Boletice, vojenský újezd - 2011

11. září 2011 v 23:40 | Příroda je zde přednádherná a nenahraditelná. Nenechme si to tady zničit!!! |  Boletice
Boletice - vojáci a vojenské lesy se o ně starají dobře, příkladně!
Doupov - platí to samé, děkujeme!

Vstup do prostoru je přísně zakázán, neboť se tady téměř den co den cvičí. Vzduchem létají střely, občas se tady objeví i letadla, vrtulníky. Všude se povaluje nevybuchlá munice, zejména z dávných dob, takže je zde velké nebezpečí úrazu, smrti. O tom svědčí i náš nález ostré protitankové miny. Vojska spojenců to tady převelice milují. Neznamená to, že se sem zájemci nemohou podívat. V určitých místech, zejména po obvodu újezdu, existují dnes turitické trasy, které jsou přístupné o víkendech a státních svátcích.


...tady začala naše anabáze. Byla dlouhá, unávná, vždyť slunko zase trhalo české rekordy, ale přenádherná, neskuktečná.

Česká republika má v současné době s armádou velké problémy. Nejsou peníze na provoz, nákup moderní techniky, a především chybí záložníci. Z tohoto důvodu, pravděpodobně v blízké době, budou opět obnoveny odvody. I když neexistuje povinnost vykonávat základní vojenskou službu, odvody nikdy zrušeny nebyly. Příkladem pozitivního přístupuněkterých občanů České republiky jsou aktivní zálohy. Chlapi, keří ve svém volném čase a za pět set korun měsíčně, jsou kdykoliv připraveni splnit občanskou povinnost. Je třeba si uvědomit, že aktivní zálohy nejsou určeny jen pro válku, obranu, ale především pro nasazení v případě živelných pohrom. Za přístup těchto chlapů a děvčat jim patří náš dík.

* * * * *
V naší partě Vandrovníků je řada mužských, kteří jsou v aktivních zálohách zařazeni. Využili jsme pozvání jejich načálstva a vyrazili s plným nasazením a vybavením do prostoru. Zejména jsme prošli částí ůjezda, který je naprosto, nejen pro veřejnost, uzavřený. (Nebudu psát o věcech vojenských, ale pouze o nás, přírodě, houbách, kytičkách, táboření.)



Cesty jsou zde neprůchodné a nevěřte mapám: Je vědecky již dokázáno, že mladá generace přichází v mozku o jeden důležitý šuplíček, a to je ten, který se zabývá orientací v prostoru. Říká se tomu i šestý smysl. /Více v článcích z Boletic a Doupova, které najdete zde na blogu!/

V praxi to vypadá i tak - alespoň se to říká a je to pravda - že žena, dívka, není schopna v automobilu navádět manžela, otce, milence, přítele, z bodu A do bodu B. To se týká i přemnoha jedinců ze silnějšího plémě. V současné době se přestávají používat mapy, kompasy, buzoly. Nastala éra satelitní navigace. Človíček čumí do krabičky a ta mu řekne i to, co neví. Když se takového suchara zeptáte, kde je sever, tak neví, když mu dáte do ruky mapu, aby vám řekl, kde se nalézáme, tak na vás kouká jakobychom spadli z nebe. Není to škoda, že o ten šupíček přicházíte?

Hlavním zadáním cvičení byla práce s mapou a buzolou.

Je to již hodně dávno, co jsem vyučoval orientaci v rámci Klubu českých turistů. To již byl věk digitálních hodinek. Tedy těch, které neměly ručičky, ale čísla. S oblibou jsem zadával úkol, aby podle nich určily světové strany. Věřte nebo nevěřte, ale téměř nikdo to nedokázal. Zkuste si to a dejte vědět, jak jste dopadli v komentářích pod článkem. Když jsem vysvětlil, jak se to dělá, tak jsem opět zadal stejný úkol. Určete podle digitálních hodinek světové strany. A věřte nevěřte, zase to bylo špatně. /Kdo chcete vědět rozluštění, tak napište na burle@seznam.cz./

Vojenský újezd Boletice je převelice členitý a to je také důvod, proč to tady armády mají rády. Hodně to připomíná oblasti zemí, kde jsou v současné době naše, ale i zahraniční jednotky nasazeny.

Mapy jsou zde nevypovídající, cesty, které jsou v nich nakresleny neexistují, naopak jsou zde nové, které již za několik hodin jsou rovněž v propadlišti dějin. Je potvrzeno, že za minulého režimu, byly údaje na mapách úmyslně posouvány, aby - nedej Bože - nepřítel neměl možnost se podle nich zaměřovat.

Potřebovali jsme se dostat na jeden vrchol a potom zpět na druhý s výstupem na náhorní plošinu. Nemít buzolu, tak bychom určitě kufrovali do kolečka. Vám se snad při houbaření, turistice, ještě nestalo, že jste vstoupili do lesa a zanedlouho, divící se, jste se ocitli na stejném místě? Já mám tento zážitek za sebou několikerý.

Vrchol jsme museli vzít ztečí, stále do kopce. protože cesta, která na něj podle mapy vedla, již dávno neexistovala. Na zpáteční cestě džunglí jsme se nestačili divit. Potok hučel jak zběsilý, ale na mapě nebyl ani on, ani ta nedozírná bažina.

Když jsme se konečně dostali na lesní širokou cestu, všude stopy po těžké technice, tak jsme měli vyhráno. Teprve na plošině jsme zjistili, že jsme úplně někde jinde, o pár kilometrů stranou. Bohužel jsme neměřili ušlou vzdálenost. Ta naše správná cesta, ještě tam dole v božinách, byla o několik desítek metrů opodál. Nezbývalo nám nic jiného než šlapat a šlapat s těžkou tornou na zádech. Bylo to ale krásné, bohužel vedro a vody málo. Všude kolem neskutečná příroda plná kvítí. Za týden jedeme znova. /...pokračování asi v noci!/


Tanková střelnice - jeden granát bum, druhý hned vedle další bam, a ještě jeden. Vytvoří se obrovská díra, a když je zemina upěchovaná, jílovitá, tak se naplní na věky věků tou nejčistčí vodou. Umíte si představit, jaký je tam potom přeobrovský a zajímavý život? Obojživelníci, vážky, hmyz, motýli, užovky na lovu, někde je zde na blogu fotografie, zmije atd. atd. Nádhera nepřekonatelná. Tady jsme se usadili na gábl a v tichosti a v úžasu sledovali. Zajímavé je, že jak vojáci, tak i vojenské lesy, se úspěšně snaží tato pohádková a důležitá vodní místa zachovat. Opět děkujeme.


Chcete se do prostoru podívat? Není nic jednodušího, než vystoupat na Kleti na rozhlednu a kochat se kochat. Na druhou stranu újezdu pak můžete nakouknout z rozhledny na hřebenu Šumavy - z Moldaublicku. Fakt to stojí za tu námahu. Vřele doporučuji.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 podpraporčík | 12. září 2011 v 12:26 | Reagovat

Nezapomeň napsat to o tom skotu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama