Únor 2012

Potravinové doplňky jsou nebezpečný podvod

29. února 2012 v 13:50 | Jak ještě dlouho bude stát hazardovat se zdravím svého lidu, národa? |  ? léčí nebo zabijí ?
Televizní pořad ZDE !!!

Pomalu, ale jistě, vychází pravda na světlo Boží. Před chvilkou jsem dostal tip, abych se podíval na jeden televizní pořad. Po shlédnutí jsem byl v šoku! Lituji ty, kteří tyto jmenované potravinové doplňky kupují, konzumují a tím si zadělali, zadělávají, na pořádné zdravotní problémy, včetně rakoviny!!!

O mé maličkosti je všeobecně známo, že jsem odpůrce tzv. potravinových doplňků. V poslední době ve sdělovacích prostředcích vystoupili praktici - primáři, lékaři, vědci, kteří tyto přípravky jednomyslně a jednoznačně odsoudili.

Často dostávám dotaz, že kdyby mé názory byly oprávněné, pravdivé, tak by časopisy, noviny, atd. nebyly plné reklam na ně. Ono to není o ničem jiném než o penězích. Doplňky jsou předražené, protože mnoho peněz z nich, od hloupých zákazníků, jde právě na reklamu. A ty peníze redakce nevyhnutelně potřebují. Jak je krize, tak je na reklamu všude málo peněz. To je také důvodem, proč mnoho časopisu skončilo, včetně Světa hub. Redakce se na tyto peníze každodenně třesou. Přece si nebudou pod sebou uřezávat větev, že... Novináři dobře vědí, že potravinové doplňky jsou jeden převeliký podvod. Bohužel, právě kvůli těm penězům od výrobců, nemohou a nechtějí, proti potravinovým doplňkům vystupovat....

Ten televizní pořad je velice zajímavý. Doporučuji se na něj podívat. Doplňky nic neléčí, ale naopak likvidují zdraví lidí. Je třeba ještě něco dodávat?


Koupíme, pro tiskařské účely, jakoukoliv plodnici houby, která je něčím zajímavá, neobvyklá. Autor bude vždy pod snímkem uveden.


Poradíte? Co je toto za plodnice? Helmovka medonohá, pravděpodobně... mk

Nyní, urychleně, potřebujeme snímky ohnivců. Snímek musí být zajímavý. Nesmí být tuctový.


Nevíte prosím někdo, co je toto za houbu? Pravděpodobně Hřib dubový... mk


V sobotu se jede na tyto přenádherné tvory. Odjezd v 06,00 . Půjde se, jak jinak, i na houby.

Záhada, nebo pro někoho z vás naprostá brnkačka?

28. února 2012 v 11:12 | dopíši
Jsou to vůbec evropské houby? Nebo přišly odněkud ze světa?


Člověk už je z těch hub úplně zjančený, pomatený. Kamkoliv příjde, tak hledá houby, dokonce nebezpečně je i vyhledává drže v rukách volant. Tyhle jsme našli ve skleníku - ale teď nevím, jest-li v botanické zahradě, nebo v zoologické zahradě - zeptám se Vandrovníků a opravím. Dodávám, že to nejsou žádné atrapy, jsou naprosto pravé!

Copak je to za plodnici? Víte někdo?

Vysvětlovat milovníkům mykologie, že kolem hub je přemnoho humorných přiběhů, situací, by bylo nošením dřeva, hub, do lesa.

To jsme takhle, před rokem, procházeli, na akci s profesionálním fotografem, "školení" v terénu pořádáme pravidelně, skleníkem v pražské zoologické zahradě. Jak jinak, než že jsem stále na stromech, tam jak jsou opice, hledal houby. A světe zboř se - našel a mnoho.

Při mých objevech jsem byl za hvězdu, neboť blesk následoval blesk. Byl jsem šťastný, že se opět z houbaře, ze mne, stal konečně úspěšný mykolog. Vyšli jsme ven, neboť uvnitř mezi zvířátky se to nesmí, a ozval se huronský řev, smích. Pracovník ZOO za mými zády, abych nic nezaslechl, všem vysvětlil, že ty stromy jsou umělé, a světe div se, dokonce i ty houby.... A bylo vymalováno.

Není snad ohně, vatry, kdy by to někdo z přátel, v lůně přírody, nepřipomenul. A věřte, že všichni se moc dobře, na můj úkor, baví.

Nikomu to neříkejte, ale já fakt takový blb opravdu, ale opravdu, nejsem. I já věděl, že vše je v tom skleníku umělé. Nebudu jim ale kazit radost, že. Nebo nevěděl?


Chodit s přáteli po výstavách, různých akcích o přírodě, je naprosto dokonalé a nezapomenutelné. Zejména, když všichni se zajímají o fotografii. Připravujte výzbroj, výstroj, za několik týdnů vyrážíme...

Tenhle snímek je pro mojí maličkost naprosto dokonalý, zajímavý. Při té tmě a rychlém pohybu té příšery, se stal zázrak, že se vůbec něco vydařilo. Jenom nechápu, proč ta - zrůda - na mě stále vystrkovala tu zadní část a ne naopak tu svojí přenádhenou hlavinku. Je to vůbec k pochopení?







Věřte, že už to nebude dlouho trvat a vyrazíme....

28. února 2012 v 10:14 | Na severu, ale i jinde, ještě hrozí v tocích ledy, ale jaro se už hlásí.... |  V Praze blaze
Příroda se probouzí a houbaři leští košíky, brousí kudličky, kudly, nože, dýky, bajonety....


Zima je již na ústupu, i když tady u nás, na Velké řece, jsou ještě takováto zákoutí. Nebude to již dlouho trvat a vyrazíme na první jarní houby, i když ty zimní také ještě budou ve velkém k nakousnutí. Ohnivec barví sníh na červeno, hlívy ústřičné se zanedlouho opět rozjedou k nebesům, penízovka sametonohá určitě ještě v mnoha domácnostech provoní polévku. Jak moc se těšíte na první jarní houby?

Houbaři, ale i rybáři, mnozí o každém víkendu, čekají na své veliké klukovské zážitky. Není vůbec náhodou, že nemálo houbařů je zároveň rybáři a naopak. (pokr. bude následovat. Přijel kamión...)



Vzpomínka od Josefa Frynty, houbaře mladého, ale již zkušeného

27. února 2012 v 22:39 | Není mezi houbaři snad nikoho, kdo by se netěšil, až na ně vyrazí |  Smrže
Smrž polovolný

Přesto, že jsem vášnivým houbařem, nikdy jsem se nepovažoval, co se týče mykologie, za odborníka. Více, než samotný sběr hub, je pro mne fotografování, z čehož vznikl i tento snímek.

Houbu jsem objevil, čirou náhodou, v mochovské bažantnici, na rozhraní lesa a polní cesty, nedaleko Českého Meziříčí. S pomocí odborné literatury, jsem ji (s právem na omyl) určil jako smrže polovolného (Mitrophora semilibera), patřící do čeledi smržovitých a mezi houby vřeckovýtrusné.

Smrže polovolného je možné nalézt na loukách, v sadech, světlých lesích, zahradách a podobných místech, a to od dubna do května. I když se jedná o houbu jedlou, dokonce prý i velmi chutnou, nemám s kuchyňskou úpravou žádné zkušenosti. Především proto, že smrž na fotografii byl jediným kusem, který jsem měl tu možnost v okolí mého bydliště nalézt a byla by jistě škoda tuto krásnou houbu zkonzumovat.

Mezi další příbuzné druhy patří například smrž jedlý, obecný, kuželovitý, nebo houba s hezkým názvem kačenka česká.

Orchideje, botanická zahrada Praha 2012

25. února 2012 v 0:03 | Proč není tak jednoduché slušně udělat snímek orchideje ve skleníku. Kde je chyba? |  ORCHIDEJE
Orchideje zahraniční

Přemnoho, fotografů, z celé republiky, navštívilo výstavu orchidejí v pražské botanické zahradě v Troji. Na jaře byla možná i krásnější na Albertově. Spouště cvakaly, jako by to mělo být naposledy. Kolik ale snímků bylo naprosto dokonalých? Uměl by někdo z vás to číslo nějak vyjádřit?

Proč se bohužel více nedaří, než daří? Kde je chyba...

Na výstavě nekonečná fronta lidí na zakoupení některého z orchidejového pokladu. Milovníci květin si odnášeli plné tašky...

Jedna z Vandrovnic v akci. To by člověk nevěřil, kolik peněz jsou slečny a dámy schopny, a bez následků ze strany manželů, přátel, vložit do nejmodernější fotografické techniky.

Víte, jaký je rozdíl mezi dámou, slečnou a mužským. Mužský zmizí někde ve skleníku a prohánějí aparáty. Ženy naopak jsou stále za zadním pozadím profesionálního fotografa a stále se na něco ptají.

Mistr je vždy převelice rád, že o něj ženy mají tak značný zájem, aby o několik hodin později v hospůdce, vinárničce, prohlásil: "Takhle jsem se již dlouho nezapotil!" Později ještě dodá, "ale příště příjdu zase. Tedy jest-li mě pozvete!" A vo tom to je, že Vandrovníci.


Není to sice orchidej, pouze divoká mucholapka, ale jako celek je to překrásné, že? Pěstujete jí někdo v lůně domova? A jak vám to jde?

Jelen evropský aneb naše zimní toulání bylo dokonáno

24. února 2012 v 23:16 | Uvažujete o koupi nového a fantastického fotoaparátu, tak jste se dočkali.... |  - - jelen lesní
Jelen lesní, evropský


... chcete si o této fotografii povídat?

Je to hloupé, co nyní napíši, ale vyjadřuje to mé pocity. Vandrovník, i za pomoci Matičky přírody, nemůže stihnout všechno, veškerou tu její krásu, možnost bádání. Připravujte výstroj a výzbroj, jaro zanedlouho bude tady... Začínáme na Moravě, máme tam již špióna, a na Doupově. Kytičky na nás čekají.

Moc se už těším, až budu starý a nepotřebný. Až nebudu moci na nohy. Jenom nedejbože, aby mě někdo vozil na vozíku. Koupím si totiž, konečně, pořádný teleobjektiv a budu hodiny pobývat na posedech a čekat na tu naší překrásnou zvěř. Ráno, ještě za tmy, si počkám až v mlze proti mému objektivu vystoupí jelen a snad i rys mě příjde pozdravit... Dnes jsme asi narazili na jeho stopy.

Potkat se s takto nádherným - asi šestnáceterák - jelenem evropským ve volné přírodě je velkým a možná neopakovatelným zážitkem, který se bohužel nekoná každý den, ani jednou za měsíc, možná tak jednou za....

Naprostá většina z nás se proklínala, že ještě nemáme pořádný teleobjektiv. On to není ale zrovna levný špás a hlavně tato skla, tak jako aparáty, v současné době, rychle, doslova ze dne na den, stárnou. Člověk si něco nového koupí a za nedlouho je to stará a neprodejná záležitost. Jak z toho ven?

Nedávno jsme měli možnost se seznámit s novým bezzrcátkovým fotoaparátem od Olympusu - OM-D. Je to nádhera, která je bezkonkurenční. U tohoto systému se samozřejmě mohou vyměňovat objektivy, kterých je převeliká škála. V létě dokonce příjde na trh nový makro objektiv 1:1. A pak nekup to. Více informací si najdete na internetu.

Poznámka: Nosných akcí lidí kolem tohoto blogu se zúčastní i profesionální fotograf. Poradí, pomůže, doporučí atd. ....

Sovice sněžní aneb nádherné setkání

24. února 2012 v 22:15 | Sice je zima zimoucí, tam nahoře pod nebesy spousta sněhu, ale Vandrovnící jsou stále na cestách. |  PTACTVO NEBESKÉ
Sovice sněžní

..................
...................
...................

Hlíva volá - přijeďte kluci už se mě po vás stýská

22. února 2012 v 22:17 | Načalstvo vojenského okruhu hlásí, že podmínky jsou již přijatelné! Takže, sedlejte koně.... |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná (únor 2012)

Pan major hlásí, že sníh z vojenského újezdu rychle odchází. Za několik dnů již nic nebude bránit vstupu na hlívovníkové plantáže. Prý budeme překvapeni. Tak balte torny, naplňte placatice, a nezapomeňte na nějaký ten dobrý dlabanec. Vandr to bude dlouhý, nelehký, ale překrásný. Hospoda je již připravena nám poskytnout přístřeší, zázemí. Bude kachnička, zelíčko a chlupatý knedlíček. Tak si to mládenci a holky zase parádně užijeme....
Jsem moc zvědav, jest-li tam tento trs ještě bude. V jakou krásu, nekrásu, se asi proměnil...

!!!Správce amatérským i profesionálním fotografům oznamuje, že má pro ně připraven naprostý ptačí unikát - sovici sněžnou. A to jak jí, tak i jeho!!! Netlačte se, nemačkejte se, na každého se dostane... Prý, pravděpodobně, i vysoká bude! (Toto místo je rezervováno pro snímek sovice sněžné a sovičáka sněžného.)

(25. února 2012) - Takové pozvání se nedá odmítnout. Hned na začátku je potřebné ale sdělit, že soudruh - co to kecám - dnes pan major, s panem fořtem, si z nás udělali naprostou srandu. A my naběhli jak mladí a nezkušení vojclové. Na jeleny ale došlo!

Sníh samozřejmě zmizel, ale ve vnitrozemí. Tam nahoře ho je ještě spousta. Ušli jsme doslova několik metrů a chtěli jsme se vrátit. Vojenská silnička byla uprostřed plná měkkého a hlubokého sněhu. Koleje od aut samý klouzající led. Bez maček nešel udělat jeden jediný krok.

Štáb se usnesl, že když už tady jsme, tak budeme šlapat. Oproti létu jsme to šli jednou tak dlouho, ale stálo to za to.

Všichni jsme chtěli vědět, jak tato hlíva na vysokém kmenu dopadla. Povyrostla, nebo jí snad někdo odnesl? Nepatrně se zvětšila a my zase udělali zajímavé fotografie.

Ale zázrak se stal. Na protější straně se hořejší trs hodně zvětšíl, zkrásněl. A tady si ho můžete prohlédnout i vy... Škoda, že si o fotografiích nechcete povídat. Hodnotit, chválit, nadávat, a to za účelem se zase něco nového přiučit...

Pod bukem jsme se usadili, popíjeli, mlaskali nad tím, co nám maminy, přítelkyně, připravili a začala zlá, hrozivá, dišputace. Mnozí - a nebylo jich málo - by nejraději hlívy již očesali. Ona taková hlíva ústřičná, jako smetanová omáčka, s pěkným kouskem hovězího, je naprostý delikates. Stejně, tak jako vždy, zvítězilo bádání. V koutku srdéčka chtěl určitě každý vědět, jak ještě hlíva povyroste, co se s ní stane... Takže zase příště. Kachna, zelíčko, chlupatý knedlik, nebyla. Byl debrecínský gulášek. Vynikající.


.... ilustrační fotografie, která nemá s bukem, snímky nahoře, nic společného.

Ohnivec rakouský nebo je to šarlatový? 2012...

21. února 2012 v 23:10 | Na téma ohnivců jsme měli předlouhý pokec s významným mykologem ing. Jiřím Baierem. Je jeho názor správný? |  - - rakouský
Ohnivec, ale který?

Máme jednu lokalitu jeho výskytu, kterou pozorujeme již řadu let. Je známá od nepaměti. Na ní se vyučilo přemnoho generací, zejména pražských houbařů, mykologů. Vždy tam bylo přehodně plodnic, bylo co obdivovat, zkoumat. V minulém roce se na podzim stala taková nepříjemná věc. Pod dráty vysokého napětí vjely obrovské stroje, které vše zdevastovaly. Stromky a keře rozšmelcovaly na drť, kterou rozházely po celém prostoru. Nikdo z nás neočekával, že by tady ještě někdy ohnivci vyrostli. Až do dnešních dnů nic, ale zázrak se stal. Konečně tam byly nalezeny čtyři kousky. Počkáme až zmizí sníh a uvidíme, jak ten zázrak bude veliký.

(...pokračování jako seriál brzy!)


Napsal jsem již různé články, povídání, o tom, jak se jezdí na houby. Zde na blogu najdete vyprávění o výpravách vlakem, dokonce parníkem, o jiných způsobech ani nemluvě. Vůbec mě nenapadlo, že se na houby dá nejen jezdit na kole - že pane antikvariáte z Liberce - ale třeba i na motorce, pionýru, čtyřkolce. Ale že i na koni, kobylce, tak to mě ještě nenapadlo. Letos určitě i my Vandrovníci koně osedláme a na houby na nich vyjedeme.


...anebo si naskočíme na jeleny z této farmy. Ani sedel nebude třeba. Chytneme se za parohy, tak jako Smolíček pacholíček, a vyrazíme do hvozdu. O zábavu bude postaráno...

(16. března 2012) - Konečně se na lokalitě objevilo několik desítek plodnic. Jsou všechny takové opožděné, neboť stále malé. Podle mého názoru ty obrovské stroje, které vše zlikvidovaly, aby očistily porost pod dráty vysokého napětí, ohnivcům neprospěly. Je ale bohudík jasné, že lokalita zničena nebyla. V příštích letech to bude určitě stále lepší.
(26. března) - Prokázalo se, že je zde letos plodnic převelice málo. Na víně je údržba vegetace pod dráty. Keře zmizely a do několika hub plnou silou pere slunce.

Dnes se nám, po útěku z připravované výstavy, podařilo najít tento shluk ohnivců. Něco takového jsme nikdy nespatřili. Dvě, tří, nebo o něco více plodnic vedle sebe, to ano. Ale takhle nahloučené do sebe, že kolem nemají ani milimetr místo, je překvapivé. Už jste se někdo s něčím takovým setkal?

Slíbil jsem, že zjistím a už je to tady...

20. února 2012 v 12:09 | Tenhle stařík na svůj nástroj umí. Je ale takový divný, člověk neví, kam ho zařadit. Já to ale zjistím. |  V Praze blaze
Článek, o který se jedná je ZDE. (Přečti nejdříve)

Následující slůvka mají ukázat na to, jak se jeden může příšerně mýlit.

Pan Jiří WEHLE, neplést si to prosím s tím známým houbařem, není žádný bezdomovec, nebo dokonce žebrající obyvatel hlavního města. Ale naopak světoznámý umělec, potulný bard a multiinstrumentalista. Ať je to jak je to - jak sám říká - nejlépe se cítí na Malém náměstí, když může, svým uměním, potěšit návštěvníky zlatého města na Vltavě.

Jeho láskou jsou staré a prastaré hudební nástroje. Nejen, že jich má ve sbírce mnoho, ale není snad jediného, na který by neuměl hrát. Za toto své umění, a znalosti stavby a hry na tyto inštrumenty, je znám po celém světě. Od mládí se věnuje i skladbě. Skládá písně na poezii starých básníků - Erben, Villon, a přemnoho dalších, ale třeba i na dílo pana Ortena. Napsal i hudbu pro divadlo. Nebránil se ani vyhovět známým loutkohercům. Poslouchat jeho umění na staré hudební nástroje je velikým prožitkem.

Vydal i vlastní CD - Nové trubadúrské zpěvy, Potulný bard, Zpívaná poesie.

Až budete procházet Prahou a zaposloucháte se do jeho historické hudby, tak už budete vědět, koho to máte před sebou. Člověk, tedy já, se může, ale neměl by, hodně zmýlit....



Puštík bradatý

20. února 2012 v 0:02 | Pořídit opravdu pěknou fotografii puštíka není vůbec jednoduché. Tak jak na to?! |  - - bradatý
Puštík bradatý

Chyba, tak nějak jsem se překlepl. Tenhle je bělavý... Nebo snad bradatý? Sovy tedy, zatím, neumím. Poradíte?

Je to na světě divně zařízeno. Předlouho nic, a pak jedna sova za druhou. Houbařím mnoho již roků a nikdy jsem nezakopl, například, o korálovce bukového, o jiných houbách ani nemluvě. A v minulém roce bukový byl jeden za druhým.

Strašně moc toužím vyfotografovat si sovu v letu. To jsou naprosto úžasné snímky.

Tak toto je bez pochybnosti puštík bradatý. Na první pohled krasavec. Nedivím se, že sovy jsou v mnoha pohádkách, bez nich by ani pohádky nebyly pohádkou. Představují chytrého tvora, který vše ví, vše zná, umí. A tak to má být. Pořídit snímek puštíka, není jednoduché. Jedině ho odnést do fotoateliéru. Nasvítit, ale jak ho přinutit, aby byl manekýnem. V lůně přírody je to obtížnější, ba nemožné. Bývá proti světlu, navíc vysoko, světla pomálu. Tak jak z toho všeho ven. Těžko poradit. Asi musí být hodně štěstíčka...

......

Jelen lesní aneb vyprávění pana Fořta

19. února 2012 v 23:34 | Jelen evropský má na mále a my vysvětlíme proč, kde je ten problém. Kdo máte k této problematice co říci, tak neváhejte a pište do komentářů. Poučte nás, ať zase něco víme. Ať neroztrušujeme hlouposti. |  - - jelen lesní
Jelen lesní a jeho láska. Platí to i naopak. I laň ho miluje až za hrob


Každé setkání s jelení zvěří je velkým zážitkem, na který se dlouho vzpomíná. A když se přitom podaří zmačknout spoušť a udělat zajímavý snímek, tak je radost dokonána.

V minulém roce jsem se v pozdním podzimu tři dny toulal, tam nahoře u nebes, vojenským újezdem Boletice. Končil den a já rychle hledal přístřeší. Na posečené louce, kde již vzrostlá zelená travička, se nabízel osamocený starý smrk, jehož dlouhé větve byly rozprostřené několik centimetrů nad zemí. Udělal jsem si tam lože, uvařil čaj, něco málo pojedl a za nedlouho jsem ze spacáku s údivem koukal na nebe plné hvězd. Nestačil jsem usnout a kolem mě rachot a hlučné troubení. Celou noc kolem bloumal statný jelen. Co mám povídat. Byl jsem děsně připodělanej, strašně jsem se bál. Doufal jsem, že když mu svítilnou posvítím na hlavu, že se lekne a odběhne o kus dál. Pravděpodobně o mě bohudík vůbec nevěděl. Ale až do rána jsem se vůbec nevyspal.

Jelení zvěře jsme o tomto víkendu viděli přehodně. Co to bylo ale platné, když za okamžik jsme sledovali jenom jeho a jí. Na první pohled to bylo neskutečné, jak z nich vyzařovala láska nadpozemská, láska záviděníhodná. Kam on, tam hned ona a bylo to i naopak.

Jelení zvěř jsme probírali po celé dny. A dozvěděli jsme se neskutečné věci. Že by opravdu platil citát významného veterináře, spisovatele: "Příroda se již zachránit nedá..."

Na konci devatenáctého století byl do Evropy dovezen jelen sika. Mělo to pro myslivce, šlechtu, být zpestření. Vše šlo dobře, neboť sika se chovala v oborách. Pak přišly války a tento jelen se dostal do volné přírody. Přispělo tomu i pozdější rušení obor, kdy se sika nechala odejít do hvozdů. A co se v posledních letech nestalo.

Jelen sika se začal bez problémů křížit s jelenem evropským a dnes to vypadá, že již není cesty zpět. Nebude ani jelen evropský, lesní, ale ani původní jelen sika. Bude to a již to je jenom kříženec. Protože je to pořádný průšvih státu, ale především myslivců, tak informací na toto téma je plný internet. Pěkné počtení, přátelé.

.....


Na snímcích jsou jeleni a laně lesní. Již dnes je obtížné v přírodě poznat o jakého jelena, křížence, se jedná. Problémy v rozeznávaání mají i odborníci na slovo vzatí.

Uměl by jste někdo z vás o tomto jelenu, divokém z Beskyd, napsat něco povícero? Podle vzhledu ho rozebrat...

Vydra aneb to se mu tedy povedlo. To bylo ale překvapení

19. února 2012 v 23:27 | Fořt nám houby, my mu pomáháme v jeho smysluplné činnosti a on nám vydru a jeleny... |  - - vydra
Vydra

Běhali jsme po horách a hledali vlčí stopy. Našli? Nenašli? Tak se ptá král v té přeslavné filmové pohádce - Pyšná princezna. A naše odpověď? I nás to překvapilo, to jsme nečekali. Našli! A dokonce vlky nafilmovali a vyfotografovali.

Po pravdě řečeno, já jsem toho v tom hvozdu již tolik nenaběhal. Už holt na to nemám věk, fyzičku. Tak jsem s místníma pokecával v autě, ale i do toho lesa jsem se na vlčí stezky podíval. Obrovský to byl zážitek.

Nebyli jsme tam poprvé, roky tam jezdíme na houby. V pozdním létě vybudujeme tábor, na podzim, zejména vlakem, jen tak na skok, na víkend, vše překontrolovat. A teď i v zimě. Příroda nás má ráda.

Pan Fořt, tedy on je fořt s maličkým f, ale my ho již za všechno to úsilí máme s velkým F! Je to prima mužskej, chlap a jeho manželka umí výborně vařit a možná ještě lépe péct. Děkujeme panímámo...

Jako odměnu, že jsme pomohli, nám Fořt naservíroval pod horami jeleny evropské a vše kolem nich vysvětlil. Jak on umí vyprávět, všechno náležitě podat. Poslouchali jsme s otevřenou hubou. A jako třešínku na dortu přidal královnu bystrých vod - vydru. Děkujeme pane Fořt. Jste úžasný člověk.

....

Pokoukáních do košíků není nikdy dost. Je to ale krása, že?

19. února 2012 v 22:38 | Na internetu plných košíků moc není a dokonce jsem nenašel ani jednu vrchovatou nůši. Kletr ale ano... |  Krása plných košíků
Jeden z košů Aloise Vlka

Také znáte ten pocit, když už se dnešní houbaření blíží ke konci. Sedíte v trávě, opřeni o mnohasetletý strom, "v ruce cigaretku, doutníček," a koukáte se na veškerou tu krásu kolem sebe. Z ničeho nic, jako blesk z nebe, zrak vám padne po okraj plný košík, plný krásných a různorodých plodnic. Na takový okamžik se ještě dlouho vzpomíná, neli po celý život. Lesu a Matičce přírodě, chvála. Jen aby nám to dlouho vydrželo...

Alois Vlk

Kandík psí zub ** ** ** CAUSA ** ** ** přírodní památka MEDNÍK

15. února 2012 v 14:00 | Rostliny ani živočichové se bránit nemohou. Tak jim musíme pomoci vybojovat jejich práva |  Kandík psí zub


TAK TOHLE JE NAPROSTÁ BOMBA, KTERÁ BEZ PROBLÉMŮ A DLOUHÝCH JEDNÁNÍ
PROBLEMATIKU MEDNÍKU, KANDÍKU PSÍHO ZUBU, NAVŽDY VYŘEŠÍ
aneb
levá ruka neví, co dělá ta pravá

** ** ** RESUMÉ ** ** **

***** Tímto žádáme stát, CHKO Blaník, AOPK, a další zainteresované osoby, aby se zamysleli nad následující nejnovější informací, která by mohla pomoci kandíkům psím zubům na Národní přírodní památce Medník. *****

CHKO Blaník šturmuje při dokončování nového plánu péče na NPP Medník. Doporučujeme do něj začlenit zákaz vstupu po dobu kvetení rostlin. Tak, jak se to praktikuje nejen na Moravě, ale rovněž i v plánu péče na NPP Luční, která, světe div se, je rovněž pod ochranou CHKO Blaník. Podobně je to zařízeno i za železným plotem na lokalitě konikleců velkokvětých na Kamenné v Brně. Ptáme se? Když to jde na Luční a i jinde v republice, tak proč by to nemělo jít i na NPP Medník!!!

Ing. Jiří Burel, místopředseda České mykologické společnosti: Na NPP Luční (opětovně jsem si to nyní, pro jistotu, telefonicky, ověřoval u jejího správce) se skutečně nesmí mimo značenou turistickou cestu. Dostalo se to do plánu péče (ač ten je, mám pocit, právně nezávazný), schválila to AOPK v Českých Budějovicích. Pak nastala reorganizace, kdy NPP Luční byla přidělena do působnosti CHKO Blaník. Nový plán péče, tedy bude na nich, současný schválený, vč. zákazu vstupu mimo cestu bez povolení správce, dnes platí. Proto možná CHKO Blaník tuto možnost nezná, nerealizuje.

Je to logické a v duchu, dle zmocnění, možností zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy zákon umožňuje stanovit další podmínky ochrany území, nad vyjmenování v zákoně (zejména ve vztahu k předmětu ochrany - což v tomto případě kriticky ohrožený druh je).

Kamenná Brno: Na železném plotě na Kamenné, za kterým desetitisíce konikleců velkokvětých, do daleka září cedulky, na kterých se říká, aby lidé nevstupovali mezi rostliny. Následuje obsáhlý, vysvětlující text. Je třeba ještě něco dodávat? Proč sem odpovědné úřady, ochránci přírody, asi ty informace dali?



* * * Na přírodní památce Medník dochází každoročně k likvidaci chráněných rostlin * * * Státní orgány to buď nezajímá nebo mají jiný názor. Ale jaký? * * * Tak se jich pojďme společně zeptat *** Není již čas kandíky psí zuby ochránit, zachránit * * * Když to umí ochránci přírody na Moravě, tak proč ne i v Čechách * * * Proč ochrana lokality na Medníku za komunistů fungovala a dnes to nejde * * * Odpověď známe, nejsou peníze * * * Není několik stokorun, které by Medník ochránily * * * Názory na tuto problematiku pište do komentářů pod článek * * * * * Máte pěknou fotografii, pošlete na burle@seznam.cz * * * Naprosto výjimečný názor botanika Michala Ducháčka * * * Brání snad něco zavést stejné podmínky pro Medník, jako jsou na Luční?

JEDNÁNÍ SE VYDAŘILO. BUDE USTAVENA KOMISE, KTERÁ SE DOHODNE, JAK S KANDÍKEM DÁL


Přírodní památka Medník láká rok za rokem statisíce návštěvníků. Nic jim - majitelům digitálních aparátů - nebrání, těch několik metrů čtverečních, na kterých kandíky rostou, neustále likvidovat, provádět tady, pomocí svých bot, hlubokou orbu. Jak to bude asi dlouho trvat než zde nebude ani jeden kandík psí zub. Kdo bude mít potom máslo na hlavě. Kdo bude potom volán k odpovědnosti... Více ZDE!!!


Zajímavost (hořec jarní) - Profesionální ochránci přírody jsou mnohdy tací divní. Uveďme si to na případu hořce jarního. Lokalita to bývávala v dávných dobách slavná. Rostlo na ní několik set rostlin. Ochranáři tady úspěšně dělali pokusy, aby hořec jarní se stále více v okolí rozrůstal. A dařilo se. Jenže zapomněli na osvětu a na tvrdá opatření, včetně informačních tabulí. Podobný negativní přístup probíhá dnes na Národní přírodní památce Medník. Oni si myslí, že je vše v pořádku, že se nemůže nic stát. To se ale podle mého názoru moc mýlí. Smutným příkladem by jim měla být lokalita s hořcem jarním.

Stala se taková nemilá věc. Na louku jim vjel se senkruvnou pracovitý zemědělec. Náklad vypustil po celém pozemku a bylo na věky věků vymalováno. Dnes tam každoročně vyrůstá brzy na jaře jen několik rostlinek. A stačilo velice málo. Těch několik metrů čtverečních oplotit, udělat alespoň oplocenku. Stalo by to pakatel a nemuselo k také zhůvěřilosti vůbec dojít.

Mám strach, aby se nesprávným rozhodnutím státu, AOPK a dalších orgánů, stejná věc neopakovala i na Medníku. Kdo nám zaručí, že opravdu tam vše se koná podle zákonitostí Matičky přírody. Já o tom přesvědčen nejsem a nepřesvědčilo mě ani tamější výjezdní zasedání. Jenom doufám, že komise vše s láskou k přírodě správně vyhodnotí a podle nejlepšího vědomí a svědomí rozhodne....

Zajímavost (fialky, kandík, a kde je jim konec) - Už je to moc dávno. Ve velkém to probíhalo na začátku minulého století, ale určitě i dříve, nejvíce pak v období okupace fašistickým Německem, a na začátku poválečného období. Nebylo lesíka, kde by v obrovských množstvích nerostly fialky. Tak tomu bylo i v okolí Prahy.

Moje mamka, sousedky s děckama, jakmile se objevily tyto rostliny, vyrazily je ve velkém sbírat. Trhalo se jak o život, vázaly se pugétky. Kytičky k sobě, listy kolem, uvázat, udělat ozdobnou kličku. A ve dvou velikostech - levnější a dražší. Pak se chodilo pěšky do Prahy je prodávat. Pro ženský, které tenkrát ještě po většinu v domácnosti, to byl milý přívýdělek.

A kde je pointa? Po fialkách, jak se jim tenkrát říkávalo, dnes není památka. Tenkrát milióny kvítků, les byl modrý do posledního místečka. Já mám úděsný strach, aby to takhle neskončilo s kandíkama. Ještě dnes si lidé v Posázaví vyprávějí, jak je lidičky nosili na prodej až do Prahy, do okolních měst, vesniček. Dnes by je měli rychle nasbírané. Netrvalo by to víc, jak několik minut. Proč jich tak ubylo.....


Dupu, dupeš, dupeme

Na snímku je vidět, jak neustále prostorem prochází jeden ctitel, nectitel, přírody, za druhým. Je to správné, co myslíte?

Na lidi jsou tady dobře připraveni. Vždyť Medník leží na Posázavské stezce. Jsou tady restaurace, cukrárna, převeliké parkoviště, nádraží, kemp. Jenom těm kandíkům se to nelíbí. Co mohou ale dělat, když na advokáta nemají nohy, aby za ním nakráčeli a se ztraceným mobilním telefonem to neumějí. Pomůžeme jim? Pište své názory, podněty zde do komentářů...


V den výjezdního zasedání státních orgánů se tady pohybovaly stovky návštěvníků. Odpovědní pracovníci, ochráncí, botanici, se mohli na vlastní oči přesvědčit, co že se to na Medníku, v ložnici kandíků psích zubů, děje. Jednání probíhalo konstruktivně, všichni se vzájemně respektovali a snažili se najít stanovisko k "devastaci" této, státem chráněné, významné lokality. Jest-li se jim to padařilo, podaří, najdete určitě v příštím pokračování tohoto článku na této straně. Věřme, že bude stačit jedna věta - Dokonáno jest, kandíci mají radost, jsou spokojeni!!!

Poznámka I: (Zdroj: Živé srdce Evropy Česká televize) - "Kandíku tady bylo v minulosti několik set, nyní několik tisíc. /Tento názor je vytržen ze souvislostí -vb-/. Návštěvníci kandíky rozšlapují!"

Poznámka II: (CHKO Blaník) - "Ze zákona nelze lokalitu kandíku psího zubu na Medníku pro návštěvníky uzavřít. Do přírodní památky lze bez problému vstupovat." (To ale máme v České republice zákony. Místo abychom chránili, tak likvidujeme. -vb-


Poznámka III: Méně je známo, že další lokalita kandíku psího zubu je v zámeckém parku na Letohradu. Bohužel se prokazatelně neví nic o jeho původu. Podle pamětníků, zápisů, minimálně rostliny v parku byly již od jeho založení (1820 - 1830).

Poznámka IV: Bohužel nejsou známá přesná čísla. Uvádí se, že v současné době je na lokalitě přibližně 5700 kusů. My jsme se nikdy tak vysokých čísel nedopočítali. Třeba nám někdo znalý, poučený, počty kandíků upřesní...

Poznámka V: Přesně ale známe počty návštěvníků. V sezóně se jedná v řádech o tisíce, v několika letech již můžeme hovořit o statisících. Podle této matematiky nikdo nemůže tvrdit, neobhájí, že lakolita kandíků dostává pořádně na zadek.

+ + + O M Y L + + +

Ochrana přírody ke každé rostlince kandíku dává klacíček, aby na bylinu nikdo, nedej bože, nešlapl. To je ale neskutečný omyl, kterého by se odborník neměl dopustit. Ono je to o hodně složitější. Rostlině to totiž trvá tři roky, než vykvete. A ty prvé jsou pro ní naprosto likvidační. Je totiž malilinkatá, není vidět, a ani nemá u sebe ten klacík. Návštěvníci se domnívají, že když na ty označkované nešlápnou, že se nic neděje, že vše je v pořádku. Není!

Ve skutečnosti na ty přísně chráněné rostlinky neustále šlapeme, a tak je likvidujeme, aniž si to vůbec uvědomujeme. Není fotografa, který by si navíc nelehl na břicho, aby bylinu měl před objektivem. Kandíky, ještě nezrozené, tak, aniž se podívali k nebesům, posíláme do zapomnění. Tihle už nevyrostou!

Kolem této rostliny panuje mnoho omylů. Pamětníci odcházejí a mladým ochranářům, vědcům, botanikům, tak chybí informace.

Není to zase tak dávno, co kandíků psích zubů tady bylo přehodně. Jakmile rostliny rozkvetly, urychleně je místní obyvatelstvo sesbíralo a odjelo je prodat do Prahy a do okolních měst, městeček. Tam se na ně již nedočkavě čekalo. Stály několik penízků, ale pro lidi z Posázaví to byl příjemný přivýdělek. Byly to přece první květy jara. Tak se pomalu stalo - podle slov tamějšího mladého lesníka - že na lokalitě zůstalo doslova několik rostlinek. Situace se začala s časem zlepšovat, ale vyhráno není! Štěstím je, že nedaleko jsou další lokality kandíku psího zubu. Více zde na blogu.


Sám voják v poli, stejně tak, jako pan Václav Burle. Přidá se někdo na jeho stranu?

- - - I - - -

Václav Burle

Už jsem se na to barbarství na přírodní památce Medník nemohl dívat, a tak jsem požádal odbor životního prostředí KÚ Středočeského kraje o vysvětlení. A představte si co se nestalo. Raději to nebudu ani komentovat.

Odpovědný pracovník čekal bez jednoho dne měsíc, než přeposlal mojí žádost na CHKO Blaník, která má ze zákona tuto lokalitu na starosti. Přitom můj dopis začínal větou NEBEZPEČÍ Z PRODLENÍ! Měsíc mu trvalo, než, bez jakéhokoliv vysvětlení to přeposlal. Je třeba ještě něco dodávat? Možná, že právě jeho vinou nebude kandík psí zub v letošním roce ještě ochráněn.

- - - II - - -

CHKO Blaník

(Tady naopak oprávněný pracovník konal ze dne na den. Přečetl si Nebezpečí z prodlení a hned začal záležitost řešit. Patří mu naše poděkování. Třeba ochranu kandíků ještě stihneme. S ochranářem jsme měli dlouhý telefonát a tom, jak to vypadá s naší námitkou o současném stavu přírodní památky. Bohužel jsme asi nenašli společnou řeč. Podle něj je
to o penězích. A je zatím vymalováno.)

Vyjádření CHKO Blaník k ochraně přírodní památky Medník


Věc: sdělení k ochraně kandíku v NPP Medník

Vážený pane, Správa Chráněné krajinné oblasti Blaník (dále jen Správa CHKO Blaník) jako místně a věcně příslušný orgán ochrany přírody obdržela dne 9.2.2012 postoupením od Krajského úřadu Středočeského kraje Váš podnět k řešení situace ochrany zvláště chráněného druhu rostliny kandík psí zub (Erythronium dnes-canis) (dále jen "kandík") v Národní přírodní památce (NPP) Medník.

NPP Medník byla vyhlášena 31.12.1933 Ministerstvem školství a národní osvěty, kdy předmětem ochrany je uvedena "Ochrana kandíku na severovýchodním svahu Malého Medníku v Dančím vrchu a v Jezevčinách.", výměra zvláště chráněného území je podle zřizovacího předpisu 19,02 ha. K jednotlivým tvrzením ve Vašem podnětu uvádíme:

Početnost kandíku - V době prvního popisu kandíku z lokality na Medníku (1928) rostl kandík na Medníku zřejmě v bohatých porostech v řádu tisíců jedinců. V druhé polovině 20.století nastal značný úbytek početnosti kandíku související s vysazováním smrku na místě světlých habrových pařezin. V posledních dvaceti letech se lesnické hospodaření zlepšilo (byla prováděna pouze nahodilá těžba bez dosadeb) a populace kandíku v tomto období také stoupá. Na základě podrobného sledování z let 2005 - 2006 a 2010 - 2011 lze současnou početnost populace odhadnout na několik (až deseti) tisíc jedinců. Nelze souhlasit s tvrzením, že kandíku rok od roku ubývá.

Instalace tabulí se zákazem vstupu - NPP Medník nemá v současnosti vyhlášeny bližší ochranné podmínky, platí zde tedy pouze omezení uvedená v §35, odst.2, zákona č.114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny: "Změny či poškozování národních přírodních památek či jejich hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození, je zakázáno."

!!!Vstup mimo značené stezky v území NPP Medník (i s ohledem na to, že území tvoří lesní pozemek) tedy není omezen (s podmínkou, že vstupem nedojde k poškození předmětu ochrany NPP Medník).!!!

Instalace tabulí se zákazem vstupu mimo stezky státní správou ochrany přírody by byla právně sporná a bez dalších vysvětlujících informací zavádějící.

Ohrožení kandíku návštěvníky - jako hlavní důvod snížení početnosti kandíku v druhé polovině 20.století je uváděno zalesňování smrkem, i když vysoká návštěvnost v době kvetení kandíku je uváděna také jako negativní jev. Hlavní pohyb návštěvníků území je soustředěn na turistickou stezku a její bezprostřední okolí.

Sešlapem nejsou ohroženy rostliny kvetoucí a vzrostlé nekvetoucí rostliny, které jsou jasně identifikovatelné typickými skvrnitými listy, více ohroženy jsou semenáčky a menší jedinci, i když i ti jsou viditelní v jarní řídké vegetaci a je možné se jim opatrnou chúzí vyhnout.

Jedinci kandíku jsou dále chráněni základními ochrannými podmínkami podle §49 zákona č.114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny. V roce 2009 byla ZO ČSOP Zvoneček Vrané nad Vltavou obnovena naučná stezka procházející územím NPP Medník, která poskytuje návštěvníkům základní informace o předmětu ochrany NPP a pravidlech chování s ohledem na ochranu přírody.

- - - III - - -

Václav Burle

Tak jsme obdrželi vyjádření CHKO Blaník. Nevím jak vy, ale já jsem z něho zmatený. Kandík psí zub je chráněný státem, ale pracovníci Správy veřejně doporučují vstupování veřejnosti, fotografů, mezi rostliny, čímž prokazatelně dochází k jejich ničení, likvidaci. Jak sami přiznávají ve svém vyjádření /odstavec výše tučně zdůrazněn./ Já se naopak stále domnívám, že když je bylina chráněná, tak by neměla být poničena ani jedna rostlina. Hlavní nebezpečí je právě v těch malilinkých rostlinkách, které - na rozdíl od názoru CHKO - nejsou ve vegetaci a v podestýlce listí, vůbec vidět.

...a jsme u jádra pudla...

PROČ TO NA MORAVĚ JDE A V ČECHÁCH NE
JSOU SNAD MORAVŠTÍ OCHRANÁŘI CHYTŘEJŠÍ NEŽ TI ČEŠTÍ?

Rok za rokem jsem se díval, jak je kandík psí zub, v Posázaví, likvidován. I nadále jsem přesvědčen, že návštěvníci lokality by měli chodit pouze po okružní stezce, která prochází celou lokalitou a mezi byliny nevstupovat. Pro fotografy to nebude žádná újma, neboť kandíci podle stezky rostou ve velkém.

Divné je, že před rokem 1990, to měli komunisté, tehdejší ochrana přírody, ošetřené na jedničku. Proč oni tu ochranu kandíků uměli zorganizovat a my to neumíme? Můžete mě to vážení ochranáři vysvětlit. V té době byl zákaz vstupu mezi rostliny a navíc to zde hlídali dva strážci z řad důchodců. Oni ale ani tak nehlídali, jako spíše s návštěvníky diskutovali, podávali jim vyčerpávající informace. Proč by tento způsob ochrany nemohl zde být opětovně nastolen a to pro blaho kandíků psích zubů.

Navrhuji osadit jeden, dva, vysvětlující informační panely, a podle stezky dát tabulky se zákazem vstupu mezi rostliny. Je to taková cedulka, na které je lidská přeškrtnutá stopa. Ta je přidělána na silnější lištu. Tyto ochranné prvnky jsou v mnoha přírodních rezervacích. Ještě lépe to vyřešili moravští ochranáři na lokalitách šáfránů.

Jakmile šafrány se vydají k obloze, celou lokalitu, louku, obeženou páskou. Podobnou, jako používá Policie České republiky. Všechna tato opatření jsou jednoduchá, fungující, a doslova za pár korun, kaček českých. Co je na tom všem ochranářům České republiky tak nepochopitelné???

Ochranáři z CHKO Blaník se mýlí, když tvrdí, že kandíků psích zubů na Medníku neubývá.

Opak je - podle pamětníků, tamějších obyvatel, chatařů, chalupářů, trempů, odborné veřejnosti - pravdou. Zdejší obyvatelé si předávají informace od svých předků a ty jsou neprůstřelné. Rostlin ubývá!!!

/I nadále se budeme ptát odborníků a pokusíme se najít v problematice Medníku pravdu. Nyní bude na řadě pan ministr. Uvidíme, co nám odpoví..../



- - - IV - - -

Michal Ducháček, botanik

Pomineme otázku, jestli je tento druh vůbec na území ČR původní (myslím si, že není). To ostatně zákony neřeší. A z morálního hlediska nelze pochybnostmi nad původem tohoto druhu zdůvodňovat neopodstatněnost jeho ochrany, respektive ochrany lesních porostů na lokalitě jako celku. Kromě jedinců je totiž nutné chránit společensto jako celek, jinak to dlouhodobě nebude úspěšné.

V zákoně o ochraně přírody a krajiny jsou jasně specifikovány ochranné podmínky pro národní přírodní rezervaci. Poněvadž u toho zřejmě seděli blbci, tak u národní přírodní památky není specifikované prakticky nic, takže se tam může všechno. Ovšem při vyhlášení se "stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky." (citace příslušného zákona). Můžete se ptát, jak je možné, že zákaz vstupu nebyl stanoven tehdy. Nevidím jediný důvod, proč by nebylo možné v NPP zakázat vstup mimo cesty.

Kandík je zvláště chráněný druh v kategorii kriticky ohrožených. Jakékoliv poškození, utrhnutí, ušlápnutí je tedy pokutovatelné. Je otázkou, co příšlušní ochránci ve skutečnosti dělají, tedy pokud existuje ještě něco jako strážce ochrany přírody, v jehož pravomoci by bylo udílet příslušné pokuty. Zřejmě mají v tomto období jiné práce.

Na druhou stranu, pokud funguje ochrana šafránů tak, jak uvádíte, není jediný důvod, proč by se to němělo konat tady. A že ty pochybnosti o původu šafránů jsou obdobné jako u kandíka. Spíš mě zaráží, že se v tom neangažuje nějaká místní organizace ČSOP (že by v Praze nebyly?). Ono to totiž je někdy jednodušší, když se do toho vrhnou poloamatéři, než když se to dělá přes úřednictvo.

Teď k tomu poškození sešlapem. Já bych to neviděl až tak moc tragicky, spíš to působí hodně barbarsky. Jako každá cibulovina to dokáže přežít i s občasným poškozením nadzemních části. Brzdí to samozřejmě růst a je také pravděpodobné, že cibule některých jedinců tlak boty rozdrtí. Ono je také otázkou, za jakých podmínek kandík klíčí. Jsou rostliny, které rozdupání porostu naopak potřebují, aby například měli prostor ke klíčení.

Myslím si, že stávající informační tabule jsou nedostačující. Je tam spousta textu a pár kytek, moc se na to ale nepamatuji. Domnívám se, že lepší by byla samostatná menší tabule na vybraných místech kolem cest, kde bylo vhodné přímo o kandíku napsat (a to velmi výrazně), že poškození sešlapem je trestné pod pokutou XXX Kč. Tím se v zásadě nezakáže vstup mimo cestu, ale upozorní se nebezpečí. Zároveň byste se měl zajímat, jestli opravdu dnes nefunguje stráž ochrany přírody, mám ale dojem, že se to dnes týká jen velkoplošných chráněných území.

Dále bych chtěl upozornit na několik problémů, které v budoucnu možná hrozí. Nevím jestli jste měl k dispozici plán péče, který se pro každné malopološné chráněné území zpracovává (co tam tedy o kandíku píšou?). Jde hlavně o to, jakým způsobem je tam plánovaná obnova lesa. Dnešní lesníci nějak zapomněli, že les je přírodní biotop žijící vlastním životem. Podle nich je třeba les pěstovat a v rámci obnovy ho pak vykácet, když jsou stromy staré. Do této kategorie patří nepochybně i porosty kandíku. Abychm se najednou nenadáli a nebyla tam náhle mýtina ve stylu oplocenka. Na druhou stranu oni ty zestárle lesy často vedou k tomu, že tam začínají převládat tzv. plevelné dřeviny - klen, habr, lípa, kdežto dubů a buků ubývá. Nejsem lesník, nevím co je dobře. Ale mýtina kandíkům rozhodně nesvědčí.

Dalším problémem je přemnožená zvěř - nepozoroval jste například ožírání či vyrývání. Například u orchidejí a lilií to bývá dost masové. Na druhou stranu ona ta zvěř ožere i výmladky, což může být ale také dobře.

Každopádně nápad s výraznou cedulí (mám na mysli zákaz šlapaní po rostlinách, když teda vadí zákaz vstupu) a páska kolem lokality je nápad docela dobrý. Ta páska stejně vstupu nezabrání, ale podstatnější část návštěvníků to nepochybně odradí, poněvadž to jsou také milovníci přírody, byť neuvědomělí. Stejná páska se dává přece kolem výkopu, také to úplně nezakazuje tam vlézt, když tam ale někdo spadně, je to jeho blbost.

Napadá mě ovšem jiná věc, vzhledem k tomu, že ta věc je z nějakých důvodů oficiálně neprůchodná. Ono totiž opravdu nejjednodušší by to bylo opáskovat na černo. Než by to příslušné orgány zachytili, tak už budou kandíky zatažené....

Ještě mám dotaz - co konkrétně šetří inspekce? Pochybení ze strany státní ochrany přírody?
Na lokalitě jsem byl vloni, nemohu potvrdit ani vyvrátit, že by se tam kandíkům nedařilo. A lesní porosty jsou to nepochybně velmi cenné.

Michal Ducháček: Zkuste pane Burle změnit lokalitu na Národní přírodní rezervaci. Podle mě by Medník i to celé údolí na to mělo. Tam se ze zákona opravdu nikam nesmí a výjimky podepisuje premiér.


- - - V - - -

Pavel Špryňar, botanik AOPK ČR

Zabývám se rostlinami a pracuji na středočeském středisku Agentury ochrany přírody. Lokalitu na Medníku dobře znám. Téměř každoročně tam chodím kandík psí zub pozorovat.

Kolegové z CHKO Blaník, kteří o chráněné území pečují, vám správně napsali, že v NPP Medník není zákonem zakázán vstup mimo cesty.

Kandík psí zub je ovšem zvláště chráněný druh (je zákonem zakázáno jej sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji).

Za otázku k vyřešení považuju to, zda sešlap opravdu poškozuje semenáčky a zda vede k ubývání kandíku celkově, jak píšete. Z vlastních pozorování si spíš myslím, že se v posledních letech počet kandíků rok od roku nijak výrazně nemění. Navíc upozorňuju, že náš přední znalec ohrožených rostlin J. Čeřovský výslovně uvádí: "Poškozování cibulí, např. sešlapem zvěří, vede k intenzívnímu vegetativnímu rozmnožování" (viz Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů 5, str. 153). Což znamená, že návštěvnost a s tím související sešlap kandíku zřejmě neškodí, ba naopak by mu to mohlo za určitých podmínek i prospívat.

O likvidaci kandíků, jak píšete, podle mě tedy nemůže být řeč. Řekl bych, že pro kandík bude asi nejdůležitější vliv okolního lesního porostu (zastínění, druhová skladba stromového patra, opad listí atd.). Totéž uvádí i J.Čeřovský v Červené knize: po prosvětlení lesních porostů se zhruba od roku 1980 počty kandíků začaly výrazně zvyšovat. Současné počty se odhadují na několik tisíc jedinců.

V tomto ohledu bych důvěřoval odbornosti pracovníků CHKO, kteří nepochybně pracují s přesnými podklady a o počtech kandíků mají dobré informace.

Shodou okolností sám uvažuju, že bych na Medník mohl právě tento víkend vyrazit. Těším se, že by kandík mohl být v plném květu. Pavel Špryňar

** ** **
Vidím, že jste mi poslal řadu podnětů, o kterých by se dalo dlouho diskutovat. Některá témata by mohla dokonce přesáhnout z ochrany přírody do oblasti filozofie. Předem se však omlouvám, že na dlouhé rozepsání nemám čas, ale pokusím se odpovědět alespoň v bodech.

Sešlap a chráněné rostliny.
Mnohé druhy rostlin se v přírodě přizpůsobily tomu, že jsou schopné snášet různé zdánlivě ničivé vlivy (sešlap, pastvu, kosení, požáry atd.). Jistě vás neudiví, že bělokarpatské louky je třeba kosit, aby se na nich dařilo vzácným orchidejím. Nejspíš vás nevyvede z míry ani to, že se po pražských rezervacích prohánějí v posledních letech stáda ovcí a koz dotovaná z prostředků na péči o přírodu. Možná vás mohlo překvapit, že jednu rezervaci u Hradce Králové nedávno záměrně rozjezdila pásová vojenská vozidla, pochopitelně pod dohledem ochránců přírody a pro dobro tamních organismů. A asi se budete divit, že na jižní Moravě existuje chráněné území, na kterém se nachází fotbalové hřiště. Místní velice vzácné a zákonem chráněné druhy rostlin tu přežívají pouze proto, že po nich pravidelně dupou místní hráči.

Ve středoevropské vegetaci známe přímo celá rostlinná společenstva složená z rostlinných druhů, které ke svému životu sešlap nezbytně potřebují (a některé z těchto druhů také patří mezi chráněné).

V naší přírodě rostou stovky rostlinných druhů, které potřebují narušení půdy (sešlapem, rytím apod.) k tomu, aby se tam mohly uchytit dceřiné rostliny. Jednou z takových rostlin je zřejmě i kandík, kterému mírnější sešlap může za určitých podmínek pomoci (jak už jsem vám psal včera a jak jsem dokumentoval úryvkem z Červené knihy).

Sobotní jednání na Medníku.
Pravděpodobně bych se tedy na chvíli zastavil a připojil se k případné diskusi, ale mířím na Medník především za oddychem a krásou jarní přírody (tomu úřední jednání moc neodpovídá).

Proč to na Moravě jde.
Situaci na Moravě, kde jde tuším o šafrány, z vlastní zkušenosti neznám. Ale zcela jednoduše dospívám k závěru, že moravské lokality jsou zabezpečeny proti vstupu proto, že je to zapotřebí. Naproti tomu na Medníku to zjevně nutné není.

Další nalezené lokality kandíků.
Rozhodně s vámi souhlasím, že nikdo není vševěd a že se každý může mýlit. Je třeba kriticky posuzovat argumenty a opírat se o seriózní fakta. O spojení dvou rezervací v jednu, o kterých píšete, nic nevím. Každopádně je příznivé, že jste na Medníku nalezl, jak píšete, dosud neznámé a dokonce bohaté lokality kandíků, což by mohlo znamenat, že se kandíkům na Medníku dobře daří a že tu se zřejmě i šíří.

Který počet kandíků je blud?
Sám jsem se kandíky počítat nepokoušel. Informaci o několika tisících jedinců kandíků jsem převzal od kolegů ochranářů. Ti před několika lety přesně zaměřovali polohy kvetoucích jedinců a sčítali i nekvetoucí rostliny na vybraných reprezentativních ploškách. Číslo, ke kterému dospěli, zahrnuje kvetoucí i nekvetoucí rostliny (přičemž nekvetoucích je 10-20× víc než kvetoucích. Nevím o tom, že by někdo někdy spočítal kandíky na Medníku přesněji.

Naproti tomu informace od pamětníků považuju za velice nepřesné. Jsou to odhady podle dávných vzpomínek nebo dokonce podle ústního podání z generace na generaci, a je celkem známo, že lidská paměť je nedokonalá a lidská fantazie neomezená.

Jak tak uvažuji nad údaji o lokalitě i o kandíku, tak nevidím důvod, proč by měl být návštěvníkům omezen nebo zakázán vstup mezi kandíky (samozřejmě za podmínky, že se budou samotným rostlinám vyhýbat a nebudou je ani jinak ničit). Početní stavy kandíků je ovšem třeba každoročně sledovat, aby se zachytil trend vývoje populace a aby se dalo vhodným zásahem zareagovat na případný pokles počtu rostlin.

Osobně se v ochraně přírody jednoznačně přikláním k výchově a osvětě (tedy např. informační tabule, přednášky, reportáže, diskuse) před restrikcemi a zákazy (které jsou často nesmyslné nebo zbytečné). Možnost obdivovat zblízka krásnou rostlinu v hezkém prostředí jistě umožňuje návštěvníkům navázat lepší a odpovědnější vztah k přírodě a k její ochraně než tabule se zákazem vstupu a oplocenka s přísným hlídačem. Pavel Špryňar


- - - VI - - -

RNDr. František PELC
ředitel AOPK ČR

(...dokončení ZDE !!!)


VLK aneb jedeme je do Beskyd stopovat...

13. února 2012 v 15:15 | ...to budou zase fantastické zážitky ze zasněžených starých hvozdů... |  - - vlk
Vlci se vrací do Beskyd


Nesmíme se zapomenout ho zeptat, jak tento snímek pořídil...

Fořt volá do zbraně. "Přijeďte, půjdeme hledat vlky" a posílá snímek z předminulého roku. Stopařů není nikdy dost. Odjezd v pátek v brzkých ranních hodinách. Magda jde ve středu ráno koupit jízdenky. Tak se hlaste ihned!!!

Bylo to namáhavé, ale překrásné. Takové vandry nemají chybu. Stálo to za to a už aby takový podobný byl další.... Už nám mnoho času nezbývá, tak si to užijme.


Podařilo se, úkol ve stopování jsme splnili. Vlci se do Beskyd vracejí a to je moc dobře, i když mnozí horalé jsou z nich, i právem, na mrtvici. Doufejme, že stát se o ty škody postará. Vlci však do naší přírody jednoznačně patří. Fořt byl spokojen a ukázal nám mnohé další krásy a hlavně houby v letošním roce opět slíbil. Máme se na co těšit. Přidej se, Nedej se. -vb-





Kos černý aneb proč se už nezpívá. Máte na to názor?

12. února 2012 v 23:34 | Tak přes polovinu minulého století se ještě zpívalo a dnes? |  PTACTVO NEBESKÉ
Proč se nezpívá a co na to tento kos říká? Zeptáme se ho...

Kose kose černý ptáku
co ty tady děláš

Všechny panenky z trávy jdou
ty sa ně díváš.

Všechny panenky z trávy jdou,
jen ta moje nejde.

Ona se tam posekala,
všechna krev z ní ujde

Ptáček byl při fotografování v pohodě. Pokukoval po nás, předváděl se. Klidně jsme ho mohli drbat pod bradou. Škoda, že takto neumí posečkat i ti ostatní zpěváčci....

Ještě jsme my, dříve narození, nebyli na světě a už nám matička, celá rodina, příbuzenstvo, všichni kolem nás, zpívali. Pak přišla škola, každý učitel musel umět hrát na nějaký nástroj, inšturment, jinak by nemohl dělat kantora. Nejen ve škole se neustále zpívalo.

Jako děcka jsme byli u požárníků, v sokole. Jezdilo se na soutěže, různé závody a v autobuse se vždy zpívalo po celou cestu. Byly to fantastické chvíle. Pravidelně jsme také jezdili s třídou na zájezdy po hradech, zámcích apod. Opět se zpívalo. Nebylo skupiny, party, třídy, že by někteří netáhli sebou kytaru, harmoniku a další inštrumenty.

Pak přišla vojna a zase se pělo na ty nejvyšší obrátky. Když taková rota pochodovala přes Kralovice a zavelelo se - pozor, volno, zpívat. Roooota vzoooooor, vlevo hleď, v tichosti si pak každý odpočítal jedna dvě, vlevo hleď. Ruka uchopila pevněji zbraň a hlava letěla vlevo.

Roooota vzor, pohov, volno, zpívat. Raz, dva, tři, čtyři - My letci máme ocelové ptáky. Z ničeho nic všechna okna v městečku se otevřela a holky na nás koukaly a většina měla z té krásy, z toho zážitku, velké plány. Tolik krásných, mladých chlapů pohoromadě, se tak často nevidí.

Vesnické tancovačky, bály, plesy, to vše bylo o zpěvu všech přítomných. Zpívalo se všude, neustále, při každé příležitosti. O melodiích u táborových ohňů, v přírodě, ani nemluvě. Jako houbaři jsme jezdívali, jak jinak, než vlakem, autobusem. I když jsme se neznali, tak až do Prahy zněla jedna píseň za druhou. A o zpívání a hraní na parnících pražské paroplavby ani nemluvě. Dnes je to už úplně o něčem jiném, a to jsem opomněl například sborové zpívání v kostelech, ale v žádném případě to neznamená, že bez zpívání se dá žít lépe. Opak je pravdou.

Miroslav Donutil: "Možná je to tím, že dnes není moc slyšet lidi vyprávět, zpívat. Jako dítě jsem často jezdil ke strýcovi na Vranovskou přehradu. Večer se rozvsvítily svíčky nebo petrolejky, sešli se chlapi a povídali. Byly to historky pravdivé, nadsazené i vymyšlené a my jsme u nich řvali smíchy. To dnes neexistuje. V televizi máte sto padesát kanálů, doma počítače. To vytlačuje obyčejné lidské povídání si. O zpěvu ani nemluvě."

A dalším pokračováním by mohlo být vyprávění o tom, co to byly černé hodinky... Dnes věc nevídaná, tenkrát naprostá fantastická samozřejmost.


 

Puštík bělavý aneb bylo to milé překvapení

12. února 2012 v 20:01 | Jakmile je málo světla, tak se při fotografování ptáků žádné velké zázraky dělat nedají.... |  - - bělavý
Puštík bělavý

Šupajdili jsme si to kolem lesíčka mezi poli, ruksaky téměř plné hlívy ústřičné, nohy již v mokru, sluníčko zapadalo za horu, začal být pěkný samec a najednou taková krasavice. Radost byla převeliká, ale jak to udělat, abychom jí nevyplašily. Babo raď...

Měli jsme ale hodně velké štěstíčko. Ani se nehnula, pravděpodobně byla, tak jako my, vymrzlá na kost. Bohužel, byla v protisvětle a z opačné strany to moc nešlo. Tady pomohlo alespoň trošilinku přisvícení. Příště budeme snad muset sebou nosit akumulátorový reflektor. Jenom kdyby takových zážitků bylo povícero.

I když je fotoaparát dokonale naštelován, vše jak má být, tak málo světla a dokonce protisvětlo, žádný dokonalý snímek neudělá. Nepodaří se zejména ostra kresba a ta je pro naprosto dokonalou fotografii nezastupitelná.


A aby toho nebylo málo, hned opodál, kousek nad naší hlavou, pěkně vypasený kos. Přiblížili jsme se k němu na několik málo metrů a kdybychom se nebáli, že ho vyplašíme, tak jsme snad mohli i šimrat pod bradou...

Hlívy ústřičné je ve vojenském újezdě D povícero, i když proti rokům 2009 - 12010 - 2011, kdy to bylo naprosto neskutečné, nic moc. Dá se, po velkém úsilí, v hlubokém sněhu, ale naplnit téměř celý batoh. Naprostou potřebou pomůckou musí být sněžnice. Bez nich není šance se na lokality vůbec dostat. Je to namáhavé takhle se plahočit krok za krokem hvozdem, ale při dnešním slunečním počasí naprosto fantastické. Takových dnů, na které se vzpomíná po celý život, je v srdcich houbařů nemnoho. Díky za ně Matičko přírodo. Tahle hlíva ústřičná je od pohledu taková nějako jiná, divná, že?



P o z o r!!! Podle telefonátu z Beskyd se pravděpodobně vyjíždí v pátek. Začněte balit...




Vzpomínka na jaro, léto a podzim 2011 aneb prožili jsme v přírodě překrásné chvíle

8. února 2012 v 22:26 | Ať nám Matička příroda dopřeje ty zážitky i v letošním roce. Štěstí přeje připraveným |  FOTO měsíce
Vzpomínka na minulý rok - 2011


Vandrovníci 2011 a jejich přátelé... (Dobarvení tohoto snímku a vylepšení brzy!)


Kosatec sibiřský - Když se vyvede, je mlaďounký, neopotřebovaný, tak je to veliká krása....

Hřib smrkový - Převelice zajímavá plodnice, která je u nás nejvíce ceněna. Na rozdíl od mnohých národů, které jí přednost nedávají. Houbaří, kteří umí, sbírají pouze hřiby tvrdé, vhodné i na sušení. V této souvislosti, bohužel, stále přetrvává bagrování malých hříbků. Někteří lezou po čtyřech a hrabou, další používají holí, větví. Není to zrovna korektní houbaření. Ve skleničkách, ale následně, ti prťavci vypadají převelice dobře a ještě lépe chutnají...

Zejména na jaře, řada z nás, při hledání hub, obchází tůňky, lokality, kde se vyskytují obojživelníci. Bývá to, při jejich milostných hrátkách, převeliký koncert. Občas najdeme nové stanoviště jejich výskytu, jindy, bohužel, zjistíme, že se žabky a další tvorové již nemají kam vrátit. Zavezeno, zničeno. Není zas tak výjimečné, že se ani tvorové včas nevyloví. Příroda je na konci zájmu naší společnosti...

Každoročně chodíme na jaře lokality kontrolovat, počítat obojživelníky, hledat nové druhy. V poslední době se věnujeme nejvíce čolkům. A děláme chyby, protože jsme líní. Máme jednu fantastickou lokalitu na jarní hřiby. Do ní vede lesní cesta, která je projetá tím obrovským strojem na zpracovávání dřeva. Ve vyjetých kolejích po jarním tání zůstává obrovské množství vody a tam vzniká nové potomstvo obojživelníků. A co se nestalo! Lesy nechyly ty díry zavést. Pro čolky a žáby je to naprostá katastrofa. Snad si najdou jiné útočiště. (Tady může být, vážení přátelé, Váš text, fotografie.)

Koniklec velkokvětý - V minulém roce jsme za touto krásou vyrazili až na Moravu. Bylo to něco úžasného. Ta obrovská rozkvetlá louka, s tisíci jedinci, nás doslova srazila na zadek. Něco tak úžasného jsme ještě nikdy neviděli. Jeli jsme takovou dálku snad jen proto, abychom se tam od ochránců přírody ze Zemského muzea v Brně dozvěděli, že lokality těchto bylin existují i v Čechách? Dostali jsme obsáhlou instruktáž a tak již za měsíc je pojedeme překontrolovat. Není snad fotografie této byliny, která by se nepovedla. Přidej se, Nedej se.


Mladí si putování po hřebenech Krkonoš vychutnávali, tak jako jejich čtyřnozí kamarádi. Jejich výstroj a výzbroj neodpovídala našim představám. Podobně to bylo i u jejich rodičů. Na dalším vandru již všechno bylo tak, jak to má při toulkách být.

Vandr po Krkonoších - (Houby, kytičky, broučci, motýlci a tak vůbec.) Tady na vyhlídce se pomíchala celá Evropa. Pěkně jsme si to tady užívali a i ohnivé vody nebylo málo. To bych nevěřil, jak všichni chlastají. Zpět! Ochutnávají ty veškeré tekuté dobroty. V kopcích moc lidí nebylo a v údolích poloprázdné hotely. Cizinci nepřijeli, ale vysoké ceny přetrvávaly. Současné vysoké mrazy vytvořily naprosto stejnou situaci.

Ptactvo nebeské - Po zimě vždy přichází jaro, znovuzrození veškeré té krásy. V lesích, na polích, mezích, stráních, na vodě, ptačí rodiče se snaží do posledních sil. Musí postavit hnízda, zabydlit, vyčistit dutiny stromů a to je jenom začátek. Pak, od rána do noci, vyhledávat potravu pro své ratolesti. Není to nic jednoduchého, ale je přenádherné to hemžení pozorovat. Bohužel ptactva neustále ubývá. Zejména v těchto mrazech je jim převelice krušno. Svým zpěvem nám, co jim podstrojujeme do krmítek, denně děkují. (Nevíte komu tato snůška vajec patří?)

Milá a užitečná setkání - Na toulkách přírodou, přes hory a doly, po stráních, lukách, lesy a hvozdy, přes řeky, říčky a potoky, přicházejí mnohá zajímavá, ale i nečekaná setkání. Na snímku mladí lidé, kteří zejména přes broučky a byliny, z Jihočeské univerzity. Při toulání se Vandrovníků a dalších zájemců jedním z nejzajímavějších a nejrásnějších koutů české přírody, nám byli převelice dobrými průvodci. Mnohé jsme se naučili. Opět jsme prožili krásný den.

Hlaváček jarní - Nevím jak vy, ale my se už strašně moc těšíme až budeme opět, po zimě, chodit počítat vzácné rostliny, živočichy. Dnes, po několika letech, již můžeme konstatovat, že v přírodě se děje mnoho špatných a záhadných věcí. Příroda nejen u nás, ale i ve světě, dostává pořádně na zadek. Každý, kdo pro ní alespoň něco málo udělá je svatý a hodně potřebný.

Známe řadu stanovišť hlaváčků jarního. Jedno je už neoddiskutovatelné - rychle a nevratně ubývají. Bohužel to vypadá, že odpovědným orgánům je to úplně, ale úplně jedno. Ještě žijí lidé, kteří jako děti, na jedné lokalitě, pamatují na desetitisíce, snad i statisíce hlaváčků jarních. Dnes je jich tam katastrofálně málo. Kde se stala chyba? A jde to ještě změnit k lepšímu? Kdo něco o nich víte, tak prosím pište do komentářů. A já to přetáhnu na toto místo. Děkujeme.

Hřib satan - Máme jeden problém, a tak vás všechny prosíme o názor. Již téměř sedmdesát let chodím na jednu lokalitu, kde roste hřib satan, nachový, a další zajímavé houby. Bohužel toto nevelké místo je rok za rokem neustále brakováno. Jedni sbírají tyto vzácné houby, protože je neumějí rozeznat od ostatních hřibů a často si zadělají na veliké bolení břicha. Další je, bohužel, berou pro kuchyňské použití úmyslně . A je tady třetí druh ničitelů - viz snímek - kteří je vytrhnou ze země prohlédnou a pohodí, neboť nevědí, co ta barevná plodnice je zač. A kruh se uzavřel. V každém případě to odnesla příroda. Lze tomuto ničení nějak zabránit.? Poradíte jak na to?

Je jeden významný mykolog, ředitel státní organizace, starající se o přírodu, který to na jedné lokalitě - hřib medotrpký - řeší pomocí drátěného pletiva. Každou plodnici obtočí a přidá vysvětlující cedulku. Kdo by ale bral hřiba medotrpkého, že? Když je nejedlý. Uspěli bychom s touto metodou na naší lokalitě, nebo bychom naopak přilákali ještě více lidí, fotografů? Jedná se doslova o nemnoho metrů čtverečních a tak by sešlap vykonal své. Jak na to, poradíte?


Německý ovčák - Byl to velký kamarád. Není to tak dlouho, kdy jsme se s ním, po patnácti letech, rozloučili. Bylo by to na převeliké vyprávění. Byl snad jediným psem na zeměkouli, který uměl, perfektně, vyhledávat jedlé houby. Tady byl naprosto nepřekonatelný.

Toulat se se psem přírodou, mít ho u nohy na vandrech, spát s ním pod jednou celtou, jíst z jednoho ešusu, co může být v souvislosti se zvířetem krásnějšího. Tady na blogu je povídání, jak se k nám jeden takový mladý ovčák přidal. Dnes se proklínám, že jsem si ho tehdá nenechal. Dnes mě moc chybí..

Máte zajímavý snímek, tak pošlete na burle@seznam.cz. A když k tomu bude text, tak to bude naprosto dokonalé. Není to však podmínkou.

Skautský památník pod Lysou horou v Beskydech...

Putování krajinou je i o památkách a nejen z oblasti kultury. Tady si vždy vzpomenu na ta slova Poutníka. "Postůj poutníče a vzpomeň těch, co tady leží...." Na snímku je památník, vzpomínka na skauty, kteří se postavili na odpor fašistům, okupantům naší vlasti. Mnozí chlapci se bohužel osvobození nedočkali. Na první pohled je zde ale vidět, že na jejich hrdinství se nezapomíná. Čest jejich památce...


Trampink žije...

Už to ale bohužel není to, co to bývávalo. Dříve to nejen mladé lidi táhlo do přírody - to by bylo ale na dlouhé povídání - dnes se volný čas tráví u počítačů a podobných, zejména pro mladé lidi, zhůvěřilosti. Bez přírody není života, bez přírody nemůže člověk žít. Nezájem o ní je cestou do pekel. Bohudík ještě se najdou lidé, kteří dokáží dát kamarády a kamarádky dohromady. Ať nám to vydrží co nejdéle.... Už se také těšíte na další potlachy?


Je snad ještě třeba něco dodávat?


Sírovec žlutooranžový

Plodnici jsem našel již jako takovou malilinkatou kuličku. Byl jsem moc zvědavý, co z ní vyroste. Byla na frekventovaném místě, tak jsem u ní osadil ceduličku. Ta druhého dne zmizela, ale ta další tam vydržela až do konce. Nenašel se nikdo, kdo by houbu utrhl. Bohužel bylo tak veliké a dlouhotrvající sucho, že sírovec se, ještě jako mladičký, odebral do věčných lovišť. Tak zase někdy příště. Jednoho takového velikého jsem si dokonce spletl se šindelovníkem severským.


Tak tomuhle nerozumíme

Tento divný útvar, uprostřed louky, nám nedává spát. Stále nemůžeme pochopit, o co se to jedná. Již na první pohled je vidět, že je to obrovská krása, zajímavost. Pravděpodobně se bude jednat o pramen, který není nikterak vydatný, takže nemá odtok. Voda se v tom kruhu drží neustále a navíc je v něm několik pěkných, ale nám neznámých rostlin. Letos zde opět uděláme kromě kochání se i patřičný výzkum. To jsou ale barvičky, co?

Lilie a orchideje

Vláček uhání krajinou a my rok za rokem se těšíme na tento jarní a letní vandr. Nejdříve nás čekají orchideje několika druhů a pak lilie zlatohlavé. Minule jich zde bylo - a to jsme nepochopili - i mnoho v bílé barvě. Tuto anomálii nám ještě nikdo nevysvětlil. Pravidelně zde o víkendu táboříme pod stany. Posledně v noci přišla taková bouře, že jsme museli utéct do skautského tábora pod střechu. Asi zbytečně, neboť stany to bez úhony přežily.


Už jste někdy v přírodě viděli lilii v bílém provedení? Stává se to často?


Hlíva ústřičná
Jsou jí plné vojenské lesy, ale bohužel pro velké množství bílé peřiny, jsou plodnice ukryty. Nebude to již dlouho trvat a sníh začne odtávat. To bude pro skalní houbaře důvodem zase do hvozdu vyrazit. V letošní sezóně zatím nebyla žádná velká úroda, tak jako v letech minulých, a tak v domácnostech nejsou vytvořeny žádné velké zásoby. Je třeba, co nejdříve, to napravit. Nebojte se a ochutnejte hlívu přímo v lese. Má zajímavou chuť, ale podle mne nejlepší je na jaře, když už je vyschlá. To chutná jemně po oříšcích. Škvarečky k televizi, tak to je to pravé.


(...nekonečné pokračování zítra.)

Čáp černý ozdoba naší přírody aneb pomozte při jeho monitorování

7. února 2012 v 12:25 | Vandrovníci ho sledují již roky a to zejména v Brdech. Jsou to nezapomenutelné okamžiky. |  PTACTVO NEBESKÉ
Čáp černý

MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA - Ptákem roku 2012 se stal tetřev hlušec. Důvodem je, poukázat na problematiku kolem Šumavy. Právě zde se ještě nachází jeho neustále ubývající populace, která má 300 jedinců. Akademici upozorňují, že mu hrozí vyhynutí. Zejména zimní období, současné mrazy, velký nárůst turistiky, v této oblasti, tetřevům neprospívá. Chovejme se v blízkosti jejich lokalit slušně, příkladně....

Vzpomínka: Nechodím po Brdech každý den, ale již jsem ho tam viděl třikrát. Jednou jsem již za začínajícího šera se svým ovčákem sestupoval z hřebene. Najednou jsem viděl, jak pes zpozorněl a následně jsem zaslechl takový divný zvuk. Datel to však nebyl. Posluchal jsem a pomalu se přibližoval po cestě ke zvuku. Klapot byl stále silnější, ale nic jsem stále neviděl. Vidím, že pes se dívá nahoru. Zvedl jsem oči a tetřev seděl na větvi asi sedm metrů nade mnou. Úžasné, nádherné. Bohužel to byl jen okamžik, neboť se zvedl a odletěl přes louku do lesa. Takový zážitek bych přál každému. Stačí chodit tiše, často, a pozorovat přírodu. Bohužel se odehrálo vše tak rychle, že jsem nestačil ani vyndat fotoaparát z futrálu.

** ** ** ** **

Potkat se s čápem černým ve hvozdech není vůbec jednoduché, i když štěstí přeje připraveným. Je to tvor, který - na rozdíl od čápa bílého - vyhledává samotu a nepřeje si být rušen. Společnost ornitologů, lidé, kteří se čápem černým zabývají, nás i prostřednictvím tohoto blogu požádala o naprosté respektování hnízdišť čápů černých. Pouze za předpokladu, že nebudou ptáci rušeni lze předpokládat, že je budeme v naší vlasti vídat na obloze častěji.

Právě houbaři se pohybují po lesích, starých hvozdech, nejčastěji, a tak se mohou s hnízdy čápa černého potkávat po celý rok. Zejména v zimním období, kdy jsou stromy bez listů, je lze odhalit nejsnadněji. Ornitologové nás houbaře žádají o pomoc. Nalezneli někdo z nás hnízdo, napište na burle@seznam.cz a my ihned budeme partu ornitologů informovat. I komentáře pod tímto článkem jsou vám k dispozici. Potěšte zdejší čtenáře svými zážitky nejen kolem čápa černého.

(Zde na blogu je několik článků o čápech černých. Stačí si vlevo dole, ve vyhledávači, napsat čáp černý...)


Poslední roky, při zimním hledání hub, vždy po opadu listí ze stromů, na nás vykoukne toto veliké hnízdo. Vždy se zapřísaháme, že na jaře musíme zjistit, kdo v něm přebývá. Bohužel, jak měsíce letí, tak na to vždy zapomeneme. Je tady někdo z vás ornitolog? Poznáte, čí to hnízdo je? Já bych si myslel i na čápa černého, ale jistotu nemám. Poraďte prosím. (Tento snímek a text byl vložen na tento blog a za několik dnů dorazila první odpověď - hnízdo čápa černého. Teď už se můžeme jenom těšit, zda v letošním roce zde tento krasavec a vynikající letec zahnízdí.)

Foto: František Pojer

-vb- Znám několik hnízd čápů černých, ale nikdy jsem nenašel odvahu se k nim přiblížit na vzdálenost fotoaparátu. Po pravdě řečeno, musel bych mít stupačky, výsuvnou plošinu, předlouhý žebrík. Vždy jsem se na ně díval z povzdálí. Navíc bych se necítil moc dobře, kdybych je na hnízdě, byť jen tak malilinkato, rušil. To se přece nedělá. Nejraději je pozoruji v letu, když se navíc po obloze honí s orlem mořským. Na něco takového se nedá zapomenout. V letošním roce se jim budeme více věnovat.

Foto: František Pojer

(Dokončení příště...) Máte někdo fotografii čápa černého? Pochlubte se. A když přidáte text, tak zdejší čtenáři vás na rukou budou nosit....