě lépe chutnají. Naučme se závojenku olovovou dobře znát!!!

/...dopíši později!/

Štramberk a ke kterému motýlu jí přiřadit...

23. srpna 2011 v 19:22 | Připravujte se na boj za lom a navíc ještě jeden motýlek |  Motýli
Boj milovníka přírody s jejími likvidátory


Součástí tohoto přenádherného města, i když je ještě mnohé co zde zlepšovat, je bývalý lom, ve kterém nadšenec, za několik let, zřídil ráj na zemi. V tůních obojživelníci, vážky, a na celém prostoru chráněné rostliny a dokonce i jeskyně, kterou se nadšenci již několik let snaží prokopat.

Bývávalo zde obecní smetiště. Později hřiště na kopanou a dnes zázrak, který s několika přáteli, bez jakékoliv dotace, vytvořil jeden člověk. V současné době se nad celým areálem stahují mraky. Podnikatel, kterému ve městě již patří mnohé, se rozhodl v lomu zřídit areál pro milovníky divoké hudby. Velké pódium, patřičné zázemí na prodej alkoholických i nealkoholických nápojů. Mladí lidé, pro které to má být určeno, si to tady určitě pěkně "užijou". Znovuobnovená příroda bohužel dostane na zadek. Současný majitel, milovník přírody, si však postavil hlavu a veřejně prohlásil, že ani za miliardu toto božské území neopustí. Má však obavu, zda ten nátlak ze všech stran přežije. Vážený pane, jsme připraveni Vás podpořit!!! Dejte vědět a my přijedeme!!!

Zastavili jsme zde při návratu od slovenských hranic, kde jsme houbařsky byli převelice úspěšní. Ve městě nikdo, a to bylo léto. Lidé nevyjeli. Zůstali doma. Parkoviště bylo prázdné. Magda volá "pojďte se podívat!" Po asfaltu se sunula tato nádhera. pro někoho krasavice, pro druhé zase příšerka. To záleží na tom, kdo jak moc toho ví o těchto božích tvorech. Nevíte někdo ke komu patří????


...a to je on, ten přenádherný lom. Vím, že mnohé z vás snímek neosloví, ale podívejte se do něho na jaře a budete převelice překvapeni. Tolik zajímavých rostlin a dalších darů přírody pohromadě, jen tak někde neuvidíte. Vstupně je dobrovolné. Peníze se hází bez jakéhokoliv dozoru do kasičky, krabičky. To by jste nevěřili, kolik lidí tam nehodí vůbec nic, nebo doslova symbolickou částku. Z těchto příspěvků, darů, se v lomu moc nic neudělá.


Jedno z jezírek, které je plné nejen rostlin, ale i živočichů. Nejvíce nás zaujali čolci. Krásní to darebáci, kteří si z nás při fotografování dělali legraci, čti srandu.


...a tento přírodní útvar je zdejší nejvzácnější památkou. Prvních pět z vás, kteří napíší její jméno, obdrží slevu na dveře a zárubně vchodové, interiérové. Pište na burle@seznam.cz.

(Přetaženo z komentářů) -

BOTANICKÁ ZAHRADA A ARBORETUM - nalézá se na jižním svahu v prostoru starého vápencovitého lomu, zvaného Dolní Kamenárka. Členitý terén má značné převýšení. Současná plocha nově založené zahrady je téměř deset hektarů. První výsadby proběhly v roce 1999 a je tedy ve stavu zrodu.

Vápnomilná a teplomilná společenstva rostlin štramberského původu představují hlavní část budoucí expozice kamenné zahrady. Na dně vznikl unikátní vápencovitý mokřad bohatý na vodní a bahenní rostliny. Fauna i flóra je v areálu velmi rozmanitá, jurské vápence zde ukrývají množství zkamenělin. Vzniká tu ráj rostlin, zvířat a lidí. Milovníky příody jistě zaujme kamenný labyrint s amfiteátrem starého lomu, nově objevené propasťové jeskyně a hojně navštěvované horolezecké cesty na některých skalách. Nedaleko je Horní kamenárka, další středověký váopencový lom, mikrorezervace ochránců přírody .

Pojďme si popovídat o ekonomice kolem hub

21. srpna 2011 v 15:47 | Prodáváte, vyrábíte, kupujete? Jak je to? |  HOUBY
!!! Máte nějaké zkušenosti s nákupem a prodejem hub? Bude nový zákon? Nezaděláváme si na potíže? !!!



Ono vše souvisí se vším. To jsem tedy zvědav, kolik chráněných a ohrožených plodnic se letos ukáže opětovně na výstavách hub. Jestliže ano, tak jsme my houbaři, mykologové, stejní, jako ti drancovatelé lesů. Bohudík již, alespoň na internetu, skončilo jejich vytrhávání za účelem fotografování pod sukýnku a jejich obracení. Bohužel jsou stále houbaři, lidé, kteří chráněný i ohrožený nosí do svých kuchyní k dalšímu zpracování. V těchto dnech jsem dělal rozhovor s jedním veleváženým houbařem, který zná spoluobčany, kteří nosí plné koše hřibů královských. Je z toho nešťasten a neví jak jim domluvit. Udělal to již mnohokrát, každoročně, a vždy marně.


* * * * *Nejviditelnějšími prodejci hub byli cikáni, dnes ve stejné bohulibé činnosti pokračují Romové. Oni byli a stále jsou vynikajícími houbaři. Mám na ně nejednu vzpomínku.

Při služebních cestách na Šumavu jsem je, v době růstu hub, potkával, jak u silnic plodnice ve velkém množství prodávají. V době lišek měli plodnice nasáčkované v igelitových pytlících, které, jak jinak, byly zapařené, orosené. Neustále jsem řidiči říkal zastav a šel jsem je přesvědčovat, že nedělají dobře. Netrvalo dlouho a koukám, že se má bohulibá osvětová a naučná činnost na zdraví, zejména německého obyvatelstva, turistů ze Západu, podařila. Nestačil jsem se divit, jak na mé podnětné věty, školení, zareagovali. Umělé pytlíky zmizely. Nahradily je igelitové krabičky, které byly uzavřeny. Ti chytřejší je prodávali za mírný poplatek bez víka.

Kamarád, zanícený houbař, který jezdí s kamiónem, nikdy neměl potřebu zacházet do lesa, aby zjišťoval, jest-li houby konečně rostou. Jakmile ale uviděl cikány, Rómy, prodávat, tak měl jasno a ihned začal navštěvovat své lety ověřené plácky a to od Aše až po Černou pri Čope.

Jenom by mě zajímalo, kolik těchto našich spoluobčanů mělo a má povolení na prodej těchto vynikajících darů lesa.

* * * * * Když v brdských lesích opravdu, ale opravdu vyrazí houby, tak na zdejších silnicích se začínají objevovat auta všech kubatúr a cen. Od těch nejlevnějších až po ty nejdražší. Jedno však mají společné. Ještě za tmy začínají řidiči vysazovat do lesů takové divné postavičky. Některé mají na sobě značkové ošacení, další pak něco jako montérky, nechybí ani americké vojenské mundury z výprodeje. Z lesa se pak ozývá až do setmění takové divné žvatlání. Člověk má pocit, že se tam hádají sojky, krkavci. Často se ozve dunění, jako když hvozdy probíhá stádo jelenů, divočáků.

Začíná se stmívat a postavičky, unavené a spokojené, vylézají z lesa k silnici. Kýble, tašky, batohy, přepravky, plné hub. Člověk se až diví co všechno v lese roste, co všechno se dá sníst. Budeme se muset ještě nahoubaři moc učit znát houby. Chvályhodné je, že jsou vidět i prázdné petlahve a různé obaly. Děkujeme přátelé, že nehuntujete naše lesy. Přijíždějí auta a podle nějakého harmonogramu nabírají cizí milovníky našich lesů, houbaře. Ve vietnamských a čínských restauracích, jakožto i v rodinách, budou houbové hody...

Jenom by mě zajímalo, kolik těchto našich přátel z dalekých krajů mělo a má povolení na prodej těchto vynikajících darů lesa.



V těchto dnech proběhlo sdělovacími prostředky mnoho vět na téma sběru hub za úplatu a o jejich následném prodeji překupníkům. Nikde jsme se ale nedozvěděli, kde ty plodnice končí. V České republice, nebo odcházejí daleko do světa. Určitě je to vynikající obchod, i když dosti krátkodobý. Tady si asi málokdo hraje na papíry, faktury, příjmové a výdajové doklady. Holt to je ta naše ekonomika. Říká se jí tržní! V každém případě je to jasný příklad toho, proč jsme před bankrotem. Vždyť každý dlužíme sami sobě, státu, hodně přes sto tisíc korun.

* * * Včera televize vysílala šot, na kterém byly vidět desítky lidí, otázka je, jest-li se dá napsat houbařů, kteří nosili do výkupny přepravky plné hřibů. * * *

Zákon České republiky říká, že sbírat lesní plody a navštěvovat les lze bez jakékoliv sankce. Je to právo každého občana. Vždy to bylo pravděpodobně myšleno v souvislosti - pro vlastní potřebu. Zákon ale, snad bohužel, neříká, jak je to v případě sběru člověka pro obohacení, finanční zhodnocení. Lze předpokládat, že i toto je zákonem ošetřeno. Vždyť před rokem 1990 existovaly výkupny, jak lesních plodů, tak například i ovoce z vlastních zahrad, moštárny, pálírny. Tak je to mnohde do dnešních časů. Otázkou je, co tomuto děsivému bláznění pro peníze říká les, příroda? Navíc se říká, co Čech, Moravan, Slezan, to houbař.

(Zavolal čtenář tohoto článku: Lesní zákon výslovně povoluje sběr hub pro vlastní potřebu. Komerční houbaření, které poškozuje les i slušné houbaře, však výslovně nezakazuje.)

Zejména na venkově je v dnešní době přemnoho lidí, kteří jsou bez zaměstnání, nebo pobírají nízké platy. K nim se připojují i důchodci, mládež. Proč si nepřivydělat, že?!

V nedávné době, když se v lesích objevily houby, zejména hřiby, vypuklo děsné šílenství. Do lůna přírody vyrazily statisíce houbařů i nehoubařů. Jedni sbírali pouze pro svou potřebu, další navíc pro získání finančních prostředků ve sběrnách a u zprostředkovatelů. Za hřiby se prý letos platilo, za kilogram dobrých hřibů, i 700 korun.

V této souvislosti se naskýtá otázka, kam tyto houby putují a za kolik se následně prodávají. Každý houbař, který sbírá pro svou potřebu plodnice ve velkém, je milionář. Stačí si vzít kalkulačku a začít počítat. /Dopíši později. Musím si ověřit ještě nějaké informace./ Mykologové mají spočítáno, že z jednoho kilogramů čerstvých hub se získá deset deka hub sušených. To znamená, že by tato hrst stála bez nákladů a zaplacení daní i 700,- korun. Tak těmto počtům vůbec nerozumím. Nevíte někdo, co se s vykoupenými houbami děje???

Není to tak dlouho, co státní úředníci vypočítali, kolik penízků lidé České republiky získali v minulém roce sběrem nejen lesních plodů. Bylo to obrovské číslo v miliardách. A to pouze za jeden rok. A co ho ještě vynásobit číslem průměrného dožití člověka?

V nedávných dnech se všude, včetně sdělovacích prostředků, hovořilo o doslovném drancování hvozdů. Brzo bylo jasné, že nejde pouze o sběr hub pro vlastní potřebu, ale i pro kšeft, pro obohacení se. Na druhé straně se tomu nelze divit, vždyť řada lidí, zejména na venkově a v menších městečkách, na tom nejsou finančně moc dobře a náklady na domácnost ze dne na den stále stoupají. Holt všude nejsou peníze jako v Praze. (Víte, že někteří manažeři, i z polostátních podniků, berou i více než milión korun měsíčně? Připadá to i vám nelogické a to zejména v době, kdy je naše zem před bankrotem? )

Mnozí z nás houbařů, mykologů, mají oprávněný strach, aby tyto nešvary nevedly, i u nás, k novým zákonům, které jsou již dávno praktikovány v mnohých evropských zemí - sběr hub v určitém období, dnech. Předepisuje se i množství, kilogramy. Navíc všude je soukromý majetek, les, polnosti, louky, kam cizí člověk nesmí vstupovat. I u nás se již začínají objevovat cedule, soukromý majetek, vstup zakázán!

V nedávných dnech jsme se vraceli od východních hranic a nestačili se divit, jak jsou Rómové pilní, pracovití. U silnic auta s přívěsy a na nich pytle s načesaným ovocem. Podobně to vypadalo u lesů, na lesních cestách. Všude kde se dalo zaparkovat, stálo přemnoho aut a to po celé republice. Začalo doslovné drancování, plenění, lesů, houbařských lokalit. Výkupní ceny byly letos na nebývale vysoké hladině. Nevíte někdo, proč takový nebývale vysoký zájem o houby?

Houbaři, mykologové, chataři, chalupáři, rybáři, obyvatelé vesnic, samot, v nedávných dnech ve velkém hlásili, že takové drancování ještě nezažili. Ptají se, co se to děje? Je to pouze pro peníze? Nebo si lidé dělají zásoby na horší časy?

Mnozí vypozorovali, že auta objížděla závory, dokonce některé překážky si násilně jejich osádky otevřely. Přitom se v lesním zákoně říká, že na lesních a přilehlých cestách nelze parkovat. Cesty, i ty nejhorší, nejmenší, musí být přístupny pro lesáky, zdravotníky, hasiče. Vjezdy do lesů bez náležitého povolení nejsou možné. Auta drancovatelů se stále obracela. Jedni sbírali, druzí zajišťovali transport bůhví kam.

Nechápu! Poradíte?, kde to přeobrovské množství hub končí? Pro koho se vykupují? Není to například pro výrobce potravinových doplňků, které umí vyléčit i rakovinu? Nenahrazují "léčivé" houby, jako je hlíva ústřičná? Tedy ta pravá, lesní. Ne ta, která je vypěstovaná na slámě.... (Co vy na to pane Antoníne, Borovičko, kteří jste propagátory léčivosti hub na všechny možné choroby? Máte na to vůbec nějaké vědecké důkazy, když jste ti vědci???? - viz nedávný pořad v Českém rozhlase, kde jmenovaní vystupovali! Vědec bez důkazu přece nemůže takovou hloupost vůbec vyslovit. Veřejně vás vyzývám - VYSVĚTLETE!!! Že jste se nepřidali do řad pánů Baierů, Jablonských?)

Na závěr jenom dodejme: * * * z výše napsáno, nikdo, ani lesníci, policie, úřad, nemohou dranocování lesa zabránit. Stát, Státní zemědělská a potravinová komise, která má za úkol prodej hub kontrolovat, může postihovat teprve prodejce hub, nikoliv však sběrače. * * * Prodejce musí vlastnit patřičný doklad, odbornou způsobilost. * * * Inspekce může udělit pokutu až 3 000 000,- korun * * * Motorista, přistižen na lesní cestě, může dostat pokutu až do výše 5000,- korun * * *

Souhlasné nebo nesouhlasné názory pište prosím do komentářů. Děkuji.


Drancovatelů, taky prý houbařů, je přehodně. O něco méně je milovníků zvěře, tak zvaných pytláků. Tato nebohulibá činnost se rovněž s příchodem - tak zvané - tržní ekonomiky nebývale rozjela. Ale to by bylo už na jiné předlouhé vyprávění.

Vladimír Bazika - rozhovor - přední český mykolog

21. srpna 2011 v 8:48 | Rozhovor s houbařem, který se s paní starostkou stará o hřiba kavkazského |  - - hřib kavkazský
- MINIROZHOVOR s Vladimírem Bazikou, úžasným člověkem, mykologem, který v příštím roce oslaví devadesátiny. A my máme pro Vás recept, jak si tak krásného věku dopřát -



(Kněževes, městys, 2011) - Jak to pane Vladimíre všechno začalo?

Je to již 14 let, co jsme se s paní starostkou rozhodli napodobit Stachy na Šumavě, všeobecně známé růstem hřibů na náměstí. V té době jsme znali jen 4 místa na náměstí, kde hřiby rostly. Jednalo se, tak jako ve Stachách, o koloděje. Teprve později se objevily i vzácné hřiby kavkazské.

Co se ale dělo před tím, než jste začali houby ochraňovat?

Starousedlíci je již roky sbírali pro kuchyňské využití. Mnozí se každý rok těšili, jak si na nich pochutnají. Dokonce ještě v době, kdy jsme park a přilehlé prostory "prohlásili" za "rezervaci," je sousedé v skrytu tmy chodili sbírat. Dnes naprosto všichni si této rarity převelice váží a všude se tímto zázrakem přírody chlubí.

Dnes se můžete již chlubit, že jste Stachy daleko předčili.

V posledních letech se hřiby objevují již na více než padesáti místech. Na deseti z nich rostou kavkazští, na zbytku plácků pak hřiby koloděje, kteří se vyskytují o něco dříve než kavkazáci. V roce 1996 a v roce 2000 vyrostly již 8. května. A s prvními koloději na náměstí se v lesích objevují i první kováři. Letos - 2011 - se růst nebývale opozdil. Nyní v polovině srpna nastaly ty pravé houbařské hody. Máme tady téměř denně více zájemců, zejména fotografů, než je samotných plodnic. Dokonce přijíždějí i přední českoslovenští mykologové, ale i mnozí ze zahraničí.

...a jak vám pane Baziko ve vašem příkladném houbařském úsilí pomáhá obec?

Zásluhu na růstu hřibů má zejména, jak paní starostka a její příkladná péče o zeleň v obci, tak i ohleduplnost občanů - jak dospělých, tak i dětí - kteří si již vytvořili k hřibům přátelský vztah. Na základě již letitých zkušeností máme vytvořen harmonogram, který nám říká, kdy máme plochy posekat a upravit, aby se plodnicím co nejépe u nás dařilo. Důležitá a nezastupitelná je i péče o staré historické lípy, s jejichž kořeny žijí zmíněné hřiby ve vzájemné symbióze.

Nesmíme zapomenout na sdělovací prostředy, ať místní, tak i celorepublikové. Nemalou měrou přispěly k ochraně hřibů a ostatních hub v Kněževsi.

Vypozorovali jsme, že vám tady rostou i jiné houby.

Kromě uvedených hřibů se nám tady objevuje přes padesát druhů různých hub. Nerostou bohudík všechny najednou a navíc ne každý rok. Mezi každoročně se objevující patří pečárky, včetně jedovatého žampionu zápašného, hnojníky, špičky, pýchavky, holubinky i jedovaté muchomůrky panterové, jedlé růžovky, ale i choroš šupinatý. (Vyrostl tady i hřib - snímek nahoře - který ještě nikdo nedokázal indentifikovat! -vb-)

Především vaší zásluhou a zásluhou paní starostky, ale i dalších občanů a pracovníků obecního úřadu, se za několik dnů u vás uskuteční výstava hub.

Nepůjde pouze o houby, ale i o živou a neživou přírodu Rakovnicka. Letos proběhne již XV. ročník. Druhý den výstavy je vždy věnován škole, mladým lidem. Děti a mládež v soutěžích dokazují, co si pamatují z kroužku myslivosti, z přednášek o houbách, které náš mykologický klub pravidelně pořádá.

Pozvete houbaře, zájemce, na vaší přeslavnou výstavu?

Neformální, ale slavnostní otevření se koná v neděli 18. září ve 13. hodin na obecním úřadě. Výstava bude pokračovat ještě v pondělí. Přivítáme jakékoliv plodnice.

V příštím roce oslavíte úctyhodné devadesátiny. Můžete nejen houbařům dát recept, jak toho docílit?

Na to žádný asi neexistuje. Jsou to geny, ale především duševní pohoda a neustálý pohyb. Pravidelně chodím plavat do bazénu, vlezu i do páry, sauny, a to zejména v zimním období. Od časného jara až do zámrzu, žiji na vesnici a v zimě pak v Praze. Nejen, že chodím do lesů - a to nejen na houby - ale i tak jen pro radost, pro potěchu ducha. Příroda je pro člověka mocná čarodějka. Mým věrným přítelem je i stařičký bicykl.

A co si budem říkat, že! Největší zásluhu na mém pohodovém a úspěšném žití, má, jak jinak, než moje drahá, milovaná, choť. Bez ní, bez její každodenní péče, bych byl již dávno na pravdě boží. Děkuji ti ženo drahá...


Vy jste na světě jeden z mála, který umí hřib kavkazský identifikovat. Poradíte nám, jak na to?

Jednoduché to je, když je ještě plodnice mladá. Potom se znaky již více, či méně ztrácejí. Jedním z rozhodujících údajů je barva kavkazského ještě za mlada. Kavkazský má na třeni šupinky, které na konci přecházející v tečky.

Jste přesvědčen, že hřib kavkazský je opravdu samostatný druh?

Já si nemyslím nic. Odborníci se tak rozhodli, a tak to bude pravděpodobně pravda. K této otázce se vyjádřilo i několik velevážených mykologů z Ruska a právě oni to na základě svých odborných zkušeností potvrdili.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám houbaření více než do sta let....

VÍCE o letošních hřibech kavkazských ZDE !!!


KOTRČ, ale jaký. Poradíte? Už je jasno - NĚMCŮV!!!

21. srpna 2011 v 7:53 | Já se domnívám, že kotrč Němcův! |  - - Němcův
Je to kotrč Němcův? ...a už je jasno. ANO! je to on....

Kotrč byl nalezen v jehličnatém lese, v těsné blízkosti vzrostlého smrku. Les jehličnatý s ojedinělými buky a jinými listnáči. Půda silně jílovitá, svah severozápadní, nadmořská výška cca 450 metrů. Bohužel druhý den byla plodnice nalezena již rozkopaná. Josef Bittner.

Nebyla v jeho bezprostření blízkosti, pane Bittnere, jedle?)


Určit kotrče není zase tak jednoduché. Není moc houbařů, kteří Němcova již našli. A to ještě exisuje kromě kadeřavého i štěrbákův.


Tento a ještě další snímek je tentýž - kotrč Němcův.


Názory na tuto plodnici pište do komentářů. Nezapomeňte přidat informace, jak často ho nacházíte. Naši houbaři, čtenáři, budou vděčni za každý váš řádek....

A UŽ MÁME JASNO - Josef Bitner (24. prosince 2011- Tak to je opravdu jedle. Je sice obklopená smrky, ale když jste byl tak přesvědčivý, tak mi to nedalo a několikrát jsem se tam vracel. Nakonec mi pomohl silnější vítr, a tak teď mohu s naprostou jistotou tvrdit - je to jedle.

No a díky tomu, jsem začal více pozorovat stromy. Zjistil jsem, že pár jedlí se tu najde. Dosud bych dal krk za to, že se u nás začínají teprve sázet, neboť jsem registroval vždy jen malé.


Poznámka I: Bouřku jsme přestáli pod rozvětvenými smrčky. Posedávali, polehávali a dišputovali o světě, přírodě. Ještě mírně pršelo, ale to spíše ze stromů než z nebes. Nahoře na hřebenu se proti nám pomalu ale dravě začal valit ten obrovitý stroj, co vyžíná podél dálnic a silnic trávu. Ale proč zrovna tady na hřebenu rozlehlého hvozdu? Silnička úzká, že se tady sotva dvě osobní auta vyhnou. Pokynem ruky zastavujeme vůz a házíme hovor s řidičem. Mladý kluk, který o ničem nemá páru. Dostal příkaz od fořta, a tak plní zadaný úkol. Jedinou jeho odpovědí je, že se to dělá proto, aby to tady bylo krásné. Uprostřed ničeho, pouze panenské přírody? Proč? Každou chvilku navíc narážíme na obrovské olejové skvrny.... (Jeden litr oleje dokáže zlikvidovat jeden milión litrů pitné vody!!!)

Za několik hodin se po silničce vracíme do civilizace. Okraje jsou rozmláceny. Mladé stromky useknuty, tráva a vše ostatní leží v příkopu. Všude se povalují zbytky hub. To by jste nevěřili, jaké nádherné plodnice hřibů byly ve vysoké trávě zamaskovány. Chodili jsme kolem nic a byli slepí.

Na okrajích takových cest je převeliký život, zejména motýlů a mnoha druhů hmyzu. Jsou to tvorové, kterým žití mezi stínem lesa a sluncem zalitých prostorů, přemnoho vyhovuje. Je to jejich životní prostor. Teď je všechno těžkým strojem, v délce několika kilometrů, krát dvě, levá a pravá strana, rozšmelcováno. Tvorové a rostliny zlikvidovány a bůh ví co ještě všechno. Proč to ti lesáci dělají. nevíte někdo?

Dole u hlavní silnice rostly podél silničky stovky zvonků kopřívolistých. Když jsme stoupali do prostoru, tak mnohé ještě kvetly. Nyní nebylo po nich ani památky. Vše rozšmelocováno - to je ale krásné slovo, že - ještě štěstí, že již měly vytvořeny semena, a tak se pravděpodobně nic moc nestalo. Je to hrůza, jak mnozí lesáci uvažují. Nebo se mýlím??? -vb-

Poznámka II: Není to zase tak dávno, co ing. Jiří Burel, místopředseda České mykologické společnosti, hovořil na jedné z přednášek o hlívě hnízdovité, která je zapsaná v červeném seznamu, ohrožený druh. Uvažovalo se o jejím zařazení mezi chráněné druhy. Bohužel, nebo bohudík, se v poslední době ukazuje, že začíná být hojná. Je to jako hlíva ústřičná, houba podzimu.

Letošní rok byl a je dosti suchý a to se pravděpodobně podepisuje i na jejím výskytu. V posledních dnech se, na mnou třech monitorovaných stanovištích, začíná opětovně ve velkém objevovat. Jakou zkušenost s jejím výskytem máte vy? -vb-



Vějířovec obrovský 2011 -

18. srpna 2011 v 18:00 - - vějířovec obrovský
Vějířovec obrovský (více ZDE !!!)


Při toulkách republikou, světem, musím se vždy zastavit, jakmile uvidím zámecký nebo jiný park, velkou zahradu. Ty staré historické přestárlé dřeviny, úžasně přitahují k sobě úžasné houby. Při setkání s nimi pak stačí posedět v trávě, na lavičce, a tu nádhru vesmírnou pozorovat. Téměř vždy je na co se dívat, co fotografovat. pokračování v noci

Perlička: Již delší dobu si říkám, že níkde není vidět ani cítit ten nepříjemný hmyz, který kouše, bodá, píchá. Dříve ho bývávalo všude spousta. Ó, jak nám vadil při sjíždění řek a houbaření. V poslední době jako by vymizel.

Dnes jsem se toulal vojenským újezdem, korálovci rostou jak zběsilí. Přišla pořádná bouřka, kolem padaly větve. A najednou, z ničeho nic, bylo všude kolem nás komárů spousta. Jako kdybych je přivolal. Těsně před tím jsem totiž rozebíral, proč ta havěť vymizela. Asi četla mé myšlenky a hned jsem dostal za vyučenou.... -vb-



Kde se vyskytuje rosnatka okrouhlolistá, tak tam je i tato neznámá houba. Poznáte jí někdo, prosím?

18. srpna 2011 v 13:14 HOUBY
Neznámá houba


Představte si zamokřenou louku, rezervace, kde rostou mnohé chráněné rostliny. Na rozhraní vody a sušší části, která ale za vyššího stavu vody je rovněž, pravděpodobně, dosti vlhká, roste tato houbička. Byla tam jediná samotinká. Přenádherně si hověla na takovém malilinkatém kopečku, vyvýšenině. Možná, že se k ní voda ani nedostávala.


Opodál si spokojeně žily kolonie rosnatek okrouhlolistých. Nebyly velké, ale na první i druhý pohled, převelice spokojené. A to prosím v nadmořské výšce, která neměla do 1000 metrů moc daleko. Ty pražské rosnatky jsou samozřejmě krásnější, větší a je jich tam v hlavním městě, na malém plácku, přemnoho.


...a ještě jednou, než napíši další text o této houbě. Tedy jest-li jí pomůžete určit. I tak Vám za ochotu děkuji. -vb-

Šupinovka tmavošupinná - Pholiota jahnii - Šupinovka Jahniova

18. srpna 2011 v 11:54 | Je to jedna z hub, které zlatavě září do daleka.... |  - - tmavošupinná
Šupinovka tmavošupinná


Ve vojenských hvozdech, kde úspěšně hospodaří Vojenské lesy, můžeme ve starých porostech, které by se mnohdy ze dne na den mohly proměnit v přírodní rezervace, vidět i houby, které do daleko vyzařují jasně zlatavou, nebo čistě bílou barvu. Mezi takové krasavice patří i šupinovky, zejména ty, které rostou v bohatých trsech na vyšších místech. Nejen houbaře, při pohledu na ně, oblaží srdéčko. Je na co se dívat a často i oblažit chutnou krmí vnitřnosti. Jíte šupinovky? A jak vám chutnají?

Mykologické údaje: / VZÁCNÁ / - Oproti šupinatce kostrbaté je tmavošupinná nejedlá. Je to při její masitosti, velké trsy, převeliká škoda. Mnozí mykologové, houbařští gurmáni, tvrdí, že ani kostrbatá není pro kuchyňské využití nic moc. Mnozí další pak tvrdí opak. Kdo se pak v tom má vyznat, že? Máte snad vy nějakou jinou zajímavou zkušenost?

Šupinovka tmavošupinná roste od srpna do zámrazu, listopad. Je dosti podobná s některými dalšími šupinovkami. Zejména se zlatožlutou, slizskou a zlatozávajnou. Její klobouk je zejména za mokra slizský. V lese jí nacházíme poměrně zřídka, v Čechách je vzácná, na kmenech listnatých stromů, občas i na jehličnanech.

Penízovka nahloučená - Collybia acervata - Peniazovka nakupená

18. srpna 2011 v 11:32 | Z atlasů se toho mnohdy moc nepozná, ale někdy příjde vnuknutí |  - - nahloučená
Penízovka nahloučená


Kráčeli jsme již několik dnů po moravskoslovenské hranici za houbami. Na zádech torny, s tím nejzákladnějším vybavením. Nic moc, houbaři na tyto kouzelné, ale i záhadné lesní plody nevyjeli. Suché období houbám nepřálo. Tam nahoře ve hvozdech, byly ale pravé hody na šindelovníky severské, bondarcevky horské, kotrče od pana Němce a korálovce jedlové. Prostě mykologická nádhera, veliká spokojenost.

Na jednom kouzelném místě, v hodně starém lese, najednou koukáme na tyto houby, které byly tři metry vysoké na stromě. Něco takového jsme v životě neviděli. Snímek - viz výše - jsem zde uveřejnil, ale ohlas žádný. Po delší době jsem si tak listoval atlasem a najednou koukám, že to je určitě ta naše houba. Z textu jsem vydedukoval, podle indicíí, že omyl je vyloučen. Ono se podle mykologických atlasů dost špatně určuje. Fakta byla ale přesvědčivá. Tak dnes už známe další zajímavou houbu.

Mykologické údaje: Penízovka nahloučená je sice jedlá, ale její význam je v této souvislosti nepatrný. Je drobná a tak i málo masitá. Navíc je převelice zřídka k nalezení. Určitě znalí Vandrovníci, turisté, trempové, jí použijí do svých kotlíků, ešusů. Potraviny, konzervy, na zádech tíží, tak se jich moc na dlouhá putování nenosí, a tak houby jsou do kotlíku velice potřebné a to jak co do chutí, tak zejména do množství.

Penízovka nahloučená roste ve vyšších polohách, až tam nahoře u nebes, v horách. A to od července až do pozdního podzimu, v trsech. Vyskytuje se na tlejících, ale i stojících smrcích.

Podobná je jí rovněž jedlá penízovka červenonohá, ale ta dává přednost listnatým dřevinám a nižším polohám.



Hřib koloděj

17. srpna 2011 v 22:39 - - hřib koloděj
Hřib koloděj

Koloděj a podobné tvrdé a nečervivé hřiby, jsou v kuchyni nezastupitelní. Miluji smaženici, kde není žádná jiná houba, nanejvýš holubinky. Preferuji jednoduchý kuchyňský proces, ve kterém platí jednoduchá zásada. Nepřidáváme do tohoto vynikajícího pokrmu nic, co tam nepatří. Kdo přidává různá ta koření ze supermarketů je barbar. Stačí více máslíčka, nejlépe z mlékárny v Hlinsku, kde pracuje jeden z největších amatérských mykologů Jiří Laštůvka. On tvrdí - a asi to bude pravda - že hlinské máslo je nejlepší v Evropě, na světě. Na kvalitních potravinách totiž i při výrobě smaženice převelice hodně záleží. Můžeme přidat trochu cibule, česnek. Mícháme a stále houby převracíme, aby se dobře prohřály. Každý jistě ví, že tyto tvrdé houby musíme ze zdavotního hlediska vařit déle, než ostatní druhy. Jsou totiž jedovaté, ale delším zpracováním škodlivé látky odcházejí. Zanedlouho nás mile překvapí jejich fantastická vůně. Tento pokrm lze považovat za božský. Dobrou chuť. Máte snad jiný názor? Nebojte se a diskutujte. Nebo snad koloděje, kováře, modráky, připravujete jinak?

Houby sušíme například ZDE !!!


(...pokračování někdy příště!)

Bedla vysoká 2011 aneb jak a proč jí sušit

17. srpna 2011 v 21:40 | Bedly jsou jednoznačně pro kuchyňské využití nepřekonatelné |  - - vysoká
Bedla vysoká a její kuchyňské využití

Tyto fantastické houby známe především v kuchyni, jako řízky v trojobalu. Tento způsob nemá chybu. Nevím čím to je, ale nejvíce, nejen mé maličkosti, chutnají plodnice, které jsou ještě uzavřené, podobně jako ty na spodní fotografii. Je ale potřeba dávat pozor na různé plže a další živočišstvo, které se rádo uvnitř kloboučku ukrývá. Proto se doporučuje odstranit blanku a mrknout se do nitra houby. Uvidíte, že se vám to vyplatí. Tedy pokud nepreferujete to divné přírodní masíčko.

Foto: Vladimír Špatný

Zkušení houbaři, na základě informací předávaných z generace na generaci, bedly s velkým úspěchem suší. Tento způsob je v houbovém gurmánství určitě nepřekonatelný. Musíme ale postupovat opatrně, abychom plodnice nepřepálili. Opatrně rozkrájíme a sušíme do okamžiku až houby pěkně praskají. Následně je rozemeleme na houbový prášek. Zejména v zimním období pak stačí mírně tento výtvor přisypat do krmě a uvidíte, ucítíte, jaký se z pokrmu stane zázrak. Ale pozor! Prášek je nesmírně aromatický. Doopravdy stačí jenom přehršle. Toto slovo se používá zcela nesprávně ve významu přehodně. Správně to znamená úplný opak - převelice maličko! Prášek musíme uchovávat v naprosté tmě a suchu. Použijeme správné a ověřené nádoby. Dobrou chuť a napište do komentářů, jak jste byli spokojeni. Máte-li jinou zázračnou zkušenost, tak napište rovněž.

Poznámka: O sušení hub je zde na blogu několik článků. Stačí zde do vyhledávače napsat sušení. Například sušení hub v autě ZDE !!!


Jsou oblasti, místa, lokality, kde bedly rostou až v hrozivém množství. Naučte své známé, přátelé, kamarády, rodinu, houbový prášek z bedel používat. Uvidíte, že vám budou po celý život děkovat za ten gurmánský zázrak.

(...text bude někdy pokračovat!)

Kozák březový aneb sám voják v poli

17. srpna 2011 v 20:52 | Nikde žádná houbička a břízka byla moc daleko |  - - březový
Kozák březový


Podmáčená louka, mokřadní rezervace, opodál kopeček, a na něm tento kozák na hlídce. Břízka je několik desítek metrů daleko a je rovněž široko daleko jediná. Co ale tento vojáček zde stráží nevím. Možná ty chráněné rostliny a živočichy. Vůbec jsem neměl sílu ho utrhnout a usušit. Možná, že tam na vartě stojí dodnes.