Jak se z koroptve stane "bažantnice, slepice od bažanta, bažantka, bažantice"
Povinnost mě přinutila vyrazit na jednu stavbu u Zlaté řeky. Pokukuji z auta a hle kopeček. Nedávno jsem prožil podobnou událost, u vozovky seděla přenádherná a kolem ní několik potomků, ale pro velký provoz jsem neměl kde zaparkovat. a tak jsem měl nyní jasno - koroptev a pěkně vypasená. Že by se konečně podařil její slušný snímeček? Popojel jsem o kousíček dál, popadl aparát a začal se k té hromádce přibližovat. Již z auta bylo zřejmé, že ptáček je hodně promrzlý a neschopen jakéhokoliv rychlého pohybu.
Již z dálky jsem sekal jeden snímek za druhým. Bál jsem se, že se zvedne a odcupitá někam do úkrytu. Ještě více se přikrčila a očíčkem neustále kontrolovala mé počínání. Určitě byla přesvědčena, že si jí nevšimnu. Přiblížil jsem se na několik kroků a udělal několik zajímavých fotografií. Matičce přírodě za to poděkování.
Z ničeho nic se obtížně zvedla a odcupitala do svahu. Teprve v tomto okamžiku jsem zjistil, že se nejedná o koroptev, ale o slepici od bažanta. A začal problém. Jak se řekne jedním slovem její pojmenování? A byl jsem úplně vedle. Že by to jednoslovné pojmenováni vůbec neexistovalo? Projel jsem internet a odpověď nikde.
Když jsem jí viděl přikrčenou, ale i odcházející svahem, tak jsem obdivoval její maskování. To by bylo terno pro vojska všech armád, kdyby to u nich taky tak fungovalo. Člověk, který má rád přírodu, a neustále se v ní pohybuje, má stále co obdivovat, získávat nové zkušenosti, poznatky.
Připravoval jsem výstavu přátel a už jsem toho měl opravdu, ale opravdu dost. Pořád někdo to chtěl takhle, druhý zase obráceně, do toho padala kladiva, chyběly hřebíky. Sedl jsem do auta a vyrazil do polí. Auto jsem zapíchl na polní cestě a najednou jsem koutkem oka zaregistroval v chroští u cesty pohyb. Přistoupil jsem blíže a tam byl on barevný šampión.Hned jsem poznal, že s ním není něco v pořádku. Vypadalo to, že nemůže chodit. Pravděpodobně měl jenom jednu nohu a pocuchaná křídla, krk. Asi prožil nějakou nemilou příhodu. Trošku přede mnou ustupoval, ale zanedlouho zalehl a začal sbírat ze země semínka. Udělal jsem několik snímků, ale bohužel pro klacíky nic moc. Stejně to byl ale pěkný zážitek.
Je konec ledna, mrzne až praští, obloha bez mráčku a slunce se také umí přihlásit o své právo. Přicházíme ke skalce, na které pamětní deska, a pod ní několik trsů rozkvetlých sněženek a kolem nich vyrážejí ze země kosatce. Na příchod jara je ještě opravdu moc brzy, ale tyhle podivnosti nejsou zas tak neobvyklé. 
Zde hledá
uměl bych si ještě představit proměnu koroptve na bažantici, ale na bažantnici..., to už je na mojí fantazii příliš...