Stročkovec kyjovitý - Comphus clavatus - Lievikovec kyjakovitý

23. července 2012 v 17:38 | V červenci 2012 "nalezen" na Šumavě. Děkujeme nálezcům, že blog. burle. cz oslovili |  Stročkovec kyjovitý
Stročkovec kyjovitý


Ona, ing. Kateřina B a on její manžel ing. Lukáš B, znají svojí část Šumavy, nejen po stránce houbařské, naprosto dokonale. I oni potvrzují, že není možno přijít do hvozdu, lesa, a domnívat se, že bude vystaráno. Nebude. Důležité je mít prověřené plácky, které nikdy nezklamou. Můžete hodiny chodit lesy a nic nenajdete, ale když půjdete s borci - Kateřina na Šumavě vyrostla, její manžel je z Moravy - tak máte za okamžik plný košík.

Kateřina nedaleko svého bydliště - již tomu dávno - objevila stročkovce kyjovité, ale tenkrát nevěděla, o co se to vůbec jedná a bohudík to ani nevěděli lidé, kteří se s ním na lokalitě určitě rovněž setkali. Je tam stále neporušen. Začala v posledních dnech pátrat v knihách a přes internet se dostala na burle.blog.cz, kde se jí dostalo odpovědi. Stále si ale nebyla jistá, a tak mojí houbařskou maličkost pozvala přímo na místo činu.

(= Dopsáno dodatečně =) V komentářích se dočtete, že tuto vzácnost nenalezla manželka Kateřina, ale naopak manžel Lukáš. Za nedorozumění se moc a od srdce omlouvám. Nikdy bych nevěřil, že stročkovce kyjovitého nalezné na Šumavě chlap z Moravy. To je pravděpodobně pro šumaváky převeliká urážka, kterou již na věky věků nepřežijou! Nerozdýchají!) Jestli se šumavané mýlím, tak další lokality této vzácné houby pište na burle@seznam.cz. Budu se na Vás moc těšit.

Když jsem v listopadu 2008 založil tento blog, tak jeden z prvních článků byl o této vzácné a záhadné houbě. Již tenkrát jsem byl s jejím životem převelice překvapen. Divné je, že se všude píše, že je závislá na jedli. V případě Šumavy to není zas tak jisté. Kdo se v tom má ale vyznat. Třeba tam mezi smrky nějaké dávné pozůstatky jedlí jsou.

Paní Kateřina je rovněž, tak jako její manžel, převeliká houbařka, dokonce se dá říci mykoložka, ale má převeliký problém, tak jako i ostatní maminky. Má totiž dvě malilinkaté dcérky, a jakpak vyřešit chození lesem s potomky? Nezbývá nic jiného než kočárek. S tím se ale běhat po hvozdu moc nedá, že? Ještě štěstí, že Šumava je na houby přebohatá. A co si budeme povídat. Při cestách bývá těch nejkrásnějších hub nejvíce. S úlevou však vždy čeká až přijede manžel a hodí holčičky na záda. Ale co si budeme povídat. Nejlépe je nechat děcka babičkám a dědečkům.

U této rodiny houby milují a Kateřina je umí nejen dobře připravit, ale vždy přidá i něco navíc z pece. Její masíčko, buchty, koláče, jsou nepřekonatelné. To dobře vědí i v proslavené restauraci ve vedlejší vesnici, kam tyto výtvory své práce neustále dodává. Dobrou chuť. Fakt byly éňo něňo. A to její kafe z bukvic. Kam se hrabe to pravé z dalekých zemí. Jo na tradice našich předků jsme rychle zapomněli. A to určitě není dobře.

Právě příběh o ní mě přivedl k tomu, abych se mykologií začal zabýval vážněji. A jak je vidět, tak se to vyplatilo. Dokonce jsem tam tenkrát jako podtitulek napsal tuto větu: "Rád bych se ještě dožil dne, kdy získám jeho fotografii." A zásluhou manželů B se podařilo. Mnohokrát děkuji přátelé. Jistě nemusím připomínat, že plácky budeme každým rokem pozorovat a hledat v okolí, zda se zde nestává zázrak a stročkovec se nezačíná rozmnožovat.

Plodnice v záři zapadajícího slunce.

Jedné věci ale nerozumím. Prokazatelně se jedná o houbu, která je v České republice převelice vzácná. Tajemná! Pan RNDr. Vladimír Antonín, CSc. nám sice napsal, že stročkovec je znám ze čtyř lokalit, ale nenapsal, kolik je jich v Čechách a kolik na Moravě. Podle mého názoru, již dávno měl patřit mezi houby chráněné státem!!! Proč tomu tak není? Odpoví nám někdo? Stročkovec kyjovitý se totiž vyskytuje, i když rovněž vzácně, na Slovensku. A odtamtud je to na Moravu kousek.

Nastává pravděpodobně doba, kdy by se jeho ochrana měla urychleně udělat. Nikdo nezabrání tomu, aby ho lidé nezačali znát a sbírat. Je kulinářsky vynikající. Navíc pro svojí tvrdost se dá dobře sušit. Prosím, tajme jeho výskyt do posledního dechu. Pouze tak se podaří ho v přírodě co nejvíce zachovat a doufat, že se bude i nadále po republice rozšiřovat.


Světe div se, ale aby toho nebylo málo, tak Kateřina našla dokonce lokality stročkovce kyjovitého hned dvě. Jsou od sebe vzdáleny, vzdušnou čarou, necelý kilometr. Doslova přes kopec.

Já jsem na místo přijel bohužel až v době, kdy tam již mladé plodnice moc nebyly. Ty jsou totiž fialové, teprve později se začne stročkovec přebarvovat. Mladé se však začínají objevovat, a tak je předpoklad, že zde bude ještě moc o čem, nejen v letošním roce, pátrat.

Stročkovců na první lokalitě bylo již málo, ale Kateřina je přesvědčena, že poblíž našla, v letošním roce, i hřiba královského. Její vyprávění o znacích, zejména neonově žluté nožce na něj vypadá. I fotografie, kterou pořídila, královského vystihuje. Bohužel si budeme asi na repete počkat na příští rok. Ale jeden nikdy neví, třeba se podaří ještě letos.

Druhá lokalita je mezi starými smrky na okraji lesa. Když jsem uviděl první plodnici, tak jsem byl nadšen. Stal se zázrak. Od roku 2008 přemýšlím, že se vypravím na Slovensko stročkovce kyjovitého vyhledat. A hle on dokonce roste na Šumavě, v oblasti, kterou často navštěvuji.

Lukáš na mne kouká a možná, že je i zděšen výrazem na mém obličeji, který je ve velkém vytržení. Rukou, bez jediného slova, opisuje kruh a já teprve vidím, že je tam plodnic povícero. Někde krásné velké shluky, jinde dvě plodnice pohromadě, opodál zase tři, a tak by to mohlo pokračovat. Dokonce, bohudík, je tady i několik malilinkatých houbiček ve fialovém. Na svět k nebesům se dere mladí...

Je zajímavé, že stročkatec kyjovitý roste v kruhu, který má průměr cca deset metrů. Uvnitř není ani jedna plodnice. Pouze po jeho obvodu. Houby jsem zapomněl v roztržitosti spočítat. Shluků je tak kolem patnácti, ale jednotlivých hub přehodně. Všechny jsou, kromě těch několika mladých, stejného věku, soudíce podle zbarvení. Zajímavé je, že plodnice vyrůstaly z vlhkého mechu, nebo na jeho okraji. Mají rády vlhké až podmáčené prostředí. Pan Kluzák píše, že rostou rovněž v pruzích.

** ** ** ** **


MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Jedlý, VIII - X, velikost plodnice - na výšku až 14 cm, na šířku 6 cm, nezaměnitelný/ - V mladí jsou plodnice fialové, následně masově červené, později přecházejí na světle okrovou barvu. Takto se dá přesně rozeznat stáří plodnic. Tvar se dá přirovnat k převeliké lišce obecné. Na jídlo vynikající. Houba je tuhá, dá se tedy bez problému přepravovat. Z tohoto důvodu je nutné jí pokrájet na menší kousky a déle tepelně zpracovávat. Dobře se suší. Údajně chutná lépe než hříbky a proto byla v minulosti, tak hodně vyhledávána.Výhodou je, že jí téměř nevyhledávají červíci. To je ale u tvrdých plodnic téměř zákonem.

Je prokázáno, že se po mnoho let vyskytuje na stejném místě. Roste v průzích nebo v čarovných kruzích. V odborné literatuře se píše, že stročkovec kyjovitý je vázan na jedli. Na šumavských lokalitích nebylo po jedli ani památka. Správnější bude údaj, že roste jednotlivě, ale i ve skupinách, hodně často trsnatě, v jehličnatých a smíšených lescíh, ve středních a vyšších polohách. Jsou pouze dvě vysvětlení. Buď to není pravda, nebo na lokalitách se dříve jedle vyskytovaly.

** ** ** ** **

POZNÁMKY:

RNDR. Vladimír Antonín, CSc. - Ano, je to stročkovec kyjovitý (Gomphus clavatus). Je to houba zařazená v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené druhy. Podle této publikace je znám v posledních letech od nás z pěti lokalit (ale myslím si, že od té doby byla už nalezena zase na několika dalších).

Václav Burle: A kolik těch známých lokalit je na Moravě a kolik v Čechách?

Zdeněk Kluzák: Osud stročkovce kyjovitého je zřejmě smolný. Jeho plodnice mají vzhled masitých lišek, v mládí jsou celé fialové, dospíváním vybledají do masova až žlutava. Roste převážně na podzim v pruzích nebo kruzích v jehličnatých lesích, zvláště pod jedlemi. Kdysi u nás patřil k nejhojnějším houbám, a to všeobecně oblíbeným, jak dosvědčují i tři desítky jeho lidových názvů - například liška fialová, jelení kopýtka, vojáčci nebo fajfky. Dnes jej zná (myšleno někdy asi v sedmdesátých letech minulém století) a ví, kde stročkovec kyjovitý roste, jen nepatrná hrstka houbařů. Přestal se objevovat v atlasech hub a jeho mizení dosáhlo takového stupně, že se stal jednou z nejohroženějších hub u nás.

Ing. M. Smotlacha: Tento vynikající populátor hub dokonce ve své knize z roku 1961 se už vůbec o kyjovitém nezmiňuje.

Tomáš Papoušek: Jmenovaný ve svém "Velkém atlase hub z Jižních Čech" - doporučuji zakoupit - píše: "Podmínky roku 2001 byly pro jeho růst v jižních Čechách zřejmě mimořádně příznivé, protože kromě nové lokality u obce Lužnice byl jeho výskyt zaznamenán také na Netolicku." Dále pan Papoušek dodává: "Tento druh je jediným zástupcem rodu Gomphus ve střední Evropě a svým typickým vzhledem je těžko zaměnitelný za jinou houbu.

Václav Burle: Jest-li máte někdo o stročkovci kyjovitém nějaké údaje z literatury, nebo i z doslechu, napište dole do komentářů a já to následně přetáhnu do tohoto článku. Jenom nezapomeňte uvést jméno autora apod.

Václav Burle a Vandrovníci - Jak jsme se tak pohybovávali ve vojenském újezdě Boletice, tak jsme si tam vytipovali hvozd, kde by stročkovci kyjovití měli růst. Po dnešních zkušenostech víme, že by tam měl míti i dnes ty nejlepší podmínky. Budeme to zkoušet a snad se dílo podaří. Přidat se může i každý z vás. Potřebujeme někoho, kdo nám bude nosit hlavně ty převeliké spousty, litry, vody. A vyrážíme tento pátek na celý víkend. Na Knížecím stolci totiž postavili novou rozhlednu!


Obdržel jsem informaci, že stročkovec kyjovitý byl objeven i nedaleko hradu Rábí. Možná, že jeho plodnice mají podobné pokoukání. Připomínám, že výstava "Houby ve fotografii" bude v příštím roce na Rábí po dobu pěti měsíců. Tak nezapomeňte se na své snímky přijet podívat. Spojte příjemné s užitečným. Hrad je to moc zajímavý a stojí za prohlídku. Bohužel, zájem o návštěvu historických památek klesá. Vstupenky nejsou zrovna levné, ale na Rábí mají i levnější, s kterou se dostanete na věž, ze které je zajímavý výhled.

Mykologická zajímavost: Chtěl jsem sem vložit další fotografie, ale zájem je minimální, tak si to odpustím. Proč si přidělávat práci, že?!

I - V těchto dnech - 24. srpna - se plodnice odebírají do zapomenutí. Ještě před týdnem se začaly smršťovat, byly seschlé, jenom je nakrájet, rozemlít, a uložit na zimu v kuchyňském koutě. Zajímavé bylo, že byly tvrdé doslova jako kámen a naprosto zdravé.

Při další prohlídce seschly ještě více. Na některých plodnicích se objevila překrásná šedivá plíseň - fotografie existují - nevíte někdo o co jde? Určitě zanedlouho bude na všech houbách. Jakmile se člověk srostlice plodnic dotkl, ihned z ní vylétlo přehodně mušek. Opodál se začaly objevovat nové houbičky. Nebyly však fialové, ale nahnědlé a bohužel seschlé. To udělala ta letošní vedra. Tak zase za rok...

II - Jak takový stročkovec kyjovitý chutná? Dostal jsem několik zpráv od lidí, kteří si jeho chuť a použití ještě z dětství pamatují. Můžete se přidat. Jednalo se o houby, které nebyly červivé. Po kuchyňské úpravě byly stále na zkus tvrdší, což je hodně předurčovalo k použití jako škvarečky. Jednoznačně houba na jídlo velice příjemná. Nepodařilo se nám ale zjistit, na jaké způsoby se používala. Určitě škvarky, smaženice a čert jenom ví na co ještě. Významný český mykolog ing. Jiří Baier tvrdí, že kyjovitý má dostí nasládlou chuť.


Doplnění - Zamyšlení: Určitě to rovněž znáte. Jste v hlubokém spánku, nebo jen tak v polospánku a v průběhu noci na vás útočí různé myšlenky, jak dobré, tak i zlé, sny. Jaké asi musí být u člověka, jehož koníčkem, nebo dokonce živností, je houbaření, houby, tyto nádherné dary lesa. Výtvory Matičky přírody, které tak milujeme.

Nejinak tomu nebylo ani u mne. Ve spánku jsem si vzpomněl, v souvislosti se stročkovcem kyjovitým, na pana Tomáše Papouška, vynikajícího jihočeského mykologa, jehož práce - Velký fotoatlas hub, jak on říká z jižních Čech, překonala hranice Evropy.

Podnět, který vznikl v hlubokém spánku, tady byl, tak jsem o několik dnů později do jeho atlasu nahlédl a vyhledal stránky, kde se píše o stročkovci kyjovitém. Po přečtení několika řádků jsem na tuto houbu, plnou záhad, získal nový pohled.

Pan Papoušek píše, že v roce 2001 byly v jižních Čechách na výskyt stročkovce kyjovitého mimořádné podmínky. Bohužel, se na toto téma více nerozepisuje. Uvádí pouze dvě poznámky. Za prvé, že jeho výskyt byl zaregistován - také - na Netolicku. Za druhé, v atlase uveřejňuje tři fotografie této zajímavé houby z Lužnického vrhu (750 m.n.m.) poblíž vísky Lužnice. (Snímky byly pořízeny 16. září 2001). Zde se plodnice našly v kamenité stružce. Uvádí, že na lokalitě rostou smrky společně s buky a nedaleko je malá jedlina. Není již čas to tam pravidelně prozkoumávat. Určitě dobrý nápad pro ty zarputilé houbaře, kteří v této oblasti žijí. Třeba nám dají časem vědět, jak dopadli...

Mykolog Tomáš Papoušek ještě v této souvislosti uvádí - Stročkovec kyjovitý je jediným zástupcem rodu Gomphus ve střední Evropě.

Český jazyk a houby, houbaření: Na toto téma by se dalo mnohé napsat. Jak jsem si tak četl u pana Papouška, tak jsem dostal toto vnuknutí. I v odborné mykologii se stále uvádí termín trs. Houby rostou v trsech. Existuje ale, v této souvislosti, ještě jeden přenádherný výraz - s r o s t l i c e. A ten se - zejména - ke stročkovci kyjovitému převelice hodí, že?!

