Červen 2012

Zvonek ale...

29. června 2012 v 22:50 | Těch bílých v přírodě zase tak moc není. Ale jak a proč se jim to stává? |  FLORA
Zvonek


Rozkvetlá šumavská louka, tam vysoko pod nebem, a na ní dvě rostliny zvonků, ale všichni výjimečně celý v bílém. Rozumíte tomu někdo?

Modrých zvonků mnoha druhů je všude v přírodě plno. S něčím podobným, rostliny v bílém, se člověk zase tak často nepotkává.


Snímek pošli na burle@seznam.cz. Předem děkuji

29. června 2012 v 21:31 | Na internetu je přemnoho umělců, kteří umí neskutečné umělecké zázraky. Kdo zkrášlí tohoto hřiba? |  - - hřib koloděj
Je tady někdo kdo to dokáže?

Tenhle kousek, je stvořený k vytvoření uměleckého dílka. Očíčka i nosánek jsou již dobře vidět. Teď by to jenom chtělo dokreslit, zvýraznit a třeba i něco přidat. Troufnete si někdo na to? S podobnými dílky mám velké záměry. Není to ještě tak dlouho, kdy jsem na blog přidával zajímavé příspěvky slovenský houbař Tono. A ten právě to dokreslování na počítači ovládal až neskutečně. Možná si tyto řádky přečte a opět nějaké to zajímavé dílko opět vytvoří. A i vy se prosím přidejte.

Hřiba nejlépe umělecky zvládla Hana Kružíková, To ale neznamená, že by jste to nemohli ještě zkusit i vy. Pokuste se a potěšte naše očíčka...

Záhada! Pomůžete jí vyřešit?

29. června 2012 v 20:46 FLORA
Copak je to za rostlinu? Pomůžete?

Každoročně se jezdím, zejména na jaře, při cestě na kontrolu šindelovníků severských, podívat na tuto tůňku. A není tam jenom jedna. Tato je ale taková záhadná.

Představte si louku, na které je tůňka, která svítí zlatavou barvou už z daleka. Moc vody v ní není, ale život je v ní přebohatý.

Všude kolem ní suchá zem a nevytéká z ní žádný pramínek. Vody je tam stále stejně. Nepřibývá, neubývá. Není jí mnoho. A každoročně dvě, tři, tyto rostlinky. Nevíte, která to je?


Pravidelně je okolí tůňky, mnohdy i celé louky, posečeno. Pak celá ta krása vodní plochy je ještě umocněna. Jistě není, i z částečného pohledu, nutno připomínat, že tady roste mnoho vzácných a chráněných bylin. Je to tady i převeliké milostné rejdiště obojživelníků. A těch ložnic srnčí zvěře co tady je...

Fotografujeme:

Nasnímat vážky, tyto nádherné tvory, není vůbec jednoduché. Pohybují se rychle, málokdy posečkají. Chce to trpělivost a určitě i patřičné fotografické vybavení. Bez patřičného objektivu to je jenom o velkém štěstí.

Tento snímek není vůbec nic moc. Ale pro informaci vyhovuje. Nevíte někdo, o které vážky se jedná a co to zrovna provádějí?

Pořídil jsem ho jednoduše. Objektiv cca 50/100. Lehl jsem si do trávy u tůňky a čekal až se některé přiblíží. Dočkal jsem se, ale stejně byly vážky daleko. Nezbývalo, než udělat na počítači výřez. A zde je výsledek...



Babočka bodláková

28. června 2012 v 23:51 | Pomůžete ho pojmenovat, prosím? |  Motýli
Babočka bodláková

Proč jsou tihle krasavci tak neposední?

Zvonek širokolistý - ale proč je bílý?

28. června 2012 v 23:21
Nevím, s touto rostlinou jsem se ještě nikdy nepotkal...

Na okraji lesní cesty procházející smrkovým lesem. Bylo tam cca šest rostlin.















Hnědák Schweinitzův - Phaelus schweinitzii -

28. června 2012 v 23:10 | Plodnice této houby, vždy vypadá úplně jinak. Má jiný tvar i zabarvení |  - - hnědák Schweinitzův
Hnědák Schweinitzův


Vysočina a její louky, močáloviska, tajemná místa ve hvozdu i v blízkosti civilizace, je plná zajímavých rostlin, z nichž mnohé jsou chráněné státem . Dnes jsme prošli a projeli převeliký kus této nádherné přírody. A představte si, že jsme byli úspěšní. Štěstí asi doopravdy přeje připraveným.

Nejdříve jsme z výšky pozorovali srnku se srnčetem. Ona se pásla a opodál, v trávě zamaskován, odpočíval její potomek. Bohužel, i když nedaleko, naše aparáty na ně nestačily. Tak jsme jenom koukali a kochali se. Takové kochání je naprosto úžasnou záležitostí. Uklidní, jak hlavu, tak i duši, srdéčko. Jen kdyby takových setkání bylo povícero. A aby to nebylo málo, tak zanedlouho jsme se potkali s hnědákem.

Bohužel, jak mnoho bylo bylin, tak málo bylo hub. Nenašli jsme doslova nic. Jak jsme se vraceli z prameniště jedné řeky, tak u silnice najednou tento hnědák Sweinitzův. Již mnohokrát jsme ho v lesích potkali, ale tento byl mlaďounký, měkoučký, překrásný.

Hnědák Schweinitzův: (...pokračování bude brzy následovat.)

Hvozdík písečný

26. června 2012 v 22:44 | Hvozdík písečný český patří k nejvzácnějším taxonům České repuliky... |  FLORA
Hvozdík písečný /kriticky ohrožený druh/


V těchto dnech jich na jediné lokalitě v České republice je několik set. Milovníci přírody se zde o ně příkladně starají. To je jednoznačně důvodem, že nejen přežívají, ale každým rokem jich přibývá. Děkujeme přátelé! Dokonce byl učiněn pokus o jejich přenesení na další vzdálenější plácek. Povede se, co myslíte?

Právě zde se ukazuje, jak je dobré, že lid našich zemí, má minimální zájem o přírodu, o vzácné rostliny. Kdyby tomu bylo naopak, tak by bezesporu došlo k devastaci mnohých chráněných území, rezervací, památek. Na straně jedné je škoda, že to širokou veřejnost nezajímá, ale na straně druhé pro přírodu je to pravým požehnáním.

/...dopíši později./

Fotografujeme:






Ilustrační fotografie, jen tak pro potěchu duše...

Kruštík tmavočervený - Epipactis atrorubens -

26. června 2012 v 21:02 | Není tak jednoduché se s tímto krasavcem v přírodě potkat. O to, když se zadaří, je radost ohromná... |  - - kruštík tmavočervený
Kruštík tmavočervený / silně ohrožený druh /

Často, my poutníci, vandrovníci, si pokládáme otázku, proč tak moc se snažíme v přírodě najít něco zvláštního, neobvyklého, krásného. Co nás stále tak žene na louky, stráně, do hvozdů, na vrcholy hor, k řekám a potokům. Zkrátka tam, kde má duše klid a pohodu, kde je v každém období, při každém počasí, tak překrásně a pro lidský organismus blahodárně, zdravě?

Není to vůbec nic neobvyklého. Člověka, od těch nejstarších dob, stále něco žene za dobrodružstvím, za poznáváním něčeho nového, ale mnohdy i pro lidstvo užitečného. Toť ale otázka, kde ta honba za poklady, znalostmi, skončí...

Vždy, čeho bylo málo, co bylo převzácné, nutilo lidi k poznávání, ale i k těm nejhorším zvrácenostem. Připomeňme jenom honbu za mamonem, zlatem, diamanty. Vždyť ještě dnes kvete obchod se zvířaty. I pytláci mají "zelenou". O kácení pralesů, ničení přírody, ani nemluvě. Stačí se v těchto dnech podívat na Šumavu. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Co je vzácné, je toho málo, tak to nás nutí k poznávání, k hledání. Je to ale dobrý důvod, proč se o klenoty přírody zajímat? Nejde spíše o pomalé ničení přírody?

Vylezli jsme na vrchol lesa, kde se nám naskytl přenádherný výhled do kraje. Posadili jsme se na lavičku, před kterou i ohniště, usedli do trávy, a při degustaci dobrých věcí, jsme se tím vším kolem sebe kochali. Jak tyto chvíle milujeme. Unaveni, ale, do posledního koutku hříšné duše, spokojeni.

Házíme torny na záda a pomalu sestupujeme po hraně lesa po stezce. Šumava je tady všude kolem nás bohovská. Pod námi sráz plný borových šišek v řídké trávě a pod ním orchidejová louka. Zastavujeme a já říkám: "Nevidíte tam něco zajímavého?" Odezva žádná. Všichni pokračují v sestupu.

Citím ve stařeckých kostech, že musím sejít po srázu na okraj louky. A udělal jsem moc dobře. Všichni už jsou pryč a já koukám na první ze tří rostlin - kruštík tmavočervený. Tenkrát jsem ale ještě nevěděl, jaký poklad jsem to našel.

Fotografuji, ale moc se nedaří. Ty kvítky jsou hodně titěrné a to můj objektiv nemůže zvládnout. Chtělo by to konečně mít ten makroobjektiv. Snad se někdy dočkám.

Kolem řeky docházím k silnici, kde všichni nevrle mě již očekávají. Už se vidí, jak doma konečně vlezou pod sprchu, vycachtají se ve vaně. A já je, jako vždy, zdržuji. Nic neříkám, ale opět mě napadá myšlenka, že vandrovat s velkou partou není mnohdy nic zase tak příjemného. Už se ale těším na poslední tečku tohoto třídeního vandru. Doslova se nemohu dočkat až ta chvíle nastane.

Zastavujeme se, na poloviční cestě, v naší hospůdce, abychom trochu protáhli kosti. Vše je zapomenuto a všichni se začínají chlubit, co vše mají ve fotoaparátech. Následují příběhy, které jsme za těchto několik dní prožili. I já se ptám, co je toto asi za orchidej. Přistupují a koukají mě přes rameno. Následuje jedna nadávka za druhou. "Kde jsi to ty vole nafotil? Proč jsi nás nezavolal?" Tuhle chvilku si pěkně užívám. Snad již konečně pochopí, že pospíchat se nemá. Kam vlastně. Uteče někomu snad něco. Vždyť v lůně Matičky přírody je to nejlepší. Nebo snad ne? A to již si na obrazovce aparátu prohlížejí snímky pětiprstek. A je dokonáno. Dostávám nakládačku. A to jak slovní, tak i tu bolestivou. Jak já si tyto okamžiky vždy užívám... /Tak zítra zase přátele na cesty, že!?/

Kruštík tmavočervený:

Tuto orchidej můžeme zařadit mezi hodně ohrožené rostliny. Nalézt jí při toulkách přírodou je převeliká náhoda. Šťastnější jsou ti, kteří již vědí na kterém plácku se vyskytují. Potom již jenom stačí si počkat až se vytáhne k nebesům. Takových míst ale už mnoho není a navíc rychle mizí. O to je více radosti, když se podaří se s ní potkat a udělat nějaký ten zajímavý, pěkný, snímek.

Jsme pozváni na šumavskou tancovačku, tak se na něj ještě podíváme. Neváhej a přidej se!!!




I přemmnožená vysoká si dokáže na těchto orchidejích hodně pochutnat. Ale s tím nikdo nic nenaděláme. Budou naši potomci, za padesát let, je v příodě ještě nacházet?





Muchomůrka růžovka aneb pěkně po českomoravskoslezsku masák

25. června 2012 v 22:55 | Růžovku je třeba bezpodmínečně dobře znát. Není to zase tak milá houba, jak by se mohlo podle obrázku zdát... |  - - růžovka
Muchomůrka růžovka /více ZDE !!!/


V těchto dnech jsme vandrovali po Šumavě v oblasti vojenského újezdu Boletice. Na houby jsme nepomýšleli, neboť jsme dobře věděli, že ani zde, v houbařském ráji, nerostou. Nechval ale dne před večerem.

Zkušení mykologové, skalní houbaři, po letitých zkušenostech předávaných z generace na generaci, dobře vědí, že není tak řídké, že když jiné houby nerostou, jsou muchomůrek růžových plné lesy. Tak trochu to bylo i na vandru.

Nikde po houbách ani památky, ale podél silnic, asfaltek, na mezích, na okrajích luk, mezi stromy, jich bylo poměrně hodně. Co nás ale překvapilo, jedna byla krásnější než druhá. Pravděpodobně vyrostly všechny najednou a my jsme zrovna dorazili. Růžovky byly nepatrně červivé na patě třeňů. Stačilo jenom centimetr, dva, odříznout a bylo vystaráno. V ten pozdní večer jsme na tábořišti nebaštili nic jiného. Muchomůrky růžovky byly vynikající a přišly moc k chuti. A aby ne, když jsme si letos ještě na houbách moc nepochutnali. Sice byly kačenky i čirůvky májovky, ale to již bylo dávno. Dobrou chuť, ať i vám se vydaří.


...a jsme prozrazeni! Na tyhle holomky nemáme šanci. Cítí, vidí, slyší nás na kilometry daleko. Tak zase příště, kamarádi z hlubokých šumavských hvozdů. V pátek 6. července jsme pozváni do vesničky u Arnoštova na posezení pod převelice starou lípu. Lesácka dechovka bude hrát ty šumavské lidové, pivo poteče proudem a i na opečená selátka dojde. To nebude mít chybu.

Pětiprstka žežulník - Gymnadenia conopsea - Pátprstnica obyčajná

25. června 2012 v 19:37 | Štěstí přeje připraveným. Moc jsem po ní toužil, až jsem se dočkal... |  - - pětiprstka žežulník
Pětiprstka žežulník /ohrožený druh/

Kolem této zajímavé lokality jezdím přes mnoho let. Mnohokrát jsem si říkával, že už se konečně musím do ní podívat. Jednou již bylo pozdě, slunce zapadalo za Plechý, podruhé zase brzy, jindy byl člověk unaven. Zkrátka to nevycházelo. Až minulý víkend jsme se do ní vypravili plánovaně a nelitovali. Bylo to naprosto fantastické.

Hned při vstupu jsme zakopli o několik kolodějů a na lesní cestě, z obou stran hradby z kamenů, které sem generace zdejších lidí nanesly z okolních políček, luk, houby. Sice jsme nevěděli, o které jde, ale alespoň jsme se potěšili, pokochali.

Na srazu jsme narazili na několik překrásných tořičů a další zajímavé byliny. A pak to přišlo. Doslova na posečené lesní cestě, která širší o navážku vedlejšího lomu, na nás koukalo mnoho orchidejí. Tehdá jsme ještě nevěděli, které že to jsou. Dnes již máme jasno - pětiprstka žežulník. Setkat se s touto nádherou je obrovským zážitkem. Když človíček neví kde hledat, tak je to pouze o velkém štěstí, náhodě. A ta bohudík potkala i nás. Děkujeme Matičko přírodo.

Pětiprstka žežulník:

(dopíši později...)

Křemenáč osikový - Leccinum rufum -

25. června 2012 v 19:25 | Pro kuchyňské využití jsou křemenáče pravým požehnáním. Tvrdé a zdravé plodnice obtížně nahradíš. |  - - osikový
Křemenáč osikový

Již třetí den se touláme Šumavou a po houbách ani památka. Prolézáme okraj podmáčeného rašeliniště a z dálky vidíme, jak mezi břízy vstupují dva chlapi s košíkem. Neváhám a ve vší tichosti se začínám k nim přibližovat. Protože mám rád humor, který končí většinou přátelstvím v hospodě, začínám na ně zhurta:

"Co tady děláte? Vždyť sem je vstup zakázán. Takže pokuta, nebo darem dostanu od vás všechny ty houby co máte v košíku."


Mužský jako hory, určitě tamější, jsou na mrtvici a nevychází z nich ani slovíčko. Nakukuju jim do koše a na dně vidím překrásné křemenáče. Přiznávám se, že jsem si jen tak zašpásoval a zároveň je prosím o zapůjčení těchto krasavců. Pokládám je do trávy, tedy ne ty mužský, ale ty křemenáče, a pořizuji několik snímků. Najednou koukám a mužský nikde. Tiše a bez pozdravu zmizeli někde v šumavské slati. Nezbylo nám nic jiného než plodnice přidat do večerního hrnce...

Víte, kde se dají na Šumavě najít ty nejkrásnější tvrdé houby? Křemenáče a kozáci? Místní na ně do lesů nechodí. Prolézají ty kamenité meze, které stovky let zde vytvářel dávný lid. V potu tváře, zmožen až k smrti, kameny vybíral z políček, luk a nosil je na okraj lesů, nebo hranic se sousedem. Meze ihned okupovaly především břízy. A tak je to až do dnešních dnů. Pro křemenáče, kozáky, ale i hřiby a další druhy hub, je to doslova houbařský ráj, pošušňáníčko.

Není to zase ale tak jednoduché. Zdrojem úspěchu je mnoholetitá znalost míst, kde rostou. Můžete chodit hodiny a žádného krasavce nenajdete. Jenom ten, kdo zná ta správná místa, plácky, bude vždy úspěšný. (Doporučuji si zde na blogu přečíst povídání o šumavském houbaři, který nebyl do dnešních dnů překonán.)

V žádném případě to ale neznamená, že krátkodobý návštěvník Šumavy, rekreant, nemůže být rovněž úspěšný. Vždyť štěstí vždy přeje připraveným, žádostivým úspěchu. Nebojte se místních ptát, určitě se s vámi o své poznatky rozdělí. A když budete v rozpacích, tak navštivte, na okraji vojenského újezdu Boletice, ve vísce Arnoštov, tamější Zájezdní hostinec, nebo penzión Zámeček. Na heslo burle.blog.cz dostanete slevu a veškeré potřebné informace. Telefon 733 322 640!!!


Ne pouze houbami živ je člověk. Příroda, les, louka, břeh potoka, sráz, svah, močálovisko, to je také o kráse - prstnatec Fuchsův...

Hruštička menší - Pyrola minor - hruštička menšia

25. června 2012 v 13:29 | Byl jsem při jejím nalezení dojat, jakou jsem to našel vzácnost. Rozčarování nebylo zrovna příjemné. Jo, člověk se stále učí... |  - - menší
Hruštička menší /rostlina je chráněné státem!/

- - - ČÁST I - - - s/Z

Prolézali jsme ve vojenském prostoru na Šumavě močálovisko a hledali nějakou tu zdejší vzácnost. Houby nerostly, i když se také vydařilo, ale na vzácné byliny jsme byli úspěšní. Nádherně prožitý víkend...
Boty mokré, ponožky černé od bahna, o nohách ani nemluvě. To by jste nevěřili, jak to potom v civilizaci, v hospodě, smrdí. Ano nepáchne, smrdí. A to pořádně, hodně výrazně, silně. Nikdo nám však nenadával, neboť místní ženské, dívky, převaděči, hajní, lesníci, houbaři, borůvkáři, dřevorubci, dobře vědí vo co jde.

Už jsem si to šinul na lesní cestu, když jsem v bažině, ale na věčně suchém kopečku, zahlédl zajímavé rostlinky. Nebylo jich tam mnoho, tak kolem deseti, ale všude kolem spousta lístku, ale bez květenství. Neměl jsem tušení o co se jedná, byl jsem ale přesvědčen, že to bude něco vzácnějšího. Zjištění, v lůně domova, nebylo pro mne zrovna pěkné. Vše si ale vynahrazuji vzpomínkou na setkání s jelenem karpatským. Na něco takového se nezapomíná po celý život.

Hruštička menší - Potkat jí lze, jak v listnatých, tak i v jehličnatých lesích, na suchých, slabě kyselých, kyprých, hlinitých půdách. Vyskytuje se roztroušeně. Dorůstá až 20 centimetrů. Má od několika málo až po šestnáct květů. Semena se jí tvoří obtížně. Opylení mouchami a brouky, ale především se jedná o samoopylení.

Zajímavost: Název hruštička, jak česky, tak latinsky, se vztahuje na hruškovitý tvar listů.

Život tropí hlouposti: A aby toho nebylo málo, o den později jsme našli plácek, kde jich bylo několik desítek.

- - - ČÁST II - - - uh

Na druhý den, když jsme se již vraceli do civilizace, jsme ještě, jen tak letem světem, nakoukli na takovou malilinkatou loučku, kde roky hledáme jednu z nejvzácnějších našich orchidejí. Zatím bez jakéhokoliv úspěchu. Jsme ale rozhodnuti, že jí letos dobudeme a vložíme do aparátů.

Hodili jsme zadky u kostela na kopci, ze kterého nádherný výhled daleko do vnitrozemí. Pojedli, popili, pokecali, pokochali se českou krajinou a vyrazili do hvozdu. Po necelých dvou hodinách před námi problikla loučka a na ní hodně něčeho modrého. Kolem stovky prstnatců pana Fuchse. Jeden krásnější než druhý. Již jsem jich, jak v Krkonoších, tak i na Šumavě, viděl mnoho. Ale takovéto krasavce jsem ještě nikdy nepotkal.

A to už vandrovníci hlásí několik vemeníků dvoulistých, z nichž jeden měl - jdu to změřit - zkrátka dossahoval mě až ke kapse vojenských kalhot, 65 centimetrů. Takového vysokého šviháka, obra, jsem ještě nikdy neviděl. A vy? Máte snad podobnou zkušenost?

Na okraji lesa, kde trochu vlhký mech, opodál již sucho, kolem stovky hruštiček menších. Zázrak našeho putování byl dokonán. A to nás ještě čekala řada dalších orchidejí, chráněných bylin...

Takováto setkání milujeme. Tohoto jelena karpatského, zásluhou fořta, dobře známe. Když se vydaří, tak ho nedaleko hájovny potkáváme. Na lidi je zvyklý, ale nikoho si nenechá k sobě přijít blíž. Toto privilégium má pouze fořtová. Ta si ho stále pamlsky hýčká, rozmazluje, a její starý furt, imervere, nadává. Prej to není bojový jelen, ale domácí mazlíček úplně na hovno.

Nedávno se objevil a jedno oko nikde. Zatím se neví, jak o něj přišel. Až to zjistíme, tak dáme vědět.

Vysoká to nemá v lesích a na lukách, v současné době, jednoduché. Mouchy jsou strašné potvory. Ani chvilku jim nedají pokoj. To se ale týká i koní na postvinách, dobytka vůbec. Proto ta divná poloha našeho jednookého krasavce. Sem tam si někam dosáhnou, ale na oči ne. Ty bývají doslova obalené, že ani oko není vidět. Je to doslova hrůzné.

Boletice, Arnoštov, Knížecí stolec, rozhledna

25. června 2012 v 13:20 | Ty krásné časy, kdy jsme v lesích byli jediní, se už nevrátí. Je a bude to naprosto šílené. S tím ale už nic, nikdo, nenadělá. Začíná jiný svět. |  Boletice
Na Knížecím stolci vyroste rozhledna, vyhlídková věž.

KNÍŽECÍ STOLEC aneb ARNOŠTOV - Jistě není třeba zdůrazňovat, že Šumava je pro houbaře tím pravým rájem. A to zejména platí pro vojenský újezd Boletice, kam přístup přísně zapovězen. Doba se však mění. Některé jeho části jsou již pro veřejnost otevřené, i když pouze po turistických cestách. Nikdo vás za úkrok stranou, pro překrásný hřib, však střílet a zavírat nebude, že!

Mezi tamním obyvatelstvem se rychlostí blesku šíří zpráva, že zanedlouho bude otevřený i vstup na druhou zdejší nejvyšší horu - na Knížecí stolec. Už se sem naváží materiál na postavení rozhledny, spíše vyvýšené vyhlídky, jejíž součástí bude i osvěžovna. Z vrcholu je zajímavý výhled na pěkný kus Šumavy, ale i do vnitrozemí. Již dnes se sem pořádají i autobusové zájezdy milovníků dalekých rozhledů, ale pouze na povolení armády.

Nejen pro houbaře je nejlepším nástupním místem do vojenského prostoru, na Knížecí stolec, až bude pro veřejnost otevřen, vesnička malebná, česká, Arnoštov. Je tady v Zájezdním hostinci a na Zámečku vynikající ubytování a stravování. Tady se o vandrovníky umí dobře a ve vší počestnosti a slušnosti postarat. Na heslo burle.blog.cz obdržíte slevu. Tak se nestyďte o ní příhlásit. (www.ubytovani-arnostov.cz). Telefon 733 322 640.


Rožec kuřičkolistý Cerastium alsinifolium

21. června 2012 v 23:07 | Bylo to jenom o štěstí. Slovo hodilo slovo a my jsme se vydali obdivovat tento skvost přírody
Rožec kuřičkolistý

Nepřekontroloval jsem si futrál s fotoaparátem, objektivy, a v klidu, s rukama v kapsách, jsem se vydal na vrcholek skalky. To už na mne náš botanik Jiří pohybuje ukazováčkem, abych přistoupil blíže. Přicházím a hle zázrak - rožec kuřičkolistý. Vyndavám aparát, sahám po tom správném objektivu, a ten nikde. Zapomněl jsem ho v autě v batohu. Byl jsem nucen laborovat. Není to zrovna nejlepší, ale vypovídající hodnotu má. Tak zase za rok....

Přemysl Tájek: "Největší vzácností hadců je rožec kuřičkolistý, který roste pouze na zdejších hadcích a nikde jinde ve světě o nenajdeme. Proto se jedná o endemit. Roste na mělkých půdách v těsné blízksti hadcových výchozů, ale i na prameništích a vlhčích stanovištích v hadcových lesích. Od podobného rožce rolního se liší kratšími a kulatějšími listy."

Dnes jsme se rozjeli do Mariánských Lázní nainstalovat fotovýstavu Hub I. Šlo nám to pěkně od ruky, tak nám zbylo ještě dosti času podívat se do okolí. A stalo to za to. Matička příroda to má tady ráda a pro každého jejího přítele připraví řadu překvapení. Všichni z nás byli velice udiveni, když Jiří objevil vemeník dvoulistý. To bude ale na další povídání. Proč byl ale jenom jediný? Cestou k domovu jsme se zastavili ještě na několika lokalitách. Je to tady ve Slavkovském lese moc zajímavé. Že bychom se mu začali více věnovat?


...a to je on. Vemeník dvoulistý, kde kromě něho, v širokém okolí, ani jeden další. Uvidíme, jestli jich tam v příštím roce nebude více.

TAJIT plácky vzácných hub nebo NETAJIT? Kde je pravda?

19. června 2012 v 23:40 | V součastnosti je to tak, že se vytvořily party, které, jak o sobě prohlašují, nadělávají více škody než užitku. |  Ochrana hub diskuse
Máte na tuto vážnou problematiku nějaký názor?

/...úvod dopíši brzy.../

na začátek jak to začalo

Václav Burle: Tak tady máme jednu převelice hrůznou aféru kolem léčivosti hub a kolem potravinových doplňků vůbec. Více můj, tvůj, náš, váš burle.blog.cz.

Někdo tam k článku o hřibu královském a dalších chráněných houbách, vložil lokality, kde rostou. Tak si to užijte a až je tam najdete, tak dejte na blog vědět.

Kájinka: Jestli je to pravda nevím (protože na chaosblog nechodím), ale když si takový veliký ochránce hub neměl by si to spíš smazat a lokality tím ochránit, než nato všechny upozorňovat ??? Zvlášť když nepohodlné komentáře mažeš rychlostí blesku.

Václav Burle: I/ Můžete mě paní Kájinko napsat, který komentář jsem smazal? Myslíte toho sprosťáka Pepíčka, který je váš.... Já Václav Burle žádné komentáře nemažu. Pouze, jestliže se v nich objeví vulgární slovo apod. To ano. To mažu ihned a bez čtení!!!

Vy si ale odporujete. Proč bych měl smazat oficiální, od státního orgánu, komentář? Potom bych byl zase někým, tak, jak jste to udělala vy, nařčen, že mažu komentáře, diskusní příspěvky. To přece nemá žádnou logiku. Nebo podle Vás snad ano?

II/ K té ochraně hub. Máte pravdu. Je to ale vůči ostatním houbařům správné? Vy jste si snad všechny ty lokality sama vychodila? Nevychodila, tak jako si je nevychodil Váš kamarád pan Knápek? Vždycky se našel někdo, kdo vám to ukázal. Tak napište prosím, proč to stejným způsobem nedopřát i jiným? Proč nekritizujete ty, kteří to ukázali Vám a Vašemu příteli. Nebo si naopak myslíte, že to bylo u vás správné? Vám se lokality sdělovat mají a ostatním ne?

A co se týče vás dvou, tak to je úplně k ničemu. Vy ty informace nikterak užitečně nevyužijete. Vy pouze zbytečně ty plácky pošlapete. Taková fakta by se měla sdělovat pouze mykologům, kteří píší knihy, vytváří atlasy, spolupracují přes časopisy se širokou veřejností, organizují výstavy, pořádají besedy, přednášky apod. A to vy nejste a nebudete. (...to máš forreste za to moje neustálé urážení. Fakt se dobře bavím.)

Uvedu Vám jeden příběh. Na Nahouby přišel nový houbař. Houbař, který dodnes lesy rabuje, trhá chráněné houby, nosí je na výstavy, laboruje s těmito plodnicemi a dokonce je ve velkém prodává. Zkrátka hnus. Ten člověk ještě nedávno nevěděl o lokalitách chráněných hub naprosto nic.

Byl jeden starý pán, kterému lokality prozradili, již před mnoha lety, ti nejzkušenější mykologové. Ona tenkrát ČMS byla úplně o něčem jiném. Byla jiná doba. Lidé se shromažďovali a bylo to jedna převeliká vynikající parta. Houbařů tam bylo málo. Byli to jen mykologové. Bohužel, všichni až na několik jednotlivců, jsou již na pravdě Boží. Pravě oni předali informace, i o těch lokalitách. Ten starý pán s nimi chodil na houby, a tak ty lokality poznal.

Tím vyvoleným byl i tento člověk. Neměl však v současné době auto, neměl se jak po těch lokalitách pohybovat. A on ty houby, tak miluje. Na Nahouby přišel nový houbařík. Ten se s ním dal dohromady a začal mu dělat taxikáře. Pouze tak se o těch lokalitách dozvěděl a začal ty plácky ve velkém zneužívat, rabovat . A tak to dělá dodnes. Určitě jste pochopila o kom píši.

A teď těm všem lidem, kteří mají rádi přírodu, houby, vysvětlete, proč by oni nemohli si také nějaké ty chráněné vyfotografovat. Nebo rozlišujete lidi na vyvolené a ty druhé? Já a Petr ano, ostatní ne. To snad nemyslíte vážně.

Ale v podstatě pravdu máte! Teď by jsme měli všichni nastupit a pod vedením ČMS a i té druhé vědecké, začít dělat osvětovou činnost, tak jak jí dělávali ti staří harcovníci. To by byla ta správná cesta a ne zejména novým houbařům, mladým lidem, házet klacky pod nohy. Tudy by cesta vést neměla.

To se bohužel, viz tento váš příspěvek, děje. Je veřejným tajemstvím, že se společností to nevypadá dobře. To ale vy víte, vždyť na přednášky chodíte. A kde je chyba? Neumíme přivést mezi sebe mladou generaci. A podobnými zásahy, které vy preferujete je nezískáme. Jsou to těžké otázky, na které je potřeba ihned hledat odpovědi. Proto je moc dobré, správné, že jste jednu z nich otevřela. Děkujeme.

Napište nám, jak vy jste se na ty chráněné lokality dostala? Vy jste si je opravdu všechny vychodila?

Tady na to není dostatek prostoru. Ale mohu na blogu udělat o tom nekonečný článek, nekonečnou diskusi.... Stačí projevit přátelé zájem. Je to velice zajímavé téma.

V současné době se zejména v Praze a na severu vytvořilo několik skupin, které se hlásí k mykologii. Nejsou to ale naopak uzavřené sekty? Myslí na ostatní nebo jen na sebe. A jsme u bodu výše, kde jsem psal o tom jaký je asi jejich přínos pro houbaření, mykologii....

Kájinka: Jelikož nemám tušení kdo je Pepíček tak by mě zajímalo co, že je můj... ???

Komentáře, které mohou ohrozit lokality, by se určitě odstraňovat měly. Zničení lokality v důsledku nadměrného ošlapu je nesrovnatelně horší než dívání se pod sukýnku, proti kterému tak bojuješ.

Nikdy jsem netvrdila, že jsem si nějaké lokality vychodila. Ale stojím si za tím, že by se to takhle veřejně vyplácout nemělo. Každý má přeci možnost se s nálezcem dohodnout, zda-li by mu lokalitu neukázal, pokud ho ovšem dokáže přesvědčit o své serióznosti a čistých úmyslech.

A jen tak mimochodem, Forrest si některé svoje lokality králováků v potu tváře vyšlapal.

Dále píšeš cituji: "Taková fakta by se měla sdělovat pouze mykologům, kteří píší knihy, vytváří atlasy, spolupracují přes časopisy se širokou veřejností, organizují výstavy, pořádají besedy, přednášky apod." a opět se táži (snad už konečně dostanu odpověď), proč prostřednictvím svého blogu sděluješ tuto informaci všem, když by se měla sdělovat jen mykologům.....

Ohledně toho tvého příběhu nemám tušení o koho se jedná a tak prosím buď konkrétnější.

Václav Burle: Milá Kajinko, myslím, že nemá cenu abychom si tady povídali jen my dva. Když ostatní nemají zájem řešit důležité věci kolem hub, tak jistě uznáš to nemá cenu.

Pepíček je Petr. Tak to rozklíčovali počítačoví a jiní odborníci. Stálo mne to nemálo peněz, ale fakta jsou jasná. Hezký večer. Já musím ještě dopsat článek pro časopis. Dnes je na řadě mucidin. Potřeboval bych někde sehnat od něj krabičku. Nemáte někdo. Nebo nevíte, kde by se dala vidět?

Ajťák: Ano jestliže Pepíček napsal na blog ze své ip adresy potom napsal i jako Frr. je to v přístupových datech vidět a snadné srovnat.

Zírám: Pepíček je Forrest a ten bez auta co mu provalil fleky Květnatec?

Anonym: Tak tady naprostý souhlas s Herr Burlem.

Václav Burle: Píšete Kájinko, že na chaosblog - burle.blog.cz - nechodíte. Jako vysokoškolačku Vás určitě učili, že to není dobrý nápad - co studujete? Neříkejte, že jste nikdy neslyšela větu - Nepřítele je třeba poznat!!! Tak poznávejte...

V nejbližších dnech budou na blogu pro milovníky houbaření uvedeny mnohé lokality chráněných hub v Českém krasu a v okolí. Pak budou následovat Brdy atd. Stačí si otevřít rubriky kras a Brdy.

Jinak na konci června na takovou jednu lokalitu pořádáme fotovandr. Místa jsou ještě pro každého z vás volná. Ceny mírné, legrace a poučení spousta. Výpravu doprovází jeden z předních mykologů a profesionální fotograf.

Masožravé rostliny začínají okupovat naší přírodu aneb co s tím?

19. června 2012 v 14:32 | Klimatické podmínky se mění - a bude ještě hůř - vracíme se více na jih |  FLORA
Na Vysočině se objevily americké masožravé rostliny (Uskutečníme na ně fotovandr?)

Zatím o nich nevíme vůbec nic, tak budeme hodně fabulovat. Nabízí se dvě možnosti. Již neoddiskutovatelnou pravdou je, že se začíná, i ve střední Evropě, měnit klima. Pravdou je, že i v České republice začínají žít tvorové, o kterých jsme na našem území nikdy neslyšeli. Například pavouci. Postupují pomalu, ale jistě, z jihu k severu.

Další - nejpravděpodobnější - možností je, že masožravé rostliny, které jsou původem z rašelinišť v Mexiku a Kanadě, zde někdo úmyslně vysazuje. Možná recesista, nebo škůdce naší Matičky přírody. Další možností je, že nějaký taky botanik se dal na výzkum. Kdo ví, tak nám tady jistě rád odpoví. Zatím to vypadá, že šperlici nachové, jak se ta masožravka jmenuje, se u nás daří. Zatím je jen na Vysočině v její nejcennější části.

Není to nic nového. Vždyť nedávno jsme tady psali o naší expedici v Českém krasu, kde jsme zase narazili na vysazené opuncie. Ty dokonce někdo vysadil v rezervaci, v nejcennější její části, nedaleko Prahy. Želvu nádhernou jistě není potřeba vysvětlovat. Ještě štěstí, že není schopna se u nás rozmnožovat.

První špirlice nachové - ani nevíme jak to vypadá - objevil již botanik v roce 2010. O rok později tam již bylo - jen na jednom místě - deset pěkných kousků. Tím se potvrdilo, že dokáže nejen u nás přežít zimní období, ale i se rozmnožovat. Musíme zjistit, jak to vypadá v letošním roce. Uděláme fotovýpravu, vandr na dva až tři dny? Nemohl by jste nám příteli dělat průvodce?

Zákony České republiky nepřipouštějí, zejména v chráněných oblastech, rezervacích, nepůvodní druhy. Určitě se bude likvidovat, aby to neskončilo stejně, jako s nepůvodní rostlinou bolševníkem, s kterým si nikdo dnes již neví rady. Rozlezl se snad po celé republice.

/...tento článek bude pokračovat. Jen co seženeme fotografii té rosnatky. Nemáte někdo?/


A to je ona - špirlice nachová!!!

Nemajíc, zatím, snímek té americké, tak si posloužíme rosnatkou z našich zemí. Mám pěkné jejich fotografie, ale nemohu je najít. Tato je z hodně dávných časů, kdy můj aparát měl 4Mpx. S tím se zázraky opravdu, ale opravdu dělat nedaly. Na snímku rosnatka, která to vzala hned na začátku dne pěkně zvostra, jak se říká. Ulovila si motýlka. Ani nevím, zda je toho vůbec schopna. Zajímavé je, že lokalita je nedaleko té, kterou obsadila ta americká. Jsou to ale náhody, že? Známe převelice fantastickou lokalitu výskytu rosnatek a letos na ně několikrát zorganizujeme několik fototoulek. Přidat se může každý, kdo má přírodu rád....


...tak jedna, ta lepší fotografie, na mne z archivu vypadla. Je to sice výřez, ale takto to tam vypadá na převelice hodně metrech čtverečních. Tady se každý fotograf vyřádí ke své plné spokojenosti.





Doplňky stravy aneb máme novou aféru

17. června 2012 v 15:36 | Lidi jsou nepoučitelní. Potravinové doplňky nikomu nepomohou dokonce ho mohou naopak poškodit. Jsou to vyhozené peníze!!! Nyní i vynikající přilepšení pro lékaře. Z medicíny se stal byznys, jak z lidí vytahat peníze pro sebe!!! |  ? léčí nebo zabijí ?
Nová aféra - medicína nemá na léky, tak chorým nutí potravinové doplňky. Až sem jsme dospěli

Nejdříve jsem bojoval - a stále bojuji - proti tzv. LÉČIVOSTI HUB. Zvednul se proti mé osobě velký odpor, který ukázal, že naprostá většina, i inteligentních lidí, v jejich léčivost věří, i když je to naprostý blud. Ano, houby v sobě, tak jako rostliny a v podstatě vše, co je ve vesmíru, léčivé, pozitivní látky, mají. Ale léky se z nich nevyrábějí a vyrábět nebudou. Tyto názory praktikují pouze jednotlivci, a fabriky na potravinové doplňky z nich, tedy ti, kteří z těchto nesmyslů mají převeliký finanční přínos, v řádu miliard, i když na straně druhé, na to doplácejí nejvíce ti málo majetní. Ale o tom ten byznys je, že! Okrást, neptat se, nediskutovat. Při tom stačilo, již tenkrát, nalistovat v knize Houby, česká encyklopedie, kapitola Léčivé houby, jak jsem byl upozorněn, kde se na straně 40, od předních odborníků, píše: !!!"Téměř všechny způsoby lidového léčení houbami, již patří minulosti" !!! A co jsou potravinové doplňky nejen z hub? No přece lidové léčitelství...

A nyní tady kolem nich máme další hrůznou aféru - viz například dnešní Radiojurnál - Lékaři začali obchodovat s POTRAVINOVÝMI DOPLŃKY. Nepředepisují lidem léky, ale prodávají - čti nutí - pacientům, kteří léky nezbytně, nutně, potřebují, tyto hrůzyplné "preparáty". Ono i to slůvko preparát je pro ně urážkou.

Nabízí se otázka, proč to lékaři, vysokoškoláci, kteří museli hodně toho věnovat, aby se zařadili mezi tuto elitní skupinu lidstva, dělají. Pro peníze? Nebo je k tomu někdo nutí, aby se ušetřilo za léky? Obé asi bude pravda. Pokusíme se zjistit více, tedy tento článek je na pokračování...


Tady v těch lesích jsme vojančili. Potravinové doplňky tehdá, bohudík, nebyly, ale my jsme svá těla o potřebné látky nikdy neošidili. Nejlepším léčivem pro nás byla borůvka, jahůdka, zejména trávnice, maliny a ostružiny, ale i houby, když se zrovna daly obstarat vejce. Dvě jsme vždy měli při sobě, ale to na velkou smaženici bylo vždy málo. Tak jsme si je nechávaly až potkáme nějaké ty ženské, aby ta smaženice, slast z ní, byla naprosto dokonalá. Samozřejmě, jak to bylo možné, tak jsme utekli do hospůdky, pěkné české, na pivečko.

To bylo ještě v době, kdy se nekradlo. Tenkrát by potravinové doplňky nikdo nekupoval. Lidi se sice nadřeli, ale byli chytří. Oproti těm dnešním. Nevěříte, tak si to ukažme na potravinách tehdejších a dnešních.

Tenkrát byly potraviny naprosto dokonalé a zdravé. Proto nebylo potravinových doplňků třeba. Dnes jsou potraviny doslova nebezpečné, pro lidský organismus škodlivé. To ale ani ty doplňky stravy nezachrání. Spíše naopak. Jedinou cestou je hamat léky ve velkém. Ty nás alespoň doženou do rakve ještě rychleji. Že by z toho všeho nebylo již úniku?


Prstnatec májový ve svatebních šatech

16. června 2012 v 16:44 | Chodili jsme kolem něho stále dokola a toho v bílém jsme neviděli. Děkujeme Janičko. |  - - májový
Prstnatec májový v bílém

Už týden jsem s vysokými teplotami neustále v posteli. Do háje, já snad umírám. Jak usnu, a to je každou chvilku, tak stále ve snu vidím tohoto překrásného andělíčka, který se proměnil v bílého prstnatce májového. Určitě to něco znamená. Nevíte, co mě chce Matička příroda říci? Probouzím se mokrý, ale s pocitem, že to neznamená něco hrůzného, ale naopak něco pěkného. Ale co?

Toulali jsme se za orchidejemi v oblasti působení ČSOP Kněžice. Průvodcem nám byla botanička Janička Zetěková. Nádherná, inteligentní dívka, která ví o bylinách převelice mnoho. Nebýt jí, tak jsme byli na zdejších lukách naprosto slepí. Ona nám uměla ale otevřít oči.

Kolem tohoto prstnatce májového, v bílém provedení, jsme, při hledání bradáčků, několikrát prošli. Vůbec nás nenapadlo se o tuto květinu zajímat. Tak jsme byli hloupí. Po pravdě řečeno nebylo to zase tak moc naše chyba, neboť rostlinka byla ještě dost malička. Taková titěrná. Do dospělosti jí to bude trvat ještě hodně dnů.

Už jsme z rezervace byli na odchodu, když Janí říká: "Pojďte, ukáži vám něco moc zajímavého. To se ani na zdejších podmáčených lukách, tak často nevidí." A víte kam nás zavedla? Ano, máte pravdu, k bílemu prstnatci májovému. Bylo to pěkné setkání. Byli jsme si představeni, ale zároveň jsme si uvědomili, jaký jsme hlupáci. Janička se na náš úkor dobře bavila. Tak zase za rok, přátelé.

Tak jako každý rok - zase za rok, kamarádky a kamarádi

15. června 2012 v 21:45 | Letos jsme objevili nové lokality orchidejí. Bylo to zajímavé, moc jsme si srdéčka potěšili |  - - májový
Prstnatec májový

Pomalu ale jistě se blíží čas, kdy nás prstnatci májoví, tak jako každý rok, opustí. Málokdo ví, že jejich kamarádkami jsou vachty trojlisté. Májových je relativně hodně, vachet naopak převelice málo. Letos jsme těch bíločervených krasavic několik zahlédli, ale co do velikosti bohužel nic moc. A to jsme se tak tento rok těšili, jak konečně budeme mít štěstí. Bohužel se tak nestalo. Tak zase za rok.
*** Šturmujeme na snímcích chráněných bylin ČR, které budou ozdobou samostatné výstavy. Chcete se ještě někdo přidat?

NA HOUBY S ODBORNÍKY NAD KTERÉ NENÍ * * * VYUŽIJTE ŠANCE

15. června 2012 v 18:03 | Pravidelně, minimálně dvakrát ročně, vyrážíme na houbařské veleakce. Nejinak tomu bude i letos |  AGENTURA Vandrovník
Na houby s předními mykology

Připomínka!!!

Tak už je to tady. Koncem června, tak jak bylo slíbeno, se uskuteční mykologická vycházka v okolí Prahy. Hlavním sudím bude ing. Jiří Baier. Pomezních, mistrů mykologického řemesla, bude dokonce několik. Tak jako vždy, i letos, se máme na co těšit. Další se bude konat na podzim. Snímky jsoue z akcí, které byly zaměřeny na bylinky. Sešlo se několik desítek zájemců, z nichž většina se účastní pravidelně.


Není snad dnes člověka, milovníka přírody, včetně dětí, který by neměl fotoaparát. Kde asi všechny ty snímky končí. Kolik lidí, přátel, si je asi prohlédne.

Soutěž o účast na této mykologické expedici. Prvních pět půjde s panem ing. Baierem poznávat houby.

Poznat tuto květinu nebude vůbec obtížné. Ale která bylina s modrými kvítky jí doprovází. Ti, kteří chodí na tento blog pravidelně to budou mít jednodušší. Odpovědi pište rychle na burle@seznam.cz.

Nemusím zdůrazňovat, že si budeme po celý den povídat i o fotografování a to nejen hub.



Je polovina června a letos si ještě nikdo pořádně nezahoubařil. I brzkých jarních hub nebylo mnoho. Vyvcholením bývají hřiby dubové. Letos, pro sucho, naprostý houbařský debakl. Podle předsedy České mykologické společnosti pana Landy, který dnes poskytl rozhovor pro pražský deník Metro, to ale v tomto roce nevypadá vůbec špatně. Pan předseda to tipuje na normální houbařské období. Samozřejmě to nebude rok jako při výbuchu Černobylu, ani ten fantastický v roce 2010, ale určitě si každý slušně zahoubaří a i zásoby na zimu připraví. Doufejme, že jeho celoživotní znalosti mykologa ho nezklamou.