Listopad 2012

INZERÁT aneb VÝMĚNA INFORMACÍ

27. listopadu 2012 v 23:18 |  HOUBY
Dochází nám v archivech fotografie. Jsme na dně.

Dokončujeme další výstavu snímků hub. Bohužel, máme již nedostatek zajímavých a něco říkajících fotografií. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli provést výměnu...

Za zajímavé lokality, na kterých se vyskytují méně známé houby, nebo překrásné plodnice, nabízíme naše plácky. Například šindelovníky severské, hřiba královského, stročkovce kyjovité, lanýže, o kterých stále nevíme, o které se jedná, apod. Zájemci o výměnu informací pište na burle@seznam.cz.

Za případnou spolupráci předem děkujeme. Přivítáme i nabídku již hotových fotografií. Jsme ochotni, za ty velice zajímavé, zdařilé, i zaplatit honorář.
Počet komentářů: 1

Fotografujeme jeleny aneb není jednoduché poznat stáří jelena

25. listopadu 2012 v 23:58 | V zimě uspořádáme několik výjezdů za jeleny. Nebojte se k nám přidat. Ceny mírné, zážitky ohromné. |  - - jelen lesní
Jelen lesní aneb jeho stáří

Zítra, ještě za tmy, musíme vyrazit do Kdyně odinstalovat výstavu Houby I a odvést jí, na druhý den, na zámek do Dobřichovic. Ve Kdyni se vydařilo a to zejména proto, že se zde netrhly dveře. Nejvíce radosti nám udělalo, že kochat se houbami chodily i celé třídy. Doufejme, že v Dobřichovicích tomu nebude jinak. I tady se očekává velký zájem široké veřejnosti, nejen houbařů, neboť v prosinci, nejenom na zámku, proběhne, v rámci vánočního období, adventu, přemnoho zajímavých akcí. Městský úřad se zde o své občany, i v rámci kultury, vánoc, Nového roku, příkladně stará.

Řekli jsme si, že spojíme užitečné s fotovandrem po Šumavě. Podíváme se na jeleny evropské, fořti jsou již na nás přichystaní, a nezapomeneme aní na houby. Nejvíce se těšíme na ty stročkovce kyjovité, které tam vyrazili, již podruhé, k nebesům, ještě v pozdním podzimu. Budou tam ještě? Tak to nás moc, ale moc zajímá. Sníh tam ještě neleží, tak bude co sbírat, pozorovat.

Letos jsme si jelenů hodně užili. Nebyla to však naše zásluha, ale naších přátel, hajných a fořtů. I zítra jsou na nás přichystaní. Nemůžeme dospat a modíme se, aby se vydařilo. U jelenů člověk nikdy neví.
Sedím u počítače a studii mapy oblastí, kam zítra vyrazíme. Prohlížím snímky letošních jelenů a snažím se vypočítat, jak někteří, ti nejbohatší v paroží, jsou staří. Nedaří se. Podle fotografie to není vůbec jednoduché. Co myslíte, kolik tento má let?
Poznámka: Zatím jsme se potkali se šestnácterákem. Pravděpodobně jsme ale v rychlosti zahlédli o hodně starčího jelena. Bohužel, setkání se odehrálo velice rychle a my nestačili ani dát fotoaparát k oku. Určitě se ale podaří někdy příště...



Moc jsem si přál nasnímat troubějícího jelena. Nejdříve se nedařilo, ale pak následoval jeden snímek za druhým. Bohužel, bojující jeleny moc kvalitní nemám. Tak zase až za rok.

ČÁST II

Výlet na Šumavu se, co se týká výstavy, vydařil, ale z pohledu na jeleny to bylo naprosté fiasko. Důvod byl jednoduchý. Strašně rychle, v odpoledních hodinách, ubývá světla a navíc se rychle krajinou začala tvořit mlha.

Jelen na snímku již na nás čekal. Stačilo určit správný vítr a pak už to byla jenom brnkačka. Bohužel o nás věděl, a tak se k nám nepřiblížil.

O chviličku později začali z lesa, na dávno prověřenou louku, vycházet další pacholci. Bohužel se drželi na druhé straně, než jsme my mělí úkryty. Zkrátka čas, podvečerní doba, nebyla na naší straně.

Fotografujeme: Při snímání zvěře moc záleží na množství světla. Toho se povětšině nedostává. V lese bývá "tma" mnohdy i v pravé poledne. A když navíc je zamračená obloha, tak je na problém zaděláno. Fotografování to je poměr ISA, času a otvoru, clony. Proto přemnoho snímků je nezaostřeno, jsou mdlé. Jedním z dalších "negativních" důvodů je dlouhé sklo. Tedy kumšt, jak se nejblíže dostat k objektu zájmu. Všechno souvisí se vším. Ještě štěstí, že technika postoupila a i na vyšších ISO již není tak velký šum. Když se to všechno sečte, tak zjistíme, že ty nepoměry jsou na fotografování nejkrásnější. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by potom uměl udělat dobré, slušné snímky každý. Tak to ale bohudík není...


Fotoaparát na monopodu zapíchnutém v zemi, ale stejně se to udržet moc nedá. ISO 800, 1/25, clona pod pět. Stabilizace objektivu zapnuta. Kde jsou ty překrásné říjové večery při západu slunce...


Mlha se dere z údolí potoků i říčky, ale počítačový program jí jedním kliknutím dokáže odstranit. Světla však v hoře rychle ubývá. A jako na truc, se jelení zvěř drží uprostřed svahu. Dnes se nám dobré snímky nepoštěstí udělat. A vo tom to je a to je na tom všem tak krásné.


Přidat komentář

Fotografujeme vlky aneb POZVÁNKA ...

24. listopadu 2012 v 23:53 | V minulém roce jsme vystopovali vlky v Beskydech. Letos se pokusíme opět. Fořt hlásí, že prý to zase nebude žádný problém. |  - - vlk
Vlk je velký oříšek pro každého fotografa

Mládenec z Beskyd, který se zabývá vlky, nás zve na neuvěřitelnou záležitost. Tvrdí, že nám předvede vytí vlků. Více, o něm, v rubrice vlk. Podívejte se na jeho webové stránky.

Pojedeme vlakem. Čím nás bude povícero, tím lépe. Dosáhneme na slevu. Jenom se bojím, aby to nebyla od něho nějaká z jeho proslavených taškařic. Nechme se překvapit. Když se vlci nepovedou, tak tam překontrolujeme šindelovníky severské. Snad ještě bude i nějaký ten korálovec jedlový a bondarcevka horská. V každém případě si to dobře užijeme.


...tady jsme doma.
Počet komentářů: 2

Ucháč čepcovitý II od Aloise Vlka s přispěním Prof. RNDr. Jiřího Patočky DrSc.

24. listopadu 2012 v 20:59 | Domníváte se, že ucháč čepcovitý je v lesích hojný nebo je tomu naopak? |  - - čepcovitý
Ucháč čepcovitý více ZDE !!!

Na ucháče čepcovitého je řada rozdílných názorů. Především na jeho poživatelnost, jedovatost, ale kdo by ho také jedl. Jeho utržení, by bylo naprosto barbarským a neomluvitelným činem. Zejména ze dvou důvodů. Jeho masitost se blíží k nule a jeho výskyt v lesích je převelice zřídký. Je možno i napsat - vzácný. I když někdo tvrdí opak. Více v článku "Ucháč čepcovitý I".



Foto: Alois Vlk - Tato nádherná plodnice byla nalezena dnes a bohužel nic víc o ní nevíme. Náš zpravodaj, houbař, Alois Vlk, je velký milovník houbaření, hub, vynikající fotograf, ale na psaní textů, ke svým úžasným snímkům, neustále zapomíná. Třeba se ještě něčeho zajímavého dočkáme.

Ucháč čepcovitý je krasavec. Umí se Matičce přírodě předvést. Má různé tvary a dokonce i barevné odstíny. Jednou je do světla, podruhé zase do tmava. Je na co se dívat.

Houbařím již sedmdesát let a potkal jsem ho jenom jednou. Není to divné, když někteří mykologové tvrdí, že zase tak vzácný není, že je dokonce i téměř hojný. V čem je ten rozpor. Jak často ho v lesím potkáváte vy? -vb-











Ucháč čepcovitý (Gyromitra infula),
továrna na raketové palivo
Jiří Patočka

Podobně jako všechny houby rodu Gyromitra, produkuje také ucháč čepcovitý methylhydrazin (CH3-NH-NH2), látku používanou jako raketové palivo!!! Methylhydrazin spolu s vhodným okysličovadlem, např. kyselinou dusičnou, slouží jako palivo v malých raketových motorcích, kterými jsou vybaveny družice. Kvůli projevům gravitačních vlivů ostatních těles ve sluneční soustavě, zejména Měsíce, musí být družice stabilizovány rotací nebo korekčními raketovými motory. Když geostacionární družice změní svou předem určenou polohu na geostacionární dráze (35 786 km nad zemským povrchem), raketové motory poháněné methylhydrazinem se na chvíli uvedou v činnost a družici zase vrátí na původní místo.

Množství methylhydrazinu produkované ucháči je malé a rozhodně by nestačilo zásobovat všechny družice palivem. Pro potřeby kosmonautiky se methylhydrazin vyrábí v chemické továrně. Množství methylhydrazinu v ucháčích je však dostatečné na to, aby tyto houby byly pro člověka jedovaté. Jedovatost sice klesá při tepelné úpravě houby, protože methylhydrazin se rozkládá na nejedovaté produkty, ale lepší je neriskovat. Hydraziny jsou totiž karcinogenní u syrského zlatého křečka vyvolávají vznik nádorů, jestliže zvířata dostávají po dobu 6 týdnů pít vodu s přídavkem 0,01 % methylhydrazinu.

Pokud se o jedovatosti ucháčů chcete dozvědět více, klikněte na: http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=238





Přidat komentář

Lošákovec palčivý - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc

22. listopadu 2012 v 17:46 |  - - palčivý
Lošákovec palčivý roste v České republice vzácně na několika málo lokalitách...

Fotografie: Milan Suchomel
Až na svých toulkách lesem uvidíte něco co vypadá jako rozžvýkaná žvýkačka postříkaná kapkami krve a bude to vonět po jahodách, našli jste mladou plodnici lošákovce palčivého (Hydnellum peckii). V mládí moc houbu nepřipomíná, ale jakmile vyroste z dětských let a přestane ronit krvavé slzy, pozná v něm klasickou stopkovýtrusou houbu i úplný neznalec. Pouze při pohledu zdola, pod klobouk, může neznalce překvapit hydnoidním (ostnitým) hymenoforem. Lošákovec palčivý byl poprvé vědecky popsán v roce 1913 americkým mykologem Howardem Jamesem Bankerem a pak byl v rámci systematického zařazení přehazován různými mykology z jednoho rodu hub do druhého, až definitivně skončil v rodu Hydnellum.

Lošákovec palčivý roste v ČR vzácně na několika málo lokalitách a to v jehličnatých porostech, kde převažuje smrk, jedle nebo borovice. V dospělosti má bělavý, stářím tmavnoucí klobouk o průměru až 50 mm, který je zprvu vyklenutý a později ve středu vmáčknutý. Má třeň stejné barvy a ostny jsou nejdříve bělavé, postupem času hnědnoucí. Má bledou dužninu, která má ostře pálivou chuť.

Za palčivou chuť lošákovce je zodpovědná zejména látka známá jako atromentin, 1,4-benzochinon odvozený od p-terfenylu. Atromentin má antikoagulační vlastnosti a funguje jako stimulant hladké svaloviny. Podobně jako některé další 2,5-dihydroxy-1,4-benzochinony makromycet (kyselina polyporová, bovinon, terrestrin, vialinin, ganbajuniny apod.) má i atromentin antibakteriální účinky. Atromentin také vyvoláva programovanou buněčnou smrt (apoptózu) u některých buněčných linií lidské leukémie. V poslední době jsou intenzivně studovány jeho další biologické účinky.







Počet komentářů: 3

Je dokonáno. Uvidíme, jak to bude fungovat...

21. listopadu 2012 v 21:45 |  AGENTURA Vandrovník
Půjčovna fotoaparátů, zejména pak objektivů a dalších propriet na fotografování.

S příchodem jara obdržíme, jako výpůjčku, první objektiv a to přímo od výrobce. Bude to nejnovější makroobjektiv. S tím se budou dělat zázraky. Pravděpodobně to tím neskončí. Snad bude i nějaký ten moderní fotoaparát...

Naše fototoulky vedou i do botanické zahrady v Praze Troji. Je to tam naprosto neskutečné a pro hraní si s aparáty dokonalé. Nejkrásnější jsou výstavy motýlů a orchidejí. I venkovní expozice jsou balzámem na duši.

Ale proč to všechno píši. Zítra jdeme opět na ty kormorány velké. Ještě je volno. Případní zájemci hlaste se na burle@seznam.cz. Ceny mírné, zážitky velké, mimořádné. Tedy jak kdy...


... který to je, to jsem věděl. Dostal jsem dokonce brožurku, ale kde ty loňské sněhy jsou.


...bombardér z hmyzí říše přistává nedaleko Ameriky.
Přidat komentář

Zubr se vrátil do lůna Matičky přírody. Je to velký úspěch!!!

20. listopadu 2012 v 23:10 | Všem, co se na tom podíleli, patří poděkování nás všech. Kdyby se i ostatní odpovědní podobně starali o naší přírodu, tak bychom každý den měli svátek... |  - - zubr
Zubr, krasavec lesů, luk a bažin, se u nás usadil. Bohu chvála...

Vrátil jsem se před okamžikem z fotografického školení a najednou koukám, že v televizi běží záběry o zubrech, vojenský prostor Ralsko, kde je nedávno vypustili, z karantení obory, do volné přírody. Je to neskutečný úspěch nejen tamějších vojenských lesníků. Proto to následné minipovídání.

Již před lety jsme se s ním na okraji vojenského prostoru, ale v jiné oblasti Čech, setkali. *Více zde na blogu.* Trvalo nám to hodně dlouho, než jsme prohlédli, než se nám v hlavičkách rozblikalo. Nebylo se čemu divit, neboť toto nádherné zvíře jsme viděli ve volné přírodě poprvé. Bylo to úžasné a ještě několikrát jsme se snažili je vyhledat. Mnohdy se i vydařilo. Bohužel úplně opačně si stojíme ve vyhledávání losů. O rysech ostrovidech ani nemluvě. To už je ale spíše úsměvné. Muselo by to být přeobrovské štěstí, abychom rysa ve volné přírodě načapali. To samé jsme si mysleli ale například i o jelenech a především o hřibech královských a stročkovcích kyjovitých, lanýžích, a světe div se, podařilo se!!!


Velevážený znalec fotografování - pan Jiří Velek - by k tomuto snímku napsal: "Naprosto šílené, propadlé umění pana Václava, zmetek na první pohled. Fotografie nectí základy světové fotografie, o zlatém řezu ani nemluvě." A věřte nevěřte, měl by naprostou pravdu. Fotografii on rozumí, ale o přírodě toho bohužel moc neví. Jinak by musel dodat následující slova, věty...

... a tedy dovolte, abych to udělal za něj. Na snímku je vidět, že fotograf stojí úplně jinde, neboť zubři se k němu nesprávně, nelogicky, otáčejí zády. Jeden dokonce hlasitě, jeho směrem, vykonává potřebu. Jak to ale všechno změnít?

Zubry oběhnout nelze, to by nemuselo dobře dopadnout. Poručit zvířatům, aby se k objektivu vždy stavěla čelem, také nejde. Jak tedy z toho ven?

Věřte, že je to velice jednoduché. Stačí je vyhledat opět jindy. A mládenci a dívky, nepojedeme pokoušet štěstí. Sníh tam ještě není, tak by se mohlo i se suchou obuví zadařit....


Je to až úsměvné. Létal jsem po republice sem a tam a hledal. Představte si, že jsem ho pak čirou náhodou nalezl za mojí chalupou. Článek zde na blogu a v jiném i označení plácků, kde kralováci rostou...

** ** ** ** **

DISKUSE: - ON - Co je na tom za úspěch přivézt odněkud zubra a vypustit ho? Úspěch bude, až tady ten zubr bude několik desítek let žít a bude se reprodukovat. Kdyby vás zajímalo, proč se vám tolik nedaří s losem, rysem a dalšími divokými tvory, je to v tom, že to jsou divoká zvířata a ne ochočení jeleni z obory.

-vb - Na tomto příspěvku od nám neznámého Ládi je vidět, jak lidi nevědí o přírodě České republiky vůbec nic. Zubr se u nás, na dvou lokalitách, již bez problémů, rozmnožuje. U rysa ostrovida je to podobné. U něj jsou ale problémem pytláci a podobní barbaři. Jak to vypadá s losem, tak to opravdu nevím. Třeba nám to někdo osvětlí...

Zajímavost: Nedávno tiskem proběhla informace, jak šel páníček, v oblasti Šumavy, se psem přírodou. Pes z ničeho nic zaběhl do porostu a našel mladého rysa, který od prvního pohledu vypadal hodně zbědovaně. Následně se ukázalo, že byl sražen automobilem. Dnes se dává dohromady v útulku pro zvířata NP Šumava. Podle posledního sčítání žije v této oblasti kolem padesáti rysů. Hajní, pracovníci parku, a tamější zoolog, používají ke sledování rysů videokamery. I přes jejich důmyslné zamaskování je zatím neznámí pobertové neustále odcizují. Bude to asi hrozné číslo, neboť NP Šumava ho raději ani nechce zveřejnit. Bohužel podobně to vypadá i na Bavorské straně.


Stročkovec kyjovitý, v letošním roce, se prokazatelně ukázal na třech lokalitách. Jedna z nich - tu neznáme - je poblíž hradu Rábí. Další dvě budeme i v příštím roce sledovat. Co myslíte, jaká je šance, že se tam stročkovec kyjovitý opět objeví? A v kolika trsech, plodnicích?
Počet komentářů: 3

Fotografujeme jeleny aneb nemůžeme se dočkat až zase začnou troubit

19. listopadu 2012 v 14:09 | Na příští rok je všechno zařízené, zamluvené, tak se hlaste u Magdy. Ceny mírné a zážitky nepředstavitelné
Už troubějí na horách jeleni


Co si budeme povídat. Veřejnost o jelenech ví převelice málo. Není se ale čemu divit. Stejně jsme na tom do nedávna byli i my Vandrovníci, fototuláci. Ono potkat jelena není zas tak jednoduché. A jak jste na tom vy? Vidíte, jak tento krasavec má při vytrubování zavřené oči. Otázka zní, je to tak vždy, nebo huláká na lesy i s otevřenýma? A teď babo raď.

Slyšeli jsme je všude kolem, věděli jsme od fořta a hajných, kde je hledat, ale problém byl, jak se k nim dostat co nejblíže, nebo naopak si na ně počkat. Mnohokrát se bohudík vydařilo. Několikrát se i stalo, že mnozí z nás je doslova měli na několik metrů. Teleobjektivy nám pak byly úplně k ničemu. Ale pokoukání nemělo chybu. Dej Matko přírodo svým vyvoleným i v roce příštím zelenou.


A tady jsou jeho dámy a milenky. Kvůli nim dělá jelen všechny ty nepřístojnosti. Teleobjektiv jsem nemusel, nemohl, vůbec vysunout, jak jsem byl od nich blízko. Je to jednoduché - nejíst, nepít, mít správný vítr, páchnout, tedy správnějí řečeno, smrdět přírodou, mít správné oblečení, nejlépe ten vzor - neviditelný voják, odstřelovař. A pak se jenom neustále a nekonečně kochat, pěkně si to užívat, jako by to mělo být naposled. A co je nejdůležitější? Pozvání máme a nemusíme ani čekat až na další říji. Zejména v zimním období je to na vysokou nejlepší.

V okamžiku, kdy v jeleních rájích na Šumavě, ale i ve vojenských újezdech Boletice, Doupov, začnou se ze země hrnout houby všech velikostí a druhů, tak je to tady houbařský ráj na zemi. Letos jsme tady, jako neznalí milovníci těchto úžasných lesních plodů, byli úplně vedle. Mnohé druhy jsme ještě v životě neviděli. Největší radost nám samozuřejmě udělali stročkovci kyjovití a ti lanýži, o kterých dodnes nevíme, které to byli. Když ptáčka lapají, tak pěkně mu zpívají. Vzorky jsme na přání předních mykologů poslali, ale odpovědí se nedočkali. Jó to je ten dnešní pradivný svět.


Na první pohled na houbaření ráj. A všude, kam se lesní muž podívá, jelení a srnčí dálnice, které s oblibou využívají i divočáci. Snímek to není špatný, jenom kdyby tam nebyly ty dětinské chyby. To se ale stává často, že je fotograf vidí až na konečné fotografii. To jž je vždy pozdě. Tady se s tím již nic neudělá, ale stejně ten snímek oko i srdéčko pokochá, potěší, pohladí po dušičce.
Přidat komentář

Fotografujeme jeleny aneb miniškolení od fořta

19. listopadu 2012 v 5:21 | Víte kolem je u nás jelenů a jakého stáří se dožívají? |  - - jelen lesní
Fořt nás učí rozumět přírodě...

PAROŽÍ - "Co to má ten jelínek na hlavě?" řekla dceruška jednoho našeho kamaráda, když jsme tyto přenádherné pacholky, jak je mnozí nazývají, v zimě pozorovali v obůrce. A tak začala školení našich přátel ze šumavských hvozdů...

Hajní nám tohoto miláčka spočítali jako šestnácteráka. Většího jsme bohužel letos nepotkali. Máme slíbeno, že i v příštím roce nám ho, v době říje, opět ukáží.

Paroží má dvě lodyhy, které jsou základními částmi, ze kterých pak vyrůstají výsady. Ty ale již hodně staří jeleni téměř nemají.

Na jaře jelen parohy shazuje, ale ihned mu začínají, každoročně, růst nové, které jsou vždy větší, bohatší, krásnější, mnohotvárnější, než ty předchozí.

Jeleni se v České republice dožívají i kolem dvaceti let. Například na Šumavě, kde jsou ty nejlepší kusy, je osmnáctiletých téměř 95 procent.


Letos jsme si to kolem jelení zvěře hodně užili. Není snad z fototuláku nikoho, kdo by se na příští říji netěšil. Mnozí se již nemohou dočkat Ježíška a doufají, že jim splní nevšední přání. Jeden potřebuje nový vařič, druhý zase teplejší spacák, lepší stan, monopod, nový teleobjektiv, možná i aparát a bohatší si objednali i maskovací oděv pro odstřelovače a to i s triédrem. Jak jsme zjistili, ten jednooký dalekohled je asi ze všech nejlepší. Na skladě má náš praporčík posledních pět kusů. 999 korun a pak nekup to...


A tady odtud ti pacholci vylézají a my se na ně vždy hodně těšíme. Nedaleko jsme letos objevili dva plácky se stročkovci kyjovitými.

HMOTNOST - (...pokračování asi zítra.)

Ještě za tmy na jeleny, pak rychle splnit manželské, milenecké, povinnosti, něco ukuchtit k pozdní snídani, na chvíli hodit bobek, ještě něco dospat, pak navštívit nedávno objevené houbové plácky, následně nakrájet a dát sušit, a ještě před odchodem na večerní focení vysoké, stihnout rybaření. Siveni na houbách, ale i pstruzi po mlynářsku, příjdou v noci po návratu k chutí. Ceny mírné a zážitků nepřeberně. Jenom je z toho člověk stále více unavený, utahaný a to až k smrti... Tenhle náš kámoš nedá bez fotoaparátu ani ránu. Jako náruživý rybář, má dokonale propracován postup fotografování tajemných obyvatel hlubin. Jeho snímky ryb nemají u nás konkurenci. Nemá ale každý den svátek. Kolikrát jen utopil něco ze své fotografické techniky. Jak on pak umí lamentovat, řvát, plakat.

Těsně před dnem, než jsem pořídil tento snímek, stál brzy po ránu v řece, kolem mlha těsně nad vodou a on najednou kouká, jak doslova několik metrů před ním přechází přes horní Otavu jelen, který, podle jeho slov, toho měl na hlavě tolik, že to prý neviděl ani na fotografii. Fotoaparát mu byl úplně k ničemu. Jeho předlouhý teleobjektiv by snad vyfotografoval jen jeho oko. A bylo vymalováno. Tomu se říká lidské, fotografovo, neštěstí. To se snad nestává ani jednou za lidský život. Ó, jaký my měli s ním soucit a samozřjemě mu moc záviděli. Byli jsme přesvědčeni, že nám by se takový debakl stát nemohl.


Počet komentářů: 3

VÝZVA pro zahraniční návštěvníky tohoto blogu

18. listopadu 2012 v 22:16 | Milí přátelé tam v předaleké, daleké, ale i blízké cizině. Dejte prosím o sobě vědět... |  HOUBY

??? Ozvou se čtenáři tohoto blogu z dalekých krajů ???

Počítačům nerozumím a v mém věku se to už učit nebudu. Čirou náhodou jsem otevřel, na Toplistu, rubriku Země. A nestačil jsem se divit, kolik lidí na tento blog, z blízké i daleké ciziny, chodí.
!!! Austrálie, Čína, Jižní i Severní Amerika, a řada zemí Evropy !!!
Nejvíce je, samozřejmě, a to je moc dobře, přátel hub a přírody ze Slovenska.

VÝZVA

prosím dejte zde v komentářích o sobě vědět
a když budete mít čas a odvahu, tak tam rovněž napište něco o houbách a přírodě tam u vás
ze zemí a kontinetů, kde v současné době žijete, pracujete
věřte, že nás to bude tady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku moc zajímat

NEZKLAMTE NÁS A OZVĚTE SE, PROSÍM


Pozdrav z Prahy jen pro Vás...


Až přijedete do vlasti, tak Vám všechny ty nejvzácnější a nejkrásnější houby ukážeme....