*** Zcela nelogicky se, zejména na internetových stránkách o houbaření, uvádějí názvy hub Velkým písmenem. Nedávno to tak na nahoubách napsal vynikající amatérský mykolog od Liberce. Ve větě napsal - Květnatec Archerův. Nebylo by správné u hub psát první písmenko ve větě malým písmem - květnatech Archerův?

*** Neustále, a to nejen u houbařů, ale i ve všech sdělovacích prostředích, televizí počínaje a rozhlasem konče, se používá slůvko přehršle jako něco, co znamená převelice mnoho. Rostla tam přehršle křemenáčů. Míněno hodně. OPAK je však pravdou. Přehršle již od dávného středověku znamená převelice málo. Vychází to z faktu, že je v hrsti něčeho moc málo.

Moderátoři, VIP, celebrity apod. následně tvrdí, že se tento výraz - přehršle - již všude používá ve smyslu hodně. A to bohužel mají pravdu. Dokonce jeden znalec českého jazyka začal razit tezi, že by se přehršle měla brát již jenom ve druhém smyslu, tedy hodně. A to by byl převeliký omyl.

Představte si, že budete číst staré kroniky, letopisy, spisy, a ten původní smysl již nebudete znát. Následně můžete všude napáchat hodně škody, nesmyslů. Takže - PŘEHRŠLE ZNÁMENÁ NĚCO ČEHO JE STRAŠNĚ MOC MÁLO!!!




 

106 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Bar | 23. července 2012 v 17:44 | Reagovat

Stročkatec kyjovitý v Čechách nalezen!!!

2 Houbař X | E-mail | 25. července 2012 v 13:16 | Reagovat

Nějaký pirhula ho prý nedávno našel, někde na šumavě. Má fotky na na http://houbari-nezvestice.webgarden.cz/aktuality
ale jsou strašný, asi neumí mos fotit. To já kdybych je našel, tak si s tím pořádně vyhraju.

3 Václav | 25. července 2012 v 14:31 | Reagovat

Tak jsem si to na Nezvěsticích přečetl. Jsou tam i fotografie, takže důkaz je jasný. Jenom se tam nepíše, kde se ten zázrak konal, v jaké části republiky.

Nezvěstice jsou poblíž Plzně na západním okraji vojenského újezdu Jince.

Že by se stročkovec do lesů vracel?

4 Lukáš B. | 30. července 2012 v 10:24 | Reagovat

Zdravím Václave,
jenom jedna technická, obě lokality sem objevil já nikoliv Kateřina :)), ale na tom nesejde a článek se mi líbí.

Hodně štěstí při hledání dalších vzácných hub.

Lukáš B.

5 Jiří | 30. července 2012 v 12:00 | Reagovat

To víc fotek nemáš?

6 sirvalecek | 1. srpna 2012 v 19:21 | Reagovat

Vzácný, chráněný, na vyhynutí, nezvěstný... A stačí rok, dva a najednou je tuhle, tamhle, onde... Příroda má ohromný regenerativní potenciál, stačí dát jí občas chvilku oddechu. A to, že někde nějaká rostlina, nebo houba najednou zmizí ještě nemusí znamenat, že je s ní navěky amen, výtrusy hub a semena orchidejí dokáží cestovat velmi daleko a pokud narazí na vhodné místo, objeví se z ničehož nic i tam, kde dřív nikdy nerostly, např. bohatá populace střevičníku pantoflíčku na jedné důlní výsypce, čili ekologicky krajně nevhodném místě, hlušina z černouhelného dolu určitě vhodný substrát pro orchideje není, ale ty střevičníky to jaksi neřeší.. V Českém krasu loni kvetla spousta rudohlávků, letos po nich nebyla na daném místě ani stopa. Což v žádném případě neznamená, že jich tam za rok, za dva, nebude mnohem víc.

7 ElaC | E-mail | 27. ledna 2020 v 18:30 | Reagovat

Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti; http://girlssnapshots.com

8 stefek | E-mail | 18. března 2020 v 9:20 | Reagovat

http://girlssnapshots.com - horke divky z vaseho okoli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama