Kuchyňské využití hlív - ústřičná, plicní
Když mám zrovna čas a pohodu, tak se se zájmem koukám na pořad pana Krampola Nikdo není dokonalý a nestačím se divit, jak naši spoluobčané vše ví, vše znají. Je to doopravdy pohled do naší zoufalé duše? Zajímavé a zároveň zdrcující je, že níkdo z tázaných neumí říci slůvko !nevím! Naopak všichni vědí vše, všemu rozumí, žádná otázka je nemůže překvapit. Dobře vědí, že na danou otázku neznají odpověď, ale neřeknou nevím, neznám, neumím, zrovna tenkrát jsem ve škole chyběl, ale naopak do kamery řeknou naprostou hloupost, pitomost. A podobné, neprosto stejné, je to i kolem hub, mykologie. Ten dnešní svět je takový divný. Slušné slovo, čest, pravda, se tak nějak vytratily!
Podobné je to i kolem hub v kuchyni, na talíři. Většina houbařských gurmánů tvrdí naprosté hlouposti. Nejlépe to bude ukázat na příkladu kotrče kadeřavého a bohužel i korálovců, které někteří z nás, a asi jich nebude málo, sbírají na dršťkovou polévku. Stále se zdůrazňuje, že nejlepší je z kotrče. Tuto polévku miluje naprostá většina národa. S kotrčem, ani s pravými dršťkami nemá chuťově nic společného. Oba základy jsou téměř sterilní. Dršťkovou dělá pouze tuk a koření, které si navíc každý může zvolit dle své individuální chuti. A o ničem jiném to není, nenížlipravda.
Podobně je to s hlívou ústřičnou. Když se kohokoliv otážu, jak hlíva chutná, tak nedostanu odpověď. Málokdo se zamyslí a něco ze sebe vyplodí. Víte vůbec, že hlíva je houbou na přežití v přírodě? Že se dá konzumovat syrová?!Ve světě, při různých katastrofách, pád letadla, ztroskotání lodi, zabloudění v pralesech, horách, lidé zemřeli jen proto, že nevěděli, jak se uživit, a přitom kolem nich bylo přemnoho potravy. Jenže nevěděli, jak jí použít, zpracovat. Dalším problémem byl oheň. Jak ho získat a udržet. Na tato témata byla, podle skutečných událostí, natočena řada filmů, napsáno mnoho knih.
Mnohokrát jsem si položil otázku, jak hub využívali v kuchyni vojáci, nejen ve světových válkách. Teoreticky jsem to měl jasné, ale chyběla konkrétní zkušenost, argument. Ten nám v rozhovoru poskytl významný mykolog ing. Jiří Baier, který je uveřejněn zde na blogu.
V nedávných dnech jsme byli s televizním štábem filmovat zimní houby. Když jsme přišli k obsypanému kmenu, podal jsem každému k ochutnání jednu plodnici hlívy ústřičné. Nestačil jsem koukat. Mladíci, naprosto nezkušení, o přírodě nevědí vůbec nic, nenašli odvahu jí vložit do úst. To je přesně ten typ lidí, kteří by se v lůně přírody neuživili a úplně zbytečně by se vyhladověním odebrali na onen svět.
Zavřete oči a popište chuť hlívy ústřičné, ale třeba i té plicní, v čerstvém a v sušeném stavu....
Já jsem vždy tvrdíval, dnes už tak přesvědčen nejsem, co člověk, tak možná i jiná chuť, že čerstvá hlíva ústřičná, tedy ta z hvozdů, ne uměle vypěstovaná, která je úplně k ničemu, má na patře mnohé z ředkvičky. Šéf televnizního štábu se přikláněl k mandlím.
V jarních měcícich, kdy na hlívu padají paprsky slunce a je vysušená tak, že se již dobře láme, má vynikající a příjemnou chuť po oříšcích. Je to naprostý delikates. Vřele doporučuji.
Na kulinářské zpracování hlívy ústřičné existují na tisíce receptů. Ona se dá použít do jakéhokoliv pokrmu. A podle toho, to také v praxi vypadá. Je to jedna převeliká hrůza. Hlíva totiž není nijak výrazně přesvědčivá, a tak se ve většině pokrmů naprosto ztratí. Jsou to například pokrmy, kdy společně s hlívou je na talíři chuťově výrazný sýr. Například v podobě omáčky.
Hovoří se o její léčivosti, ale čím déle se tepelně zpracovává, tím více všechny příznivé látky pro lidský organismus mizí. V této souvislosti je navíc třeba si uvědomit, že pro člověka, pro jeho zdraví, je důležitá ta z hvozdů. Uměle vypěstovaná, na balících slámy, si může o příznivých účincích jen zdát.
Já preferuji pokrmy z hub, ve kterých musí tyto dary lesa po všech stránkách převažovat. V praxi to znamená nepoužívat žádná asijská a jiná koření a už vůbec ne ta ostrá. Na patře musím tu vynikající a neopakovatelnou chuť houby jednoznačně cítit. Důležité je naučit se houby jen tak tepelně, jemně, pošolíchat. To samozřejmě jde jen u některých druhů. Jiné se naopak musí pořádně tepelně zpracovat, aby nebezpečné, jedovaté, látky vyprchaly.
V současném zimním období je ten správný čas na pokrmy z přírodní hlívy ústřičné, které bohužel letos není, oproti minulým rokům, nikterak moc. My jsme si udělali hlívu na jednoduché smetanové omáčce s pěkným kouskem hovězího masíčka. Bylo to naprosto dokonalé. Vřele doporučuji.
Existuje jeden televizní kuchař, který, když příjde do restarurační, hospodské, kuchyně, tak první co udělá, že všechny ty kečupy - které navíc nedávno v testech naprosto pro své kvality a shnilá tomata propadly - včetně těch koření z dálných zemí, chemicky zpracovaných, aby dlouho vydržely, vyhodí. To je přesně ten návod, jak v našich domácnostech houby připravovat - jednoduše a přírodně!!!
Poznámka: Po dopsání tohoto článku si ho přečetla řada lidí, houbařů, gurmánů. Zajímavé bylo, že ani dva se neshodli na stejné chutí hlívy ústřičné. Jeden říkal to, druhý zase ono, ale žádný názor nebyl jednotný. A jak jste na tom vy? Uměli by jste popsat chuť hlivy ústřičné, jak v syrovém, tak i ve vařeném stavu? (Své názory pište do komentářů pod tímto článkem. Za Vaše názory Vám předem děkujeme.....)
Burle.blog.cz výrazně přispěl, zejména v rámci internetu, k ochraně hub. Na stránkách již nejsou vidět vytržené a převrácené houby, za účelem podívání se pod sukýnku, ani chráněné a ohrožené houby. Nyní bychom Vás chtěli požádat, aby jste za účelem konzumace, různých pokusů, netrhali ani korálovce. Oni - podle slov, významného českého mykologa, ing. Jiřího Burela - napatří mezi chráněné houby jen proto, že se na ně, při posledním vyhlašování, zapomnělo. V nejbližší době má být v této záležitosti zjednána náprava. Proto se k nim již dnes chovejme, prosím, jako kdyby již státem České republiky mezi chráněné patřili!!! Matka příroda Vám děkuje.
Nechme tyto krasavce v lesích svému osudu. Neodnášejme je, abychom si udělali v hrnci nějaké to pochybné potěšení. Houby nejsou natolik aromatické, chuťově silné, aby nám to za to ničení přírody stálo. Zejména ti jedloví jsou hodně ohrožení. Už jenom z toho důvodu, že jedlí, a zejména těch letitých, je v přírodě převelice málo.
I v současné sobě je jezdíme pozorovat, a budeme to dělat až do jejich opuštění tohoto hříšného světa. Kdo máte zájem se na ně podívat, vyfotografovat si je, tak není důvod, proč by jste nemohli s Vandrovníky vyrazit....
....
......
Zde hledá
...a jak bych se je jinak naučil pepo!