Červenec 2012

Hřib koloděj aneb na něm se Matička příroda pěkně vyřádila

31. července 2012 v 23:23 | Všichni jsme ho minuli a to se nemělo stát, Takhle přicházíme o nejlepší kousky před objektiv |  - - hřib koloděj
Hřib koloděj v novém provedení aneb i houby jsou rády jiné

Vraceli jsem se od prameniště Kosího potoka, od Dyleně. Všichni jsme kolem této plodnice prošli bez zájmu. Všichni jsme jí viděli, ale nikdo nezareagoval. Pouze někdo později řekl, hele houba. Tak jako nejednou jsem ze zastavil a vrátil. A jak jistě uznáte, udělal jsem moc dobře. Tento miláček bude dozajista ozdobou fotovýstavy Houby II. (Ale na jiné ještě dokonalejší fotografii.)

Koloděj z vojenské panelovky nebyl vidět naplno, byl skryt za kopečkem hlíny. Koukal mu trošilinku jenom vršek. Z těch několika metrů nebylo ani poznat, jaký je to skřet, nebo naopak krasavec, ani co je to za houbu. Dlouho jsem u něho pobýval a pak jsem musel celou tu bandu houbových nevzdělanců dohánět. Navíc jsem ještě dostal vinadáno, kde se poflakuji. Cestou jsem ještě sebral několik hřibů, hodně překrásných a velikých lišek a na závěr i masáky. Teprve teď před půlnocí jsem si uvědomil, že je musím ještě nakrájet na sušení a masáky si připravit zítra k snídani. Musí být bohatá, neboť zítra nás čekají rudohlávci jehlancovití a další zázraky Matičky přírody. Ahoj přátelé a rovněž si to pěkně užijte. Vždyť jsou prázdniny, dovolené. Ale moc rychle od nás odcházejí, že?

Fotografujeme:

Kozák březový, který se proměnil v hřiba smrkového

31. července 2012 v 22:57 | Převelice často se na první pohled houby nepoznají. Určí se i špatně. |  - - hřib smrkový

Hřib smrkový alias kozák březový

Fotografujeme - Nyní se chytám za hlavu, že jsem si plodnici nevyfotografoval v té vysoké trávě. Platí pravidlo, že se věci nemají uspěchat. Nejdříve myslet a pak jednat. Ale už se stalo a napravit se to již v žádném případě nedá.

Kráčíme, jak husy, za sebou po luční zarostlé cestičce. Vlevo les a na jeho okraji, směrem k nám, ještě kus louky s vysokou trávou. Sem tam bříza. Vpravo potok a smrková monokultura. Najednou, z ničeho nic, zahlédnu, že z trávy vykukuje hlava kozáka březového. Podle její velikosti je to pořádný macek. Sahám na klobouk, abych se ujistil, že plodnice bude dobrá k sušení. Jsem spokojen a rozhodnut, že při zpáteční cestě si jí vložím do bavlněné tašky, kterou nosím vždy v batohu. Na takových fototoulkách není možné sebou tahat po celý den těžký, neforemný, a stále překážející košík. Ale i tento problém jsem již vyřešil. Sehnal jsem si umělohmotný, tedy lehoučký, který přesně pasuje do spodní části torny. Tam, kam se například vkládá spací pytel.

Pohybujeme se v oblasti západní hranice u Mariánských Lázní. Na čáru je to doslova několik set metrů. Poblíž je vrch Dyleň, kde bývávalo supertajné odposlechové zařízení. Zde na západě jich bylo několik - například Havran, Poledník. Zpracovávací středisko, kasárna, pak na zámku Zbiroh. Ještě dodnes tam ty armádní budovy historickou památku hyzdí.

Vracíme se, sice jinou cestou, ale já na kozáka březového nezapomínám. Trochu ho nemohu hned najít, ale podařilo se. Rozhrnuji trávu, že si ho vyfotografuji a najednou koukám, že to kozák není, ale je to překrásný hřib smrkový. Ve vysoké rávě byl uzavřen a tak se snažil nad ní k nebesům dostat. Moc se mu to nepodařilo, ale nebyl všem dnům konec. Bohužel, jsem přišel já. Ani nevíte, jak se moc stydím, že jsem ho sebral.




GLOSY aneb Houbaři trošilinku jinak

30. července 2012 v 18:12 | ...že by to mohlo být na pokračování. |  GLOSY!!!
!!! Na nikdy nekončící pokračování !!! (Klikni nahoře vlevo v rubrikách na Glosy a vždy se na tuto stránku dostaneš...

Houbaři a houbařky ti se maj
nic nedělaj a ještě se procházejí lesy.
Kdo je víc a kdo je na tom líp...

Šla má milá na houby,
jestli vona zabloudí zabloudí
nezabloudí neboj se
vona houby přinese


(30. 7. 2012) - Moc by nás zajímalo, jestli to autor této písně již při skládání myslel obojace. Tahle písnička se mu mimořádně povedla. Nevíte kdo je autorem? Bývávala to hymna houbařů. S děckama jsme jí nejen na táborech zpívali, když jsme šli do lesa, ale i z lesa. Dětem se vždy nejvíce líbila ta její sprostší část. Že si jí ale uměli přenádherně vychutnat...

Nedávno jsme měli na tábořišti, nedaleko děckého tábora Klubu českých turistů, postaveno houbařské a vandrovnické ležení. Téměř každé ráno děcka kráčela, divoce rozházena po silnici, do hvozdu. Myslíte si, že také zpívala jednu lidovou píseň za druhou? To víte že ne. Vždyť jejich vedoucí, jak jsme se v hospodě večer přesvědčili, rovněž neuměli ani jedinou.

Každý den jsme děcka provokovali, aby konečně něco spustila. Marně. Pouze ty nejmenší holky jednou zapěly Ve stínečku šedých skal, ale to se do pochodu jaksi moc nehodí, že?! Kde se stala chyba? Ve škole, v rodině, nebo jsem jenom trouba já. Proč děcka nezpívají a písničky našich předků neznají. Je to snad dobře? Má to tak být?

** ** ** ** **

Překrásná dívčina, nenížli pravda? Tuhle malou krasavici jsme potkali samotnou samotinkou v hlubokém šumavském hvozdu. To, co je dnes neobvyklé, bylo dříve naprosto samozřejmé. I děcka musela přiložit ruce k dílu a jejich práce nebyla vůbec jednoduchá, ba fyzicky převelice náročná. A to ani boty neměla. Kde ty loňské sněhy jsou. Na jedné straně je dobře, že tato zlá doba skončila, ale dnes je to zase z jiné strany naprosto šílené. Dnešní mladí do práce nemusí, tak ani nevědí o čem že to vlastně je, co to všechno obnáší.

Fotografujeme portrét: Je to převelice jednoduché. Samozřejmě bez aparátu to nejde. Úplně stačí ta bagelitová Altisa, nebo Pionýr, nebo jak se ty dávné vynálezy jmenovaly. Zajímavé je, že to nic moc neumělo, ale fotografie z nich byly naprosto úžasné, do posledního jejich bodu dokonalé. Jak to bylo možné, tak to do dneška nikdo pořádně nevysvětlil. Asi, že v jednoduchosti je síla. Dnes je to samá moderna, a to prosím za hodně drahé prachy, a výsledek - no ten si posuďte již každý sám za sebe.

V posledních dnech jsem měl na Šumavě mnoho možností si portrét vyzkoušet. Jistě chápete, že jsem fotografoval, až na několik výjimek, jen dámy všeho věku. A nevydařilo se, čti nepodařilo se. Kde se stala chyba?

Dívky, slečny, ženy, dámy, madam i bábrlinky, měly problém naprosto stejný. Než jsem zvedl fotoaparát k očím, tak byly naprosto kouzelné a bez výjimek krásné, přenádherné. Ale v tom okamžiku strnuly a byly úplně jiné. Jako kdyby spadly z višně, z vesmíru. Ještě štěstí, že znám několik triků jak to změnit. Výsledek posuďte sami. (Ta má ale nádherná kukadla, co?)

** ** ** ** **

Tak tenhle portrét je neskonale dokonalý. Taková koza, tedy jestli je to koza, se fotí naprosto bez problému. Jí je to totiž úplně jedno. V tomto případě ale nejde o kozu, ale o problém hodně závažnější.
Někdo vymyslel pást v CHKO kozy a ovce s úmyslem, že bude více chráněných rostlin. Podle mého názoru je to přesně naopak. Tam kde prošla tato sekačka, pak příští roky nevyrostlo nic. Asi bude někde chyba. Uměl by jste to někdo vysvětlit? Fotografujeme: Tento snímek kozy, jsem malilinkato doostřil na počítači. Všimněte si, že i ta nepatrná úprava snímek naprosto zkazila. Všeho moc, v tomto případě i málo, totiž může škodit.

** ** ** ** **

(31. 7. 2012) - Dnes jsme byli v Mariánských Lázních slavnostně ukončit fotovýstavu HOUBY I a odvézt jí do dalšího českého města. Když jsme vkročili do výstavní síně, tak tam seděli na kafíčku tři ochranci přírody. Jedna slečna se na mne podívala a řekla: "To jsou vaše fotografie?" Souhlasně jsem pokýval hlavou a dostal rychlohubičku. "Máte je překrásné," dodala a ostatní se přidali. Věřte, že těchto několik slov hodně potěšilo. Něco podobného se opakovalo v Praze, když jsem fotografie vykládali z aut. Velitel tamější ochranky byl doslova u vytržení. Tak si mohu jen přát, aby to dlouho vydrželo.

Využili jsme toho i k houbaření. Vyrazili jsme do hraničních lesů pod horu Dyleň, kam byl vstup přísně zakázán. Na vrcholu bývala jedna z radiotechnických věží na odposlouchávání radiového provozu v kapitalistickém světě. Velitelství bylo na zámku Zbiroh. To by bylo ale na jiné a předlouhé vyprávění.

Houbaření jsme spojili s hledáním pramene Kosího potoka. Více ZDE!!! A povedlo se! Byli jsme udiveni, že v tomto hraničním hvozdu je to samý smrk a staršho stromu, aby jsi pohledal. O listnačích ani nemluvě. Jako by tady vůbec nebyly. Jak jsem o tom dišputovali, tak z ničeho nic u potoka stál překrásný a hodně letitý smrk. No zkrátka nádhera. A u něho cedulka Významný strom. Proč je ale podobných stromů ve hvozdech, lesích, tak málo? Téměř neexistují. Kdo za to může: Kde je chyba? U lesáku, nebo státu?

Je to opravdu tak těžké si v polesí vytypovat několik, nebo několik desítek stromů, a ty určit na dožití? Aby dělaly radost i za mnoha set let naším potomkům? V čem je problém, zádrhel. Zatím to vypadá podle hesla - po nás klidně potopa!

A houby? Doslova nic. Našli jsme pouze dvě plodnice - hřiba koloděje a hřiba alias kozáka. Tyto houby však byly naprosto dokonalé a brzy budou, jako velká zvětšenina, zdobit výstavu HOUBY II. (Houby I jsou domluveny již na rok 2013, a Houby II, které poběží společně s I jsou nasmlouvány nejen na tento rok, ale již částečně i na rok 2014.)

** ** ** ** **

Začali jsme se od pramene Kosího potoka vracet, když Jiří prohlásil památnou větu. Pojeďme se mrknout do Němec na pramen Mže. Nejdříve jsme na něj koukali, že spadl z višně. U nás ale bohužel platí, že když někdo něco chce, tak mu to ostatní splní. A tak se také stalo...

Již mnohokrát jsme, zejména v brzkých jarních měsících, protože jindy to není, pro bujnou vegetaci a dvoumetrové kopřivy, možné, putovali od pramene až po soutok. Více zde na blogu. Stačí si do vyhledávače napsat například Hadovka, Střela, Mladotický potok atd. Byly a jsou to vynikající vandry. V příštím roce uděláme asi tu Mži a Kosí potok. Já už se těším teď jako malý kluk. A i vy se můžete přidat. Stačí torna, spacák, celta, ešus, karimatka a dalších několik potřebných věcí.

Mže vyvěrá na udržované louce, což je asi nedobře. Kdyby to tak nebylo, tak by tady i kvetly zajímavé rostliny. Třeba se to někdy změní a vše se vrátí do původního, historického, stavu.

Divné je, že jsme po celé své putování nepotkali ani nohu. Zejména mladí lidé dělají vše možné pro to, aby do přírody nemuseli. Výjimkou jsou místa, kterým říkáme Václavská náměstí. Do nich směřuji davy lidí. To ale není o přírodě, ale pouze o davovém šílenství. Ukázkou mohou být Krkonoše, Lipno a další oblasti republiky. Proč to tak je? Proč to došlo do tohodle negativního stavu? Umíte to někdo vysvětlit? Máte názor?






** ** ** ** **
(1. srpna) - Dnes jsme jeli Českým krasem, a tak jsme se šli podívat i na rudohlávky jehlancovité. Bohužel, ani na jaře, ani nyní, jsme nezahlédli jedinou rostlinu. Zkrátka, letos se tyto překrásné byliny nekonají. Zástupce ředitele CHKO nám na tuto problematiku odpověděl: " V minulém roce jich bylo přemnoho a je zcela normální, že v některém roce nevykvetou. Potřebují si odpočinout, aby v příštím roce se nám opět ukázali v plné síle." Pravděpodobně tedy nejsou pravdivé fámy, že za nevykvetení těchto vzácných orchidejí, i jiných vzácných rostlin, mohou kozy a ovce.

Je však zarážející, až barbarské, že na největší lokalitě výskytů rudohlávku, stádo ovcí nemá ani kapku vody. Vyschlý kýbl, určitě není tím správným napajedlem. Na správě CHKO Český kras nám bylo řečeno, že je to nezajímá, protože stádo ovcí i pozemek je v soukromém vlastnictví. Nedali jsme se a začali hovořit o zákoně na ochranu zvířat. Po těchto našich slovech vše šlo velice rychle a my věříme, že ovce, již v tomto okamžiku, mají vody dostatek. Nedej se - přidej se!!!

** ** ** ** **

Jedno pádlo druhý pádlo
keňu na vodu
nesmíme se řeky bát

Na vodě bývávalo v padesátých letech a ještě o trochu později fajn. To jsme bývávali na řece i sami. Dnes je to jeden velký Václavák, hrůza. To by bylo ale na jiné převeliké povídání.

Po dlouhém putování za houbami jsme se dávali na tábořišti dohromady. Jo, už to nechodí tak, jako za mlada. Nebyla tam ani noha, jenom vodáci. Povídalo se, při ohni a kytarách, až do rána. Slovo dalo slovo a my se ráno, ještě za šera a mlhy, ocitli na vodě. Parta kluků a holek nám vyvezla autem raft o patnáct kilometrů po řece výš a my si to pořádně užili. Bylo to prima, ale naše těla na ty pohyby jíž dávno nejsou přivyklá. Den jsme se z toho museli léčit a už jsme až do konce vandru neběhali po kopcích za houbama jako kamzíci.

V minulém roce jsme na kánoích splouvali horní Vltavu až do Boršova. Trvalo nám to předlouho, ale bylo to nádherné. Jenom, kdyby těch ožralů tolik na vodě nebylo. Ty davy jsou něčím neskutečným. A poznatek na závěr. Bez dobré kondice starče, stařeno, na vodu nelez.


Zejména pro děcka je pobyt na řece neskutečnou záležitostí, který je bude provázet po celý život. Každý malý capart by měl tu vodu, táboření, spaní pod širákem, a podobné aktivity, poznat. V následujícím životě, jako když to najde. Ahoj!!!

** ** ** ** **

Hořec šumavský III - Gentiana pannonica - Horec panonsky

29. července 2012 v 23:13 | Stále rok za rokem vidíme, jak kolem něj turisté jezdí, procházejí, a je jim šuma fuk. Není to divné? |  - - šumavský
Hořec šumavský alias panonský (silně ohrožený druh)

Před čtrnácti dny, nebylo na této rostlině téměř nic. A dnes se začíná ukazovat světu. Až se otevře, tak to pak bude nádhera.

Tento hořec by klidně mohl být ve znaku Šumavy, tak jako Krkonoše mají hořec hořepník, neboli tolitovitý. Sice se nalézá i v jiných částech republiky, Krkonoše a Hrubý Jeseník, ale tam byl prokazatelně uměle vysazen. Zatím se zda, že se začíná pomalu, ale jistě, po zdejších kopcích rozrůstat. A to je moc dobře. Smutné naopak je, že návštěvníci těchto hor kolem něj chodí, projíždějí na kole, a vůbec si ho nevšimnou. Vůbec nevědí, která bije. Kde je chyba? Proč lidi příroda, ani ta nejvzácnější, nezajímá. Kdyby věděli, tak by určitě vstalo z temnoty více bojovníků na její ochranu. Šumava, ale i ostatní oblasti republiky by pak byla v dobrých rukách proti kazisvětům naší drahé a milované Matičky přírody.

Hořec šumavský se v dávných dobách, lidem, mastičkáři, šarlatány, lidovými lékárníky, hojně sbíral. To bylo důvodem, že byl téměř vyhuben. Paradoxní je, že k rozšíření mu pomohlo vysídlení obyvatelstva po druhé světové válce. Ceněn byl zejména dlouhý a silný kořen, který se přidával do lihových extraktů. Přisuzovaly se mu zázračné účinky a jeho hořké látky ho předurčily ke vkládání do likérů. Zejména těch, kterým se říkalo žaludeční a léčivý likér.

HOŘEC ŠUMAVSKÝ: /VII - IX, silně ohrožený druh, až 1 metr vysoký/ - Vyskytuje se na horských loukách a pastvinách. Ze zákona se přestal sbírat, a tak pomalu se rozšiřuje. Dále ho můžeme nalézt v nivách horských potoků, na světlinách v lesích, i kolem cest, silnic. Je okusován zvěří.










Penízovka kořenující

27. července 2012 v 11:57 | Když příjde jejich čas, tak jsou jich plné lesy |  HOUBY
Penízovka kořenující

Plodnice, která je jedlá a údajně není co do chuti špatná. (Máte s ní někdo, po stránce kulinářské, nějaké zkušenosti?) Podobných hub jsou plné lesy, ale houbaři je zejména z důvodu neznalosti nesbírají. Určitě je to škoda. Kdo by se také pořád schýbal pro ty drobné houbičky, i když mnohdy penízovka kořenující zas tak drobná není. Umí se hodně vytáhnout do výšky a o dlouhém kořenu ani nemluvě.

Jednoznačně penízovka kořenující je houbou pro přežití. Roste často i tehdy, kdy v lese není houba.

Mykologické údaje: /Jedlá, VI až XI, roste hojně v listnatých a smíšených lesích a to jak ve skupinách, tak i jednotlivě. Vyhledává zejména stromy, pod kterými rostou naši hřibovití miláčci - duby, buky, habry. Plodnice dosahuje výšky až ke dvaceti centimetrům, kořen je až přes půl metrů dlouhý. Fascinující houba, co?

.......


Není nad to, chodit při houbaření sám. Člověk se pohybuje tiše, ani větevka nezapraská, a když je to proti větru, tak mnohdy se i stané zázrak. Určtě nejen já mám tato setkání rád.

Hřib královský aneb konečně i já jsem se dočkal

26. července 2012 v 20:36 | Štěstí přeje připraveným. Od zítřka pořádáme několik fotovandrů. Je to pořádný macek! |  - - hřib královský
Hřib královský

Poznámka: Když jsem ho zřel, tak jsem si vzpomenul na následující historku. Přednášející, ing. Jiří Burel, poměrně dlouho hovořil o chráněných houbách a hodně se věnoval i hřibu královskému. Když vše skončilo, tak jsem se přihlásil řka. "Pane inženýre já jsem přeslechl tu lokalitu, kde roste hřib královský." Nastalo v aule hrobové ticho. Všichni, a především přednášející, stichli. Trvalo to moc dlouho, než pan Jiří Burel, vyníkající mykolog a přednášející, řekl: "Ale já jsem žádnou lokalitu nejmenoval!" Všichni vypukli v hurónský smích. A já tímto pokusem o trik, jsem se opět nic nedozvěděl. Nevíte proč se kolem hub všechno tak tají. U rostlin je to úplně opačně. Kde je chyba?

Z ničeho nic jsem měl toho králováka před sebou
byl to překrásný okamžik

Moc jsem si přál se konečně s královským potkat. Stále se však nedařilo. Ono ho je v přírodě převelice málo, i když se začíná oproti minulým rokům více objevovat. Jestliže vám ho někdo neukáže jste zcela bez šance. Ale štěstí přeje připraveným, jak se říká a určitě to bude pravda.

Oblasti, kde hřib královský roste, jsou všeobecně známy. Stačí si kliknout ZDE !!! Na mapě je to ale pouze červený puntík, který vůbec nic neřeší. Lepší by byl údaj GPS? Že? Navíc, když si uvědomíme, že kralováci jsou na postupu. Existuje nějaký systém, jak se k této houbě vůbec dostat?

Já to neměl těžké, neboť mně přálo štěstí. Věděl jsem, že v okolí Prahy hřiby královské rostou. Tuto plodnici jsem měl řádně nastudovánu. Víte vůbec, že ještě - asi - na konci předminulého století jich byli plné lesy? Stejně jako stročků trubkovitých, stročkovců kyjovitých a dalších. Kde ale ty loňské sněhy jsou. Proč řada hub zmizela v nedohlednu se do dnešních dnů pořádně neví. To by ale bylo na jiné povídání. Některé se ale občas začínají již vracet. Například ten stroček trubkovitý. Týká se to ale i lišky obecné.

Není to tak dlouho, co pan Oplt přišel na besedě České mykologické společnosti se zprávou, že je našel u letiště Točná, což je dnes součást Prahy. Jenom nevím, jest-li je tam v příštích letech našel opakovaně. Tím se potvrdily informace, že i kolem Prahy je možné je potkat.

Za chalupou mám lesík, který je dnes dokonce chráněný Evropou, kde roste řada vzácných hub. Například hřib satan, medotrpký, nachový a další druhy. O tom, jak je lid trhá, se dočtete zde na blogu u jednotlivých plodnic.

Nedávno jsem se potkal na lokalitě se spisovetelem přírodovědných knih. Hodili jsme řeč a dostali se i k hřibům královským. Řekl, že nedávno potkal ženu, která měla v košíku dva převeliké kralováky. Zeptal se jí, jestli vůbec ví, co to sebrala? Její odpověď byla naprosto šokující. To tady sbírají všichni.

Pak přidal informaci, že již tamější starý hajný vyprávěl, jak rostli ve velkých množstvích dole na východní stráni. To ale mluvíme o 19. století. Tenkrát se nejenom kralováci ve velkém vozili do Prahy a dalších měst, kde se na trzích prodávali. Byla to nezajímavá houba, protože jí bylo přemnoho.

Měl jsem několik informací, abych dnes vyrazil. Hned jsem pochopil, že na těch řečech něco je. Sráz je tak prudký, nebezpečný, že i kdyby rostly houby, tak tam nikdo nepoleze. Chození je tam velice nebezpečné, doslova o život. A kdo by tam i lezl. No přece já, který by se rád s hřibem královským konečně potkal. A podařilo se. Jsou to ale věci, že...

Rodině jsem dal vysílačku, do kapsy jsem vložil mobil, nafasoval spoustu vody, svačinu a vyrazil. Doslova, do posledního písmene, to netrvalo dlouho, a já koukám jak blb. Přede mnou dva nádherní kralováci, kteří vlastně byl jenom jeden. Vyrůstali z takového toho bordelu, kteří lidé vyhazují do lesů. Někdo pravidelně přijížděl na okraj srázu a vždy něco vyložil. A mezi střešními taškami, lahvemi snad z roku Franze Josefa, zrezivělým železem, zbytky kelímku od hřbitovních svíček a dalším nepořádkem vyrůstali.

Bohužel, již to nebyli žádní krasavci, spíše a bohužel tomu bylo naprosto naopak. Ale i tak to byl velký úspěch. Z ničeho nic jsem pozvedl hlavu a v dálce vidím něco neskutečného. A bylo konečně vymalováno.

Popošel jsem, usedl, a začal se kochat. Nejdříve takový divný pocit, že to není zase nic tak moc. No zkrátka hřib, který má hlavu do červena a divně žlutě, až neonově, vytvarovaný divný třeň. Za chvilinku jsem byl opět správně a hezky naladěn. Je to překrásná plodnice. Zdravá a na šířku - počkejte, jdu změřit tu fotografickou brašnu, podle které jsem hlavičku zaměřil - do třiceti chybí, možná, dva centimetry. Během příštích dnů tam uspořádáme několik fotovandrů!!!


Tady jsou ty dvě plodnice, které jsou vlastně jedna.

Poznámka:





Rozhledna na Vysokém Kamýku otevřena

25. července 2012 v 22:49 | ...a článek nekončí. Bude pokračovat nekonečně a vy se přidejte. |  Rozhledny, výhledy
Více ZDE !!!

Tvrdívávám, že pravda není jenom jedna. A na příkladě rozhledny na Vysokém Kamýku se to dá dokázat.

Bývávalo tady ve hvozdu přenádherně. To je jedna pravda

A ta druhá?
Uvedením rozhledny do provozu je to tady jeden velký blázinec a bude hůř. A ta druhá pravda je, chvála za to Bohu, třeba se stane zázrak a lidé začnou rozumět přírodě a budou tuto naší Matičku přírodu opět milovat!!!



Mít za přátele fořty se vyplácí. Zavolá a my jedeme na jistotu.

Nedávno jsme stáli u cesty uprostřed hvozdu na Šumavě, když z ničeho nic přijelo staré rozhrkané auto. Já jsem si, tak jak to dělám vždy, rád si s lidem popovídám, stoupl doprostřed a přinutil dotyčného zastavit. Vyzval jsem ho, aby nám tu svojí úrodu hřibu ukázal. Začal se strašně chechtat a tvrdil, že se zde stará o zvěř a houby ho nezajímají. Když je potřebuje, tak skočí na své plácky a za okamžik má plné koše. Bylo nám špatně, když jsme ta jeho slova slyšeli, maje téměř prázdné košíky. A to jsme na hřibech byli s domorodci.

Slovo dalo slovo a v brzké době nám ty své jeleny a další vysokou ukáže. Nabijte akumulátory, kupte si nové baterky a brzy vyrazíme. Ještě s ním musíme domluvit období říje. To pak bude něco.

Jenom doufám, že to neskončí zase tím, jak jsem se bál toho jelena. Za celou noc jsem kvůli němu pod smrkem, ve spacáku, nezamhouřil oči. Tak jsem se moc bál. Více zde někde na blogu.



Stročkovec kyjovitý - Comphus clavatus - Lievikovec kyjakovitý

23. července 2012 v 17:38 | V červenci 2012 "nalezen" na Šumavě. Děkujeme nálezcům, že blog. burle. cz oslovili |  Stročkovec kyjovitý
Stročkovec kyjovitý


Ona, ing. Kateřina B a on její manžel ing. Lukáš B, znají svojí část Šumavy, nejen po stránce houbařské, naprosto dokonale. I oni potvrzují, že není možno přijít do hvozdu, lesa, a domnívat se, že bude vystaráno. Nebude. Důležité je mít prověřené plácky, které nikdy nezklamou. Můžete hodiny chodit lesy a nic nenajdete, ale když půjdete s borci - Kateřina na Šumavě vyrostla, její manžel je z Moravy - tak máte za okamžik plný košík.

Kateřina nedaleko svého bydliště - již tomu dávno - objevila stročkovce kyjovité, ale tenkrát nevěděla, o co se to vůbec jedná a bohudík to ani nevěděli lidé, kteří se s ním na lokalitě určitě rovněž setkali. Je tam stále neporušen. Začala v posledních dnech pátrat v knihách a přes internet se dostala na burle.blog.cz, kde se jí dostalo odpovědi. Stále si ale nebyla jistá, a tak mojí houbařskou maličkost pozvala přímo na místo činu.

(= Dopsáno dodatečně =) V komentářích se dočtete, že tuto vzácnost nenalezla manželka Kateřina, ale naopak manžel Lukáš. Za nedorozumění se moc a od srdce omlouvám. Nikdy bych nevěřil, že stročkovce kyjovitého nalezné na Šumavě chlap z Moravy. To je pravděpodobně pro šumaváky převeliká urážka, kterou již na věky věků nepřežijou! Nerozdýchají!) Jestli se šumavané mýlím, tak další lokality této vzácné houby pište na burle@seznam.cz. Budu se na Vás moc těšit.

Když jsem v listopadu 2008 založil tento blog, tak jeden z prvních článků byl o této vzácné a záhadné houbě. Již tenkrát jsem byl s jejím životem převelice překvapen. Divné je, že se všude píše, že je závislá na jedli. V případě Šumavy to není zas tak jisté. Kdo se v tom má ale vyznat. Třeba tam mezi smrky nějaké dávné pozůstatky jedlí jsou.

Paní Kateřina je rovněž, tak jako její manžel, převeliká houbařka, dokonce se dá říci mykoložka, ale má převeliký problém, tak jako i ostatní maminky. Má totiž dvě malilinkaté dcérky, a jakpak vyřešit chození lesem s potomky? Nezbývá nic jiného než kočárek. S tím se ale běhat po hvozdu moc nedá, že? Ještě štěstí, že Šumava je na houby přebohatá. A co si budeme povídat. Při cestách bývá těch nejkrásnějších hub nejvíce. S úlevou však vždy čeká až přijede manžel a hodí holčičky na záda. Ale co si budeme povídat. Nejlépe je nechat děcka babičkám a dědečkům.

U této rodiny houby milují a Kateřina je umí nejen dobře připravit, ale vždy přidá i něco navíc z pece. Její masíčko, buchty, koláče, jsou nepřekonatelné. To dobře vědí i v proslavené restauraci ve vedlejší vesnici, kam tyto výtvory své práce neustále dodává. Dobrou chuť. Fakt byly éňo něňo. A to její kafe z bukvic. Kam se hrabe to pravé z dalekých zemí. Jo na tradice našich předků jsme rychle zapomněli. A to určitě není dobře.

Právě příběh o ní mě přivedl k tomu, abych se mykologií začal zabýval vážněji. A jak je vidět, tak se to vyplatilo. Dokonce jsem tam tenkrát jako podtitulek napsal tuto větu: "Rád bych se ještě dožil dne, kdy získám jeho fotografii." A zásluhou manželů B se podařilo. Mnohokrát děkuji přátelé. Jistě nemusím připomínat, že plácky budeme každým rokem pozorovat a hledat v okolí, zda se zde nestává zázrak a stročkovec se nezačíná rozmnožovat.

Plodnice v záři zapadajícího slunce.

Jedné věci ale nerozumím. Prokazatelně se jedná o houbu, která je v České republice převelice vzácná. Tajemná! Pan RNDr. Vladimír Antonín, CSc. nám sice napsal, že stročkovec je znám ze čtyř lokalit, ale nenapsal, kolik je jich v Čechách a kolik na Moravě. Podle mého názoru, již dávno měl patřit mezi houby chráněné státem!!! Proč tomu tak není? Odpoví nám někdo? Stročkovec kyjovitý se totiž vyskytuje, i když rovněž vzácně, na Slovensku. A odtamtud je to na Moravu kousek.

Nastává pravděpodobně doba, kdy by se jeho ochrana měla urychleně udělat. Nikdo nezabrání tomu, aby ho lidé nezačali znát a sbírat. Je kulinářsky vynikající. Navíc pro svojí tvrdost se dá dobře sušit. Prosím, tajme jeho výskyt do posledního dechu. Pouze tak se podaří ho v přírodě co nejvíce zachovat a doufat, že se bude i nadále po republice rozšiřovat.


Světe div se, ale aby toho nebylo málo, tak Kateřina našla dokonce lokality stročkovce kyjovitého hned dvě. Jsou od sebe vzdáleny, vzdušnou čarou, necelý kilometr. Doslova přes kopec.

Já jsem na místo přijel bohužel až v době, kdy tam již mladé plodnice moc nebyly. Ty jsou totiž fialové, teprve později se začne stročkovec přebarvovat. Mladé se však začínají objevovat, a tak je předpoklad, že zde bude ještě moc o čem, nejen v letošním roce, pátrat.

Stročkovců na první lokalitě bylo již málo, ale Kateřina je přesvědčena, že poblíž našla, v letošním roce, i hřiba královského. Její vyprávění o znacích, zejména neonově žluté nožce na něj vypadá. I fotografie, kterou pořídila, královského vystihuje. Bohužel si budeme asi na repete počkat na příští rok. Ale jeden nikdy neví, třeba se podaří ještě letos.

Druhá lokalita je mezi starými smrky na okraji lesa. Když jsem uviděl první plodnici, tak jsem byl nadšen. Stal se zázrak. Od roku 2008 přemýšlím, že se vypravím na Slovensko stročkovce kyjovitého vyhledat. A hle on dokonce roste na Šumavě, v oblasti, kterou často navštěvuji.

Lukáš na mne kouká a možná, že je i zděšen výrazem na mém obličeji, který je ve velkém vytržení. Rukou, bez jediného slova, opisuje kruh a já teprve vidím, že je tam plodnic povícero. Někde krásné velké shluky, jinde dvě plodnice pohromadě, opodál zase tři, a tak by to mohlo pokračovat. Dokonce, bohudík, je tady i několik malilinkatých houbiček ve fialovém. Na svět k nebesům se dere mladí...

Je zajímavé, že stročkatec kyjovitý roste v kruhu, který má průměr cca deset metrů. Uvnitř není ani jedna plodnice. Pouze po jeho obvodu. Houby jsem zapomněl v roztržitosti spočítat. Shluků je tak kolem patnácti, ale jednotlivých hub přehodně. Všechny jsou, kromě těch několika mladých, stejného věku, soudíce podle zbarvení. Zajímavé je, že plodnice vyrůstaly z vlhkého mechu, nebo na jeho okraji. Mají rády vlhké až podmáčené prostředí. Pan Kluzák píše, že rostou rovněž v pruzích.

** ** ** ** **


MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Jedlý, VIII - X, velikost plodnice - na výšku až 14 cm, na šířku 6 cm, nezaměnitelný/ - V mladí jsou plodnice fialové, následně masově červené, později přecházejí na světle okrovou barvu. Takto se dá přesně rozeznat stáří plodnic. Tvar se dá přirovnat k převeliké lišce obecné. Na jídlo vynikající. Houba je tuhá, dá se tedy bez problému přepravovat. Z tohoto důvodu je nutné jí pokrájet na menší kousky a déle tepelně zpracovávat. Dobře se suší. Údajně chutná lépe než hříbky a proto byla v minulosti, tak hodně vyhledávána.Výhodou je, že jí téměř nevyhledávají červíci. To je ale u tvrdých plodnic téměř zákonem.

Je prokázáno, že se po mnoho let vyskytuje na stejném místě. Roste v průzích nebo v čarovných kruzích. V odborné literatuře se píše, že stročkovec kyjovitý je vázan na jedli. Na šumavských lokalitích nebylo po jedli ani památka. Správnější bude údaj, že roste jednotlivě, ale i ve skupinách, hodně často trsnatě, v jehličnatých a smíšených lescíh, ve středních a vyšších polohách. Jsou pouze dvě vysvětlení. Buď to není pravda, nebo na lokalitách se dříve jedle vyskytovaly.

** ** ** ** **

POZNÁMKY:

RNDR. Vladimír Antonín, CSc. - Ano, je to stročkovec kyjovitý (Gomphus clavatus). Je to houba zařazená v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené druhy. Podle této publikace je znám v posledních letech od nás z pěti lokalit (ale myslím si, že od té doby byla už nalezena zase na několika dalších).

Václav Burle: A kolik těch známých lokalit je na Moravě a kolik v Čechách?

Zdeněk Kluzák: Osud stročkovce kyjovitého je zřejmě smolný. Jeho plodnice mají vzhled masitých lišek, v mládí jsou celé fialové, dospíváním vybledají do masova až žlutava. Roste převážně na podzim v pruzích nebo kruzích v jehličnatých lesích, zvláště pod jedlemi. Kdysi u nás patřil k nejhojnějším houbám, a to všeobecně oblíbeným, jak dosvědčují i tři desítky jeho lidových názvů - například liška fialová, jelení kopýtka, vojáčci nebo fajfky. Dnes jej zná (myšleno někdy asi v sedmdesátých letech minulém století) a ví, kde stročkovec kyjovitý roste, jen nepatrná hrstka houbařů. Přestal se objevovat v atlasech hub a jeho mizení dosáhlo takového stupně, že se stal jednou z nejohroženějších hub u nás.

Ing. M. Smotlacha: Tento vynikající populátor hub dokonce ve své knize z roku 1961 se už vůbec o kyjovitém nezmiňuje.

Tomáš Papoušek: Jmenovaný ve svém "Velkém atlase hub z Jižních Čech" - doporučuji zakoupit - píše: "Podmínky roku 2001 byly pro jeho růst v jižních Čechách zřejmě mimořádně příznivé, protože kromě nové lokality u obce Lužnice byl jeho výskyt zaznamenán také na Netolicku." Dále pan Papoušek dodává: "Tento druh je jediným zástupcem rodu Gomphus ve střední Evropě a svým typickým vzhledem je těžko zaměnitelný za jinou houbu.

Václav Burle: Jest-li máte někdo o stročkovci kyjovitém nějaké údaje z literatury, nebo i z doslechu, napište dole do komentářů a já to následně přetáhnu do tohoto článku. Jenom nezapomeňte uvést jméno autora apod.

Václav Burle a Vandrovníci - Jak jsme se tak pohybovávali ve vojenském újezdě Boletice, tak jsme si tam vytipovali hvozd, kde by stročkovci kyjovití měli růst. Po dnešních zkušenostech víme, že by tam měl míti i dnes ty nejlepší podmínky. Budeme to zkoušet a snad se dílo podaří. Přidat se může i každý z vás. Potřebujeme někoho, kdo nám bude nosit hlavně ty převeliké spousty, litry, vody. A vyrážíme tento pátek na celý víkend. Na Knížecím stolci totiž postavili novou rozhlednu!


Obdržel jsem informaci, že stročkovec kyjovitý byl objeven i nedaleko hradu Rábí. Možná, že jeho plodnice mají podobné pokoukání. Připomínám, že výstava "Houby ve fotografii" bude v příštím roce na Rábí po dobu pěti měsíců. Tak nezapomeňte se na své snímky přijet podívat. Spojte příjemné s užitečným. Hrad je to moc zajímavý a stojí za prohlídku. Bohužel, zájem o návštěvu historických památek klesá. Vstupenky nejsou zrovna levné, ale na Rábí mají i levnější, s kterou se dostanete na věž, ze které je zajímavý výhled.

Mykologická zajímavost: Chtěl jsem sem vložit další fotografie, ale zájem je minimální, tak si to odpustím. Proč si přidělávat práci, že?!

I - V těchto dnech - 24. srpna - se plodnice odebírají do zapomenutí. Ještě před týdnem se začaly smršťovat, byly seschlé, jenom je nakrájet, rozemlít, a uložit na zimu v kuchyňském koutě. Zajímavé bylo, že byly tvrdé doslova jako kámen a naprosto zdravé.

Při další prohlídce seschly ještě více. Na některých plodnicích se objevila překrásná šedivá plíseň - fotografie existují - nevíte někdo o co jde? Určitě zanedlouho bude na všech houbách. Jakmile se člověk srostlice plodnic dotkl, ihned z ní vylétlo přehodně mušek. Opodál se začaly objevovat nové houbičky. Nebyly však fialové, ale nahnědlé a bohužel seschlé. To udělala ta letošní vedra. Tak zase za rok...

II - Jak takový stročkovec kyjovitý chutná? Dostal jsem několik zpráv od lidí, kteří si jeho chuť a použití ještě z dětství pamatují. Můžete se přidat. Jednalo se o houby, které nebyly červivé. Po kuchyňské úpravě byly stále na zkus tvrdší, což je hodně předurčovalo k použití jako škvarečky. Jednoznačně houba na jídlo velice příjemná. Nepodařilo se nám ale zjistit, na jaké způsoby se používala. Určitě škvarky, smaženice a čert jenom ví na co ještě. Významný český mykolog ing. Jiří Baier tvrdí, že kyjovitý má dostí nasládlou chuť.


Doplnění - Zamyšlení: Určitě to rovněž znáte. Jste v hlubokém spánku, nebo jen tak v polospánku a v průběhu noci na vás útočí různé myšlenky, jak dobré, tak i zlé, sny. Jaké asi musí být u člověka, jehož koníčkem, nebo dokonce živností, je houbaření, houby, tyto nádherné dary lesa. Výtvory Matičky přírody, které tak milujeme.

Nejinak tomu nebylo ani u mne. Ve spánku jsem si vzpomněl, v souvislosti se stročkovcem kyjovitým, na pana Tomáše Papouška, vynikajícího jihočeského mykologa, jehož práce - Velký fotoatlas hub, jak on říká z jižních Čech, překonala hranice Evropy.

Podnět, který vznikl v hlubokém spánku, tady byl, tak jsem o několik dnů později do jeho atlasu nahlédl a vyhledal stránky, kde se píše o stročkovci kyjovitém. Po přečtení několika řádků jsem na tuto houbu, plnou záhad, získal nový pohled.

Pan Papoušek píše, že v roce 2001 byly v jižních Čechách na výskyt stročkovce kyjovitého mimořádné podmínky. Bohužel, se na toto téma více nerozepisuje. Uvádí pouze dvě poznámky. Za prvé, že jeho výskyt byl zaregistován - také - na Netolicku. Za druhé, v atlase uveřejňuje tři fotografie této zajímavé houby z Lužnického vrhu (750 m.n.m.) poblíž vísky Lužnice. (Snímky byly pořízeny 16. září 2001). Zde se plodnice našly v kamenité stružce. Uvádí, že na lokalitě rostou smrky společně s buky a nedaleko je malá jedlina. Není již čas to tam pravidelně prozkoumávat. Určitě dobrý nápad pro ty zarputilé houbaře, kteří v této oblasti žijí. Třeba nám dají časem vědět, jak dopadli...

Mykolog Tomáš Papoušek ještě v této souvislosti uvádí - Stročkovec kyjovitý je jediným zástupcem rodu Gomphus ve střední Evropě.

Český jazyk a houby, houbaření: Na toto téma by se dalo mnohé napsat. Jak jsem si tak četl u pana Papouška, tak jsem dostal toto vnuknutí. I v odborné mykologii se stále uvádí termín trs. Houby rostou v trsech. Existuje ale, v této souvislosti, ještě jeden přenádherný výraz - s r o s t l i c e. A ten se - zejména - ke stročkovci kyjovitému převelice hodí, že?!

*** Zcela nelogicky se, zejména na internetových stránkách o houbaření, uvádějí názvy hub Velkým písmenem. Nedávno to tak na nahoubách napsal vynikající amatérský mykolog od Liberce. Ve větě napsal - Květnatec Archerův. Nebylo by správné u hub psát první písmenko ve větě malým písmem - květnatech Archerův?

*** Neustále, a to nejen u houbařů, ale i ve všech sdělovacích prostředích, televizí počínaje a rozhlasem konče, se používá slůvko přehršle jako něco, co znamená převelice mnoho. Rostla tam přehršle křemenáčů. Míněno hodně. OPAK je však pravdou. Přehršle již od dávného středověku znamená převelice málo. Vychází to z faktu, že je v hrsti něčeho moc málo.

Moderátoři, VIP, celebrity apod. následně tvrdí, že se tento výraz - přehršle - již všude používá ve smyslu hodně. A to bohužel mají pravdu. Dokonce jeden znalec českého jazyka začal razit tezi, že by se přehršle měla brát již jenom ve druhém smyslu, tedy hodně. A to by byl převeliký omyl.

Představte si, že budete číst staré kroniky, letopisy, spisy, a ten původní smysl již nebudete znát. Následně můžete všude napáchat hodně škody, nesmyslů. Takže - PŘEHRŠLE ZNÁMENÁ NĚCO ČEHO JE STRAŠNĚ MOC MÁLO!!!





Vejce jsou vejce, ale která jsou která. Která jsou nejlepší?

22. července 2012 v 22:56 | Houby bez vajíček, tak to tedy není ono... |  HOUBY
Vejce, to je delikates. A my si teď povíme, která jsou nejlepší a kde a jak je koupit

/...tato problematika zatím nikoho nezajímá, tak to necháme na později!/

Poznámka: Chcete kupovat neustále čerstvá a veliká vajíčka za 3 koruny? Na silnici z Dobříše na Hostomice je Trnová. Pamětníci z hrdostí vzpomínají na lidi, kteří se zde zapojili, za II. světové války, do partyzánského hnutí. Je tam na levé straně statek, na pravé pak drůbežárna a za ní, u silnice, chovné zařízení Českého rybářského svazu.

V této drůbežárně vám prodají vejce od nevidím do nevidím, včetně svátků a víkendů. No přece v takovém důležitém zařízení stále musí být nějaká služba. Proč kupovat divná vejce ze zahraničí, když tady je dostanete ihned po snesení. Podporujte svého šerifa, tedy i svojí drůbežárnu. (Brzy to zde doplním o další informace. Běhají v ní slepice po dvoře, nebo jsou v hale, v klecích?)

Hřib satan II/2012

22. července 2012 v 16:54 | Mnozí se domnívají, že satanů v přírodě přibývá. Jaký názor máte vy? |  - - hřib satan
Hřib satan II


..... zatím jenom snímek. I tohoto budeme nadále pozorovat. Teď lituji, že jsem ho rovněž nevyfotografoval o pár dnů dříve.

Ve středu je bohužel někdo odcizil. I ti dva maličcí satánci, jejich děťatka, zmizeli. Ale jeden tam ještě zůstal. Tak ještě uvidíme. Možná se stane zázrak.


My je milujeme a takto se k nám neustále chovají...

Šindelovník severský -asi- / už víme že je to on

22. července 2012 v 14:53 | Udělal nám velkou radost. Bude se opakovat i v letošním roce? |  - - šindelovník severský
Šindelovník severský, pozor následuje zde pokračování...

Při včerejší kontrole korálovců jedlových a bukových jsme překontrolovali i tohoto šindelovníka severského (22. července 2012). Známe ho z minulého roku, začátek článku, více ZDE, kdy jsme si ho přádně užili. Předpokládali jsme, že ho tam objevíme i letos. Kmen jsme prohlíželi již v pozdním jaru a už tenkrát se nám zdálo, že se tam něco dere do světa. Nyní to máme potvrzené. Otázkou je, zda to je šindelovník...