.....
Počet komentářů: 2

Stroček trubkovitý od Aloise Vlka

17. listopadu 2012 v 16:20 | Autor fotografuje potvrzuje, že v roce 2010 byl stroček trubkovitý všude... |  Stroček trubkovitý
Stroček trubkovitý - více ZDE !!! Součástí tohoto článku je ANKETA. Stačí zde otevřít komentáře...


Foto: Alois Vlk - Nevím jak vy, přátelé, ale takovou úrodu stročků trubkovitých, na několika metrech čtverečních, jsem ještě nikdy neviděl. A jak bych také mohl, když jejich velkou úrodu jsem zažil pouze dvakrát za celý život. Navíc tato fotografie ukazuje jenom výřez. Pravděpodobně, takhle jich bylo všude kolem spousta. Po diskusí, na internetových stránkách o houbách, se potvrdilo, že jejich obrovský výskyt byl po mnoha neskutečřně dlouhých letech v roce 2010 a v následných letech již opět téměř nic. Dočkáme se brzy podobné nebývalé úrody? (vb)

Foto: Václav Burle - Je veřejně známo, že nejsem příznivcem bagrování hub, zejména těch, které patří mezi chráněné a ohrožené. Bohužel, jsou mezi námi tací, kterým to žádný problém nedělá. V součané době je, v této souvislosti, na programu hlíva ústřičná. Více ZDE...

Neumím to vysvětlit, ale u stročka trubkovitého s tím zas tak velký problém nemám. Vždyť nevyrostl, ve velkém, hodně desítek let. Nevíte někdo, v které době ho ještě bylo v lesích přehodně? Já si na to vůbec nevzpomínám. Jediný podobný zážitek, ale to pouze na jedné lokalitě, mám někdy z konce šedesátých let minulého století.

Vypadá to, že jeho "zárodky" dokážou v lesní půdě přeží snad cokoliv. Třeba nám to tady nějaký zkušený houbař, mykolog, vysvětlí...
Počet komentářů: 8

Fotografujeme jeleny aneb jen takové malé zamyšlení

16. listopadu 2012 v 16:17 | Moc jsem se těšil, jak dnes vyrazíme na Šumavu, bohužel vše je jinak... |  - - jelen lesní
Jeleni a stročkovec kyjovitý

Moc jsem se těšil, jak vyrazíme na Šumavu, kde ještě není sníh, podívat se na jeleny a na ty nově vyrostlé stročkovce kyjovité. Bohužel, sobotní propadnutí se do bažiny, když jsme kontrolovali hlívu ústřičnou, překazilo veškeré plány. Už týden bojuji s nehezkou chřipkou. Bohudík, že není všem dnům konec. Nezapomeňte na to fotografické školení. Vše si ukážeme, na všechno si sáhneme, vyzkoušíme. Kdy zase dostaneme možnost.


Letos jsme si to kolem jelení a dančí zvěře pořádně užili. Spali jsme pod širákem, ale také v autech, v seníkách. Bylo to náročné, ale vždy, když už jsme toho měli plné kecky, jsme si řekli. Vždyť to bude zase až za rok. A to nám vždy dodalo nové síly. A hub bylo v šumavských hvozdech nepřeberně. A co zajímavého jste v letošním roce, kolem hub a přírody, prožili vy?


Vojenský újezd v modrém. Tady nás brzy očekávají zimní setkávání s jeleny. Všichni jste srdečně zváni. Jaké asi zážitky zde prožijeme?
Počet komentářů: 1

To ale bylo překvapení....

14. listopadu 2012 v 20:52 | Zážitek to byl ale ohromný. Nejdříve překrásný výhled na Prahu a potom ten záhadný a převeliký pták |  - - popelavá
Vyhlídka na Prahu s překvapením

Fotografujeme: Snímek je výřezem. Byl pořízen dlouhým teleobjektivem, ale pták byl od nás hodně daleko. Proto to převeliké zrno...

Byli jsme si v psychiatrické léčebně v Bohnicích prohlédnout tu záhadnou houbu na starém buku. Potom jsme se vydali na skalní vyhlídku, ze které je vidět celá rozlehlá pražská kotlina, ve které se vine Vltava. Úžasné pokoukání na hlavní město, na jeho památky, ale i přírodní rezervace. Jeden ukázal, kde rostou chráněné a vzácné houby, další zase kam chodí pozorovat rostliny, sbírat brouky...

Zahlédli jsme toho krasavce snad všichni zároveň. Nejdříve to bylo nad Pražským hradem takové malé nic, stále se to zvětšovalo. "Volavka popelavá", řekl někdo. Za okamžik nám bylo jasné, že to volavka nebude. Obrovské rozpětí křídel ukazovalo spíše na jeřába. Jeřáb? A v této pozdní době?

Zahlédli jsme, jak si někde opodál sedl na strom. Ihned jsme se vydali po stopě. A uspěli jsme. Dnes už víme, že to byla volavka popelavá, viz snímek. Na první pohled bylo vidět, že je to neobyklý, pořádný macek!


Počet komentářů: 5

CENZURA? Tak to určitě ne. Ale jistá opatření jsem nucen udělat!!!

13. listopadu 2012 v 15:18
V posledních dnech je tento blog neustále napadán několika naprostými šílenci. Neustále vulgárně vystupují pod články v diskusích. Nejsem ochoten trávit svůj drahý čas vyhledáváním jejich hloupých a sprostých příspěvků. Takže jsem se rozhodl, u všech článků, zavést moderovanou diskusi.

Pro Vás to ale nic neznamená. Jenom teprve po mém přečtení, Vaše příspěvky, odkliknutím vložím pod jednotlivé články. Takže promiňte, ale já jinou možnost nemám.

Právě v těchto dnech jsem si přečetl počítačové časopisy a zjistil, že podobných zneuznaných a zavistivých, nemocných, nemorálních hlupáků je plný internet. Negativně se to projevuje i na facebooku. Tam to došlo dokonce tak daleko, že se účastníci, z této sítě, ve velkém odhlašují. Je snad třeba ještě něco dodávat? Další internetové stránky požadují od účastníků pravé mejlové adresy, telefonní čísla atd. Nebude to asi dlouho trvat a ilegální blbouni na internetu nebudou. Už aby to bylo.

Omlouvám se, ale jinou možnost nemám.

Prosba: Určitě je mezi Vámi mnoho odborníků, kteří by snad dokázali následující IP adresy přeměnit v přijmení a jméno toho dotyčného. Používá jich hodně, takže svojí záludnou činnost neprovozuje z domova. Pokuste se prosím...

115.254.81.50
200-98-201-210
175.184.35.129
190.146.237.12
212.3.153.215

Jsem přesvědčen, že tohoto člověka určitě mnozí, kteří jste milovnící hub a přírody, znáte. Pravděpodobně si s vámi pod těmito IP adresami dopisuje. Dnes jsem napadán já, ale určitě nejsem jediný. Příště to budeš ty, ano i ty, vy všichni. Nebylo by lepší a čestnější podobné kreatury poslat do propadliště dějin? Pravděpodobně je to ten, který mě osočuje na celém internetu. Za případné odkrytí tohoto škůdce předem děkuji.


A nyní něco příjemnějšího. Fotovýstavy HOUBY I a HOUBY II, si žijou již vlastním životem. Měsíc za měsícem si putují po České republice. Máte-li někdo možnost, nebo zájem, je umístit tam někde u vás, tak neváhejte a pište na burle@seznam.cz.

Z výstavních síní a galerií, ale i z jiných kulturních objektů, je značný zájem o připravovanou fotovýstavu Chráněné rostliny České republiky I. Máte-li někdo pěkné, nebo zajímavé snímky, tak nás kontaktujte. Vynikajících fotografií, které mají co říci, není nikdy dost.

Nenechávejte své překrásné fotografie v archivech, ale naopak je předveďte široké veřejnosti. Věřte, že vám lidé, kteří přírodu milují, budou vděčni.

Až se stane zázrak a pošleme do světa fotovýstavu Chráněné rostliny ČR I, tak vytvoříme další - Ptactvo České republiky. Tím ale neskončíme. Přidáme fotografie jelenů, vysoké.

Před okamžikem jsem obdržel zprávu, že výstavu Houby navštěvují celé školní třídy. Vo tom by to mělo být, vo tom to je. Přiznám se, že tato informace nás velice potěšila.


Puštík bělavý se na území České republiky moc nevyskytuje. Výjimkou jsou lesy Šumavy a hvozdy na hranici se Slovenskem.
Počet komentářů: 5

tak tady jsem úplně, ale úplně vedle. Je to ona, nebo to není ona???

12. listopadu 2012 v 21:43 |  HOUBY
Opeňka měnlivá to není, že by čepieatka?


Tento kmen nebyl, ve vojenském újezdu Doupov, jediný. Nejdříve jsem si myslel, že je to má, zejména kulinářsky, milovaná opeňka měnlivá. To jsem ale hned od začátku zavrhl, neboť takto jsem jí v přírodě ještě nikdy nenašel. Vždy byla jako obrovské hnízdo na pařezech a tady se houbičky tísnily po celém kmenu.

A už je, zásluhou ....... vše jasné!!!
Počet komentářů: 5

Hlíva hnízdovitá 2012 - 2013 / I

12. listopadu 2012 v 21:23 | Hlívy hnízdovité je moc málo. Bohudík není jedlá a tak nám jí nikdo neotrhá. Uvažuje se, že bude chráněná... |  - - hnízdovitá
Hlíva hnízdovitá více ZDE!!!


Hlívu hnízdovitou již pozoruji řadu let. Mám ve hvozdech několik padlých kmenů, pařezů apod. a tak prokazatelně mohu napsat tyto řádky. V letošním roce jí je převelice málo. Ještě ale není všem dnům konec.

Tento snímek je výřezem z pěkně objemného a dlouhého kmene, který v jednom z předcházejících roků byl hnízdovitou obalen téměř do posledního místečka. Letos tam zatím je jeden větší trs a několik menších. Zkrátka je to chudobné. To ale není nic zvláštního. Jednou se vydaří, podruhé je tomu naopak. Kmen obsazený hlívou hnízdovitou téměř do posledního centimetrů jsem viděl pouze jednou. Většinou tam nebylo mnoho plodnic.

Poznámka: Hlíva hnízdovitá měla být vyhlášena za státem chráněnou houbu. V posledních dvou letech jí bylo v lesích poměrně hodně, tak se diskutovalo, že to není zas tak moc potřebné. Letošní rok zatím ukazuje, že jí opětovně tak moc v lesích nebude. Na některých dřevinách, kmenech a pařezech se zatím vůbec neukázala.
Počet komentářů: 3

Hlíva ústřičná 2012 - 2013 / I

12. listopadu 2012 v 20:44 | Letos se začala drát hlíva ústřičná k nebesům velice časně. Co to asi způsobilo? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná více ZDE !!!

V letošním roce, míněno podzimní období, se hlíva ústřičná začala, po celé republice, ukazovat oproti minulým letům, převelice brzy. Nemyslím si, že to bylo způsobeno několika podzimními mrazíky, jak tvrdí jeden významný slovenský mykolog. Co je toho ale důvodem, tak to opravdu, ale opravdu nevím...

Poznámka: V neděli v Receptáři na neděli opět, tak jako každý týden, vysílali reklamu na hlívu ústřičnou. Je to stále stejné - vyléčí vše na co si jenom vzpomenete. Tolik pitomostí jsem již dlouho v reklamě neslyšel. Nejdříve se ozvalo, že hlíva ústřičná roste po celý rok. Asi mysleli tu průmyslově, na fekáliích vyráběnou, vyráběnou ne pěstovanou, hlivu. (Viz slova propagátora léčivosti hub, který se nedáívno vrátil z Číny.) Šokující byla slova přednášející madam, která tvrdila, že hlíva není parazit ale - cizopasník...


Ilustrační snímek jen tak pro radost...
Počet komentářů: 3

Fotografujeme kormorány aneb poslyšte příběh...

12. listopadu 2012 v 19:38 | Příští fototoulka na kormorány velké ještě tento týden. Víme, kde jsou poměrně blízko od objektivu |  Kormorán velký
Kormorán velký


O kormoránech velkých by se dalo napsat mnohé dobrého, ale i špatného. Jedni je milují, druzí zase by je nejraději na našich vodách neviděli. Pravdou je, že před několika lety se u nás vůbec nevyskytovali. To se změnilo a nyní záleží na odbornících, jak se k nich zachováme.

Na dnešní fototoulce - ceny mírné a zážitky převeliké - jsme se došli podívat na kormorány. Doufali jsme, že se snad konečně vydaří a nezklamali jsme se. Je fantastické pozorovat profesionálního fotografa ptactva, jak se k nim umí přiblížit. "Chce to pomalu", zdůraznil a my se za ním vydali jako myšky. První kormorán, jak nás spatřil, vzal po řece ihned roha. O kousek dál, ti další, nás k sobě pustili na třicet metrů. Dál to bohužel pro prudkou vodu již nešlo. Skryti za mnohasetletou vrbou jsme dělali co jsme uměli. Bohužel, bez pořádně dlouhého skla se úspěch dostavit nemohl. Není ale všem dnům konec a my se určitě polepšíme.


.....
Počet komentářů: 2

Havelka aneb poznámka ze Šumavy od Vladimíra ŠPATNÉHO...

7. listopadu 2012 v 20:10 | Havelka je nejen na Šumavě převelice ceněnou houbou. Dnes jí však málokdo již zná, a tak se nesbírá. Nebo je to jinak? |  - - havelka
Havelka od Vladimíra Špatného

AŽ NAPRŠÍ A USCHNE

Toto spojení jsem, jako malý, slýchal často. Mne o minulém víkendu napadla jeho parafráze.
Až nasněží a roztaje .

Foto: Vladimír Špatný

Když o víkendu sníh z nečekaného přídělu roztál, vydal jsem se podívat, jak to v lese vypadá s podzimními houbami. Souhlasím s tím, že přemrzlé houby nejsou k jídlu, ale jsou i takové houby, které na chladné počasí čekají, čirůvku havelku nevyjímaje. Přes den bylo až k 10°C nad nulou a to je pro podzimní houby víc jak ideální. Havelky opět vyrostly a potvrdily i oprávněnost pojmenování - podzemky -. Z dáli to vypadalo jako krtina z mechu. Možná, že si takhle hHavelky udržují určité mikroklima. Proč se vystavovat celou plodnicí možnému mrazu. A jak rostou houby po dešti, tak i havelky rostou po sněhu. Nedostatek vláhy v lese sněhový příděl trochu vylepšil a plodnice, které jsem nalezl byly opravdu mimořádně velké a pevné. Až tedy zase nasněží a roztaje, vydejte se do lesů. Sezona ještě neskončila.


Vrátí se vlk na Šumavu? V Bavorském lese již pobíhá a je tam moc spokojen...

(...Dopíši později!!!)


Fototoulka: Zanedlouho jedeme na Šumavu překontrolovat houby, zejména ty malé kyjovité, a když bude čas, tak se pokusíme najít i ty vlky. Hlaste se u Magdy...
Počet komentářů: 6

Čáp černý -

6. listopadu 2012 v 20:23 | Již roky se ho snažíme dohledat a udělat nějakou slušnou fotografii. A najednou stál před námi... |  - - čáp černý
Čáp černý

Každé jaro ho, ve vojenských újezdech, s velkým zájmem očkáváme. Již jsme udělali několik jeho fotografií, ale výsledek nás nikdy plně neuspokojil... dopíši zítra!
Počet komentářů: 1
1 2Další > Poslední >>