Leden 2012

LOMY - minulost a současnost.

31. ledna 2012 v 11:56 | Na lomech je vidět, jak systematicky ničíme ty nejzajímavější přírodní kouty. A na té likvidaci se podílejí úředníci, vědci, státní ochránci přírody. A to svou nečinností. Ukončíme to barbarství někdy? Začneme se již věnovat přírodě?

Více o tomto fantastickém lomu, který jsme tak milovali, který nás naučil rozumět přírodě ZDE! Nyní je v likvidaci! Proč? páni vědci, úřednící, státní ochránci přírody, parlamente, vládo. Proč???

Proč??? ničíme ty nejvzácnější lokality naší přírody?


Smutným, ale ukázkovým příkladem nám může být okolí hradu Karlštejna, Českého krasu. Právě v této oblati je lomů převelice a mnohé jsou dokonce čarokrásně zatopené.

Krabičkové diety mohou ohrozit zdraví

30. ledna 2012 v 10:20 | Nemá to mnoho podobností s potravinovými doplňky? |  ? léčí nebo zabijí ?
Něco málo k zamyšlení aneb žijeme v divné době, kdy jeden okrádá druhého

(MF DNES) - Jídlo, které dostanete v krabičce na stůl, se většinou k hubnutí vůbec nehodí. Je v něm příliš málo energie, úplně špatný poměr důležitých živin. Navíc nechutná dobře. V testu MF Dnes - 27. ledna 2012 - dvě třetiny krabičkových diet propadly. Prodejci tvrdí, že obsah krabiček sestavují odborníci - ale ukázalo se, že to často není pravda.

(Václav Burle) - více se rozepisovat nebudu. Vše lze najít na stránkách Mladé fronty Dnes. Je to drsné počteníčko. Jenom je to další důvod, proč se v této souvislosti zamyslet, nad problematikou potravinových doplňků, zejména těch z hub. O léčivosti hub ani nemluvě. I zde to není o ničem jiném, než o velikém obchodu. Jedni se snaží vydělávat na úkor jiných. Je to jeden velký blázinec. O morálce ani nemluvě.


Na zhubnutí, dietu, jsou nejlepší tihleti tvorové. Dobrou chuť. Jistě není třeba zdůrazňovat, že naší přátelé z východu je převelice milují. Ono se v republice totiž strašně moc pytlačí... Dva z Ukrajiny dokonce na porybného vytáhli bouchačku.


Neméně zajímavé jsou i houby. Naplní žaludek do nepříčetnosti a zásluhou vlákniny ještě bude i vynikající stolice. Ovšem pouze za předpokladu, že si je neuděláme na smetaně. Je vůbec nutné ty krabice umělotiny kupovat? (Kdo napíše na burle@seznam.cz co je to za plodnici, tak obdrží slevu na dveře včetně zárubní.)

Biatora lucida nad trampskou osadou nad Hadí řekou

30. ledna 2012 v 9:37 Lišejníky
Vzácný lišejník


Když si kliknete na ten nápis vpravo nahoře, tak se dozvíte o něm více.

Houžovec hlemýžďovitý aneb vandr kolem Hadí řeky

29. ledna 2012 v 18:35 | Ve vojenských hvozdech je přemnoho sněhu, projít se to nedá, tak jsme se vydali do vnitrozemí |  Houžovec hlemýžďovitý

Hadí řeka je kouzelná v každé roční době, zimní čas nevyjímaje. V těchto dnech, po celé republice, uhodily mrazy, ale tok pro prudkou vodu nezamrzl. Toho ihned využily divoké kachny, které si zde, pravidelně, pořádají kachni dostihy. Vylétnou na horní tok, a pak se nechají přes peřeje unášet proudem. Je na ně pěkné pokoukání. Nevěřícně jsme je pozorovali a nestačili se divit, jak jsou inteligentní a vzájemně se milující. Řeku sjížděly v párech. Nejdříve on a následně ona. Jak to šlo, tak vedle sebe. Když první pár uplaval, tak se zadrhl u břehu, v klidné vodě, a na ty ostatní tří páry počkal. Dokonce jsme na vlastní oči viděli, jak ve předu plaval kačer, za ním dvě kačeny a na konci opět kačer. Oni je ti kačeři ochraňovali. Obtížně se to všechno popisuje, ale věřte, že jsme měli slzy v očích....

Houžovec hlemýžďovitý

Je to celé takové divné, ale nikdo z nás nemá pořádnou fotografii penízovky sametonohé. Vypadá to, že tam, kde se pohybujeme, a je to převeliký prostor České republiky, snad ani neroste. Já jsem se s ní potkal poprvé 23. prosince v předšumavském lese, tedy v ten den, kdy mě v rychlíku, z Plzně do Prahy, za Rokycany, bouchnul infarkt. Vyhodil jsem lidi z lavice, zalehl, drže v ruce mobil. Kontroloval jsem svůj stav, úpornou bolest, která se nedala chvílemi vydržet a přemýšlel, na které nádraží si mám zavolat rychlou. Dnes, po osmé operaci, nosím konečně v kapse, u srdce, nitroglycerin. S ním určitě v těch tajemných hvozdech, kde po celý rok nepotkáte živáčka, přežiji i tu nejkatrastrofičtější situaci.

Po celém toku jsme nezakopli o houbu. Tedy kromě několika pařezů s nepatrnými choroši. Všichni jsme propátravávali okolí Hadí řeky a nikde nic. Početná banda Vandrovníků přešla přes lávku vedlejšího potoka a dávala si převeliký pozor, aby někdo nesklouzl do vody. To by v tom mraze bylo hodně nepříjemné. Slunce se snažilo, ale do kaňonu říčky nepronikl žádný hřejivý paprsek.

Uzavíral jsem celou společnost a najednou koukám, že vedle lávky vysoký pařez a na jeho vrcholu hlíva. Na první pohled se zdála taková jiná. Udělal jsem ještě několik kroků a na boku další úžasný trs. Protože již jednou jsem houžovec hlemýždovitý našel, (mykologické a další údaje ZDE) tak jsem měl zanedlouho jasno. Za mnou se vytvořil hlouček Vandrovníků a mnozí to nahlas řekli naplno. Ty vole, tak tuhle krásu jsem tedy vůbec, ale vůbec neviděl.

Stále, pořád, furt, imervere, jim říkám: "...vy na houby nekoukáte?!"

"Ale koukáme", ozývají se jako jeden muž, žena, dítě. Mají z toho vždy převelikou srandu. To víte, že po houbách se nekoukají. Teď se koukali hlavně pod nohy, aby sebou někde, hodně bolestivě, nesekli.


Houžovec hlemýžďovitý je jedlý. Na straně jedné nic moc a na straně druhé, tento je již na konzumaci hodně přestárlý. On sám o sobě, i za mlada, je poměrně dosti tuhý. Pro přežití v přírodě je však, zejména v zimním čase, vítaným společníkem.


Včera, v sobotu, jsme ve vojenském hvozdu zjistili, že tady nám pšenka nepokvete. Minulý týden jsme se tady ještě v několikacentimetrovém sněhu slušně pohybovali, ale nyní to bylo naprosto nemožné. Neuvědomili jsme si, že během několika dnů se tady přehnalo několik vydatných sněhových přeháněk. Rozhodnutí bylo nasnadě. Vydáme se, tak jako v minulých letech, v tento zimní čas, kde ve středních Čechách je sněhu pomálu, na putování kolem říček, potoků, s cílem konečně najít penízovku sametonohou. Jako první se nabízela čarokrásná Hadí řeka. Je tomu již přemnoho roků, kdy jsme kolem ní putovali naposled.

Hodně se to tady změnilo. Mnohé trampské boudy, chaty, haciendy, se dokonce proměnily ve stálá bydlení. Minulost se tady proměnila v současnost a podle toho to taky tady vypadá. Je to takové jiné, hrůzné. Pryč jsou ta třicátá léta, kdy tady osady vznikaly. Pryč jsou i ta šedesátá, sedmdesátá. Dokonce tady vyrůstají už i rodinné vily. Člověk se nestačí divit, kdo takové obrovské modení stavby může, tady v lůně přírody, vůbec povolit, posvětit. Je to takové celé divné, že by i sem doputovala korupce? Ještě štěstí, že pozemky zde patří Lesům a soukromým majitelům. Chaty stojí, na sobě plechové střechy, umělé šindele, eternit. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby pozemky pod boudami byly prodány. To by to tady byl potom vůči Matičce přírodě pořádný průšvih.

Autobus nás vysadil téměř u jejích pramenů a my se vydali na předlouhý pochod. Zlatým hřebem vandru bylo, že jsme cestou potkali několik turistů, jak děvčat, tak chlapů, kteří šli sólo. Je divné, že i v době internetu se neumí lidé obou pohlaví dát dohromady. Pravděpodobně, po životních zkušenostech, hledají samotu v překrásné a neopakovatelné přírodě. Srdce nám zaplesala radostí, když jsme potkali tři oddíly mladých lidiček. Hodili jsme řeč a rozdali naším následovníkům dárky.

I tady se převelice hodně kácí, vyřezávají se mladé stromy, křoviny. V poslední době redakce v televizích, rozhlasech, v novinách a časopisech denně dostávají informace od lidí z celé republiky, kteří se navíc ptají, copak se to u nás v lesích, v krajině, děje. To brakování nemá obdoby.

Pro mladé lidi, oddíly, ale i pro nás, to bylo ale výhodné. Usedli jsme u řeky, rozdělali oheň, vyndali špekáčky, lančmíty a další pochutiny, a začali opékat. S ohněm nikdy nic nepokazíte.


Nahoře v kopcích navě napadaný sníh, silou slunečních paprsků taje, a tak je v řece přemnoho vody. Ve středním toku kmeny přes řeku, na nich led, vzedmutá hladina, na okraji klidná zátoka. A najednou nevěřícně koukáme. Dovádí tam několik divných potvůrek. Vůbec se nás nebojí. Přicházíme blíž a začínáme je krmit. Máme nové kamarády. Více v samostatném článku ZDE!


Bažant obecný a několik příběhů

29. ledna 2012 v 18:32 | Koroptev se z ničeho nic proměnila v slepici bažanta |  PTACTVO NEBESKÉ
Jak se z koroptve stane "bažantnice, slepice od bažanta, bažantka, bažantice"


Povinnost mě přinutila vyrazit na jednu stavbu u Zlaté řeky. Pokukuji z auta a hle kopeček. Nedávno jsem prožil podobnou událost, u vozovky seděla přenádherná a kolem ní několik potomků, ale pro velký provoz jsem neměl kde zaparkovat. a tak jsem měl nyní jasno - koroptev a pěkně vypasená. Že by se konečně podařil její slušný snímeček? Popojel jsem o kousíček dál, popadl aparát a začal se k té hromádce přibližovat. Již z auta bylo zřejmé, že ptáček je hodně promrzlý a neschopen jakéhokoliv rychlého pohybu.

Již z dálky jsem sekal jeden snímek za druhým. Bál jsem se, že se zvedne a odcupitá někam do úkrytu. Ještě více se přikrčila a očíčkem neustále kontrolovala mé počínání. Určitě byla přesvědčena, že si jí nevšimnu. Přiblížil jsem se na několik kroků a udělal několik zajímavých fotografií. Matičce přírodě za to poděkování.

Z ničeho nic se obtížně zvedla a odcupitala do svahu. Teprve v tomto okamžiku jsem zjistil, že se nejedná o koroptev, ale o slepici od bažanta. A začal problém. Jak se řekne jedním slovem její pojmenování? A byl jsem úplně vedle. Že by to jednoslovné pojmenováni vůbec neexistovalo? Projel jsem internet a odpověď nikde.

Když jsem jí viděl přikrčenou, ale i odcházející svahem, tak jsem obdivoval její maskování. To by bylo terno pro vojska všech armád, kdyby to u nich taky tak fungovalo. Člověk, který má rád přírodu, a neustále se v ní pohybuje, má stále co obdivovat, získávat nové zkušenosti, poznatky.

Připravoval jsem výstavu přátel a už jsem toho měl opravdu, ale opravdu dost. Pořád někdo to chtěl takhle, druhý zase obráceně, do toho padala kladiva, chyběly hřebíky. Sedl jsem do auta a vyrazil do polí. Auto jsem zapíchl na polní cestě a najednou jsem koutkem oka zaregistroval v chroští u cesty pohyb. Přistoupil jsem blíže a tam byl on barevný šampión.

Hned jsem poznal, že s ním není něco v pořádku. Vypadalo to, že nemůže chodit. Pravděpodobně měl jenom jednu nohu a pocuchaná křídla, krk. Asi prožil nějakou nemilou příhodu. Trošku přede mnou ustupoval, ale zanedlouho zalehl a začal sbírat ze země semínka. Udělal jsem několik snímků, ale bohužel pro klacíky nic moc. Stejně to byl ale pěkný zážitek.

Je konec ledna, mrzne až praští, obloha bez mráčku a slunce se také umí přihlásit o své právo. Přicházíme ke skalce, na které pamětní deska, a pod ní několik trsů rozkvetlých sněženek a kolem nich vyrážejí ze země kosatce. Na příchod jara je ještě opravdu moc brzy, ale tyhle podivnosti nejsou zas tak neobvyklé.


Nutrie aneb jak jí potkat uprostřed přírody

29. ledna 2012 v 18:28 | Víte někdo o těchto tvorech něco více? Prosím pište do komentářů. Tento blog čtou i děti, kteří jezdí pravidelně do přírody, tak ať se něco zajímavého dozvědí. |  ZVĚŘ
Potkat nutrie uprostřed hvozdu je převeliký zážitek


O těchto tvorech nevím téměř nic. Snad jenom to, že se chovali v klecích, nejen pro vynikající kožešinu, ale i pro kvalitní, dietní, pochutnáníčko. Bývávala to převeliká móda, udělat si nutrii k obědu. Mnozí, včetně mé osoby, by sousto z ní určitě nepozřeli. Jest-li se nemýlím, tak se podávala i v závodních a školních jídelnách.Receptů bylo převelice a ani ty s houbama nechyběly.

Posléze se něco stalo, chovy byly rozpuštěny a mnohde i tato milá zvířátka nenápadně vypuštěna do přírody, kde stále přežívají a daří se jim poměrně dobře. Máte o tomto tvoru v naší přírodě někdo z vás více informací?


Začátek vyprávění o nutriích najdete ZDE.

Jejich kamarádství s člověkem je naprosto úžasné. Putovali jsme kolem Hadí řeky, když z ničeho nic se k nám tito krasavci začali hrnout. Řeka byla plná sněhové vody, prudká, ale u převysoké skály, která zde sahala až do vody, se vytvořila tichá tůň a tady ty potvůrky si našly svůj domov.

Pravděpodobně zde čekají na turisty, výletníky, cyklisty, trempíky, dětské oddíly, skauty, pionýry, aby se od nich nechali laskat a především krmit. Jistě není třeba zdůrazňovat, že pro fotografování jsou vděčným objektem a snímky s nimi zdobí nejedno rodinné album.

Je to až o strach se dívat, jak i těm nejmenším capartům žerou z ruky. Takové kousnutí by bylo nejen nepříjemné, bolestivé, ale i pro zdraví človíčka nebezpečné. Podle místního chataře, trempa, se něco takového tady ještě nikdy nestalo. Právě naopak. Nutrie přijde, postaví se na zadní nožky, opře se o nohy dítěte a nechá se laskat a co si budeme povídat, hlavně krmit. Je to tady velká atrakce. Určitě se na ně ještě v těchto dnech půjdeme podívat. Nedej se a přidej se!

....

Úžasný to byl dnes den...

27. ledna 2012 v 19:49 PTACTVO NEBESKÉ
Slunce zářilo ve sněhu, jeko by to mělo být naposled....

...mrzlo až praštělo a my o houbu nezakopli. Ohnivci rošmelcováni, asi těmi velikánskými stroji, takže jsme nenašli ani jednoho, stejně jako palečku zimní. Těch několik bylo, ale jen takových titěrných, že nás napadlo, jest-li to nejsou ještě loňský. Bylo by to vůbec možné?

Tak jsme přeskočili do hvozdu na jeleny a daňky. Byl na ně přenádherný pohled. Bohužel, byli od nás proti slunci, takže fotografie nic moc. Škoda, takže zase někdy příště.

Vyfotografovat kačera v letu, není vůbec nic jednoduchého. Navíc bez pořádného dlouhého objektivu je každý již předem bez šance. Strašně moc zde ale pomůže náhoda.

Kachnu divokou, březňačku, dělíme na tři druhy - divokou, polodivokou a domácí. Jedná se o nejpočetnější kachnu v naší přírodě. Která z nich je na talíři nejchutnější, co myslíte?

Chtěl jsem vložit jeleny, daňky, muflony, ale fotky nic moc. Ostré slunce a protisvětlo jim neudělalo dobře. Tak opět někdy jindy....

....

Už to nebude dlouho trvat a zase vyrazíme

26. ledna 2012 v 17:44 | Vše je naplánované -. kytičky, houby, potoky a říčky, hory a i moře bude... |  - - zubr
Tak to byl zážitek za všechny prachy

Šlo nás za sebou přemnoho. Byl to předlouhý štrůdl. Vypadali jsme jak partyzáni, banderovci, při přechodu horského hřebene. Jenom s tím rozdílem, že to bylo nedaleko Prahy. Až nevěřícné bylo, že si tohoto krasavce nikdo nevšiml, i když ležel doslova několik centimetrů vedle stezky, na kterou se nevešlo více vandrovníku než jeden. První ho uviděla malinká holčička, která si to šupajdila na konci průvodu. Vysocí chlapi nic a človíček, který až u země, zaječel - srrrrnkka! Srneček dělal, že nic, ale očíčkem stále na nás pokukoval.

Takový vandr trvá od pátku do neděle, někdy celý týden i déle, ale největší zájem, zejména u dříve narozených, je o jednodenní vandry.. To ale neznamená, že jsou méně namáhavé. Někdy se to tak stane, že se v lesích zamotáme a pak musíme zdolávat například tento vodopád. Pro mladé je to legrace. Ti to sjedou po zadku. Lidičky ale o hlolích a berlích, jsou pak překvapeni. A o čem si myslíte, že pak po celý zbytek života vyprávějí?

Na fotografii to nevypadá zas tak hrůzostrašně, ale věřte, že to bylo o život. Všude bahno, jílovitá půda. Nebylo kam dát nohu. Chlapi udělali řetěz a zejména ty starší a děti pomalu z ruky do ruky spouštěli na dno soutěsky.

Většina putování není jen takové hala bela, ale má přesně stanovené cíle. Zde to bylo, pod vedením ochranářů, akademiků, profesorů, studentů vysokých přírodovědeckých škol, za chráněnými bylinami, houbami.

.......


Slečna PEN - tak takto má vypadat portrét. Vyfotografovat slečnu polonahou v ateliéru, to umí každý trouba, ale zatáhnout jí do přírody, to dá určitě více práce. Celý den, víkend, týden, měsíc, rok, jí učit, jak s PENem zacházet, je nad lidské síly. Ale ještě horší je, když pak zjistíte, že učednice překonala Mistra, tedy mne.... To je opravdu, ale opravdu, na hození si mašle. A tahle krasotinka to dokázala!



Labuť od Ivančic - Ing. Petra Badinová

25. ledna 2012 v 10:43 | Paní Petra není jen fotografka ale píše i básně. Je to hezoulinké a mazlivé počteníčko.... |  PTACTVO NEBESKÉ
Labuť bílá


Foto: Ing. Petra Badinová - Jistě budete se mnou souhlasit, že podobný snímek se nám ostatním nepovede ani za celý život. Přitom jeho pořízení je převelice jednoduché. Stačí být v daný okamžik na správném místě a ve vhodném okamžiku - počítáno na setinu vteřiny - zmačknout spoušť.


Foto: Ing. Petra Badinová - Podobných fotografií není nikdy dost. Ptactva nebeského rychle ubývá, a tak je moc dobře, že jsou lidé, jak z řad ornitologů, tak i "obyčejných" lidí, kterým problematika jejich úbytků nedává spát. Jak je to s ptactvem tam u vás, přátelé?

Paní Petra je nejen velká milovnice a ochránkyně přírody, ale také básnířka. Představte si, že u chalupy, která v překrásné části Moravy, má skalky, na které píše verše. Nejsou jenom o lásce, erotice, ale i o ochraně přírody. To by jste nevěřili, kolik lidí, spoluobčanů, se tam chodí nejen pokochat, ale i poučit. Bohužel, jakmile zaprší, tak je po přenádherném umění. Paní Badinová ale vše ukládá do sešitu a snad i ta knížka veršů brzy bude.....

Šarlatáni mezi mykology aneb jsou tak hloupí, nebo je to o penězích

23. ledna 2012 v 17:47 | Lidé jsou nepoučitelní. Co je nutí věřit všem těm pitomostem?! |  ? léčí nebo zabijí ?

Věříte i vy šarlatánům? Proč kupujete ty hloupé knihy o tom, že cokoliv vyléčí. Součástí tohoto článku je ANKETA....


/...podobný zajímavý článek ZDE!!!/ V něm jste si přečetli, jak ne zrovna málo lidí věří naprostým hloupostem bez jakéhokoliv vědeckého základu. Při nedávném setkání pan RNDr. Jiří Grygar CSc. se k této problematice vrátil v trochu jiných souvislostech. Své korektní připomínky, názory, zkušenosti, můžete uvést pod článek do komentářů....

(Rozhovor s panem Grygarem volně zpracoval -vb-)

Jiří GRYGAR - "Šarlatáni často poškozují veřejnost, zejména v oborech lékařství. Šarlatáni lidem škodí svými názory a nejhorší je, že jim nedoporučují, znemožňují, návštěvu lékařů. Tragické je to zejména, například, u nádorových onemocnění, kdy se promeškává doba, kdy se dá nemoc ještě zastavit, vyléčit. Oni je posílají velmi rychle do rakve. Smutné je, že jejich počínání není trestné a to na rozdíl od lékařů. Když něco provede šarlatán, lidový léčitel, tak je zákony České republiky nepostižitelný. Lékař si může jít naopak, ze dne na den - odpočinout - do kriminálu. Šarlatán není za nic odpovědný. Léčitelé, šarlatáni, jsou osůbky, kteří se na neštěstí druhých přiživují, zneužívají lidí, svých bližních a ještě jim zdraví i neodvolatelně poškodí...."

/-vb- My jsme houbaři, mykologové a vidíme kolem sebe přemnoho houbařských šarlatánů, kteří zaplavují knihkupectví braky o tzv. léčivosti hub. Smutné je, že lidé jejich nevědeckým výplodům věří. Jak taková kniha vypadá: Houba, seznam nemocí, které umí vyléčit, mykologické údaje opasané z atlasů. V celé knize nenajdete žádný vědecký nebo podobný argument, údaj. O seznamu literatury z akademií, laboratoří, vědeckých institucí, klinik ani nemluvě. Ve všech těchto hříšných a nebezpečných publikací je všude pouze tento údaj - již ve staré Číně před 4000 lety. A toť vše. Není to nějak málo? Lide probuď se!!!/


V předávných dobách šamani - kteří měli různá pojmenování - "úřadovali" v lůně Matičky přírody. Byla jiná doba, jiné časy, živobytí nebylo vůbec jednoduché. Tenkrát vykonávali přemnoho užitečné práce, i když se to často zvrhlo ve strašná svinstva. Dnes to probíhá podobně, ale za využití nejmodernější techniky, znalostí lidstva. Účel, poslání, je však naprosto stejné. Oblbnout lidi a využít je k vlastním zájmům.

Hlíva ústřičná aneb vyhodnocení uprostřed sezóny

22. ledna 2012 v 0:35 | Naše zkušenost je ta, že v letošní sezóně 2011 - 2012 se hlívě ústřičné nedaří. Nebo to vidíte jinak? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Hlíva ústřičná vyhodnocení letošní sezóny. Součástí tohoto článku je ANKETA!

V minulých letech, zejména 2009 - 2010, to byly ve hvozdech převeliké hody. On ten rok 2010 byl naprosto mimořádný. Podobně to bylo v roce, když bouchnul Černobyl. V letošní se nám obalilo doslova jen několik hlívovníků. Ani všechny prsty na jedné ruce by to nebyly. Na většině se neobjevila ani jediná plodnice. To samé platí i o padlých, historických a mohokrát v minulosti prověřených, kmenech.

Plodničky se objevily pozdě, až koncem listopadu, a vůbec se nechtěly zvětšovat, zvyšovat gramáž. Proč tomu tak bylo, je, nevíme. Nejsme mykologové, ale pouze věčně nepoučení houbaři. Ale kdo v této oblasti není, že! O houbách se stále ví převelice málo a určitě se to nezmění. A to je na tom právě to krásné, že je stále co objevovat, o čem bádat. Nabízí se pouze jediné vysvětlení. Byla a stále je taková divná zima. Že by nějaké to glogální oteplování?


(22. 1. 2012) - Dnes jsme se toulali ve vojenském újezdu. Svítilo slunce, občas se obloha zatáhla. Chtěli jsme překontrolovat hlívovníky, šindelovníky severské, korálovce bukové. Zajímavé bylo, že lety prověřené dva stromy, nás nenechaly na holičkách. Na těch je každým rokem přebohatá úroda. Na dalších nebyla ani jedna plodnice. Na těch se hlíva neobjevuje každý rok. Bukoví jsou stále na svých místech, i když nevypadají moc dobře. To samé platí o třech šindelovnících.






V letošní hlívové sezóně, to plodnicím trvá moc dlouho, než dorostou do konzumní velikosti.


Tomuto trsu hlívy ústřičné to trvalo přes dva měsíce, než se dal sebrat. Plodnice do žádných velkých rozměrů nedorostly. Zajímavé v této sezóně rovněž je, že ty velké hlívy nevypadají moc dobře. Je to celé takové divné...


Vojenský hvozd je plný překrásných přírodních zákoutí. Bohužel, v této době, kdy je všude nepředstavitelný marast, je to i o život. Minimálně si všichni koledujeme o hrůzné zranění. Telefonní signál žádný a přistávací plocha pro vrtulník nikde. Ve stráních, nahoře pod hřebenem starého hvozdu, to příšerně na jílovité půdě klouže.

Je škoda, že se k houbám nevracíme.

21. ledna 2012 v 23:56 | Z celého houbaření mám nejraději, když se mohu k plodnicím vracet a pozorovat jak se mění.... |  - - bukový

Opět kontrola - 2. ledna 2012

Když se človíček, houbař, mykolog, podívá na internetové stránky o houbách, do atlasů, tak vidí všechno možné, ale vůbec se nikde nehovoří, nepíše, a dokonce nejsou ani fotografie plodnic, kde by byl vidět jejich růst po delší dobu. Na tomto burle.blog. cz, se snažíme to změnit. Uvítáme fotografie, které se této problematice věnují. Za kvalitní snímky a texty jsme připraveni dát i honorář, jak se již i děje.


Tyto korálovce bukové již sledujeme několik měsíců. Dnes jsme ale měli smůlu. Z ničeho nic jsou pod sněhem.... Není ale všem dnům konec. I nadále se jim budeme věnovat. Myslíte si, že v letošním roce opět na kmenu vyrostou jejich potomci?


Tento trs nás již dávno převelice překvapil, stále ho pozorujeme, ale bohužel nevíme, o kterou houbu že se to jedná. Zde na blogu již má samostatný článek. Je to nezmar. Již několikrát plodnice zmrzly, rozmrzly, dokonce asi začaly i růst. Dnes je pokryl sníh. I nadále se jim budeme věnovat.


(21. ledna 2012) - I o této plodnici nic nevíme, i když i ona zde na blogu má samostatný článek. Pozorujeme jí, jak se mění. Všude kolem ní byla spousta pařezníků pozdních, které jsme rovněž od jejich zrodu kontrolovali. Záhadně zmizeli. Nejsou užíznuté, spíše jakoby vytržené. Že by zvěř?

(22. ledna 2012) - Ve vojenském újezdu Doupov jsme překontrolovali hlívy ústřičné, korálovce bukové, šindelovníky severské a další. Snímky přiložím k jednotivým houbám, článkům, zde na blogu. (Hledáme z této oblasti, Karlovy Vary a okolí, houbaře, kteří by v letošním roce pravidelně kontrolovali lokality, kde rostou určité houby - korálovce, šindelovníky, hlívy a další. Souřadnice sdělíme. Předem děkujeme za zájem.)


Hlíva hnízdovitá: Oproti minulé sezóně hlív hnízdovitých v minulém roce a letos v zimě moc nebylo. Na dřevinách, které již roky sledujeme, sice plodnice se v malém množství objevily, ale byly takové zakrnělé. Po našich zkušenostech se ukazuje, že hnízdovitých moc v lesích není. Nic tedy nebrání vyhlášení hlívy hnízdovité za houbu státem chráněnou.

Pouze na sledovaném kmenu - délka tři metry, šířka jeden metr - se ukázaly docela pěkné, fotogenické, kousky. V minulé sezóně byl celý kmen, téměř na každém centimetru dřeva, obalen. Dnes jsou tam "jenom" tři hnízda.


Tato krása je hodně vysoko na torzu stromu. Moc jsem chtěl udělat pěkný snímek. Chodil jsem kolem hlívovníku a hledal tu správnou pozici. Ať jsem se pohnul kam jsem se pohnul, tak plodnice byly stále na obrazovce černé. A blesk na tu vzdálenost nedosvítil. Matičce přírodě se to nelíbilo, a tak vyslyšela můj nářek. Najednou jsem udělal půlkrok a bylo hotovo, vymalováno. Jsou to ale záhady. Kde se to světlo najednou, a z ničeho nic, vzalo.


Vyléčí houby nějakou chorobu aneb jací jsme podle RNDr. Jiřího Grygara, CSc.

19. ledna 2012 v 11:50 | Vědecky je dokázané, že houby obsahují lidskému zdraví prospěšné látky, stejně jako obsahují látky nebezpečné ba jedovaté. Neexistují však z nich žádné léky podávané v nemocnicích, prodávané v lékárnách |  ? léčí nebo zabijí ?
Jsme doopravdy tak hloupí? Nebo se jen tak tváříme? Jsme přesvědčeni, že každý z nás je ten nejchytřejší?

Jsou lidé, firmy, které tyjí z hlouposti druhých a těch není zrovna málo.Naopak převelice mnoho. Mají dokonale propracovaný systém, jak lidi donutit si kupovat jejich služby - různé ty potravinové doplňky, ale i hrůzné knihy, typu "Léčivé houby", které nepřinášejí žádná fakta, vědecké poznatky, ale pouze fráze, které se opisují stále dokola. Nejsou napsány ani na primitivních vědeckých základech. Kdo, kde, co, kdy, jak, a to včetně rejstříků.

V těchto dnech Akademie věd České republiky svolala tiskovou konferenci, které jsme měli tu čest se zúčastnit, zabývala se nadcházejícím koncem světa. A důvod pro její svolání? Vědce, nejen z České republiky, znepokojuje přeobrovské množství lidí, kteří věří takovým nesmyslům, jež se tváří jako vědecky ověřené, konec světa - 21. 12. 2012 - magnetismus Země, který přivodí její konec, srážka s asteroidem, který se již k nám blíží, přiblížení k Zemi obrovské planety, gigantické erupce na Slunci, atd.

"Je to až děsivé", řekl na tiskové konferenci pan Jiří Grygar. "Nestačím odpovídat na hrůzostrašné e-maily, internet je plný těchto blábolů." Dále se zhrozil, kam dospěla vzdělanost lidí, mladé bohužel nevyjímaje. "Schopnosti lidí zpracovávat informace logickým uvažováním jsou kriticky ohrožené."

Na tiskové konferenci to došlo tak daleko, že pan Grytar dokonce začal používat drsnější slovník, což se u něho snad stalo poprvé. Musíme už rezolutně reagovat na tyto ptákoviny, které lidé berou naprosto vážně. Zneužívají toho i různé sekty, které oberou lidi o majetek, který přece kvůli zkáze světa již potřebovat nebudou.

* * * * * *

Teď si říkáte. Co má tohle proboha společného s mykologií. S mykologií určitě nic, ale s houbařením převelice. Došel jsem k přesvědčení, že snad každý občan, naší drahé vlasti, je přesvědčen, že houby umí vše vyléčit. Doporučuji, tady na blogu, přečíst si všechny ty články k této problematice a nezapomenout ani na bohatou diskusi. Odpověď, co je na léčivosti hub, včetně těch fám kolem rakoviny, najdete právě ve slovech nejen pana Grygara, ale i dalších vědců, odborníků. Nevěřte těm nesmyslům. Důvěřuj, ale prověřuj. A vo tom to je!!!

"Schopnosti lidí zpracovávat informace logickým uvažováním jsou kriticky ohrožené."
RNDr. Jiří Grygar CSc.



Ilustrační foto ze studie - Houby a voda


Ilustrační foto ze studie - Houby a voda


Hlíva ústřičná aneb všechno je úplně jinak

16. ledna 2012 v 12:08 | Často se domníváme, že to tak je, abychom zjistili, že to je jinak |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná z jiného pohledu

My, kteří se o problematiku kolem hub zajímáme, si myslíme, že tak je to i u většiny populace. Jak již dávno neplatí co Čech to muzikant, tak neplatí, co Čech to houbař. I já jsem si do nedávných dnů myslel, že každý, kdo bydlí na vesnici, na osadě, samotě, v městečku, se často vydává do lesů a hvozdů sesbírat zejména zimní houby - hlívu ústřičnou, pařezník pozdní, penízovku sametonohou a další jedlé plodnice. Věřte, že tomu tak není. Lidé povětšině o houbách nevědí nic a o těch zimních vůbec nic.

Již roky pozorujeme, zejména ve vojenském újezdě Doupov, ale i na Šumavě, ve vojenském prostoru Boletice, ale i jinde po celé vlasti, stejné hlívovníky, stojící torza prastarých stromů, padlé kmeny, větve. Bohužel se stále více, zejména v poslední době, setkáváme s nešvarem, že nové, větrem vyvrácené, nebo přelomené letité kmeny, nejsou ve starých hvozdech ponechávvány, ale naopak z lesa odváženy. Pro Matičku přírodu to není dobré. Les, bez padlého dřeva, které mu obstarává všechny potřebné živiny, se neobejde. Důvodem je, že ze všeho se dá vyrobit cokoliv, co pak naplní topeniště. Odborníci to kritizují a dodávají, že bez dotací z EU by tato činnost byla naprosto prodělková. Les nikoho nezajímá. Byznys je byznys a jde pouze o prachy, že?! Po nás potopa....

Na snímku je ležící kmen u starého torza buku, který jsem nazval U ležící panny. Rok za rokem je všude kolem přemnoho hlívy ústřičné a snad nejvíce na dřevě tam u nebe. Nedávno překrásný trs ukázala televize. Ten je tam odjakživa a na věky věků, protože je strašně moc vysoko a bez žebříku se k němu nedá dosáhnout. Kdo tam bude tahat žebřík. Deset kilometrů tam, deset pak ještě nazpátek. To by musel být převeliký vášnivec nebo žrout. Ale i tací jsou mezi houbaři.

Takhle dopadl hlívovník nedaleko, kterého rovněž pozorujeme odjakživa. Mohykána zmohl prudký závan větru, a tak se hlavní část kmene oddělila a odporoučela se k zemi. Moc jsme se těšili až se ležící část obalí každoročně hlívou. Bohužel jsme se nedočkali. Nejen že byl kmen vyvezen z lesa, ale bylo i odstraněno stojící torzo. Je potřeba ještě něco dodávat? Dřevo se dalo leda tak použít na topení, a tak se taky stalo.... Máte na toto barbarství názor, nějakou zkušenost? Tak piště pod článek do komentářů.


Téměř vždy po houbaření se zastavujeme v některé hospůdce, abychom pokecali, zase rozvedli nějakou tu dišputaci, nejen kolem hub, ale i tak o životě, současnosti.

Často slyšíme od štamgastů otázku, "tak kde jste se dnes kluci toulali?

"Na houbách, na houbách, dědo!"

"...ale hoši, v zimě na houbách, nedělejte si ze starého člověka srandu!"

A tak je to stále dokola. Lidi z vesnic, samot, mají v zimě houby všude kolem, ale oni vůbec nevědí, že existují, že jsou pro lidský organismus, jen pro tu vlákninu, vynikající, zdraví prospěšné. Tedy jak kdy a jak které. Už vás slyším, jak říkáte, to je ale blbec. Tak jeden důkaz.

Určitě jste si všimli, že vždy, když dorazíte do lesů, tak houby na starých stromech, hlíva ústřičná, pařezník, sametonožky, rostoucí každý rok na stejných kmenech stále na vás čekají. Kdyby místní lid na houby chodil a navíc v pravidelných intervalech, tak tam zimní plodnice nikdy nenajdete. Staré houbařské generace již nejsou mezi námi a ty nové houbaření již nikdo nenaučil. A tak je to o celé přírodě.



Ležící kmen odvezen a proměněn v palivo. Stojící torzo totéž. A v televizi, v rozhlase, v odborném tisku, neustále odborníci, akademici, profesoři, lesníci, botanici, vědci přes přírodu, upozorňují, jak moc v lesích, v krajině, chybí doupné stromy. Dřeviny historické, staré, které ke svému životu potřebuje řada organismu, včetně těch nejzajímavějších hub.

Zavřete oči, zadívejte se do těch svých hvozdů a snažte se v paměti najít staré stromy. Takové ty mohykány, které již na první pohled, pro svou krásu, neobvyklost, každého okouzlí. A teď je zkuste spočítat a do komentářů napiště několik vět a číslo, které vám vyšlo. Já už je potkávám převelice zřídka a je mě z toho moc a moc smutno.


Nekonečné jsou prostory, pláně, vojenských újezdů. Jsou tady kouzelná místa, která se dají projít pouze v době mrazů. Od jara do zámrazu jsou pod vodou, plné rašeliny, bahna, zrádných písků. A tam všude, od první republiky, přes Němce, až do současnoti, nevybuchlá munice. Není nic krásnějšího, než toulat se zdejší přírodou. V pátek, v sobotu, v neděli, vždy odjezd v 06.30 hodin. Nedej se, přidej se!

Ten historický strom na snímku nevypadá jako statný šohaj. Zdání však klame. Je to přenádherný kousek, kterého někdo před dávnými lety zasadil uprostřed vesnice u rybníčku. Po vsi již nezůstalo vůbec nic, jen tak občas, když tady u něj sedáváme, se najde nějaká ta maličkost. Kus zrezivělého hrnce, střep od hrníčku, skleničky, hřeb ze zemědělského stroje. Nedávno jsme tady objevili obrovskými kameny vydlážděný pramen, studánku. Tak to nám udělalo moc dobře. Vše jsme opravili, vyčistili a teď se máme kam vracet. Rybníček dali do pořádku chlapi od vojenských lesů. Asi si tady postavíme jednoduchý srub. Ono je tady počasí strašně nevyzpytatelné.

Na podzim jsme se usadili, zalehli, u studánky a dišputovali o tom, jak tady ti lidé žili. Došlo i na jejich houbaření. Lesy tady museli být na houby přebohaté a stále jsou. Ale už tady, oproti minulým časům, mnohé už vůbec nerostou. Ještě, že se i tady, v přeminulém roce, objevil stroček trubkovitý. Velice nás to překvapilo a nebyli jsme určitě jediní. Vloni jsme už našli jenom několik trsů. Zima je sice zde přenádherná, zejména ta minulá, kdy tady byla spousta sněhu. Nyní, téměř nic moc. Spíše nic, než moc. Už se těšíme na jaro, léto, podzim. To zase bude zážitků.






Chytrá houba léčí bercové vředy aneb rozhodnutí za rok

12. ledna 2012 v 0:40 | Modleme se, aby se tento výzkum provedl. Pro mnoho lidí by to bylo vykoupením |  ? léčí nebo zabijí ?
NOVA - chytrá houba.

Novinky.cz - Je nutné zdůraznit, že preparát se zárodky houby Pythium oligandrum není lékem. Patří do skupiny kosmetických preparátů.


Čeští lékaři chtějí na seznam léčiv zapsat tzv. chytrou houbu. Ta velmi významně urychluje hojení ran. Její účinky jsou sice známy už několik let, ale zatím se houba využívá jen okrajově v kosmetice. Lékaři to chtějí změnit. V Pardubicích proto začali jako první na světě houbu testovat na pacientech s bércovými vředy.


Pythium oligandrum - malá vzrůstem, ale velká svými činy. Tato chytrá houba je podle odborníků novou nadějí pro pacienty, u kterých už stávající léčba bércových vředů nezabírá. Houba ránu čistí a produkuje enzymy, které jí pomáhají shánět potravu a vytvářejí prostředí, které je pro jiné mikroorganismy nevyhovující.

Bércovými vředy u trpí zejména starší lidé a častěji se objevují u žen. Protože se jedná o chronické onemocnění, bohužel se velmi často opakovaně vrací.Lidé trpí psychicky i fyzicky. Nemohou spát, rána je velmi bolestivá a navíc zapáchá.
Houbu začali pardubičtí lékaři testovat na dobrovolnících teprve před pár týdny. Už teď se ale ukazuje, že se vydali tou správnou cestou - hojivost ran je obrovská. Chytrou houbu budou lékaři testovat rok. Pokud se osvědčí, pokusí se ji zapsat na seznam léčiv.

Více ZDE !!!

Pojednání o léčivosti hub, rostlin, od renomovaného odborníka

11. ledna 2012 v 14:07 | V těchto dnech přichází na pulty letošní první číslo Vesmíru. který by neměl chybět v knihovničce žádného houbaře, milovníka přírody. |  ? léčí nebo zabijí ?
Léčivé houby

Již delší dobu se věnuji potravinovým doplňkům a v této souvislosti především problematice kolem tzv. léčivých hub. Čím se dostávám k více informacím, tak zjišťuji, že na zejména v inzerátech propagované léčivosti není nic opodstatněného. Je smutné, že málo vědců, primářů, lékařů, akademiku atd. dokáže říci veřejnosti, kolem těchto naprostých hloupostí, pravdu. Do světa, pomocí sdělovacích prostředků, vypouštějí pouze pravdivé náznaky a to je velice málo.

Mnozí hlupáci, kteří si hrají na znalce, si naopak z nevědomosti občanů vytvořili dobře výdělečnou činnost. Vydávají jednu knihu za knihou a to nejen o houbách, ale i o rostlinách, které jsou plné nesmyslů a texty jsou opsané z dříve vydaných knih a článků. Mezi ně patří i významní mykologové, kteří již několikrát prokázali, že jim nejde o pravdu, o fakta, ale o peníze.

Jsou ale bohudík výjimky, jak se můžeme například dočíst v následujícím článku, který byl nedávno otištěn ve významném a neopakovatelném časopise Vesmír, který je chloubou současného tisku. V těchto dnech vychází jeho první letošní číslo. Vesmír by neměl chybět v žádné knihovničce houbaře, milovníka přírody. ještě je čas si časopis předplatit.


Foto: Václav Burle - studie kolem hlívy ústřičné.

