Prosinec 2011

KONEČNĚ!!! naši vědci zjistili, že houba umí vyléčit rakovinu

31. prosince 2011 v 17:56 | Již nebude třeba chodit na ozařování, ale bude stačit konzumovat jelenku obecnou |  ? léčí nebo zabijí ?


Jelenka obecná je houba pro lidské zdraví zázračná. (Bohužel její snímek nemám, takže pošlete, prosím.)


Mnozí si o divočácích myslí, že to jsou pořádně nehygienická zvířata. Vězte, že opak je pravdou. A navíc jsou společenská, přátelská. Tedy, jak kdy. A jsou přeborníky ve vyhledávání potravy, která je i hluboko v půdě.

Koncem prosince vědci v Českých Budějovicích, na tiskové konferenci, které jsme měli tu čest se zúčastnit, upozornili na nebezpečí konzumace jelenky obecné. Houba je převelice oblíbenou pochoutkou divokých prasat, kteří zejména v zimě, kdy je v lesích a na polnostech nedostatek potravy, jí rádi vyhledávají.

Zádrhel spočívá v tom, že tato houba, rostoucí pod zemí, kterou houbaři jen náhodou nacházejí na prasaty rozrytých místech, obsahuje od doby, kdy došlo před pětadvaceti letech k havárii jaderné elektrárny v Černobylu, radioaktivní prvek cesium. A ten je pro lidské zdraví převelice nebezpečený. Není to informace nová. V minulém roce se o tomto problému, v souvislosti s požíváním masa z divočáků, již hovořilo, psalo, v rakouských sdělovacích prostředcích.

Čeští vědci již tenkrát, a opětovně i v těchto dnech, zjistili, že maso některých divokých prasat z oblasti Šumavy, je cesiem kontaminované. Zároveň upozorňují, že není třeba se obávat. Státní a veterinární stanice mají vše pod kontrolou.

Upozorňují, že by se maso divočáků, každý kus je kontrolován, neměl po důsledné prohlídce do restaurací a domácností dostat. A já Václav Burle dodávám, že je všeobecně známo, že pytláctví u nás kvete ve velkém. Museli bychom ale spořádat ročně čtyřicet kilogramů této pochoutky, aby to v nás zanechalo nějaké nebezpečí pro náš organismus. Záleží rovněž jakou úpravu při zpracování masa použijeme. Od toho se odvíjí případné množství radioaktivních látek.

Pryč je doba, kdy se tvrdilo, že výbuch jaderné elektrárny na Ukrajině na našem území nezpůsobil žádné problémy. Látky z radioaktivních mraků spadly na našem území ve formě deště.

Dávno je známo, že houby do sebe umí nakumulovat právě škodlivé látky, těžké kovy apod. Některé druhy přemnoho, další více, a mnohé naopak méně. Zajímavě o tom umí přednášet významný český vědec a mykolog, ing. J. Borovička.

V případě divokých prasat se jedná o jelenku obecnou. O houbu, která roste pod zemí jako lanýže. Při zimním nedostatku potravy je divočáky převelice vyhledávaná. Je to jejich nejen jídlo, ale i pochoutka.

Jelenka obecná roste ve smrčinách, tedy tam, kde i při vysokém sněhu ho bývá málo. Divočáci dobře vědí, kde jí mají hledat.

Bohužel, jelenka obecná je silně vázaná na radiocesium, jehož poločas rozpadu je přes třicet let.

* ** * ** * ** *

Na závěr předůležitá zpráva jen tak pro pobavení: Známí léčitelé, propagátoři léčivosti hub, z nichž některé umí vyléčit i rakovinu, přišli s vynikajícím nápadem, který pomůže lidem nemocných rakovinou k zázračnému uzdravení.

Houbaři, tak zvaní forresťáci, budou den za dnem prohlédávat ve smrkových monokulturách místa s výskytem jelenek obecných. Nejdříve budou kontrolovat místa, která již vyrýpala divá zvěř, a průběžně začnou divočáky i cvičit na vyhledávání těchto zázračných a pro lidský organismus prospěšných hub. Vždyť člověk od dob, kdy hledá lanýže pomocí psů a vepřů má propracovaný systém.

Houby, jelenky obecné, plné radioaktivního cesia, se pak budou přes zdravotní pojišťovny dodávat na specializovaná pracoviště nemocnic. Souběžně bude nejenom akademie věd, její pracoviště, se snažit zjistit postup pro umělé pěstování této zázračné houby. Nemocní lidé pak den co den obdrží určitý počet jelenek, což se projeví jejich naprostým a nezměnitelným uzdravením.

Je tady ale jeden problém. V době, kdy je naše společnost naprosto rozložená, kdy každý okrádá každého, má rozvědka, policie, a další bezpečnostní útvary strach, že tyto houby budou na černo sbírány ve velkém. Budou tak nejen drancovány lesy, ale dojde i k velkým úniků peněz a tajemnému vývozu jelenek obecných do zahraničí. Již dnes bezpečnostní složky žádají vládu o navýšení lidí o padesát a více procent....


Vše nejlepší a hlavně to zdravíčko přeje burle.blog.cz

31. prosince 2011 v 17:43 | Není nic krásnějšího než žít v souladu s přírodou, a tak si to považujme přátelé |  AGENTURA Vandrovník

Do nového roku 2012 - burle.blog.cz - přeje Vám všem vše nejlepší a hlavně zdraví


Zima ještě pořádně ani nezačala a na burle.blog.cz dostáváme i pozdravy, přáníčka, které již myslí na jarní měsíce. Je vidět, že mnozí z nás se již nemohou dočkat až vyrazí na první houby, kytičky. Za všechny PF děkujeme a přejeme Vám všem mnoho štěstí, pohody, zdraví v novém roce, ale i v těch dalších. Věřme, že nebude tak zle, abychom si nemohli najít volné chvilky na toulky přírodou. Jeden z Vandrovníků při prvém seznámení s kandíkem psím zubem. V minulém roce tato banda objevila jeho nové lokality....


Milujete přírodu? Tak na těchto stránkách máte přemnoho k pokoukání...


Penízovka sametonohá aneb to je moje první

30. prosince 2011 v 21:36 | Říká se, ale já to ještě nezjistil, že nejlepší je v polévce |  - - sametonohá
Penízovka sametonohá

Foto: -vb- Plodnice vyrůstají z kořenů vyvráceného stromu. Byly do sebe moc natisknuté, a tak se to ne zrovna dobře fotografovalo.

Rok za rokem jsem obdivoval přenádherné snímky sametonohé od mnohých vynikajících fotografů hub. Já jsem na ní neměl to štěstíčko. Spíše jsem se pohyboval ve špatném prostředí. Já ve starých hvozdech a ona někde u potoka, říčky. I když právě jí jsem nalezl ve starém lese, úplně u nebes.

Sebrat na polévku nebo nesebrat. Rozhodlo to druhé. První ryba se pouští, tak proč by se nenechala lesu i první houba penízovky sametonohé.

Foto: Vladimír Špatný - Tyto penízovky sametonohé jsou zajímavé tím, že na jednom kmínku jsou vidět trsy různého stáří. Něco tak pěkného jsem ještě na žádné fotografii neviděl. Štěstí přeje připraveným a mezi ty pan Vladimír bezesporu patří. Je to vynikající mykolog, který ví o sametonožkách snad všechno.

Každou volnou chvilku tráví v lesích. Nejen, že je vášnivý mykolog, ale on umí o houbách i překrásně vyprávět. Vypravěčů o přírodě, houbách, zas tolik mezi námi není. Je to ten typ člověka, kterého můžete poslouchat od rána do večera a nikdy se nenabažíte. Už se moc těšíme, jak nám na jaře ukáže ty své mykologické zázraky.


Foto: Vladimír Špatný - Při vánočním houbaření jsem dopadl, jak sedláci u Chlumce. Protože byla moc mírná zima a také sucho, většina nalezených hub již byla přerostlá. Ideální čas byl tak kolem Mikuláše.

Snímek pana Vladimíra ukazuje na říčku, na místa, na kterých se penízovka sametonohá vyskytuje ve velkých populacích. Právě nyní je na ní ten správný čas. Projděte se kolem potoků, potůčků, říček a dejte nám v komentářích vědět, jak jste dopadli.


Nedávno se na internetu objevil podobný snímek, kde plodnice penízovky sametonohé měla hodně dlouhý "kořen". Mykolog všem vysvětlil, že to není nic mimořádného, neboť plodnice si hledá hluboké v zemině dřevo, kořen. Některé houby ho mají snad až k metru. A jsou to napřiklad penízovky...... Dopiš v komentářích a máš slevu na vchodové nebo i jiné dveře.



Palečka zimní aneb jak z ní udělat krasavici

30. prosince 2011 v 19:13 | Není zase tak vzácná. Stačí se dívat dobře pod nohy a je vystaráno |  Palečka zimní
Palečka zimní

Není to zas tak vzácná houba, aby si jí nemohl každý vyfotografovat do svého atlásku. Roste v zimním období, a tak to není zase žádná velká krasavice. Chybí jí nějaké příjemné a oku lahodící zbarvení. Ta neznámá kytička vedle ní jasně dokumentuje, že v zimě příroda barviček zase tak moc na skladu nemá. Snímek je ze začátku letošního roku a už se moc těšíme až si je tam zase půjdeme prohlédnout. Zajímavé je, že poblíž rostou nádherní ohnivci rakouští (šarlatoví, viz názor pana ing. jiřího Baiera) kteří na rozdíl od paleček mají fantasticky, kouzelně, zbarvené tvářičky do červena. Přenádherný by to byl snímek - ohnivec, palečka, koniklec český, dohromady! To by ale byla převeliká náhoda, štěstí!

Štěstíčku se musí vždy trochu pomoci. Jinak řečeno, štěstí přeje připraveným. O takovéto náhodě se človíčku nemůže ani v noci zdát, jak je to celé nepravděpodobné. Ale stalo se a radosti bylo přemnoho. Pěkné to bylo podívání. Na konci března jsme plácek paliček navštívili s představou, že si některou z nich nasnímáme s rozkvetlým koniklecem letním. Palečky tam ještě byly, ale malé, zakrnělé, a již ve velice špatném stavu. Koniklece již mají květy, ale uzavřené. Spojit tyto dva zázraky přírody dohromady se nám bohužel nepovedlo. Tak zase příště.



Ptactvo nebeské se tady zblázní. Proč to děláte?

30. prosince 2011 v 17:22 | Zastupitelé hlavního města nemají žádný vztah k Matičce přírodě |  PTACTVO NEBESKÉ
Ohňostroje jsou zhoubou pro vše živé


Tak právě zde se, za osmačtyřicet hodin, odehraje převeliký blázinec. Na závěr roku tady bude uspořádán patnáctiminutový ohňostroj. Ptactvo nebeské, kterého je tady přemnoho, zešílí. Není to zas tak dlouho, co pražské zastupitelstvo schválilo, že v hlavním městě a okolí žádné ohňostroje se dělat, právě kvůli přírodě a lidem, nebudou. V krátkém čase je to zase jinak. Člověk se pak nemůže divit, že to v Praze všude vypadá tak divně, tak nějak na hlavu...

Jeden z našich Vandrovníků bydlí poblíž Karlova mostu. Tam ve starých palácích bydlí lidé, zejména hodně letité vdovy, které vůbec nemají šanci se někam odstěhovat. O tyto byty není zájem. Nájmy jsou tady ale vysoké. Taková dáma zaplatí činží a ostatní poplatky, a je na celý měsíc vyřízená. V pozdním večeru pak sedí u stolu a uvažuje, zda si může k trojuhelníčku sýra dát dva rohlíky. Kolik myslíte, že jich sní???

Kam se člověk podívá, tak je to tady jeden velký zmatek. Čti bordel. Už to není ta přenádherná Praha, kde se lidi znali, potkávali se v obchůdcích, hospůdkách, v kostelích, nejenom na nedělních mších. U Karlova mostu byla pekárna, kde pečivo, o kterém se nám již dnes jenom může zdát. Bylo teplé, křupavé a voňavé. Dnes to průmyslové je pouze k pláči. Bohužel, mladé generace už vůbec nevědí, jak takové housky, špekáčky, měly vynikající chuť.

Tam, kde byla pekárna je sovětský obchod. Kde prodávali u kina lahůdky, tam je americká buchtárna s divným sladkým rozemletým masem. V proslavené a prastaré malostranské kavárně, americká kafárna. Jedna hrůza vedle druhé.

Na ulici nenajdete ani jeden český obchůdek, ve kterých by se prodávaly potřebné věci. Pouze samé zbytečnosti, kterým se vyhýbají i zahraniční turisté. Podnikají tam především cizinci z východu a jihu. Kde berou na drahé nájmy, tak to nikdo netuší. Je to celé takové divné.

A kam to spěje? Na to nám dal nedávno odpověď akademik, ředitel, Václav Cílek, když prohlásil: "Do dvou let tady máme nepokoje!" A na konkrétních příkladech ukázal, jak to bude probíhat. Čeká nás těžká a nelehká doba. Výhodu budou mít houbaři, kteří budou znát i tu poslední jedlou houbičku....


Poznámka: Fotografujete přírodu, rostliny, houby? Tak navštivte v Praze, Americké centrum, Tržiště 366/13, tlf. 257 530 640, výstavu fotografa a cestovatele Miroslava Martana. Vystavuje nejnovější a naprosto úžasné snímky z amerických národních parků. Otevřeno pondělí až čtvrtek 13,00 - 16,00, vstup je zdarma a výstava končí 15. ledna.

Poznámka: Lidi snad potratili rozum. Většina má dnes hluboko do kapsy, ale stále naskakují na nepravdivé reklamy, které jim z kapes neustále tahají penízky. Představte si, že za různé potravinové doplňky, včetně těch z hub, utratí ročně 11 miliard korun. Má to logiku?

Dodnes nikdo neví, kolik v těch doplňcích vůbec té hlívy je. Navíc není přírodní, ale uměle vypěstovaná. Ta má k léčivým látkám v nich obsažených převelice daleko.

V rozhlase hovořil jeden primář, který na doplňky určené na klouby řekl: "Člověk by jich musel sníst tuny, aby v něm něco z nich zůstalo. Vše pouze bez užitku vyloučí." A já dodávám a zbytečně příjde o těžce získané, vydělané peníze. Lidé tak okrádají vlastní rodinu!

* ** * ** * Zítra odjezd v 07,00 hodin!

Někdy se vandr vydaří tak, že se na něj vzpomíná po celý život

29. prosince 2011 v 22:01 | Z ničeho nic začali kolem nás vylézat jako hadi a štíři na jaře |  Obojživelníci
Tolik mloků pohromadě jsme ještě nikdy neviděli

.......

Ten den se nebývale vydařil. Slunce žhnulo, ale tam nahoře na hřebenech slovenských hor, dul přijemně chladný větřík. V noci, kdyby na nás neútočily ty malé všudypřítomné mušky, potvory jedny kousavé, tak bychom ani nemuseli pro příjemnou teplou noc zalézat pod celty.

Vysedávali, polehávali jsme u korálovců jedlových, i jednoho ježatého jsme objevili. Bodnarcevky horské na nás vyskakovaly každou chvilku a i šindelovníky tři severské jsme polaskali. O ostatních houbách a rostlinách ani nemluvě.

"Teče potůček bublavý, teče kolem skály. Tam se dvě větve sklánějí, dvě větve ....." Kdo první na burle@seznam.cz doplní to poslední slůvko, tak má slevu na dveře a zárubně.

Usedli jsme u horského potůčku, opřeli se o skálu v miniúdolíčku, vyndali vařiče a menáž, a začali debužírovat a při tom dišputovat o přírodě, o životě. Konečně i na placatice s něčím ostřejším došlo.

Najednou, vyděšeně koukáme kolem sebe. Mezi houbama, listím, květy, se začaly pohybovat tyto dávné prahistorické příšery. Příšery do té doby, než se s nimi človíček vandrovníček více seznámí. Pak jsou to z ničeho nic miláčci.

Do dnešního dne si ty desítky tvorů neumíme vysvětlit. Možnost je jenom jediná, pohádková, jako o tom políbení žabičky princezničky. Mloci si přišli pro svůj desátek. I oni se chtěli zúčastnit našich hodů. Jiné vysvětlení nemáme. Ó, jak my to toulání se přírodou milujeme! Nebo někdo z vás máte jiné, odborné, vysvětlení?

......

......









Městečko malé, kouzelné a přímo v něm....

29. prosince 2011 v 21:20 | Až pojedete někdy kolem, tak zastavte a dejte vědět, jak jste byli úspěšní |  Houbařské plácky
....rostou chráněné, ohrožené, houby!


Někde tady na blogu je o tomto kouzelném houbařském plácku předlouhé povídání. Dokonce plné dobrodružství. A ještě si tady koupíte ušiska, která jsou převelice chutná.

Právě, podle starých mykologických podkladů, tady rostla v dávných časech houba, po které již není po celých Čechách, Moravě a Slezsku, ani památka. Nikdo určitě již nikdy nezjistí, proč se tak stalo. Stávají se ale v přírodě zázraky, tak se možná někdo, někdy, dočká opětovného zázraku. Třeba se ta překrásná a převzácná houbička zase někdy nejen zde objeví.

Fotografií tohoto městečka, okolní přírody, hub a rostlin, mám celý soubor. Tady se konalo výjezdní fotozasedání pod vedením profesionálních fotografů. Ó, jak rád bych je tady uveřejnil a povídal si o nich. Co je na nich špatné, slušné a k spokojenosti všech. O snímcích dišputovat, a tak se sebevzdělávat kolem fotografie. Kdo je pro, tak ať zvedne ruku!

Zimní přechod Brd letos nebude....

29. prosince 2011 v 19:17 | Já jsem se taky těšil, ale co naděláme, když nám příroda nepřeje |  Brdy centrální
Zimní přechod Brd

.... ale určitě bude, tak jako každý rok, v příštím roce - 2012. Bohužel nám zatím nepřeje počasí. Sněhu tam není po kolena a s mrazy se rovněž nedá počítat. Jakmile budou ty správné podmínky pro vandrování, tak vyrazíme. Vše je připraveno, dojednáno.

Přejdeme Hřebeny, pak do vojenských, a přes Brdy třemšínské zpět do újezdu. Vyjdeme po cca třech dnech na zámku Kozel, kde již budeme očekáváni. Nedej se přídej se. Už jste si koupili ty vyhřívací vložky do kanad? Dodatečné přihlášky možné na burle@seznam. cz. Zápisné, láhvička becherovky pro šéfa!


Nebojte, tady přespávat nebudeme. Já vím, jak vám byla v tomto přeslavném bunkru zima. To ale nebyla moje vina. Vždyť jste se báli zavřít pancéřové dveře, že je pak už nikdy neotevřete. Objednána je lovecká a pěkně děrává bouda.




Houbaři se budou potkávat se zubry

29. prosince 2011 v 18:08 | Zubr není pro lidi nebezpečný, pouze v období říje a zrodu je třeba si dávat pozor. |  - - zubr
Zubr se vrací do naší přírody


Za nedlouho, po Šumavě, i v lesích bývalého vojenského újezdu Ralsko, budou nejenom houbaři potkávat obrovské, přenádherné tvory, kteří již v dávných dobách byli v českých zemích vyhubeni. Dnes se do naší přírody vracejí.

V rozlehlé oboře zde zanedlouho bude vysazeno stádečko o 8 kusech. Z Polska byl přivezen býk a čtyři kravky, kterým se u nás narodila tři teleta. Takový býk může mít kolem 1200 kilogramů.

Plachá zvířata nejsou pro lidi nebezpečná, ale to neznamená, že je budeme nahánět jako divou zvěř. Zejména fotografové by se měli zamyslet, kde je hranice slušnosti k Matičce přírodě.

Nebezpečí může hrozit v době říje (září, říjen) a v době, kdy samice mají čerstvá telátka (květen, červen). Vojenští lesáci doporučují nepřibližovat se k zubrům na méně než osmdesát metrů. Zvířata se lidem vyhýbají, tak je nerušme. V blízké budoucnosti by tady mohlo být kolem třiceti kusů. A pak, že se v přírodě zázraky mezi ouřednictvem a přírodou nedějí.

Dříve jsme je jezdili obdivovat, pozorovat do Polska a dnes je máme konečně doma....

Pro více informací a fotografií si klikněte na ty zelené zubry vpravo od titulku!

Lilie zlatohlavá -

28. prosince 2011 v 21:55 | Lilií zlatohlavých je tam každý rok přemnoho, ale bílá? |  FLORA
Lilie zlatohlavá


Na stolovou horu uprostřed Evropy jezdíme, kvůli liliím zlatohlavým, každoročně. Je tady co obdivovat, na co se dívat. V letošním roce jsme tady objevili bíle kvetoucí. Jak často je něco takového v přírodě vidět?

...v Praze, tam je blaze...XVI

28. prosince 2011 v 19:28 | Na tom pražským mostě konvalinka roste žádnej jí tam nezalévá ona sama roste.... |  V Praze blaze
Na Karlově mostě tam to žije


Kam se člověk podívá, tak je to tady jeden velký zmatek. Čti bordel. Už to není ta přenádherná Praha, kde se lidi znali, potkávali se v obchůdcích, hospůdkách, v kostelích, nejenom na nedělních mších. U Karlova mostu byla pekárna, kde pečivo, o kterém se nám již dnes jenom může zdát. Bylo teplé, křupavé a voňavé. Dnes to průmyslové je pouze k pláči. Bohužel, mladé generace už vůbec nevědí, jak takové housky, špekáčky, měly vynikající chuť.

Tam, kde byla pekárna je sovětský obchod. Kde prodávali u kina lahůdky, tam je americká buchtárna s divným sladkým rozemletým masem. V proslavené a prastaré malostranské kavárně, americká kafárna. Jedna hrůza vedle druhé.

Na ulici nenajdete ani jeden český obchůdek, ve kterých by se prodávaly potřebné věci. Pouze samé zbytečnosti, kterým se vyhýbají i zahraniční turisté. Podnikají tam především cizinci z východu a jihu. Kde berou na drahé nájmy, tak to nikdo netuší. Je to celé takové divné.

A kam to spěje? Na to nám dal nedávno odpověď akademik, ředitel, Václav Cílek, když prohlásil: "Do dvou let tady máme nepokoje!" A na konkrétních příkladech ukázal, jak to bude probíhat. Čeká nás těžká a nelehká doba. Výhodu budou mít houbaři, kteří budou znát i tu poslední jedlou houbičku....




Poznámka: Fotografujete přírodu, rostliny, houby? Tak navštivte v Praze, Americké centrum, Tržiště 366/13, tlf. 257 530 640, výstavu fotografa a cestovatele Miroslava Martana. Vystavuje nejnovější a naprosto úžasné snímky z amerických národních parků. Otevřeno pondělí až čtvrtek 13,00 - 16,00, vstup je zdarma a výstava končí 15. ledna.

Poznámka: Lidi snad potratili rozum. Většina má dnes hluboko do kapsy, ale stále naskakují na nepravdivé reklamy, které jim z kapes neustále tahají penízky. Představte si, že za různé potravinové doplňky, včetně těch z hub, utratí ročně 11 miliard korun. Má to logiku?

Dodnes nikdo neví, kolik v těch doplňcích vůbec té hlívy je. Navíc není přírodní, ale uměle vypěstovaná. Ta má k léčivým látkám v nich obsažených převelice daleko.

V rozhlase hovořil jeden primář, který na doplňky určené na klouby řekl: "Člověk by jich musel sníst tuny, aby v něm něco z nich zůstalo. Vše pouze bez užitku vyloučí." A já dodávám a zbytečně příjde o těžce získané, vydělané peníze. Lidé tak okrádají vlastní rodinu!

Bondarcevka horská - starý hvozd a mnohosetletá jedle

28. prosince 2011 v 19:21 | Když se v jeden překrásný den potká korálovec jedlový, bondarcevka, šindelovník, ježatý, tak je to na mrtvici. Ale moc hezkou, příjemnou. |  - - bondarcevka horská
Bondarcevka horská - (snímek byl pořízen přes punčochu, silonku).


......

......

Hlíva, ale taková trochu jiná. Nebo ne?

26. prosince 2011 v 15:20 HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ???


Foto Jiří Let -

Tahle hlíva nás velice překvapila. Na své mládí má divnou barvu a dlouhý třeň. Je to vůbec hlíva ústřičná? Poradíte, prosím....


Pěkný hled je na ten Boží svět aneb lesníci co děláte? Máte les a vůbec se o něj nestaráte!

24. prosince 2011 v 20:21 | Brakujeme lesy? Není již čas se probudit a jednat? Kdo je ten lotr ničitel? |  Stromy to je láska má
Ničíme lesy jako ti bídáci v Amazónii. Tam voláme po nápravě a doma děláme totéž....


Tohle je zajisté hezké podívání. Listnatých stromků není nikdy v lesích dost. Je jich však převelice málo. Lesníci mají sice od státu, ze zákona, povinnost vysázet jich každoročně určité procento. To je ale oproti smrkovým monokulturám tak nepodstatné, že je to doslova k pláči. To si odborníci, vláda, parlament, senát, nevidí na špičku nosu? Nebo snad opětovně zvítězili ti šejdíři, podvodníci, aby zase vydělali co nejvíce penízků na úkor nás všech, na úkor Matičky přírody? Když to takhle bude pokračovat i nadále, tak si pod sebou podřezáváme pořádně silnou větev!

Nikdo již dnes neví a ani si neumí představit, jak vypadaly původní hvozdy, nejen na území dnešní České republiky. Ve starých historických análech, kronikách, se píše, že byly neprůchodné, plné zvěře a nebezpečí, starých i mladých stromů, bohatého byliného patra, hub. Kde ty loňské sněhy jsou.

Naprostá většina návštěvníků lesů - houbaři, myslivci, turisté, trempové, dětské oddíly, sběrači lesních plodů, klestí - vůbec nevědí, že naše lesy nejsou v současné době ničím jiným, než monokulturou smrků, takové českomoravskéslezské plantáže na dřevo. Nic méně nic více!

Jenom nás zaráží, že se tomuto problému nikdo nevěnuje, nechce věnovat. Pravdou je, že se občas najde milovník přírody, lesník, který doslova na černo vysazuje v lese chybějící listnaté dřeviny a co je opravdu chvályhodné, tak i jedle a další vzácné, v přírodě chybějící stromy. Srdéčko vždy oblaží, když vandrovník se setká s nově vysázenou, dosázenou, lesní, silniční, polní, álejí. Zde je to zásluhou zejména obcí, mysliveckých sdružení, sedláků, kteří navazují na tradici svých předků, a chytrých lesníků.

Když se podíváme na celorepublikové lesnické mapy, tak se musí každý zhrozit. Těch "původních" lesů, které jsou dnes bohudík rezervacemi je nejen převelice málo, ale jsou to anvíc, bohužel, jen takové minikrcálky. ("Původní" je v uvozovkách proto, že se jedná o listnaté lesy, tedy spíš lesíky, které jsou staré + - jednostolet.)

Je až k pláči, když se kolem takového chráněného lesíka projdete. Všude kolem ho obklopují nově vysázené plantáže na smrk, ve kterých je, sem tam, minioplocenka převážně s buky, jedlí. V mnohé z nich, stejně místo listnáčů, vyrostou opět smrky. Je to až k smíchu. Nemělo by to být obráceně?

Je to tak složité místo smrků, kolem starých listnatých lesů, vysazovat buky, duby, javory, lípy, kaštany, jilmy, tisy, habry, olše atd.? Snažit se tyto "původní" hvozdy, dnes rezervace, co nejvíce rozšiřovat na všechny světové strany a zakládat i nové!

Nedávno se mě podařilo, právě z těchto důvodů, spojit dvě rezervace. A nyní probíhají z mé iniciativy další dvě podobné akce. Musíme si ale počkat, jak se státní ouřednictvo k mým návrhům postaví. Budu informovat!

V této souvislosti jsem požádal stát, aby tyto bývalé dvě rezervace do budoucna propojil se dvěma dalšími, které jsou nedaleko. Tak je to zapsáno v ouředních materiálech a státem odsouhlaseno. A co se nestalo? Kolem byly opět vysázeny smrkové monokultury. Je to jeden velký, a nikdy nekončící, blázinec. A kde je chyba? Oni státní ouředníci nejsou pravděpodobně milovníci přírody. Jenom jsou zaměstnáni, chodí si jen pravidelně pro vejplatu. A vo tom to asi je!!! (...že Martine!)

V takovémto lese je to pravý houbový ráj. Tady je to místo, kde rok za rokem nacházíme nejednoho kotrče Němcova.

A co mne k napsání této litánie přimnělo?

To si takhle s partou houbařů a mykologů, milovníků přírody, kráčíme po lesní cestě, pod velevýznamnou prastarou rezervací. Dovolte nejdříve malý příběh. Člověk se stále něco učí a to je moc dobře, že?

Již je to několik roků nazpět, co jsme zde uspořádali výjezdní odbornou přednášku, podobné akce pořádáme pravidelně, na téma "Staré hvozdy české přírody a ochrana hub". Lektorem byl pan akademik, profesor jedné vysoké školy.

Z ničeho nic, jak rána z nebes, někdo řekl: "Tady nejsou zrovna staré, letité, stromy!" A druhý dodal: "Co se divíš, to nevidíš, že tady ty letité nenechávají."

Pan profesor se usmál a řekl, ukazujíc na tokový nic moc silný buk: "Kolik si chlapci, on každému říkal chlapče, dívenko, myslíte, že tento krasavec je stár? Padalo číslo za číslem, ale všechna kolem několika málo desítek roků. Pan akademik se usmál a začal koncert: "Tak tenhle může mít i několik set roků." Koukali jsme na něj nevěřícně. A on začal vysvětlovat.... a dnes to dáváme k lepšímu i my ostatní, ale vždy se vzpomínkou na pana profesora.

To je ten prastarý hvozd, ve kterém lze se potkat se vzácnými a hodně vyhledávanými šindelovníky severskými. Na snímku, při naší předposlední kontrole. Jsou již starší, ale bohužel při naší další návštěvě jsme už žádné nenašli. Kam se poděli, tak to si dodnes neumíme vysvětlit.

Za komunistů zde bylo plno funkčních oplocenek na listnaté původní dřeviny. Většina jich po nástupu šlechty, současných majitelů okolních lesů, již zmizela a podle toho to tady taky vypadá. Chybí ve zdejším hvozdu jednoznačně následovníci těch prastarých kmetů. /Teď mě tak napadá? Může vůbec do rezervace, kromě státu, vstupovat bez jeho dovolení ještě někdo jiný?/

Již delší dobu zde v rezervaci pozorujeme, jak se vyváží veškeré novější dřevo - padlé stromy, odlomené větvé a to i včetně, v síle několikacentimetrových. Já bloud jsem si myslel, že v rezervaci, a zejména takové letité a vzácné, by mělo všechno zůstat na místě a to bez zásahu člověka.

Pan kníže - jehož rod získal majetek pravděpodobně po Bílé hoře, znalí vědí o čem píši - se zde nechová zrovna nejlépe. Z rezervace vytahuje vše, i když se to už hodí jenom do kamen. Rezervace, tak dostává pořádně na prdel. A kde je ouřednictvo? A bohužel není v republice jediný!

Nedávno jsme o tom hovořili s odborníkem na slovo vzatým a opět přímo v terénu, ale o několik set kilometrů dál. (Příjmení a tituly neuvádím - tak jako u pana akademika výše - neboť jsem je ještě nepožádal o souhlas.) Hovořil o současné hrůze, kdy na "příkaz" evropské únie se z lesů vyváží klestí, které je určené na rozdrcení a na výrobu topiva. I vy určitě potkáváte u cest ty obrovské hromady dřevní hmoty. Hrůzné je zjištění, že bez evropských dotací - které jsou pro lesníky, ale i soukromé vlastníky, mnohdy darem z nebes - by toto drancování bylo naprosto prodělkové.

Kdo by se nechtěl ve starém historickém hvozdu potkat s bondarcevkou horskou. Je to úžasná plodnice, která co kus, to vždy, nejen tvarově, úplně něco jiného. Vždy při nálezu zalichotí oku, srdéčku.

Průšvih ale je, že tato dřevní hmota - "odpad" - se nemůže v žádném případě odvážet, neboť se jedná o následné živiny pro les. Bez nich by následně, v pozdějších letech, skomíral až by uhynul!

Patříme mezi partu, která si umí bez problémů s dělným lidem v lesích popovídat. A mnohdy se dozvíme věci, kterým se ani věřit nedá. A místní v hospodách, v okolních vesnicích, vědí o hospodaření v lesích všechno. Jsou z toho zděšeni. Kde ale mají najít, v dnešních mafiánských časech, zastání? Existuje vůbec dnes někdo, kdo by jim dal slyšení?

A jak to tedy v našich lesích, hvozdech, v současné době vypadá? Dá se použít pouze jedno vševystihující slůvko - b r a k u j e s e, k r a d e s e, majetek a práce našich předků!!!

Tohoto svinstva je plný internet - korupce. Uveďme si jeden příklad z trochu jiného konce.

Pan kníže po revoluci dostal majetek předků zpět. Kácí dřevo, které nezasadil, s kterým neměl žádnou práci, žádné náklady. Bohužel je vyváží do zahraničí, nenechává v Čechách, nedává ho na naše pily, které nyní krachujou ve velkém, ale vyváží do zahraničí ke spolupracujícím firmám. Tam se nařeže, upraví, vyrobí stavební materiál, kuchyně, nábytek. A co se nestane? Tyto výrobky jsou dodány do zahraničních řetězců v naší milované vlasti. Kruh se uzavřel a pan kníže vydělal minimálně dvakrát a českomoravskoslezká člověk prodělala mnohonásobně. A bohužel na prdel dostal především náš milovaný hvozd, Matička příroda!!!

Jenom nechápu, kde se stále berou peníze na výplaty, daně, sociální a zdravotní pojištění, když se tady už téměř nic nevyrábí.... Navíc, každý okradáme každého!


Vichr fouknul a k zemi se poroučel prastarý kmen buku. Byl to náš miláček, jako všichni ti krasavci kolem. Už jsme se těšili, jak ho tam budeme navštěvovat a rok za rokem kolem něj poskakovat a získávat nové informace, bádat, o jeho spoluživotě s houbami, brouky, rostlinami, mechy atd. atd.

Už poučeni, neboť nedaleko, než jsme se rozhoupali a požádali fořta o slyšení, vyvezli na topení podobného bratříčka. Požádali jsme, pomocí mejlů, pana knížete, jeho lesníky, aby tento další kmen - na fotografii - nechali ležet v rezervaci. Podrobnosti výše v článku. Odpovědi jsme se do dnešních dnů nedočkali, ale nevzdáme to. Nyní budeme žádat o vysvětlení, zda je vhodné tyto kmeny na topení z rezervace vyvážet....

Bohužel, na snímku není moc dobře vidět o jakého silného a velikého jedince se jednalo. Je to škoda nesmírná. A to jak pro les, tak pro nás, kteří přírodu tak milujeme a kolem ní den co den dišputujeme.


..... za několik dnů jsme byli svědky, jak parta dřevařů našeho kamaráda z rezervace, chráněného hvozdu, odváží. Hlava nám nebere, proč? Kvůli několika špalkům palivového dříví?

A už tady máme první ohlasy. I lesnící nad tímto hospodařením pláčou a omluvají se, že nemohou nic dělat. Doma mají rodiny, kteří potřebují výplatu na obživu. Do českomoravskoslezských lesů, hvozdů, vstoupil kapitalismus, feudalismus. Bůh ochraňuj nejen krále, ale i nás všechny. Čekají nás chmurné časy!!!

Takto se kácí letití mohykáni, kteří osamoceně stojí v lesních porostech. Proč? Proč je nenechat na dožití pro dobro přírody a jejích obyvatel. Nebylo by vhodnější, aby se tento krasavec proměnil třeba v doupný strom, které snad už v lesích ani nejsou, ale tak moc chybí.

Kus lesa vytěžen, listnáče vyvezeny a bude následovat osazení smrkem. Zde na okraji chráněné rezervace, historického hvozdu, zase vznikne smrková monokultura. Co takhle raději vysadit listnáče a rezervaci pomalu rozšiřovat na všechny strany!


Hádanka - ověřte si své znalosti. Co znamenají tyto značky, které občas v lesích potkáváme? A co je to za plodnici?

Víme, kdy lze do rezervace vstupovat? Může se to vůbec? Do kterých ano a do kterých ne, a za jakým účelem? Odpovězte pod článek do komentářů a vyvolení dostanou slevu na vchodové i interiérové dveře, včetně zárubní.

My vandrovníci na jaře, tak jako každoročně, uspořádáme řadu exkursí, expedicí, pod vedením zkušených odborníků a to po celé republice. Přihlásit se může kdokoliv, ale za podmínky, že šéf Vandrovníků, od každého nově příchozího, dostane, přes Magdičku, láhvičku becherovky.

V jarních, a zejména pak v letních a podzimních měsících, vybudujeme několik týdenních stanových tábořišť v oblastech, kde lze opětovně očekávat zajímavé přírodní skvosty. Nyní nás čeká Zimní přechod Brd. Od Prahy až po Plzeň. Zdravi došli, kamarádi.









Dřevnatka mnohotvárná II/2011 - Xylaria polymorpha aneb tohle bylo o život

23. prosince 2011 v 21:42 | Když je mokrá, vlhká, tak dokáže pěkně umazat ruce |  Dřevnatka mnohotvárná

Dřevnatka mnohotvárná


Mlha ustupuje ze starodávného hvozdu. Tady začíná můj příběh. Poveze mě rychlá z něho do špitálu nebo nepoveze....


Byl den před Štědrým večerem a my jsme se rozhodli prozkoumat starý historický hvozd na úpatí Šumavy. (jehc). V 5,15 jsme vyjeli rychlíkem z Prahy, potom ještě pěkně vytopená lokálka. To by člověk nevěřil, jak ty vlaky dnes umí po kolejích rychle šupajdit. Hodně se toho změnilo, ale ne vždy k dobrému.

Na začátku šedesátých let minulého století, když jsme vojákovali v lesích, nedaleko Plzně, na raketových základnách, jsme trať Praha - Plzeň přehodně využívali. Dnes je to až neskutečné. Uběhlo několik desítek let a vše je tak jiné.

Z Prahy jsme se vracívávali flamendrákem hodinu po půlnoci. Rychlíkem vojáček nesměl, nedostal bumážku. Pouze osobákem, který jel do Plzně pět hodin. Stavěl na každé mezi. Byl celý dřevěný, ale měl v té době naprosto neskutečnou vymoženost. V mrazivé zimě v něm bylo neskutečné teplo. Doslova, do posledního písmene, sauna.

To jsme jednou, jen tak v trenkách, polehávali na širokých sedačkách. Pochrupáváme, když někdo začal křičet. "Kucí, vstávat, už jsme tady!" Vlak již dlouho, ve stanici před Plzní, postával. Vyskočili jsme tak, jak jsme byli, pobrali vše potřebné a skočili do sněhu a mrazu. Lidi, kteří zrovna jeli do šichty, řvali smíchem jako pominutý. Stačilo se jen podívat na ty trenky. Někdo je měl až přes kolena, druhý zase téměř ke kotníkům, jiný, jako dnešní slipy. Zkrátka k pokukání. Hodili jsme na sebe vše potřebné a hupky dupky do války! Zítra bude Štědrý den a o něm to tady ještě někdy dopíši.


Fotografovat v lese, když prší, tma jak v hrobě, není vůbec jednoduché. Nejhorší je, že človíček je nucen použít téměř to nejvyšší ISO. Podle toho to pak vypadá. Zejména zaostření, v té tmě, dělá problémy. A tak to na těchto snímcích taky dopadlo. Tak zase někdy příště. Určitě to již bude povedenější.

Opět je den před Štědrým večerem. Vystupujeme z lokálky. Už se rozednilo, ale začíná poprchávat. Vstupujeme, po asfaltové silničce, do hvozdu. Nasazujeme na kulichy kapuce a šineme si to do mírného kopce. Po devíti kilometrech se konečně dostáváme na hřeben. Prastarý smíšený les nás vítá mlhou, je vidět jen na několik desítek metrů. Je tady jak v prádelně. Začalo se oteplovat a my máme pocit, že jsme snad vstoupili někde v lázních do páry.

Pro fotoaparáty to není zrovna to nejlepší. Nestačíme otírat objektivy, kamery. Horší ale je, že v tom roztékajícím sněhu máme za chvilku všichni mokré boty, nohy. V tomto nečase, kde všude kolem mlha, opar, vznikají ale ty nejzdařilejší snímky. Nejinak tomu bylo i dnes. Zaostříte na hlavní motiv, clonu dle možností zvolíte tak, aby vše okolo bylo rozostřené. A když je trochu toho štěstíčka, tak se podaří. Klucí se vykašlali na přírodu a dělali holkám portréty. To rovněž nemělo v té mlze chybu.

Očekávali jsme, v tomto zapomenutém koutě, houbové zimní hody. Opak byl pravdou. Hlíva ústřičná doslova žádná, což nás velice překvapilo. Ukazuje se, že letos, žádné hody asi nebudou. Prošli jsme mnohosetletý les plný starých buků, dubů, jedlí, ale i dalších dřevin, a nikde doslova nic. Pouze jeden trs penízovky sametonohé, potom sem tam nějaké malé houbičky, a na kmenech další malilinkaté, které bez makra nešla ani nasnímat. A u jednoho pařezu dřevnatky mnohotvárné. Toť vše, zklamání.

Ale nezklamala nás příroda. Tato nepohoda, slota, má něco do sebe. Hvozd byl přenádherný, a tak jsme si udělali navíc pochodové cvičení. Celkem jsme ušli přes pětadvacet kilometrů v tom nejfantastičtějším hvozdu předšumaví.

Při vstupu do vesnice vidíme myslivce, jak sedí na posedu a kolem něho, kam oko dohlédlo, plot. Farma. Pískli jsme, on nám otevřel a my se dívali na přenádherné stádo daňků, muflonů. I několik jelenů a laní tam bylo. V tom mlžném oparu to nemělo chybu. Jak ale ty zvířata nalákat blíž. Myslivec, majitel farmy, se na nás podíval a bylo vystaráno. Ti, co nestihli se dostat na posed, ještě dnes pláčou....

Došli jsme do bývalého okresního městečka. Dnes to tam vypadá, jako když tady teprve včera skončila druhá světová. Zámek sice vypulírován, ale park vykácen. Zmizely všechny staré stromy. Prý ohrožovaly návštěvníky. Tak tohle moje hlava nebere!?

Na náměstí prodávali zdejší rybáři kapry. Kilo, 72 korun českých. Restauračka vypadala dobře, venkovní načmáraná tabule nás dokonce zvala na zvěřinové i vepřové hody. Městečko začala pokrývat tma. Rozhodli jsme se, bohužel, ke své smůle, na nic nečekat a frčet k domovu. Kdyby nám ujel tenhle vlak, tak by jsme na další museli předlouho čekat.

V lokálce bylo teploučko. První co jsme udělali? Boty a fusekle šly na topení. Už jsme cítili ten smrad. Ještě štěstí, že byly vánoce, tak vláček motoráček byl poloprázdný. Průvodčí padla do mdlob, a tak jsme jí pěkně po chlapsku začali křísit. Jó, kdo umí, ten umí.

Vystupujeme a hned nastupujeme do rychlíku. Tak takovéhle cestování nemá chybu. Bohužel, nás čekají těžké, horší, časy. Vláda rozhodla, že důchodcům vezme veškeré slevy. Na průkazky se bude jezdit jen do konce ledna. Na nádražích jsou rozvěšené letáky, že České dráhy to vyřeší. Prý důchodce nenechají padnout. Pro ně to znamená nezanedbatelných osm procent cestujících....

Rychlík je vyhřátý a my si to užíváme. Minuli jsme Zbiroh a já říkám. "Kamarádi zvedněte se, já musím zalehnout. Mám infarkt!!!" A taky že jo. Kluci nevěřícně se zvedají a já ulehám. Jenom přemýšlím, na které nádraží si mám objednat rychlou. Hořovice, Beroun, nebo to vydržím ještě do Prahy? Jak myslíte že to dopadlo...


Šupinovka kostrbatá, která odchází do věčných lovišť. Kolem ní je v poslední době hodně zajímavého. Zejména zásluhou pana ing. Víta, který širokou houbařskou obec přesvědčil, že je nanejvýš vhodné jí, za účelem kuchařského zpracování, sbírat. Více zde na blogu.

STOPA, ale čí. Je to to co si myslím?

23. prosince 2011 v 21:13 ZVĚŘ
Stopa, starý listnatý hvozd. Stopy byly na ležícím kmeni o šířce cca 30 cm. Hned vedle stejné stopy, ale na kmenu širokém cca 15 cm. Ještě další stopy přidám. Bohužel sníh byl již hodně rozbředlý a tak lepší stopa nebude..... Poznáte o jakého živočicha se jedná? To není chyták ani hádanka. To je pravda.


Tato stopa je upravena na počítači.....


Úplně stejná stopa neupravená.


Ještě jedna, úplně jiná.

Kačenka česká aneb štěstí přeje připraveným

22. prosince 2011 v 11:36 | Příští rok se pro nás stane historickým - konečně poznáme kačenku českou |  - - kačenka česká
Kačenka česká ze západní hranice

FOTOREPORTÁŽ od Vladimíra Špatného



S panem Vladimírem jsme se seznámili při akci na záchranu Šumavy, která vyvrcholila v kostele Svaté Magdaleny ve hvozdu poblíž Zbytin. Houbám rozumí jak nikdo jiný a zejména na Šumavě je má v malíčku. Převelice nás zaujalo jeho vyprávění o kačenkách českých. Zná dokonce hodně lokalit, kde rostou ve velkých množstvích a jedna je krásnější než ta druhá. Pod jeho odborným vedením je prý v příštím roce poznáme i my. To nám bude stát za to, abychom poblíž vybudovali tábořiště a po dobu mnoha dní začali tady, kolem kačenek, bádat. Přidej se, nedej se....

Chceš se k nám přidat a poznat ty nejzajímavější lokality kačenek českých? Tak napiš do komentářů více či méně řádků o této přenádherné houbě!

(pokračování brzy!)

Řeka Střela - smírčí kříž u Kozičkova mlýna

21. prosince 2011 v 22:59 | Přichází jaro, házíme torny na záda a vyrážíme kolem Střely. Máloco je tak pěkného. |  - - Střela
Smírčí kříž u Kozičkova mlýna

Foto a text: Jiří Let
V oblasti povodí kouzelné řeky Střely, je podobných památek na dávné časy povícero. Stačí se jen dívat kolem sebe a sem tam hodit hovor s domorodci, chataří, chalupáři. O historii smírčích křížů se neví téměř nic. Tento u Kozičkova mlýna je výjimkou. Převelice těžko se hledá. protože snad na všech mapách je špatně nakreslen.

Více podrobností o této oblasti a smírčím kříži na Kozičkově mlýně ZDE !!! v knize Jaroslava Sklenáře....

V každém ročním období se vyplatí hodit tornu na záda a projít kolem Střely. Oproti vnitrozemí je to tady ještě panennská příroda. Zejména část od Rabštejna po železniční zastávku Mladotice. Ale ani další úseky do Plas a až na soutok, nejsou k zahození. Co si ale budeme povídat, nejkrásnějí je tady brzy na jaře.

Auto se použít moc nedá. Vandrovník by se těžko k němu zpět dostával. Nejlepší je vlak. Vystoupit v Chyši, zajít na zámek, prohlédnout si park, rostou zde zajímavé houby, a na gábl a vynikající pivo zaskočit do tamějšího pivovaru. Cesta na Rabštejn nad Střelou, i když po málo využívané silničce, rychle utíká. Zejména v osadách to vypadá, jako když tady teprve včera skončila válka. Potkáme i historické stromy a řadu pevnůstek z třicítých let minulého století, které bohužel, jednomu z nejhorších období lidstva nemohly pro zradu zabránit. Nejlépe je věnovat vandru tři dny - od pátku do neděle. Stačí hodit na záda několik základních věcí - voda, spacák, karimatka, celta, jídlo a je vystaráno. Váš fotoaparát bude tou krásou zahlcen.

Foto: Petr Stříž
Vandrovník ten se má. Kam si sedne, tam si lehne. Nikam nepospíchá, hospůdka je všade. A ta pak od večera do rána hučí, jak lodní kotel té největší zaoceánské paroplavby.







Vzpomínka na léto aneb nebude to dlouho trvat a zase vyrazíme

21. prosince 2011 v 0:29 | Hodit tornu na záda a celý týden jít přes kopce a údolí.... |  FOTO měsíce
Zima je na běžkách, sněžnicích kouzelná, ale jaro, léto, podzim, má také mnoho do sebe....


I batůžek si musí občas odpočinout. Jakmile ho sundáte ze zad, položíte na pařez, kámen, tak vidíte, jak i on, jako člověk, se hned narovná, protáhne a zakouká se na ten Boží svět....

Hlíva ústřičná a několik záhad kolem ní

19. prosince 2011 v 15:59 | Kolem hub jsou nejzajímavější ty záhady. O houbách víme převelice málo |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Hlíva ústřičná záhada

Hlívovník, na snímku, známe roky. Pouze jednou na něm vyrostla spousta plodnic. Jinak to byl jeden, dva trsy. Ale většinou byl strom bez jakékoliv plodnice. Zkrátka, nic moc. Zajímavé na tom ale je, že vždy houby měly tuto žlutavou barvu. Ona hlíva ústřičná je vůbec barvoměnná. Víme, že i v době růstu dokáže několikrát převléknout kabát. Ale ono to o té barevnosti bude asi všelijaké. Vliv může mít druh stromu, počasí, zkrátka bůhvíco. Nevíte někdo, prosím, o tom něco víc?

Již řadu týdnů jezdíme hlívu ústřičnou sledovat do několika hvozdů, ale o jejím sběru se hovořit nedá. Letos je jí, alespoň v našich lokalitách - a jak je to tam u vás(?) - převelice málo. Teď navíc uhodily mrazy a ona svůj růst pozastavila. Roky minulé, zejména sezóna 1910 - 1911, se letos asi opakovat nebudou.

Pozorujeme roky jeden špalek, který bývá plodnicemi obalen. I letos malé hlívičky vyrazily, ale po prvních mrazech se stáhly do sebe. Ty trochu větší ožrala zvěř. A máme tady záhadu - proč jenom sem tam několik plodnic okousají, celou plodnici nesní. Asi jim hlíva ústřičná nechutná. Jinak bychom přece v lese žádnou nenašli. Nebo je to jinak?



Tyto plodnice, snímek, který stár téměř deset let, jednoduchý aparát, měly tak neobvyklé odstíny, které jsme ještě nikdy, až do dnešních dnů, ještě neviděli. Navíc, měly takové, jakoby, ďubkované kloboučky