Hlíva ústřičná 2011 až 2012 !!!
Včera - 12. listopadu - jsme narazili na hlívu v jednom hvozdě a dnes, o mnoho kilometrů dál, konečně i na další přenádherné plodnice v lese jiném. V okamžiku, kdy uhodily noční mrazíky, se hlíva ústřična dala na pochod, aby nám předvedla svojí krásu a nabídla nám i svojí převelikou užitečnost. Matičce přírodě, patří naše převeliké poděkování. (Zde na blogu je o hlívě ústřičné přemnoho článků a snímků. Stačí si kliknout vlevo v rubrikách.)
* * * * *
- U ZLOMENÉHO BUKU -
To byla vůbec první letošní hlíva ústřičná.... (dopíši později.)
* * * * *
- VRŠÍČKY -
POD CESTOU (13. 11. 2011) - Navštívili jsme hlívovník, který nás ještě nikdy nezklamal. Vždy se tady objeví první hlívy. Zajímavé je, že jsme tady byli již před týdnem a nikde nic. Dnes, to již byly hody. Na úpatí torza buku, převelice nádherné plodnice. Velké, mladé, naprosto čerstvé, dokonalé. Opět se potvrdilo, že když se vytvoří správné podmínky, tak hlíva ústřičná převelice rychle se vydá do světa. V posledních dnech svítilo slunce, zejména v noci bylo v ovzduší vlhko, a teploty padaly mírně pod nulu. Tak to asi má být. Na snímku jsou malilinkaté houbičky, které jsme si tam nechali na další zkoumání. Budeme je sledovat a vás informovat.
(20. listopadu 2011) - Po týdnu jsme si mysleli, že tyto plodnice - snímek výše - budou již k odebrání. Moc jsme se spletli. Je to takové divné. Před čtrnácti dny jsme zde neviděli ani jednu plodnici. Po týdnu jich na patě kmene bylo hodně a převelice velkých. Vyrostly převelice rychle, ale tyto se k tomu nemají. Uvidíme co bude za sedm dní....
VELIKÁN (20. 11. 2011) - V minulých týdnech jsme ho několikrát zkontrolovali a nikde nic. Dnes, na patě stromu, z kořenu, vyrostl první přemaličkatý trsíček. Zajímavé je, že přesně tam, kde ho v minulém roce vyfotografoval jeden z vandrovníků. Viděli jste ho, když jste si překlikli na VELIKÁN. Bývával to obrovský buk, který se však přelomil. Z ležících větví, kmene, se stal velkoodchov hlív ústřičných.
Zde hledá
Ty Ladíku pravděpodobě nejsi žádný velký houbař, že? Jinak, po prolistování tohoto blogu, by jsi věděl, že jsem v armádě roky vyučoval - Jak přežít v přírodě. Určitě jsi i mladý člověk a neprošel jsi, jako voják, např. II. světovou válkou....
Navíc syrová hlíva ústřičná je převelice chuťově zajímavá. Jako čerstvá, když ještě v ní hodně vody, má jemnou chuť po ředkvičce. Když plodnice sluníčko na jaře vysuší, tak ta chuť je opravdu zajímavá, chutná, převelice jemně po oříšcích.
Když se tak toulám vojenskými nebo pohraničními hvozdy, tak si jich vždycky dám hodně do kapsy a uždibuji a věř, že je to pochutnáníčko. A navíc organismus dokonale nasytí. Samozřejmě se to nesmí přehánět, aby pak člověku nebylo zle. Ani ne z důvodu těch hub, ale pro přeplněný, tíživý , žaludek.
Určitě je hlíva u televize lepší a zdravější, než nějaké přesolené chipsy, tyčinky apod.
Krásně o houbách a Rudé armádě, II. světová válka, hovořil pan Ing. Jiří Baier. Je to nastíněno v rozhovoru s ním zde na blogu. Bohužel jsem ho ještě nedopsal, ale určitě ho nezapomenu vložit do atlasu o houbách, který připravuji.
Co si budeme povídat, armády, které přišly z východu, měly neustále hlad. V období růstu hub, jim tyto dary lesa, luk a strání, byly velice k duhu. Ono s plným žaludkem se lépe a radostněji bojuje. Tedy jest-li se vůbec někdy bojuje radostněji...
I v zahraničních vojenských příručkách, USA, SAS, atd. se píše, které houby se dají pro přežití v přírodě použit. Hlíva ústřičná, plicní, patří mezi ty nejvyhledávanější. Jistě, po řádcích výše, nemusím připomínat, že mnohdy nebyl na vaření čas, nesměl se rozdělat oheň, a tak se houby jedly syrové.
Víte, jak se houby dají alespoň trochu vyplepšit bez ohně, aby se lépe a radostněji dostaly do žaludku?