Hlíva ústřičná z jiného pohledu
My, kteří se o problematiku kolem hub zajímáme, si myslíme, že tak je to i u většiny populace. Jak již dávno neplatí co Čech to muzikant, tak neplatí, co Čech to houbař. I já jsem si do nedávných dnů myslel, že každý, kdo bydlí na vesnici, na osadě, samotě, v městečku, se často vydává do lesů a hvozdů sesbírat zejména zimní houby - hlívu ústřičnou, pařezník pozdní, penízovku sametonohou a další jedlé plodnice. Věřte, že tomu tak není. Lidé povětšině o houbách nevědí nic a o těch zimních vůbec nic.
Již roky pozorujeme, zejména ve vojenském újezdě Doupov, ale i na Šumavě, ve vojenském prostoru Boletice, ale i jinde po celé vlasti, stejné hlívovníky, stojící torza prastarých stromů, padlé kmeny, větve. Bohužel se stále více, zejména v poslední době, setkáváme s nešvarem, že nové, větrem vyvrácené, nebo přelomené letité kmeny, nejsou ve starých hvozdech ponechávvány, ale naopak z lesa odváženy. Pro Matičku přírodu to není dobré. Les, bez padlého dřeva, které mu obstarává všechny potřebné živiny, se neobejde. Důvodem je, že ze všeho se dá vyrobit cokoliv, co pak naplní topeniště. Odborníci to kritizují a dodávají, že bez dotací z EU by tato činnost byla naprosto prodělková. Les nikoho nezajímá. Byznys je byznys a jde pouze o prachy, že?! Po nás potopa....Na snímku je ležící kmen u starého torza buku, který jsem nazval U ležící panny. Rok za rokem je všude kolem přemnoho hlívy ústřičné a snad nejvíce na dřevě tam u nebe. Nedávno překrásný trs ukázala televize. Ten je tam odjakživa a na věky věků, protože je strašně moc vysoko a bez žebříku se k němu nedá dosáhnout. Kdo tam bude tahat žebřík. Deset kilometrů tam, deset pak ještě nazpátek. To by musel být převeliký vášnivec nebo žrout. Ale i tací jsou mezi houbaři.
Takhle dopadl hlívovník nedaleko, kterého rovněž pozorujeme odjakživa. Mohykána zmohl prudký závan větru, a tak se hlavní část kmene oddělila a odporoučela se k zemi. Moc jsme se těšili až se ležící část obalí každoročně hlívou. Bohužel jsme se nedočkali. Nejen že byl kmen vyvezen z lesa, ale bylo i odstraněno stojící torzo. Je potřeba ještě něco dodávat? Dřevo se dalo leda tak použít na topení, a tak se taky stalo.... Máte na toto barbarství názor, nějakou zkušenost? Tak piště pod článek do komentářů.Téměř vždy po houbaření se zastavujeme v některé hospůdce, abychom pokecali, zase rozvedli nějakou tu dišputaci, nejen kolem hub, ale i tak o životě, současnosti.
Často slyšíme od štamgastů otázku, "tak kde jste se dnes kluci toulali?
"Na houbách, na houbách, dědo!"
"...ale hoši, v zimě na houbách, nedělejte si ze starého člověka srandu!"
A tak je to stále dokola. Lidi z vesnic, samot, mají v zimě houby všude kolem, ale oni vůbec nevědí, že existují, že jsou pro lidský organismus, jen pro tu vlákninu, vynikající, zdraví prospěšné. Tedy jak kdy a jak které. Už vás slyším, jak říkáte, to je ale blbec. Tak jeden důkaz.
Určitě jste si všimli, že vždy, když dorazíte do lesů, tak houby na starých stromech, hlíva ústřičná, pařezník, sametonožky, rostoucí každý rok na stejných kmenech stále na vás čekají. Kdyby místní lid na houby chodil a navíc v pravidelných intervalech, tak tam zimní plodnice nikdy nenajdete. Staré houbařské generace již nejsou mezi námi a ty nové houbaření již nikdo nenaučil. A tak je to o celé přírodě.
Ležící kmen odvezen a proměněn v palivo. Stojící torzo totéž. A v televizi, v rozhlase, v odborném tisku, neustále odborníci, akademici, profesoři, lesníci, botanici, vědci přes přírodu, upozorňují, jak moc v lesích, v krajině, chybí doupné stromy. Dřeviny historické, staré, které ke svému životu potřebuje řada organismu, včetně těch nejzajímavějších hub.
Zavřete oči, zadívejte se do těch svých hvozdů a snažte se v paměti najít staré stromy. Takové ty mohykány, které již na první pohled, pro svou krásu, neobvyklost, každého okouzlí. A teď je zkuste spočítat a do komentářů napiště několik vět a číslo, které vám vyšlo. Já už je potkávám převelice zřídka a je mě z toho moc a moc smutno.
Nekonečné jsou prostory, pláně, vojenských újezdů. Jsou tady kouzelná místa, která se dají projít pouze v době mrazů. Od jara do zámrazu jsou pod vodou, plné rašeliny, bahna, zrádných písků. A tam všude, od první republiky, přes Němce, až do současnoti, nevybuchlá munice. Není nic krásnějšího, než toulat se zdejší přírodou. V pátek, v sobotu, v neděli, vždy odjezd v 06.30 hodin. Nedej se, přidej se!
Ten historický strom na snímku nevypadá jako statný šohaj. Zdání však klame. Je to přenádherný kousek, kterého někdo před dávnými lety zasadil uprostřed vesnice u rybníčku. Po vsi již nezůstalo vůbec nic, jen tak občas, když tady u něj sedáváme, se najde nějaká ta maličkost. Kus zrezivělého hrnce, střep od hrníčku, skleničky, hřeb ze zemědělského stroje. Nedávno jsme tady objevili obrovskými kameny vydlážděný pramen, studánku. Tak to nám udělalo moc dobře. Vše jsme opravili, vyčistili a teď se máme kam vracet. Rybníček dali do pořádku chlapi od vojenských lesů. Asi si tady postavíme jednoduchý srub. Ono je tady počasí strašně nevyzpytatelné.
Na podzim jsme se usadili, zalehli, u studánky a dišputovali o tom, jak tady ti lidé žili. Došlo i na jejich houbaření. Lesy tady museli být na houby přebohaté a stále jsou. Ale už tady, oproti minulým časům, mnohé už vůbec nerostou. Ještě, že se i tady, v přeminulém roce, objevil stroček trubkovitý. Velice nás to překvapilo a nebyli jsme určitě jediní. Vloni jsme už našli jenom několik trsů. Zima je sice zde přenádherná, zejména ta minulá, kdy tady byla spousta sněhu. Nyní, téměř nic moc. Spíše nic, než moc. Už se těšíme na jaro, léto, podzim. To zase bude zážitků.
Zde hledá
[Smazaný komentář]Nezajímá!