Duben 2012

Daněk aneb to je tedy miláček

30. dubna 2012 v 22:15 | Nedávné jsme prošli Doupovské hory. Tolik divoké zvěře jsme tedy nečekali |  - - daněk
Daněk, milovaný i nenáviděný


Tak tenhle miláček je tedy dárkem, jak se říká, za všechny prachy.

Není to žádný mladík a navíc nalezenec. Fořt, tamních lesů, hvozdů pán, ho našel u uhynulé a potrhané matky. Moc se mu do toho nechtělo, neboť dobře, po životních zkušenostech věděl, co zvíře, které se odnese mezi lidi, v tomto případě do hájenky, umí posléze vykonat. Skončilo to přesně tak, jak předpověděl. Nechte ale takové mládě, k zulíbání, na pospas lesu....

Fořt ho zachránil, ale po celou dobu jeho mládí se o něho starala jeho maminka. Vypliplala ho doslova z hodiny do hodiny, ze dne na den. Nejdříve se měl k celé rodině, včetně dětí, ale posléze všechny mužský nenáviděl až za hrob. A nikdo neví proč, kde se stala chyba.

Až nevídaně, ba roztomile, miloval dcerku a manželku. Babička ho již nezajímala, tu přehlížel, jako kdyby nikdy nebyla. Jakmile se k němu chtěla přiblížit, tak hrdě a co nejpomaleji odkráčel někam zalehnout. Zašít se. Nic mu nechybělo. Jídla měl vždy dostatek, a tak se ani nemusel snažit si ho někde hledat. Pro dobrotu na žebrotu.

Ze dne na den přestali do fořtovny chodit lidi, včetně načálstva. On ten bídák neměl nikoho rád. Jediné štěstí bylo, že dcerka, nabo manželka, ukázala na ohradu a on hájovny pán, tam bez protestu, hlesu, odkráčel. A protože je zdráv, tak to tam takhle chodí dodnes!


Matička příroda nám dělá radost, ale my se k ní dobře nechováme...


Ilustrační foto jen tak pro klid duše. Fořt a jeho rodina nás zvou, tak do jeho hájemství uděláme další fototoulku. Třeba se povede udělat zajímavé snímky. Je to ale pouze o velkém štěstí....



Vstavač obecný, kukačka 2012/nh

29. dubna 2012 v 22:07 | Zatím je jich tam jenom několik. Jsou maličcí, ale my je budeme i pro vás sledovat. Ten bílý byl nejkrásnější |  - - kukačka
Vstavač obecný

Na tuto lokalitu jezdíme již řadu let. Když jsme tam byli poprvé, tak celá louka jich byla plná. V minulém roce to byla doslova bída. Bylo jich tam pomálu a navíc rostliny nebyly v moc dobrém stavu. Při dnešní návštěvě, tam bylo jenom několik kousků, ale pravděpodobně jsme přijeli hodně brzy. Za týden, za čtrnáct dní, to určitě bude lepší.

Zajímavé je, a neumíme si to vysvětlit, určitě poradíte, že na jednom místě, měřeno na centimetry, rok co rok, vyrůstá několik obecných v bílém provedení. Já vím, že to není zase tak neobvyklé, ale umíte to někdo, prosím, více vysvětlit?

Já po zpracování snímku, tak jako vy, koukám jak jelen na nová vrata. Kde je ta bílá barva? Věřte, že v reálu je tato kukačka až neskutečně celá v bílém.

Celá lokalita je známa značným výskytem koniklece lučního, českého. Oproti rostlinám například v Českém krasu jsou tyto zdejší byliny neskutečně veliké a proto krásné. Je jich tady hojně. V poslední době se prokázalo, že existuje taková malilinkatá potvůrka, která je pomalu ale jistě likviduje. O tom více ZDE !!! Nakoukli jsme i na plácek hořce jarního, moc zajímavé. Více ZDE !!! A nové informace o vstavačí bledém ZDE !!! Přepočítali jsme ho a došli k číslu 41 bylin.

Občas, mezi zdejšími bylinami, zde nacházíme i zajímavé houby. Například pýchavku dlabanou, které zde dosahují značných velikostí. Nedávno nám jeden zdejší houbař, znalý to člověk, ukazoval fotografii a tvrdill, že je to masečník. Jak ho znám z internetu, tak ta plodnice ho převelice připomínala. Podle mého názoru to klidně mohla být i menší pýchavka obrovská. Dohodli jsme se, že místo bude sledovat, a když tak nám dá vědět.

V naprosté většině případů, kukačka má toto nádherné zabarvení. Podle odborníků jich začíná v přírodě značně ubývat a nikdo z odborníků, botaniků, neví co je toho důvodem. Ono to není ale pouze o vstavači obecném. Že by se začalo s Matičkou přírodou něco nedobrého dít?

Minulý týden, když jsme byli ve vojenském újezdu se podívat na koniklec otevřený, nám jedna profesionální botanička vyprávěla, že stále existují lidé, kteří hlízy vstavačů, prstnatců, vyrýpávají. Bohužel, stále přetrvávají hloupé názory, že orchideje jsou vynikající na léčení mužskě impotence. Uvážíme-li, že přibývá stále více mužů, kteří nemohou míti děti, mají velké problémy, tak si asi umíme představit co se na lokalitách těchto vzácných rostlin asi děje.

Vstavač obecný dorůstá výšky i přes čtyřicet centimetrů. Jen květenství má výšku i přes třináct centimetrů. Není to tedy žádná přehlédnutelná kytička.


Zejména na jaře, kdy všechno kvete, je českomoravskoslezská příroda nejkrásnější. Strašně moc se nadává na řepku a to určitě oprávněně. Pro fotografa je ale ta její žlutá barva, naprostým požehnáním. Když se to nepřežene, tak výsledek bývá hodně zajímavý.


To dnešní vedro, padaly po celé republice teplotní rekordy, zmáhalo i zvěř. Ta vyhledávala stín, a tak jako lidé, i místa někde u vody. Byla z toho horka tak unavena, že nám dovolila se k ní přiblížit doslova na "dostřel" i základního objektivu. Mnohým se povedli úžasné fotografie.

Koniklec luční, český 2012/nh

29. dubna 2012 v 22:00 | Něco, nebo někdo požírá koniklece jarní. Na této lokalitě jsou nadpřirozeně krásní |  - - koniklec luční
Koniklec luční v "likvidaci"...

V letošním roce se koniklecům moc nedařilo. Nejdříve přišlo nebývalé teplo, rostliny vyrazily. Následně je postihly přízemní mrazíky. A bylo vymalováno. Nepěkně dopadly květy i u konikleců otevřených i velkokvětých. Fotografové moc nadšení nebyli. Tak zase za rok...

Zajímavé je, že na této lokalitě, například oproti květům v Českém krase, jsou byliny nebývalé vysoké, veliké. Jsou to ale záhady kolem té přírody, že!?

Tak jako každoročně, i letos, jsme dorazili na naší oblíbenou destinaci konikleců lučních, českých. Již zdálky jsme viděli, jak ve větru plápolají nějaké fialové hadříky. Přistoupili jsme blíže a nestačili se divit. Mnohé květy, konikleců lučních, byly zabaleny do látky a podvázány provázkem. Naše nová profesionální botanička, živnostenský list, měla hned jasno. Výzkum.

Existuje taková malá potvůrka, bejlomorka koniklecová, muška to malinká a možná i zákeřná, která je potravně vázána na koniklec luční. Rostlinu potřebuje k životu, a tak koniklecům škodí. Jde to až tak daleko, že to může celou lokalitu chráněných bylin i ohrozit. O tomto problému se ví převelice málo a proto ten zájem ze strany odborníků.

Paní Renata Skalická, v rámci své diplomové práce, zde provádí průzkum. Snaží se zjistit, v jakém poměru je rostlina a muška. Už se nemůžeme dočkat jejího vyprávění. Žádá nás, abychom v žádném případě fialové pytlíčky neničili.



Fototoulání za obojživelníky se vydařilo aneb za čtrnáct dní nanovo. To budou ale vzácné kytičky. Nakráčíme do nejvýznamnější rezervace České republiky

28. dubna 2012 v 20:18 | Fotografování s odborníky, botaniky, zoology, ornitology apod. budou pokračovat.... |  FOTO dne
Obojživelníci

Na exkursi přišlo přes padesát dospělých, děti nepočítaje. Byla to taková menší mateřská školka. Bylo nás hodně a stálo to bezesporu za ten věnovaný čas. Slunce pralo, ale nám bylo v lese, u rybníčků, potoka, ve stínu, převelice příjemně.

Mistr vytahoval jednu žabku za druhou, a tak si každý mohl nasnímat různé druhy. Došlo i na užovky, slepýše, ještěrky, čolky, mloky a další potvůrky. Jenom na motýlky bylo ještě moc brzo. Kde nic tu nic.

Mnohým se podařilo udělat vynikající snímky. Zejména těm, kteří mají na aparátech makromožnosti. To bohužel, prozatím, není můj případ. V létě má ale konečně přijít na trh tak dlouho očekávaný makroobjektiv. Tak uvidíme o jaký zázrak to půjde.

"Potvůrky" držely ani se nehnuly. Byly to fotografické hody. Nebylo snad nespokojeného fotografa. Vidím, jak právě v těchto hodinách se v rodinách na počítačích objevují ty zázraky. To je radosti, spokojenosti. A tak to na našich fototoulkách má, musí, být!

Na léto se připravuje toulání mykologické pod vedením pana Ing. jiřího Baiera, na podzim pak s panem profesorem Fellnerem. Nejen pro houbaře to bude určitě veliký zážitek.

....

Po přivítání odborník AOPK pan Veselý ukazoval, jak se provádí kroužkování ptactva nebeského. Děti si pak mohly své miláčky vypustit k nebesům. Tolik radosti, jak dětí, tak i rodičů, všech přítomných, jsme už dlouho neviděli. Všichni se dobře bavili. Výlet splnil očekávání.
Za celou tuto akci patří poděkování pracovníkům Agentury ochrany přírody a krajiny. Není lepších odborníků, kteří navíc umějí o své odbornosti přenádherně vyprávět a předvádět jednu ukázku za druhou. Děkujeme...

....





Co vám to připomíná? aneb Matička příroda je mocná čarodějka

27. dubna 2012 v 16:36 | Ale proč to dělá?
Fotografoval jsem orchidej a teprve po mnoha měsících jsem si všiml toho nádherného zvířátka. A to jak do tvaru, tak i do barev. Víte někdo, co je to za květ, rostlinu?


.......


.......

dokončení - CAUSA - kandík psí zub

27. dubna 2012 v 10:46 | I nadále jsem přesvědčen, že není pravda, že by kandíků přibývalo. Opak je pravdou. Více v mém názoru na konci dopisu pana ředitele Pelce! |  Kandík psí zub
Začátek článku ZDE !!!


Podle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky ty mnohasettisícové davy lidí - autobusové zájezdy, každý den plná parkoviště aut, hospody duní ve švech, turisté, kteří procházejí po Posázavské stezce, vodáci, rodiny s děckama, skautské a pionýrské oddíly mládeže atd.a atd. - chráněným kandíkům psím zubům v žádném případě nevadí.

Zkuste si vypočítat, kolik takový jeden zapalený fotograf rostlin poničí. Podle Agentury se nic neděje, prý to dokonce kandíkům prospívá. Já jsem si dal tu práci a po takovém jednom nájezdu, jen jednoho fotoamatéra, jsem byl zděšen, jakou zkázu po sobě zanechal. A takových jsou tady desetitisíce. Každý, kdo si umí spočítat, že jedna a jedna jsou dvě, hned pochopí, že tady na Medníku něco nehraje.


Kolik asi rostlin poničí taková malá skupinka přátel. A to se tady vyskytují i skupiny, které mají několik desítek členů. O autobusových zájezdech ani nemluvě.... Opravdu ty davy kandíky neničí? Matematicky to neodpovídá, že?



- - - VI - - -

RNDr. František PELC
ředitel AOPK ČR


Vážený pane Burle,

K Vašemu e-mailu ze dne 28.2.2012 sděluji, že uvedená záležitost (ochrana kandíku na Medníku) je již řešena na úrovni Správy CHKO Blaník, která NPP Medník v současnosti spravuje.

Podnět od Vás tato Správa obdržela postoupením od Krajského úřadu Středočeského kraje dne 9. 2. 2012 pod č. j. 156/BN/2012. Vyřízen byl dopisem odeslaným 14. 2. 2012 (č. j. 168/BN/2012) a ještě podrobněji byla celá záležitost vysvětlena telefonicky. V uvedeném dopise byl navržen i termín na setkání a terénní šetření na lokalitě dne 31. 3. 2012, kde by bylo možné danou problematiku podrobněji diskutovat a vyhodnotit konkrétní situaci přímo na místě.

K Vašim připomínkám sděluji následující:

Zásadní problém, na který upozorňujete je měnící se početnost populace kandíku. V době pravděpodobně prvního písemného popisu kandíku z lokality na Medníku (1928) rostl kandík na Medníku zřejmě v bohatých porostech v řádu tisíců kvetoucích jedinců. Skutečností je, že podle zprávy v roce 1924 zde "kandík tvoří plachty, hlízy lze nalézt i ve smrčině, na pasece se ihned objeví". Tehdy z celkové rozlohy "rezervace" 60 ha byla převážná část (44 ha) bez smrku.

V druhé polovině 20. století nastal značný úbytek početnosti kandíku související s neuváženým vysazováním monokultur smrku na místě světlých habrových pařezin. Později vlivem houstnutí mlazin a nadměrného zastínění se početnost kandíku výrazně snížila. V posledních 20-30 letech se lesnické hospodaření podstatně zlepšilo (byla prováděna pouze nahodilá těžba bez dosadeb) a populace kandíku v tomto období, jak bylo doloženo opakovaným sledováním, prokazatelně stoupá.

Průběžné zprávy o početnostech při jednotlivých návštěvách byly ale zejména v prvních desetiletích po zřízení chráněného území často nekonkrétní nebo nezahrnovaly popis způsobu počítání ani prozkoumanou plochu a ani to, zda se jednalo o kvetoucí či nekvetoucí exempláře. Teprve od 80. let minulého století se početnost kandíku podrobněji sleduje na několika monitorovacích plochách a je zde potvrzován jednoznačný nárůst počtu jedinců. Ukazuje se, že v populaci v jednotlivých letech kvete jen 1-5 % z celkového počtu jedinců (většina totiž nerozkvétá a některé rostliny několik let "odpočívají" v zemi), takže jeho reálná početnost je na Velkém a Malém Medníku skutečně značně vysoká a mnohem vyšší, než se jeví pouhým vizuálním prohlédnutím lokality (kvetoucích rostlin zde bývají běžně nacházeny stovky).

Na základě podrobného sledování z let 2005-2006 a 2010-2012 lze současnou celkovou početnost populace seriózně odhadnout na několik tisíc jedinců.

Další otázkou je negativní vliv návštěvníků na populaci kandíku. Jak se ukazuje v poslední době, kdy jeho populace početně narůstá, není hlavním negativním vlivem pro kandík chůze návštěvníků mimo vyznačenou cestu, ale již zmíněné zastínění zejména výsadbou smrku. Zákaz vstupu mimo stezku lze považovat za současného stavu i s ohledem na náklady a průběžnou přítomnost strážců během celého období kvetení kandíku, na instalaci a údržbu zákazových tabulí za neadekvátní. Mohu Vás ale ujistit, že průběžný monitoring stavu populace bude probíhat i nadále, a jakmile by se objevily jakékoliv negativní změny populace, budou učiněna příslušná opatření na zintenzivnění ochrany. Za nejdůležitější je řadou odborníků považováno prosvětlení a změna druhové skladby dřevin v místech s hustou monokulturou smrku, kam by se následně mohl kandík rozšířit a dále zvyšovat svoji početnost.

Vliv sešlapu na kandík je našimi předními botaniky v literatuře také diskutován, např. J. Čeřovský (1999) v Červené knize uvádí, že "Poškozování cibulí, např. sešlapem zvěří, vede k intenzivnímu vegetativnímu rozmnožování". Obdobně se vyjadřuje i botanik Mgr. Michal Ducháček, na kterého se odvoláváte a který se zmiňuje o tom, že "některé rostliny rozdupání porostu naopak potřebují, aby měly prostor ke klíčení". Sám také spatřuje základní ochranu v plánované obnově lesa.

Hlavní pohyb návštěvníků území je soustředěn na turistickou stezku a její bezprostřední okolí. Opakovaná sledování ukazují, že návštěvníci pohybující se mezi rostlinami jsou (i díky informačním tabulím) dostatečně odpovědní a uvědomělí, aby se rostlinám vyhnuli při opatrné chůzi. Sešlapem nejsou tedy ohroženy rostliny kvetoucí a vzrostlé nekvetoucí, které jsou jasně identifikovatelné typickými skvrnitými listy. Více ohroženy by mohly být menší rostliny a semenáčky, které však vyrážejí později než kvetoucí jedinci, tedy většinou po odkvětu kandíku, kdy zvýšená návštěvnost už nehrozí.

V každém případě jsme vděčni za upozornění na tuto problematiku, která rozhodně stojí za podrobnější studium našimi botaniky, jejichž výsledky budou jistě využitelné ke zlepšení managementu této lokality.

Co se týče návrhu instalace tabulí se zákazem vstupu, je nutné podotknout, že NPP Medník nemá v současnosti vyhlášeny bližší ochranné podmínky, platí zde tedy pouze omezení uvedená v § 35, odst. 2 zákona Č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: "Změny či poškozování národních přírodních památek či jejich hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození, je zakázáno." Vstup mimo značené stezky v území NPP Medník (i s ohledem na to, že území tvoří lesní pozemek) tedy není omezen (s podmínkou, že vstupem nedojde k poškození předmětu ochrany NPP Medník). V případě, že by bylo skutečně prokázáno, že v důsledku nadměrné návštěvnosti nebo neregulovaného pobytu návštěvníků hrozí poškození předmětu ochrany NPP Medník, může Správa CHKO Blaník po projednání s dotčenými obcemi omezit, či zcela zakázat přistup veřejnosti do ohrožené části NPP dle § 64 zákona č. 114/1992 Sb. Zákaz vstupu se náležitě vyznačí na všech přístupových cestách, popř. i na jiných místech v terénu. Tento nástroj ochrany přírody a krajiny je krajním prostředkem, který lze využít, pokud příslušný orgán v rámci výkonu své působnosti dojde k odůvodněnému závěru, že pohyb návštěvníků předmět ochrany daného zvláště chráněného území poškozuje. V tomto případě však k takovému jednoznačnému závěru nedošlo a proto bude zvoleno jiné vhodné řešení. AOPK ČR prostřednictvím Správy CHKO Blaník plánuje po vytyčení nové hranice NPP Medník (odlišně od staré) do území umístit nové informační tabule s upozorněním pro návštěvníky, jak se mají chovat při návštěvě této lokality. Základní informace návštěvníkům dosud poskytuje kvalitní naučná stezka obnovená v roce 2009 ZO ČSOP Zvoneček. Současně AOPK ČR uvažuje o opatření na zlepšení přežívání semenáčků buku v určitých partiích této lokality pomocí oplocenky, což by současně zamezilo úplnému vstupu návštěvníků do těchto míst.

Vítáme Váš návrh na vytvoření skupiny botaniků z předních odborných institucí (viz zápis z jednání 31. 3. 2012), kteří by se měli vyjádřit k optimálnímu managementu NPP Medník. Rozhodně je v této věci budeme kontaktovat a s výsledky těchto konzultací Vás seznámíme.

Domnívám se, že jedním z důležitých úkolů ochrany přírody je i umožnit veřejnosti seznámit se s přírodními krásami (ke kterým kandík bezesporu patří). Naopak nechceme, aby nadměrné neopodstatněné zákazy vyvolaly u početných návštěvníků Medníku negativní reakce. Jsem toho názoru, že kandík je vnímán u široké veřejnosti jako jeden ze symbolů naší ochrany přírody a úplný zákaz vstupu do lokality (pokud k tomu nejsou jednoznačné důvody) by nepřispěl k dobrému jménu AOPK a ochrany přírody obecně.

Vážený pane Burle,
rozhodně si velmi vážím Vašeho zájmu o ochranu přírody i o osud kandíku v NPP Medník. Z důvodu, že jste telefonicky kontaktoval přímo mou osobu, zasílám Vám reakci k dané problematice touto cestou a věřím, že bude uspokojivou odpovědí na Vaše dotazy. Ujišťuji Vás, že jsem vdaném případě osobně zpravil Správu CHKO Blaník o vhodném postupu. Díky Vám se podařilo na tuto unikátní lokalitu upozornit širokou veřejnost i prostřednictvím České televize v rámci zdejšího setkání dne 31. 3. 2012. Mohu Vás ujistit, že této lokalitě věnuje AOPK ČR průběžnou pozornost s cílem zde udržovat početnou a prosperující populaci této unikátní rostliny a současně návštěvníkům a milovníkům přírody umožnit návštěvy této národní přírodní památky.

S pozdravem RNDr. František Pelc


Odborníci z AOPK vůbec nevěděli, netušili, viz další články zde na blogu, že kandík psí zub neroste pouze na Medníku, ale že existují, v oblasti Posázaví, i další místa jeho výskytu. Na snímku například má i kamaráda...

Václav Burle:

1/ Není pravda, že "menší rostliny a semenáčky vyrážejí později než kvetoucí jedinci, tedy většinou po odkvětu kandíku, kdy zvýšená návštěvnost už nehrozí." Podle pozorování na mnou objevené nové lokalitě je jasně vidět, že všechny rostliny rostou současně! Mohu ukázat přímo na lokalitě.

2/ V dopise pana ředitele se vůbec nemluví o názoru CHKO Blaník, že ze zákona není možné zabránit návštěvníkům vstup mezi kandíky. Jak je potom možné, že na NPP Luční je to napsané v plánu péče! A dobře, příkladně, tam tento "zákaz" funguje!

3/ Podle mého názoru není možné, aby státem chráněný kandík psí zub, jediná lokalita v republice, byl vstupem davů lidí ničen. Potom ho není potřeba snad chránit?

4/ Jsem přesvědčen a vítám, že stejný názor má i pan ředitel Pelc, že je potřeba dát dohromady kolektiv odborníků, botaniků, a ti ať vynesou ortel. Není přece možné, aby o tak závažné otázce rozhodoval jeden botanik z CHKO Blaník.... Počkáme si na jejich vyjádření, které zde ihned uveřejníme.

5/ Všimněte si, jak botanik CHKO Blaník hovoří o desetitisících rostlin

/Na základě podrobného sledování z let 2005 - 2006 a 2010 - 2011 lze současnou početnost populace odhadnout na několik (až deseti) tisíc jedinců. Nelze souhlasit s tvrzením, že kandíku rok od roku ubývá./

Naopak pan ředitel Pelc již píše jen o tisíci rostlinách. Tady je jasně vidět, jaký je kolem kandíků zmatek!!! Stručně dokončeno - nikdo nic o této rostlině konkrétního neví. Ať rozhodne ta komise botaniků. To je jediná cesta, jak tento problém vyřešit, dokončit!!!

Na tomto místě bude přinášet další informace kolem této rostliny tak, jak budou docházet. Názory můžete v komentářích do nekonečna přidávat i vy

!!!Nedej se - přidej se!!!


Daněk aneb zvěř a houby

26. dubna 2012 v 16:23 ZVĚŘ
Mají zvířata v oblibě houby?

Redakce požadovala k doplnění textu i fešácké zvířátko. Jak jsem probíral archiv, tak jsem zjistil, že vůbec nevím, jak zvěř, zejména divočáci a vysoká, má houby ráda. Projel jsem internet a kde nic, tu nic. Byl jsem zase na začátku. Vy ale jistě víte a rádi poradíte....

Jako zdatní houbaři víme, že divočáci houby, tedy ty pod zemí, možná i hodně milují. Ale konzumují i ty nahoře rostoucí?

Občas, v zimním období, nacházím okousanou hlívu. Okousanou, ne sněděnou. To vysoké hlíva nechutná, že jí jenom načne a své dílo nedokončí? Poradíte? Děkuji.

.....

Bohu ku slávě aneb ono se všude strašně krade

25. dubna 2012 v 20:21 | Mládenci tady udělali dobrou řemeslnou práci. Jen tak dál přátelé... |  Pomníky
Ku slávě Boží a nám k zamyšlení nad životem, světem


Křížů všech velikostí, kapliček, historických kamenů, mezníků, smírčích křížů, bludných kamenů, ale i studánek, bývávalo v krajině přemnoho. O starých, o samotě stojících, překrásných stromech, ani nemluvě. Kam se všechna ta krása, a tak potřebné stavbičky k rozjímání, poděly? Dnes se snažíme, za neskutečné peníze, zbytky zachraňovat, ale.... Ono se strašně krade.

V neděli, když jsme dokončovali pouť z vojenského újezdu, jsme zde viděli pouze pomníček. Strašně jsme se rozčílili, kdo zase ten slavný a překrásný, ale i zdevastovaný, kříž ukradl. O několik dní později pozorujeme dva mládence, jak ho, přenádherně renovovaný, vrací pro slávu Boží a nás všech. Opodál nová lavička, na které se to bude převelice dobře rozjímat. Bez těchto historických památek by i nevěřícím určitě něco ve zdejší překrásné krajině chybělo.
Zajímavé je, že při pohledu z vlaku je nedaleko ještě jeden takový krasavec. Manětínsko je na venkovní památky přebohaté. Umíme si jich ale vážit? Jak tak píši tyto řádky, tak jsem si uvědomil, že jsem se zapomněl zeptat na jména a příjmení těchto chlapců. Třeba se nám někdo ozve a jejich řemeslné umění ocení a poděkuje jim společně s námi vandrovníky.


Jsou ale i jiné hodně důležité památky, jako například tento prastarý, ale stále funkční, holubník. Je součástí starého statku, viz snímek níže. Stát ho má již nekonečné roky na seznamu, ve kterém se říká - ihned opravit! A stále se nic neděje. Ouředníci asi čekají, až sám od sebe spadne a bude vystaráno. Stát ušetří, ale... Podobně byl odstraněn prastarý historický seník uprostřed Brd. Nyní se všichni chytají za hlavu a pláčí nad rozlitým mlíkem.


Rozsáhlá usedlost o samotě, která by ihned mohla vystupovat v některém z historických filmů. Není zrovna v moc dobrém stavu, ale to je právě na ní půvabné. Pro děti by to tady byl ráj na zemi. Vždyť mnohé ještě neviděly kozu, starý traktor, stračenu, slepice, králíky, nefalšované divoké husy, holubice, kachny a všechnu tu havěť, která dříve nikde nesměla chybět. Kde ty loňské sněhy jsou...


"Vesničko má, pod horama," přeslavná to byla a stále je písnička. A tato vesnička, jako by jí z oka vypadla. Není již moc vísek, kde by fotografu, filmaři, něco nevadilo. Hroutící se moderní budovy JZD, sloupy vysokého napětí, komín. Jenže dnes se v takové překrásné, ale zapomenuté vsi přetěžko žíje. Autobus tam nejezdí, nebo jen tak dvakrát za den. Hospoda ani obchod tam nejsou a dokonce tam nejsou ani lidi. Kam všichni ti mladí utekli? Jenom důchodci, kteří si již dávno vše pro společnost odpracovali...

Poznámka: Všechny tyto snímky jsou od praslavné hory Vladař.

Vstavač obecný, bledý a vše co se kolem fototoulky dělo 2012/V

25. dubna 2012 v 1:05 | Toulání to bylo naprosto úžasné, i když ke spokojenosti chyběla ta tečka. Přijeli jsme moc brzy... |  - - kukačka
Vstavač obecný alias kukačka


Našli jsme je na poslední chvíli. Tento byl největší. Měl doslova jen několik centimetrů.

O víkendu jsme od konikleců otevřených prošli celý vojenský újezd Doupov a to od severu k jihu až k překrásné říčce Střele, která nás oblažuje každoročně naším putováním po jejích březích. Po těch letech zde na chalupách, chatách, v trempských campech máme řadu přátel. Jsou to nezapomehutelná setkání.

Vzpomínka: Přebrodili jsme říčku, stoupáme po nebezpečném strmém skalnatém srázu k vyhlídce na skalnatém ostrohu. Jinudy to nejde, museli bychom opět přebrodit. Pod sebou máme bývalou jednoduchou hájovnu. Obyčejná dlouhá chalupa se zahrádkou a sadem. A jak jinak, v tomto kaňonu. Nikde nikdo. Turistická sezóna ještě nenastala.

Nevěřícně koukáme, jak kolem záhonů se pohybuje lepá, vysoká, ale ne hubená, nadpřirozeně nahoře vybavená zlatovlasá Maud. Na sobě pouze kalhotky. Triedr putoval z jedné ruky do druhé, nikdo ho nechtěl dobrovolně vydat. Ti, kteří měli na aparátech zoomy, cvakají jeden snímek za druhým.

Když jsme se nabažili, neboť divadlo již pokračovat určitě nebude, zavolali jsme halasně Aaahhój... Žena se podívala hore, roztáhla obě ruce a neposedně nám mávala. Nahoře se to půvabně pohybovalo a my jsme byli na mrtvici. V tom okamžiku se mezi dveřmi objevil chlap a ten na sobě neměl ani ty kalhotky. Musím podotknout, že to nebyli žádní mladí ani středně staří lidé. Zkrátka, už měli svůj věk.

Pozor, to ještě není konec.

Došli jsme k večeru až na zastávku Mladotice a vlakem se odebrali k domovu. Daleko jsme nedojeli, protože nás čekalo přestoupení na autobus a přejezd na železniční zastávku v Kralovicích. A pak, že náhody neexistují.

Najednou koukáme jako vyorané myši. Napadá nás jediné. "Ty vole," nechává se slyšet Petr. "Vždyť, to je vona volové." Navazujeme oční kontakt a už si povídáme o všem možném. Hlavně se jí ptáme, jest-li nemá něco dobrého k jídlu. Ty buchty fakt, ale fakt, byly vynikající. Mák, tvaroch a povidla. Holt domácí delikates je domácí delikates....

Fotograf se nikdy nezapře, že? Kluci jí začínají před voči strkat své aparáty a ukazují ty okouzlující snímky. Maud, jak jsme jí pojmenovali, nejdříve tuhne a pak vyprskává v hlasitý smích. "Mazat, kluci, mazat. Jinak to dám k soudu", dodává a úsměv má od ucha k uchu. A nepřejte si až to zjistí manžel". Všichni koktají a dodávají: "to je jen pro naší potřebu!" Ženská na nás kouká jako když se chce propíchnout přes nás. "Doufám, že toho nezneužijete? A zastavte se na kafíčko, až půjdete kolem." (...že bych sem jeden snímek vložil? Co myslíte?)

V neděli jsme skončili na nádraží pod hradištěm Vladař a nejen, že jsem již neměli sil se vypravit za krásou jeho květeny, ale navíc jsme jen tak tak chytili předposlední vlak do civilizace. Rozhodnutí bylo jednoduché - pozítří se sem vrátíme a to se také stalo.

Prolezli jsme vstavačové louky křížem krážem a nikde ani jediná rostlinka. Zejména po těch vzácných - bledých - nebyla ani památka. Přijeli jsme moc brzy. Pokecali jsme s tamějším "statkářem", ale bohužel nic nového jsme se, kolem vstavačů, nedozvěděli. Nebylo jiné možnosti, než se po těch hodinách vypravit k domovu. Někdo navrhl, že pojedeme o vlak dříve a zastavíme se ještě na zámku a zejména v pivovarské restauraci v Chyši. Tak tohle nebylo to nejsprávnější rozhodnutí.

Jak jsme tak kráčeli po stezce přes louku, najednou vidíme tři modré rostlinky. "Fialky", řekl někdo. Já jsem se ale raději poklonil k zemi. A hle, úplně malilinkatý vstavač obecný, kukačka. I za tak málo jsme byli přešťastni. Je jasné, že jejich čas ještě v letošním roce nenastal....

V análech se píše, že jich tady na jižních lukách bývalo na tisíce. Dnes se hovoří o stovkách, ale skutečnost bude, podle zdejších obyvatel, ještě horší. Pravdou je, že neustále ubývají. A nikdo neumí zjistit, proč tomu tak je. Není to jenom zde. Chráněné, vzácné, rostliny, ubývají po celé republice. Dá se to ještě zastavit?

Pravdou rovněž je, že stát se o ochranu přírody, rostlin, živočichů, moc nestará. Prý chybí peníze. Nebýt dobrovolných ochránců přírody, zejména mladých lidí, tak už dávno se nemáme čím kochat. Ouřednictvo neslyší hlasy lidí, kteří se den za dnem toulají přírodou. Místo, aby hledalo možnosti, jak věci řešit, tak je neustále hraje do autu. Stále je slyšet, to nejde, to nelze. Ale nejhorší ze všeho je, že se ouřady striktně drží již dávno překonaných znalostí a faktů o Matičce přírodě. Holt, ouřednící neustále, furt, imer vere, ouřadují a na přírodu nemají čas!!!

V Chyši vystupujeme z vláčku motoráčku a loudáme se k zámku. (V tomto okamžiku by bylo hodně co psát. O tom, jak z ruiny vystoupil tak nádherný skvost. Dále pak o parku, pivovaru, restauraci, tajných chodnbách a místnostech, a zejména o zdejších strašidlech, zvláštnostech. Zajímalo by to někoho z vás?)

Zadem přicházíme k zámku a hned jsme příšerně naštvaný. (Čti nasr...). Zámek, a my jsme vystoupili zejména z důvodu nakouknutí do jeho parku z vlaku, je uzavřen. Vztekáme se, nadáváme a vzájemně si vyhrožujeme, kdo s tím pitomým nápadem přišel.

Magda bere za kliku branky a ta se, světe div se, otevírá. A pak, že tady žádná strašidla nejsou. Hle, důkaz. Stejně se nejvíce těšíme na ochutnávku zdejšího piva. Vlastní pivovar a pivko, které se v minulém roce stalo nejlepším, nejchutnějším, mokem, v České republice. Sem s ním, paní hospodo...

Usedáme a začíná nepředstavitelný, neopakovatelný a v dnešní době až neskutečný, nevídaný, koncert. Majitel restaurace, zámecký pán, i když nepřítomný, může být naprosto a bez výhrad, s prvotřídním personálem, spokojen.

Přichází překrásná dáma celá v bílém a okouzlující dívka, která naopak v černém. Ve dveřích pokukuje hlavní kuchař, který je připraven nám splnít veškerá přání, i ta neuskutečnitelná.

V Chýši na zámku, v pivovarské restauraci, všechna ta strašidla, umí ale splnit cokoliv. To bude asi tan hlavní důvod, proč je tady tak vynikající a při tom různorodé pivko. Neustále pokukujeme na ty obrovské měděné kotle a těšíme se co z nich vypluje.

Ale co si budeme povídat. Peněženka úděsně posléze zaplakala. Vy to budete mít ale již snadnější. Na heslo burle.blog.cz, se dočkáte nepředstavitelného zážitku, o kterém pak budete vyprávět po celý svůj život. Nechte se překvapit...

Z té zámecké paní, celé v bílém, se z ničeho nic zrodila zdejší šéfkuchařka. Začíná se nad námi rozplývat a nabízí jeden pokrm, jeden lepší než ten druhý, za druhým.

Na stolech nám přistává - po dojedění zjištěno - vynikající hovězí guláš. A světe div se jedna z mála restaurací, kde si dělají vlastní - fantastické - české knedlíky. Tak to už jsme dlouho neviděli.

Osazenstvo, vynikající kuchyně a pivovarské restaurace, se na vás všechny moc těší a buďte si naprosto jisti, že budete spokojeni. Podívejte se, jak již nyní se na vás usmívají, a tak to bude i při vaší návštěvě. Dobře došli a fantasticky si pochutnejte...

Nedávno v českém rozhlase hovořil předseda cechu kuchařů a cukrářů. Posluchač se ho zeptal, proč už v hospodách, restauracích, se nevyrábějí ty chutné české knedle. Dodal, že je to prý proto, že jejich příprava je velice náročná a drahá. Předseda se ani nezamyslel a prohlásil, že to není v žádném případě pravda. Kuchaři jsou pouze líní. Nechtějí si přidělávat práci. Pro zákazníka platí jediné. Zvednout se ze židle a odejít ke konkurenci....


Hospůdko, hospůdko malá
restauračko začouzená
ty jsi mi mé mládí vzala
byla jsmi přisouzená

Pivovarský komín v Chyši již kouří
pojďme si braši Prokopa dát
!!!tak tohle už dopište sami mě nic už nenapadá!!!

(...dokončení bude!)


A to je on, všech zámků šampión. Navíc je tady přenádherný park, ve kterém vzácné houby, stromy, rostliny a v rybníčkách k pozorování ryby. Zejména na jaře a v letních měsících, kdy vše tady rozkvete a zavoní, to sem jednoznačně stojí přijet na návštěvu. A nezapomeňte, v pivovarské restauraci, říci heslo - burle.blog.cz. To se následně budete divit!!!

Plicník úzkolistý - Pulmonaria angustifolia - Pľucnik úzkolistý-

23. dubna 2012 v 15:38 | Plicníků je několik a tento se v přírodě objevuje zřídka |  FLORA
Plicník úzkolistý

(V ČR silně ohrožený druh!) - Jednou z významných lokalit rostliny je vrch Havraň, který je sousedem vrchu Humnického, kde koniklec otevřený, a to vše v újezdě Doupov. Úzkolistého je tady nemnoho a především v malém okruhu. Kdyby s námi nebyl odborník, botanik, na slovo vzatý, tak jsme si ani nevšimli, že tento je úplně jiný, než ten všeobecně známý - lékařský. Rod plicník má u nás 4 kamarády. Ve světě pak cca 15 druhů, které mezi sebou vytvářejí křížence. Je to z tohoto hlediska pouze pro kované odborníky. Nachází se na východě a uprostřed Evropy.


Trs plicníku úzkolistého...


Vrch Havraň z armádního prostoru. V dálce Krušné hory. Ten kopeček je Měděnec. Z Havraně je na to vzdálené horstvo nezapomenutelný výhled, kterému dominuje Klínovec.

Koniklec otevřený aneb Humnický vrch na Doupově

23. dubna 2012 v 9:45 | Lokalita je ve vojenském prostoru, takže vstup zakázán! Uvnitř újezda je to naprosto přenádherné... |  - - otevřený
Koniklec otevřený


Humnický vrch, rozsáhlý vojenský újezd Doupov, je jednou z mála lokalit v České republice, kde se dá s koniklecem otevřeným seznámit. Nedaleko je ještě jedno místečko, ale tam se podíváme až příští rok. Letos už to, pro množství aktiv, již nestihneme.

Přiřadlili jsme se, na pozvání od přátel, k jedné zajímavé společnosti, která měla povolení do vojenského prostoru vstoupit. Dostat ho, je téměř nemožné, ale AOPK se to občas, po dlouhé době, povede. Armádě a načálstvu poděkování!

Očekávali jsme věci nebývalé a o to bylo naše zklamání převeliké. Z odborné litaratury a dalších materiálů, internetu, jsme se těšili na rozsáhlé modrofialové rozkvetlé louky. Na podobné jako jsou u koniklece velkokvětého na Kamenném vrchu za sídlištěm v Brně. Opak však byl pravdou.

Rostlin tam bylo, jak já rád říkám, tak akorát do mariáše. Zkrátka řečeno nic moc a o těch dobře vyvedených na fotografování, ani nemluvě. Něco pravděpodobně není v pořádku, ale na to by nám měli odpovědět především státní botanici.

Zejména v letošním roce jsem se po návštěvě několika míst, kde se vyskytují chráněné rostliny, přesvědčil, že jich nebývale ubývá. Nehezky je to vidět u hlaváčku jarních, rudohlávků jehlancovitých. Tady se podle mého názoru naskýtá otázka, jestli opravdu pastva koz a ovcí rostlinám prospívá nebo je to naopak. To je ale na jiné dlouhé vyprávění. Pokusím se to zjistit...

Poznámka: Jako bývalí vojáci jsme využili příležitosti a vydali se s plnou polní na dvoudenní cvičení do prostoru. Prošli jsme ho od severu k jihu až na nádraží pod Vladařem. Bylo to naprosto úžasné, ale to je na jiné rozsáhlé povídání. Příroda, což je zejména buš, prolínající se lesy, okouzlující, a té zvěře co jsme potkávali. Jenže noste aparát hodinu za hodinou připravený k výstřelu, když navíc o vás ví dříve. Počasí bylo fantastické, žádné horko, slunce občas se prokousalo oblaky, tak nám na chvilku přestala být i zima. Noc byla plná deště. Došlo i na mokré spacáky, oblečení a vlhké fotoaparáty. Voda byla všude.


Nakouknutí do vojenského prostoru. (...dopíši později.)

Lilie zlatohlavá od zrodu po smrt

20. dubna 2012 v 21:49 | Pozorovat houby, rostliny, ale i živočichy, jak se proměňují je veliký zážitek. Proč se této disciplíně věnuje tak málo milovníků přírody. Tak se pokusíme to u této zlatohlavé změnít...
Lilie zlatohlávek od zrodu po smrt

Čirou náhodou jsme dnes narazili, při hledání kačenek a smržů, na tuto přenádhernou rostlinu. Všude kolem ní mraky dymnivky duté, ale i dalších rostlin, z nichž většinu ani neznáme, ale i sasanek pryskyřníkových, z nichž téměř každá měla neobvykle dva přenádherné květy. Já jsem se vždy domníval, že je to převelice řídký jev. A ve svahu, u kouzelné a prudké říčky, tento skvost přírody. Budeme jí pravidelně sledovat a uvidíme v co se promění. Podobně jsme pozorovali, a stále pozorujeme, fantastický trs ohnivců rakouských. Více ZDE a to ještě jsme neskončili.

Uměl by někdo z vás tento jev vysvětlit?

Tak jsme dostali první odpověď. U sasanky pryskyřníkovité jsou dva květy úplně normální záležitostí. Občas má dokonce květy tři.

(28. dubna) - Sledovaná lilie se trochu protáhla do výše a světe div se, kolem se jich objevilo dalších deset. Před týdnem po nich nebylo vidu ani slechu a nyní takový zázrak. Uvidíme, jak to tady bude dále probíhat.

Poznámka: Paní abatyše z kláštera mě dnes oznámila, že měli pro mne na fotografování 100 kačenek. Moc se omlouvala, že mě to při poslední návštěvě zapomněli tak nějak, v návalu řeči, sdělit.

Smrž aneb jak z nás všech udělal hlupáky. Pouze Vladimír, náš hostitel, uspěl

19. dubna 2012 v 22:13 | Ukazuje se, že kačenky rostou po celé republice, ale už to není tak, jako v dávné historii |  Smrže
Smrž


(Ilustrační snímek) - Plodnici na snímku jsem bohužel nenašel já, ale dostal jsem jí, jako dar, od pana profesora, docenta, z jedné univerzity. Smrž mě udělal převelikou radost.....

Přijeli jsme na pozvání Vladimíra do Předšumaví konečně potkat kačenky. Více ZDE !!! Navštívili jsme lokalitu za lokalitou a všude jsme byli úspěšní. Holt, kdo umí ten umí a Vladimír je na kačenky nejenom kadet, ale dokonce ten nejvyšší maršál. Přesvědčili jsme se, že bez jeho znalostí bychom kačky hledali snad po celý život naprosto marně. Děkujeme kamaráde...

Jdeme po cestě a stále se ozývá od někoho - tam je další. Tak tahle je překrásná, tamta nemá chybu, tahle je největší. A tuhle na obrázku, která byla naprostým klenotem, jsem dokonce, světe div se, první uviděl já. A ta ve vší té záplavě stála za to!

Všichni jsme naprosto zklamali. Nebyla to zas tak velká chyba, dala se omluvit, neboť jsme kačenky viděli poprve v životě. A do dnešního dne stále o nich víme pramálo.

Když jsme se loukou po průzkumu vraceli zpět, tak se Vladimír k ní sklonil řka: "kluci ale ..... (a zbytek jeho slov můžete napsat pod tento článek do komentáře.

Když jsem si prohlížel ještě v aparátu tohoto smrže, tak jsem byl převelice překvapen, jak mnoho asociací vyvolává. Vidím tam člověka, dokonce psa s dlouhýma ušiskama a to ještě nejsem u konce. Prohlížejte pozorně a určitě také si něco zajímavého najdete.

Bohužel ani tohoto krasavce jsme nenalezli. Připravil nám ho opětovně pan docent, který nedaleko jejich výskytu má převelikou chalupu a to dokonce i s kostelem a zázračným léčivým pramenem. Pro nás je to naprosto výjimečný muž, neboť houby zná jak málokdo. Bohužel si nikdy nemůže vzpomenout na jejich český název. Vše ovládá pouze v latině. Takže sebou musíme tahat překladatele z latiny do češtiny.

Na podzim minulého roku se ve hvozdu sešla velká společnost houbařů a nechybělo ani několik mykologů. Pan docent zářil a my všichni jsme mu záviděli, jak ty houby ovládá a dodnes nepochopili, jak je něco takového vůbec možné. Já si zapamatuji jednu, dvě, a druhý den už zase nevím naprosto nic. Jo, to jsou ty neobvyklé zákony Matičky přírody.


Návštěvníci lesa jsou různí. I ti co hledají ty vzácné a námi milované, oblíbené, plody lesa. Mykolog se plouží zamyšlen lesem, nevidí, neslyší. Kdyby nad ním a kolem něho zašala III. světová válka tak to určitě nezaregistruje. Ten neuvidí medvěda ani kdyby stál vedle něho.

Nejvíc je těch, o kterých ví les ještě než vstoupí ta banda křiklounů do lesa. A o těch velkých rodinách s děckama ani nemluvě.

Pak je tady on, houbař, amatérský mykolog, který se šoulá skrytě hvozdem a naslouchá jeho dechu. Pouze takový milovník přírody se potká s divokou zvěří a nevyplaší ani šerného čápa na hnízdě, vydru v říčce, rysa na lovu, tetřeva na kopečku v borůvčí. A tak to má být. Les je plný příležitostí na podívání se triédrem, udělání pěkného a zajímavého snímku, spuštění kamery. A s tím vším pak oblažit nejen nejbližší, ale i kamarády na besedách, v hospodě, na internetu. A tak to má být, tak by to mělo být.


Vůbec o nás nevěděli. Bohužel ti krasavci nemají nic na hlavě. Kdyby se nám podařil podobný snímek v pozdním podzimu. To by potom bylo něco.



Kačenka česká aneb putování v předšumaví

19. dubna 2012 v 9:28 | Najít kačenku sám od sebe není vůbec jednoduché. Možná spíše nemožné... |  - - kačenka česká
Kačenka česká aneb i my jsme se konečně dočkali...

Není to zas tak dávno, co jsme se rozhodli vandrovat Českým lesem, a to doslova a do puntíku, po hraniční čáře. Tak se nám to zalíbilo, že jsme pokračovali Šumavou a přes Novohradské hory do civilizace.

Za nedlouho budu konečně důchodcem, takže nebudeme závislí jen na víkendech, ale klidně si to zopakneme kdykoliv během týdne. To budou zlaté časy, na konci našeho bytí. Už se nemohu, už se nemůžeme, dočkat... (O tomto víkendu projdeme vojenský újezd Doupov. Tam je to naprosto bohovské, navíc, když to tam vše začíná kvést.)


....... dopíši vše později, Nejsou lidi!

Když bylo Šumavě nejhůř, těžko, přetěžko, tak jsme se rozhodli jí podpořit. Shodou okolností jsme se přes tento blog seznámili s panem farářem Církve bratrské, Mgr. Pavlem Světlíkem, který nám v mnohém otevřel oči. Zaujal ho náš zájem o přírodu, Šumavu, a tak nás pozval na akce jeho církve, která se o matičku přírodu snaží mnohé dělat. A daří se!!!

Protože pan kazatel každoročně spolupracuje na podzimní výstavě hub, tak nás pozval a my se tam seznámili s Vladimírem. Slovo dalo slova a v těchto dnech nás Vladimír protáhl jeho plácky kačenek. Expedice houbařů, milovníků přírody a amatérských mykologů, se více než vydařila. Kdyby tak takových vycházek bylo povícero. Děkujeme Vladimíre a už se těšíme za rok.

Podbílek šupinatý - Lathraea squamaria - Zubovník šupinatý

19. dubna 2012 v 9:22 | Človíček neználek při svých toulkách přírodou vždy objeví něco nového, zajímavého, co ho přivede na jiné myšlenky... |  Podbílek šupinatý
Podbílek šupinatý

Hledali jsme v typickém biotopu, na okraji čarokrásné Šumavy, kačenky české a našli jsme tuto zajímavou rostlinu. Určitě bychom vůbec nevěděli, která bije, kdyby nám náš hostiltel Vladimír, před několika hodinami, o ní nevyprávěl. Vypadalo to, že jsme si jí přivolali. Na nemnoha centimetrech jí bylo pět kousků a další se určitě ještě objeví.

Je zajímavé, že ani jedna rostlina, které byly mladé a hrnuly se za světlem, nebyla barevně stejná. Všimněte si, jak u země jsou vidět, pravděpodobně, rostliny z minulého roku.

Podbílek šupinatý:
Rostlina nemá žádné zelené listy a je jedovatá. Je to parazit bez chlorofilu. Plodem je tobolka. Kvete od března do května. Hlavní část rostliny - oddenek - je podzemní. Dosahuje neuvěřené hmotnosti i kolem 5 kilogramů. Hostitelská rostlina - především listnaté stromy - je přes kořeny vysávána pomocí savých kořínků podbílku šupinatého. Podbílek kvete až v deseti letech svého věku. Jsou to zajímavé a záhadné věci. Jó matička příroda moc dobře ví proč to dělá. Je to mocná čarodějka.

Podbílek šupinatý lze s velkým štěstím, roztroušeně, najít v horských a lužních lesích. Vyhledává vlhké a provlhčené listnaté a smíšené prostředí dřevin. Nejraději na kyprých půdách a kolem lesních potoků.

Outkovka pestrá - Trametes versicolor - Trúdnikovec pestrý

16. dubna 2012 v 21:45 | Chorošovité začínám pomalu ale jistě poznávat. A jak jste na tom vy? |  - - outkovka pestrá
Outkovka pestrá


Houby chorošovité jsou pro člověka velice různorodé. Některé jsou jedlé, druhé zase ne, ale mnohé plodnice představovali pro lidi, již v dávné minulosti, veliké možnosti využití. Dokonce z jednoho z nich se vyráběli i klobouky. Další je vynikající na broušení nožů, seker. Měl ho u sebe i Otzi, ledový muž, který choroš používal na zastavení krvácení. Další pak, jako hubku na rozdělávání ohně. O jednom se dokonce říká, že je léčivý. Uměli by jste tyto choroše pojmenovat?

Mykologické údaje:
/Nejedlá. Roste, jak na živém, tak i odumřelém dřevě a to po celý rok. Plodnice jsou tenké s pásovaným kloboukem. Je to pro stromy, jak listnaté, výjimečně i jehličnany, zejména ty živé, úděsný agresor, ničitel. Troufá si i na stromy ovocné, zejména třešně. Je to nejběžnějsí chorošovitá houba. Podobná je outkovka pásovaná a pestrá. Ta je tenčí a méně pásovaná. Plodnice jsou jednoleté. Vyvolává bílou hnilobu dřeva. Bohužel jí nacházíme i v domech, v zahradních, venkovních stavbách.


Prof. Jiří PATOČKA, DrSc

Jedna outkovka nám roste hned za brankou ze zahrady a během dvou let zlikvidovala pařez po javoru. Je to houba dřevokazná a produkuje enzym lakázu (angl. lacasse), který se zaměřuje na rozklad ligninu. Dřevní hmota se skládá převážně z celulózy a > ligninu. Lignin tvoří 25 až 30 % hmotnosti dřeva a zabezpečuje pevnost jeho > buněčných stěn. Hlavním úkolem ligninu je spojování mezibuněčných vláken a zpevnění celulózových molekul. Dodává dřevu pevnost. Když lakáza lignin > rozloží, dřevo se rozpadne.

Když se na dřevním substrátu usídlí spóry outkovky pestré, její podhoubí začne dřevem prorůstat a lakáza začne lignin, který je vysokomolekulární polyfenolickou látkou, rychle rokládat. Aby mohla lakáza plnit svou funkci, nutně k tomu potřebuje ionty mědi.

Když jsem dnes ráno fotografoval outkovku na tom pařezu, zjistil jsem, že je do ní vrostlý kus > měděného drátu! Pařez je hned vedle kompostu a při jeho přehazování jsem různé kovové předměty, zejména hřebíky, odkládal na pařez, abych je později dal do separovaného sběru. Tak se tam dostal i ten kus mědi, který šel outkovce náramně k duhu a svým enzymem lakázou rozežrala pařez dříve, než jsem mohl na sběru zbohatnout.

Lakáza je enzym, kterému se v posledních letech věnuje značná pozornost. Tím, že katalyzuje rozklad polyfenolů, podílí se nejen na návratu dřevní hmoty zpět do přírody, ale nachází též uplatnění při remediaci odpadních vod. Aromatické sloučeniny, zejména fenoly a aromatické aminy, tvoří jednu z hlavních skupin polutantů průmyslových odpadních vod a lze je obtížně regulovat.

Stále také roste význam lakázy v potravinářském průmyslu, kde se používá pro zlepšení organoleptických vlastností potravin a nápojů, ale to už je trochu jiná problematika.

FOTOVÝSTAVA HUB II - nechcete se přidat?

16. dubna 2012 v 12:59 | Byl jsem osloven, abych výstavu I rozšířil o další velkoformátové snímky. Rozhodl jsem se to ale řešit úplně jinak. Zorganizuji fotovýstavu těch nejkrásnějších plodnic a neznámých hub číslo II. |  VÝSTAVY
!!!Fotovýstava hub číslo II je tímto zahájena!!!

(Zájemci hlaste se s návrhy na - e,mejl dodám později. Jedinou podmínkou je, aby fotografie byla v co nejvyšším rozlišení. Pouze tak se dají následně udělat velkoformátové snímky. Své připomínky, návrhy, můžete i vkládat pod tento článek do komentářů. Těšíme se na spolupráci. Další podrobnější informace pošlu e-mejlem, a budu je případně uvádět i pod tímto textem...)

Na kačenky a smrže jsem za dlouhá léta houbaření neměl štěstí. Možná by nebylo vůbec od věci udělat k nim na výstavě samostatný fotoseriál. Určitě se ve vašich archivech najdou pravé a neopakovatelné skvosty....





Žábám, plazům, ale i ostatní přírodě nepomůže nikdo, než člověk

16. dubna 2012 v 12:38 Obojživelníci

LIDI prosím NEDEJTE NÁS!!!

/Připomínám, že koncem dubna pořádáme expedici za obojživelníky pod vedením zoologů. I botanici a další odborníci se zúčastní.../

ZDE bude ten článek z Novinek. Nemohu jej ale najít...

Ještě jedna reakce k žábám, tentokrát přímo oficiální reakce na zmíněný článek na Novinkách:

Věc: Reakce na nesmyslný článek Ivana Zwacha poškozující ochranu přírody zveřejněný na portálu Seznam dne 13.4.2012

Vážení přátelé,

nemohu jinak, než reagovat na nesmyslné tvrzení Ivana Zwacha, že přenášení obojživelníků je nesmyslná a obojživelníky poškozující činnost. Problematikou ochrany obojživelníků se zabývám desítky let a profesionálně již 23 let. Domnívám se, že má letitá zkušenost z praktické ochrany obojživelníků a její výsledky mne opravňují k napsání následujících řádků.

Domnívám se, že Ivan Zwach svým jednáním a neodbornými, neprofesionálními (z hlediska poznatků batrachologie) tvrzeními systematicky poškozuje přírodu a dobré jméno těch, kteří se každoročně a většinou zadarmo starají o to, aby přežili stovky a tisíce obojživelníků, kteří by jinak zahynuli na komunikacích a stavbách. Na jeho nepodložená tvrzení je třeba rychle a se vší vážností reagovat a uvádět je na správnou míru.

My v NaturaServis s.r.o. instalujeme některé roky až 72km těchto dočasných bariér po celé ČR. Pomocí bariér jsme nasměrovali desetitisíce obojživelníků a další desetitisíce odlovili pomocí odchytových nádob a bezpečně je přenesli přes komunikace nebo stavby. Za roky této činnosti jsme se pochopitelně setkali i s úhynem v odchytových nádobách většinou zapříčiněným dravými střevlíky, ale jen v řádu desítek kusů! Když porovnáme množství uhynulých s počtem zachráněných živočichů, musí být každému jasné, že tato metoda umožňuje zachování populací obojživelníků i na místech s intenzívní lidskou činností, například v blízkosti velkých dopravních staveb. S umačkáním jsme se nesetkávali. Pokud se odchytové nádoby vybírají podle potřeby a intenzity tahu obojživelníků, minimálně ale jedenkrát denně, tak k tomu podle našich letitých zkušeností nedojde. Je pravda, že z pastí instalovaných Ivanem Zwachem na jedné z dopravních staveb v podobě trubky zakopané do země, jsem sám vytahoval četné kadavery. Pak je ale na místě otázka, kde se stala chyba?

Uvedu dva příklady z naší praxe. Na dálnici D11 mezi Poděbrady a Hradcem Králové jsme měli instalovánu dočasnou bariéru, která chránila obojživelníky před vstupem na stavbu. Za roky 2004 až 2007 jsme zde přenesli 56 769 jedinců obojživelníků a plazů. Další desetitisíce procházeli přes stavbu bezpečným koridorem z bariér.

Dalším příkladem úspěšnosti opatření realizovaných na ochranu obojživelníků je dočasná bariéra u Starých Nechanic. Tuto instalujeme každoročně od roku 2006 a z grafu vyplývá, jaký vliv na početnost má ochrana obojživelníků na komunikaci, pomocí bariér, odchytových nádob a přenosu obojživelníků na druhou stranu komunikace. Posuďte sami.

Jelikož jsem došel k závěru, že tento "odborník" na herpetologii svým opakovaným vystupováním a jednáním v mediích a na úřadech poškozuje v konečném důsledku zejména přírodu a dobré jméno těch, co se o ochranu přírody starají, navrhuji tvrdě se proti jeho tvrzením ohradit a prostřednictvím odborných argumentů je uvést na pravou míru. Veřejnou prezentací svých mylných tvrzení může totiž zapříčinit to, že se na stavbách a komunikacích nebudou provádět záchranná opatření, což povede k drastické devastaci celých populací.

Jako předseda ESO (expertní skupina pro ochranu) při České herpetologické společnosti budu usilovat o to, aby veřejnost i správní orgány České republiky byly korektně informovány o používaných opatřeních na ochranu obojživelníků a jejich výsledcích a vyzývám k tomu i ostatní členy ČHS a další skutečné odborníky na herpetologii.

Po přečtení reakcí na článek ještě připisuji, že pokles obojživelníků je zapříčiněn především negativním vývojem lidské činnosti (likvidací nebo zanikáním vodních a mokřadních ploch, likvidací zimovišť, neúměrnou rybí osádkou v rybnících, atd.) a působením přírodních faktorů, především nedostatku vody, opakovaným netypickým zimním obdobím (holomrazy, nedostatek sněhu, mírné nebo naopak příliš kruté mrazy). Nelze činit závěry z počtu obojživelníků za dva roky. Znám mnoho případů, kdy se zdálo, že žáby v lokalitě již nejsou a najednou v příhodném roce zde bylo žab hodně. Výrazné výkyvy v přírodě byly, jsou a budou. Svalovat poklesy obojživelníků na bariéry a odchytové nádoby je značně přehnané a nepodložené. Roman Rozínek


Nejen o obojživelnících musí být řeč, ale i o jejich životním prostoru. Toho převelice ubývá. Jedni lidé, milovníci všeho krásného, vytvářejí nové tůně, zavodněné prostory, a druzí, zejména stát, je ničí....


informace/smazat

15. dubna 2012 v 17:33
Zdravím a hlásím - dopsal jsem hořce jarního, vstavače bledého a koniklece otevřeného. V CAUSE Medník bude zítra vyjádření ředitele AOPK pana Pelce.

Od zítra pokračují každodenní fotografické vycházky do pražských lesů. Přidat se může každý. Ceny mírné, zážitků přemnoho a to za vedení botaniků, mykologů, profesionálních fotografů. A pak nekup to.

Výstava fotografií hub ve Všeradicích zdárně pokračuje. Fotografií však stále není dost. Připravíme výstavu další, která bude postavena na úplně nových snímcích. Zároveň bude i výstava fotografií chráněných a jinak zajímavých bylin. Přidej se nedej se. Využij příležitosti!!! -vb-

Jihočeské tůně aneb dočkáme se zde zázraku?

14. dubna 2012 v 22:59 Obojživelníci
Jihočeské tůně a obojživelníci

Roky jsme se chystali. v době milostných hrátek obojživelníků, se na ty desítky zdejších tůní, které jsou součástí nedalekého města, přijet podívat. Dnes se nám to konečně podařilo... (dopíši později).

Byli jsme přesvědčeni, že právě přišel ten správný čas, kdy to tady vypukne ve vší síle. Opak byl pravdou. Nikde žádná žabka, o milostných soubojích nemluvě. Asi se to letos, pro nepříznivé počasí, nepodařilo. I když jsme v Píseckých horách, v jednom rybníčku, již vajíčka viděli. Nezbývá nám nic jiného, než se sem ještě v příštích dnech podívat. Máme se na co těšit, nebo to bude debakl?

Podobných tůní, jako na snímků, jsou tady desítky a to různých velikostí, tvarů. Jedny jsou hluboké, další zase mělké, zarostlé, nezarostlé. Pro obojživelníky naprostý a neopakovatelný ráj. Vše dotvářejí staré stromy, různorodé keře, byliny, rákos. Teď je to vše ještě holé, ale zanedlouho, tady v té bujné vegetaci, již nebude možné se zde pohybovat. Krásu dotvářejí historické sejpy.

Foto: Magda

Vandrovnice se někdy zblázní nebo si hrají na staré dobré, mladé, časy. Tahle chtěla být baletkou. Nejlepší trénink podle ní byl, a stále je, na kolejích. Kdy konečně přijede ten vlak...