Listopad 2011

NEZNÁMÁ - strmělka

30. listopadu 2011 v 15:44 Neznáme houby
Neznámá krasavice


......

...v Praze, tam je blaze...XIII

28. listopadu 2011 v 23:58 | Tak tohle je celé takové divné.... |  V Praze blaze
Všude se krade, vládnou mafie a tady zachraňují situaci


Toulání se Petřínem, následně i Pražským hradem, přináší pokaždé nové objevy. Jsou jak pozitivní, tak i zavrženíhodné. Když jsem uviděl vojáka hradní stráže, jak hlídá kasičku nadace, aby jí náhodou někdo neukradl, což se mnohde již stalo, tak jsem byl v šoku. Moc příspěvků v ní nebylo, neboť zahraniční návštěvníci vůbec netušili o co se jedná. V této souvislosti jsem si vzpomněl na poslední horory kolem korupcí, uplácení. Dokonce i šéf pražských strážníků byl dopaden při braní úplatku. Nabízí se otázka, proč nadace a podobné chvályhodné organizace, musí žebrat o nějakou tu korunku, když v republice je penízku přehojně. Připomeňme si letadla a bojové prostředky naší slavné armády, miliardy ukradené šíbry ve švýcarských bankách, o které navíc naši nejvyšší politici nemají zájem. Proč je tedy těm prospěšným, a tak potřebným nadacím nevěnovat?


Na Pražském hradě se pořádají koncerty, výstavy. Je to tady úžasné. Jenom ty ceny jsou pro našeho člověka takové nějako nepřiměřené. Je tady draho. To je možná důvodem, proč tady zahraniční návštěvníci převažují.


Zlatá ulička je hojně navštěvovaná. Většinou je tady po celý den přecpáno. Těsně před uzavřením je již klidněji a noční osvětlení jí dodává tajemnosti.


Je v Praze blaze? Určitě se to nerovná pravdě. Možná je to mnohdy, nebo i převážně, naopak. Je stále černější, propadá se do pořádných průšvihů. Jednou však, snad, zase zasvítí slunéčko a vše se možná změní k lepšímu.

Hádanka - které vzácné houbě toto patří?

28. listopadu 2011 v 22:42 | Tomuto útvaru houbaři říkají chladíč. Hádanka to byla těžká, ale několik výtězů máme. |  - - bondarcevka horská
Zatím hádanka a pak příjde odpověď - BONDARCEVKA HORSKÁ


....tohle nikdo neuhodnete. Ale kdyby jste tu plodnici viděli na vlastní oči, tak by většina z vás jí stejně nepoznala. Nebo se mýlím?

Byla to jedna z posledních bondarcevek horských, které jsme začátkem listopadu, na slovenské hranici, překontrolovali. Už se rozpadla a pravděpodobně byla i ožraná zvěří. Přelomený kousek jsme obrátili a vyfotografovali. Letos jsme měli na vzácné houby převeliké štěstí. Objevili jsme jich nevídaně hodně, více než minulé roky. Již dnes se nemůžeme dočkat, až na ně opětovně zorganizujeme další expedice. Koncem srpna, zde vybudujeme stanový tábor.

Nevíte, komu tento příbytek patří?

28. listopadu 2011 v 22:10 | Klikněte zde na rubriku ptactvo nebeské a pomozte jim přežít zimu... |  PTACTVO NEBESKÉ
Pomůžeme i v letošní zimě ptactvu nebeskému?


Poslední roky, vždy po opadu listí ze stromů, na nás vykoukne toto veliké hnízdo. Vždy se zapřísaháme, že na jaře musíme zjistit, kdo v něm přebývá. Bohužel, jak měsíce letí, tak na to vždy zapomeneme. Je tady někdo z vás ornitolog? Poznáte, čí to hnízdo je? Já bych si myslel i na čápa černého, ale jistotu nemám. Poraďte prosím..

Jedle I/2011 - a trocha povídání kolem ní.

28. listopadu 2011 v 21:36 | Jest-li se chcete k této významné dřevině vyjádřit, pište do komentářů.... |  - jedle
Jedle a její současný stav


O tento neveliký smíšený les, s převahou buku, se pan kníže stará převelice příkladně. Když jsme uviděli tento zázrak, tak jsme padli na zadek. Doslova přes noc, zde vysadil desítky jedlí, které mají svojí ochranu, a to jak pletivo, tak i postřik. Bude to trvat přemnoho let, my se toho již nedožijeme, kdy jedle se zde stanou ozdobou. Pro mnohé vzácné houby to bude ráj.

Dávno pryč jsou doby, kdy jedle byla po celém našem území. S příchodem civilizace, technickě revoluce, ustupovala jedle až jí dnes můžeme v mnohých hvozdech, lesích, hledat i zcela marně. Lesníci je sice vysazují, podle státního plánu, ale to je naprosto nedostatečné. Znám fořta, který je jinak vynikající, ale vážně tvrdí, že jedle vysazuje a že to stačí. Jedna se v jeho obrovském revíru o několik malilinkatých oplocenek s několika stromky. Pan kníže šel na to chytřeji. Jedlí hodně a na vhodných lokalitách je rozhodit po celém lese.

Znám lesy, kde jsou torza prastarých jedlí, ale kolem nich ani jediný semenáček. Kam potom mají ty korálovci jedloví, námi všemi milovaní, přeskakovat.

Mnozí lesnící, za pomoci především lesních dělnic, chodí po lese, a jak vidí jedličku, tak jí hned natřou ochraným prostředkem proti okusu zvěří. A tady mě osvítil Duch svatý. I my houbaři malé semenáčky jedlí potkáváme. Nebyl by, páni od lesů, nějaký sprej, kterým bychom mohli jedličky ošetřovat i my? Určitě by to byla pro tyto dřeviny výrazná pomoc. Co si o tom přátelé houbaři, milovníci přírody, myslíte?

A Vás pane fořte se ptám. Nebylo by možné, i ve vašem revíru, jednotlivě jedle vysazovat? A čím více, tím lépe!


...a tady je konkrétní příklad, jak to ve starých, historických, dnes vojenských lesích, vypadá. Jedno torzo a ležící kmen mnohasetleté jedle a kolem ní ani jeden semenáček. Není již, páni lesníci, státe, čas, kolem ní vysadit mlaďoulinké jedličky?

...v Praze, tam je blaze... XII

27. listopadu 2011 v 18:57 | Pokoukání na střechy aneb Japonci zkoumali naše houby |  V Praze blaze
Pokoukání na Prahu


Praha je den co den přenádherně zbarvená. Všimněte si toho nebe nad střechami pražských paláců, budov. Všude jinde ve světě, v Evropě, se tomu říká smog a my naopak v Praze hovoříme o krásném zabarvení jednoho z nejkrásnějších měst na světě.

Mohla to být i pěkná fotografie, kdybychom přišli o hodinu dříve. Takhle nám stín uřízl tu nejzajímavější část Prahy. Věděli jste, že zajímavé snímky se dají zejména udělat ze schodů Petřínské rozhledny. Nebojte se na ní vzít starší rodiče, prarodiče. Na vyhlídkovou plošinu se dostanete výtahem.

Přijeli na pozvání univerzity až z dalekého Japonska. Vandrovnící byli požádání, panem profesorem, zda bychom je neprotáhli hvozdy a neukázali jim nějakou tu pozdní houbu. Pan profesor se neodmítá, když navíc připravuje pro tento blog zajímavé povídání o léčivosti, neléčivosti, hub. On a ona, vůbec jsme nepochopili, jaký je mezi nimi vztah. Jednou to vypadalo tak, podruhé zase na onak. Z našich hub byli nadšeni. Neustále byli na bobku a mačkali spouště několika aparátů a dvou kamer. Stále něco požvatlávali a překladatel nám v autě sdělil, že snad vědí o houbách všechno....


Všichni jsme se shodli, že Praha je uchvátila, zejména ta noční z Petřínské věže a Pražského hradu. Nejvíce byli ale šťastni, v našich starých hvozdech. Pozdě v noci jsme se dozvěděli, že by se do nich ještě chtěli podívat. U nás problém není, tak naši nezaměstnaní a volně pracující, opět je provedou, i do obory nakouknou.

Hlíva ústřičná a její léčivost

26. listopadu 2011 v 20:14 | Když se to podaří, tak si zde pohovoříme s vědcem o léčivosti hub |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná v těchto dnech

Hlívě ústřičné se ve vojenských hvozdech zatím moc nedaří. Kromě jednoho převelice obaleného kmene maliličkými plodnicemi. Snímek je z minulého roku, kdy na přelomu 2010 - 2011 jí všude bylo přemnoho. On rok 2010 byl vůbec na houby přebohatý. Dokonce se začínám obávat, zda letos budou kolem ní nějaké pořádné hody. Ukazuje se - a brzy dostaneme odpověď - že hlíva ústřičná, pravděpodobně, potřebuje k bujnému růstu mrazivý šok. Už se nemohu dočkat, jest-li se tato teorie potvrdí.

Jinak korálovci bukoví, jedloví, se již odebírají na zasloužený odpočinek. Hnědnou stále víc a ukazují své znaky.

Ten přenádherný šindelovník severský vypadá, jako že se zvětšuje a neustále mládne. Jenom nerozumím té jeho barvě. Něco takového jsem ještě neviděl. Domníval jsem se - asi nesprávně - že je vždy víceméně bílý.


Dnes jsme se v lese potkali s myslivcem, který zakládal zvěři, na několika místech, krmivo, pamlsky. Moc pěkně a zajímavě jsme si pokecali, popili, a to bylo také důvodem, proč jsme se dostali k autobusu až za tmy. Nebyla to zrovna příjemná dišputace. Víte třeba komu patří honitby, kolik se za ně platí? Jak fungují? Kolik prašulí je za střelený kus? Jak moc peněz za to dostane myslivec a na co vše má nárok? Nejhroznější bylo povídání, jak z krajiny lesů, luk a strání, mizí srnčí zvěř a nikdo neví proč. Když to tak bude pokračovat dál, tak srnčí nebude, tak jako již nejsou zajíci, bažanti, koroptve, ale třeba i ptactvo nebeské. Jenom divočáků je přemnoho....


Až to bude v přírodě vypadat takto podobně. Až bude pod nohama křupat sníh, mrznout uši a horký čaj z termosky bude záchranou, tak to bude čas hlívy ústřičné. I u ní by mělo být pravidlo: netrháme malé plodnice, necháváme je pro další přátele přírody a hub obzvláště. Nikdy neseberem vše, ale myslíme i na druhé. Tak to ale bohužel nikde nefunguje. Pořád jsou mezi námi "masaři" a bohužel i chudáci, kteří houby sbírají pro kšeft. Pojďme ty nechutnosti změnit!!!

.....

Hlíva plicní na konci listopadu

25. listopadu 2011 v 22:28 | V minulém roce - 2010 - jí bylo všude přemnoho. Letos nic moc.... |  - - plicní
Hlíva plicní v pozdním listopadu


Za několik dní bude již prosinec a ve vojenském hvozdu je, zejména na ležících kmenech, vidět ještě přemnoho hlívy plicní. Jenže, je již ve špatném stavu, a tak pro houbaře zcela nepoužitelná. To je ta, kterou jsme tam v jarních měsících zapomněli. Plodnice na snímku nás zaujali svou neobvyklou velikostí a v mlze i neopakovatelnou krásou. (O hlívě plicní je zde na blogu několik zajímavých článků.)

/Zítra se rovněž zastavíme v Českém krasu na lokalitě ohnivců rakouských, nebo snad šarlatových? Kdo ví, kteří to tam vlastně jsou. Autobus s celou skupinou odjíždí zítra výjimečně až v sedm hodin. Vše vám Magda poslala mejlem. Pak budeme pokračovat na lokalitu hřibu královských v oboře poblíž Brd. Hřiby tam samozřejmě nebudou, ale s průvodci majitele honitby si budete moci vyfotografovat nějaké jeleny, daňky, muflony. Na závěr, v lovecké chatě. občerstvení. Tak si to užijte./

...v Praze, tam je blaze... XI

25. listopadu 2011 v 21:48 | Cizinci se mají a ještě se ve starém autíčku svezou |  V Praze blaze
Takto poznávat historickou Prahu, je naprosto dokonalé


U Rotta, den co den, stojí několik přenádherných veteránů, o které je mezi cizinci značný zájem. Projížďka historickou Prahou, včetně hradu, se tak stává pro ně nezapomenutelným zážitkem. A není to pro ně ani tak moc drahé. Jenom nevím, jest-li ta autíčka jsou opravdu veterány, nebo novodobá upravená vozidla.


Na Staroměstském náměstí zase na zákazníky čeká několik kočárů. Zájemci, a je jich hodně, se usadí, rozloží svá těla, vyndají láhvinku a skleničky a hezky si to užívají. Je krásný hled na ten pražský svět....


A pražská policie to tady všechno pohlídá, aby si zahraniční návštěvníci neodvezli z Prahy nepěkné vzpomínky. Je o ní přeobrovský zájem. Každý se s děvčaty a mládenci v uniformě chce vyfotografovat. Takový povedený snímek pak zdobí nejeden byt po celém světě. Ale tento snímek je nepovedený. Než jsem vytáhl aparát, tak početná skupinka z Italie právě odcházela. Jeden z nich se zapomněl, a tak jsem ho cvaknul i já.

Fotofejeton XXXI - ZÁHADA - poznáte co to je?

25. listopadu 2011 v 0:48 | Tohle se uhádnout snad ani nedá a přitom je to tak jednoduché. Stačí se v lesích kolem sebe dívat |  FOTO dne
Hádanka. Ukažte, jak se umíte v přírodě dívat kolem sebe....


Za týden vložím další fotografii, která vše vysvětlí. Ale strom, dřevina, to není.... Asi to je moc obtížné, tak to nyní rozklíčujeme.

Nejdříve si tento snímek prohlédněte a zadívejte se.... Určitě uvidíte mnoho zajímavého. Tedy jest-li se umíte dívat.

Procházíme hvozdem a snažíme se najít něco zajímavého. Ona, když to uviděla, tak se doslova lekla. Trvalo jí to několik vteřin, než se dovtípila. I my ostatní jsme hned netušili, jest-li si na to můžeme vůbec sáhnout. Vzali jsme hnízdo do ruky, položili ho na větev stromu a začali jej studovat. Přezajímvý to vynález Matičky přírody.

Kolik takových hnízd divokých včel, vos, sršňů, asi v lesích a v příbytcích lidí asi je? Máte o tom někdo povědomí?

Choroš březový II/2011

24. listopadu 2011 v 23:27 | V posledních dnech byl článek o této houbě mnohokrát otevřen. Takže přidávám nový snímek |  - - ch. březový
Choroš březový - článek ZDE !!!


.....

Putování z mlhy a smogu do překrásného slunečného dne

24. listopadu 2011 v 22:39 | Podobných vandrů není zas tak moc. Dnes to bylo naprosto úžasné |  O houbách pod jedlí
Dnes byl vandr úžasný a zítra zase odjezd v 05,30 hodin

Autobusek, obsazen do posledního sedadla, si to pomalu šinul z Prahy na západ. Všude mlha, smog, bylo vidět jen na několik desítek metrů. Zklamání bylo veliké, nic dobrého jsme ve vojenském újezdě nečekali.


Zachumláni do bojových hader jsme se vydali do hvozdu. Začíná se rozednívat a my koukáme, při výstupu na vrchol, jak janci. Obloha modrá, kterou zbarvuje z mlhy vycházející slunce. Stromy jsou obalené silnou jinovatkou, která zanedlouho, jak průtrž mračen, s hukotem, padá na zem. Cesta je během chvilky pokrytá tou bělavou krásou. V lese vysoko u země mlha, opar, ze které vystupují ojíněné prastaré stromy, torza. Úžasná to podívaná. Prochodili jsme křížem krážem téměř třicet kilometrů. Ono se to špatně počítá, ale matematika je neúprosná. Před osmou hodinou jsme vkročili do prostoru a po osmnácté hodině odjížděli k domovům. A když k tomu připočteme velice obtížný terén, tak úctyhodný výkon. Jsme dobře trénovaní....

Cestou hore do hory vždy překontrolujeme několik torz, padlých kmenů, na kterých hlíva hnízdovitá. To bádání, i kolem této krasavice, nás převelice baví. Víte, že se říká, že na světě je 1,5 miliónů druhů hub? Já sice nechápu, jak to mohl někdo vůbec takto spočítat, ale dejme tomu, že je to číslo hodně blízké pravdě. My vandrovníci jsme o tom hodně dišputovali a na základě této vědecké informace jsme došli k závěru, že se toho o houbách ví pramálo.

Dobrým příkladem je právě hlíva hnízdovitá. Ještě nedávno se tvrdilo, že pro svojí vzácnost bude prohlášená za státem chráněnou. V roce 2010 jí bylo ve hvozdech tolik, že se pravděpodobně od její ochrany upustí. Jenže ono je to trochu složitější. Minulý rok byl na houby obdivuhodný. Rostly všude a v obrovských množstvích. Možná, že něco podobného bylo naposled v roce, kdy bouchl Černobyl.

Ze snímku hlívy hnízdovité, vyzařuje slunce, kterého bylo dnes ve hvozdu tolik, jak někde u moře na Sicílii. Opak byl v okamžiku, kdy jsme se vraceli k autobusu. Ty korálovce bukové, dvojčata, jsem překontrolovali téměř jen hmatem. Už byla tma jak v pytli. Jenom na okraji lesa červený kotouč na západě vytvářel překrásné a přebarevné červánky. Teď se jen modlíme, aby i zítra nás slunce neopustilo.

V letošním roce se již vrátilo vše do normálu. Právě na cestě na vrchol, máme několik torz kmenů, pařezů. Všimli jste si, že hlíva hnízdovitá téměř neroste na zdravých stromech. Do světa se letos vydala převelice pozdě a v žádném oslnivém množství. Jeden padlý kmen, který kontrolujeme již přemnoho let, byl vloni plodnicemi obsypán do posledního centimetrů. Dnes tam jsou pouze tři bochany a teprve nyní, na konci listopadu, se plodnice začaly zvětšovat. Ostatní v lese jsou převelice maličké, i když také začínají mít větší objem. Uvidíme, jak dopadnou, až je přikryje sněhová peřina. Měřeno letošním rokem, je této hlívy málo, a tak by měla patřit mezi ty chráněné!?


Takových torz je tady ve vojenském hvozdu plno, tak jako padlých kmenů. Bohužel jsou poslední a více jich nebude. Lesáci nově padlé stromy - a i ty hodně letité, doupné - odvážejí ke zpracování. V lesích nic nezůstává a to je pro přírodu naprosté barbarství. Nevím čím toje, jaký je důvod, ale v současné době jsou lesy pleněny a navíc ještě devastovány. Lesníci se snaží vydělat co nejvíce peněz, které však nekončí v pokladnici státu, ale bohužel úplně na jiných účtech. To je rovněž jeden z důvodů, proč chybí peníze na zdravotnictví, školství, důchody a pro potřebné. Je to tady stále větší mravní bahno. Už víte, jak to bylo s panem Grosem? A chcete to vědět?

Našim dnešním ůkolem bylo, si udělat především náročné pochodové cvičení, abychom si udělali mnoho dobrého pro naše zdravíčko. Dále překontrolovat vzácné houby, podívat se, jak se mění. A co si budeme povídat, všichni se již moc těší na hlívu ústřičnou.

V nedávné době, zde na blogu přemnoho článků, jsme jí ještě mnoho v lesích neviděli, ale již jsme něco sklidili a ochutnali. Dnes to opět nebylo nic moc. Několik malých trsů a na jednom stojícím torzu jsme několik plodnic vložili do batohů. Mile nás překvapil jeden kmen, který nám v minulém roce udělal, co do množství hlív a krásy, přemnoho radosti. Přenádherně jsme se vždy pokochali. Tady jsme vždy rozložili ležení, pojedli a popili, teprve potom začali sklízet.

Ve skutečnosti tyto hlívy mají milimetry až dva centimetry.

I dnes jsme nestačili zírat. Dřevina je obsypána hlívičkama, ale bohužel, jsou ještě převelice malilinkaté. Je jich tam ale přemnoho. Celý kmen je pokryt nesmírnou krásou. Pravdou je, že když se nestane nic nepředvídaného, tak tady budou hody převeliké. Tipuji to na přemnoho metráků, tun. Víte, jaký je u hlív rozdíl mezi metrákem a tunou? Když je hlíva čerstvá a vyrostla při teplotách nad nulou, tak se jedná o metráky. Když naopak je hlíva zmrzlá na kost, tak je to o tunách. Ta zmrzlá voda je převelice hmotná, česky těžká. Krosny se pak s veškerým tím vybavením vandrovníka pořádně pronesou.

Překontrolovali jsme i korálovce jedlové. Ještě tam stále ve hvozdu jsou, i když naprostá většina již v žalostném stavu. Tento, na Jájinčině jedli, naopak vypadá, jakoby ještě nebyl konec listopadu. Stále se mu daří dobře a vypadá to, že se i zvětšuje. I nadále ho budeme pozorovat. Škoda, že jsme si nemohli vyfotografovat ty dva bukové, dvojčata. Bohužel, jsme se k nim dostali až za tmy.

V letošním roce jsme byli na korálovce přeúspěšní. Ty nejkrásnější a největší, jsme našli na moravskoslovenské hranici. Přespávali jsme tam pod širákem, ale i v penziónech, ve velkém hotelu pod Lysou. Nebyli to jen korálovci jedloví, ale i bondarcevky, šindelovníci severští, Němci a další zajímavé, vzácné houby. Vše je zde na blogu....


....

Jeden z nejkrásnějších stromů Prahy

21. listopadu 2011 v 15:56 | V Praze je přemnoho zajímavých a chráněných dřevin |  Stromy to je láska má
Platan javorolistý, 170 let, obvod kmene u země 795 cm, výška 17 metrů.


Zajímavost: Návštěvníkům Prahy doporučuji, po celodenním chození, dojít si odpočinout do parku na Karlově náměstí, kde je právě tento platan javorolistý obdivován, nebo do mnoha dalších. Jeden je dokonce u Václavského náměstí v Klášterní zahradě a o těch na Malé Straně ani nemluvě. Dá se tady i polehávat na trávníku. Nevím, jest-li to není zakázané, ale v letních měsících se polehávání zde bez problémů toleruje. A věřte, že takové trávení léta nemá chybu.

Nedaleko, proti věži radnice, je cukrárna, kde mají snad nejlepší zmrzlinové poháry v Praze. Nemusíte si objednávat jen ty vyobrazené, ale můžete si je i vytvořit podle vaší chuti a uměleckého cítění. Jenom prosím řekněte heslo - burle.blog.cz. Oni si udělají čárku a já pak dostanu patřičný počet pohárů zdarma. Děkuji, že nás vandrovníky, i tímto zůsobem, podpoříte. Dík.


......




...v Praze, tam je blaze... X

20. listopadu 2011 v 19:15 | Peníze se dají vydělat všelijak. Dobrý příklad pro naše důchodce.... |  V Praze blaze

Znám Prahu již téměř sedmdesát let. Nyní je naprosto šílená....


Teple oblečení, kulicha na hlavu, chodící boty, fotoaparát nenápadně do kapsy a toulat se Prahou. Hezky pomalu, nikam nepospíchat a koukat se kolem sebe. Především centrum města, je jedna velká šílenost za druhou.

Potkáváte sem tam žebráka a nevíte, co si o této profesi především mladších lidí myslet. Ono to bude asi složitější, ale já to zjistím a potom zde uveřejním.

Naprosto vynikající jsou ale ty malé hudební skupiny různých žánrů. Od džezu, přes dechovku až po vážnou hudbu. Ta paní co tam pod věží hraje na housle je naprosto úžasná. Jenom jsem ještě nezjistil, jest-li opravdu hraje, nebo to za ní dělá aparatúra. Mám však pocit, že ty divné osůbky určitě nejsou občany České republiky. Po pravdě řečeno ti muzikanti jsou ozdobou hlavního města. Důkaz je jednoduchý. Kolem nich se neustále vyskytují především skupinky zahraničních návštěvníků, kteří je až nábožně poslouchají. Do klobouků, futrálů od nástrojů, ji, ale zase tak moc lidé penízků nehází. Možná, že se ale mýlím. On penízek ku penízku a je dnes dobře vyděláno. A proč ne! Kdo umí ten umí. A na Karlově mostě je to ještě asi složitější. O tom ale zase někdy příště.

Tenhle stařík na svůj nástroj umí. Je ale takový divný, člověk neví, kam ho zařadit. Já to ale zjistím.

Lidé chodí kolem, ale málokdo zná ten velebný, božský pocit, když takhle pro lidi muzicírujete. Už je to dávno, kdy jsem jezdil na Západ. Vždy stopem a na několik měsíců. Peníze nebyly, jezdilo se na devizový příslib, břicho kručelo, a tak i došlo na vybírání popelnic u těch různých stánků v turistických oblastech. Ve městech to bylo lepší, zejména u těch u jižních moří.

Zejména jsem byl zaveden na harmonikáře, akordionisty. Poslal jsem je si odpočinout a hodiny jsem vyhrával tanga a lidové sprostonárodní písně našich národů. Úspěch se vždy dostavil a od majitele nástroje i penízky v tvrdé měně byly. Bylo to úžasné. Byli jsme mladí a krásní, tak nás dívky i dámy moc milovali. Kde ty loňské sněhy jsou....


Bohužel, nebo snad bohudík, jsem důchodce pracující, který pro naší společnost vydělává prašulky, a tak se nemohu neustále toulat Prahou. Na tyto záhady se však podívám, vyslechnu policii České republiky a pak sem dopíši.

On totiž ten opřený pán vlevo, nedrží svým tělem palác, aby nespadl, ale pravděpodobně dělá tomu muzicírování bodygarda! A pěkně si tuto náročnou činnost užívá. Vidíte ty různé destiláty u jeho nohou?


....zde dopíši všechny ty podrobnosti. Tedy až je zjistím.

Šindelovník severský VI vr. /2011

20. listopadu 2011 v 19:15 | Na šindelovníky začínám být mykolog. Ještě nedávno nikdo o nich nevěděl mnoho a nyní takový úspěch |  - - šindelovník severský
Tak tenhle byl chlapák, ale proč tak vysoko?


Nemůžete ho najít? V levém rohu nahoře. O šindelovnících severských je zde na blogu již několik článků. Stačí, vpravo pod titulkem, kliknout na ten zelený nápis a budete mít vystaráno.

Jezdili jsme za ním až na slovenské hranice, abychom nyní zjistili, že ho lze nalézt i v Čechách. V jeden den jsme měli štěstí na dva kousky, dále, doslova na několika metrech čtverečních, jsme ještě nalezli korálovce bukové, korálovce ježatého a hlívy ústřičné. To bylo až neskutečné. Něco takového se nemůže stát ani za celý život zdatného houbaře, mykologa. Už se vám rovněž povedlo něco podobného?


Nacházíme se ve vojenském prostoru Doupov, neboli Hradiště. Újezd je to převeliký a každodenně zde probíhá čilí armádní ruch. Velkým nákladem zde byly především vybudovány nové a moderní střelnice. Tento areál se v žádném případě, tak jako Brdy a Boletice, rušit nebude. Je, a i nadále bude, jedním z nosných programů armády České republiky. Je to tady houbařský ráj, ale najít ta správná místa není vůbec jednoduché. Vždyť všude kolem je buš. (Více u korálovce bukového o několik článků níže...)

Vyfotografovat plodnici, i když ne zrovna nejmenší, ve výšce přibližně pětadvaceti metrů normálním objektivem, není nic jednoduchého. Důležité je naprosto přesné zaostření, aby se následně na počítači dal udělat patřičný výřez. Ti kteří měli nějaký ten teleobjektiv to mělo o hodně snazší, ale to nebyl můj případ. Ale pro základní informaci se to podařilo.

Tento šindelovník severský má takový jiný tvar. Většinou bývají plodnice protáhlé na výšku, nahoře širší a dole užší.

(26. 11. 11) - Šindelovník stále roste, korálovci odcházejí a ježatý je stále stejný. Hlívy ústřičné zatím nic moc.

(14. 12. 11) - Dole začíná ztrácet barvu, přeměňuje se v něco tmavého, jakoby v dřevo. I nadále ho budeme pozorovat.

Našli jsme zde již dalšího, tedy celkem jsou tady na vr. tři. Zajímavé je, že jsou v takovém trojúhelníků o stranách 100, 150 metrů. Znamená to snad, že dva jsou potomci jednoho z nich?

(3. března. 2012) - O této houbě se toho zas tak moc neví! Zajímavé je, že když jsme je jeli překontrolovat na začátku podzimu minulého roku na hranici se Slovenskem, tak tam jsme již žádného nenašli. A tady tento stále přežívá a nevypadá nikterák špatně.














(To světlehnědé uprostřed, to je on.)

(21. července. 2012) - Při kontrole korálovců jedlových a bukových jsme překontrolovali i tohoto šindelovníka severského. Známe ho z minulého roku, kdy jsme si ho přádně užili. Předpokládali jsme, že ho tam objevíme i letos. Kmen jsme prohlíželi již v pozdním jaru a už tenkrát se nám zdálo, že se tam něco dere do světa. Nyní to máme potvrzené. Otázkou je, zda to je šindelovník...

Opodál jsme již dávno našli hnízdo čápa černého. Naposled jsme ho překontrolovali začátkem června a to bezvýsledně. Jaké bylo naše překvapení, když jsme nyní zjistili, že bylo obydleno. Tolik stříkanců pod stromem jsem ještě nikdy neviděl. Tak tohle jsme pořádně prošvihli, podělali. Mohli to být přenádherné snímky.

Hnízdo je sice na vysokém stromě, ale svah nad ním je ještě o něco výše. To mohli být ale fotky. Tak zase za rok.

DOKONČENÍ ZDE !!!

...v Praze, tam je blaze... IX

20. listopadu 2011 v 19:07 | Při procházení naší metropole se stačí dívat a člověk se nestačí divit |  V Praze blaze
Pouliční umění není v Praze tak rozšířené, jako v jiných evropských a světových městech, ale mnohdy je i zde na co se dívat, co poslouchat....

(Než budete číst dál, tak si nejdříve, opakuji nejdříve, dobře prohlédněte první fotografii. Teprve až budete míti jistotu, že všechno víte, tak si přečtěte popisek pod snímkem.)


Říká se tomu živá socha. V současné době máme v Praze dvě a určitě to nejsou naši občané. Hodiny dokáží nehnutě stát, ale zahraniční návštěvníci z domovů vědí, jak to funguje. Přitulíte se k soše, předtím ale hodíte vstupné, zápisné, ocenění, do čepice, a ona socha se vám na snímku z vašeho aparátu odvděčí. Máte památku na celý život. Na této fotografii to nevypadá zase tak dobře, jako ve skutečnosti na ulici. Na ty mládence v bílém je pěkné podívání.

Už jste rozklíčovali tento snímek? Živá socha se snaží vydělat korunky. Za ní bezdomovec hledá alespoň kus chleba, rohlík v koší. A na to vše divné hemžení se dívá pan Kraus z plakátu. Na straně jedné, chudí lidé, na straně druhé plné restaurace, kde pivo stojí sto korun, kavárny, kde koflíček za osmdesát. O chutné krmi ani nemluvě. Je to divný svět a bude hůř....


Tady je ta druhá socha. Tenhle je ale nějaký divný a navíc nekomunikativní. Každou chvilku seskočí z podstavce, sáhne do čepice pro finance a rychlým pohybem je vloží do kapsy u kalhot. Že by méně peněz v klobouku vyprovokovalo cizince k častějším darům? Potom usedne, vytáhne trabuko a hezky si to užívá. Jó, kdo umí ten umí.

Nyní se tyto figurky sjíždějí do Prahy snad z celé Evropy, světa. Důvod je jednoduchý. Vánoce, vánoce, přicházejí, šťastné a veselé.... Bohužel, ti muzikanti z Jižní Ameriky se v posledních dobách nekonají. Kam se asi poděli ti potomci starých kultur? Určitě ale nebudou, tak jako každoročně, chybět kapsáři a další divné existence, včetně lehkých dam.

Jednou jsem čekal na tramvaj a koukám, jak se kolem houfují snědí zlodějíčci. Jejich triky za ty roky v Praze jsem měl přečtené a navíc je i ukazovali novináři v české televizi. Jsou to kabáty, bundy, přehozené přes ruce, noviny, časopisy a další prověřené způsoby. Šalina otevřela dveře a zlodějíčci, zejména dámy, se začaly na cestující mačkat. Nastoupili jsme a já jenom koukal, jak to mají fantasticky narežírované. Smutné bylo, že po upozornění jedné madam, jsem ještě dostal od ní vynádáno. Ona vůbec nepochopila co se děje. Ale tu kabelku si dala na přebujelá prsa. Já se ale nedal a na celou tramvaj jsem zařval, ale tak, aby ti bídáci nezjistili, kdo to byl. To bych pravděpodobně od těch obrovitých chlápů, kteří si po krádeži lup předávali z ruky do ruky až zmizel bůhví kde, dostal pravděpodobně pořádně přes hubu. "Zloději!!!" Nestačil jsem se divit, jak to lidem bylo úplně jedno. Oni by se klidně nechali okrást a vzájemně by se vůbec neupozornili, nepomohli. Je to takové divné, jaké jsme ovce...

Po druhé jsem měl armádní bojový stejnokroj. Stojím na podlaze u dveří pod schody. Najednou jsem zaslechl, jak cvaknul knoflík u venkovní kapsy na srdci. Hned tam moje ruka zajela a zjistila, že mám rozeplý druck. Samozřejmě ten, kde byla peněženka. Podíval jsem se na chlapa nade mnou a bylo to jasné. Promluvil jsem na něj, abych zjistil, o koho se jedná. To víte, že to byl on, z Východu. Tenkrát jsem měl velké štěstí. Na peníze by si nepřišel, ale já bych přišel o řidičák, občanku, kartu apod. Praha je zlodějů plná a policie nestíhá. Vystoupil a hned z druhých dveří k němu přistoupil jeho druh, ochrana.


Mládenec v akci. Stále přicházejí zájemci o snímek s živou sochou. Jenom musím zjistit, co asi tihle braší dělají po práci. Že by bary, noční podniky? Nebo to bude úplně jinak? Oni to zase asi nejsou zas tak snadně vydělaná eura, koruny. Ono, po mnoho hodin, nehnutě stát a pouze občas uspokojit zákazníky, zase tak jednoduché asi nebude. S tímhle jsem se snažil navázat rozhovor. Úplně mne přehlížel. Nelíbilo se mu, že jsem mu korunky do kasičky nepřihodil. Já jsem ale měl prázdné kapsy, což jsem mu ukázal. Zatvářil se tak nějak divně, ba nenávistně. Stejně to byl, asi, podle neurčitých znaků, pravděpodobně oněmělý člověk.

Tak v tento okamžik, když seskočil ze stolíčky, jsem se opravdu lekl a očekával, jak to bude pěkné, nebo snad naopak hnusné. V prvním návalu do hlavy mě nenapadlo nic jiného, než, že bude produkce úžasného pánského striptýzu. Bohudík se tak nestalo. Mladík pouze vysypal klobouček do kapes svých úžasných kalhot.

/...dokončení brzy/



Šindelovník severský V vr. / 2011

20. listopadu 2011 v 19:07 - - šindelovník severský
Šindelovník severský, takový divný, proč?


Když jsme ho zahlédli, tak jsem si uvědomil, že jsem se s ním na tomto stromě již v dávných letech setkal. Jenže tenkrát jsem ještě netušil, o jakou vzácnou houbu se jedná. Jest-li se nepletu, tak tady bude již dlouhou řadu let. V příštím roce si ho pohlídáme.

Tento je v takovém divném stavu, kterému nerozumím. Má to již za sebou anebo nestačil vyrůst?



Korálovec ježatý I vr. /2011

20. listopadu 2011 v 18:51 | Už jsem tam ten světlý flek viděl několikrát, ale nenapadlo mě, že to je on |  - - ježatý
Korálovec ježatý


Zatím mne nic moc nenapadá co napsat, tak někdy příště. Jenom dodám, že 14. prosince 2011 tam již nebyl a to nás moc mrzelo. Na stromě pouze zbytek třeně. Hledali jsme kolem, ale plodnici jsme nenašli. Jen se můžeme domnívat, co se tady asi stalo.

Překvapení: Na stejném buku, na stejném místě, jsme ho našli o rok později. Více ZDE !!!

...v Praze, tam je blaze... VIII

20. listopadu 2011 v 18:49 | Praha se mění ze dne na den, ale neustále k horšímu |  V Praze blaze
V centru vládnou cizinci


Centrem Prahy, den za dnem, proudí nekonečné kolony zahraničních návštěvníků. Kde jsou ty časy, kdy tady byl klid, zde žijící lidé se vzájemně znali a pomáhali si. Tržní ekonomika je rozehnala po celé republice. V palácích jich ještě několik žije. Je jim přes osmdesát, devadesát, let, žijí v bytech, které by nikdo nechtěl ani zadarmo, a tak mají problém je vyměnit za menší. Nájmy vysoké, a tak se den co den stává, že večer sedí a přemýšlí, jest-li si k tomu trojúhelníčku sýra mohou dát jeden, nebo dva rohlíky.

Dříve tady byly obchody, které lidé potřebovali k životu. Dnes, jsou tady takové divné krámky s úplně zbytečnými hloupostmi, ve kterých vládnou postavičky z dalekých východních a jižních zemí Evropy. Člověk se divý, že to vůbec může stát, magistrát, připustit. Kde jsou ty doby, kdy kouzelné hospůdky byly plné štamgastů z okolních pracovišť, domů. Lidí, kteří si to tady uměli vychutnat. Dnes kafe kolem stovky, pivo rovněž a buřty ve stáncích, kde vládne Ukrajina, jsou příšerné. (dopíši asi zítra.)

Korálovec bukový III vr. /2011

20. listopadu 2011 v 18:26 | Máme na ně letos převeliké štěstí. Jenom aby tam byly i v roce příštím, abychom měli co pozorovat, o čem bádat. |  - - bukový
Korálovec bukový


Vojenský újezd Doupov je houbařským rájem. Málokdo sem na houby chodí a i dodnes je to jen pro "vyvolené", důstojníky, lesáky. Tedy pro ty, kteří zde pracují a denodenně bojují. Pro vetřelce je to zde převelice nebezpečné. Vždyť každou chvilku zde na moderních střelnicích probíhá výcvik ze všech druhů zbraní.

Hned za kopcem - na snímku - byla jedna z nejtajnějších základen Střední skupiny vojsk v Československu a opodál, aby to nebylo málo, raketová základna protivzdušné obrany státu. Všude se tady válí divná, nebezpečná, zrezivělá, a různorodá munice. Právě ta nedostupnost, ve zdejším buši, houbám převelice vyhovuje. (viz zde na blogu, o několik článků výš, šindelovník severský.)



Jako bývalí a současní vojáci, se tedy touláme přečasto. máme to tady, i jako houbaři, převelice rádi. Kolem tohoto srázu jsme v poslední době přešli nejedenkrát. Ale tu bílou jasnou kouli jsme vůbec nezahlédli. Záhada, kterou již nevyřešíme. Při dnešní návštěvě zdejšího hvozdu korálovec bukový svítil doslova do dálav.

Vyšplhali jsme nahoru, každou chvilku jsme v promočené zemině sjeli o několik metrů níže. Koukáme na tu krásu a žasneme na celkem čtyři plodnice. Nádhera to převeliká.

Vidíme spolubojovníka, jak je nějak zamyšlen a hloupě kouká do dálav k nebesům. Oči se nám rovněž obracejí v sloup. Nad námi opodál, vysoko na kmenu, svítí šindelovník severský. (viz o několik článků výše.) To ale ještě není konec....

Opodál, necelý metr nad zemí, choroš, který se zdá alespoň mé maličkosti, takový nějaký divný. Magda ho odchází zkontrolovat. Usmívá se a potichoučku volá - korálovec ježatý, nádherný. Prožili jsme přenádherný den i to brzké vstávání, po čtvrté hodině, nám už nevadí. Příští víkend opět na cesty. Přidejte se, nedejte se!


(14. 12. 2011) - Korálovec bukový již pomalu odchází, tak jako jeho bratříčci na nedalekém padlém buku. Domnívám se, že tady ještě dlouho s námi pobude, než jej zasype bílá peřina. Ještě ho mnohokrát překontrolujeme. Moc by mne zajímalo, kolik korálovců bukových, ale i jedlových, ježatých jsme letos v lesích našli. Pište do komentářů.

Pokračování rok 2012 ZDE !!!