Ad NOOX

V červnovém čísle Vesmíru byla na straně 335 uveřejněna inzerce na doplněk stravy NOOX, distribuovaný společností Prevence 2000. Směs extrektů z jinanu dvojlaločnatého, extraktu z červeného vína (bioflavonoidů), kolostra, zinku, selénu, jodu, betakarotenu, vitaminu C, vitaminu E, a blíže nespecifikovaného "vitaminového premixu" je vydávána za přípravek poskytující mj. "ochranný i harmonizzující vliv na fyzické i psychické zdraví".

Inzerát dále slibuje řadu příznivých zdravotních účinků vč. zlepšení paměti, koncentrace, snížení rizika infarktu i nádorových onemocnění, úpravu hladiny glykemie (pomiňme že, glykemie je koncentrace glukózy v krvi, takže "hladina glykemie" je přinejmenším pleonazmus, spíše ale nesmysl) a mnohé další zdravotní přínosy.

V běžném tisku by takový inzerát jistě patřil k tomu relativně "neškodnému" nicméně jsem přesvědčen, že do časopisu akademické obce s motem "V poznání je síla" opravdu nepatří. I když o extraktech z jinanu dvojlaločnatého existuje řada rozporných studií, nepochybně takto jednoznačně uváděné účinky nemají oporu ve vědecky provedených a oponovatelných studiích, tedy v tom, čemu říkáme "medicína založená na důkazech". Obecně nejsou potravinové doplňky (včetně vitamínů) doporučeny k preventivnímu užívání ani takovým populacím, jako jsou diabetici (doporučení Americké diabetologické asociace). Petr Sucharda

Názor na potravinové doplňky od renomovaného lékaře

/Volně zpracováno z rozhovoru v pořadu Kontakt, Český rozhlas 2, 9.1.2011, 20,00 hodin./

MUDr. Vratislav Dvořák - Potravinové doplňky, vitamíny, jsou umělé preparáty, není to vůbec nic z přírody. Jejich účinek není prokazatelný. Nemají žádný efekt. Škodí! Jejich potřebnost není vědecky ověřená.

Ze svého přesvědčení, vzdělání, jsem na jejich využití, poslání, naprosto skeptický.

Pestrá a kombinovaná strava udělá pro lidský organismus vše potřebné. Dodá člověku vše co potřebuje.



Odjezd v pátek, sobota, neděle, vždy v 07,00. Cesta je dlouhá, ale výsledek v překrásné přírodě stojí za tu námahu. Jedeme překontrolovat zejména - korálovce bukové, jedlové, šindelovníky severské, hlívy ústřičné, pařezníky pozdní, ohnivce, asi jsou to rakouští, já už mám sklerózu na tu houbu, jak - jo už jsem si vzpomenul, palečku zimní. Pokusíme se jí opětovně najít s koniklecem českým. V autobuse je ještě mnoho míst volných...


...fotostudie šindelovník severský.

Vstavač vojenský

7. ledna 2012 v 21:38 | Už to nebude dlouho trvat a zase je pojedeme překontrolovat.... |  - - vojenský
Vstavač vojenský


Už se taky těšíte až rozkvetou louky veškerou tou krásou?


Už dnes se dávají dohromady expedice, výlety, stanové tábory......

Hláskaři jedou na Šumavu

6. ledna 2012 v 21:50 | Poslední dvě setkání byla naprosto úžasná. Přijeď i ty spolubojovníku. |  Vojna veselá aneb raketové základny

DALŠÍ SETKÁNÍ HLÁSKAŘŮ

20. - 22. DUBNA 2012

DOLEJŠÍ KRUŠEC NA ŠUMAVĚ

HOSPODA U BOHOUŠE

/ubytování a strava zajištěna/

telefon: 604 346 389

(zúčastnit se může každý, kdo sloužil na vidových hláskách)

Hlíva v kuchyni aneb proč neříkáme, nepíšeme, pravdu

5. ledna 2012 v 16:17 | Dnešní mladí lidé jsou tak nezukušení, že by sami v přírodě umřeli hlady |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Kuchyňské využití hlív - ústřičná, plicní

Když mám zrovna čas a pohodu, tak se se zájmem koukám na pořad pana Krampola Nikdo není dokonalý a nestačím se divit, jak naši spoluobčané vše ví, vše znají. Je to doopravdy pohled do naší zoufalé duše? Zajímavé a zároveň zdrcující je, že níkdo z tázaných neumí říci slůvko !nevím! Naopak všichni vědí vše, všemu rozumí, žádná otázka je nemůže překvapit. Dobře vědí, že na danou otázku neznají odpověď, ale neřeknou nevím, neznám, neumím, zrovna tenkrát jsem ve škole chyběl, ale naopak do kamery řeknou naprostou hloupost, pitomost. A podobné, neprosto stejné, je to i kolem hub, mykologie. Ten dnešní svět je takový divný. Slušné slovo, čest, pravda, se tak nějak vytratily!

Podobné je to i kolem hub v kuchyni, na talíři. Většina houbařských gurmánů tvrdí naprosté hlouposti. Nejlépe to bude ukázat na příkladu kotrče kadeřavého a bohužel i korálovců, které někteří z nás, a asi jich nebude málo, sbírají na dršťkovou polévku. Stále se zdůrazňuje, že nejlepší je z kotrče. Tuto polévku miluje naprostá většina národa. S kotrčem, ani s pravými dršťkami nemá chuťově nic společného. Oba základy jsou téměř sterilní. Dršťkovou dělá pouze tuk a koření, které si navíc každý může zvolit dle své individuální chuti. A o ničem jiném to není, nenížlipravda.

Podobně je to s hlívou ústřičnou. Když se kohokoliv otážu, jak hlíva chutná, tak nedostanu odpověď. Málokdo se zamyslí a něco ze sebe vyplodí. Víte vůbec, že hlíva je houbou na přežití v přírodě? Že se dá konzumovat syrová?!

Ve světě, při různých katastrofách, pád letadla, ztroskotání lodi, zabloudění v pralesech, horách, lidé zemřeli jen proto, že nevěděli, jak se uživit, a přitom kolem nich bylo přemnoho potravy. Jenže nevěděli, jak jí použít, zpracovat. Dalším problémem byl oheň. Jak ho získat a udržet. Na tato témata byla, podle skutečných událostí, natočena řada filmů, napsáno mnoho knih.

Mnohokrát jsem si položil otázku, jak hub využívali v kuchyni vojáci, nejen ve světových válkách. Teoreticky jsem to měl jasné, ale chyběla konkrétní zkušenost, argument. Ten nám v rozhovoru poskytl významný mykolog ing. Jiří Baier, který je uveřejněn zde na blogu.

V nedávných dnech jsme byli s televizním štábem filmovat zimní houby. Když jsme přišli k obsypanému kmenu, podal jsem každému k ochutnání jednu plodnici hlívy ústřičné. Nestačil jsem koukat. Mladíci, naprosto nezkušení, o přírodě nevědí vůbec nic, nenašli odvahu jí vložit do úst. To je přesně ten typ lidí, kteří by se v lůně přírody neuživili a úplně zbytečně by se vyhladověním odebrali na onen svět.

Zavřete oči a popište chuť hlívy ústřičné, ale třeba i té plicní, v čerstvém a v sušeném stavu....

Já jsem vždy tvrdíval, dnes už tak přesvědčen nejsem, co člověk, tak možná i jiná chuť, že čerstvá hlíva ústřičná, tedy ta z hvozdů, ne uměle vypěstovaná, která je úplně k ničemu, má na patře mnohé z ředkvičky. Šéf televnizního štábu se přikláněl k mandlím.

V jarních měcícich, kdy na hlívu padají paprsky slunce a je vysušená tak, že se již dobře láme, má vynikající a příjemnou chuť po oříšcích. Je to naprostý delikates. Vřele doporučuji.

Na kulinářské zpracování hlívy ústřičné existují na tisíce receptů. Ona se dá použít do jakéhokoliv pokrmu. A podle toho, to také v praxi vypadá. Je to jedna převeliká hrůza. Hlíva totiž není nijak výrazně přesvědčivá, a tak se ve většině pokrmů naprosto ztratí. Jsou to například pokrmy, kdy společně s hlívou je na talíři chuťově výrazný sýr. Například v podobě omáčky.

Hovoří se o její léčivosti, ale čím déle se tepelně zpracovává, tím více všechny příznivé látky pro lidský organismus mizí. V této souvislosti je navíc třeba si uvědomit, že pro člověka, pro jeho zdraví, je důležitá ta z hvozdů. Uměle vypěstovaná, na balících slámy, si může o příznivých účincích jen zdát.

Já preferuji pokrmy z hub, ve kterých musí tyto dary lesa po všech stránkách převažovat. V praxi to znamená nepoužívat žádná asijská a jiná koření a už vůbec ne ta ostrá. Na patře musím tu vynikající a neopakovatelnou chuť houby jednoznačně cítit. Důležité je naučit se houby jen tak tepelně, jemně, pošolíchat. To samozřejmě jde jen u některých druhů. Jiné se naopak musí pořádně tepelně zpracovat, aby nebezpečné, jedovaté, látky vyprchaly.

V současném zimním období je ten správný čas na pokrmy z přírodní hlívy ústřičné, které bohužel letos není, oproti minulým rokům, nikterak moc. My jsme si udělali hlívu na jednoduché smetanové omáčce s pěkným kouskem hovězího masíčka. Bylo to naprosto dokonalé. Vřele doporučuji.

Existuje jeden televizní kuchař, který, když příjde do restarurační, hospodské, kuchyně, tak první co udělá, že všechny ty kečupy - které navíc nedávno v testech naprosto pro své kvality a shnilá tomata propadly - včetně těch koření z dálných zemí, chemicky zpracovaných, aby dlouho vydržely, vyhodí. To je přesně ten návod, jak v našich domácnostech houby připravovat - jednoduše a přírodně!!!

Poznámka: Po dopsání tohoto článku si ho přečetla řada lidí, houbařů, gurmánů. Zajímavé bylo, že ani dva se neshodli na stejné chutí hlívy ústřičné. Jeden říkal to, druhý zase ono, ale žádný názor nebyl jednotný. A jak jste na tom vy? Uměli by jste popsat chuť hlivy ústřičné, jak v syrovém, tak i ve vařeném stavu? (Své názory pište do komentářů pod tímto článkem. Za Vaše názory Vám předem děkujeme.....)


Burle.blog.cz výrazně přispěl, zejména v rámci internetu, k ochraně hub. Na stránkách již nejsou vidět vytržené a převrácené houby, za účelem podívání se pod sukýnku, ani chráněné a ohrožené houby. Nyní bychom Vás chtěli požádat, aby jste za účelem konzumace, různých pokusů, netrhali ani korálovce. Oni - podle slov, významného českého mykologa, ing. Jiřího Burela - napatří mezi chráněné houby jen proto, že se na ně, při posledním vyhlašování, zapomnělo. V nejbližší době má být v této záležitosti zjednána náprava. Proto se k nim již dnes chovejme, prosím, jako kdyby již státem České republiky mezi chráněné patřili!!! Matka příroda Vám děkuje.


Nechme tyto krasavce v lesích svému osudu. Neodnášejme je, abychom si udělali v hrnci nějaké to pochybné potěšení. Houby nejsou natolik aromatické, chuťově silné, aby nám to za to ničení přírody stálo. Zejména ti jedloví jsou hodně ohrožení. Už jenom z toho důvodu, že jedlí, a zejména těch letitých, je v přírodě převelice málo.

I v současné sobě je jezdíme pozorovat, a budeme to dělat až do jejich opuštění tohoto hříšného světa. Kdo máte zájem se na ně podívat, vyfotografovat si je, tak není důvod, proč by jste nemohli s Vandrovníky vyrazit....

....

......




Zima se letos úplně pobláznila.

4. ledna 2012 v 0:42 | Věříme, že ještě bude plno sněhu a mráz nás bude přes Brdy doprovázet. |  FOTO dne

Je to takové divné a vypadá to, že už to tak zůstane na dlouho dobu! Nebo ne?


Potvrzeno!!! Lesní správa a náš milovaný fořt odsouhlasili i naše letošní fotografování vysoké zvěře. Vše je domluveno, ale oproti minulému roku se bude muset chodit v malých skupinkách. Bude záležet na výšce sněhové pokrývky. Začněte manželkám nenápadně krást bílá prostěradla! Z nich si udělejte maskovací přehoz přes oblečení, včetně jakési kapuce. Už se rovněž těšíte?

*... / . / -.-. / . / .-. / - - - / ...- / -.- / .- //

Včera si někdo na internetu pochvaloval, jak v dnešní teplé zimě našel jednoho hřiba a položil dotaz, zdali někdo měl taky takový velký úspěch. I když ten jeho, jak podotkl, nebyl vzhledově nic moc.

Po mých životních houbařských zkušenostech mohu říci, že to zase není nic tak mimořádného. Ono se o tom, že hřiby v teplých zimách rostou, ví převelice málo. Důvodem je, že lidi v tomto období již moc na houby, na své prověřené plácky, již nechodí.

V jeden rok jsem chodil na hřiby až do Štědrého večera. Pak jsem to již vzdal, neboť už je nikdo v mém okolí nechtěl. Dokonce ani na sušení.

Na Štědrý den jsem, v ranních hodinách, rodině řekl, že na houby nejdu, že půjdu na ryby. Manželka ve stejný okamžik šla na večeři koupit kapra. Já jsem za hodinu byl doma a nesl jsem pořádné dva kapry. Přátelé měli rovněž každý po dvou. To by bylo ale na jiné dlouhé rybářské vyprávění.....


Dokonce bych se i vsadil, že málokdo ví, jakou nádhernou přírodu máme v Praze. Hlavní město je plné přírodních rezervací a doslova za humny jsou další. Městskou dopravou se dostanete doslova za několik minut do nejen houbařských rájů. Snímek, z jednoho zimního přechodu, ukazuje na část Brd. Nevypadá to tady, jak někde v Krkonoších?

Fantastické zimní podmínky byly v Brdech v minulém roce a věřte, že jsme si to pořádně užili. Mrzlo až praštělo, ale přitom svítilo slunce, jak někde na afrických plážích. Nestačili jsme se v lůně domovů divit, jaké nádherné fotografie ten nečas vykouzlil.

Je to tady naprosto úžasné a v těchto dnech nás navíc dohnala vynikající informace. Centrální Brdy armáda opouští. Bude tady pravděpodobně CHKO. Čas ukáže, jest-li to bude pro zdejší přírodu dobrý nápad...



...že by jste se do lůna Brd rádi taky podívali, ale že nemůžete na nohy? Dnes to není žádný problém ani v zimě. Napište na burle@seznam.cz. Posadíte se do sání a pejskové se s vámi proběhnou těmi nejkrásnějšími scenériemi Brd.