Václavova jedle aneb nalezena nová jedle s korálovci jedlovými

26. srpna 2011 v 19:51 | Zajímavé je, že všechny kmeny jsou nedaleko sebe a mladé jedličky nikde! |  - - Václavova jedle
Václavova jedle alias Vénova jedle

Korálovec jedlový (Hericium flagellum) je jedním ze tří druhů korálovců, lignikolních saprotrofních až parazitických dřevokazných hub rostoucích na našem území, které svým tvarem připomínají mořské korály. Podle Červeného seznamu hub České republiky, jde o vzácnější druh (neboli téměř ohrožený druh), který vyžaduje další pozornost, a zároveň podle návrhu novely vyhlášky 395/1992 Sb. o silně ohrožený druh. Roste nepříliš hojně na živém či odumřelém dřevě jedle bělokoré (Abies alba), případně smrku ztepilého (Picea abies), méně často i buku lesního (Fagus sylvatica), především v podhorských až horských polohách.

Těžiště rozšíření v České republice leží v horských lesích pralesovitého charakteru (jedlobučiny a suťové lesy s víceméně přirozenou druhovou skladbou a dostatkem starých stojících a padlých stromů), zejména na Šumavě a ve vyšších polohách moravských Karpat, a v územích s hlubokými zaříznutými údolími (například na Křivoklátsku, v Moravském krasu, ale i jinde).

Plodnice kulovitého tvaru, o průměru 15-40 cm, jsou krémově zbarveny, v mládí obvykle s perleťově narůžovělými tóny. Krátký silný třeň je mnohonásobně rozvětven ve větévky, které jsou na koncích pokryty svazečky ostnů. S tímto druhem se můžeme setkat od srpna do prosince, přičemž k největší tvorbě plodnic dochází zejména v září a říjnu. Výskyt korálovce jedlového je ohrožen úbytkem jeho nejčastějšího hostitele jedle bělokoré.

Text: Renata Linhartová


(26. srpna 2011) - Houby nebyly, i když nebylo zase takové sucho, nikde ani plodnička. Už vím, proč je současné období na houby, tak zkoupé. Je to jednoduché. Houby nemají rády, když se slunko na ně moc směje. A dnes trhalo historické rekordy...

Do hvozdu jsme vkročili krátce po rozednění. Byl to vynikající nápad, protože za několik hodin jsme pro vedro z lesa utíkali do starověké hospůdky na kachničku se zelím a bosáky.

Ze tří korálovců na Padlé jedli, zbyl jediný. Vypadá to, jakoby ty dva vedle sebe sám zlikvidoval. To je ale pitomost, že? V minulém roce jich bylo na kmenu přes třicet, letos jenom tři. Bohužel již nevypadá dobře. Lze konstatovat, že letošní divné povětrnostní podmínky ani korálovcům nepřály. Na vedlejším kmenu se začínají objevovat hlívičky hnízdovité.

Na Polenu bylo korálovců jedlových něco pod deset. Ono se to špatně počítá, neboť některé srůstají do sebe. Zajímavé je, že jedna plodnice vyrůstá z jeskyňky, kde byl vloni jeden obrovský kousek. Jeho zbytky se tam ještě dívají k nebesům. I zde se již korálovci jedloví odebírají na věčnost.

Na hrdinově jedli letos nevyrostl ani jediný. Kmen je to relativně mladý a krásný. Co se stalo ale nezjistíme. Uvidíme příští rok.

Houby nerostou, a tak jsem se jal hledat další kmen s korálovci. A světe div se, povedlo se. Najednou z dálky na mne vykouklo něco bílého. Přišel jsem blíž a už na mne koukala zdechlinka. Byl malý, ožraný, končící pouť světem. Jak je mým zvykem, obešel jsem kmen staré padlé jedle, a tam byl on šampión. Vypadá to, že ještě poroste do krásy a velikosti. Myslel jsem si, že tady ve vojenském hvozdu jsme na korálovcíh skončili. Ukazuje se, že tomu tak není. Budeme ho na Václavově jedli ještě dlouho asi sledovat. Více bude zde!

Všechny tři kmeny s korálovci jedlovými, jsou několik desítek metrů od sebe. Před dvěma lety jsme dokonce našli jedno malilinkaté torzo kmene, na kterém rostl rovnět jeden. Zde na blogu je někde jeho snímek. Od té doby jsme ho však - a bohužel - již nenašli. Pravděpodobně tady před přemnoha lety, byl jedlový háj. Kde je konec loňským sněhům. Dnes zde není ani jediná jedle, mladá jedlička. Pokusíme se vojenské lesy přesvědčit, aby začaly vysazovat. Hrdinova jedle je vzdušnou čarou zdálena cca jeden kilometr.

Stanislav Jirásek: Ke korálovci jedlovému mohu dodat, že by mněl jít množit zrovna tak, jako korálovec bukový nebo ježatý. Chce to mít substrát, ale v takovém stavu, aby to vyhovovalo jeho životním podmínkám. Čili, jak se ptáte na stará jedle, tak si myslím, že by to mělo jít naočkovat a čekat co to udělá.

Co se týče ochrany, tak si myslím, že to není tak důležité. Ti takzavaní houbaři, jej budou sbírat stále. Záleží to spíše na preventivní výchově českého národa k estetice a správnému houbaření. Nějaké soutěže, kdo více nasbírá a podobně, nás připravují o vyhynutí mnoha dalších druhů. Není to však jenom v houbách, ale týká se to veškeré přírody, včetně v ní žijících druhů. Nejhorší predátor je člověk.

* * * * *

Ouplně, ale ouplně jsem zhloupnul, čti zblbnul! Když jsem nové korálovce objevil, tak jsem se zamýšlel, jak lehlou jedly pojmenovat. Nevím proč, ale měl jsem utkvělou představu, že pozítří mám svátek. To mě přivedlo k nápadu jí pojmenovat jedle Svatého Václava. Byla to tak utkvělá představa, že jsem se chystal, po návratu do našeho společného příbytku, manželce přestrašlivě vynadat, proč ještě nekoupila pěkně vypasenou, nakrmenou husu. Vždyť Svatý Václav je již pozítří. Vymýšlel jsem ve hvozdu strategie, jak jí přinutím, aby ihned odjela do města a husu, pěkně kulaťoučkou, někde rychle zakoupila. Celou cestou jsem přemýtal, co se to stalo, že na můj svátek celá převeliká rodina zapomněla. Praděd byl Václav, děda byl Václav, strýc byl Václav a já jsem byl Václav. Na svatého Václava se vždy u nás debužírovalo nad několika husičkami. Dokonce moje máme jich několik den co den krimila. Ani to nestačilo. Vždy se musely přikoupit další. Byl jsem z toho ze všeho tak zblblý, smutný a rozváděl v mysli nepěkné scénáře. Cesta z hvozdu vždy trvá dlouho, ale dnes byla pouť nekonečná. Měl jsem nehezké myšlenky.

Již jsem se těšil, až zastavím u Martinky, majitelka zájezdní, staré, historické, formanské hospody, a dám si, tak jako vždy, kachýnku se zelíčkem červeným i bílým, a k tomu přidám několik druhů knedliků. Ono to nealkoholické pivo není zrovna ono, ale je to pořád lepší, než nějaká limonáda, pramenitá voda, že ano?

Martina vykoukla z kuchyně a já jem se do ní hned zostra pustil. Douvám, že dnes je husička, když mám pozítří svátek. Podívala se na mne jako na blázna. "Husička nebude, ale bude vynikající kachýnka z chlupatým knedlíkem!" řekla a vyvalila na mě obrovské vnady, které v tom horku snad vůbec nebyly zahaleny.

Já jsem však vehementně vyžadoval husu. Pěkně kulaťoučkou, masitou, plnou husího sádýlka. To už kolem byli štamgasti, výhoda zapadlých hospůdek, kuchař, pomocná síla. Koukali na mne jak na boží hovádko. "Václave", děla Martinka. "Václava je až za měsíc!" Trvalo to delší dobu, než jsem pochopil. Já jsem z té jedle, kterou jsem slavnostně pojmenoval za Václavovu, úplně zblbl. Jistě, až za měsíc. Víte jak dělá samopal vzor 26, jakou má kadenci? Kachýnka s chlupatým knedlem byla vynikající a víte proč? Protože plavala v husím sádle. A vo tom to je!!!


 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama