Korálovec bukový - jeho nalezení bylo obrovským houbařským zážitkem. Je doopravdy často objevovanou plodnicí? Já si to nemyslím....
KORÁLOVEC BUKOVÝ II/2011 ZDE !!!
Dnes jsme měli vyrazit s RegioJetem na slovenskou hranici překontrolovat šindelovce severské, Němce, bondarcevky, korálovce a další vzácné, zajímavé, houby. Nevlídné počasí nás však odradilo, a tak vyrazíme pravděpodobně příští týden. S RegioJetem je to levné a důstojné současné doby. Ten pan podnikatel - teď si nemohu vzpomenout na jeho příjmení - je borec, jednička české ekonomiky.
Zůstat v tento důležitý, významný, státní den doma, nás vůbec nenapadlo. JIž dlouho jsme chtěli jít překontrolovat korálovce jedlové na Hrdinově jedli, a tak jsme vyrazili, ještě za tmy, do vojenského újezdu. Při té příležitosti jsme u několika památníků obětí, z první a druhé světové vojny, zastavili a přečetli jména vojáků, kteří se do vlasti nikdy, ze světových bojišť, koncentračních táborů, sekyráren, mučíren, nevrátili. Čest památce hrdinům, lidem, kteří ještě věděli, co je to národ, vlast, demokracie. /O té jedli, korálovcích, si můžete přečíst ZDE !!!/
Ve vojenském hvozdu jsme strávili přenádherný den. Ráno všude mlha, slunce později v ní zbarvovalo listí. Mnozí z nás pravděpodobně udělali přenádherné fotografie přírody, krajíny, hub. Všechnu tu radost jsme ukončili v hospůdce, kde na nás již čekaly kachničky se zelím, vynikajícím přemastným sósem, bramborové, chlupaté a houskové knedlíky. To debužírování nemělo chybu. Opět jsme se přesvědčili, že tu vynikající chuť dělá právě ta dokonalá mastnota. Dobrou chuť i vám přátelé. Tak zase příště, paní hospodská.
(28. ledna 2012) - Je konec ledna a oba korálovci bukoví vypadají poměrně dobře. I nadále je budeme pozorovat. Co myslíte, vyrostou tam i letos?
Korálovci jedloví nás mile překvapili. Jinak po jedlých houbách ani památka. Sem tam nějaká václavka, šupinovka, třepenitky, neznámé plodnice, staré hlívy plicní. Ale lesy již přenádherně, ve slunečních paprscích, zářily do krásy. V této části jsme byli velice překvapeni velkým množstvím, zejména mladých, listnáčů. Fořt se tady o svůj hvozd stará příkladně. Jenom, kdyby ještě začal více vysazovat jedle, aby korálovci měli kam přeskočit. Je tady pouze několik starých torz, ležících kmenů, a to je moc málo.Při návratu nás opět doprovázeli ti dva krkavci. Vůbec tomu nerozumíme. Vždy, když odcházíme z hřebene na nás nalétnou a dobře se baví. Je to záhada, kterou ale nevyřešíme. Nebo máte někdo nějaký nápad?
Ten historický buk, tam nahoře pod nebem, znám odedávna. Při návratu, když už do kraje padalo šero, jsem se tady s německým ovčákem vždy usadil a koukal na veškerou tu krásu. Z trasy je to ale půl kilometru tam, půl kilometru zpět. A absolvovat tento pochod v náročném terénu, se nikdy moc nechce. Ponoukal jsem přátelé, abychom tam dnes zašli. Bude obalený barevným listím a to je potřeba zvěčnit. Poslali mě někam, byli utahaní, a vzpomínka na kachničku je hnala do civilizace. Já jsem si uvědomil, že jsem u tohoto prastarého, částečně zlomeného buku, již dlouho nebyl. Přitáhl jsem řemení na torně a do úst vložil kus uheráku.
Ten slavný buk, pod kterým prý odpočíval Jan Žížka a kázal Jan Hus, byl zarostlý bujnou vegetací a již zdálky jsem viděl, že listí již z větší části opadalo, a tak z podzimní fotografie nebude nic. Zbytečná pouť.
Již jsem byl na odchodu, když mě zase něco poňouklo, abych k němu přistoupil blíže. Že by opět Matka příroda zapracovala? Pokoukal jsem na ten starý unavený kmen, kterému vichr zlomil několik hlavních větví a to několik metrů nad zemí. Jak jsem se začal otáčet, tak do oka mě skočila bílá barva. Zastavil jsem se, sklonil, a pod keři se podíval na padlý kmen, který v těsném sousedství s bukem. Začal jsem se prodírat blíž a oněměl jsem úžasem. Můj první korálovec bukový. Matičce přírodě dík....
Korálovců jedlových jsem zejména v posledních letech, když jsem se více začal zajímat o mykologii, potkal přemnoho. Znám řadu lokalit, padlých a stojících jedlí, kde tito krasavci žijí. Až do dnešního dne, jsem se ale s bukovým nesetkal. Vůbec jsem až do teď nevěděl, jaký je mezi nimi rozdíl. Atlasy a snímky jsou k ničemu. Dokud to člověk nespatří na vlastní oči, nic nemůže pochopit. Dnes jsem již odborníkem i přes toho bukového.
Pořád jsem nemohl z atlasů, fotografií, vyprávění zkušených mykologů, houbařů, pochopit, v čem ten rozdíl spočívá. Nastudováno jsem to měl ohromě, ale byl jsem stále nějak vedle. Dnes už vím! On totiž i ten jedlový, zejména v mladém věku, má indície toho bukového. Teprve později se promění ve svůj druh, rod. Není nad zážitek, poznání, krásu, když si k němu, k nim, můžete přisednout, přilehnout a dívat se na tu krásu nesmírnou, vesmírnou.
Až se vrátíme z expedice do Beskyd, tak je - tedy ty bukové, ale i ty jedlové - pojedeme opět překontrolovat. Nic nebrání tomu, aby jste se přidali. A to jak hurá na Beskydy, tak i do vojenského prostoru. Houbařům zdar a přírodě obzvlášť.
Je zajímavé se zamyslet nad tím, jak fotografie nedokáže, oproti lidskému zraku, ukázat přesně na velikost plodnic. Jsou doslova obrovské, ale zde to není moc vidět, bohužel.
(12. listopadu. 2011) - Po čtrnácti dnech jsme tyto korálovce bukové jeli překontrolovat. Povyrostli, jsou pevnější, ale ten levý, starší, odchází do věčných lovišť. Konečky mu začínají přecházet do hnědé. Co to přesně znamená nevíme, ale určitě to je předzvěst něčeho nedobrého. Do vojenského hvozdu již přichází zima. Začíná mrznout. V noci padají teploty pod nulu.Už se konečně začíná objevovat hlíva ústřičná. Noční mrazíky nastartovaly její růst. Je pevná, na kost zmrzlá, ale čerstvá. Je v té nejlepší, nejdokonalejší, kondici. Otázkou je, jest-li jí již trhat, nebo jí nechat narůst do větších rozměrů, do větší hmotnosti. Toť otázka?
První námi nalezená podzimní hlíva ústřičná. Jenom doufejme, aby i letos, a na začátku příštího roku, jí bylo tak přehodně, jako v sezóně předešlé...
(28. ledna 2012) - Sníh plodnice překryl a o několik dní později, po několika vánicích, zmizely úplně....
MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Jedlý, VII - XI, velikost více i než 35 cm/ - Mykologové v atlasech tvrdí, že roste hojně. Já si to nemyslím. Dokonce se domnívám, že není tak častý a měl by být s korálovci jedlovými a ježatými prohlášen za chráněného státem. Dejte si ruce na srdce a zamyslete se nad tím, kolikrát ho ročně potkáte, kolikrát jste se s ním setkali za celý život. Mnozí samozřejme znáte jeho každoroční výskyt na určité lokalitě. Tady to počítejte, jako jeden kus. A tak se dostáváme k té divné matematice odborníků. Kdybychom počítali lokality, kmeny, tak jich určitě moc nebude, že?! Určitě se shodneme, že není zrovna nejsprávnější ho neustále nosit do kuchyně!
Vyskytuje se převážně ve vyšších polohách horských a podhorských hvozdů, na listnatých mrtvých kmenech, silných větvích, zejména bucích. Výjimečně i na jehličnanech. Dospěl jsem k závěru, že v mladí je těžce identifikovatelný. Poznat jest-li je to jedlový nebo bukový se dá v mládí zejména podle dřeviny, na které rostou. Ve staří je rozlišení již jednoduché, a to podle tvarů ostnů.
Poznámka: ... že je má argumentace oprávněná, o tom svědčí i slova významného československého mykologa Zdeňka Kluzáka, který již před mnoha lety napsal: "...objevili jsme na kmeni starého buku vzácný a překrásný korálovec bukový, takže k očekávaným požitkům chuťovým navíc přichází i požitek zrakový."
Dálo by se napsat, že tenkrát se tento krasavec, těch nejkrásnějších hvozdů, pojídal na potkání. Samozřejmě to není pravda. O tom hovoří další slova pana Kluzáka: "Je sice jedlý, ale přece jen by bylo hříchem takovou krásu utrhnout Nebuďme hamižníci!"
A já dodávám. Není již čas splnit i přání pana Zdeňka Kluzáka a dalších nás, aby korálovci, od jedlového, přes bukového až po ježatého, byly prohlášeny za státem chráněné houby.
Dodatek: Čím více se o houby zajímám, studuji jejich problematiku, tím více docházím k následujícímu faktu. Atlasy o houbách se stále opisují od jednoho autora k druhému. Co také mají stále nového vymýšlet, když nejzkušenější mykologové, z dávných dob, již vše bez chybiček popsali. Bohužel, ti současní nejsou pozorní a popisky píší letem světem. Jinak by věděli, že korálovci, tedy i ten bukový, nejsou vůbec hojní, ale je tomu naopak. Viz názor pana Zdeňka Kluzáka a mnohých dalších.
Na kmenu mnohasetletého buku, který je ozdobou této krajiny, se na nás usmíval i tento nádherný trs. Že by houžovec hlemýžďovitý?
A na závěr jednu perličku. Jednomu z nejvýznamějších současných profesionálních mykologů, jsem položil otázku, zda šindelovník severský je hojný nebo naopak nehojný. Odpověděl, že s jeho výskytem není žádný problém. Ve své nové knize o mykologii pak napsal úplný opak, že je vzácný. A pak se v tom vyznejte.
Jest-li máte nějaký názor, k této nebo i jiné problematice, tak pište, posílejte snímky, a já vše vložím k jednotlivým článkům. Pište do komentářů, já to následně přetáhnu, nebo na burle@seznam.cz.
Zde hledá
...to není konec článků a fotografií. Budu brzy pokračovat II částí. Sedmdesát let nic. A teď tolik radosti najednou...