Prosinec 2012

Fotografujeme srnčí zvěř / II / aneb přímo v akci

31. prosince 2012 v 16:47 | Myslivců bylo hodně, každý z nich měl flintu, ale rána se neozvala ani jediná |  - - srnčí
Srnčí na útěku

Fotografujeme: Internet je plný fotogrrafií. Jsou jich miliardy. Všimli jste si, že i u renomovaných fotografů jsou naprosto všechny takové maličké. Někdy se může na ně kliknout a ony se trošilinku, nepatrně, zvětší. A proč tomu tak je? Tak to tedy nevím. Domnívám se, že již dávno se přišlo na to, že na internetu nejlépe vypadají právě fotografie malé. Na nich nejsou vidět žádné chyby. Vypadají naprosto dokonale, úžasně. Velkoformátová fotografie by se však z nich udělat nedala a použít jí na kvalitní papír do tisku by byl rovněž velký problém. A tato fotografie to srozumitelně dokumentuje. Kdybych jí udělal velkou, tak by byly vidět veškeré chyby. Byla by zejména neostrá.

** ** ** **

Přesouvali jsme se auty do starého bukového hvozdu. Já do něj jezdím od nepaměti a to pouze, až na výjimky, v době, kdy rostou letní a podzimní houby. Je to tady houbařský ráj, i když se i zde toho hodně změnilo k horšímu. Dřevo, kvalitní bukové dřevo, to jsou velké peníze, a tak se řeže, kácí, hobluje. Ale nechápu, proč se tu a tam nenechá ve hvozdu nějaký ten zdravý, zdravější, letitý, dnes již historický strom. To jsou ti lesníci tak hloupí? Nejsou. Jen se bojí, aby nedostali padáka. Kdo by potom jejich rodinám nosil peníze, že?

Často jsem si říkal, že v něm musí růst obrovská množství hlívy ústřičné. Nikdy, pro mnoho dalších aktivit, ale nebylo tolik času, aby konečně následoval průzkum bojem. Ten se uskutečnil právě v těchto dnech a bylo to naprosto úžasné. Počasí nám přálo a o hlívě ústřičné jsme získali, od tamního hajného, několik zajímavých informací, které nás utvrdili, že o této houbě snad už víme všechno.

Dotyčný muž v zeleném věděl o každém hlívovníku a určitě nebyl sám. Otázkou je - a už jsme jí zdě několikrát připomenuli - proč hlívu ústřičnou, ale ani bukovou, nikdo z místních lidí nesbírá. Jsou snad tak líní vytáhnout občas nohy z chalupy. Nebo je to jinak? Odpověď si najděte v předchozím článku ZDE !!!

** ** ** **

Ale vraťme se na začátek. Z městečka jsme přes blata, louky, lesíky, stoupali stále do kopců. Najednou vidíme, všude kolem, zaparkovaná vozidla. Tu jeden, tam další, a tak to pokračovalo až na okraj hvozdu. Myslivci obestoupili obrovský zalesněný kopec a čekali až jim honci vyženou divočáky přesně před jejich laufy. Nelenili jsme, vyndali aparáty a každý jsme si stoupli k jednomu střelci a těšili se na fantastický fotolov.

Stala se ale věc nevídaná. Uběhla hodina, pak druhá, a neozval se ani jeden výstřel. Pouze neustále k nám přibíhala jedna tlupa srnčí zvěře za druhou. Pro nás fotografy to byl svátek. Velký svátek.

Jak ale na tu "malou" vzdálenost dostat včas srnku, srnce, do objektivu, dloouhého skla. To není vůbec nic jednoduchého. Někomu se to povedlo více, někomu méně, ale naprostá většina dopadla naprosto žalostně. Jó chybama se člověk neustále učí. Snad v příštím roce bude větší svátek...

Zvedli jsme kosti, s myslivci popili, i když si oni od nás nevzali ani hlt. O to jsme si více dopřáli my a vyrazili do hvozdu. To by bylo ale již na jiné vyprávění. Lovu a fotolovu zdar!


Opravdu hodně dlouhé sklo. Na tu krátkou vzdálenost je těžké dostat srnku do výstřelu. A je tam, cvak a člověk ani neví, jestli jí na políčku "filmu" bude mít. V tomto případě se to povedlo.

Něco jiného je fotografovat z úkrytu a něco jiného ze stoje, když zvěř již dávno o vás ví. Ta se moc blízko nepřiblíží. Vybírala si přesně místa mezi myslivci. Jó, zvěř není hloupá.

Fotografujeme: - dopíši později...










...a tady na závěr, jako bonus, trochu větší srnka. Poznáte o jakou se jedná? Je jeden statkář, dnes se moderně a zápaďácky říká farmář, asi podle toho seriálu, který za několik dnů poběží na Nově, Dalas. Vyhradil na louce, ukryté v lesích, prostor, který oplotil a uvnitř vysázel jehličńany na vánoční stromky. Jenže se stal problém. Nikdo je od něj nechce. Trh ovládlo jen několik velkých firem a proto ty stromečky jsou stále rok od roku dražší. Holt v dnešním kapitalismu, tak jako to bylo za socialismu, není žádná konkurence. Ale vysoká to tady má stále moc ráda. A to je i pro nás fotografy moc dobře.




Holub hřivnáč

31. prosince 2012 v 16:44 - - hřivnáč
Holub hřivnáč

..............
................

Vydra říční, královna potoků, říček, řek, veškerého vodního království

30. prosince 2012 v 21:46 | Vyder |  - - vydra
Vydra říční

Fořti jsou nejen pány lesů, ale mnozí i rybáři. Malokterý má však na hájence, fořtovně, sportovní udici. Tam, kde jsou v kraji rybníky, s profesionálními rybáři úzce spolupracují. Není výlov, aby neměli již roky, tak jako jejich dědové, pradědové, ale ještě starší generace, svá místa. Někteří přebírají, váží, táhnou sítě. Druzí čistí, kuchají, kuchtí, aby zákazník od vody odešel spokojený. Dělají vše, co je v dané chvíli třeba. A ten náš, Matěj, ještě po večerech, nocích, vyhrává na heligonku. A že umí...


A do sítí se mnohdy, často, chytí i něco jiného než ryba. Nedávno se podařilo vytáhnout i několik vyder. Ty chytřejší hned vzaly roha, ale jedna tak šťastná, v daný okamžik, nebyla. Určitě je ale přešťastná nyní, kdy jí nic nechybí a navíc se stala královnou veškerého obdivu. Nejen děti jí nadevšechno milují. Nejinak je to i u všech generací. Nebude to ale dlouho trvat a opět se vydá do svého říčního, rybníkového, království. Příjde se na Matěje někdy podívat? Co myslíte...

...a tady je přátelé místo pro Vás: máte-li k vydrám něco zajímavého co říci, tak pište pod tento článek do komentářů a já to následně sem přetáhnu. I snímek můžete na burle@seznam.cz poslat....

Fotografujeme: Máme od fořta Matěje přislíbeno, že si jí ještě po nějaký čas ponechá, aby se zejména děcka, měla možnost se nejen s ní seznámit. Příroda - jak on neustále říká - dnes mládež, ale i ty starší, vůbec nezajímá. A to není dobře. A jak já -vb- dodávám, nezájem o ní je cestou do pekel.

Takže, při našich vandrovnických toulkách, když pojedeme poblíž, se vždy dojedeme na ní jedním očkem, objektivem, podívat, mrknout.

kachna, ale zase která. Že by ta mandarínská?

30. prosince 2012 v 21:21 Kachny
Kachna...


Fotografujeme: (dopíši později ...........)


Vrabec domácí

30. prosince 2012 v 21:11 | V knihkupectvích je v současné době spousta atlasů ptáků. Ale který koupit? Poradíte? |  - - domácí
Vrabec domácí, samička


Fotografujeme: Nasnímat vrabce polního, či domácího, není nic složitého. Stačí znát několik triků. Jenom se musí vědět, jak na to!

Nejhorší je rozhodnutí, jak mu domluvit, aby se, jako v tomto případě, otočil hlavičkou více k objektivu. Domlouvali jsme mu horem dolem a on stále na nás kašlal, přehlížel nás jako kos tu dívku, jak se o ní pěje v té staré překrásné lidové písničce. Ale tím jak nám nechtěl vyhovět stále seděl a seděl a my měli možnost cvakat. Jenom kdyby tam opět nebyla taková tma...

Kalous pustovka - Asio flammeus - Myšiarka močiarna

30. prosince 2012 v 20:38 | Sov je nemálo, a tak se je, s vaší pomocí, pokusíme vyhledat. A zase je co dělat. A tak to má být. |  - - pustovka
Kalous pustovka

Dalo to moc práce, než se nám podařilo zjistit, co je to za sovu. Dnes už to s naprostou jistotou víme. Mnohokrát přátelé, z řad ornitologů, děkujeme. Zejména Vám pane faráři a Vám všemi milovaná Kuchyňko.

Kalous pustovka, sova, která patří k nejrozšířenějším druhům na světě. Na území České republiky je k vidění spíše ojediněle, většinou při tahu na zimoviště. Lze jí vidět, zřídka, v zachranných stanicích, kam jí lidé přinesou - například - po střetu s autem. Jak se nedávno stalo na Plzeňsku.

Zajímavé je, že hnízdí na zemi. Rozpětí křídel 85 - 110 cm.


Kalous pustovka patří mezi silně ohrožené druhy. Bývávala hojná na slatinách a podmáčených loukách, ale postupem času z většiny oblastí vymizela. Ve střední Evropě dnes hnízdí kolem několika stovek párů.

Fotografujeme: Snímky jednoznačně dokumentují, jak je potřebné ostřit na oko. Zejména, když je pták, objekt našeho zájmu, hodně vzdálen. (ISO, clona, čas, atd.) Potom je ostrá jeho tvář, oči, a vše ostatní více či méně je rozostřené. Má to tak být, nebo máte jiný názor? Nebo si myslíte, že je krásnější, když je pták dokonale zaostřen celý?


Fotografujeme: Pomocí různých triků, přímo ve fotoaparátu, se dá mnohé ještě vylepšit, zvýraznit. Dnešní technika umí divy. Ty je ale potřeba znát a vědět, jak je využít. A to Vás naučí naši profesionální fotografové...

Záhada: Snažili jsme se zjistit, co znamená, jaký význam má, to krásné české slovo pustovka. Nevíte někdo?

Zajímavost: Není to tak dlouho, co jsem si zde na blogu hrál a vložil trochu obarvené káně. Jeden ihned poslal do komentáře text, ve kterém tvrdil, že to není káně, ale luňák. A to právě udělalo to "hloupé" zvýraznění barev.

Kterýpak to je nevím -

30. prosince 2012 v 19:39 | Fotografovat ptáčky je jednoduché. Chce to jenom maličkost... |  PTACTVO NEBESKÉ
Ptáček neznámý, ale krásný


Fotografovat ptáčky je velice jednoduché, převelice snadné. To ale pouze za předpokladu, že se s dotyčným letcem, neposedným darebou, fotograf dokáže domluvit. Málokterý to ale umí. Já takového žádného neznám. A vy?

Tenhle krasavec, zatím nevíme který to je, byl od nás nedaleko, ale pro aparát stále nesnadný cíl. Jedním očkem jsme sledovali laně siky Dybowského a druhým tohoto míláčka. Laně o nás sice již dlouho věděly, i když jsme kryt měli dokonalý, ale i ony byly moc zvědavé. To pro nás byla velká výhoda. Když se nás nabažily, tak pomalu a v tichosti odešly a my se vrhli na ptáčka.

Přistoupili jsme blíže, někteří vylezli i na strom a začalo cvakání. Moc nás překvapilo, že se na něm ani peříčko nepohnulo. Tak jsme se stáhli, popřáli mu šťastný nový rok a litovali, že nic pro něho v kapsách, tornách, nemáme. Všechno jsme za celý den toulání se starým bukovým lesem. za hlívou ústřičnou, a tak vůbec za tou krásou, spořádali.

Den se vydařil. Od rána do večera svítilo slunce, jako kdyby to mělo být naposled, které nám dopřálo i přenádherné daleké výhledy. Jen kdyby takových zimních dnů bylo co nejvíce. V hospůdce jsme se shodli, že náš ptáček musel být dosti vymrzlý, hladový, a to sluníčko mu dělalo moc dobře. Vše kolem něho mu bylo úplně ukradený.

Při cestě k domovu jsme viděli pole jižních Čech doslova přecpané káňaty. Všude jich bylo plno. Přiště se je pokusíme z aut zvěčnit. Podaří se?


Šťastný nový rok přejeme Vám lidem, milovníkům lesa, hvozdů. Nerušte nás prosím, nehoňte nás přes louky, palouky, stráně. Vždyť ani my Vás nepronásledujeme. Mějme se rádi a množme se...

Včerejší slunný den se vydařil. Nikdy bych nevěřil, kdyby jsme nebyli pod vedením fořta, jak slunce dokáže na louky, paseky, do volného prostoru, přilákat vysokou. Tak joko my si rádi uděláme v lůně domova teploučko, tak i jeleni, laně, daňci, daněly, srnci, srnky i jejich mladí, s požitkem si dokážou vychutnat teplý den pod paprsky slunce. Přejme jim, aby takových dnů měli co nejvíce. Zejména, když zima ještě neskončila a teprve příjde její mrazivý čas...

Fotografujeme: (...jsem napsal, odkliknul a na blogu nic. Takže to budu muset brzy napsat ještě jednou...)




ANKETA stročkovec kyjovitý

27. prosince 2012 v 21:16 | Je to hodně obtížná otázka. Málokterý houbař, mykolog, zná odpověď. Pokuste se... |  Stročkovec kyjovitý
Stročkovec kyjovitý více ZDE !!! (Do ankety se dostaneš, když vstoupíš zde do komentářů!)

Již dávno tomu, co ho bývávali plné lesy. Dnes je svátkem, když se najde.
Málokomu se to ale poštěstí.
V roce 2012 se našel na třech místech. Vše na Šumavě.



Kdo jako stý odpoví, jak se jmenuje tento hrad a ta rozhledna, dostane dárek - že by fototoulku po Šumavě?



Fotografujeme zajíce aneb fotografujeme z auta

27. prosince 2012 v 19:46 | Člověk jede autem a z ničeho nic vidí srnce aneb co udělat, jak to vyřešit... |  - - zajíc
Zajíc - bývávalo jich přehodně. Teď abychom je hledali za pomocí lupy...

Už je to moc dávno. Psala se padesátiletá, šedesátiletá léta minulého století. Bylo to v časech, kdy ještě nebyla televize, ale i později. Filmové týdeníky, v zimním období často, neustále, ukazovaly, jak myslivci loví do sítí zajíce, bažanty a další drobnou zvěř. Moderátor se chlubil, jak jsme úžasní, jak získáváme značné devizové prostředky od západních států, kam živé úlovky směřovaly. Nezapomněl zdůraznit, jak jsou kapitalisté příšerní, že svojí nezodpovědnou prací, negartivním přístupem k přírodě, si vše zničili. Nikoho tenkrát snad nenapadlo, že nebude trvat dlouho a rozvojem průmyslu, ekonomie, nás čeká stejný problém. Zajíce nemáme, a křepelky, koroptve, bychom nenalezli ani tou lupou. O ptactvu nebeském ani nemluvě. To by ale bylo na dlouhé povídání...

Vracel jsem se z kontroly stročkovců kyjovitých. Najednou koukám, jak nedaleko silnice pobíhá zajíc. Zastavil jsem, necelých deset metrů od něho. V poklidu jsem vyndal aparát, stáhnul okénko a udělal několik snímků. Moc se nevzrušoval, úplně mě ignoroval, i když pomalu, ale jistě, odskakoval stále dále od mého auta. Tím jsem moc nadšen nebyl, ale s tím človíček nic moc neudělá.
Zkušení fotografové vědí, že automobily a jiná vozidla zvěři nevadí. Neberou je jako nepřítele, jako něco zlého.
Problémem je začít stahovat okénko. Lepší je couvnout, za jízdy okno otevřít a zase popojet kupředu. Ale i tady to většinou moc nefunguje a to především u dravých a jiných ptáků. Ti jsou moc podezřívaví. Nejhorší jsou volavky a to zejména bílé.


Jinou možností je pomalu vystoupit z vozidla. Ale pozor, to se musí na odvrácené straně. Má to i tu výhodu, že se fotograf, následně, může opřít s aparátem o kapotu auta.

Moc toužím udělat si mimořádné snímky srnčí zvěře. Zatím se moc nedaří. Poměrně často vyrážím na houby, do lesů za zvěří, na toulky, vandry, vlakem. Letos jsem několikrát jel lokálkou do vojenského újezdu. Vláček, dva vagónky, hrkal, hartusil, brumlal, na nezabezpečených přejezdech neustále houkal. Pokaždé nedaleko kolejí ležela početná tlupa srnčí zvěře. Hlavní srnec byl kapitálním kusem. Jak je ale zvěčnit do krabičky, které se jmenuje fotoaparát?

Problém byl, že v lokálce nejdou otevřít okna ani dveře. Jedině se domluvit se strojvůdcem, průvodčím. Jak jsem toužil se dívat předním oknem, stojíc za strojvůdcem, a vyhlížet, na které straně budou dnes ti krasavci polehávat. Potom by stačilo hodně zpomalit, otevřít boční dveře a cvakat, cvakat, cvakat. Na konečné se oba omlouvali, že jim to strach o zaměstnání nedovolil. Ještě není všem dnům, rokům, konec. V příštím roce se to snad povede. jenom aby tam ta srnčí opět byla.

....

Výstavní návštěvní kniha

27. prosince 2012 v 19:39 - - návštěvní kniha
Zápisy v návštěvní knihy z výstav HOUBY I a HOUBY II

/ + pozitivní zápisy - negativní zápisy / (kladné zápisy budou jen některé, negativní budou všechny. Kromě vulgárních.)

KDYNĚ

+ Viděl jsem Vaší výstavu a byl jsem krásou unešen. Opravdu moc pěkné...
+ Krásná fota hub...
+ Je to tu moc pěkné. Krásné houby. Některé jsem ještě nikdy neviděla...
+ Líbil se nám korálovec jedlový... (Následují zápisy celé školní třídy. Návštěvu měli v rámci výkuky. Zajímavé je, že děcka v zápisech nejvíce obdivují ty méně známé houby. Korálovce, stročky trubkovité, šindelovníky severské, slizečku porcelánovou atd.)
+ Byly jsem na vaší výstavě. Opravdu moc pěkná fota i unikáty na nich...
+ Blahopřeji, dobré fotky, jako amatér chválím...
+ Děkujeme za krásný zážitek...
+ Moc jsem se potěšíl prohlídkou těchto fotografií, jsou senzační. Zajímalo by mne, kde roste ten korálovec, já ho ještě nikdy nenašel, i když jím cca 200 druhů hub. Děkuji za krásný zážitek...
+ Velmi hezké a poučné...
+ Super fotky, bohužel některé druhy vidí člověk tak 1x za život. Díky - zdejší "mykolog amatér"...
+ Fotografie jsou velmi zdařilé... (Následují zápisy několika školních tříd. Zde je zejména vyzdvihován rezevac dubový.)
+ Děkujeme za krásný zážitek Nejvíce se nám líbila fotografie - korálovec jedlový...
+ Kéž bych to uměl taky tak nafotit...
+ Je to perfektní, fotky nádherné...
+ Pane Burle jste šikula...
+ Bylo pěkné si připomenout procházky letním i podzimním lesem. Výstava se nám velmi líbila...
+ Je to tu hezké... (Následují zápisy dalších školních tříd.)

Poděkování: Výstavu ve Kdyní zorganizoval, ve svých prostorách, místní podnikatel ing. Jiří Bárta. Mnohokrát kamaráde děkujeme.

DOBŘICHOVICE

Na zámku se vystřídaly davy lidí, neboť v rámci vánoc se tady konala řada akcí, včetně několika vánočních trhů, ale i ohńostroje. Výstavní síň je součástí překrásné restaurace, která je pro vynikající kuchyň nebývale, na dnešní dobu, navštěvována.
U zámku je prastará, překrásná, 600 let stará, lípa. Město každoročně pořádá přemnoho akcí. Tady to všude neustále žije...

Výstavní síň, fotografie hub, navštívilo tisíce lidí. Shodou okolností se v galerii konaly, v rámci vánočních svátků, i další akce. Divadelní představení, koncerty, přednášky a byly zde připraveny i hrátky pro ty nejmenší. V Dobřichovicích na zámku to žilo a o snímky z přírody byl velký zájem.

+ Pěkné, pracné, nejdříve vyhledat a pak krásně nafotit. Děkujeme za hezký zážitek...
+ Moc se nám výstava líbila, houby jsou neuvěřitelné a Vaše fotky taky...
+ Jsem vášnivý houbař. Dokáži ocenit vaší práci...
+ Výstava luxusní. Fotečky super. Jste super... MÚ Dobřichovice!
+ Pane Burle, děkuji za pěkný vánoční zážitek s Vašimi houbami. Chodím do Brd hodně, ale mnoho z nich jsem ještě neviděla. Škoda, že zejména u velkolformátových fotografií chybí popisy...

Zajímavost -vb- : Na rozdíl od Kdyně, kde na výstavu přišla snad každá školní třída, tak v Dobřichovicích ani jedna. A to zde mají školu hned vedle zámku. O čem to asi svědčí, když houby jsou v osnovách.

PROTIVÍN

Protivín, to je především překrásná příroda. Plná rybníků, lesů, luk, i řeku zde mají, ale i hory tady jsou. Všude ráj pro houbaře, rybáře, botaniky, milovníky přírody.

Uprostřed města čarokásné náměstí, hned vedle zámek a pivovar, Platan, a u kostela výstavní síň Kaplanka. Zde, po celý leden, bude výstava fotografií hub. Nezapomeňte se zastavit.

+ Krásné fotky, úžasné houbičky.
+ Velice kvalitní fotografie! Dostala jsem chuť na smaženici. Už aby bylo léto.
+ Mňam :-) A z druhé strany jsem si připadala jako v moři na korálovém útesu.
+ Nádherný fotky, krásný zážitek. Děkuji.
+ Pan Burle umí...
+ Příroda umí divy a vy ji umíte nafotit.
+ Nádhera!!!
+ Úžasné houby. Už aby zas vyrostly v lesích :-)
+ Já chci jít na houby. Hezké.
+ Vidím se v lese. Jen mít košík. Úžasné záběry. Velká Chuchle. Dík.
+ Krásné fotografie
+ Je to moc pěkné. Vizuálně mě nejvíce zaujaly fotky velkého formátu. Hlíva útřičná, kotrč Němcův, Korálovec bukový a rezavec dubový. U toho je škoda, že se nepovedl ostřejší. To by byl dokonalý. Každopádně dík za zážitek.
+ Pastva pro oči.
+ Na posledníi chvíli, ale přece. Děkuji vám za tu nádheru, za krásný návrat do zasněžené krajiny.
+ Krása se podívat, děkuui.
+ Písecké hory, Protivínské hory jsou královstvím krásných hub. Pan mykolog Staněk i doktor Kubička z Protivína, tvrdívali, že voní po zlatě, které je uloženo ve stráních těchto nevšedních lesů. Pravda. Foto nádhera - camp Lišák

Poznámka: na výstavu v Protivíně bylo hodně stížnosti. Lidem vadilo, že o ní nevěděli. Proto se zde v Kaplance bude opakovat v lednu až únoru 2014.

VIMPERK

V tomto historickém městě, kde snad každý šumavák je houbařem, navštěvuje průběžně výstavu hodně zájemců. Ukázalo se, že správně zacílená propagace dělá divy. Galerie je součástí kina, takže před představením, ale i po promítání filmů, u fotografií postávají řady milovníků lesa, hub, přírody.
Houby si prohlédly stovky, ba tisíce, návštěvníků. Výstavu si Vimperk, pro velký zájem, zopakuje v roce 2014, ale ve větších prostorech. Zájemci tak, kromě malých fotografií, uvidí i ty velkoformátové.

+ Velmi pěkné.
+ Fotografie hub jsou úžasné.
+ Nádherné houby v detailu.
+ Nádhera díky. a některé ani neznám.
+ A ještě příroda je mocná čarodějka a vy jste ji chytil při činu. Senzace, moc pěkné.
+ Zašel jsem sem zcela náhodou a jsem nadšen z toho co vidím. Houby jsou nádherné, moc se mi to líbí.
_ Taneční jsou zde lepší než foto
+ Nám se líbilo i tuto.
_ Mě se líbí v bufetu. Mají moc dobré pivo.
+ Moc se nám fotografie huB líbí, děkujeme. Děti ze školní družiny.
+ Byli jsme tady s nadšeností odcházíme. Družina.

Poznámka: K návštěvní knize jsme ve Vimperku přiložili dvě exkluzivní propisovačky od fa Olympus. Bylo nám jasné, že se ihned ztratí. Ve Vimperku a v okolí, ale žijí slušní lidé. Nepotratila se ani jediná!!!

KARLŠTEJN

Hrad Karlštejn to není jen, na celém světě, známá historická památka, ale i výstavní síň, ve které pan kastelán přeje Matičce přírodě. Pravidelně se zde konají výstavy pro širokou naší i zahraniční veřejnost.

Před rokem to bylo o přírodních krásách, zajímavostech, Českého krasu, pořádatelem byla Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky a v březnu, letošního roku, to budou fotografie hub zejména Českého krasu. Všichni jste srdečně zváni. Na heslo burle.blog.cz máte vstup na výstavu zdarma.

Od slavnostního zahájení fotovýstavy hub na Karlštejně uspořádáme v Českém krasu jednu fototoulku za druhou. Zajistíme pro vzdálenější zájemce, nejen fotografy, ale i například rodinné příslušníky, i odpovídající ubytování.

Začínáme v březnu putováním za kandíkem psím zubem, pak bude pokračovat palečka zimní, ohnivec rakouský a šarlatový, nezapomeneme na obojživelníky, ptáky nebeské, geologii, první jarní byliny - kosatec bezlistý, hlaváček jarní, a následně jedna orchidej za druhou. Fototoulky budou bohaté i na zajímavé, ohrožené, chráněné houby. Vyvrcholením pak bude návštěva lokality hřiba královského. Nekup to, když je to téměř zadarmo.

S takto získaných fotografií uspořádáme další velkofotografickévýstavy - houby, byliny, živočišstvo. Přidej se, nedej se!!! Je to velká příležitost, jak, pod odborným vedením, poznat Český kras. Nezapomeneme ani na lomy a vypravíme se i do podzemí. Zdravi došli...

** ** ** ** ** **

Ve výstavní návštěvní knize přibylo přemnoho zápisů. Naprosté většině nikdo z nás nikdy neporozumí. Nebo vy umíte číst to malované písmo - Čína, Japonsko, Arábie, Korea? Ani angličtině, němčině apod. není moc rozumět. Nejsme ve světě sami, kdo píše jako vepř v chlívku. Zajímavé je, že azbuka - a že jí v kronice není málo - je téměř vždy vyvedená na pětku. Tedy u nás v Čechách by to bylo za jedna.
Podle průvodců, v březnu, navštívilo Karlštejn téměř patnáct tisíc turistů a to zejména ze zahraničí. Každý musel kolem výstavy hub projít. Někoho zaujala převelice, ale byli i tací, kteří do knihy nepsali hezká slova. Bylo to, bohužel, i o oslavě nacistických symbolů. Ale takový je život, současná demokracie a to nejen v Evropě.

+ Byli jsme tu
+ Super Marketa
+ Denisa z Dobřichovic
+ Úžasné, jsme milovnící sbírání hub
+ Ukrajina, krása
+ by Adolf Hitler
+ Krásné houby, ale vyvedení popisků je trochu nešťstné, ale nevadí
+ následují zápisy v ruském jazyce (kdybych je překládal, tak tady budu u počítače hodiny.)
+ Bellissimo
+ Koiburi, Thailand, mnoho zahraničních zápisů nečitelných.
+ Krása, ale houby nejím
+ Moc pěkné a poučné
+ Následuje arabština, čínština apod.
+ Následují podpisy snad ze všech zemí Evropy, ale i ze světa.
+ Privět iz Tuly
+ Privět iz Moskvy
+ Očeň krasivo
+ Erika a Daniel u.S.A. Hrvatska
+ Liebe Grusse aus Berlin
+ Very Good
+ Panama, Julian
+ Krása, krasa to je, pozdravení posílá Kotrčová a Humeš
+ následují pozdravy a poděkování z Německa
+ Máma, tata, Šárka
+ Václave snímky mě moc překvapily, jsou moc pěkné Urbánková
+ wow
+ Následuje zápis z Canady
+ Gymnasium Denmark
+ Nice fotos, Moscow
+ Italia Salermo
+ následují zápisy z Ruska
+ následují zápisy v arabštině
+ cizí jazyk nemohu určit
+ China
+ Nebraska
+ Spain
+ Andalucia
+ Arkansas
+ Virginia
+ Littehammer Norway
+ Korea, zápis neumím přeložit
+ California a hodně podpisů
+ Espaňa
+ Pocmob
+ Catania
+ Dresden
+ atd. atd. atd.


BOTANICKÁ ZAHRADA PRAHA TROJA

................


HRAD RÁBÍ



......

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

SUŠICE

PROTIVÍN

AKADEMIE VĚD ČR, PRAHA

ZÁMEK ŽIHOBCE






Jelení den se nevydařil aneb představovali jsme si to jinak

26. prosince 2012 v 23:05 | Počasí fotograf neovlivní. Nastoupilo oteplení. Jedni jsou spokojeni, druzí pláčou. |  - - jelen lesní
Jeleni na sněhu aneb bez sněhu...


Je to až neskutečné, nespravedlivé, že všichni se snažíme nafotografovat, pokud možno, tak co nejlépe, jeleny, samce. Na ty jejich dámy a potomky však zapomínáme. Důvod je jednoduchý. Ty obrovské parohy vypadají tak neskutečně, pěkně a navíc se odborně bodují. A v každém z nás je sportsman. Tak tady jedna z omluv, dámy...

Na dnešní den jsme předlouho čekali a všichni jsme očekávali neskutečné věci. Chtěli jsme si vyfotografovat jelení zvěř - a zejména ty parohaté pacholky - ve vysokém, hlubokém, sněhu. Měli jsme pořídit krásné až neskutečné snímky. Tak nám to alespoň fořti ze Šumavy slíbili. Bohužel, opak byl pravdou. Po celé republice se výrazně oteplilo. Mnohde se vytvořily plusové teplotní rekordy. Nejinak tomu bylo, například, i na Horské Kvildě, kde každým rokem naskakují úplně opačná, mínusová, čísla.

Jelení zvěř jsme potkali, ale naše zklamání, pro nedostatek sněhu, bylo tak veliké, že nás moc nezaujala. Ještě ale není všem dnům konec. Zima, tuhá zima, je ještě před námi. Určitě se ještě vydaří...

Rozhodli jsme se zaskočit ještě do těch starých hvozdů a podívat se po hlívě. Tady se vydařilo až neskutečně. Opět se potvrdilo, že horský a podhorský lid hlívu ústřičnou, ani plicní, nesbírá. Jinak by jí tady nemohlo být tolik.Dobře vědí, že něco jiného je reklama a něco jiného skutečnost, pravda.

Jak jsme se tak lesem potulovali, tak mě, z ničeho nic, napadla kolem její léčivosti nová myšlenka, kterou jsem připsal do článku ZDE !!!


Příběh: Šel jsem s velkým odstupem jako první. Pro všechny jsem už byl blázen, když jsem neustále, rok za rokem, tvrdil, že tam některý z nich bude. Chodíme tady po lesní silničce často. Pod loveckou chatou je uměle vytvořená paseka, která dříve byla mysliveckým políčkem. Dnes se na její okraj pravidelně dává něco vysoké na přilepšení.

Fotoaparát ve futrále a bohužel jsem ze zákrytu smrků vyšel moc brzy. Uviděl jsem ho první, ale v zápětí i on zvedl hlavu od země, kde sbíral něco dobrého na zub. V okamžiku odskočil a zmizel mezi stromy. Vůbec na nic jsem se nezmohl. Moc jsem si to ale nevyčítal, neboť jelen, i když byl mohutný, měl na hlavě jenom takové vidle. Byl to hodně statný mladíček. (...a takto, jak je na snímku, vůbec nevypadal.)

Ostatní došli a já jim povídám tento příběh o neobvyklém setkání.

Dále jsme pokračovali ve skupince. Po několika desítkách metrů - a to je na tom to zvláštní - jsme všichni najednou, z ničeho nic, jako na něčí popud, šestý smysl, otočili hlavy na zarostlou, bahnitou, lesní cestu. A on doslova nedaleko nás stál jako socha a pozoroval nás. Tak jsme se pozdravili, popřáli mu zbytek pěkně prožitých vánoc a pokračovali každý ke svému domovu. Zvěř to teď ve hvozdech, lesích, na polích, lukách, nebo snadné. My jsem na tom o hodně lépe.


Hlívy ústřičné je všude plno. Ale co s ní? Poradíte?

Liška neznámá od Stanislava Jiráska

25. prosince 2012 v 16:50 | ...že by to byla |  Liška
Liška neznámá - (zatím nebo...?)

Domnívat se, že je mnoho houbařů, kteří znají více než jednu lišku - a to tu obecnou - by bylo velkým omylem. Zadívejte se do dálav, zavřete oči, počítejte na prsty, a zkuste si je všechny vyjmenovat - obecná, ametystová, žlutavá, nálevkovitá, Friesova, kadeřavá, a to jsem pravděpodobně ještě na některou zapomněl. Nebo snad ne? Kolik jste jich napočítali?



Stanislav Jirásek, velký mykolog, amatérský badatel kolem hub, nám poslal tento snímek a dodává. "Nejsem si vůbec jist, která to je. Přikláním se ke Craterellus luteocomus."

(Poznat to podle snímků, to určitě nebude jednoduché, ale jako námět k zamyšlení to určitě nemá chybu...)

Liška Friesova - Cantharellus friessi - Kuriatko oranžové - od Stanislava Jiráska

25. prosince 2012 v 16:41 | Dobrou zprávou pro milovníky houbaření je, že všechny lišky jsou jedlé a dobré. Říká se, že jsou důležité především pro starší lidi, jako vynikající vláknina. Jsou i důležité pro přežití v časech nebezpečí. Dají se totiž použít mnohokrát - stále dokola... |  - - Friesova
Liška Friesova

Foto: Stanislav Jirásek

Jako všechny druhy lišek je JEDLÁ. Nacházíme jí od jara, červen, až do podzimu, říjen. Friesova je podobná lišce obecné, je ale drobnější. Roste VZÁCNĚ především v listnatých lesích, bučiny, kyselé půdy. Velikost kloboučku do tří centimetrů.
.........

Fotografujeme daňky aneb šli jsme na houby a potkali jsme daňky

24. prosince 2012 v 18:17 | Je Štědrý večer, lásky a dárků čas, a my se toulali celý den ve hvozdu a zítra vyrážíme nanovo. Není nic krásnějšího, než se toulat českou přírodou. Přes hory a doly, lesy, lukami. Kolem potoků, říček, přes strže, srázy, stále tam nahoru k nebesům... |  - - daněk
Daněk, jeden krásnější než ten druhý

Na Štědrý den padaly teplotní rekordy v České republice i v sousedních zemích

Celkem 33 teplotních rekordů padlo v pondělí ve středních, západních a jižních Čechách. Nejvyšší naměřené hodnoty byly překračovány o jeden až pět stupňů Celsia. Vyplývá to ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Nejvíce, 13,6 stupně, naměřili ve Vlkonicích.

I zvěř obdržela dnes překrásný vánoční dárek. Počasí se vydařilo, sluníčko zářilo a dávalo pěkné teplíčko. I tenhle překrásný daněk mu polibkem, na tu obrovskou vzdálenost, poděkoval...

Vyjížděli jsme hodně brzy, ještě tma vládla krajem. Po pravdě řečeno, moc se nám nechtělo. Tohle počasí toulání moc nesvědčí. Netrvalo dlouho a názor jsme rychle změnili. Dnes - Štědrý večer - se stal zázrak. Den se vydařil. Bylo teplo a několik hodin i hřálo sluníčko. Zkrátka paráda, lehnout si na záda a koukat do korun stromů na toho našeho, tak milovaného, šindelovníka severského. Už opět se o trochu přiblížil věčnosti. Více ZDE !!!

V této oblasti nebylo po hlívě ústřičné ani památky. Nedávno jsme jí očesali, a tak jsme ani neočekávali nějaké velké překvapení. Na mnohých hlívovnicích ani plodnice, ale na dalších se objevily nové malilinkaté houbičky. Za čtrnáct dní, jestli se nic nestane, počasí, mráz, tady opět nastane pohoda, zázrak.

....


...hřib smrkový z přechodu Krkonoš. Nad vodopádem řeky Mumlavy.

Penízovka sametonohá ze Šumavy od Vladimíra Špatného

24. prosince 2012 v 17:34 | Dnešní houbaření v lesích bylo přenádherné. Teplo, suché boty, nohy a i slunko občas vysvitlo. Úžasný to byl den. |  - - sametonohá
Penízovka sametonohá


Fotografie na této straně: Vladimír Špatný, Šumava

Horká studená novina. Penízovky sametonohé - rostou. Tedy ono se zase není čemu divit. Dnešní den - Vánoce, Štědrý večer - opravdu moc nepřipomínal, co se teplot a dění venku týče.

Jak jsem se zmiňoval minule. Kdo si včas najde místa, o vánocích se mu to odvděčí. Příroda je ale letos opět nevyzpytatelná. Sníh, tady v předhůří Šumavy, není. Vzhůru tedy na houby bez košťátka. Určitě ale všichni mají v paměti, že po lehkém napadnutí sněhu přišly mrazy a to ne ledajaké. Padaly i různé rekordy a nezvládaly to ani houby.

Když jsem přišel ke stromu, kde jsem očekával vyrostlé hlívy, byl to smutný pohled. Tak vysoké mrazy nevydržely. Jak by řekla babička: vzaly za své. Měl jsem ale ještě další místo a to jsem v tento skoro jarní den neopomenul navštívit. A vyplatilo se. A abych nezůstal dlužen nic minulému varování o červivých plodnicích, nafotil jsem i tyto otužilce. S ohledem na dnešní teploty to zase takový výkon nebyl. Pro ty, kdo se stále bojí experimentovat se zimními houbami opakuji, že výstižnější jméno penízovka dostat nemohla. Kdo si jednou prohlédne její sametovou nohu, už si jí nikdy nesplete. A tak honem do kuchyně a dodělat houbovou polévku, která té z kapra může lehce konkurovat.

Krásné Vánoce Vám všem, Láďa

....

Fotografujeme jeleny aneb bez výřezů to mnohdy nejde

23. prosince 2012 v 23:47 | Připravujeme se na zimní putování, plížení se, zahrabavání se do sněhu, za jeleny... |  - - jelen lesní
Jelen lesní, výřez

K následujícímu článku o hlívě ústřičné jsem chtěl ještě vložit snímek jelena, jak se potácí sněhem. Došel jsem v zápětí k názoru, že by se tam již moc nehodil.

Jak jsem tak projížděl archiv vysoké, tak jsem narazil na tento snímek. Na něm přenádherné stádo urostlých pacholků, ale bohužel před nimi pěkně tlustá větev. Ta celou fotografii znehodnotila. Takže jsem alespoň udělal výřez tohoto krasavce. Třeba i vás zaujme...

Fotografujeme: Zvěčňování vysoké, ale i jiné zvěře, není vůbec jednoduché. Mnoho stran by se dalo napsat o jejím vyhledávání a následně o přibližování, nebo naopak, čekání až vyjde na palouk.

Většinou se jeleni objeví, když už je nedostatek světla. ISO stoupá do nejvyšších hodnot, clona má nejnižší čísla a čas je stále delší a delší. Zde ani vynikající stativ nepomůže. Kolik přenádherných setkávání s těmito krasavci mohlo být zaznamenáno, kdyby nezvítězilo šero, tma. Ale vo tom to je, a nás to stále nutí, láká, k novým činům.
A to vše, co jsem nyní popsal, je na tomto snímku vidět...

.....


Hlíva ústřičná - ZAMYŠLENÍ - aneb šťastné a veselé vánoce vám všem...

23. prosince 2012 v 20:07 | Hlavně to zdravíčko... |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná a lidé


Jeden z hlívovníků, který je obsypán od země až po vrchol. Je to nádhera. Jsou tam plodnice starší, mladší, ale i takové, které se teprve ze stromu klubou k nebesům. Zkrátka nadpozemská nádhera, pohádka. Jak já, právě v době vánoční, tyhle zázraky Matičky přírody miluji...

Před chvilkou jsme se vrátili z hvozdů, kde to nebylo vůbec, pro počasí, nic příjemného. Byli jsme mokří jak vodníci. Málokdo měl přibalenou v torně pláštěnku. Touláme se ale, v tento čas, nebo spíše nečas, každý rok a nejinak tomu bude i zítra a na Nový rok. /Kdy proběhne každoroční zimní přechod Brd zatím nevíme. Počkáme na pořádnou zimu a na dostatek sněhu. Budeme se snažit objednat i sluníčko. Takže vyčkejte, kamarádi a kamarádky.../

Hlívy jsou plné lesy a je zralá, kvůli oblevě, na sklizeň. Už je lehce oddělitelná od kmene. Za nedávných mrazů se ani nehnula a my sekerky nepoužíváme. Hlívovníky - tento výraz je mým patentem - je to podle vzoru tulipánovník velkokvětý, jsou obsypány od země až k nebesům. Proč ale hlívu ústřičnou, a na jaře ani hlívu plicní, nikdo nesbírá?

Vojenské lesy, ale i ty civilní, obklopují samoty, hájenky, myslivny, osady o několika chalupách, vísky, vsi, městečka a ani z měst není do hvozdů daleko.

O houby se vážněji zajímám pár let, ale jedno jsem již zjistil. Hlívovník plodí každý rok, někdy se sice zapomene, ale v dalším roce už je opět úspěch zaručen. Pravdou ale je, že mu to může trvat i roků několik a někdy se na něm již nic neurodí. Jsou to ty nevyzpytatelné záhady přírody.

Hlívy však nikdo neslízí!!! Proč ne? Vždyť ty hlívovníky musí domorodci dobře znát. Přinejmenším houbaři, lesníci, hajní, dřevorubci, turisti atd. A proč je nespořádává ani zvěř? Sem tam si některý živočich uždibne, ale kmen, padlý strom, neočeše...

Po těch letech, kdy jsem nosil domu nesmírná množství těchto hub, jsem to snad již pochopil. Ona hlíva ústřičná není na jídlo nic moc. Určitě se nevyrovná většině jarních, letních a podzimních hub. Je totiž dosti tuhá. Právě proto je největší zájem o ty úplně mlaďounké plodničky. Nejedná se ale o barbarství, když právě ony jsou tak rabovány? Jedinou snad dobrou záležitostí je hlívu ústřičnou, ale i tu plicní, usušit a přeměnit na prášek.

Toto je má první fotografie trsu hlívy ústřičné, pořízená prvním digitálním aparátem. Mám několik podob a stále je mojí jedničkou... Od té doby jsem tak velký trs ještě neviděl.

A jak je to s tou její léčivostí??? K této problematice již dlouho se snažim najít pravdu. Není to vůbec jednoduché, lidi jsou hodně zabednění a nechají se ovlivňovat reklamou. Cíl je jenom jediný. Vytahat lidem, co nejvíce peněz z jejich kapes!!! Nedávno se ale - 15. prosince 2012, 11,00 hodin se na TV Nova v pořadu Koření - opět hodně potvrdilo, dokázalo. (Pořad nehledejte na internetu pro složitost autorských práv ho tam nenajdete. Pokusím se něco od redakce vydolovat.)

Celý pořad kolem hlívy se odehrával v zahraniční, státní, akreditované, laboratoři. Hlavní myšlenka byla tato: "Ano, hlíva, houby, v sobě mají řadu - pro lidi - užitečných látek. Není možné se ale domnívat, že konzumací hlívy ústřičné, hub, do sebe člověk ty látky dostane. Tak to nefunguje. Jedinou cestou je získání těchto látek cestou chemie. Pouze tak mohou lidstvu pomoci !!!"

Nevím jak vy, ale já mám kolem hlívy ústřičné ještě jeden problém. /...dopíši později, neboť teď jsem zapomněl co jsem chtěl napsat!/


Fotografujeme hlívu ústřičnou I: V období růstu hlívy ústřičné, ale i plicní, hnízdovité, to vidím téměř každodenně. Nově příchozí fotografové snímají kdejakou plodnici, trs, aby po letech, po vystřízlivění, fotografovali už jenom ty nejlepší, nejkrásnější, nejfotogeničtějsí plodnice. Je to tak i u vás?

Fotografujeme hlívu ústřičnou II: Není třeba se obávat použít blesk. Ten způsobí jenom to neštěstí, že si vyplašíte vysokou a další zvěř, ptactvo, do mnoha kilometrů. Nelze ale použít jakýkoliv, měl by to být ten, který je označen jako doplňkový. Ale vždy to nemusí být pravda. I zde je třeba zkoušet. Někdy, zejména, když jsme nuceni fotografovat v protisvětle, je to i nutností.


.... tady ještě něco časem bude. nebo nechcete něco zajímavého napsat vy?

Poznámka: Vědci, zabývající se přírodou, stále objevují něco nového. (...dopíši v noci.)

.....

Šťastné a veselé vánoce aneb pojďte na fototoulku Prahou

21. prosince 2012 v 20:12 | Toulání se s fotoaparátem konáme pravidelně a to nejen ve městech, ale i v přírodě.... |  AGENTURA Vandrovník
Touláme se s fotoaparáty Prahou


Nejinak tomu bude i o vánočních svátcích. Jenom škoda, že v Praze již není po sněhu a zimě ani památky.
Možností je tady nepřeberně. Jednou projdeme starým městem, vezmeme to přes Karlův most na hrad. Podruhé projdeme parky, sady, rezervace. A že jich tady všude je. Vydáme se kolem Vltavy, podíváme se na soutok s Berounkou. Nedaleko na rybnících se nedávno usídlil bobr.
Máme levný přístup do ZOO a botanických zahrad. Nekup to, když je to zadarmo. Pro nás to znamená připravit v Praze několik výstav a to se daří. Pro tebe to znamená se přihlásit, a toulat se s námi republikou. Ceny mírné, zážitky veliké...


Fotografujeme jeleny, v tento okamžik ještě dvě místa volná

20. prosince 2012 v 15:50 | Sám jsem moc zvědav, jestli se nám podaří udělat snímky jelenů i v zimním období. Nemůžeme se dočkat. |  - - jelen lesní
Jelen evropský okem fotoaparátů

ODJEZD
26. prosince 2012
Praha 06,00 hodin
ještě
dvě místa volná

Jeleny se pokusíme najít po celé období vánočních svátků. Všechny fototoulky jsou již obsazené. Zbývá pouze volný tento termín. Ceny mírné, zážitky ohromné, nezapomenutelné. Lze přijet jen na jeden den, nebo přespat v hotelu. Pokusíme se zajistit další fotografování jelenů i po novém roce...
Na vlky se jede 18. ledna 2013...

Fotografujeme: Na prvním snímku je vidět, jak tenhle krasavec se procházel v zabahněném kousku louky. Tam to mají tihle pacholci moc rádi. Nedaleko je i rozlehlé kaliště, které je bohužel hodně zakryté stromy. Nedaleko v průseku je ale dobře ukrytý a důkladně zakrytý posed. Mnohokrát jsem na něm trůnili, ale výsledek nic moc. Málokdy se tam povede, aby jeleni přišli v době, kdy je ještě dostatek světla. Ale i tak to pozdně večerní, noční, pozorování triedry bylo velkým zážitkem.

Jistě jste poznali, že druhý snímek je výřezem toho prvého. Digitální foto má přemnoho výhod. Zajímavé je, že nemálo profesionálů snímá ještě na film a další i na úplně jednoduché, levné, kompaktní aparáty.


Foto: Vladimír Hroch - "Šťastné a veselé vánoce, hodně dárků od Ježíška, přeje, nejen všem Vandrovníkům, tulákům, Váš Hroch...


Pozdrav k vánocům, z daleké Austrálie, nám poslala ing. Petra Badinová. Vandrovníci jsou moc zvědaví, jestli si tam také zahoubaří...

Poštolka obecná aneb špatná zpráva

19. prosince 2012 v 0:33 | Poštolek není v přírodě zrovna málo, ale jejich úmrtnost asi nebude malá |  - - poštolka obecná
Poštolka obecná a její kukadla

Když jsem se zakoukal, před okamžikem, do jejích velkých kukadel, tak jsem si vzpomněl na herečky, které je mají také tak velké, nádherné. Určitě nejsem jediný, který pohledem do nich je vždy fascinován. A teď si nemohu vzpomenout, která z Babičky Boženy Němcové je měla také tak překrásné - Barunka nebo snad Viktorka. Nebo to byla Karkulka?

Žití a přežívání v přírodě to je o příbězích. A tam venku, v té psotě, slotě, to není vůbec nic záviděníhodného.

Tuto krasavici jsme objevili v jedné šumavské záchranné stanici. Jak jinak, než po zásahu elektrickým proudem. Přátelé přírody jí věnovali veškerou potřebnou péči, ale ani ta nepomohla. Odešla na věčnost a s ní ještě dvě další. Je třeba ještě něco dodávat?


Letos jsme si to na Šumavě, jak ve hvozdech, tak i nahoře na pláních, hodně, heéééézky, užili. A to ještě není všem dnům konec. Vždyť nás ještě čeká zimní fotografování jelenů. Obtížné je napsat, která fototoulka nám udělala největší, bohovskou, a neopakovatelnou radost. Každá byla zajímavá, těžko to lze hodnotit.

Na vrcholu ale určitě byla jelenní říje a před ní ještě nález stročkovců kyjovitých a lanýžů, které ani největší odborník z republiky zatím nedokázal určit. Budeme muset, společně s vámi, v příštím roce získat další konkrétní informace. I několik tetřevů jsme u Luzného zahlédli. Bohužel jsme neměli žádnou šanci zmačknout spoušť. Příště už to určitě, snad, vyjde. (...dokončení zítra.)

......


Tady to stále ještě patří armádě a státní ochraně přírody. Vstup přísně zakázán. Zde to není o houbaření, ale o srdéčku. Když hub je čas, tak je toho tady na kosy. Tady se houby nesbírají, co by člověk s takovým množstvím dělal. Tady se houby obdivují, fotografují a neustále velebí. Tady přecházejí jeleni na paseky, louky. Tady je ten boží, český, šumavský, ráj...


Slyšte příběh.....

Fotografujeme: Jak tak uháníme vlaky, auty, mikrobusy, autobusy, krajinou, někteří i letadly - jedna nám právě v těchto dnech odletěla na houby do Austrálie - tak si často povídáme o fotografování. Z odborných časopisů o fotografii víme, že se umělci, nadšenci, profesionálové, vrací k té černobílé. I my jsme si řekli, že to zkusíme. Každý má doma některý z těch starých dobrých, vynikajících, aparátu. Brzy naše nadšení opadlo, když jsme zjistili, že v hlavním pražském salonu stojí vyvolání filmu 120,- korun. Do hodin strávených v koupelnách se nám již opravdu, ale opravdu, nechce. To co dříve bylo za pakatel, je dnes pěkně drahé! Nepomůžete? Vyvoláváte ještě někdo černobílý film?