Opodál jsme již dávno našli hnízdo čápa černého. Naposled jsme ho překontrolovali začátkem června a to bezvýsledně. Jaké bylo naše překvapení, když jsme nyní zjistili, že bylo obydleno. Tolik stříkanců pod stromem jsem ještě nikdy neviděl. Tak tohle jsme pořádně prošvihli, podělali. Mohli to být přenádherné snímky.

Hnízdo je sice na vysokém stromě, ale svah nad ním je ještě o něco výše. To mohli být ale fotky. Tak zase za rok.

** ** ** ** ** **


(4. září 2012) - Bohužel jsem se někde zapomněl a tak ho první zřela Jájka. Všichni jsme byli překvapeni jeho krásou. A světe div se, hned vedle sebe má potomka. To jsme vůbec nečekali a moc mile nás to překvapilo. Zase bude v příštích letech co sledovat. Všimněte si, že v minulém roce byl do červena a letos je hodně světlý. Škoda přeškoda, že je tak moc vysoko a my ho nemůžeme dopodrobna prozkoumat.

V celém zdejším hvozdu na šindelovníka nezakopnete. A na této lokalitě je jich k dnešnímu dni hned pět. Nejsou moc daleko od sebe, ale o tom jsem tady již psal. Dnes jsme objevili toho pátého, ale jednoho jsme bohužel nenašli. Asi jsme ho nechtěně přešli. Ještě ho letos několikrát překontrolujeme.

Šindelovníky mám moc rád. Ještě nedávno málokdo vůbec věděl, že existují, a když ano, tak se s ními nesetkal. Zde na blogu je o nich již hodně napsáno...
Dnešní nový šindelovník severský je ZDE!!!







Je 1. prosince 2012 - a my jsme přišli, opětovně, překontrolovat tohoto našeho krasavce. Je prokazatelné, že pomalu, ale jistě, odchází na věčnost, aby, prokázatelně, se zase příští rok vrátil jako mladík. Bohužel, se nám ještě nepodařilo zjistit, jaký je jeho neustálý životní cyklus.

Jediné co nás napadá je, že to vypadá, jako by se začal scvrkávat, proměňovat, v něco pevného, jakoby dřevěného. Že by jeho sílá, jeho vše, se vracela zpátky do stromu, tam přežila zimu, aby, na jaře, se opět vydala, tak jako každý rok, zpět k nebesům.

Je konec roku 2012 a my se již nemůžeme dočkat jara 2013, kdy zjistíme další skutečnosti, informace. Už aby to bylo...

L.P. 2013
...a už je to konečně tady!!!
(Začátek tohoto článku ZDE!!!)

(2. března 2013) - Po velké dišputaci, viz předcházející článek, jsme se rozhodli tohoto krasavce poprvé navštívit. A koukali jsme jak jeleni na nový seník, vrata.

Oproti zimnímu období, kdy byl již barvy hodně do červena, začíná být světlý, bílý. Dokonce v triedru již byly vidět vlásky. Je to milé zjištění, že nezahynul, že se opět dere na svět. Škoda, že se nám nepodaří již zjistit, jak dlouho na tomto starém buku vegetuje. My ho zde pozorujeme již čtvrtým rokem a budeme v tom i nadále pokračovat...

O zubčeku, jak se mu říká u našich přátel na Slovensku, se toho moc neví. Vždyť ve většině atlasů není ani uveden. Například nevíme, co se s ním na konci roku děje. Neodpadnul, nezetlel, jenom se začal, jakoby, vracet do lůna stromu, aby, až příjde jeho čas, se opět začal zvětšovat, krásnět. A to se děje právě nyní. Určitě se máme i nadále na co těšit.

(6. dubna 2013) - Vypadá to, že jeho růst se asi zimou pozastavil. Je téměř ve stejném stavu jako před měsícem. Ale už nyní je zřejmé, že i letos to bude krasavec k pohlédnutí. Navíc je hodně fotogenický.

(22. července 2013) - Asi pro letošní sucho je ve stavu, že se ještě vůbec nerozjel. Vypadá jako ještě v zimním období.

(22. září 2013) - Opět je na tom prastarém buku v plné kráse. Budeme ho pozorovat až do jeho vrácení se do kmenu.

Výstava Houby I je zadána i na rok 2013

21. července 2012 v 19:45 | Neprodleně musíme připravit výstavu Houby II. Pomůžete? |  VÝSTAVY
Výstava Houby I a Houby II


PROSBA - osvětové a naučné činnosti kolem hub není nikdy dost. Před okamžikem pan Pištora napsal, že z deseti lidí devět sebere hřiba plavého. To se týká i chráněných hub. Lidi o houbách nevědí naprosto nic!!!

Výstava Houby I je, zatím kromě dvou měsíců, nasmlouvána již i na rok 2013. Mnohdy se jedná i o dva měsíce, v jednom případě, na jednom převelice známém hradě, bude dokonce pět měsíců v jednom kuse. Vstupné přinese pěkné penízky. Zaplatí se náklady a zbytek půjde na nějakou užitečnou činnost. Tím se nám zhroutil plán, že výstava bude v každém měsíci někde jinde.

Z tohoto důvodu musíme neprodleně připravit výstavu Houby II, která poběží republikou samostatně. Ta již ale bude jenom z velkoformátových fotografií. Jestli někdo z vás chce spolupracovat, tak napište na můj e-mejl. Děkujeme. Dalších výstav se zúčastní i přední umělci, fotografové, zkrátka lidé, kteří umí. Tenhle Mistr se na Vás již hodně těší. Nyní se snažíme najít další sponzory. Nyní probíhají jednání s Olympusem, který na výstavy poskytl, pro soutěžící, své aparáty. Věřme, že vše zdárně dokončíme ke spokojenosti všech.

Rovněž přivítáme houbaře, mykology, kteří by nám pomohli s přednáškami. Nemusí být jenom odborné. Největší zájem u lidí je o takové neformální povídání nejen o houbách. Příběhy, pohádky, zajímavosti, zkrátka povídání ze života, z lesů.

Novinkou na příště bude, že na výstavách nebudou jenom snímky hub, ale i fotografie o přírodě, tak vůbec. Vzácné a zajímavé rostliny, hmyz, zvěř apod. Vše bude záležet na velikosti výstavních prostor.

Jelene jelene, oči máš zelené...

20. července 2012 v 20:07 | Fotografovat vysokou zvěř je strašně jednoduché. |  - - jelen sika D.
Jelen to je lesů pán

Pro jeden magazín jsem v archivu hledal snímek jelena, jelenů. Tato fotografie mne zaujala, protože jsem si vzpomenul, jak jsem tady psal o kýči v souvislosti s hřibem dubovým. A co tenhle snímek? Je to kýč, nebo to není kýč. A teď babo raď.

Fotografovat vysokou zvěř je jednoduché. Chce to jenom znát toho správného hajného, fořta. Človíček neznalý by neuvěřil, jak tito machři, pání lesů a hvozdů, své revíry perfektně znají. Ještě dokonalejší jsou samozřejmě pytláci.





Máme domluvenu řadu akci na podzim až začnou troubit na lesy.

Kozák dubový - Leccinum crocipodium - Kozák dubový

20. července 2012 v 14:00 | Je to divné, není to divné, ale tohoto jsem ještě nikdy neviděl. Moc velké bylo potěšení |  - - dubový
Kozák dubový (chh)


Už jsem vycházel téměř z lesa, když jsem ho uviděl krčit se v trávě. Ta jeho barva mne velice překvapila. Vůbec jsem nevěděl zda trhat, nebo pouze nasnímat a nechat ho svému osudu. Domníval jsem se nejdříve, že se jedná o nějakou varietu koloděje, jak mě v dávných letech poučil, přední světový mykolog, pan doktor Holec z národního muzea. Měl totiž takovou podobnou síťku na třeni. Vůbec jsem nevěděl, která bije. Kozáka dubového jsem ještě nikdy nepotkal. A není se čemu divit, jak jsem zjistil později. Je totiž dosti vzácný.

Cestou jsme přemýšlel, jak zavolám pana mykologa, požádám ho o setkání a předání plodnice. V každém případě jsem si byl jist, že to není jen tak ledajaká houba. Po nahlédnutí do atlasu jsem se o tom dokonce přesvědčil. Jak kozáka dubového v lesích často potkáváte vy?

Mykologické údaje: /Jedlý, ale vzácný!!! Proto je rozumné ho nesbírat, ale pouze jen pozorovat! VI - IX/ Klobouk může být i přes dvacet centimetrů. Zkrátka kozák. Převládá žlutá barva. Klobouk je jasně žlutý, rourky citronově žluté. Vše později hnědne. Roste vzácně a to jak ve skupinkách, tak i jednotlivě. Teplé listnaté oblasti - buk, habr, dub. V naší republice je to jediný kozák se žlutým zbarvením pórů.

Hřib satan I/2012

20. července 2012 v 13:57 | Český kras je na vzácné houby přebohatý. Jenom je problém zjistit, kde jsou ta pohádková místa. |  - - hřib satan
Hřib satan I

Poznámka: Nedávno jsem tady psal v souvislosti s hřibem dubovým, že je převelice dobré, užitečné, netrhat malé, mladé plodnice. Naopak zamaskovat a počkat si až vyrostou, nabude výrazně jejich hmotnost. Nikdy bych nevěřil, jak rychle a úspěšně to funguje u hřiba satana!

Nebylo by od věci, kdyby někdo, znalý matematiky, spočítal, jak by se hmotnostně projevoval člověk, kdyby nabýval a rostl, den ze dne, jako hřib satan. Asi bychom se moc divili.

Zde je snímek z 18. července. Ze snímku se to nepozná, takže doplním, výška doslova několik centimetrů - cca pět! Všimněte si těch dvou maličkých děťátek. To je moc důležité.

Když jsem tu rodinku našel poprvé, tak jsem byl přesvědčen, že ta miminka rovněž se budou vytahovat k nebesům, ke slunci. Zatím opak je pravdou. Asi to nebude nic mimořádného, neboť jsem se s tím již několikrát setkal.

Rodinka je zamaskována, a tak jí i nadále budeme pozorovat.

20. července téměř na minutu přesně.


Byl jsem překvapen, i když ne poprvé, jak se plodnice zvětšily. A to o něco více než jednou. Bohužel, miminka se zcvrkla více do sebe a vypadá to, že zrození nepřežijou. Uvidíme, jak to dopadne za několik dnů.

Opodál, cca deset metrů, je další překrásný sataník, u kterého rovněž miminečko, kterému ale již upadla hlava. Nevíte někdo, jak to s těmi maličkými je. Znamená to snad, že ti staří jim nedají možnost přežít?

V pondělí je pojedeme do Českého krasu překontrolovat. Určitě se dozvíme nové skutečnosti. Jak já takovéto houbaření mám rád. Zítra vyrážíme do další lokality se podívat na korálovce bukové a rovněž na šindelovníky severské. Moc toho neočekávám, ale kdo ví, že?

22. července



Na fotografii to není zas tak moc vidět, ale plodnice se zvětšily pořádně. Minule jsem napsal, že dva mladí satanačci růst svých rodičů nepřežijí. Teď to již tak zle nevypadá. Opak je pravdou. Trochu zmohutněli a vypadají moc dobře. Objeví se tam snad další dvě pěkné plodnice. Počkáme a určitě se dočkáme... /pokračování za několik dnů./

25. července

Již jsme je našli zcela rozpadlé.

** ** **

Poznámka I: Dnes jsme se na plácku hřibu nachových, satanů, medotrpkých a dalších rarit, setkali s houbařem, který nám vyprávěl, jak v Radotíně, což je součást Prahy, CHKO Český kras, lidé nosí plné koše hřibů satanů. Nabízí se otázka, zda je to správné? Lidé o těchto vzácných hřibech nevědí vůbec nic!!! Tady se opět ukazuje, že osvětověnaučná práce mykologů, znalých houbařů, je naprosto minimální, nijaká. Proč? Uměli by jste nám to pane Antoníne, Holče a vy další státní mykologové vysvětlit?

Není již ten správný čas i ostatní barevné hřiby, ale i další houby, zařadit státem, Českou republikou, mezi chráněné?

Je tady ale jeden problém. Možná je to jen z důvodů, že informační technologie jsou naprosto dokonalé, nebo je to možná i pravda. Nerostou ti barevní v posledních letech povícero. Je vůbec nutné je chránit?

Téměř sedmdesát let znám a chodím na jednu lokalitu. Zkušenost mám takovou, že počet plodnic je naprosto stejný. Tedy nikdy nic moc. Někdy jich vyrostlo o trochu více, podruhé jen několik kousků. Stále tam jsou, stále je lidé nosí do svých příbytků. Máte na to vy mykologové, houbaři nějaký názor?

Poznámka II: Při kontrole vzácných hub jsem potkal řadu houbařů. Ti středně staří, i ti před hrobem, vždy pozdravili, vzájemně jsme si popovídali a to nejen o houbách. Pak jsem potkal ty hodně mladé. Můžete mě prosím někdo vysvětlit, proč neumí říci dobrý den? Nejlépe to bude ukázat na příkladě.

Byl hodně mladý cca 20 let a šel se slečnou, která mohla, podle toho jak se k sobě chovali, být i jeho manželkou. Jeho snímek jsem zašifroval, i když mám naprosto dokonalý jeho portrét. Prý je zaníceným fotografem hub. Pomalu jsem se k nim sunul, abychom se pozdravili. Dělali, že vůbec neexistuji. Už vás slyším, jak říkáte, proč jsem nepozdravil první. Je to naprosto jednoduché.

Když se lidé potkají, tak to není jenom o pozdravu. Tváře se musí otočit k sobě, oči se musí setkat. A pak následuje pozdrav. Tady ti dva mladí dělali, jako kdybych neexistoval. Samozřejmě jsem je zanedlouho vyzpovídal...

Není to jen tento příklad. Zkrátka mladí nezdraví, jsou uzavřeni do sebe, ten pozdrav, tu slušnost, je bohužel nikdo nenaučil. (Že Mechová?)

Nejhorší jsou běžci. Takový mladík, mladice, se z ničeho nic objeví za vámi a pro vás je to úděsný úlek. Ještě nedávno to chodilo tak, že se říkalo stopa, skol, apod. Dnes je to vo smrt.

Naprosto příšerné to bylo, když jsem ještě chodil s německým ovčákem. Úlek vždy následně byl ale na straně běžce. Jak běžel čas, tak tihle tajemní a tišší běžci, když jsem byl se psem, dávali o své přítomnosti vědět na kilometry daleko.

Proč vy mladí nezdravíte a neuvolňujete dříve narozeným lidem sedadla ve veřejné hromadné dopravě??? Nedávno jsem jel metrem a nastoupila babička - jak od Boženy Němcové - v rukách berle. Kdo myslíte, že jí uvolnil místo? Ani jeden z mladých nezvedl zadek.... Je to normální? A teď bych mohl v této souvislosti pokračovat kapitalismus minulý a kapitalismus dnešní. Víte jaký je v nich rozdíl? Je to stejné, jako s tím zdravením a uvolňováním míst!

O několik dnů později sedím v tramvaji, sedadla obsazená, stojí pouze několik cestujících. Přistupuje mladá žená s převelikým břichen. Tramvaj se rozjíždí a mladé dívky, mladíci, dělají, že dotyčnou nastávající maminku nevidí. Kdo myslíte, že jí pustil sednout. S mladou paní jsme si hezky popovídali a to na celou tramvaj. Ptal jsem se jí, jak se jí často stává, že jí nikdo nepustí sednout. Víte co udělala? Rozplakala se na celou tramvaj.


Zpravodajství: Zájezd sokolek, před výstavní síní v Mariánských Lázních, které se přijely podívat na fotografickou výstavu HOUBY I. Obzvláště v tomto období je to naprosto aktuální.

Dámy do prostor CHKO Slavkovský les chodí pravidelně, neboť je zde, podle jejich vyprávění, slečna pro styk s veřejností, která se jim s patřičnou láskou a pokorou věnuje. Vždy jim poskytne, s výkladem, patřičné nové materiály, které CHKO v pravidelných intervalech vydává. Nevynechají ani jednu z jejích výstav. Moc, tak jako každoročně, se těší na letošní houbařskou výstavu, která pravděpodobně bude v září.



Hřib medotrpký aneb takových zlatých človíčků, spisovatelů, fotografů, je převelice málo. Bohužel...

20. července 2012 v 13:53 | Na této lokalitě v Českém klasu rostou satani a medotrpký společně i s nachovými. Jenže ten se zatím ani jeden neobjevil |  - - hřib medotrpký
Hřib medotrpký

Když jsem ty dva objevil poprvé, tak jsem byl přesvědčen, že to budou opět satani. Jakmile jsem se jim podíval na třeň, tak bylo vše jasné. Plodnice byly maličké a i to nakouknutí nebylo vůbec jednoduché. Byly tak titěrné, že vůbec nestalo za to je fotografovat. To hovořím o 18. červenci. Dnes 20. července to již bylo o něčem jiném.

Ten menší povyrostl minimálně, ten druhý, větší, pěkně povyskočil. Na rozdíl od hřibů satanů ne do výšky, ale do šířky v klobouku i ve třeni. Povyrostl minimálně. Uvidíme, jak se mu bude dařit v pondělí. Srdečně vás zvu... Objevily se tam v krasu další plodnice, ale nevím, které to jsou. Ono se to v mládí, podle zabarvení klobouku, nepozná.

20. července LP 2012




22. července



Názor si udělejte sami. Je větší, ale roztahuje se více do šířky než do výšky.

25. července


Zajímavé je, že tato plodnice se ukázala na plácku jako první. A v současné době je tam už téměř poslední. Proč ty ostatní odešly na věčnost tak brzy. Proč nepřežily tohoto borce? Záhada...

Mnoho medotrpkých lidé sebrali. Moc bych chtěl vidět ten údiv, když se v domácnostech pustili do smaženice. Bohužel, odnesli i satany, z nichž většina již nebyla k jídlu. Na lokalitě to dnes už hodně páchlo.

Letos tam mnoho plodnic nebylo. Ale ještě nemusí být všemu konec. Snad se ještě vydaří a konečně se ve velkém objeví i hřiby nachové. Prý tam byli v této sezóně pouze dva.

** ** ** **

Mykologické údaje: /Nejedlý dopíši někdy později. Nestíhám. Ještě tady je hodně předcházejících článků, které musím dopsat.

Poznámka I: Představte si, že hřib medotrpký, nejedlý, proto mohu bez uzardění prozradit, roste i "uprostřed" Prahy. Pište na můj e-mejl a já vám poradím. Dokonce budeme moc rádi, když tu lokalitu prozkoumáte a následně dáte zde v komentářích vědět...

Poznámka II: V Českém krasu je místo, kolem kterého proudí doslova nepřetržitě davy lidí. Ještě v předminulém roce medotrpké rvali. Viděli hřiba, tak hub s ním do kabely. Takto nelichotivě jich vždy, rok za rokem, končívali desítky. Následně se taky houbař zamyslel medotrpkého vyndal, nevědě co to je, a zahodil. Připadal mu takový divný, jiný, a tak neriskoval. Byla to převeliká škoda.

Pak se našel jeden človíček - děkujeme pane řediteli - a začal kolem nich dávat pletivo. Navíc k nim zapíchl značku, kterou používají zahradníci a na ní napsal o co se jedná a dodal, že hřib medotrpký je nejedlý. Světe div se, od té doby se každý skloní, přečte těch několik řádek a hřiby nechá bez povšimnutí...

Není toto cesta, jak označovat chráněné a ohrožené houby, lokality? Co vy na to houbaři, mykologové?

Právě dnes jsme se v lese potkali se spisovatelem a fotografem přírody panem R, který o ní vydal desítky knih. Zejména se věnoval ptactvu. Slovo dalo slovo a on začal hovořit o jedné madam, kterou nedaleko, v minulém roce, potkal. V ruce držela několik hřibů královských a vůbec netušila o jakou vzácnost to jde. Poučil jí a dokonce upozornil, že by jí trhání královských mohlo přijít hodně draho. A její odpověď: "Tady to sbírají všichni!!!" Jenom já jsem ještě žádného pěkného nepotkal...

Jak jsme tak o hřibech královských hovořili, tak on, protože již kmet, začal vyprávět, kde všude kralováci rostli. Ne, že by je systematicky hledal. Plácky znal z vyprávění lidí, kteří v dané oblasti žili, od lesníků, hajných apod. Faktem je, že tam kde růstávali je dnes již nenajdeme. Nebo snad ano?

Příkladem nám může být - asi předloni - nález panem Opatem pod letištěm Točná. Jenom nemohu zjistit, jestli je tam našel i v minulém a letošním roce. Nevíte někdo?

Zlatý člověk, ve volném čase spisovatel o přírodě, její komorní fotograf. Napsal o ní desítky knih, které vycházejí i v současné době. K lásce k ní přivedl desítky tisíc lidí, kteří mu ve svém nitru za to neustále děkují. Jest-li na školách ještě existuje povinná četba, tak jeho díla by měla být její ozdobou. Třeba by se pak stal zázrak a mladí lidé by utíkali od současných aktivit do lůna matičky přírody. Kdyby se to podařilo, tak by to byl dar Boží.

Když si uvědomíme, jakou fotografickou techniku tehdejší bardi používali, tak je až nevěřícné, jaké přenádherné dílo stvořili. Dílo pana JR bylo v minulém století, ale i v tom současném, vždy ozdobou knih, časopisů, novin, ale i televizních a rozhlasových pořadů. Bohužel si nemohu vzpomenout, jak se ten fantastický pořad o přírodě tenkrát jmenoval. Byl naprosto úžasný. Vzpomenete si někdo?

Znáte jeho jméno a příjmení? Některou z jeho knih? Víte, které oblasti přírody se věnoval nejvíce? Napište na burle@seznam.cz, nebo sem do komentářů a budete odměněni...

Poznámka III: Dnes jsme se šli podívat na miláčky medotrpké a byli jsme zděšeni. Podle stop jsme zjistili, že on, možná i ona, si sedl. zády se opřel o strom, a nechával si plodnice přinášet. Následně je ořezával, čistil. Ze zbytků bylo naproto jasné, že se jednalo o hřiby medotrpké. Jaké to pak bylo pro ně doma v kuchyni překvapení nevíme, ale rádi bychom byli při tom.

Poznámka IV: Protože medotrpký jsou nejedlí, tak můžeme napsat následující řádky. Každoročně je najdete nedaleko vchodu do Koněpruských jeskyní, kde v ohrádkách s vysvětlující tabulkou. Dále v Kinských sadech v Praze, nad silnicí směrem na Plzeň. Tedy tam, kde se do dneška říká u tanku. Napište sem do komentářů, jak jste byli úspěšní.



Prášily nemají rády ptactvo nebeské. Proč asi?

19. července 2012 v 21:08 | Ptactva ubývá a hlavním původcem je jak jinak než člověk |  PTACTVO NEBESKÉ
Proč to dělají? To to nemají v hlavě srovnáno?


Který vrabec to je, tak to tedy nevím. Pravděpodobně domácí. Těchto miláčků neustále ubývá, neboť ztrácejí, zejména ve městech, ale i na venkově, své životní prostředí. V naší obci jich ještě nedávno byla spousta. Pak se někdo z obecního úřadu rozhodl, že obec zkrášlí. Zlikvidoval všechna křoviska, která za moc peněz v minulosti vysazená, a zvolil kytičky. Vrabci zmizeli a nám všem je strašně smutno. Stýská se nám po jejich žvatlání. Jeden nemilovník přírody je z neznalosti zlikvidoval.

Vrabec se v Prašilech fotografuje naprosto geniálně. To po několikadenním putování po horách si konečně s chutí usadíte v cukrárně, před sebou zmrzlinu se šlehačkou, a jako korunu k tomu kafíčko. Pohoda. Kolem vás neustále vrabčáci poletují. Vezmete kousek dortu, položíte nedaleko a o zábavu, fotografování, máte postaráno.

Sestupovali jsme ze hřebenovky Šumavy. Naposled jsme se otočili na rozhlednu Poledník a odebrali se utahaní, až za hrob, do Prášil na gábl a nějaké to pivko. Sedíme na předzahrádce a těšíme se, jak navštívíme bizóny a botanickou zahradu.

Nejdříve jsme nepochopili, proč pod okapy několika domů poletují ve větru umělohmotné fábory. Za okamžik bylo vše jasné. Dotyční si nepřejí, aby na jejich nemovitostech si vlaštovky stavěly hnízda. Dokonce to vypadá, že některá byla stržena. Je to vůbec zákonné? Některé vlaštovčí páry však vše prokoukly a o své mladé se příkladně staraly nadále. A důvod té likvidace hnízd, fábory? Majitelé obchodů si nepřejí, aby ptáci znečišťovali okolí. Bohužel ještě neslyšeli, že existují vlaštovčí toalety. Více ZDE !!!

Podobný případ likvidace vlaštovčích hnízd jsme viděli ve vesničce Vyšehrad nedaleko Loun, kde mykologická rezervace. Ve vesnicích téměř na každém domě byla hnízda vlaštovek. Pak došlo na nové fasády, zateplování a hnízda byla nežádoucí. To samé platí například i o rorýsech. Nemyslím si, že je to správné. Kde se stala chyba???


Bizónů bylo v Americe v roce 1800 50 000 000?! Dnes na celém světě 50 000 kusů.

V Prašilech řada možností k ubytování. Bohužel, tady chybí tábořiště pro vandrovníky. Potom jsou mladí lidé nuceni vstupovat do ilegality a svá unavená hříšná těla skládat na bývalé vojenské střelnici. To ještě není vyčištěna od munice. Je jenom otázkou času, kdy to tady nedopadne dobře. A jak to řešit? Zřídit tábořiště!!! Nejen v Prašilech je hodně možností, jak se podívat na svět, na Šumavu, ze sedla koně. To potom nemá chybu. Bylo by to na dlouhé vyprávění, tak zase někdy příště.





Vandrovníci nejen na houbách. Malí človíčci patří do přírody a nejlépe pod stan. Umí si to přenádherně užívat. Na tyto chvíle pak vzpomínají po celý zbytek svého života...


Bez náležitého, potřebného vybavení do hvozdu nelez!!!

Hřib žlutomasý nové informace

17. července 2012 v 22:41 | Tak tohle určitě stojí za poslech a za přečtení. Své názory pište pod hlavní článek do komentářů. Já je pak přetáhnu pod článek.
Více ZDE !!!

Štítovka jelení - Pluteus cervinus - Štítovka jelenia

17. července 2012 v 21:10 | Roste hojně a to zejména tehdy, když ostatní houby ještě odpočívají. Je vynikající a my jí zbytečně necháváme lesu. |  Štítovka jelení
Štítovka jelení aneb měli bychom se polepšit


Poznámka: Taky jste si již všimli, že názvy některých, mnohých hub, jsou hodně divné, zajímavé, hrůzné, neobvyklé, nedávající smysl? Těžko se dnes dá dohledat, kdo a proč je tak pojmenoval. Navíc jednotlivý druh má názvů, krajových, určitých oblastí, na desítky, ba stovky. To je i případ této plodnice. Té štítovce bych rozuměl. Je to houba často hodně rozměrná a opravdu připomíná štít dávného bojovníka. Ale proč jelení? Určitě ne proto, že by jí jeleni hodně požírali. Tak proč?

Smotlacha, katmanka, národní hospodářství, maso.... dopíši někdy později. Nestíhám. Zítra odjezd v 07,30 hodin. Korálovci a pochodové cvičení.

Dnes to bylo ve vojenském hvozdu, kam jsem jel překontrolovat korálovce jedlové a bukové, naprosto šílené. Každou chvilku vichr schodil větev, kus stromu. Teprve, když jedna obrovská spadla těsne do místa, kde jsem před okamžíkem prošel, jsem si uvědomil, že při takovém počasí, kdy se střídala jedna bouřka za druhou, není dobré vůbec do lesa vstupovat. A sám samotinký, tak to už vůbec ne. Zajímavé je, co v poslední době se k zemi odporoučelo starých kmetů. Jako kdyby se těmto stromům již nechtělo mezi námi být. Bude to trvat několik staletí, než je nahradí mladí...