| V zimě uspořádáme několik výjezdů za jeleny. Nebojte se k nám přidat. Ceny mírné, zážitky ohromné.
|
Jelen lesní aneb jeho stáří
Zítra, ještě za tmy, musíme vyrazit do Kdyně odinstalovat výstavu Houby I a odvést jí, na druhý den, na zámek do Dobřichovic. Ve Kdyni se vydařilo a to zejména proto, že se zde netrhly dveře. Nejvíce radosti nám udělalo, že kochat se houbami chodily i celé třídy. Doufejme, že v Dobřichovicích tomu nebude jinak. I tady se očekává velký zájem široké veřejnosti, nejen houbařů, neboť v prosinci, nejenom na zámku, proběhne, v rámci vánočního období, adventu, přemnoho zajímavých akcí. Městský úřad se zde o své občany, i v rámci kultury, vánoc, Nového roku, příkladně stará.
Řekli jsme si, že spojíme užitečné s fotovandrem po Šumavě. Podíváme se na jeleny evropské, fořti jsou již na nás přichystaní, a nezapomeneme aní na houby. Nejvíce se těšíme na ty stročkovce kyjovité, které tam vyrazili, již podruhé, k nebesům, ještě v pozdním podzimu. Budou tam ještě? Tak to nás moc, ale moc zajímá. Sníh tam ještě neleží, tak bude co sbírat, pozorovat.

Letos jsme si jelenů hodně užili. Nebyla to však naše zásluha, ale naších přátel, hajných a fořtů. I zítra jsou na nás přichystaní. Nemůžeme dospat a modíme se, aby se vydařilo. U jelenů člověk nikdy neví.
Sedím u počítače a studii mapy oblastí, kam zítra vyrazíme. Prohlížím snímky letošních jelenů a snažím se vypočítat, jak někteří, ti nejbohatší v paroží, jsou staří. Nedaří se. Podle fotografie to není vůbec jednoduché. Co myslíte, kolik tento má let?
Poznámka: Zatím jsme se potkali se šestnácterákem. Pravděpodobně jsme ale v rychlosti zahlédli o hodně starčího jelena. Bohužel, setkání se odehrálo velice rychle a my nestačili ani dát fotoaparát k oku. Určitě se ale podaří někdy příště...
Moc jsem si přál nasnímat troubějícího jelena. Nejdříve se nedařilo, ale pak následoval jeden snímek za druhým. Bohužel, bojující jeleny moc kvalitní nemám. Tak zase až za rok.
ČÁST II
Výlet na Šumavu se, co se týká výstavy, vydařil, ale z pohledu na jeleny to bylo naprosté fiasko. Důvod byl jednoduchý. Strašně rychle, v odpoledních hodinách, ubývá světla a navíc se rychle krajinou začala tvořit mlha.
Jelen na snímku již na nás čekal. Stačilo určit správný vítr a pak už to byla jenom brnkačka. Bohužel o nás věděl, a tak se k nám nepřiblížil.
O chviličku později začali z lesa, na dávno prověřenou louku, vycházet další pacholci. Bohužel se drželi na druhé straně, než jsme my mělí úkryty. Zkrátka čas, podvečerní doba, nebyla na naší straně.
Fotografujeme: Při snímání zvěře moc záleží na množství světla. Toho se povětšině nedostává. V lese bývá "tma" mnohdy i v pravé poledne. A když navíc je zamračená obloha, tak je na problém zaděláno. Fotografování to je poměr ISA, času a otvoru, clony. Proto přemnoho snímků je nezaostřeno, jsou mdlé. Jedním z dalších "negativních" důvodů je dlouhé sklo. Tedy kumšt, jak se nejblíže dostat k objektu zájmu. Všechno souvisí se vším. Ještě štěstí, že technika postoupila a i na vyšších ISO již není tak velký šum. Když se to všechno sečte, tak zjistíme, že ty nepoměry jsou na fotografování nejkrásnější. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by potom uměl udělat dobré, slušné snímky každý. Tak to ale bohudík není...
Fotoaparát na monopodu zapíchnutém v zemi, ale stejně se to udržet moc nedá. ISO 800, 1/25, clona pod pět. Stabilizace objektivu zapnuta. Kde jsou ty překrásné říjové večery při západu slunce...
Mlha se dere z údolí potoků i říčky, ale počítačový program jí jedním kliknutím dokáže odstranit. Světla však v hoře rychle ubývá. A jako na truc, se jelení zvěř drží uprostřed svahu. Dnes se nám dobré snímky nepoštěstí udělat. A vo tom to je a to je na tom všem tak krásné.