Není nic krásnějšího než toulat se přírodu a zajímat se o ty zázraky

10. dubna 2012 v 10:46 | Divá zvěř nás miluje a všemožně nám vychází vstříc. Stejně jako ti nádherní lidé kolem ní... |  - - jelen sika D.
Jeleni a další vysoká zvěř...


Jeleni sika D. nejsou, jak by se mohlo podle snímku zdát, v oboře, ale je to úplně naopak. Za tou ohradou je převeliké stádo koní, kteří zde na dožití. To by bylo ale na jiné předlouhé vyprávění. Snad někdy se těmto konkrétním koním, a lidem kolem nich, budeme věnovat.

Při příjezdu do těchto fantastických hor, kde nepřeberně lesních plodů a to, jak jinak, než včetně hub. Je to tady jejich království.

Našim zázemím se stává tento prastarý statek, kde fantastická a překrásná panímáma, kterou si stále hlídají dva psi. Čtyřiadvacet hodin denně jí nespustí z očí. Nikdo nemá šanci se k ní přiblížit. A Bože můj, náš, jak ta umí péct ty veškeré a nenapodobitelné dobroty. Budiž jí na věky věkův sláva...


Lze i konstatovat, že tento snímek nemá chybu. Až na tu jedinou. Histogram je naprosto dokonalý, vše na aparátu nastaveno tak, jak to má ukázkově být. Ale!!! Na normální objektiv bylo to stádečko hodně daleko. Takže v počítači výřez, ale i přesto jsou zvířátka maličké a daleko. Na příští výjezd do hvozdů si budu muset vypůjčit pořádně dlouhé sklo. Pak to konečně bude tak, jak to má být.... Odjíždíme v pátek v 06,00 hodin SEČ!

... a tady je to podobné. Kdyby jste viděli originál snímku, tak by tam ten muflon se svou milou byl ve velikosti hlavičky od zápalky. Stačí, i při základním objektivu, automaticky doostřit, bod, ale hlavně správně nastavit veškeré parametry. To bohužel chce určitý čas, ale ten po většině nikdo nemá. Musí to jít, jako v armádě u kanónu, ráz na ráz. Pak se i to štěstíčko dostaví.

V krajině našich zemí, je stále hodně památek z dávných dob. Ve hvozdech, lesích, na loukách i stráních, kolem řek a potoků, podél cest, nacházíme různé, hodně staré, historické mezníky. Bohužel pomalu, ale jistě, se ztrácejí, jsou doslova kradeny. Kdo je asi jejich konečný příjemce?

To jsme kráčeli hvozdem přes vojenský újezd a tam, kolem lesní zarostlé cesty, vykopány tři pěkné kousky. Byly to převeliké masy kamene. Ty se daly odvést jedině za pomoci těžké vozové techniky. O pár měsíců později, tam jen nepatrné zbytky v půdě. Smrtelné a hříšné dílo bylo dokonáno.

Často se setkáváme s kříži a podobnou historickou památkou na zahradách kolem domů, venkovských sídel, chat a chalup. Odpověď na náš dotaz co co co, je stále stejná?! Kdybychom památky neodnesli, tak už dávno zmizely někde daleko za hranicemi... (Máte někdo na toto téma nějaké konkrétní poznatky?)!!!


Jarní měsíce patří obojživelníkům. V přirozemém prostředí, přepěkné a člověkem nezničené krajině, nacházejí místa k pomilování stále obtížněji. Tento rybníček, na okraji hvozdu, nedaleko včelín, o který se po úmrtí námi milovaného včelaře již nikdo nestará, je od nepaměti žabkama vyhledáván. Odehrávají se tady převeliké koncerty. Je tady ještě jedna neobvyklá zajímavost. Vždycky - a to mnohdy ještě mrzne - jsou tady položeny první žabí vajíčka. Budeme muset, někdy, tu zdejší záhadu vyřešit. Že by teplejší voda?


...a na závěr ještě naše miláčky.


 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kdo nekrade okrádá vlastní rodinu | 12. dubna 2012 v 21:55 | Reagovat

Zřejmě velmi silný zloděj, ke kterému by se určitě hodilo přirovnání k filmovému Obelixovi, navštívil obec Novosedly někdy v posledních třech týdnech. Místnímu chalupáři zde odcizil železné mlýnské kolo vážící dvě tuny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama