Srpen 2012

Na Šumavu za jeleny aneb každý den není svátek

31. srpna 2012 v 21:59 | Je několik Šumav. V jedné části blázinec, lidí jak hunských hord, jinde zase bohudík nepotkáte živáčka. |  Šumava
Šumava není jen jedna. Jsou i překrásná a nezapomenutelná zákoutí.

Fořt zavelel a my vyrazili opětovně na jeleny. Měla to být příprava na blízkou říji. Vše ale dopadlo úplně, ale úplně, jinak. Rovněž jsme se těšili na fantastické houby, ale po nich ani památka. Místní poznamenávali, že takové sucho nepamatují.

Brzy po ránu, slunce bylo ještě za kopci, jsme vyrazili. Na hajném bylo vidět, že je nějaký nesvůj.

Kráčeli jsme od Blanice, po loukách k vratům boubínské obory, když jsme zřeli tento zázrak.

Pomalu jsme vystoupali na hřeben, kolem posečené i neposečené barevné louky. Jak jsme vystrčili hlavy, tak jsme všude kolem uviděli tu krásu. Daňci, mufloni a opodál několik srnek. Hned jsme zalehli a aparáty se dostaly ke slovu. Takových zážitků zas tak mnoho nebývá.

A to teprve den začínal.

Ze hřebenu se naskytl neskutečný výhled. Něco takového jsem již roky nezažil. Obloha vymetená, slunce svítilo, jako by to mělo být naposled. Všechny ty daleké kopce, pohoří, z ničeho nic byly neskutečně blízko. Vlevo Chlum, ve vojenském újezdu Boletice, vedle Lysá, Knížecí stolec s novou rozhlednou. Pohoří Plechého se skálou nad jezerem, Hraničník, Smrčina, hřeben Třístoličníku, Javor, který Marie prohrála v kartách, Poledník. (Vše zde na blogu.)

Koukáme na sebe a je rozhodnuto. Jeleny vynecháme a vystoupáme přes oboru do kopců na Boubín. (Teď si uvědomuji, že jsem o boubínské rozhledně jiště tady nic nenapsal. Budu to muset napravit.) Z té úžasné věže určitě - a konečně - uvidíme Alpy. Dáváme se na pochod. Později se dozvídáme, že tyto velehory byly vidět z Kramolína. Fořt si asi hodně ulevil. Dozvěděl se, že dnes začíná lov na naše miláčky, jeleny. Určitě by nás tam hajní neradí viděli. A taky jo. Kolem poledního se ozvala rána a jeden skončil život na tomto hříšném světě.

Přelezáme elektrický ohradník a vydáváme se ke kameny vystlané přezelené mezi. Za ní snad stovky krav, které se osvěžují u napajedla. Koukáme na sebe a všichni si uvědomujeme, že je zle. Za stádem něco zařvalo jako rys ostrovid. Že by bejk? Ze stáda vybíhá za řevu ona, bučí a za ní vybíhají ostatní. Berou zatáčku za mez a my utíkáme, jak o závod, k druhému konci ohradníku. Někdo ho přeskakuje, další smykem podjíždí drát. Já se musím zastavit, podržet se kmene a přehazovat jednu nohu za druhou. Stádo stojí a divně na nás kouká. Bylo to o chlup. Stejně nevím, jak je nebezpečné přes ty louky s kravami chodit. Jde opravdu snad o život?

A z ničeho nic je tu on, všech bejků šampión. Nevraživě na nás kouká, pofuňuje, oči mu jiskří, obaleny neskutečným množstvím much, a jako by se rozmýšlel, jestli nám má dát za vyučenou. Bereme zaďáka a snažíme se zmizet mezi stromy. Proč je ale, proboha, za ohradníkem, uprostřed šumavského hvozdu? Sem tam cvakne aparát. Teprve později v hospodě zjišťujeme, že jsme zažili naprosto neskutečné a asi i neopakovatelné setkání. Místní nevěřícně kroutí hlavou.



(pokr. brzy)



Sírovec žlutooranžový aneb malé zamyšlení

31. srpna 2012 v 20:36 | Všichni tvrdí, že tato houba je převeliký deligates. Měl jsem ho již na kari, ale nic moc. Možná to bylo tím, že nebyl již nejmladší. Zítra budeme z mlaďoučkého dělat řízky. Budu opět zklamán? |  - - sírovec žlutooranžový
Sírovec žlutooranžový a trochu i o fotografování... (Více ZDE!)

Recenze na jeho kuchyňské využití ZDE!!!

Snímek, kterým jsem konsternován. Vystihuje současný svět. Na straně jedné příroda, na druhé blázinec, který přivádí lidstvo do katastrofy. Pšenice se pálí v kotlích, jen aby bylo více elektrického proudu. Řepka likviduje zemědělskou půdu, slouží na výrobu paliv. A přitom je na světě hlad, místy i hladomor. Jen my si žijeme jak prasata v žitě a neumíme si toho vážit. Jak a kdy to všechno skončí...






Po putování Šumavou, kde bez jelenů, bez hub, jsme si zaskočili na jihočeské rybníky. Po letech jsme se rozhodli opět obdivovat hejna divokých husí. Na poslední chvíli se vydařilo. Byl to převeliký a neopakovatelný zážitek. V nedaleké hospůdce čepovali naprosto dokonalý protivínský Platan. Nevěřili by jste, asi, jak to pivo, které je vyháněno kompresorem je úplně jiné. Naprosto dokonalé. Proč už nikde nejsou kompresory? Proč je všude to pivo takový hnus!!! To nejsou jenom má slova, ale slova odborníků na slovo vzatých.To by bylo ale na jiné předlouhé povídání.

Bohužel, snad v žádné hospůdce se již nevaří, nemají ani smradlavý sejra, gothaj s cibulí a octem, utopence, tlačenku s cibulí, buřta, telecí párek, knedlíky s vajíčkem. Pouze polotovary z Makra a to se jíst opravdu, ale opravdu nedá. Došlo to tak daleko, že před hospůdkou stále hučely vařiče. Některé konzervy nejsou vůbec drahé. Nedávno jsme zakoupili, po slevě, čočku s klobásou za pouhých 21 korun. A pak nekup to. Světe div se, ale bylo to moc dobré. Také nám v obchodě nabízeli za patnáct korun vynikající gulášek. Když jsme si ale přečetli, že je v něm koňské maso, tak jsme hodili zpátečku. Je to takové divné. Nebo ne?

Nemohli jsme se dočkat a hned vyrazili na obhlídku rybníka, přírodní rezervace. Bylo to krásné dívat se na zdejší boží svět, ale co si budeme vykládat. Už to není to, co bývávalo před mnoha lety. Je to takové divné. Žádné kachny, z nich pouze roháči, těch bylo poměrně hodně, překvapila nás bílá krása volavek, popelavou jsme za celou dobu neviděli ani jednu. Dokonce myslivci si ani jednou nevystřelili. Divné co? Místní lidé nám v hospodě vyprávěli, že husí již je nemnoho, i když sem tam táhnou na okolní pole. Doba, kdy jich byly plné rybníky již dávno skončila. Něco divného se děje v naší přírodě...

Fotografujeme: Tato plodnice sírovce nám dala hodně zabrat a přijatelný výsledek se stejně nedostavil. Uvidíme, co předvedou ostatní vandrovníci a vandrovnice. Všimli jste si vůbec, že to křoví je odleskem na hladině rybníka? Snažil jsem se, aby to bylo jednoznačně vidět. Bohužel se to moc nepovedlo. Mám ale jeden snímek, který je o mnoho zdařilejší.

Pařez byl hodně u vody, ve stínu a to byl důvod, proč nebyl tak suchý. Noční a zejména ranní mlhy mu pomáhaly ke zdařilému růstu. jinak na hrázi nebyla žádná houbička. I zde příšerné sucho.

Pro zlost fotografů, pařez byl stále ve tmě, i když na hladině slunce pořádně řádilo. Čekali jsme, až zlatý kotouč přejde na druhou stranu. To se stalo, ale plodnice neosvítil. Nikdy nemůže být asi vše dokonalé.

Kolem chodilo hodně lidí, šlapali cyklisté, ale nikoho sírovec nezaujal. Není to divné? A to prosím svítil do daleka. Každou chvilku jsme čekali, že nám ho někdo sebere a bude vymalováno. To se bohudík po dobu několika dní nestalo. Tak jsme mohli v poklidu sklízet....

Po hodinové pouti, pozorování hladiny, rákosin, oblohy, jsme se dostali na druhý konec hráze, která obrostlá mnohosetletými duby. Po houbách ani památky. Nikde nic. Najednou koukáme jak na pařezu, přímo nad hladinou rybníka, září ten zlatý zázrak. Sírovec žlutooranžový. Mladý, pěkný, no zkrátka krasavec. Když jsme ho za několik dnů řezali, tak jsme zjistili, že další střechovité plodnice jsou ještě na druhé straně. O to byla radost větší.

Volavek bílých bylo ještě nedávno v republice nemnoho. V posledních letech jich přibývá a již se mluví i o hnízdění. To se týká i jeřábů. Příroda se na jedné straně vrací, viz i vzácné houby, ale na straně druhé jí hodně huntujeme. Nebo nesouhlasíte, že ochrana přírody moc nefunguje? Nevíte někdo, kam zmizely ty husy divoké? Proč je jich rok od roku méně?

Pozvánka na mykologickou výstavu - CHKO Slavkovský les

31. srpna 2012 v 1:08 | Zde na Správě, v nádherném sále, je vždy výstava naprosto úžasná. Hlavně přineste houby!!! |  HOUBY
Mykologická výstava CHKO Slavkovský les


Po celé republice se připravují, v těchto dnech, mykologické výstavy. Ta pražská vypukne zítra. Všichni mají obavu, zda pro velké sucho, bude dostatek zajímavých hub. Proto neváhejte, vyražte na své plácky, a přineste organizátorům pěkné plodnice. Určitě vám budou vděčni nejen oni, ale především návštěvníci.

... I jelen evropský se s obdivem na tu krásu nebeskou podívá.

26. srpna 2012 v 23:16 - - jelen lesní
Tahle Vandrovnice nám dělá neustále převeliké problémy. Víme to již dávno, ale když jí přiběhl okouknout i jelen evropský, tak to už bylo na pováženou. Dokonce se traduje, že jí sledoval pod Sedlem i rys.

Začali jsme o ní mít stále větší strach. Houbařská eskadrona jí začala sledovat, hlídat, na každém kroku. Nedej Bože, aby se jí něco stalo. To by nás její otec a bratr poslali na věčnost. Když ale ona má tu mykologii tak ráda.

Není nikoho, ať je to chlap, madam, kdo by se za ní neotočil. Stále nové a překrásné šatičky, kabelčičky, botičky, prstýnky, naušničky, náramky, voňavčičky, košíky na houby stále barevnější a dražší. Zkrátka, je to pořádný blázinec. A ten atlas jí sluší.

Kam si sedne, kam si lehne, stoupne, vždy vypadá jako princezna. Nikde deko navíc, všechno je tak, jak to má být. Jak to to děvče dělá? Odpověď je velice jednoduchá. Málokdy vynechá některou z akcí Vandrovníků. Dnes například letěla jako vítr za korálovci deset kilometrů tam, deset kilometrů zpět. Jednou byla vpředu, podruhé vzadu a neustále nás nutila držet vysoké tempo. Jednou promluvila jemně, ale důrazně na projíždějící cyklisty. Nahlas řekla ta kouzelná slůvka - dobrý den. Dnes mladí nezdraví a to nejen jí moc vadí. Pěkní mládenci na ní koukli a odporoučeli se z té krásy k zemi. Ještě štěstí, že měli přilby... Ve hvozdu nemá nikdy nic jiného na sobě, než podobné šatičky. Nikdo nechápe, že nechytne klíště, nemá podrápané nohy od maliní. Jak to všechno ta holčina dělá?


Nepochopitelné je, že když jeleni zři na mojí maličkost, tak začnou ihned mizet. Stále nedovedu pochopit, kde je ten rozdíl. Na Magdičku letí, jak vosa na med, a já jsem u nich stále v nemilosti. To nechápe ani jejich fořt. U něho je to rovněž obráceně.



Nejdřív jsem si myslel slzečka porcelánová. Ta to ale není!

26. srpna 2012 v 22:12 | Určitě hlíva. Ale která? |  HOUBY
Asi některá z hlív...

Tento ležící buk již několik roků je plný záhad. Jednu stranu má položenou na zemi, druhou vysoko opřenou o mateřský strom. Tady jsem nalezl i své první pařezníky pozdní a udělal dokonce vynikající fotografie. Bylo to o štěstí a bohudík se povedlo. Určitě budou, tyto velkoformátové snímky, ozdobou výstav HOUBY II.

(...dopíši později.)



Levněji to na houby již opravdu, ale opravdu nejde!

26. srpna 2012 v 19:40 | Podobných příležitostí je dobré využít a nesedět za pecí. Stačí zvednout zadní část těla... |  HOUBY
Vlakem do Beskyd a Jeseníků za babku aneb Vandrovníci využijí nabídku řetězce Globus a vy se můžete k nim přidat...

Od 3. září každý, kdo nakoupí v Globusu, získá poukázku na nákup jízdenek u Českých drah. Jízdenka pro celou rodinu apod. po republice, kdykoliv o víkendu nebo státním svátku, vyjde na 449 korun. A pak nekup to!!! Poukázka platí pro dva dospělé a až tři děti do 15 let. Zakoupené poukázky stačí vyměnit u ČD za jízdenky. Jestli jsme to správně pochopili, tak jízdenky jsou i zpáteční.

Vandrovníci uspořádají několik akcí za houbami. Nejdříve do Beskyd, pak do Jeseníků. Odjezd vždy brzy ráno, abychom ještě za svítání vkročili do lesů. Přespíme pod širákem, Druhý den opět mykologické poznávání a potom rychle do Prahy a okolí. Přidat se může kdokoliv, kdo bude mít odvahu. Košíků na houby není třeba. Půjde zejména o poznávání a fotografování vzácných plodnic. Například šindelovník severský, kotrč Němcův, bondarcevka horská apod. V Beskydech to známe a budeme tam mít i průvodce, který pro nás houby již předem vystoupuje. V Jeseníkách to bude na divoko.

Vějířovec obrovský aneb plodnice pro přežítí

26. srpna 2012 v 19:38 | V letošním roce v lese ani houba, ale vějířovců naopak přehodně. Jeden krásnější než ten druhý. |  - - vějířovec obrovský
Vějířovec obrovský

Našeho zeměpisného pásma se to tolik netýká, ale jsou na zeměkouli místa, kde lidé, pro neznalost přírody, úplně zbytečně umírají. Na toto téma bylo natočeno mnoho fascinujících filmových příhod.

Jednou nemají vodu, podruhé zase jídlo, ale obojího je kolem nich přemnoho. Jenže nevědí, jak si pomoci. A tak bohužel umírají, nebo v lepším případě si způsobí mnoho zdravotních problémů, které následně již nelze vyléčit.

Vějířovec obrovský patří mezi houby, které jsou v mládí jedlé. Byl nazván obrovský, protože se jedná o převelikou až neskutečnou hmotu, která dokáže nasytit pěknou řádku lidí. V odborné literatuře se uvádí, že jedna převeliká plodnice, sestávající se z mnoha střechovitě uspořádaných klobouků, může vážit i hodně přes padesát kilogramů.

Podle nejnovějších letošních informací se ukazuje, že vějířovcům se po republice daří. Všude je jich v jejich prostředí přemnoho a jsou moc pohlední. Dnes jsme byli na korálovcích, překontrolovali jsme dva, kterým se moc nedaří. Jsou stále malí, unavení, asi nedostatek vody, a již odcházejí na věčnost. Nikde ve vojenském hvozdu nebyla ani houbička a o vějířovce obrovské jsme zakopávali každou chvilku.

Měli jsme štěstí, že ty samé plodnice jsme již potkali před měsícem. Dnes byly stejně veliké, ale již měly jinou barvu s tmavými okraji. Proč některé jsou neuvěřitelně veliké, ale většina se do těch velkých rozměrů nedostane. Napadá nás opět nedostatek vody. Sice hodně zapršelo, půda již není suchá, ale potůčky jsou stále bez vody. Prameniště ale již tak suchá nejsou a jsou plná stop od vysoké zvěře. Možná se stane zázrak a za nedlouho začne opět houbařský výbuch.


Zaběhli jsme překontrolovat i korálovce bukového, který rovněž, jako vějířovec obrovský, dosáhl značných rozměrů. Ale oproti minulému roku nebyl bohužel moc fotogenický. Objevili jsme ho totiž dosti pozdě. Snad i v příštím roce, kmen vydá dalšího krasavce.

Tak tady jsem úplně vedle...

24. srpna 2012 v 22:10 | ...budu muset projít celý atlas. Třeba na ní narazím |  HOUBY
Co je to??? Poradíte?

.......

Existuje dnes vůbec ještě někdo, kdo by něco dobrého dělal zadarmo?

24. srpna 2012 v 12:05 | Lidi jsou různí, ale kolik z nich dnes vytváří konkrétní, hmatatelné, hodnoty? Moc jich asi nebude, že? |  = Dobrý člověk ještě žije
Rozumní a pracovití lidé ještě žijí

Dáma na snímku každoročně, se svým otcem, vytvoří převeliké kupy toho nejkvalitnějšího sena. Mají štěstí, že mají odběratele. Sice nedostanou ani korunku, ani vajíčko, jablíčko, ale ten pocit z dobré a užitečné práce prý je na srdíčku převelice hřejivý...

Kout Šumavy kolem hradu Kašperka máme my vandrovníci moc rádi. Jsou zde totiž místa, kde po celý týden nemusíte potkat ani živáčka. Nedaleko je jedna z významných chráněných území republiky. Nad ní soustava luk, které jsou od nepaměti vytyčeny kamenými hradbami tak, jak lidé kámen vybírali, aby získali obživu pro své zvířectvo. Pod nebesy, tam nahoře, navíc prameniště se soustavou několika rybníčků, tůní. A sice částečný, ale překrásný výhled daleko do kraje.

Zdejší lidé, kteří stále mají v majetku louky a políčka, bohužel již nevlastní ani kravky, kozy, a všechen ten brav. Holt taková je dnešní doba. Je taková divná. Raději dovážíme hovězí z Argentýny, vepřové snad i z Číny. To by bylo ale na jiné hrůzostrašné vyprávění. Každoročně si pokládají otázku, co s tím senem. Nechat louku ladem, nebo naopak, den co den, přehazovat překrásně zbarvené seno. Ale co s ním, když ho nikdo ani zadarmo nechce???


Ptáte se zda jsme přiložili ruku k dílu? Moc jsme se styděli, ale ne. Bylo úděsné vedro, byli jsme utahaní jako pejsci a strašně hladoví. Pospíchali jsme na nějaký ten gábl do útulné hospůdky, která dříve školou, pak chatou turistů a dnes ráj na zemi. Tady mají pivo jako křen, neboť ještě kompresor.


Obdrželi jsme informaci, že toto konkrétní seno oblaží v zimě jelenní a srnčí zvěř. Ještě štěstí, že jsou lidé, myslivci, kteří na ty v lese myslí.

Putování po Křemelné, Šumava

24. srpna 2012 v 1:31 | Armáda zavolala, tak proč sedět doma za pecí... |  Potoky, říčky
Křemelná, řeka zakázána!!!


Telefon zahrál Toreadora smělého a na druhé straně dávný kamarád z dob vojenských. "Véno jedeme dělat inventuru na dopadové plochy vojenského újezdu Dobrá voda. Jedeš? Budeme se toulat i kolem Křemelné. To přece byl vždy tvůj sen..." Takové nabídce nelze odolat. A bylo to naprosto úžasné, i když náročné. A určitě ne naposled.

ČÁST III

Vystoupili jsme na silnici mířící do Železné Rudy a pak hodinu za hodinou šlapali až k mostu na rozcestí turistických tras. Vojna z ministerstva kontrolovala opevnění z dob studené války a my se bohudík zajímali pouze o přírodu. A bylo na co koukat. Bohužel po houbách ani památky. Ještě úpřed několika týdny jich byla Šumava plna a nyní, kde nic tu nic. (...pokračování brzy.)

Jelen lesní aneb Václav na stopě

24. srpna 2012 v 0:35 | Připravte se! Jelení říje začíná. Máme pozvání od fořtů na několik lokalit... |  - - jelen lesní
Kdo umí, ten umí! Kdo neumí ten čumí aneb, když houby nerostou, tak se musí jít na jeleny...

Šumavský fořt, od jezera Laka, se podíval řka: "Co jsem věděl, to jsem vás Václave naučil. Tak jděte a ukažte, jestli jste to pochopil a přineste pěkné snímky".

A tak jsem vyrazil.

Fořt - nepřeje si být jmenován - ví o jelenech, zejména v tomto koutě Šumavy, snad vše. Především, kdy a kam tihle nádherní krasavci vychází.

Byl jsem připraven svého učitele nezklamat. Vždyť jsem si na tuto akci dokonce pořídil maskovací propriety v sušickém army shopu. Měl z toho vzápětí příšernou psinu. Stále ho vidím, jak se popadá smíchy za břicho a mlátí sebou o zem.

Když jsem se odebral do lesa, tak se určitě musel pořádně bavit, smát se pod vousy. Již předem věděl, že pohořím. A to se také hned na začátku lovu beze zbraně stalo. Bohudík, závěr stopování, s aparátem v ruce, se přiklonilo na mojí stranu. I když přiznávám, že to nebyla moje zásluha, ale pouze převeliké štěstíčko.

Vyšel jsem z lesa a vstoupil na louky, které jsem musel v tichosti a neviděn přejít. Zleva svítilo pomalu zapadající slunce, vpravo luční cesta a vedle ní vpravo prastará mez zarostlá hustě keři a stromy. Za ní další louka, kam jeleni pravidelně vycházejí.

Bylo to naprosto jednoduché. Přes tu hradbu stromů a keřů jsme nemohl být spatřen. Navíc větřík vanul od těch králů šumavského hvozdu. Zanedlouho jsem ale zjistil, že jeleni odcházejí neznámo kam. A bylo po parádě. Fořt bude mít zase v hospodě co vyprávět.


(...dokončení asi zítra.)

Fotografujeme jelení zvěř:

Neobvyklé, ale překrásné setkání...

14. srpna 2012 v 23:14 | Tohle setkání s úžasným člověkem, šumavákem, bylo do posledního písmenka neskutečné. Hodně jsme museli posléze přemýšlet!!! |  = Dobrý člověk ještě žije
Šumava není jen jedna

Na Šumavu jezdím odjakživa. Mám to tady moc rád. Jako pravda není jen jedna, tak ani zdejší kraj není jediný. Znal jsem doposud pouze Šumavu, o které se psalo v bedekrech, potom tu u drátů, za dráty, a ze dne na den, zejména zásluhou fořta, který nás učí poznávat živou přírodu, jsem prokoukl. Štěstí, že mě to ještě na sklonku života potkalo. Doslova přes noc jsem poznal úplně jinou Šumavu, ale i fantastické, čisté, lidi. Ty pravé šumaváky.


Krátce po tak zvané sametové revoluci jsme nestačili koukat, jak jsou louky na Šumavě prázdné. Doslova, a do posledního písmenka, ani jediná kravička, hospodářské zvířatko. Trvalo to moc dlouho, než se to vrátilo do původní předrevoluční podoby. Zásluhu na tom mají zejména drobní hospodáři, sedláci. Otázkou je, kdo tu jejich úmornou, ale poctivou práci převezme. Ještě není vyhráno.

Málokdo by uvěřil, že tomuto muži je sedmdesát sedm let. Roky pracoval v lese, v turistickém ruchu, v zemědělství, aby na stará kolena se vrátil na rodovou usedlost, která o samotě v jednom z nejkrásnějších koutů Šumavy. Tady to bylo vždy české. Prapředci, v tomto českém hvozdu, byli kralováci, ochránci královské hranice.

Nejdříve si pořídil koně a vytahoval dřevo z lesa a začal zvelebovat zemědělskou usedlost po předcích. Dnes by jí určitě nepoznali. Proměnila se v něco úžasného. Louky, pole, les, kolem ní je jako jedna veliká a překrásná zahrada. Poblíž rybník a všude kolem kravičky, dva psi, slepice a všechna ta havěť, kterou dnešní děti z města již ani neznají.

Na mojí otázku, proč to v tom vysokém věku dělá, odpověděl: "Mám to rád. Podívejte se kolem sebe. Bez práce, která má smysl, bez žití v přírodě, bych nemohl existovat."

Když se tak člověk po té úžasné krajině rozhlédl, tak mu musel dát za pravdu. V dálce Svatobor, hrad Kašperk, Sedlo s novou rozhlednou, Sokol nad Antýglem, Huťská hora, někde tam za kopcem zřícenina hradu Velhartice, na obzoru vykukuje Velký Javor, který prý Marie Terezie prohrála v hazardu, což byla neodpustitelná chyba.A tak by člověk mohl ještě dlouho pokračovat.

Samota je sice na konci světa. Nikde nic, ale všude překrásné lesy plné hub. Přenádherné plodnice křemenáčů, kozáků, ale i hřibů, lze především nalézt na kamenitých mezích, které jsou plné bříz. Nedaleko se letos nalezly i dvě lokality stročkovců kyjovitých.

Sedlák musí vstávat den co den hodně brzy. Doslova za tmy. Porozhlédne se po svém království, zda je vše jak má být, a není snad dne, aby na svých loukách neviděl srnčí, vysokou a další miláčky Matičky přírody. A za chalupou mu navíc rostou chráněné rostliny. Letos z ničeho nic se ve velkém, poprvé, dokonce objevily i desítky vemeníků dvoulistých.

Hospodařit na svém není nic jednoduchého, do podrobností nepůjdeme, ale co se týká přírody nemá to chybu. Problémem těchto zlatých a pracovitých lidí ale je, komu celou tu celoživotní dřinu předat. To by bylo ale na jiné předlouhé vyprávění.


Nikdy si nepodají packy, ale dobře o sobě vědí. Patří k sobě. A vo tom to je, vo tom by to mělo být...

Liška obecná aneb udělal jsem světový objev

14. srpna 2012 v 22:15
Liška obecná v kaňonu Blanice


(dopíši později...)

Houby nerostou, a tak se rozhodujeme prozkoumat, po Křemelné, i kaňon Blanice. Dokonale jí známe od pramene až po soutok, ale kaňon jsme prošli jen po úsecích. Dnes ho vezmeme od silnice na Volary až po husineckou přehradu. Zanedlouho zjišťujeme, že to nebyl zase tak dobrý nápad. Často je břeh zarostlý keři, stromky a my musíme stoupat do stráně. Nejednou raději jdeme vodou. Kdyby bylo vody více, tak by se moc hodily nafukovací matrace. Ale o tom zase až někdy jindy. Dnes k těm liškám!

Ještě před čtrnácti dny byly všude na Šumavě převeliké houbařské orgie. Včera jsme chodili téměř celý den po hvozdu a každý jsme měli tak na dně košíku. Některé exempláře smrkových, kolodějů, ale i kříšťů byly naprosto, co do krásy a velikosti, překrásné. Každý den, ale není svátek, že? A to platí i pro houbaření.

Jak jsme tak šplhali do těch strání nad řekou, tak jsme občas objevili plantáže lišek. Udivilo nás, jak všechny plodnice jsou obrovské. Netrvalo to zas tak dlouho a my zjistili, čím že to je...

Lišky vyrůstaly z vysokých mechů, které neustále vlhké, mokré, a jak se tak draly ke světlu, tak měly nejen předlouhé třeně, ale i veliké klobouky. Takové sbírání lišek je naprosto fantastické. Netrvá to dlouho a košík je plný až po okraj.

Příběh: Co si budeme povídat. Nejlepšími houbaři jsou Rómové, dříve se jim říkávalo Cikáni. Mám přítele, který celý život jezdil na kamiónu. Jinak to byl velký nadšenec houbaření. O houbách věděl mnohé, ale nebyl čas na ně vyrážet. Stále na cestách, nebo utahaný u rodiny. Pak na to přišel. (dokončení příště.)

Korálovci jedloví 2012

14. srpna 2012 v 20:03 | V letošním roce jsme jedle několikrát navštívili a nic. Konečně úspěch aneb první v letošním roce |  - - Padlá jedle
Korálovci jedloví

Již na jaře jsme se byli poprvé podívat, jestli se nekoná zázrak, tak jako v minulých letech, kdy jeden krasavec již byl v plném rozkvětu začátkem dubna. Další návštěvy byly rovněž bez úspěchu. Kde ty loňské sněhy jsou, kdy jsme na Padlé jedli našli i více než třicet plodnic. Domníváme se, že viníkem je sucho. Dnes jsme ve vojenském prostoru Doupov neviděli ani houbičku a půda byla tvrdá jako beton.

Vůbec jsme nepředpokládali, že nějakého korálovce jedlového najdeme. Museli jsme ale vyrazit. Co kdyby... Čekalo nás ve vedru deset kilometrů tam a deset nazpátek. Nebyl to zrovna příjemný výlet. Z Prahy je to daleko, a tak jsme museli vstávat v časné ranní hodině. Stále hledáme houbaře z okolí Doupava, který by kontrolu těchto korálovců, kteří zde na třech jedlých, převzal.

Jaký byl náš úžas, když na prvé ležící jedli, která je ve velmi dobrém stavu jsme objevili prvního jedince. Byl ale unavený, ze suché jedle moc energie nedostává. Pravděpodobně jeho záchranou jsou vlhké noci a zejména pak rána. Na šířku měl takových deset centimetrů. Teď budeme muset čekat v co se v příštích dnech promění. Pravděpodobně pro sucho to žádný krasavec nebude.

Tenhle na nás po dlouhém hledání konečně vykoukl na dalším kmenu. Šířka 15 centimetrů. Padlá jedle nás nikdy nezklamala. Ale pouze jednoho jsme tady nikdy neviděli. Vždy jich tady bylo povícero, ale nikdy žádný, co do vzhledu, přeborník.

Foto nic moc. Byla tma jako v hrobě, a tak musel vypomoci blesk. Byl navíc moc maličký, aby se stal ozdobou výstavy. Vyčkáme, až se promění v neodolatelného krasavce. Potom určitě už nebudeme leniví, ale budeme se mu naopak převelice věnovat. Jenom se modleme, aby nás nezklamal.

(25. srpna) - Oba korálovci jedloví se nezvětšili a pomalu se zcvrkávají do sebe. Určitě už nevyrostou ani o chloupek. Od posledního setkání jsou stále stejní. Malí a unavení.

Poznámka: Na lety prověřeném buku jsme objevili překrásného korálovce bukového. Brzy o něm napíši více ZDE !!! Na toho naopak svítilo slunce jak někde u moře na pláži. Museli bychom čekat několik hodin až by se vytvořilo to správné světlo. problém byl, že na něm byly stíny z okolních větví. Vždyť ho opět navštívíme a určitě se snímek povede lépe.


Korálovec bukový -ts- (25. srpna) - i on začíná odcházet na věčnost.







POZOR, POZOR, POZOR, stala se neuvěřitelná věc

12. srpna 2012 v 22:13 GLOSY!!!
Vrátil jsem se dnes z dovolené a zjistil, že tento blog byl, ze statisíců jiných, vybrán, v kategorii Hobby, za rok 2012, mezi pět nejlepších. Věřte, že nejsem slavoman, ale vítězství by potěšilo nejen mojí maličkost. Určitě by bylo dobré, aby zvítězila příroda před pletením oblečků pro panenky.

Překlikněte prosím na

blog.cz

a potom do rubriky HOBBY. V anketě klikněte na burle.blog.cz.

klikněte a nechte zvítězit přírodu, houby, byliny, živočichy

naučme i tímto způsobem mladé lidi se o Matičku přírodu zajímat

Děkuji Václav Burle

(zatím na body těžce prohrávám. Změníte to?)

Knížecí stolec - rozhledna - vojenský újezd Boletice

12. srpna 2012 v 21:20 | Do prostoru byla otevřena další turistická cesta. Podívejte se tam, kam do nedávna nikdo nesměl. A buďte rozumní, aby jí nezavřeli!!! |  Rozhledny, výhledy
Knížecí stolec, rozhledna. (dopíši později...)


Málokdo se do vojenského újezdu Boletice podíval. To bylo jen pro opravdové dobrodruhy, kteří moc toužili to tam poznat. V dobách Československa, po roce 1968, to bylo naprosto nemožné, protože tam sídlila Střední skupina sovětských vojsk. Bylo jich tam vojáčků, jak mravenců v mraveništi. Ještě dnes se po hospodách povídá o nepředstavitelných záhadách, co tam všechno dělali. Jen o těch stavbách přímo na Knížecím stolci se vyprávějí až neuvěřitelné story. Mnohé ZDE!!!

Pamatuji ještě dobu, kdy, jak Lysá, tak i Knížecí stolec byly neproniknutelným hvozdem. Bohudík jsem tenkrát udělal několik fotografií vrcholů. Výhled byl naprosto minimální. To se dnes po Kyrilu změnilo. Jenom si nemyslím, že k lepšímu.

Víte vůbec, že zde již byla převysoká dřevěná rozhledna za I. republiky?

Po vychřici se zde hodně vysazovalo, ale stromky ještě moc nepovyrostly. Po odchodu lesáků, byla na vrchol Knížecího stolce jen taková zvířecí stezka. Po otevření rozhledny se z ní již stala hodně děravá dálnice. Dokonce se tady prohánějí i čtyřkolky. Určitě to nebude dlouho trvat, cesta bude zpevněná, pak na ní položen asfalt a po skutečné přírodě se zavře voda. To opravdu chceme?

To jsou ty novější dějiny. Záhad je tady stále přemnoho. Co všechno se vypráví o době před rokem 1945, kdy to tady bylo německé. Bylo mnoho odvážlivců, kteří tady s detektory kovů hledali poklady. A jistě není třeba již dnes utajovat, že nejednou byli hodně úspěšní. To je ale na jiné předlouhé vyprávění.

Stále více si uvědomuji, jaké jsem měl štěstí, že jsem se v tomto prostoru pohyboval, jako voják, již na začátku šedesátých let minulého století. Bylo to tady úplně o něčem jiném, než v současné době. Tenkrát to bylo o nedotčené přírodě, nikde nikdo. Dnes se bohužel Boletice proměňují ve Václavské náměstí, jak se to stalo například ve vojenském újezdu Jince, Brdy. Je to ostatně o celé Šumavě. Kde jsou ty kouzelné časy, kdy nás bylo na Vltavě pár a po nějakých marínách nebylo ani vidu, ani slechu. Dnes je to naprosto neskutečně hloupé. Proč si tu přírodní krásu stále více ničíme. Máte někdo na to odpověď?

Koukáme jak jeleni na laň, plni úžasu. Slečna, jen tak v podprsence, se dere na věž. Máme přislíbeno, že zpět půjde nahoře bez a i dole toho bude mít co nejméně. Pod rozhlednou je to jeden fotograf vedle druhého. To bude ale zážitek. Slečna nás předlouho napínala. Procházela se po rozhledně a my na ní jen zírali, plni očekávání. Konečně. Dívka se blíží ke schodům To bude zážitek. To budou úžasné snímky. Jsme zděšeni. Tolik krásy jsme zase neočkávali. Slečna má na sobě mikinu a na ní ještě větrovku upnutou až ke krku a na hlavě kapuci. A je hotovo, je vymalováno. Moc se na ní všichni zlobíme. Ale co naděláme, že?!


POTŘEBNÉ INFORMACE PRO VÝSTUP NA ROZHLEDNU: Z rozhodnutí vlády, na podnět újezdního úřadu, je vstup do prostoru, na rozhlednu, pouze po vyznačené trase, ze Záhvozdí. Celkem se jedná o 18 kilometrů po asfaltové silničce. Pro cyklisty naprosto ideální. O pořádek zde dbá nekompromisní vojenská policie. Záhvozdí je osada nedaleko Vltavy.

Nelze sem chodit kdykoliv, ale pouze o sobotách a nedělích a ve státních svátcích. V prostoru, v pracovních dnech, mnohdy probíhá ostrý výcvik. O střelbu není nouze. Vždyť tam je několik střelnic. Rozhledna bude otevřena jen do konce prázdnin. V příštím roce se sem bude moci chodit v každý den. To tady bude frmol...

Pojďme se podívat kolik je v okolí v současné době rozhleden - Vysoký Kamýk, Velký Kamýk, Libín, Boubín, Kleť a na kterou jsem asi zapomenul? Doporučuji navštívit věž na Německé straně - Moldaublick. Z té je převelice dobře vidět právě do vojenského újezdu Boletice a především na část lipenské nádrže. V minulém roce se tam vstup na rozhlednu neplatil a i parkoviště bylo zdarma. Autem se dá zajet až pod věž.

Je tady ale jeden problém. Možná, že nám ho nějaký znalec vysvětlí. Která hora je vlastně nejvyšší - Lysá, nebo Knížecí stolec. Jak je to vůbec s tím kótováním?

Nepospíchejte, ale dobře si prohlédněte pevnůstky z druhé poloviny třicátých let minulého století. Zejména pro děcka to bude určitě velké dobrodružství. Málokdo ví, že právě v letošním roce si připomínáme 75. výročí od začátku jejich budování. Podél Vltavy, ale i přes vojenský újezd je jich přemnoho. Dokonce nedaleko Chvalšin, více zde na blogu, se ničení jedné z nich zúčastnil i sám Adolf Hitler.

Již během několika dnů se ukázalo, že tato jediná trasa je naprosto nedostačující. Je hodně na západě, a tak návštěvníci přijíždějící z vnitrozemí, musí celý vojenský prostor objíždět. To byl důvod pro napsání dopisu, ve kterém žádám velitele vojenského újezdu, aby otevřel cestu i z Arnoštova, kde vynikající zázemí pro turisty. Je zde i ubytování v Zájezdním hostinci, kde i restaurace, a nedaleko ještě jednou v Zámečku. Na heslo burle.blog.cz zde obdržíte slevu. Navíc je zde velké parkoviště. Po 1,5 kilometrů se návštěvníci napojí na trasu ze Záhvozdí. Uvidíme, co nám velení újezdu odpoví.

Z rozhledny, která moc zajímavá a navíc bytelná, je pohled i na tyto kopečky. Poznáte, o které se jedná?

Můj osobní názor je, že když tady rozhledna nebyla, tak byl výhled naprosto stejný. Knížecí stolec je v dáli, čti nedaleko, obklopen kopci a tak není zase výhled tak dokonalý.

V této souvislosti se naskýtá otázka, proč vojáci, ministerstvo obrany, rozhlednu postavili a co bylo důvodem pustit do vojenského újezdu návštěvníky. Prostor byl již nedávno otevřen na jihozápadním okraji.

(...brzy přidám další fotografie!)



Průzkum bojem proveden. Máte se na co těšit.

12. srpna 2012 v 21:06 | Pozvání od fořta platí. Hlaste se u Magdy nebo na burle@seznam.cz |  - - jelen lesní
Pozvánka na říji jelenů evropských a na výlov převelikého lesního rybníka


Provedl jsem rekognoskaci terénu a představte si, že fořt pro nás staví několik posedů. Jakmile začnou jeleni troubit, zavolá, a my musíme ihned vyrazit. Vyčistěte si objektivy, nabijte, natlučte, akumulátory, kupte další baterky. Konečně se rozhoupejte, nakupte nové objektivy, aparáty. Určitě to budou velké zážitky...

Koncem října nás čeká výlov toho převelikého lesního rybníka uprostřed Šumavy. Mnozí ho znáte a už víte o co půjde. Jenom dodám, že toto - jezero - se zatahuje jednou za pět let. Jak ty roky napovídají, tak půjde o zajímavé úlovky. Nic si sebou neberte, občerstvení zajištěno - ryby na mnohé způsoby. Že by opět došlo na obžerství?

Ten den jsem vyrazil na houby dosti pozdě. Pomalu jsem se blížil ke hvozdu, kde na úpatí rybník. Již dávno vím, že kolem něho se často toulá vysoká. Ruce palci zavěšené na torně, ve které jídlo na celý den a zejména dva litry čisté pramenité vody. Dalekohled, příslušenství k aparátům. Blížím se k rybníku, mezi ním a mnou husté křoví. Najednou díra a já koukám na tři jeleny D, kteří se ochlazují po břicha ve vodě. Samozřejmě, již dávno před tím než jsem je zřel, o mě věděli. Na několik metrů na sebe koukáme. Hlava pracuje a já se rozhoduji bohužel nesprávně. Mohly to být převelice zajímavé snímky.

Pomalu ustupuji tam odkud jsem přišel. Doufám, že tuto lest jeleni neprokouknou. A stačilo tak málo, mít fotoaparát připraven v ruce. Posléze ho rychle vyndavám z brašny a už jenom cvakám jednoho z odbíhajících jelenů. Zážitek to byl překrásný, vidět koupající se jeleny se zase tak často nestává, ale vše se odehrálo tak rychle, že jsem se nestačil ani chvililinku kochat. Tak zase jindy...


Ó, jak rád bych se tady rozepsal o setkáních se zvěří, o fotografování těchto miláčků. Koho by to tady ale zajímalo, že?! Jenom ten maličký, ale nevím proč, ví, kde zamaskován ležím.

Fotografie od Dagmary Brčákové jsou k zamyšlení

12. srpna 2012 v 20:55 | V Prašilech na Zámečku si určitě prohlédněte naprosto úžasnou fotovýstavu hub. V republice nemá obdoby !!! |  GLOSY!!!
Pozvánka na fotovýstavu hub v Prašilech na Zámečku

Ubytování a vstup skupin na výstavu fotografií, lze objednat na tlf. 736 654 540 !!!

Zámecká dáma je neustále v pracovním. Stále něco na svém panství zušlechťuje, opravuje, připravuje pro nové houbaře, hosty, ty nejlepší podmínky. Houbaříte, zajímáte se o mykologii? Nebo jste jen turisté, vandrovníci? Tak neváhejte a poznejte zdejší část překrásné Šumavy...

Paní Dagmar, již před lety získala v Prášilech na Šumavě do vlastnictví nemovitost, které se ode dávna neřekne jinak než Zámeček. Vlastníma rukama ho zvelebovala a práce tady nikdy nekončí.

Je chvályhodné, že v historické budově s úspěchem zachránila řadu pradávných prvků. Představte si, že je tady i pravá černá kuchyně, která je funkční. Stačí založit oheň a již se může kulinařit.

Dnes je zde ubytování na vysoké úrovni, kde můžete prožít překrásné chvíle nejen kolem houbaření. Vždyť ještě nedávno tady byl vojenský újezd Dobrá voda, kam byl přístup veřejnosti přísně zakázán. Hub tady bývávaly plné vagóny a nejinak je tomu i dnes. Nejen do množství, ale i do krás plodnic budete naprosto v úžasu. Na požádání vám paní Dagmar Brčáková vše ukáže a zavede vás si prohlédnout i houby chráněné. Uvidíte, že budete kulit oči.

V přízemí, v převeliké vstupní chodbě, kde ještě původní dlažba, která z obrovitých kamenů, zřídila Dagmarka fotovýstavu s jediným tématem - houby. Ještě větší její část je ve vedlejší místnosti. Jistě není třeba přípomínat, že veškeré snímky jsou jejím dílem. Jsou překrásné nejen zpracováním, ale i náměty. Tak zajímavé a všestranné plodnice houbař jen tak v přírodě neuvidí. A tady si je může prohlédnout v klidu, usazen do lenošky, s kafíčkem a cigaretou v ruce. Často i s nějakým chutným soustem z hub. My jsme, po probuzení, každý dostali převrchovatý talíř syrovinek na sádle. Co vám mám říkat - d e l i k a t e s !!!

Až budete brousit Šumavou, tak se zajeďte podívat. Prášily jsou zajímavé, je zde i botanická zahrada, bizoni a mnoho dalších zajímavostí. I na koních se můžete projet. Jenom nechápeme, proč tady v Prášilech obecní úřad s podnikateli vyhlásil válku vlaštovkám.

Stročkovec kyjovtý - houba, která se po letech vrací do naších lesů

12. srpna 2012 v 19:26 Stročkovec kyjovitý

Stročkovec kyjovitý (Jiří Patočka, Václav Burle)

Poznámka: Dle slov světového mykologa RNDr. Vladimíra Antonína, CSc. ze Zemského muzea v Brně, je u nás známo 4 - 5 lokalit, kde stročkovec kyjovitý roste, se objevil. Bohužel nevíme, kolik lokalit je na Moravě a kolik v Čechách. V posledních dnech byly na Šumavě prokazatelně objeveny další tři!!!


Stročkovec kyjovitý (Gomphus clavatus (Pers. ex Fr.) S. F. Gray) je jedlá houba z čeledi stročkovcovitých (Gomphaceae), řazená do samostatného rodu Gomphus. Plodnice svým tvarem připomínají lišky (Cantharellus), ale genetická analýza ukázala, že mají blíže k hadovkám (Phallus), kuřátkům (Ramaria) či hvězdovkám (Gaestrum). Tyto houby obvykle tvoří robustní a masité plodnice ve tvaru vázy, s vrásčitými vnějšími plochami. Na rozdíl od lišek mají na povrchu plodnic velké hrubé šupiny a jejich stonky se spojují a vytváří srostlice. Pod mikroskopem mají druhy rodu Gomphus zdrsněné spory, zatímco spory hub rodu Cantharellus jsou hladké. Houby jsou častější na severní polokouli, kde obývají horské lesy. Většina druhů je mykorhizních a je spojována s různými jehličnany, nejčastěji smrky a jedlemi.

Kdysi hojně rostoucí stročkovec kyjovitý z českých a moravských lesů vymizel. Jedním z důvodů mohlo být, že rok od roku ubývalo i jedlí, na které je převážně vázán. Podle velkého množství místních názvů lze však usuzovat, že se dříve jednalo o běžnou, vyhledávanou, tržní houbu. Z lidových pojmenování jsou to např. kornoutky, ouška, korejtka, srnčí nebo jelení kopýtka, jelení růžky, botky, prstíčky, fajfky nebo kozí štrych. V anglofonních zemích je houba nazývána pig's ears (prasečí uši). Plodnice stročkovce jsou v mládí fialové a často ojíněné, následně masově červené, později přecházejí na světle okrovou barvu. Takto se dá přesně rozeznat stáří plodnic.

Stročkovec roste ve vyšších polohách, zejména pod jedlemi a to nejvíce kolem srpna. Plodnice vyrůstají často v kruzích nebo pruzích a po řadu let se objevují na stejném místě.

Plodnice jsou v dospělosti vysoké 9 až 12 cm a široké 5 až 8 cm, na vrcholku uťaté a později mělce nálevkovitě prohloubené s téměř ostrým, laločnatým a zprohýbaným okrajem. Tvarem se dá přirovnat k lišce obecné a jedním z jeho lidových názvů je liška fialová. Zaměnit ji pro svůj výrazný tvar a barvu nelze. Plodnice jsou plné a mají bílou, jemnou a křehkou dužinu mírné a příjemné chuti i vůně. Výtrusný prach je rezavě okrový. Houba se dá v kuchyni upravit na mnoho působů. Protože je poměrně tuhá, je nutné jí pokrájet na menší kousky a déle tepelně zpracovávat. Dobře se také suší. Údajně chutná lépe než hříbky a proto byla v minulosti, tak hodně vyhledávána. Výhodou je, že téměř nečerviví.

V letech 1984 - 1985 se Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích obrátilo na houbaře a ochránce přírody s výzvou o provedení inventarizace lokalit stročkovce kyjovitého v České republice. Upozornilo na nutnost jeho ochrany a vyzvalo houbaře, aby jej nesbírali. Výsledky tohoto výzkumu se nám nepodařilo dohledat, zřejmě nebyly nikdy publikovány.

Z nahodilých informací víme, že stročkovec kyjovitý se v našich lesích zase začíná objevovat, ale informace jsou kusé a ne vždy věrohodné. Jedná se o mimořádně zajímavou houbu, které by bylo užitečné věnovat více pozornosti a zahájit její systematický výzkum. Protože se toho zatím nikdo neujal, dovolujeme si vyzvat všechny houbaře v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kteří se tohoto "výzkumu" chtějí účastnit, aby se k nám přidali. Prosíme je, aby všechny nálezy této houby oznamovali na e-meil Václava Burleho - burle@seznam.cz - a kromě místa nálezu uvedli také datum, stručně popsali místo kde houba rostla, počet plodnic, resp. další informace. Velmi cenné by bylo navštívit lokalitu několikrát a popsat časový průběh změn. Lepší než houby posbírat a sníst by bylo pořídit fotografie a také poslat. Ty nejzdařilejší budou na - burle.blog.cz - publikovány a časem by mohla vzniknout zajímavá galerie stročkovců.

V letošním roce publikované výsledky řeckých autorů (Makropoulou M. et al. Antioxidant and cytotoxic activity of the wild edible mushroom Gomphus clavatus. J Med Food. 2012; 15(2): 216-221.) prokázaly, že stročkovec kyjovitý obsahuje látky s antioxidačním účinkem a cytotoxickou aktivitou proti některým buněčným liniím lidských nádorů. Vyslovili názor, že houba může být považována za léčivou potravinu s antioxidační a chemopreventivní účinností.

Poznámka -vb-: Na místech, kde se na Šumavě nedávno stročkovec kyjovitý objevil nebylo po jedli ani památky. Všude kolem do daleka jenom smrk!!!

Místa výskytu stročkovce kyjovitého:

2012
--- Šumava skaut
--- Šumava silnice
--- Rábí

2011
--- Malonty

2007
--- Rychnovský deník píše, že v tomto roce zde byl stročkovec kyjovitý nalezen. Rovněž tak o hodně dříve i u Dobrušky

2001
--- Lužnice ves, L/vrch.

(Tyto lokality jsou prověřené. Není to jedna paní povídala...)








Stachy aneb město vynikajících houbařů a milovníků přírody

12. srpna 2012 v 18:54 | Stachy město, které bude brzy přejmenováno na Kolodějov na Šumavě. |  - - hřib koloděj
Hřib koloděj aneb jak to všechno začalo

NA KÁVU, ZMRZLINU, ZÁKUSEK, JENOM DO ZDEJŠÍ CUKRÁRNY
jenom si prosím neobjednávejte turka
tady tomu říkají káva obyčejná
a důvod?
vynikající cukrář je tady totiž, již deset dlouhých let, pravověrný Armén
zejména jeho arménská káva je naprosto nepřekonatelná o zmrzlině ani nemluvě.
Víte vůbec, že u nás existují dvě zmrzliny? Kvalitní a méně kvalitní? (Více dole v poznámce.)

...současnost, 9. srpna 2012...

Je to už moc dávno, co jsem poprvé zavítal do parčíku na náměstí Stach. Bylo to někdy na konci šedesátých let minulého století. Mnohokrát jsem si říkal, že se na ty houby tam musím zase někdy zajet podívat. Bohužel, jsem vždy na to zapomenul. Před několika dny jsem projížděl městečkem, překontrolovat stročkovce kyjovité. Tak jsem nelenil a zaparkoval. Překvapení to bylo veliké, ale na straně druhé k pláči.

Koloděj, který z těch čtyř byl nejkrásnější, neboť největší. Měl numero 385. Ještě jsme ho posléze dvakrát zkontrolovali a viděli i jeho konec. Taková pozorování jsou převelice zajímavá.

Na jedné straně zeleně, pod stromy, dva koloděje, u každého z nich cedulka, s datem nálezu z předchozího dne. Na druhé straně parčíku další dva, z nichž nejmladší plodnice měla číslo 387. Marně jsem prohlédával terén a hledal těch zbývajích 383 hřibů. Vše vysvětlila až manželská dvojice u cukrárny. "Nedávné bouřky všechny koloděje rozmlátily a rozmáčely." Na ploše proto jen ty nové přírůstky. Je začátek srpna, a tak jistě není ještě všem dnům konec. Naskýtá se otázka, v kterém roce tam bylo kolodějů nejvíce. Nebyla by nějaká tabulka? Pokusíme se to zjistit a zde přetiskneme.

...a jak to všechno začalo...

V roce 1961 byla na náměstí odstraněná letitá, nefunkční, veřejná benzinová pumpa. Na odkrytý prostor byla ze dne na den navezena zemina. A hned zde máme dvě verze, jak k růstu hub došlo: V prvé se říká, že benzinovou stanici obsluhoval mužskej, který převelice miloval houby. Byl to uznávaný houbař, ale který z tehdejších šumaváku nebyl, že? Sedával na pumpě, houby okrajoval a vše nechával pod sebou. Takto se údajně, jak se zde ve městě povídá, vzniklo podhoubí. Druhá verze je pravděpodobně pravdivější. Se zeminou bylo přivezeno podhoubí kolodějů. Ale kdo ví, kde je pravda. Klidně to mohlo být úplně jinak. To ale již nikdo nezjistí.

Když to trochu přeženeme, tak bez těchto kolodějů by málokdo věděl, že nějaké Stachy vůbec existují. Místní lidé si to uvědomují a jsou na svůj neobvyklý poklad právem pyšní. A to je bohudík důvodem, proč se o své hřiby, tak příkladně, rok za rokem, starají. Velkou zásluhu na tom všem má i současný starosta Bořivoj Klíma, který houby hlídá jako oko v hlavě. Zastupitelstvo dokonce odsouhlasilo umístění kamery na radnici, která celý houbový prostor hlídá, ochraňuje. Každé ráno ouřednictvo z radnice vše překontroluje, přepočítá a osadí nové cedulky s datem a každé plodnici přidělí číslo. Jistě není nutné zdůrazňovat, že své hřiby tady ochraňuje každý občan. A my jim za to všem děkujeme. Kolik je v republice asi podobných míst? Já znám jenom jedno další.

Málokdo ví, že první houby po roce 1961 nebyli kolodějové, ale hřiby smrkové. Pak se něco stalo a vítězi se stali modráci. Zajímavé je, podle hospodského, že smrkoví se zase letos ukázali. Na vedlejší louce, přes cestu, poblíž kostela, vykukovalo několik holubinek. Mnohdy se objeví i lišky.

A jak to tenkrát po roce 1961 bylo? Již tenkrát občané ochraňovali, nebo nejdříve trhali, baštili a teprvé posléze začali chránit. Třeba nám na otázky někdo odpoví a přidá další zajímavosti.

Při naší další návštěvě jsme objevili dalšího koloděje u lípy T.G.Masaryka, kde se kamarádil s jedním kozákem. Pravděpodobně letos bude překonán rekord. Niíkdy tady ještě více kolodějů nebylo!

Trocha čísel z kroniky města: Největší úroda byla zaznamenána v roce 1984 - 246 hřibů. Nejmenší pak v roce 1976 - 46 hřibů. V roce 1994 vyrostlo 141 hřibů. V roce 1995 bylo na návsi cca 379 hřibů. Tyto údaje byly na žádost mykologa Jana Holce zaslány do Národního muzea v Praze.

Poznámka I: Nedaleko, směrem na Vimperk, tam jak chovají pod sítí pávy, roste na nádržích benzínové pumpy, každým rokem, kolem sta klouzků. Pro každého neznalého, kdo tam tankuje, je to úžasný pohled, velké překvapení. Jenom se nám, ani od obsluhy benzínky, nepodařilo zjistit, jak ty plodnice, plné par z benzínu a nafty, chutnají. Budeme to muset, v příštím roce, zjistit. Nebo vy to víte?

Poznámka II: Po prohlídce kolodějového clamu jsme vstoupili do cukrárny. Objednali jsme si zmrzlinu za neobvykle nízkou cenu. Kopeček za pouhých deset korun. Všude na Šumavě je to nejnižší částka a přitom jde o nejdražší zmrzlinu. Věděli jste, že zmrzlina je od výrobce dražší a levnější? Tedy možná kvalitní levná a ještě kvalitnější dražší? Já jsem zvyklý se ptát. Říkám panu cukráři, že jeho zmrzlina je vynikající a pokládám otázku, čím že to je? A odpověď již znáte. Nemělo by to být ale všude označeno, abychom věděli co kupujeme. V praxi je to určitě tak, že kupujeme tu méně kvalitní jako předraženou. Nebo je to jinak?