Hřib satan II/2011 aneb zážitek na celý zbývající život

1. srpna 2011 v 10:48 | Takový kousek hledám již dlouhou dobu. Holt, připraveným štěstí přeje... |  - - hřib satan
Hřib satan - POZVÁNKA, odchod dnes v 17,30 hodin, nebo zítra v 06,00 hodin. Budeme ho maskovat a sledovat až do jeho skonání, opuštění tohoto hříšného světa....

Lidé, tedy i houbaři, jsou různí. Někteří chodí spát se slepicemi, další až po půlnoci, když příjdou z báru, nebo nedejbože dokoukají závěrečný pořad v televizi. Další jsou čtenáři, kterým partner k ránu odebírá z rukou knihu a sundavá brýle. Někteří, ať ti nebo tamti, ráno vyskočí z postýlky jak ouklejky, většině se však z pelechu nechce. A to je i můj případ. Povinnost je ale povinnost a já jsem se musel přinutit vstát. Mnozí vandrovníci ještě nezaplatili roční vandrovnický příspěvek, a tak je musím zkásnout.



Procházíme pomalu lesem a dišputujeme o současných záležitostech tohoto hříšného světa. Koukáme, že rezervací zase prošel vandal. Tabule se státním znakem jsou vylomené, všude se válí plechovky od piva a i několik flašek od ohňivé vody. Posezení nad vyhlídkou je zničené. Často tady přespávají bezdomovci, ale ti po sobě vždy uklidí a nikdo by vůbec nepoznal, že tady byli. Tohle pravděpodobně dělá nějaká divné partička mladistvých.

Blížíme se na ten zázračný plácek, kde se odjakživa na svět derou nejvzácnější, nejkrásnější, plodnice. Letos pro přetrvávající sucho nic moc. Zatím pouze jeden vytržený a na bok položený satan a uřízlý hřib nachový. Určitě několik - tak jak jsme dokázali v minulém roce, kdy přemnoho - již určitě i letos skončilo v košících a následně v hrncích. Po houbách ani památky. V křoví pečárky - ó, jak jsem byl zklamán, když byla odmítnuta moje účast na jejich studiu v Šárce - začínají pýchavky obecné. Zase dišputujeme o jejich vhodnosti je sušit. Tady na nás kouká muchomůrka růžovka. Vzadu holky se přou na téma jedůvek.

Jdu po několikacentimetrové stezce, ostatní se roztáhli do stran. Na srázu, nad železniční tratí, hustá nízká tráva, ve které něco velkého, bílého, vykukuje a září do okolí. Tuším v podvědomí, že nás čeká velká radost. Od pátku do neděle hustě pršelo, a tak určitě ani skalní houbaři, mykologové, do hvozdu nevyrazili.

Skláním se, odhrnuji trávu a už vidím červenou barvu. Nejdříve jsem si myslel, že nachový, ale je to pekelník satan. Matičce přírodě buď chvála. Zase nás za náší lásku k ní a každodenní snažení odměnila. Fotografujeme, ale bohužel je tady tma jak v hrobě. Vše na vysoké ISO, bohužel. Velká zvětšenina ze snímku určitě nebude.

Následně maskujeme, neboť bychom si ho rádi vyfotografovali i za několik dnů. To už bude pořádný macek. Mohl by být, i co do krásy a velikosti, trofejní kousek. Chodí sem ale zkušení houbaři a ti naše maskování určitě nesežerou. Pak už bude záležet jenom na nich, jest-li ho tam nechají, nebo odnesou do kuchyně. A jsme opět u jádra pudla. Poraďte! Máme sem osazovat ke každé vzácné plodnici cedulky, na kterých by byla žádost o netrhání, pojmenování plodnice a důvod proč se trhat nemá. Pomohlo by to, nebo nepomohlo? Já mám strach, že by se to rychle rozkřiklo a vzápětí na ten placek naskákalo mnoho fotografů a dalších zájemců. Být či nebýt? Ono by to stejně asi přišlo na stejno. Dnes tam moc lidí nechodí, ale všichni z neznalosti odnášejí vzácné hřiby do civilizace. Většina místních houbařů neví o houbách vůbec nic. Osadit poblíž informační tabule s vyobrazením hub, jako je to v mykologických rezervacích? Pomohlo by to. Co myslíte? -vb-



Hřiby nachoví i satani nám odcházejí do věčných lovišť. Brožurka armád Varšavské smlouvy "Maskování tanků a všech bojových vozidel" nám byla velice užitečná. Po jejím prostudování jsme přikročili k bojové akci. Začali jsme podle ní naše houbové miláčky ukrývat a byli jsme převelice úspěšní. Kolem nich, doslova na centimetry, milimetry, procházeli houbaři a houbařky, kteří neviděli a nepoznali nic. Povedlo se nám je ve skrytu dovést až ke konci jejich žití. Letos jich pravděpodobně z neznalosti taky houbařů skončilo v kuchyni převelice málo. Tak jsme důkladně maskovali, že jsme jich několik následně nenašli. Určitě vyrostli na fotografování do krásy, ale pro nás jsou již naprosto nedostupní. Bohužel, několik jich asi vykopla zvěř, nebo nějaký človíček. Vše je k něčemu dobré. Alespoň jsme si je mohli nasnímat i z druhé strany. Několik jsme jich našli i uříznutých a odhozených. Dnes jsme tam potkali partu mladých kluků, kteří chodili kolem masáků a holubinek, ale jak se vyjádřili oni je nesbírají. Byli v oblasti hub nepopsanou knihou.
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama