Neobvyklé, ale překrásné setkání...

14. srpna 2012 v 23:14 | Tohle setkání s úžasným člověkem, šumavákem, bylo do posledního písmenka neskutečné. Hodně jsme museli posléze přemýšlet!!! |  = Dobrý člověk ještě žije
Šumava není jen jedna

Na Šumavu jezdím odjakživa. Mám to tady moc rád. Jako pravda není jen jedna, tak ani zdejší kraj není jediný. Znal jsem doposud pouze Šumavu, o které se psalo v bedekrech, potom tu u drátů, za dráty, a ze dne na den, zejména zásluhou fořta, který nás učí poznávat živou přírodu, jsem prokoukl. Štěstí, že mě to ještě na sklonku života potkalo. Doslova přes noc jsem poznal úplně jinou Šumavu, ale i fantastické, čisté, lidi. Ty pravé šumaváky.


Krátce po tak zvané sametové revoluci jsme nestačili koukat, jak jsou louky na Šumavě prázdné. Doslova, a do posledního písmenka, ani jediná kravička, hospodářské zvířatko. Trvalo to moc dlouho, než se to vrátilo do původní předrevoluční podoby. Zásluhu na tom mají zejména drobní hospodáři, sedláci. Otázkou je, kdo tu jejich úmornou, ale poctivou práci převezme. Ještě není vyhráno.

Málokdo by uvěřil, že tomuto muži je sedmdesát sedm let. Roky pracoval v lese, v turistickém ruchu, v zemědělství, aby na stará kolena se vrátil na rodovou usedlost, která o samotě v jednom z nejkrásnějších koutů Šumavy. Tady to bylo vždy české. Prapředci, v tomto českém hvozdu, byli kralováci, ochránci královské hranice.

Nejdříve si pořídil koně a vytahoval dřevo z lesa a začal zvelebovat zemědělskou usedlost po předcích. Dnes by jí určitě nepoznali. Proměnila se v něco úžasného. Louky, pole, les, kolem ní je jako jedna veliká a překrásná zahrada. Poblíž rybník a všude kolem kravičky, dva psi, slepice a všechna ta havěť, kterou dnešní děti z města již ani neznají.

Na mojí otázku, proč to v tom vysokém věku dělá, odpověděl: "Mám to rád. Podívejte se kolem sebe. Bez práce, která má smysl, bez žití v přírodě, bych nemohl existovat."

Když se tak člověk po té úžasné krajině rozhlédl, tak mu musel dát za pravdu. V dálce Svatobor, hrad Kašperk, Sedlo s novou rozhlednou, Sokol nad Antýglem, Huťská hora, někde tam za kopcem zřícenina hradu Velhartice, na obzoru vykukuje Velký Javor, který prý Marie Terezie prohrála v hazardu, což byla neodpustitelná chyba.A tak by člověk mohl ještě dlouho pokračovat.

Samota je sice na konci světa. Nikde nic, ale všude překrásné lesy plné hub. Přenádherné plodnice křemenáčů, kozáků, ale i hřibů, lze především nalézt na kamenitých mezích, které jsou plné bříz. Nedaleko se letos nalezly i dvě lokality stročkovců kyjovitých.

Sedlák musí vstávat den co den hodně brzy. Doslova za tmy. Porozhlédne se po svém království, zda je vše jak má být, a není snad dne, aby na svých loukách neviděl srnčí, vysokou a další miláčky Matičky přírody. A za chalupou mu navíc rostou chráněné rostliny. Letos z ničeho nic se ve velkém, poprvé, dokonce objevily i desítky vemeníků dvoulistých.

Hospodařit na svém není nic jednoduchého, do podrobností nepůjdeme, ale co se týká přírody nemá to chybu. Problémem těchto zlatých a pracovitých lidí ale je, komu celou tu celoživotní dřinu předat. To by bylo ale na jiné předlouhé vyprávění.


Nikdy si nepodají packy, ale dobře o sobě vědí. Patří k sobě. A vo tom to je, vo tom by to mělo být...
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Václav Burle | 24. srpna 2012 v 11:58 | Reagovat

Ještě jsem nic nenapsal, nevložil snímky, a už mám patnáct hrůzných kliknutí. Chápete to někdo?

2 Láďa | 12. listopadu 2012 v 19:01 | Reagovat

[1]:

co je na tom nepochopitelného...? Fůra lidí sem chodí vlastně jen aby ti uškodili.., stejně jako ty škodíš jim někde jinde.. Pak se ještě ve své tuposti chlubíš jejich přístupy na server... :-)

3 Václav | 15. května 2015 v 22:00 | Reagovat

Co je to ta fůra? Kolik? Ty někoho z nich znáš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama