Říjen 2012

Hřib masožravý od Vladimíra Hrocha

31. října 2012 v 20:38 | Houby dokáží vytvořit všelijaké zvláštní tvary. Již mám od Vás pěknou sbírku... |  Krása plných košíků
Hřib masožravý z Brd

Autor fotografií, Vladimír Hroch, pojmenoval hřiba naprosto výstižně. Doopravdy vypadá, jako kdyby chtěl všechno v okolí sežrat. Takový pohádkový Otesánek, že?
Houby dokáží, až neskutečnými tvary, velice překvapit. Nebylo by od věci, na některém houbařském blogu, stránkách, vytvořit na toto téma samostatnou kapitolu. Byla by velká škoda, aby mykologické zvláštnosti zapadly v propadlišti dějin...


Hřibová sezóna končí, a tak již nejsou košíky vrchovaté. Ale taková krása jistě dokáže vždy potěšit.

Na houby olej, sádlo, nebo snad ještě něco jiného?

30. října 2012 v 0:58 | Každý ví, že houby na sucho nejsou to pravéí ořechové. Jde to snad ještě nějak jinak? |  HOUBY
Houby a sádlo (...dokončení brzy!)




Foto jen tak pro radost: Protože nemajíc na fotografii houby ani sádlo, olej, tak jen tak snímek pro radost. A přidám ještě soutěžní bonus. Poznáte, co ten jelen právě dělá. Tancuje, nebo to bude o něčem jiném?



Koreptev polní aneb podaří se nám udělat alespoň jeden slušný snímek?

29. října 2012 v 21:29 | Kde jsou ty časy, kdy jí byla plná pole, meze, louky a takové ty zanedbané porosty... |  - - koroptev polní
Koroptev polní

Už je to moc dávno, co jako malý chlapec jsem chodil z vesnice do vesnice. V té prvé bydleli rodiče, v té druhé prarodiče. Tenkrát se ještě nikdo nebál poslat do světa i malého kluka. To se ještě věřilo na Karkulku, která uměla vyzrat i nad vlkem.

Celá, ta téměř tříkilometrová, pouť, vedla sady, polní cestou, kolem které meze, křoviny, ale i lány, ve kterých remízky. Zvěře tady bývávalo hodně. Srnčí, zajíci, ptactvo nebeské, bažanti, divočáci, zkrátka všechna, na kterou si vzpomenete. Samozřejmě nechyběla ani koroptev polní. Byla na každém kroku. A jaká je současnost?

Bylo to někdy na konci padesátých let, kdy v kině běžel týdeník, jak chytáme v krajích zvěř do sítí a následně jí za valuty posíláme do světa, zejména do Francie, kde si zvěř špatným hospodařením zlikvidovali. Již tenkrát chytří věděli, že zanedlouho stejný problém budeme řešit i my. A tak se také stalo.

Kolem mé dětské cesty byla i řada bažantnic. Na podzim v mé rodné vísce, ale i v těch okolních, to pořádně hučelo a ani vesnické zábavy nechyběly. Důvodem byly nepřetržité hony. Výřady byly vždy přebohaté. Tolik krásné zvěře jsem již od té doby nikdy neviděl.

Možná vás zajímá, jak to tam vypadá dnes. Tak jako všude po republice. Zvěř žádná, hony se už dávno nekonají, ty hospody už neexistují. Myslivci mají se zvěří jenom práci a jít si zastřílet? To nepřipadá do úvahy. To mohou jenom pytláci. A že jich tady v okolí je, nebo spíše bylo. To je už ale na úplně jiné povídání.

** ** ** ** ** **

Ještě před několika roky jsem nedaleko Vltavy k Berounce často zahlédl tři rodinky koroptví. Mnohdy vůbec skupinka neměla o mé pozorovatelské vášní ponětí. Z povzdálí jsem je, dnem za dnem, počítal triedrem a byl jsem z nich unešen. Uběhlo několik let a už po nich není ani památky. Tak se staráme o přírodu, tak jí Matičku přírodu máme rádi. Ona nám to ale brzy s úroky vrátí.

Vždy jsem toužil si koroptev vyfotografovat. Mnohokrát se to i povedlo, ale bohužel z dálky. V těchto dnech jsme se seznámili se státním ornitologem, který nejen ptactvo pozoruje, ale i v dobrém ho umí "upytlačit". Tvrdí, že nám koroptve ukáže a že prý nebude problém udělat i slušné fotografie. Tak se necháme překvapit. První fotolov začíná již zítra. Určitě celou noc nebudu spát.

Poznámka: Kdo ještě nemáte ve fotoarchivu koroptev polní, tak se k nám Vandrovníkům přidejte.



Muflon

28. října 2012 v 19:18 | Těchto divokých ovcí je v našich lesích, ale i oborách, přehodně. Je velkým zážitkem je pozorovat... |  - - muflon
Muflon

Před muflony je třeba chránit i významné stromy. Dokážou rychle poničit kde co...

Muflonů je všude plno a to i v městských parcích. Příkladem je nemocnice v Praze. Okna otevřená, a pacienti z nich zvířatům dopřávají tu nejlepší, nejen nemocníční, krmi. Zajdeme tam a trochu se s aparáty vyřádíme.

Tohoto krasavce jsme pozorovali předlouho. Stále obcházel své dámičky, měl chuť, očuchovával je v zadních částech, a nic. Kde se asi stala chyba?




Mufloni žijí pospolitě v hodně početných skupinách. Tato se pohybuje nedaleko Prahy. Na jedné straně železniční trať, na druhé silnice a za ní řeka Berounka.

Rys ostrovid aneb potkám ho někdy?

28. října 2012 v 18:45 | Na toto překrásné zvíře v nejbližší době rovněž uděláme fototoulku. Hlaste se na burle@seznam.cz. Ceny mírné zážitky ohromné. |  - - rys ostrovid
Rys ostrovid

Když jsme se toulali Šumavou za jeleny, tak jsme věděli, že se stále kolem nás pohybuje. Fořti a hajní číst stopy umí. Jak to ale udělat, abychom ho dostali před objektiv? Na konci léta, doslova několik set metrů od našich stanů, chovateli ovcí v noci zardousil tři výstavní berany. Skolil je, ale neochutnal. Nikdo neví proč? Že by to byl zabiják? Pro nás to mělo jednu výhodu, že jsme si o zdejší zvěři pokecali se zoologem národního parku, který přišel vyčíslit škody.





....

STOPA rysa ostrovida - V pátek 7. prosince jsme se toulali ve vojenském hvozdu. Sem tam dálnice jelení zvěře a na jedné z nich tyto stopy. Podařilo se nám, protože sníh již začal být rozbředlý, vyfotografovat pouze tuto jednu. Byli jsme kilometry od civilizace, nikde žádná lidská stopa, takže velký pes nepřichází do úvahy. Že by to byla stopa rysa ostrovida?

Fotografujeme jeleny aneb tma jako v hrobě

27. října 2012 v 21:26 | Napadl první sníh, tuhá zima se blíží. Nebude to trvat dlouho a vyrazíme do Beskyd opět na vlky. V minulém roce se vydařilo. Budeme úspěšní i letos? |  - - jelen lesní
Fotografujeme jeleny ve tmě

Stává se to často a vždy je to na mrtvici. Celý den čekáte, nebo se šouláte, a po jelenech ani památky. Důvodů může být hodně. A pak se najednou stane zázrak. Přicházejí laně, mládež, i ti překrásní paroháči. Jeden krásnější než druhý. Ten v paroží nejbohatší si však dává na čas až do tmy. Slyšíme jenom jeho nepřetržité vytrubování.

Opatrně zapnete fotoaparát, vše překontrolujete a jste na infarkt. Nezbývá než cvakat na to nejvyšší ISO. Clona špatně, čas špatně. Co teď? Zabalit to, nebo to zkusit a cvakat. Monopod je úžasná záležitost, tak snad něco vyjde. Posléze si bohudík uvědomíte, že to není jen o tom cvakání, fotografování, ale také o tom fantastickém zážitku. Kolika lidem, z celé populace, se asi něco podobného poštěstí.
Dnes je na trhu přehodně fotoaparátů. Ale který vybrat, aby výsledek byl co nejlepší? Odpověď je jednoduchá. Je to jen otázka peněz...


Poradíte - Tady mám další problém a nevím jak ho řešit. Jak udělat portrét jelena? Hlava, oproti paroží, malá. Takže všude je přemnoho zbytečného prostoru. Napadá mě pouze jedno řešení. Kromě jelena musí být pozadí hodně neutrální, možná až černé, nebo jinak barevné, aby ta hlava a parohy vynikly. Neznáte prosím nějaké jiné řešení???

Poznámka: Jsme pozvaní na zimní fotografování jelenů. Tak se připravte...



Troubějící jelen, konečně se podařilo, ale: Nejhorší je, když máte nasazeno to nejdelší sklo a shodou okolností se dostanete k jelenu doslova na několik metrů. Ležíte obalen maskovacím oděvem pro odstřelovače, brýle rovněž v úkrytu, aby jejich lesk vás neprozradil, takže stejně toho moc nevidíte, vedle sebe máte obrovskou brašnu, kde, zásluhou půjčky od fa Olympus, několik různých objektivů. Bohužel, jsou vám k ničemu, neboť nemůžete ani dýchat, natož si objektiv vyměnit. A výsledek? Ze všech stran tomu pacholku v hledáčku chybí více místa a navíc je uřízlý. Jedině, kde má místa hodně je za zadkem. Proč to Proboha nemůže být někdy obráceně... /Dokončení zítra..../

Pozvánka: 1. listopadu další fototoulka. Co si vyberete Prahu, nebo hvozd?

"Televize 5" začíná vysílat seriál o houbách. Kritizujte, chvalte....

27. října 2012 v 14:46 | Hledáme na spolupráci mykology, houbaře, zkrátka lidi, kteří o houbách mnoho vědí |  HOUBY

Pilotní díl !!! ZDE !!! bude odvysílán v sobotu 27. října v 13,15 hodin na TV 5. Další díly snad budou v rychlém sledu následovat...


Televize Pětka bude přírodě věnovat velkou pozornost. A mykologie, houbaření, samozřejmě nebudou chybět. Nikdy jsem tak velký štáb, kvůli houbám, neviděl - režisér, dva kameramani, nejkrásnější moderátorka všech televizí, maskérka, garderobierka, dva řidiči, osvětlovač, zvukař a určitě jsem ještě na někoho zapomněl. Jo ještě produkční a dvě dívky na občerstvení. Z toho je vidět, že Pětka to s houbami myslí vážně. A za to jí patří naše poděkování!!! Hlavně rychle volejte do televize a chtějte další pokračování. Když volat, psát nebudete, tak ostatní díly nebudou. Nebyla by to škoda? Nezapomeňte připomenout, že - Burleho v žádném případě ne!!!

Nejkrásnější moderátorka všech televizí v akci. Učí pana Václava, jak si přisednou k houbám co nejblíže. Obavu však měla z jeho vystřelovacího nože. Tak jí televize ještě narychlo připojistila. Bez nože od Mikovu by to doopravdy, ale doopavdy nešlo. Holt peníze jsou peníze. Ale ten nůž je tím nejlepším co na trhu je. A to nejen pro houbaře....

Na další díly potřebujeme vaší pomoc. Pište na burle@seznam.cz. Budeme pokračovat šindelovníkem severským, ohnivcem rakouským, korálovci, hlívou ústřičnou, a tak stále dál.

Nezapomeneme na penízovku sametonohou, pařezník pozdní, havelku, opeňku měnlivou, v této souvislosti i na čepičatku jehličnanovou. Pak už bude záležet jen na vašich tipech: lanýže, barevné hřiby, satan, nachový, královský atd.

Nebude to jen o houbách, ale i o mykologii. Představíme vedení a členy České mykologické společnosti, státní mykology, a jak se bude přibližovat houbařská sezóna, tak pozveme národ, vítěze soutěží o houbách, i do určitých lesů, hvozdů. Každý z vás jistě bude na této osvětové činnosti o houbách jistě s radostí spolupracovat. Přejme nám všem v této záslužné činnosti hodně štěstí a pracovitosti.


Až se podzim promění v jaro, tak začne opět houbařská sezóna. A TV 5 u toho nebude chybět. Nebude to trvat dlouho a pořad bude rozšířen i o kulinářské umění z těchto přenádherných darů lesa. Aleš bude mít hody hody doprovody. Slovo dostanou také odborníci na jedovatost a nebezpečnost hub. Tady bezesporu bude excelovat hlavní toxikolog republiky profesor Jiří Patočka. Určitě se máme na co těšit. Houbám, lesu, přírodě, třikrát Zdar - Nazdar. Václav Burle

CHCETE
PRAVIDELNÝ POŘAD O HOUBÁCH ???
Tak zvedněte telefon a volejte:720 743 973
Nebo pište: vaseoci@petka.cz

!!! Ano chceme houby !!!

Květnatec Archerův - VZPOMÍNKA - VLADIMÍR ŠPATNÝ

26. října 2012 v 21:23 | Mřížovka je stejný rod jako květnatec a věřím, že i její osud bude podobný. Proč by se nemohla vydat ve šlépějích své příbuzné? Ví už někdo z Vás o jejím „putování“ směrem do našich končin? |  Květnatec Archerův
Vladimír Špatný, šumavský mykolog, květnatec Archerův

Není to tak dávno, co jedna televize, která si myslí, že je ze všech NEJ, přinesla zprávu o převzácné houbě, kterou právě jenom ona konečně ukáže veřejnosti. Po zkušenostech mi bylo jasné co se bude dít. Komentátor sdělil TV divákům, že onen unikát, který právě vidí na obrazovce, se jmenuje květnatec Archeův.

Nejsem schopen doložit, jestli jsem se nepřeslechnul, ale už tohle mne zatahalo za uši. Je to asi jako když dirigent uslyší ve svém orchestru jednu falešnou notu, kterou ostatní vůbec nezaznamenají. S jistotou jsem zaznamenal, že za dobu, co o této houbě vím, tak se objevila přiřazena ke dvěma latinským jménům - Clathrus nebo Anthurus. Houba opravdu přicestovala od protinožců. To by ani tak divné nebylo. Přes Francii (1914) se postupně šířila severním směrem a v předhůří Šumavy ji zaznamenal můj houbařský GURU v roce 1966. Kde v tu dobu byla ona výše nejmenovaná, nejchytřejší, televize, která všechno ví jako první. Já osobně jsem, tuto houbu mohl obdivovat, v několika exemplářích, umístěných na mechu v akváriu, již v roce 1969. Důvodem nebyla jejich ochrana, aby je někdo nerozlámal, ale jejich odér. Jsou příbuzné naší hadovce smrduté. Od té se liší jen úžasným vzhledem. Páchne zcela stejně.

Pak už jsem se s ní setkával celkem často v okolí. Nevyhledává lesy, ale zde se nejčastěji vyskytuje v místech bývalých polí, které "jezedáci " nechali zarůst náletem. Mezi olšemi, osikami, břízkami, apod. se v polovině září objeví malá vajíčka (stejně jako u hadovek) a pak je to otázka několika málo dnů. Na obdobné lokalitě nacházím i psivky. To je "zmenšenina" hadovky. Se vším všudy. Je třeba jenom dodat, že existuje i psivka, která nesmrdí. Současný nález květnatce mne už nechává klidným. Naposledy mne zaujal před dvěma roky, kdy jsem jej nalezl na celkem typické lokalitě, ale ta lokalita už je normální součástí města. A proč ne. Houba asi není nijak náročná a zdejší podmínky jí vyhovují.

Do rodu těchto prapodivných hub také patří mřížovka. To už je opravdu vysoká škola "houbového designu".

Před patnácti lety jsem měl možnost pobývat v jižní Francii. Prosinec na Azurovém pobřeží je ideální dobou, kdy tam rostou houby. Lokalitu neuvádím úmyslně. Tyto houby rostly u plotu vojenské základny nejmenované mocnosti. Varovné nápisy byly vícejazyčné. Po zkušenostech s tím, jak dopadli někteří našinci v zahraničí při focení poblíž vojenského objektu, jsem na tomto místě s fotoaparátem určitě ani nebyl.

A proč se o tom všem zmiňuji? Mřížovka je stejný rod jako květnatec a věřím, že i její osud bude podobný. Proč by se nemohla vydat ve šlépějích své příbuzné? Myslím si, že od takového vetřelce naší přírodě žádné nebezpečí nehrozí. Aneb. Ví už někdo z Vás o jejím "putování" směrem do našich končin?

Vladimír Špatný, Šumava

Korálovce v letošním roce

26. října 2012 v 0:25 | Máte stejný názor, nebo letošní situaci kolem korálovců vidíte jinak? |  KORÁLOVEC
Korálovec jedlový, bukový, ježatý


Vojenský újezd Brdy, historický bukový les, stráň: Při toulkách, v této oblasti, jsem nikdy nezapomněl se zajít podívat na padlý kmen, na kterém vždy několik malých, ale překrásných korálovců bukových. (Fotografie jsou zde na blogu.) Včera jsme procházeli kolem a Zdena říká: "Nejsou tam nohoře další bukoví?" A byli! Vidíte je na tomto snímku. Jak jsme do toho svahu lezli, tak koukáme, jak kolem nás větve a na nich přemaličcí bukoví. Udělali jsme opatření, aby nezhynuli. Už nyní se těšíme, co uvidíme v příštím roce. Pomalu, ale jistě, se tady roztahují všemi směry. A to je moc dobře...

V posledních letech, na všech mě známých lokalitách, rostli korálovci jak zběsilí. Bylo jich vždy hodně, a tak jak to bývá, ne všechny byli fotogeničtí. Tak to ale již v přírodě chodí.

V letošním roce, určitě to způsobilo to velké sucho v letních měsích, to byla naprostá katastrofa. Korálovců bylo málo, spíše žádní než málo. Byli malí a neduživý. Navíc, bohužel, začali růst pozdě, a tak již neměli možnost být velcí a překrásní. Nezbývá než si na ně počkat do příštího roku.

Jak jste je v lesích potkávali vy? Jaké máte kolem nich zkušenosti? Nemáte nějakou jejich úžasnou fotografii, kterou bychom mohli vystavit na republikové výstavě?


Korálovec jedlový, z našeho loňského putování po hranici se Slovenskem. Na tomto kmenu jich bylo několik, krásných, ale tento byl největší. Takhle putujeme po hvozdech každý rok. Je nás bohužel stále méně. Kamarádi a kamarádky odcházejí na věčnost a mladé trempování, toulání se přírodou, vandrování, nezajímá. není to škoda?


Houbařský ráj to na pohled...

Dnešní fototoulka se vydařila - šindelovníci severští, korálovci ježatí, bukoví, atd.

25. října 2012 v 20:15 | Na houbách je nejkrásnější to dobrodružství, věčné bádání, hledání. Není nic krásnějšího, než po celý rok, roky, pozorovat jednu plodnici, jeden kmen a těšit se, jaké tajemství objevíme příště... |  - - šindelovník severský
Fototoulka vojenským újezdem Brdy

NEZAPOMEŇTE si zakoupit nové číslo VESMÍRU
i houbař v něm najde mnoho zajímavého


Starý hvozd byl naprosto úchvatný. Větší či menší mlha, neustále mrholilo a stromy obalené barevným listím. Pěkné a neopakovatelné. Toto se stává, když se vytvoří ty správné podmínky, tak jednou za rok. Mělo to i několik chybiček. Chyběla červená a další barvy. I trošku sluníčka, jeho paprsků, mohlo být. Člověk, fotograf, však nemůže mít všechno. Tak to nikdy, bohužel, nefunguje.

Dnes se k nám přidala skupinka milovníků přírody, která v životě neviděla šindelovník severský, korálovce. Když jsme jim je ukázali, tak koukali plni úžasu. Nešlo ani tak o ty vzácnější houby, ale o ty tvary, které Matička příroda vytvořila. Navíc vše bylo obalené podzimní barevnou krásou, která vystupovala z mlhy. Krásné, dokonalé a možná i neopakovatelné. A to nebylo vše. Hlásíme, že se začíná objevovat hlíva ústřičná.

Tento šindelovník severský pozorujeme již druhým rokem. V tom minulém jsme ho objevili dosti pozdě, ale letos ho sledujeme od jeho počátku vstupu na scénu. Je přenádherný a i když je již téměř listopad, tak je stále mladý. Neustále přirůstá a bohudík ani nemění barvu. Ještě nás určitě hodně překvapí. Až začne červenat, tak to bude znamenat, že odchází na věčnost. V roce 2013 nám určitě opět udělá radost.
V jednom atlasu se říká, že je vzácný. Mykolog, který to do něj napsal, na náš dotaz později prohlásil, že je hojný. Tak se potom v té současné mykologii vyznejte. Jak často ho v přírodě nacházíte? Můj názor je jednoznačný - vyskytuje se zřídka. Ale ten, kdo ví co hledat, může uspět.

Na korálovce ježaté nemám vůbec štěstí. Zatím jsem, za ty dlouhé roky houbaření, našel pouze dva, (tři). Jednoho v dávné době a nyní, na stejném stromě, na stejném místě, na milimetry přesně, dva. Jednoho v minulém roce a toho druhého letos. Již dnes se ptám, vyroste tam i v roce 2013?

Pravidelně ho kontroluji a je úžasné sledovat, jak se přeměňuje. Nejdříve to byla jen taková koulička a nyní má již předlouhé vlásky. V minulém roce najednou z ničeho nic zmizel. Pravděpodobně ho nějaký houbař odnesl do civilizace. jenom doufejme, že letos se to nestane a my zjistíme, jak korálovci ježatí končí.

.....

.....

Příští fototoulka: I/ - odjezd zítra. Ve hvozdu jsou neopakovatelné podmínky pro fotografování. Ještě několik dnů to má vydržet. Kdyby tak ještě bylo trošku sluníčka. Překontrolujeme, jen tak pro radost, i hlívovníky.

II/ - 1. listopadu, s profesionálním fotografem, toulání se Prahou. Ceny mírné, zkušenosti nemalé. Vandrovníci vřele všem doporučují.

III/ - nezapomeňte, že nás čeká ten šumavský výlov rybníka. Jsme zváni, tak toho využijme.

Neváhejte a konejte. Ještě je čas: I dneska po návratu z lesů jsme měli, v nedaleké hospůdce, obrovský hrnec guláše z václavek. Byl vynikající. Je to doslova královská krmě. Tedy, když se umí připravit. Ještě máte čas si ho udělat i u vás doma. Václavek jsou v současné době plné lesy, a tak dobrou chuť. A napište nám, sem pod článek, do komentářů, jak jste byli uneseni!

Věděli jste, že?...: každoročně zabloudí v našich lesích kolem deseti houbařů, kteří se již nikdy živí nevrátí ke svým rodinám? Úplně nesmyslná smrt. Co udělat, aby k podobným smutným a nevratným událostem nedocházelo. Máte nějaký nápad? Pište do komentářů a následně zde, na toto téma, vytvoříme společně článek.

JIž jsem se této problematice zde na blogu věnoval. Psal jsem, jak v posledních letech si lidé v lesích nepovídají, ale naopak se již zdaleka sobě vyhýbají. Je nepochopitelné, že se ani nezdraví, nepokecají, neukáží vzájemně košíky. Něco neblahého se v naší společnosti děje.

!!! VÝZVA !!! - Jakmile uvidíte osamělého člověka, který vypadá divně, nebojte se a oslovte ho. Pravděpodobně potřebuje vaší pomoc. Nepropadejte panice a nemyslete si, že je to nějaký bezdomovec. Opak bude pravdou....

Nedávno se jeden takový válel na silnici. I přivolaná policie rozhodla, že je to vožralý bídak, který musí neprodleně na záchytku. Tam ho dokonce přikurtovali a chovali se k němu nedůstojně. Později se ukázalo, že pravda byla úplně jiná. Vzal si jenom více léků, které mu předepsal lékař! A nebyl v poslední době jediný, který se nedočkal lidské pomoci. Styďme se!!!







Květnatec Archerův aneb příběhy mám moc rád

24. října 2012 v 17:36 | Máte také nějaký zážitek nejen kolem hub. Pište do komentářů, nebo na burle@seznam.cz. Vytvořím váš samostatný článek, včetně vašich fotografií. |  Květnatec Archerův
Květnatec Archerův a trocha humoru

V televizním vysílání to proběhne strašně rychle, ale přípravy jsou nekonečně a nemají nikdy konce. Právě v těchto dnech jsme dokončili natáčení seriálu o houbách.

Postáváme na place, když jeden z kameramanů, máme dva, začne si říkat pod vousy: "Rodiče mají v Praze chaloupku s velikou zahradou. A tam každoročně rostou takové divné houby. Jsou jich desítky, možná jich bude i přes stovku. Jsou rudé a mají taková chapadélka jako chobotnice. Začíná to růst z takových odpornejch vajíček. Nevíte co to je?"

Já již několik let žadonim, aby mi ty Archerovy někdo ukázal, ale zatím moc velké potěšeníčko se nedostavilo. Zatím jsem byl poslán pouze k jednomu. Ale snímek mám, a tak jsem tak trošilinku spokojený. Když já bych ale chtěl sledovat vše od vajíček až po vyzrálé plodnice. Určitě se v příštím roce dočkám. S kameramanem jsem domluven. Někdo má kolem nich holt hody a druhý jenom stále čeká. A vo tom to je! Houby nikdy nepočkají....

Pilotní díl o houbách v televizním vysílání již v sobotu aneb fotoulání se Prahou

24. října 2012 v 17:28 | I do hlavního města přišel barevný podzim. Další fototoulka Prahou 1. listopadu. Přidej se... |  GLOSY!!!
Televizní seriál o houbách startuje

- - - ČÁST I - - -


Nedaleko našeho televizního štábu se uhnízdil štáb fotografů až z dalekého Japonska. Hlavními herci byl tento pár. Viděli jsme, že vedoucí fotograf není stále spokojen a tak jsme se rozhodli mu pomoci. Přistoupili jsme, každý z nás nabral co nejvíce barevného listí a pokročili k hlavním představitelům. Fotograf koukal jak velbloud na pražskou radnici. Trvalo mu to dlouho ale pochopil. Na povel jsme vyhodili listí do vzduchu a on dělal obrázek za obrázkem. Nakoukl na náhled, s ním i ostatní jeho braši, a začal se usmívat. Bylo vidět, že je konečně spokojen. Holt kdo umí ten umí.

To ještě nebyl konec. Přistoupil jsem k jejich štábu řka: Prosím sto tisíc eur. (Anglicky samozřejmě!) Nejdříve ztvrdli, doslova byli vyděšení. Pak konečně pochopili a nejen že se jim rozšířil psměv ve tvářích, ale doslova a do posledního písmene se začali mlátit o zem, která bohudík vystlánáí pořádnou vrstvu listí...

- - - ČÁST II - - -

Šli jsme na kafe a proti nám tato skupinka - již na pohled - překrásných a intelitgentních dam. Nenapadlo mě nic hloupějšího než tato slova: " Podle nejnovějších statistických údajů se nejlépe mají dnešní maminy. Nic nedělají, jenom se procházejí, tu zajedou s vozidly na kafíčko, na trochu metanolu, cigárko, doutníček. Podle ouředních lejster, jsou na tom dokonce lepší než důchodci."

V zápětí jsem nestačil utíkat. Vše co se dalo z kočárů urvat, letělo za mnou. Termosky, polštáře, hračky, hrabičky, motyčky, kyblíčky, plínečky, šlapací autíčka, motorčičky. V jednom případě dokonce přiletělo děcko. To jsem bohudík ještě stačil zachytit. Posléze jsme si pěkně pokecali a dámy, když konečně začaly myslet, mě dokonce daly za pravdu. Třeba nám to tady ještě vysvětlí, ozřejmí, v komentářích!

- - - ČÁST III - - -



Tak tady jsme točili závěrečný, ale pilotní film o houbách. Vysílán tedy bude jako první. Že tady v Praze, na podzim, máme krásně? Jenom doufejme, že tuto pražskou alej nikdo nevykácí, tak jak se to děje po celé republice. Dnes stačí, když nějaký ožrala, kráčející k ránu z baru, narazí do stromu, udělá si bouli a je vymalováno. Ouřad ihned rozhodne, že vožrala šel rychle, neubrzdil, za všechno muže strom, alej, a tak se musí kácet....

- - - ČÁST IV - - -



Z Hvězdy jsme se vydali k domovům pomalu, ale přes pěkný kus Prahy. Rozhodli jsme se, že si zbytek dne pěkně, na fototoulce, užijeme. I nejednu hospůdku jsme navštívili. Potkali jsme tyto fantastické, milé lidičky, kteří neslyšící a bohužel i nemluvní. Věřte nebo nevěřte, pěkně jsme si na tamější vyhlídce pokecali. Až takové lidi, skupinky, potkáte i vy, netvařte se jako když jste právě snědli brambor a dejte se do hovoru. Uvidíte, že těm lidem uděláte převelikou radost...

- - - ČÁST V - - -

Poslední klapka, kamera jede a výsledek? Kdo ví! O houbách se bohužel stále píše málo, v rozhlase také nic, o televizi ani nemluvě. Takže o houbách, ve sdělovacích prostředcích, spíše více. Ani ten nejhloupější scénař určitě nic nezkazí...

Pilotní díl, sobota 27. 10 / 13,15 hodin!!!



Chvála mrtvých stromů - Jiří Patočka

23. října 2012 v 22:08 | Václav Burle: "Je to divný svět. Všechno staré se kácí a vozí do kotlů. To je cesta do pekel... |  Jiří Patočka
Chvála mrtvých stromů - Jiří Patočka


Mrtvé stromy nikdo moc neobdivuje, jejich tržní hodnota je zanedbatelná až nulová, a tak není divu, že se na ně v době tržní ekonomiky dost zapomíná. V přírodě ale mají svou nezastupitelnou funkci. Ať už jsou velké či malé, stojící nebo ležící, ať už jsou celé nebo prohnilé. Jejich torza jsou nezbytným estetickým doplňkem lesa a mementem pomíjivosti všeho živého. I ten nejvznosnější, nejrozsochatější, nejvyšší, nejslavnější a všemi obdivovaný strom, nepadne-li pod pilou dřevorubce, má stejný osud jako vše živé. Jednoho dne se změní na mrtvou hmotu, na mrtvé dřevo. Zbude z něj pouhý pahýl a i ten nakonec zmizí beze stopy. Hic transit gloria mundi!

Mrtvé dřevo má důležitou úlohu zejména při obnově lesa. Do půdy se tak vrací živiny, které z něj strom za léta svého života vyčerpal. Tlející strom a jeho biomasa tak vytváří bohatý substrát pro další organismy, houby i rostliny. Mrtvé dřevo je nezbytně důležité i pro méně nápadné organismy: mechy, lišejníky, bakterie, hlenky apod. Důležitou funkcí mrtvého dřeva je i to, že je na něm závislé velké množství živočichů. Mnohé druhy živočichů jsou vzácné nebo vymírají právě v důsledku absence takového dřeva. Mrtvé dřevo poskytuje domov, dočasný úkryt a zdroj potravy pro plazy, obojživelníky, ptáky, ale zejména pro hmyz.

Hmyzích druhů vázaných na mrtvé dřevo (arborikolní hmyz) je velké množství. Hmyz jednak mrtvé dřevo využívá, jednak ho sám vytváří. Takový hmyz je považován za škůdce, zejména když se nadměrně rozmnoží. Takových primárních škůdců dřevin, kteří jsou schopni napadnout strom a usmrtit jej, je velmi málo (např. lýkožrout smrkový). Mnohem častější příčinou smrti stromu jsou abiotické vlivy, např. dlouhodobé sucho či podmáčení nebo vyvrácení či zlomení stromu způsobené větrem nebo sněhem. Většina druhů hmyzu mrtvé dřevo nevytváří, ale nutně je potřebuje k životu. Takovou skupinou hmyzu jsou zejména saproxylofágní brouci - tedy brouci vázaní na odumírající a mrtvé dřevo, případně na dřevo napadené různými druhy hub, plísní a hnilob.

Pro houbaře je mrtvý strom především místem, kde lze najít velké množství makrofytických hub. Houby rostoucí pouze na odumřelém dřevě a podílející se na humifikaci a mineralizaci odumřelé dřevní hmoty, čímž umožňují koloběh živin, označujeme jako houby saprofytické. Takové, které se uchytí na živém dřevě a svou životní činností je přemění na dřevo mrtvé, označujeme jako houby parazitické. Některé, jako např. troudnatec kopytovitý lze zařadit jak mezi saprofytické, tak mezi parazitické houby. Tyto houby získávají energii degradací mrtvé organické hmoty rostlinného původu a k jejímu rozkladu používají účinných pomocníků. Jejich mycelium proniká do dřeva stromů a vylučuje extracelulární enzymy, které rychle rozkládají dřevní hmotu. Jsou to enzymy rozkládající celulózová vlákna (celulázy) a lignin (polyfenoloxidázy), tedy hlavní složky dřeva.

Taková správně prohnilá kláda ležící v lese se chová jako houba. Dokáže nasáknout více vody, než sama váží. V případě sucha může vodou nasáklé dřevo zásobovat své okolí. Les pomocí mrtvého dřeva dokáže s vodou lépe hospodařit. Proto v lesích, s dostatkem padlého dřeva, bývá mnohem bujnější vegetace. Čím dříve pochopíme důležitou funkci mrtvého dřeva, tím lépe pro les, tím lépe pro přírodu, tím lépe pro člověka.

Stročkovec kyjovitý aneb záhadná, tajemná, převzácná houba

22. října 2012 v 15:16 | Houbaření to není jen o překrásných procházkách lesy. Není to ani pouze o naplnění žaludku. Je to také veliké dobrodružství. A chlap, houbař, mykolog, potřebuje stále něco objevovat, řešit záhady,,, |  Stročkovec kyjovitý
Stročkovec kyjovitý, lokalita II, SKAUT...

V říjnu jsme měli obrovské štěstí na dvě vzácné houby - lanýž neznámý ZDE !!! Tipnete si, kerý to je??? A ta druhá je tento stročkovec kyjovitý...


Studená a mokrá rána, tak jako večery a noci, patřily jelení říji. Ve volném čase, kterého zas tak moc nebylo, jsem několikrát přezkoumal I. lokalitu stročkovců kyjovitých. Tam po nich byly jen nepatrné zbytky. Kdo by nevěděl co hledat, tak ten by si ničeho nevšiml.

Protože jsem tvor zvídavý, tak jsem nakoukl ještě na lokalitu II: Kráčel jsem lesem s posláním najít, pro celou jelení společnost fotografů, večeři. Bohužel se nepovedlo. Po houbách ani památky. Došel jsem na místo výskytu stročkovců kyjovitých, zaklekl a hledal. Nikde po nich ani památky. Pokračoval jsem dál po lesní stezce a najednou koukám, že toto je to pravé místo. Podíval jsem se pod větve smrků a ostružin a tam bylo cca patnáct mladičkých plodnic. Čím mladší, tím fialovější.

Udělám vše pro to, abych tam ještě, před prvním sněhem, nakoukl. Jsem zvědav, v co se tito mladí jedinci promění. Vážné zájemce, fotografy, samozřejmě rád vezmu na nakouknutí. Stejně tam musíme, neboť jsme na Šumavu pozvání na výlov lesního rybníka.

Fotografujeme: Jednou ze zásad dobrého fotografa je, nic neuspěchat. A to jsem v tomto případě podělal. Pravdou je, že když jsem dělal tento snímek stročkovců kyjovitých, tak bylo hodně pod mrakem a pod stromy tma jako v hrobě. Bez blesku bych byl úplně vedle. Udělal jsem snímek a odkráčel zase za jeleny. Kdybych nebyl líný a nespěchal, tak jsem mohl mít první snímky malých stročkovců. Takhle si budu muset počkat na příští rok. Otázkou ale je, jest-li tam zase budou?


....a zatím jen tak pro radost ze života, z přírody.


xyz

21. října 2012 v 22:57
xyz


Horské lesy, v pozdním podzimu, jsou plné záhadných hub. Mnohé rostou ve velkých společenstvech a většina houbařů marně pátrá, co je to asi za plodnice. Jsou jedlé? Ptají se...

.......

Fotografujeme jeleny aneb poslyšte příběh

20. října 2012 v 23:09 | Letošní říje byla pro nás fantastická. Všichni jsme stále v rozpoložení a nedočkavě čekáme na tu další. |  - - jelen lesní
Elektrické ohradníky jsou pro zvěř hodně nebezpečné

Tento jelen zde již byl jednou k vidění. V paroží měl zamotaný drát z elektrického ohradníku. Nikdo neví jak, ale podařilo se mu ho sundat. Tomu šumavskému se to bohužel nepodařilo a skončilo to nedobře...
Potkali se dva úžasní paroháči, hluboko ve hvozdu, na pasece. Netrvalo to dlouho a se zlobou v očích i v srdci, duši, se do sebe urputně pustili. Příroda je mocná čarodějka a bez říje to mezi jelení zvěří nejde. Boj to byl na život nebo smrt. A to se také bohužel vyplnilo.

Jeden z nich, ten statnější, měl v paroží zamotaný snad kilometrový drát z elektrického ohradníku. Dopadlo to tak, jak to asi dopadnout muselo. Vzájemně se parožím drátem propletli. Nikdo bohužel souboj na vlastní oči neviděl, a tak se později dalo pouze odvodit vše ze stop.

Hajný, naprostou náhodou, našel oba statné bojovníky ležet na zemi vedle sebe. Ten s drátem byl mrtvý, ten druhý zraněný a nešťastný. Měl ale štěstí, že ho hajný našel včas. Rána z pušky, uspávačka, ho poslala do mdlob. Lesníci drát přestříhali a jelena osvobodili. Ani jim nepoděkoval a zanedlouho se znaven, vysílen, hladov, odebral hluboko do hvozdu. Určitě ho příští rok opět uvidíme někde bojovat o své laně.


Tak nashledanou kamaráde. Určitě se za rok zase setkáme. A ty holky ti stejně hodně závidíme....

Rudovlasá Maud aneb ta ví o vysoké vše...

20. října 2012 v 11:44 - - daněk
Každodenně se kamarádí s vysokou. Jak jí to závidíme....

....

Zachytit rybu ve vzduchu není vůbec jednoduché, ale...

19. října 2012 v 22:47 | Pořádáme fototoulky Prahou, fototoulky přírodou, za houbami, zvěří, stromy atd. atd. |  GLOSY!!!
A v příštím roce se budeme věnovat i fotografování ryb. A to vůbec není nic jednoduchého. Zkuste si zachytit rybu v letu. A o takové snímky se budeme v přírodě pokoušet. Podaří se? A jaký bude konečný výsledek? Nechme se překvapit....

.....

Fotografujeme srnčí zvěř / I / aneb nezapomenutelný zážitek

19. října 2012 v 18:14 | Pro podobné zážitky stojí do přírody jezdit. Není jich mnoho, ale celý život se na ně vzpomíná... |  - - srnčí

Srnec obecný aneb to bylo ale pokoukání. Věděli jste vůbec, jak to srnčí zvěř dělá?


Fotografii pořádného srnce obecného nemám, ale já se polepším. Zatím snímek kouzelného mladého srnečka...

Vstávali jsme ještě za hluboké tmy a v tichosti jsme se přemisťovali na šumavskou louku tam vysoko u státní hranice. Opět jsme se těšili na pozorování vysoké. Doufali jsme, že i pěkná fotografie zajímavého a obrovského jelena, s vysoce nasazeným parožím, se vydaří. A povedlo se a to bohudík povícero. Matičce přírodě poděkování.

Vraceli jsme se, po úspěšně stráveném dni, když slunce již bylo vysoko na obloze. Rychle něco uvařit, poklidit tábořiště, odpočinout si, prospat se, a večer nanovo do šumavského hvozdu. Mnoho dní již mít nebudeme. Jelení říje končí a pak se to vše zopakuje až za dlouhý rok. Pro mnohé to nekonečné čekání bude na mrtvici.

Vyšli jsme ze starobylého lesa do volného prostoru. Výhled nebeský, vesmírný, překrásný. Před námi nekonečné zalesněné kopce ve vnitrozemí, kolem nás všude louky a na nich nekonečné elektrické ohradníky. Na Šumavu se vrátil chov skotu. Proč tedy ještě dovážíme hovězí z předaleké Argentíny?

Stojíme a pozorujeme tu nádheru. Najednou z lesa vybíhá přenádherný a veliký srnec. To nebyl běh, to byl sprint. Musel přeběhnout všechny ty pastviny, kde drát za drátem. Se zaťatými rty očekáváme nejhorší. Nebo snad začne ohradníky přeskakovat? Máme ale všichni obavu v srdci. On určitě na některý z těch drátů narazí a to bude jeho konec.

Má před sebou první drát. Sklání hlavu až k zemi, vzrostlé parůžky v rovině u země. On pacholek ty elektrické ohradníky, jeden za druhým, podbíhal a ani nesnížil rychlost. Trvalo mu to hodně dlouho, než celý volný prostor proletěl. Nikoho z nás, z toho zážitku, nenapadlo vytáhnout aparát a začít cvakat. Mahla to být nádherná fotografie, i když by na ní srnec byl hodně malilinký. Byla by ale vidět ta okolní fantastická krajina. Tak zase někdy jindy...

Poznámka: Odjezd na srnce v úterý 06,55 vlakem. Hlaste se u Magdy...