Lýkovec vonný I/2012 hv - Daphne cneorum - Lykovec voňavý

9. května 2012 v 21:25 | Navštěvoval tento blog, zavolal a pozval nás na tuto mimořádnou a přenádhernou událost. Děkujeme Jiří... |  - - vonný
Lýkovec vonný - (z roku 2010 ZDE . Tyto snímky byly pořízeny prvním digitálním fotoaparátem vůbec, 4Mxp. Ten rozdíl oproti dnešku je převelice patrný.)


Příběh: Jiří, pravidelný čtenář tohoto blogu, velký jeho obdivovatel a ještě větší kritik, nás pozval na návštěvu těch nejvzácnějších a tedy chráněných bylin České republiky. Mezi ně patřil i lýkovec vonný - kriticky ohrožený druh, který u nás roste, pravděpodobně, jen na dvou lokalitách.

Přijeli jsme, v početném obsazení Vandrovníků, na místo a čekali, co bude dál. Jiří se rozhlédl a nebylo mu z ničeho nic dobře. Kolem nás v rokli vysoké skály a cesty nikde. Bylo nám jasné, že vandr za vonným skončil. V té pustině, džungli, bychom nenašli ani sami sebe, natož tak vzácnou rostlinu. Po krátké dišputaci bylo rozhodnuto, že popojedeme dál, za dalšími poklady naší milované vlasti.

Při výjezdu z údolí jsem zakřičel - "stop". Auta za námi měla hodně práce to ubrzdit. Na okraji lesa chalupa, a u ní chlap se synem a dcerou, štípal přeobrovskou hromadu dřevo. Za pomocníka měl tu nejmodernější velkoštípačku.

Přistoupil jsem k němu se slovy: "Pane, my jsme tady na ten inzerát na štípání dřeva. Jak tam píšete, že dobře zaplatíte."

Chlap velký a silný, čti tlustý, obezní, se začal až nehezky bránit, že žádný inzerát nepodával. Jeho velká děcka na nás, tu početnou bandu špinavých, zamaskovaných pobudu koukala a snad i, v té pustině, z nás měla dokonce strach. Chlap byl doslova na mrtvici a už pomalu očekával exekutora na chalupu.

Tak jsem se na něj hezky usmál dodaje: "To je pantáto jen taková legrace. Nevíte náhodou, kde tady roste ten lýkovec vonný?" Bylo vidět, jak z něho spadl strach až pod kalhoty. Třesavým hlasem řekl: "Tamhle za tím smrkem je cestička nahoru. Potom běžte pokračujte.... a jste u něj." A tak jsme taky udělali.


Doslova po čtyřech jsem vylezli mezi skalisky. Každou chvilku někdo sjel po zadku tam, kde před chvilkou začal. Cesta to byla nepohodlná, zarostlá veškerým trním, které u nás roste. Poškrabaní, ale šťastní jsme se dostali na horní plošinu, abychom zjistili, že tam vede normální velice slušná cesta. Pro žebrotu na dobrotu. Ale kam dál?

Šli jsme ve stopách, jak on řekl v lince, po traktoru. Ta ale zase končila v křovinách, kterými ale vozidlo nedávno projelo. Najednou před sebou vidíme skálu. Tady náš hostitel, jednoznačně zabodoval, když prohlásil: "Cítíte to kluci?" Nasáli jsme tu pronikavou, přenádhernou, fantastickou, omamnou vůni. Já, protože jsem se s ním již v minulosti setkal, jsem prohlásil: "Ano to je on, náš milovaný šampión."

Jiří zvedá ruku a ukazuje někam v dál. A v tom jsme ho uviděli všeci. Nádhera, vzácná bylina, přímo před námi se na nás usmívala. Slunko začaly překrývat mraky. A my věděli, že pro nás všechny nastává fotografický zázrak, který je neopakovatelný. Ten se stává jednou za převelice dlouhou dobu. To bude posléze dišputace, kdo ho má krásnějšího, zaostřenějšího.

Byla to obrovská náhoda. Kdyby jsme udělali jenom jeden úkrok vlevo nebo vpravo, tak jsem místo jeho výskytu nadobro minuli. Štěstí nám přílo. Štěstí nás opět neopustilo...


Navíc tam lýkovec vonný nebyl v jednom trsu, ale v mnoha dalších. Jeden z nás pronesl památnou větu. Možná, že jich tady bude i víc. A bylo, když jsme se jinou cestou vraceli do civilizace, tak na nás vyskakoval na skalisku jeden za druhým. A to jak jednotlivé rostliny, tak i celé trsy. matičce přírodě chvála a poděkování. I tobě Jiříku.

BOTANICKÉ ÚDAJE: Lýkovec vonný je velice nebezpečná rostlina. Všechny jeho části jsou smrtelně jedovaté. Stačí například deset plodů, pro děcko ještě o hodně méně, a jde již o život. Nastupuje bolest břicha, závratě, bolesti hlavy, slinění.


Fotografujeme: Bohužel mezi lidmi, kteří vlastní fotoaparát, stále převládá nesprávný názor, že nejlepší snímky jsou z hodně slunného dne. Tedy z okamžiku, kdy všude kolem je hodně slunce, hodně světla. Je to omyl, který v široké veřejnosti převládá od nepaměti. Opak je pravdou.

Nejlépe je fotografovat, když je světlo rozptýlené, například, když je slunce zakryté mrakem, podmračená obloha. Znalí fotografové mají mnoho pomůcek, jak světlo ztlumit. Zastínění je mnohdy velice potřebné a pro kvalitu snímku účinné. Napište zde do komentářů, jaký na tuto problematiku máte názor....




 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 -vb- | E-mail | 9. května 2012 v 22:25 | Reagovat

Nezapomeňte, že v sobotu, vlakem, jedeme na tu neopakovatelnou botanickou vycházku do lokality, do které je vstup přísně zakázán. Povolení máme! I houby tam určitě, tedy pravděpodobně, budou. Potom se přesuneme do Všeradic na velkovýstavu fotografií hub. Tam bude mecheche!!!

2 Václav Burle | E-mail | 13. května 2012 v 0:23 | Reagovat

Dnes jsme se na vandru za včelníkem rakouským dozvěděli, že někdo, nějaký divný člověk, na lokalitě H, v minulém roce, přikryl lýkovce vonného, toho největšího, listím, dřevem. Málem ho tak poslal na onen svět. Vůbec mu to nedělalo dobře. Uvidíme zítra, jestli tam vůbec bude.

Dnes jsme zase na vrcholu cr, našli, v té nejvzácnější části, opuncie. Někdo je tam vysadil, ale co tím sleduje nevíme. Není to, nejen v této oblasti, první případ. Někdo se tím dobře baví. Ale proč? Kdo ví, jistě nám tady rád odpoví...

3 blog | 24. prosince 2012 v 0:06 | Reagovat

Tuhle fantastickou lokalitu lýkovce vonného budeme pravidelně sledovat.Zde je úspěch zaručen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama